Předseda (zvoní): Zahajuji rozpravu. Ke slovu je přihlášen pan sen. Mikulíček.

Sen. Mikulíček: Dámy a pánové! V zásadě se nikdo nestaví a nemůže stavěti proti elektrisaci, ať už elektrisace má sloužiti k pohonu strojů, anebo k opatření světla. I my, zásadní oposičníci proti tomuto systému, kde můžeme přiložiti ruku k dílu v obecních zastupitelstvech, hlasujeme pro zavádění elektrisace. Ale musíme se krajně ohraditi proti způsobu, jak se v tomto státě od různých elektrárenských svazů a od různých elektráren, nadaných všeužitečností, od elektráren, které ve formě různých fondů vybraly už celé desítky milionů, s touto elektrickou energií lichvaří, přímo lichvaří. Na můj dotaz v technicko-dopravním výboru sdělil mně p. sekční šef dr. Vaňouček, že výroba jedné kilowatové hodiny přijde v Ervěnicích na 17 hal., franko Praha přijde tato kilowatová hodina na 21 hal. - a prodává se za cenu více než desetkráte vyšší! Jsme svědky zjevů, i v projednávané předloze, že cena proudu bude několikráte vyšší, dokonce diference je tam až desetinásobná. Velkým odběratelům prodává se kilowatová hodina pod 50 hal, zatím co drobným odběratelům, ať zemědělským, anebo průmyslovým, resp. živnostenským podnikatelům, nebo drobným domkářům a malorolníkům, účtuje se šesti až osminásobný obnos za jednu kilowatovou hodinu, ačkoli ve výrobě není rozdílu, neboť pro velkoprůmysl se vyrábí elektřina na stejných strojích, za stejných podmínek, je vedena po stejných drátech jako elektřina pro ty drobné odběratele. Proto není divu, že za těchto okolností lidé mají sice zavedenu elektřinu, mají opatřena i elektrická svítidla, elektrické lampy, zkrátka mají provedeno všechno do důsledku, ale svítí při tom petrolejem, poněvadž v dnešní krisi a při neobyčejně vysoké ceně proudu vidíme, že na př. ve střední Moravě se účtuje kw hodina až za 3.60 Kč, ačkoli soukromý dodavatel, velkostatkář Chorinský ve Veselí n. Moravou účtuje ji za 2.40 Kč a při tom je aktivní. (Výkřiky sen. Kindla.) Když jsem tyto věci vytýkal na valné hromadě Středomoravských elektráren v Přerově, tu mně dokázal předseda správní rady, ten agrární výtečník p. Viktor Stoupal, že Západomoravská elektrárna může dodávati levněji o 10 až 15% proud na svícení, poněvadž mají předválečné zařízení, kdežto Středomoravská prý zařizovala drahé poválečné stroje. Není to pravda. Zkrátka daleko více se lichvaří v Přerově, než se lichvaří v Oslavanech, a důsledky toho odnáší potom široká masa konsumentů, kterým zákonnými ustanoveními se znemožňuje, aby si opatřili lacinější proud, poněvadž obdařujete tyto všeužitečné elektrárny takovými právy, že nejenom mají právo vykořisťovati, a bezdůvodně vykořisťovati drobné odběratele, ale také jim dáváte právo, aby ničili živnostníky z oboru elektrotechnického tím, že jim odebírají každý kousíček práce, aby ten živnostníček, jenž má na tom založenou existenci, nemohl vůbec existovati.

Z těchto důvodů, jak jsem řekl, nejsem zásadně proti opatření takové prakticky nejmodernější věci, jakou je elektrisace, kritisujeme a musíme potírati ten způsob lichvy, jak se s touto velmi dobrou věcí zachází a jak se prostřednictvím různých svazů elektrárenských konsumenstvo vykořisťuje a živnostnictvo ničí.

Ale při této příležitosti chci se zmíniti stručně ještě o jedné věci. Pardon! Ještě chci připomenouti: V osnově, a také páni referenti, tuším, byl to pan referent Winter, podotkli, že k výrobě této elektrické energie na Zakarpatsku budou postaveny hydrocentrály. Pánové! Pan ministr veř. prací odešel. To je zvláštní zjev, že, když my děláme poznámky do řeči ministrů, anebo vládních poslanců, jsme označováni za neslušné a netaktní, a jakmile přijdeme na tribunu, všechno utíká.

Jestliže by se měla hydrocentála stavěti tak, jak byla stavěna hydrocentrála Dyjostroj, kde se kradlo vším, rukama i nohama, kde rozpočet byl překročen takřka o 100%, a není to ještě hotovo, pak, pánové, vám děkujeme za takové levné a praktické opatření elektrické energie nejchudšího kraje v tomto státě, kde lidé nemají ani na zápalky, tím méně, aby si opatřili elektrickou energii, která bude z tak laciné hydrocentrály, jako je Dyjostroj.

Svého času se mluvilo o tom, jak se staví Dněprostroj, ačkoli světové kapacity uznaly, že není něco podobného na celé zeměkouli, vždyť ten Dněprostroj stojí méně, než náš Dyjostroj. Pánové! Kdyby se byl tak stavěl Dněprostroj, jako se staví Dyjostroj, tak by ti, co zapříčinili tu zlodějnu, byli již dávno zahrabáni, byli by všichni u zdi. Ale u nás pan ministr nemůže odpověděti, proč, z jakých příčin se ukradly celé desítky milionů proti propočtům. Buďto, pánové, odborníci, ministerstvo veř. prací a zejména zemský úřad dovedli propočítati, co taková přehrada stojí, a pak se kradlo, anebo nedovedli to propočítati, nerozuměli tomu, a pak jsou zbytečnými v těch úřadech.

Tolik o elektrisaci. Ale chci se zmíniti o jiné věci. Vážení pánové a dámy! Včera u soudu v Praze odsouzen byl k 500 Kč pokutě resp. k 5 dennímu vězení býv. ministr tohoto státu lékař dr. Vrbenský s právníkem dr. Sekaninou. Proč? Proto, že byli členy výboru dělnické solidarity, která podporovala boj havířů na severu, podporovala havíře bez rozdílu politické, národnostní nebo náboženské příslušnosti, protože pomocí této solidarity musil Petschek, Weinmann a ostatní pijavice českého severu kapitulovati před touto solidaritou dělnickou přesto, že státní aparát, který nedovede odsouditi korupčníky a lichváře, nedovedl odsouditi Petschka, Weinmanna a ostatní a nechal jim hanebně prolévati dělnickou krev. Pánové! Jsem 35 roků v dělnickém hnutí. Nepamatuje si pan dr. Meissner, když jsme sbírali na dělnickou solidaritu? Nepamatuje si to pan předseda senátu Soukup, když jsme r. 1899, když dělnictvo bylo veštváno do stávky od severní Moravy až ba konec po hranice Bavorska, kdy stálo 140.000 horníků a my jsme na ně vybrali tehdy ³/₄ milionu tehdejších korun, a neodvážila se reakční vláda rakouská, aby sáhla na tyto peníze, neodvážili se rozpustiti resp. trestati ty, kteří pomáhali bojujícím dělníkům za větší skývu chleba. Nepamatují se pan dr. Soukup a pan dr. Meissner, že jsme měli vězeňský fond v dělnické straně a že jsme na tento fond sbírali při každé schůzi a při každé zábavě, při každém divadle a že tyto peníze z tohoto vězeňského fondu šly těm, kteří byli uvězněni z politických příčin, šly jejich dětem, ženám nouzi trpícím, a reakční stará rakouská vláda, pod níž jsme 300 let trpěli, než nás "prebudzili", jak říká ten Slovák, neodvážila se tento vězeňský fond zkonfiskovati. Na to musila přijíti československá demokracie, na to musili přijíti sociálfašisté s Meissnerem v čele, aby bývalého ministra, který je znám po celé Evropě, nechal odsouditi - ne že kradl, ne že měl akcie čokoládovny se státními příspěvky, ne že kradl v uhlí, ne že kradl v benzinu, lihu, bankách, nýbrž proto, že svou popularitu dal k disposici výboru solidarity k obrannému boji dělnictva proti těm, kteří si neví se sty miliony rady, proti těm, kteří zde v Praze staví za desítky milionů bankovní paláce, nebo za stamilionů přepychové, ve světě ojedinělé příbytky, za peníze, které byly krvavě vymačkány z těch desítek tisíců proletářů na severu.

Vážení, věc, která včera byla u soudu v Praze, musí pobouřiti každého pracujícího člověka v tomto státě bez rozdílu, jeli námezdním dělníkem, anebo před zničením stojícím domkářem, malorolníkem, anebo živnostníkem. Není tomu dávno, asi 5 let, co jsme posílali na podporu stávkujícím v Anglii a československá demokracie se nezbořila. Nepamatujete si, pánové, a hlavně ti zešedivělí pánové v řadách sociální demokracie, kolik tisíc Kč dostali z Německa na volební fondy a z Rakouska, bylo to oboustranné podporování se, sociální demokracie německá, anglická a francouzská podporovaly československou soc.-demokracii, a opačně, když tyto potřebovaly podpory, podporovali je dělníci z Československa a nebylo to zločinem, nebylo to zločinem v době, když jsme neměli ústavy, že jediný zdroj státní moci je vůle lidu, to musilo čekati až na vás, kteří nemůžete toto označení zrádců dělnických bojů se sebe setříti ani kartáčem, třebas i ocelovým, a se sebe smýti.

Je to hanbou tohoto režimu, že je trestné podporovati největší chudáky, kteří v této dnešní krisi jsou v nebezpečí vyhození z práce, kteří v době, když s tohoto místa mluvil čsl. senátor Šťastný, vydělávají pro své vydřiduchy 1.000 milionů Kč ročně, když se mají dělníci o něco zkrátit a jdou do obranného boje, věří-li Klofáčovi, Meissnerovi, Gottwaldovi nebo Šrámkovi, a když pak je tu výbor dělnické solidarity, který přirozeně musí podporovat takový spravedlivý boj, pak za činnost v tomto výboru jsou potrestáni více, než sta a sta korupčníků, kteří kradou a kradou a ještě jednou kradou.

Vážení, že prý výbor Dělnické solidarity neměl schváleny stanovy. Což je čas, když vypukne stávka, předkládat zemskému úřadu stanovy ke schválení, když si je tam nechá 6 až 8 týdnů ležet a když přijdou schválené, už je dávno po stávce?

Když se čsl. armáda, o které vy mluvíte, že vždy přichází jen k odstranění útoku zahraničního, bila ve prospěch Petschka a Weinmanna proti českým i německým horníkům na severu, podali jsme v branném výboru - když páni, hlavně ze socialistických stran, odsuzovali tento počin vojenské správy - návrh zákona, aby okamžitě ministr vojenství nařídil odvolání dragounů ze severočeského revíru. Bylo nás tam tehdy 6 s těmi pány, kteří o sobě tvrdí, že jsou zástupci dělníků a jenom 5 z tzv. občanských stran. Aby si pánové nerozlili ocet s Petschkem - přirozeně nesměli na sebe poštvat zamítnutím návrhu dělníky - skryli se pod návrh nár. demokratického Bergmana, že se o této věci má hlasovat až v příští schůzi branného výboru, která od té doby ještě nebyla. Aby se prostě vlk nažral a koza zůstala celá. Zrovna tak je to s tímto schvalováním stanov Dělnické solidarity. Dělnická solidarita musí býti v pohotovosti vždycky, když je potřebí, okamžitě. Dělnická solidarita také v této pohotovosti, pánové, bude. Na adresu Meissnerů, Soukupů, Klofáčů a všech ostatních prohlašujeme zde, že Dělnická solidarita existovat bude v rámci hranic tohoto státu a bude existovat i v rámci mezinárodním. Jestliže kapitalismus beztrestně se může organisovat k vykořisťování pracujících, pak je povinností, aby si pracující třída právo na Dělnickou solidaritu vybojovala, a to zbraněmi takovými, jaké jsou dělnictvu vtisknuty do rukou. (Potlesk komunistických senátorů. - Výkřiky.) Není to hanba odsuzovat dnes Vrbenského za to, že dával krejcary bojujícím dělníkům? Kdyby je chtěl zradit, mohl by být do dneška ministrem a milionářem!

Předseda (zvoní): Rozprava je skončena, ke slovu není již nikdo přihlášen.

Dávám slovo k doslovu zpravodaji výboru technicko-dopravního, panu sen. inž. Wintrovi.

Zpravodaj sen. inž. Winter: Slavný senáte! Aby nebylo nijakých nedorozumění, poněvadž jsem slyšel již také z kruhů výboru rozpočtového poukazy na to, že jsou různé ceny, pro velkého konsumenta cena 50 haléřů, pro malého konsumenta cena třikráte až čtyřikráte větší, a poněvadž zde v rozpravě p. sen. Mikulíček také na to poukázal a shledával v tom nespravedlnost, pokládám za nutné po stránce technické poukázati na to, že záleží na tom, kde je konsum odečítán, zdali na rozvodné desce transformátoru, anebo je-li odečítán na elektroměru. Přirozeně, že když je odečítán na rozvodné desce transformátoru, je cena mnohem nižší, poněvadž od transformátoru musí si konsument veškero zařízení provésti sám. To je jeden důvod.

Druhý důvod, proč velkokonsumenti mají nižší cenu, je různá kvalita proudu. Proud, který se odebírá ve dne a v noci, tedy v dobách, které nejsou tzv. doby špičkové, je přirozeně mnohem levnější, a následkem toho může býti také levněji prodáván. Konsum světelný je tzv. konsum špičkový. Proto, ježto výroba tohoto proudu je nákladnější, špičkový proud je vždycky dražší. Z těchto důvodů jsou také tyto konsumy nižší.

Máme ještě jeden případ v republice, kde se snad prodává ještě levněji. (Výkřiky sen. Mikulíčka.) Na příklad ve Zlíně prodává Baťa za 1 Kč. Já si netroufám proti p. Mikulíčkovi bráti Baťu v ochranu a uváděti ho jako příklad, poněvadž by se pan Mikulíček mohl domnívati, že polemisuji s ním, a já jsem dalek toho, abych s ním chtěl polemisovati. (Výkřiky komunistických senátorů.)

Pokud jde o poukaz, že veřejné všeobecně užitečné podniky odnímají práci živnostníkům, tedy tuto otázku, kdyby byla přednesena zástupcem strany živnostenské, bych chápal, ale když to přednáší zástupce strany komunistické, je ta námitka poněkud podivná. (Výkřiky komunistických senátorů.)

Pokud jde o Dyjostroj, nejsem povolán k tomu, abych Dyjostroj hájil. Sám jsem poukázal ve svém posudku Štěchovické přehrady na nedostatky, které zde byly, nemám v úmyslu to hájiti, když však p. Mikulíček srovnává Dyjostroj s Dněprostrojem, chtěl bych říci toto: Pokud se překročuje u Dyjostroje, to budeme vědět. Ale pokud jsou překročeny rozpočty u Dněprostroje, to se nikdo nedozví, neboť tak, jak řekl p. Mikulíček, ti, kteří by byli překročili ten Dněprostroj, byli by pochováni. (Tak jest!) Chtěl bych to doplniti: Ti, kteří by si dovolili kritisovati v Sovětském Rusku ten Dněprostroj, by byli odpraveni také. (Výkřik sen. Mikulíčka.)

Doporučuji, aby návrh byl schválen.

Předseda: Jednání je skončeno, budeme hlasovati ve čtení prvém o celé osnově zákona, jeho nadpisu a úvodní formuli, nebude-li námitek. (Nebyly.)

Námitek není.

Kdo souhlasí s osnovou zákona ve čtení prvém podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Osnova zákona s nadpisem a úvodní formulí přijímá se ve čtení prvém podle zprávy výborové, tisk 912.

Projednáme nyní:

3. Zprávu výborů ústavně-právního a zahraničního o vládním návrhu (tisk 854), kterým se předkládá Národnímu shromáždění republiky Československé Smlouva o úpravě otázek, vyplývajících ze stanovení hranice mezi republikou Československou a republikou Polskou (hraniční statut), podepsaná v Gdyni dne 24. září 1931, se Závěrečným protokolem z téhož dne. Tisk 909.

Zpravodajem za výbor ústavně-právní je pan sen. dr. Veselý, za výbor zahraniční pan sen. F. V. Krejčí.

Uděluji slovo zpravodaji za výbor ústavně-právnímu, panu sen. dr. Veselému.

Zpravodaj sen. dr. Veselý: Vážený senáte! Vláda předkládá senátu ke schválení smlouvu mezi republikou Československou a republikou Polskou, která byla podepsaná v Gdyni dne 24. září 1931. Smlouva ta upravuje řadu pravidelných otázek pohraničních takovým způsobem, aby oba státy mohly beze sporů zahraničních svá hospodářství zaříditi. Jde tu hlavně o úpravu poměrů k cestám a k vodním tokům. Pokud jde o cesty, hranice někdy cestu pohraniční přeřezávají napříč, a tu ovšem každý stát spravuje ten díl cesty, který zůstává v jeho území. Avšak velké množství cest pohraničních jde takovým způsobem, že hranice řeže prostředkem, tedy hranice jde středem těchto cest. Tu pak je potřebí úmluvy, poněvadž není hospodárné, aby každý stát upravoval snad jen polovičku cesty, která právě leží v jeho území. A tu se dohodují státy, že sice v určitém úseku provedou určité vlády úpravu celých cest a opravu celé šířky cesty, ale za to zase v druhém úseku, o kterém se oba státy dohodnou, druhá vláda provede opravy na vlastní náklad.

Rovněž tak mosty. Mosty často jdou středem hranic, takže je potřebí, aby most byl upravován po případě oběma vládami, a tu se dohodují státy tím způsobem, že určité mosty udržuje a opravuje jen jedna vláda, jeden stát, ale druhý stát nahradí tomu, který opravu provádí, polovičku nákladu stavebního. Tolik, pokud jde o cesty.

Důležité je dohodnutí v této smlouvě o voroplavbě. Dosud dála se voroplavba po nejdůležitějších pohraničních řekách, Popradu a Dunajci, tím způsobem, že českoslovenští voroplavci doprovázeli své vory jen k hranici polské, tam je musili opustiti, nastoupilo na ně polské mužstvo a vedlo je pak dále až k železniční stanici.

Nyní podařilo se československé vládě dosáhnouti takové úmluvy, že českoslovenští voraři mohou sami i po polském území, po polském toku řek Dunajce a Popradu vory dopravovati až do Michalovic, kdež je teprve nakládáno dřevo na dráhu a pak dopravováno dále vlakem. Tím se ovšem dosáhlo úspory při dopravě, poněvadž není potřebí měniti mužstvo, ale zejména také československému mužstvu vorařskému bylo opatřeno něco výdělku.

Úmluva týče se dále také sdělování zpráv o stavu dešťů, stavu vodních toků, o stavech ledu a velikosti srážek, tedy zprávy, které jsou důležité pro vodní hospodářství. Také věci rybolovu na hranicích a zejména otázka hranic, které šly středem vodních toků, byly nově upraveny.

Tato otázka hranic, které šly středem toku, byla velmi důležitá a závažná. Někde totiž byla tato otázka upravena tak, že, šla-li hranice středem toku, ale tok řeky se časem změnil - což bývá zejména po velkých vodách častou příhodou - měnila se tím také hranice státní. To bylo pro nynější poměry nesnesitelné, poněvadž není možno ponechati upravování státních hranic pouhé náhodě, zejména ne živelné. Stalo se tedy ujednání, že hranice státní bude pevná, nebude se říditi středem toku, nýbrž půjde určitými suchými místy, ať teče voda kudykoli. Jestliže se tedy tok vody změní, potok nebo řeka opustí své dosavadní koryto, zůstane hranice nezměněna, kudy šla dříve, pokud šla středem toku.

Tím se ovšem stalo, že není potřebí, aby k takovéto změně bylo vyžadováno usnesení kvalifikovanou většinou Národního shromáždění, jako by se musilo státi, kdyby změnou toku byla také státní hranice měněna a kdyby tedy bylo nutno nějaké státní území postoupiti druhému státu.

To jsou velmi závažná ustanovení, která ovšem přispívají k ustálení a upevnění sousedských poměrů.

Také užívání vody z hraničních toků bylo nutno upraviti, zejména, řekněme, při mlýnech a napájení dobytka. Při tom bylo také ustanovení, že osadníci usedlí podél hranic mají právo za účelem napájení dobytka nebo za účelem polních prací přecházeti i na území sousedního státu bez zvláštního povolení a zvláštních pasů.

Rovněž byly ujednány úlevy celní a pasové pro snazší úřední činnost a technické podnikání na hranicích.

To jsou vesměs závažná ustanovení, ale ustanovení při řádném hospodaření státním potřebná a účelná, a proto tato smlouva vyhovuje potřebám státním i potřebám obyvatelstva, zejména při hranicích usedlého.

Vzhledem k tomu navrhuje ústavně-právní výbor, aby vážený senát schválil tuto smlouvu s republikou Polskou ze dne 24. září 1931. (Souhlas.)

Předseda (zvoní): Referentem za výbor zahraniční je pan sen. F. V. Krejčí.

Zpravodaj sen. F. V. Krejčí: Slavný senáte! Hranice mezi naší republikou a republikou Polskou byla stanovena hned v prvních letech po vzniku obou států, a pokud tu byla ještě některá sporná místa na Těšínsku, Spiši a Oravě, byla definitivně upravena prací mezinárodní delimitační, rozhraničovací komise v r. 1924.

Vládní návrh na smluvní úpravu otázek vztahujících se ke stykům pohraničním a jiným, o nichž tu promluvil už zpravodaj výboru ústavně-právního, tento soubor úmluv má právě doplniti stanovení hranic ve smyslu zeměpisném a přispěti k tomu, aby byly rozřešeny všecky otázky vyplývající právě z toho, kudy hranice běží, kde hranicí je vodní tok, kde obyvatelstvo z území jednoho státu potřebuje ve svém důležitém zájmu hospodářském, aby mohlo přecházeti hranice a pod.

V tomto hraničním statutu, jenž nám je předložen ke schválení, jedná se o celou řadu takových otázek. Jde tu o stanovení a dokumentace státní hranice, dále velmi široký rozsah asi zabírají tu veřejné cesty a mosty na hranici, jednak takové, které přetínají hranici a jiných asi 100 cest hraničních, které jdou souběžně s hranicí. Dále pak jde tu o úpravu právních poměrů na hraničních tocích. Jsou to hlavně řeky Poprad a Dunajec, na nichž se provozuje voroplavba a kde je potřebí stanoviti všecky vztahy a práva z toho vyplývající.

Jde tu pak také o zajištění a evidenci dosavadních vodních práv. Jde tu o to, aby majitelé vodních práv byli včas také upozorněni na tuto úmluvu.

Je se mi tu zmíniti zejména, že při jednání ve výboru zahraničním byly vysloveny obavy, zdali majitelé vodních práv nebudou poškozeni článkem 18, hlavy III. tohoto hraničního statutu, kde se praví:

1. Nabytá vodní práva a k nim patřící vodní díla na hraničních tocích nebo tocích hranicí přeťatých - na těchto potud, pokud jsou hranicí dotčena - jakož i vodní práva na hranici vůbec budou oběma státy uznána, budou-li prokázána úředními doklady do dvou let ode dne účinnosti této smlouvy.

Z toho vznikla obava, že majitelé vodních práv, kteří nevědí o této smlouvě a o této podmínce, že se mají do 2 let přihlásiti, mohli by o tato práva přijíti. Vůči tomu ujistilo ministerstvo veř. prací zahraniční výbor, že tyto obavy teď by byly bezpodstatné, jelikož ustanovení tohoto článku je svým obsahem úplně obdobné s ustanovením hraničního statutu československo-rakouského a československo-maďarského.

Úředním dokladem ve smyslu článku 18 této smlouvy je samozřejmě zápis vodního práva ve vodní knize, takže takto zapsaná práva nebude potřebí ještě jinak prokazovati. Průkaz do 2 let bude nutný jen při právech nezapsaných. Aby českoslovenští občané proti zániku takovýchto práv byli chráněni, budou po vejití v účinnost smlouvy na nutnost včasného předložení dotčených úředních dokladů upozorněni veřejnými vyhláškami v pohraničních obcích, které na pokyn příslušného ministerstva obstarají okresní úřady. To jest ujištění ministerstva veř. prací.

Dále se tu pak jedná v tomto vládním návrhu ještě o rybolovu, honitbě po obou stranách hranic, o obecním užívání vody, hospodářských úlevách, na př. aby k vůli napájení dobytka směli obyvatelé z jednoho území státního přecházeti na druhé a pod., aby tedy neucítili újmy na svém hospodářství a na konec různé celní a pasové úlevy. V důvodové zprávě se praví, že tento hraniční statut by nebylo nutno předkládati ke schválení Národnímu shromáždění, poněvadž nemění hranici a nepotřebuje tedy býti formulován ústavním zákonem přijatým v parlamentě, ale poukazuje se k tomu, že přece jen některá ustanovení těchto smluv znamenají pro obyvatelstvo určitá břemena, následkem čehož je potřebí přece jen, aby byla parlamentem schválená.

Jelikož jde o hranici, nejdelší ze všech těchto hranic, které má naše republika - je to hranice od Těšínska po celé délce Slovenska až na nejvýchodnější konec Podkarpatské Rusi - tedy týká se to velmi rozsáhlého území a zájmů velmi četného obyvatelstva. A poněvadž jde o to, aby bylo upraveno pokojné soužití obyvatelstva těchto pohraničních území našeho státu s obyvatelstvem státu, s nímž jsme v poměru co nepřátelštějším, již v zájmu náležité úpravy tohoto pokojného soužití a celého našeho vztahu k republice Polské se jménem zahraničního výboru připojuji ke zprávě zpravodaje výboru ústavně-právního a navrhuji, aby slavný senát tento vládní návrh schválil. (Souhlas.)

Předseda (zvoní): Rozprava je skončena. Budeme hlasovati.

Kdo souhlasí se schvalovacím usnesením podle zprávy výborové ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Schvalovací usnesení bylo přijato podle zprávy výborové ve čtení prvém.

Přistoupíme nyní k projednání dalšího odstavce, jímž je:

4. Zpráva imunitního výboru o žádosti krajského soudu v Komárně ze dne 28. června 1932, č. j. Nt 323/32-3, aby byl udělen souhlas k trestnímu stíhání sen. Füssyho pro přečin rušení obecného míru podle §u 14, č. 5 zák. č. 50/1923 Sb. z. a n. (č. 6780/32 předs.). Tisk 913.

Zpravodajem je pan sen. dr. Havelka za nepřítomného sen. dr. Milotu. Uděluji mu slovo.

Zpravodaj sen. dr. Havelka: Slavný senáte! Podle trestního oznámení pronesl sen. Füssy na veřejném shromáždění maďarské národní strany v Maďarsku dne 20. března 1932 tato slova - v českém překladu -: "Maďarská menšina nepožívá stejných práv v této republice jako občané jiné národnosti, jmenovitě v historických zemích; je utlačována hospodářsky a kulturně, a to systematicky, a se zřejmým úmyslem, aby byla ožebračena." Za příklad uvedl určení volebních krajů na úkor maďarské menšiny, že totiž "v historických zemích k dosažení mandátu stačí 8 až 9 tisíc hlasů, u nás, zvlášť ve volebním kraji novozámeckém, 19 až 20 tisíc. Provádění pozemkové reformy bylo prováděno protizákonně a nesprávně na odměňování služeb politických agentů." Řeč zakončil tím, že nynější vláda systematicky pracuje na utlačování maďarské menšiny, aby tato po rozpadnutí byla přinucena se připojit k státotvorným stranám.

Po celou schůzi se posluchačstvo chovalo klidně a pořádek nebyl ničím porušen.

Imunitní výbor navrhuje, aby senát nedal svolení k trestnímu stíhání sen. Füssyho pro tyto výroky, neboť jeho řeč měla za účel agitaci pro jeho politickou stranu, a třeba byla obsahově nesprávná, nepřekročila meze, které nutno povoliti k takové politické agitaci. (Souhlas.)

Předseda (zvoní): Ke slovu není nikdo přihlášen, jednání je skončeno.

Budeme hlasovati o návrhu výboru imunitního, aby senát nedal souhlas k trestnímu stíhání sen. Füssyho pro přečin rušení obecného míru podle §u 14, č. 5 zák. č. 50/1923 Sb. z. a n.

Kdo s tímto návrhem výboru imunitního souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Návrh výboru imunitního byl schválen a senát nedal souhlas k trestnímu stíhání sen. Füssyho pro naznačený trestný čin.

Tím je pořad schůze vyřízen.

Dal jsem dovolenou na dnešní a zítřejší schůzi sen. Lukschovi.

Navrhuji, aby se příští schůze konala ve čtvrtek dne 17. listopadu 1932 o 10¹/₂ hod. s

pořadem:

1. Zpráva výborů zahraničního a ústavně-právního o vládním návrhu (tisk 885), kterým se předkládají Národnímu shromáždění k projevu souhlasu:

1. Pařížská unijní úmluva ze dne 20. března 1883 na ochranu živnostenského vlastnictví, revidovaná v Bruselu dne 14. prosince 1900, ve Washingtonu dne 2. června 1911 a v Haagu dne 6. listopadu 1925,

2. Madridská dohoda ze dne 14. dubna 1891 o potlačování falešných údajů o původu zboží, revidovaná ve Washingtonu dne 2. června 1911 a v Haagu dne 6. listopadu 1925 a

3. Madridská dohoda ze dne 14. dubna 1891 o mezinárodním zápisu továrních neb obchodních známek, revidovaná v Bruselu dne 14. prosince 1900, ve Washingtonu dne 2. června 1911 a v Haagu dne 6. listopadu 1925. Tisk 910.

2. Druhé čtení zprávy sociálně-politického výboru k usnesení poslanecké sněmovny (tisk 891) o návrhu posl. Bečka, Brožíka, Husnaje a soudr., kterým se rozšiřuje působnost zákona ze dne 25. února 1920, č 144 Sb. z. a n., o závodních a revírních radách při báňském průmyslu na území Podkarpatské Rusi. Tisk 907.

3. Druhé čtení zprávy výborů ústavněprávního, technicko-dopravního a rozpočtového o vládním návrhu zákona (tisk 882), kterým se zmocňuje vláda republiky Československé, aby převzala státní záruku za zápůjčky Podkarpatoruských elektráren, akciové společnosti v Užhorodě. Tisk 912.

4. Druhé čtení zprávy výborů ústavněprávního a zahraničního o vládním návrhu (tisk 854), kterým se předkládá Národnímu shromáždění republiky Československé Smlouva o úpravě otázek, vyplývajících ze stanovení hranice mezi republikou Československou a republikou Polskou (hraniční statut), podepsaná v Gdyni dne 24. září 1931, se Závěrečným protokolem z téhož dne. Tisk 909.

5. Zpráva imunitního výboru o žádosti krajského soudu v Písku ze dne 5. září 1932, č. j. Tl 9/32-2, aby senát dal svolení k trestnímu stíhání sen. Kroihera pro přečin proti bezpečnosti cti podle §§ 488, 491 tr. z. a § 1 zák. č. 124/1924 Sb. z. a n. (č. 7073/32 předs.). Tisk 914.

6. Zpráva imunitného výboru o žiadosti okresného súdu v Komárne zo dňa 17. srpňa 1932, č. j. Nt. 21-22/32, o súhlas k trestnému stíhaniu sen. Füssyho pre dvojnásobný prečin urážky na cti dľa §u 2 z. čl. XLI. z r. 1914 (č. 7004/1932 preds.). Tisk 915.

7. Návrh, aby byla prodloužena lhůta daná §em 43 úst. listiny ku projednání usnesení poslanecké sněmovny k vládnímu návrhu zákona o četnickém kázeňském a kárném právu, odnětí četnické hodnosti, přeložení do výslužby v řízení správním a o umísťování superarbitrovaných četnických gážistů mimo služební třídy. Tisk 3.

Jsou nějaké námitky? (Námitky nebyly.) Námitek není. Budeme takto postupovati.

Končím schůzi.

Konec schůze v 16 hod. 55 min.