Schůze zahájena v 10 hodin 55 minut.

Přítomni:

Předseda: dr. Soukup.

Místopředsedové: Donát, dr. Heller, dr. Hruban, Kahler, Klofáč.

Zapisovatelé: Johanis, Stržil.

80 senátorů podle presenční listiny.

Členové vlády: ministři Bechyně, Bradáč, Černý, dr. Franke, dr. Matoušek, dr. Šrámek.

Z kanceláře senátní: tajemník senátu dr. Šafařovič; jeho zástupci dr. Bartoušek, dr. Trmal.

 

Předseda (zvoní): Zahajuji schůzi.

Oznamuji, že jsem dal dovolenou na dnešní schůzi sen. Časnému, Dankovi, dr. Farkasovi, Ikertovi, Kotrbovi, Křížovi, Nentvichovi, Pociskovi.

Tiskem bylo rozdáno:

Tajemník senátu dr. Šafařovič (čte):

Tisk 988. Zpráva ústavně-právního výboru o usnesení poslanecké sněmovny k vládnímu návrhu zákona o zřízení pomníků dr. Aloisu Rašínovi a dr. Milánu Rostislavu Štefánikovi (tisk 986).

Zápisy o 189. a 190. schůzi senátu N. S. R. Čs. ze dne 8. února 1933.

Z předsednictva přikázáno:

K žádosti výboru ústavně-právního přikazuje se také výboru ústavně-právnímu vládní návrh zákona o změně a doplnění některých právních ustanovení o poplatcích a jiných dávkách, tisk 978.

Předseda (zvoní): Budeme projednávati denní pořad, a to:

1. Zprávu ústavně-právního výboru o usnesení poslanecké sněmovny (tisk 986) k vládnímu návrhu zákona o zřízení pomníků dr. Aloisu Rašínovi a dr. Milánu Rostislavu Štefánikovi. Tisk 988.

Zpravodajem výboru je pan sen. dr. Kapras, jemuž uděluji slovo.

Zpravodaj sen. dr. Kapras: Slavný senáte! Vláda republiky Československé předložila poslanecké sněmovně Národního shromáždění návrh na zřízení pomníků dr. Aloisu Rašínovi a dr. Milánu Rostislavu Štefánikovi státním nákladem v hlavním městě Praze. Poslanecká sněmovna návrh ten přijala ve své 247. schůzi dne 10. února 1933.

Účelem návrhu je mimořádným způsobem uctíti památku dvou ministrů našeho státu, kteří v prvních jeho počátcích zahynuli tragickou smrtí ve výkonu svého úřadu, vykonavše veliké životní dílo pro svůj stát a národ. Dva mohutní duchové různého založení a různých osudů, sešli se v rozhodné chvíli národa, vzdáleni od sebe na sta mil, v jedné myšlence a v jedné lásce: dr. Alois Rašín, advokát, politik, tvrdý český demokrat, prošlý rakouskými žaláři jako intelektuelní původce Omladiny a odsouzený za války vojenskými soudy k smrti, a dr. Milán Rostislav Štefánik, učenec - astronom, Slovák, velkých mezinárodních styků, rozletěvší se na mohutných perutích do širokých dálek. Oba nezištní a skromní, železné vůle a ryzího charakteru, prodchnuti byli stejnou láskou k národu a státu, pro jehož blaho podnikli vše, nasazujíce zdraví a životy.

Osud dopřál práci jejich zdaru. Zasloužili se o stát. Stali se spoluzakladateli a spolubudovateli obnoveného našeho státu, jeden jako vůdce hnutí domácího a tvůrce samostatné měny našeho státu, druhý jako spolutvůrce zahraničního hnutí a budovatel zahraničního vojska československého. Tak se první ministr financí dr. Alois Rašín a první a jediný ministr války dr. Milán Rostislav Štefánik zapsali hluboce do historie osudů národa a státu. Oběma nebylo dopřáno, aby se dlouho těšili ze svobody obnoveného státu, na jehož půdě jeden živ ani nestanul, druhý pak jen krátce mohl o osudech jeho spolurozhodovati.

Jich pomníky mají býti výrazem vděčnosti a lásky za práci vykonanou pro náš stát a zároveň zachováním památky nezištné a poctivé práce pro národ a stát, aby byla zářným vzorem také budoucím generacím povolaným, aby bděly nad zachováním dědictví zakladatelů a obnovitelů státu našeho.

Proto byla také zvolena slavnostní forma zákona, ač by byl stačil jinak prostý administrativní akt vládní tím spíše, poněvadž náklady budou hrazeny v mezích rozpočtových prostředků, bez nějaké zvláštní úhrady. Bude úkolem kuratoria, rozmnoženého případně kooptací, aby pomníky zřízeny byly pokud možno brzy a aby byly skutečnou ozdobou hlavního města Prahy.

Ústavně-právní výbor navrhuje, aby senát přijal zákon ve znění usneseném poslaneckou sněmovnou. (Hlučný potlesk.)

Předseda (zvoní): Zahajuji rozpravu a navrhuji lhůtu řečnickou v trvání 15 minut. Námitek není. (Nebylo.)

Budeme tedy takto postupovati.

Ke slovu se přihlásila paní sen. Stejskalová, jíž uděluji slovo.

Sen. Stejskalová: Prvnímu ministru financí dr. Aloisu Rašínovi a prvnímu ministru vojenství dr. Rostislavu Štefánikovi mají býti postaveny pomníky nákladem státu. Je pochopitelné, že buržoasie vzpomíná těchto dvou mužů, kteří hráli důležitou roli v boji české buržoasie proti Rakousku. Ale dělnická třída nemá žádného důvodu, aby těchto dvou buržoasních politiků a státníků s vděčností vzpomínala.

I v návrhu samém se praví, že dr. Alois Rašín zasloužil se o československou měnu. Je pravda, má velké zásluhy o banky, průmyslníky, velkoobchodníky, importéry, exportéry, zkrátka o všechny kapitalisty, ale jeho politika měnová měla zhoubné následky pro statisíce proletářských rodin.

Byl to dr. Alois Rašín, který za pomoci tehdejšího Bankovního úřadu ministerstva financí počal v prosinci 1921 prováděti deflaci čsl. koruny. Dne 6. prosince 1921 stále československá koruna na curyšské burse posledně na 6 centimech a od toho dne započal prudký vzestup. Stoupala na 7, 8, 9, 10, 12, 14, až to dotáhla téměř na 19 centimů. Ale následky byly strašlivé. Československo vyváželo tehdy jedině do států, vzniklých po bývalém Rakousku a do států balkánských. Valuta těchto států stála velice nízko. Finanční operace Rašínovy měly za následek, že objednávky byly stornovány, nové nedocházely, dělnictvo bylo propouštěno, závody zavírány, výroba přenášena do států s nízkou valutou a s nízkými mzdami a finanční plán Rašínův měl za následek, že několik tisíc československých proletářů přišlo o práci a chleba. Tehdy po prvé jsme měli hromadnou statisícovou nezaměstnanost a ministerstvo soc. péče samo tehda potvrdilo, že počet nezaměstnaných stoupl až na 700.000, takže tehdejší situace měla mnoho podobného s nynější situací. Tvrdilo se, že pracující vrstvy získají tím, že budou dostávati hodnotné peníze místo dřívějších bezcenných. To byla lež. Na zahraničních bursách čsl. koruna stoupala, ale ve vnitrozemí její vnitřní cena zůstávala stejnou a masy hladových proletářů musily právě tak draho platiti životní potřeby, jako v době, když koruna stála na 6 centimech. Rašín svou finanční politikou způsobil hlad, bídu, nedostatek v proletářských rodinách. Má zásluhy o kapitalismus, ale dělníci vědí velmi dobře, že Rašín bezohledně způsobil jejich zbídačení a proto na něho nemohou vzpomínati se žádnými pocity vděčnosti. Vědí, že byl vždy exponentem vyděračného kapitalismu a že zasadil proletariátu těžké rány.

Druhý, jemuž má býti pomník postaven, je dr. Rostislav Štefánik. Dr. Rostislav Štefánik, který je ctěn a jehož památka má býti zvěčněna postavením pomníku, nezasluhuje si naprosto označení osvoboditele. Štefánik nebyl bojovníkem za svobodu, byl vojákem, vysokým důstojníkem jedné z dvou skupin válčících ve světové válce, imperialistické čtyřdohody. O jeho činnosti zvláště dobře vědí legionáři. V legiích v Rusku vystupoval proti československým dobrovolcům a jejich demokratickému zřízení armádnímu jako kterýkoli generál pruské armády za císaře Viléma. On to byl, který se snažil, aby čsl. legie v Rusku podle teorie Kramářovy obrátily se proti dělnické armádě bolševické a aby s vlajícími prapory dobyly Moskvy, válčily s bolševiky, porazily je a vtáhly jako reakční armáda kapitalistická do Prahy. Štefánik to byl, který dával zatýkati důvěrníky legií a legionáři ho měli tak "rádi", že jeho stan byl chráněn zvláště vybranými černosotněnci, aby byl chráněn před "láskou a úctou" legionářů. Štefánika nutno zařaditi do nejreakčnějšího tábora. Byl vysloveným fašistou a kdyby dnes žil, patřil by do tábora Stříbrného a Gajdy. Proto také pracující vrstvy vzpomínají na něho jako na svého nepřítele. Štefánik již jeden pomník má. Na Slovensku na Bradle stojí jeho mohyla s pomníkem a buržoasie ji postavila tak a v takovém slohu, aby bylo vidět již z tohoto pomníku, o koho běží. Každý, kdo k tomuto pomníku přijde, má dojem, že je u hrobu nějakého egyptského faraona na některé pyramidě. Tímto nevkusným pomníkem ukazuje buržoasie, že Štefánik byl její člověk a že měl zásluhy o kapitalismus.

Hlasujeme proti postavení těchto pomníků, protože pracující třída nemá důvodu, aby těchto dvou osob vzpomínala jako svých přátel. Je si vědoma, že oba byli třídními nepřáteli pracujících vrstev. (Potlesk komunistických senátorů.)

Předseda (zvoní): Rozprava je skončena.

Byl mně podán návrh sen. Stejskalové na přechod k dennímu pořadu přes projednávanou osnovu. Prosím o jeho přečtení.

Tajemník senátu dr. Šafařovič (čte):

Návrh sen. Stejskalové:

Navrhuji, aby se přes vládní návrh čís. tisku 988 na zřízení pomníků dr. Aloisu Rašínovi a dr. Milánu Rostislavu Štefánikovi přešlo k dennímu pořádku.

Předseda: Přeje si pan zpravodaj doslov?

Zpravodaj sen. dr. Kapras: Ne.

Předseda: Konstatuji, že senát je způsobilý se usnášeti.

Vzhledem k podanému návrhu budeme hlasovati nejprve o tomto návrhu na přechod k dennímu pořadu; bude-li zamítnut, budeme hlasovati o celé osnově zákona najednou. (Námitky nebyly.) Námitek není.

Kdo souhlasí s návrhem sen. Stejskalové, aby se přes předlohu přešlo k dennímu pořadu, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Návrh je zamítnut.

Kdo souhlasí nyní s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí ve čtení prvém podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Osnova zákona s nadpisem a úvodní formulí se přijímá ve čtení prvém podle zprávy výborové, a to souhlasně s usnesením posl. sněmovny tisk 986.

Projednáme nyní další odstavec, jímž je:

2. Návrh, aby podle §u 55 jedn. řádu zkráceným jednáním projednána byla osnova zákona o zřízení pomníků dr. Aloisu Rašínovi a dr. Milánu Rostislavu Štefánikovi. Tisk 986.

Výročí dne 18. února 1933 vyhledává, aby uvedená osnova zákona byla vyřízena v době co nejkratší.

Navrhuji tudíž, aby této osnově byla přiznána pilnost a aby byla projednána řízením zkráceným.

Kdo s tímto mým návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Návrh můj je přijat a věci této byla přiznána pilnost.

Projednáme dále:

3. Ad 2. Druhé čtení osnovy zákona o zřízení pomníků dr. Aloisu Rašínovi a dr. Milánu Rostislavu Štefánikovi. Tisk 986.

Táži se pana zpravodaje za výbor ústavně-právní sen. dr. Kaprasa, zda navrhuje nějakou textovou změnu?

Zpravodaj sen. dr. Kapras: Nikoli.

Předseda: Kdo souhlasí, aby osnova zákona s nadpisem a úvodní formulí, pávě schválená ve čtení prvém, byla schválena také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Osnova zákona s nadpisem a úvodní formulí byla schválena také ve čtení druhém tak, jak byla přijata ve čtení prvém, a to souhlasně s usnesením posl. sněmovny tisk 986.

Projednáme nyní:

4. Druhé čtení zprávy výborů národohospodářského a zahraničního o vládním návrhu (tisk 923), kterým se předkládá Národnímu shromáždění ke schválení III. dodatkový protokol k obchodní smlouvě mezi republikou Československou a Švýcarskem ze dne 16. února 1927, sjednaný dne 27. října 1932, a uvedený v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 11. listopadu 1932, č. 168 Sb. z. a n. Tisk 977.

Táži se pánů zpravodajů za výbor národohospodářský sen. dr. Rozkošného a za výbor zahraniční sen. dr. Kloudy, zda navrhují nějaké textové změny?

Zpravodaj sen. dr. Rozkošný: Nikoli.

Zpravodaj sen. dr. Klouda: Ne.

Předseda: Kdo souhlasí se schvalovacím usnesením podle zprávy výborové také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Schvalovací usnesení přijímá se také ve čtení druhém.

Musíme ještě, vážený senáte, projednati:

5. Zprávu imunitního výboru o žádosti okresního soudu v Chustu ze dne 24. září 1931, č. j. Nt 35/31, aby byl dán souhlas k stíhání sen. Lokoty pro přečin ublížení na cti podle §u 2 zák. čl. XLI. z r. 1914 (č. 4899/1931 předs.) Tisk 982.

Zpravodajem je pan sen. Šimek. Uděluji mu slovo.

Zpravodaj sen. Šimek: Slavný senáte! Zpráva imunitního výboru o žádosti okresního soudu v Chustu ze dne 24. září 1931. č. j. Nt 35/31, aby byl dán souhlas k stíhání sen. Lokoty pro přečin ublížení na cti podle §u 2, zák. čl. XLI. z r. 1914 (č. 4899/1931 předs.).

Skutková podstata. Soukromý žalobce Karel Koutský, aktuár politické správy v Chustu, podal u okresního soudu v Chustu žalobu pro přečin ublížení na cti na sen. Lokotu. Soukromý žalobce Karel Koutský byl dne 20. července 1931 povolán a vyslýchán jako svědek na policejním komisařství v Chustu. Při konfrontaci se soukromým žalobcem jako svědkem užil Lokota slov: "Lžeš, pse" a plivnul před ním na zem. Tomuto počínání byli přítomni svědci: Freiwald Bernát, Holubec Josef, Studený František, všichni tři úředníci policie v Chustu, a Ladislav Kubín, úředník politické správy v Chustu, kteří urážlivá slova potvrdili. Tímto cítil se soukromý žalobce uražen na cti a podal na sen. Lokotu žalobu pro přečin ublížení na cti podle §u 2 zák. čl. XLI. z r. 1914.

Imunitní výbor navrhuje, aby senát dal souhlas k trestnímu stíhání sen. Lokoty, neboť slovy: "Lžeš, pse" a plivnutím na zem před přítomnými úředníky chtěl svědka Karla Koutského uraziti. Soukromý žalobce má nejen právo, ale jako úředník přímo povinnost chrániti svou uraženou čest. Naproti tomu imunity člena Národního shromáždění nesmí býti zneužíváno k tomu, aby občan, vykonávající svědeckou povinnost, mohl býti za to urážen a nemohl se cestou zákonnou bránit.

Předseda: Zahajuji rozpravu a uděluji slovo panu sen Mikulíčkovi.

Sen. Mikulíček: Pánové, právě začátkem schůze jste odhlasovali postavení pomníku jednomu prý z revolučních Slováků, Štefanikovi, a jednomu zasloužilému Čechu, dr. Al. Rašínovi. Je smutným zjevem pro spravedlnost a demokracii v tomto státě, že v době, kdy půl druhého milionu lidí je bez práce a tím bez jakéhokoli prostředku k živobytí, v době, kdy ze zoufalství matky vraždí děti a pak sebe, vyhazují se zbytečné statisíce na pomníky mužů, kteří byli vyloženými exponenty kapitalistického násilí, kapitalistického fašismu.

Činnost Štefánikova je známa z doby legií v Rusku, činnost Rašínova je při nejmenším posouzena Živnostenskou bankou, která nejen že vyplatila vdově po Rašínovi milionový dar, ale také této vdově zabezpečila statisícovou roční pensi až do smrti. Kdo ví, že žádná banka a žádný peněžní ustav nedá nikomu nic zadarmo, dovede se domysliti, co Živnostenská banka na politice Rašínově vydělala. A nevydělala jen Živnostenská banka: ohromné desítky ba stamiliony vydělal také ten váš nejsvětější svatý, zlínský Baťa. Nemám to z vlastních poznatků, ale bylo mně sděleno menšími továrníky, které se podařilo Baťovi během doby hospodářsky ubíti, že Baťa dostal dávno od Rašína zprávu, že bude u nás prováděna deflace, podle toho se hospodářsky zařídil a vydělal na deflaci ohromné spousty milionů.

Vážení, byl odhlasován zákon na postavení pomníku Štefánikovi, ale tento vládní režim udělal ze Slovenska, z té prý vlasti Štefánikovy, a ze Zakarpatska hotovou poušť. Tam dnes není život pracující třídy životem lidským. Každý panský pes v Praze, každý panský kůň, každé zvíře u pořádného hospodáře se má daleko lépe, nežli se má pracující třída dnes na Slovensku a Zakarpatské Ukrajině.

Vážení, nejen dělníci, které jste připravili z 95% o práci, nýbrž už i rolníci, ten střední živel, který jakž takž šel do života s jakýmsi prostředkem k živobytí, i ti jsou tam dnes před zničením a jsou denně v desítkách a stovkách případů exekučně vyprodáváni.

Mluvil jsem zde před krátkou dobou o případu v Polomce, kde při oprávněné a spravedlivé vzpouře proti exekučnímu prodeji majetku vdovy, byli zabiti, zavražděni dva rolníci v Polomce na Horehroní. Přijel jsem dnes ráno z Gemerské Horky, kde před několika dny zezadu byl probodnut dělník Móra Arpád četnickým bajonetem. Podotýkám a vyzdvihuji, že tento dělník byl probodnut zezadu, a je lží, že by se byl musil vrah četník, který tohoto dělníka probodl, proti němu brániti, poněvadž rána šla zde z levého boku zezadu do těla. Následkem tohoto těžkého zranění dělník v krátké době po dovezení do nemocnice zemřel, a poněvadž demokracie, representovaná hlavně ministrem vnitra, panem Černým, demokraticky vyšetřuje a řeší příčinu této vraždy, zavedli četníci v Gemerské Horce pravou hrůzovládu.

To, co jsme včera shledali v Gemerské Horce, nepřekvapilo by ani žádného vyslance třeba české humanity, kdyby to nebo něco ještě méně drastického našel v Kongu anebo na kterékoli plantáži anglického nebo kteréhokoli jiného otrokáře. Vážení, nemohli jsme včera najíti v Horce, která má 120 čísel, jediného účastníka demonstrace. Všichni jsou pozatýkáni.

Proč byla v Gemerské Horce demonstrace? V okolí Plešivce je přes 3.000 nezaměstnaných dělníků. Když tito chtějí chléb, brambory nebo trochu mléka, dostává se jim místo toho ran pendreky anebo četnických bajonetů. Vážení, je to přímo výsměch, když mezi hladovým dělnictvem a rolnictvem, sotva se ploužícím, dělá pořádek takový ducatý, hodně vykrmený, tak k metráku těžký čsl. četník, který potom v relaci své tvrdí, že hladem umírající a padající rolník nebo dělník ho ohrožoval.

V rozpočtovém výboru p. ministr Černý uváděl, že prý četnictvo a úřednictvo české je na Slovensku a Zakarpatsku nositelem kultury. Jděte tam pánové, jděte tam inkognito, oblečte se do ošoupaných šatů, nedejte najevo, kdo jste, a přesvědčte se o kultuře a všem ostatním, co tam zanáší československý četník a československý úředník. Není to hanbou pro vás, když jste žvanili, že jste osvoboditeli slovenského národa, který trpěl tisíce roků pod porobou Maďarů, prý potomků těch, kteří pochovali Atillu v Tise, řekne-li dnes rolník a dělník na Slovensku: Daleko lépe nám bylo pod Budapeštěm, než je nám dnes pod Prahou? Myslíte, že tyto věci půjdou věčně řešit pendrekem a bajonetem? Proč byla demonstrace, při níž padl lidský život?

Celuloska v Gemerské Horce patří koncernu Moravské banky, té banky, které ministr Československa dal desítky milionů na sanaci z investiční půjčky z r. 1932. Pracovalo tam původně téměř půl šesta sta dělníků, poslední dobou něco kolem tří set. Najednou těmto 300 dělníkům ředitelství oznámilo v pondělí 13. t. m., že budou propuštěni. Na tuto zprávu zůstalo u továrny při skončení šichty nejen celé osazenstvo, ale ze solidarity přišli také nezaměstnaní a rolníci, kterým z 90% v obci Gemerská Horka hrozí exekuční výprodej. Tehdy tam byli jen 3 četníci a proto si vůči mase 600 lidí netroufali. Ředitel továrny slíbil, že bude jednati, aby si za 2 dny přišli pro odpověď. V sobotu, za 2 dny, přišlo k továrně na 1.000 osob. Deputaci ředitel továrny slíbil, že bude opět telefonovati s Moravskou bankou v Brně, aby odpověď, kterou chce dáti dělníkům, měl podepřenou majitelem podniku. Ale místo aby telefonoval Moravské bance, telefonoval do Rožnavy okresnímu úřadu, aby poslal četníky na rozehnání demonstrantů.

Co chtěli demonstranti na dvoře továrny, co by tam byli tak hrozně zlého udělali, kdyby je tam byli četníci pustili? Byli to přece dělníci, které ředitel továrny vyháněl a kteří tam pracovali celé desítky let. Při tom došlo k srážce, při níž, jak jsem již řekl, padl lidský život a která měla v zápětí, že v pondělí pozatýkali četníci v Gemerské Horce kde koho, o němž se dověděli, nebo o němž nějaký denunciant jim oznámil, že byl účasten demonstrace. Včera jsme věci vyšetřovali a, jak jsem již jednou řekl, nemohli jsme nalézti jediného zúčastněného muže v celé vesnici. Do místnosti družstva, jehož předsedou je jeden zámožný rolník, přišel nám dělník jménem Móra Arpád, 29 roků starý, který léta pracoval v celulosce a který si také u vaší armády odsloužil svých 18 měsíců. Včera ráno o 9. hodině byl četnictvem zatčen a na notářském úřadě "vyšetřován" tak, že, když ho kolem jedné hodiny odpoledne propustili z vyšetřování, tento statný, mladý, silný muž nemohl choditi. Zavedli jsme ho do zvláštní místnosti, aby nám ukázal, jak vyšetřuje demokratická bezpečnostní stráž a zjistiti jsme, ze vaše četnická a policejní stráž není stráží bezpečnosti, nýbrž je krajně nebezpečnou stráží, a je velmi nebezpečno ba snad více nebezpečné dostati se do styku s touto bezpečnostní stráží nežli s vlkem. Dělník byl zbit místo vedle místa, měl krvavé podlitiny jak na zadní části těla, tak na nohách a na zádech. Za tři minuty potom, když jsme přišli do družstva, již tam byli četníci a žádali jménem zákona, abychom se legitimovali. Když jsem toho dělníka prohlédl se soudruhem Mezö, zastavil jsem na ulici velitele těch četníků, muže, který vážil asi 110 kg, aby se šel podívati na "práci" svých podřízených kolegů a aby mi ukázal předpisy, podle kterých je dovoleno takovýmto způsobem vyšetřovati. Tu tento četník zbaběle utekl a vymlouval se na nadporučíka, který byl v domě hodně vzdáleném od místa, kde jsme vyšetřovali.

Vážení přítomní! Proč byl tento dělník tak surově a sprostě zbit? V pondělí byl v Gemerské Horce vyšetřovati poměry posl. Steiner. Dělník Móra Arpád nezná osobně Steinera, jako nezná osobně mne. Četníci ho 4 hodiny nutili, aby jim řekl jméno toho muže, který tam v pondělí byl. Jak mohl tento dělník říci jeho jméno, když ho neznal? Kdyby ho znal, proč pak by se bál oznámiti četníkům, že tam byl v pondělí posl. Steiner? Proč byl tedy přímo zvířecky tento člověk ztýrán a jaká byla jeho vina? Proč by neřekl naše jména, jak soudr. Mezö, tak Mikulíček, proč by neřekl s kým to mluvil, že to byl X nebo Y. A pro takovou věc stráž bezpečnosti Československé republiky připraví 29-letého muže, starého vysloužilého vojáka, o zdraví. (Výkřik sen. Hakena.) Šli jsme s tímto surově ztýraným dělníkem k lékaři Balašovi do Plešivce a uvažte, prosím, jaké je to týrání, když tento lékař, nemocenský lékař, uznal dělníka k práci nezpůsobilým na delší dobu! Chtěli jsme po něm vysvědčení. Vymlouval se nám, že jest jen lékařem nemocenské pokladny, že není lékařem obvodním, veřejným a vysvědčení dáti nechtěl. Připomněl jsem mu, že si jistě do lékařské knihy poznamenal, co na dotyčném dělníkovi při prohlídce zjistil, aby v případě vyšetřování tyto věci mohl z té knížky přečísti.

Vážení přítomní! Již ve výboru rozpočtovém jsem připomněl případ z Uherského Brodu, u nás z Moravského Slovácka, kde dokonce divisní soud musil vzíti četníka do žaloby pro to, že tento velitel četnické stráže v Uherském Brodě kryl sprostého zloděje žebračenek v Uherském Brodě, dělníka, o němž i soud potom vyšetřil a prokázal, že neoprávněně dostával chlebenky a že tohoto dělníka, zloděje chlebenek, vyplácel chlebenkami za soukromé služby, chlebenkami, které měly připadnout nezaměstnaným.

Vážení! Taková je situace. Pane ministře Černý, vím, že neposloucháte. Myslíte si: Řekne se to v senátě, bude to zaneseno do stenografického protokolu a více nic se nestane. Ale, mně se zdá, pánové, že se ve svých výpočtech velice mýlíte. Již dnes na všech stranách tohoto státu zvedají se k odporu nejenom ožebračení dělníci, nýbrž již také ožebračení dělníci práce duševní a ožebračené střední vrstvy. Myslíte-li, že vám zatím stačí sem tam to provalení povrchu, to vybuchnutí té sopky udusiti, ujišťujeme vás, že dny [ ].

Nemá-li vláda jiných prostředků na volání po chlebě a práci než [ ]. (Potlesk senátorů strany komunistické.)

Předseda (zvoní): Jednání je skončeno. Pan zpravodaj si doslovu nepřeje.

Budeme hlasovati

Kdo souhlasí s návrhem výboru imunitního, aby bylo dáno svolení k trestnímu stíhání sen. Lokoty, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Návrh výboru imunitního se přijímá.

Tím je pořad schůze vyřízen.

Dal jsem dovolenou na dnešní schůzi sen. Doudovi, Fidlíkovi, Kelloovi, dr. Kloudovi, Langerovi, Pilzovi, dr. Reylovi, Šolcovi.

Navrhuji, aby se příští schůze konala v pondělí dne 20. února 1933 o 16. hodině s

pořadem:

1. Zpráva rozpočtového výboru o státním závěrečném účtu republiky Československé za rok 1931 spolu s účty státního bytového fondu a dávky z majetku. Tisk 980.

2. Zpráva imunitního výboru o žádosti krajského soudu v Bratislavě ze dne 5. srpna 1932, č. j. Nt XIV. 366/32/2, za souhlas k trestnímu stíhání sen. Janíka pro přečin pomluvy podle §§ 1, 3. odst. II., č. 1, 2, §u 9, č. 6 zák. čl. XLI./1914 (č. 6969/1932 předs.). Tisk 981.

Námitek není. (Nebyly.)

Končím schůzi.

Konec schůze v 11 hod. 32 min.