Návrh poskytuje možnosť zdaniť tiež náhražky droždia, a to nariadením. Nuž, pánovia, či to nie je už rydzia diktatúra? Či to nie je zákon o všeobecnom zmocnení? Na základe tohoto paragrafu môže vláda brevi manu zdaniť rôzne prášky pečivové, a zvlášte môže zdaniť drozdovu náhražku vrstiev najchudobnejších, kvásek.

Znova dôtklivo upozorňujem vládu, aby neprepínala do krajností trpezlivosť národov v Československu novými daňami, nepodporovala zatváranie závodov dosiaľ ešte ako tak pracujúcich a tým i zvyšovanie počtu nezamestnaných, aby zpätným zdaňovaním, čo sa rovná nezaslúženej pokute, nerozširovala právnu neistotu, ako to tvrdia českí učení profesori, a nerozširovala tým imoralitu, ale aby už raz nastúpila cestu pravého šetrenia. Lebo nie je šetrením to, keď vláda nevydá subvencie českej vedeckej akadémii, českému národnému múzeu a subvencie na stavbu verejných ciest. Tu sa šetriť nedá, ale ráčte zastaviť všetky vojenské cvičenia vo zbrani, ako to učinilo nám priateľské a spojenecké Francúzsko, ráčte poslať vojsko na dovolenú na niekoľko mesiacov, ako to zamýšľa pobratinské Rumunsko, ráčte zastaviť úplne dva či tri platy pánom ministrom a sekčným šéfom, poberajúcim tri i štyri platy zo správnych rad rôznych pološtátnych podnikov, a zaraz bude tu tých potrebných 60 miliónov, aniž bude treba zdaniť kvásek, do chleba úbohého pastuchu na Vrchovine.

My môžme čakať, avšak hladové masy robotnícke čakať nemôžu a nečakajú, najúrodnejšom pšeničnom kraji republiky, v Košútoch, vybuchla lanského roku živelnou silou nespokojnosť a bieda. Vládna správa chce presunúť zodpovednosť proste na komunistov agitátorov, ale žial, nebol to prvý ani posledný prípad. Podobné prejavy hnevu ľudu videli sme od tých čias vo veľa oblastiach republiky a v poslednej dobe v Komárne začína sa bieda do rozmerov nikdy neslýchaných rozrastať, ako to úradný exponent ministerstva verejných prác najnovšie konštatoval. Podlá novinárskych zpráv došlo vraj už i k tomu, že roztrpčený, hladový dav vyplenil krám jednému pekárovi. Ale udal sa v Komárne prípad ešte smutnejší. Dieťa robotníka z rodiny, kte hlava rodiny ešte pracuje, nieslo domov chleba; nezamestnaní na ceste menej frekventovanej vzali chlieb bezbrannému dieťaťu a povedali mu: >Vy ste už jedli dosť< a chlieb lupežou takto zadovážený ihneď medzi sebou rozdelili a zjedli.

Práve pojednávané návrhy vôbec nehodia sa k tomu, aby sa pomocou nich zvýšily príjmy štátu, a budú dobré len k tomu, aby túto všeobecnú biedu stupňovaly, nespokojnosť rozširovaly a preto nebudem hlasovať za návrhy o zvýšení prirážky k dani dôchodkovej a o zavedení dane z droždia a proti nim čo najrozhodnejšie protestujem.

Místopředseda Kahler (zvoní): Dále má slovo pan sen. Nedvěd.

Sen. Nedvěd: Pánové! Projednávaná předloha o novelisaci zákona o přechodné přirážce k dani důchodové a z tantiém je novým pokusem o záchranu kapitalistického systému v Československé republice. Takových pokusů bylo již podniknuto několik. Byly to zahraniční půjčky, devisová opatření, a jakmile tuto předlohu vládní většina odhlasuje, bude přikročeno k novému opatření na záchranu kapitalismu odhlasováním zákona na ochranu měny. Je zcela přirozené, že hospodářskou krisi a její následky, bídu, hlad, nedostatek řešíte všemi opatřeními, která jsem uvedl, kapitalisticky, t. j. na účet pracující třídy. Ale všechna vaše snaha je marná. Bankrot kapitalistického systému se blíží mílovými kroky a vy můžete katastrofu pouze oddáliti, ale nemůžete ji zameziti.

Nejlépe se ukazuje krach kapitalistického systému v samosprávě. Státní úřad statistický vydal statistiku financí samosprávných sborů za r. 1929 a každý, kdo tuto statistiku si prostuduje a srovná závěrečná čísla, dospěje k závěru, že samospráva v Československu jest již bankrot, nemá ani haléře jmění, celý majetek je předlužen a nové půjčky jsou uzavírány pouze na finanční nosnost obyvatelstva, která však klesla na minimum následkem hospodářské krise a nezaměstnanosti.

A v této době úpadku vašeho hospodářství a vašeho společenského pořádku jste se domnívali, že je vám možno pomoci uspořádáním a aranžováním veliké mezinárodní parády, Všesokolského sletu. Všesokolský slet znamenal sjezd všech organisací fašistických, všech re-akčních živlů, byl manifestací Čsl. militarismu a malodohodového imperialismu. Je vyloženou lží tvrzení o demokratickém poslání Sokolstva a sokolském bratrství. >Večerník Rudého práva< přinesl 2. července obrázek, který nám představuje, jak tělocvičná jednota >Sokol< vítala dne 15. dubna 1907 na nádraží v Benešově rakouského císaře Františka Josefa. Fotografie je dokument, který se nedá oddiskutovati, a tu národně-demokratický >Národ< napsal, že za Rakouska byly takové situace, kdy byla loyalita vynucována a že uvítání France Josefa se zúčastnila pouze deputace. Na obrázku je však viděti celý šik čackých Sokolíků ve dvou řadách, takže to byla celá jednota a ne deputace.

To však nebyl jediný případ. Pamatuji se velice dobře, že r. 1892 nebo 1893, když byl královéhradeckým biskupem jmenován Brünich, vyrukoval k jeho slavnostní instalaci celý královéhradecký Sokol v krojích v plné parádě a poklonil se papežovu zástupci královéhradecké diecése.

Mohu vám však také servírovati obrázek sokolské demokracie z doby popře-vratové. V Dobříši po převratu vstoupil za člena Sokola byv. hrabě Colloredo-Mansfeld, potomek pobělohorského lupiče, s nímž mělo býti vlastenecky zúčtováno. Pan hrabě Colloredo-Mansfeld dal si ušíti sokolský kroj, daroval Sokolu v Dobříši pozemek na stavbu sokolovny a při slavnostním položení základního kamene klaněli se demokratičtí bratři Sokoli či před panem hrabětem k zemi.

Nejdůležitějším potvrzením reakčního poslání Sokola byl poslední den sletu. To nebyl den tělovýchovy, to nebyl den demokracie, to byla vyložená vojenská paráda malodohodových armád, při níž se pražské vlastenecké veřejnosti představili vojáci rumunského Carola a jugoslávského Alexandra. Již za sletu navazovali jsme styk s dělníky, kteří z omylu posud jsou v Sokole, a prohlašujeme, že budeme pracovati mezi nimi soustavně, abychom, jim dokázali, že nepatří do organisace, jejíž účelem je chrániti kapitalismus proti dělnické třídě.

Revoluční proletariát bude konati své tělocvičné slavnosti příštím rokem v Moskvě, kde bude uspořádána světová Spartakiada. Ta bude slavností vítězného budování socialismu a budou na ní míti účast revoluční sportovci z celého světa. Mezi vaším sokolským sletem a naší Spartakiadou je obrovský rozdíl. Slet byl manifestací sil, hájících kapitalistický systém a hrozících SSSR, což zvláště dokazovala účast bělogvardějských běženců. kdežto Spartakiada revolučního proletariátu bude manifestací revolučních sportovců, nepřátel kapitalismu, odhodlaných hájiti SSSR svými životy.

Ale buržoasie a její socialističtí lokajové znají dobře hrozící jim nebezpečí. Krise se prohlubuje a bude ještě hůře. Dělnická třída se brání proti svému zbídačení a její odpor vzrůstá. A tu buržoasie po skončené vlastenecké, fašistické, militaristické parádě zahajuje frontální útok proti všem organisacím revolučního proletariátu. Po rozpuštění Dělnické pomoci a Rudé pomoci a Komsomola přikročuje k novým útokům proti organisacím třídně vědomého proletariátu.

Před několika dny bylo rozpuštěno ústředí Rudých odborů, organisační útvar, který mají soc. demokraté, čeští socialisté a jiné strany, z formálního důvodu, že nemá stanov, ačkoli jiné organisace toho druhu také jich nemají. Také proti bezvěrcům proletářským, kteří mají stanovy, i proti proletářskému družstevnímu hnutí vede vláda silné ruky se 7 socialistickými ministry persekuční rány. Mám zde několik ukázek z nejnovější doby.

Na 2. července t. r. ohlásila družstevní aliance, v níž rozhodují reformističtí vůdcové, mezinárodní družstevní den.

Proletářští družstevníci učinili přípravy a ohlásili úřadům na 200 družstevních projevů, ale politické úřady p. Slávik a 150 těchto projevů zakázaly a vyvinuly proti jednotlivým přímo zběsilý útok. Plakáty byly strhovány, policie vnikla do prodejen a nařizovala odstranění hesel. (Předseda dr Soukup ujímá se předsednictví.)

Zmínil jsem se, že národně-demokratický >Národ< hájil deputaci Sokolíků k Franc Josefovi vynucením. Také tato vláda vynucuje na všech politických stranách a organisacích loyalitu k tomuto státu. Nařizuje, aby při všech průvodech byla nesena v čele státní vlajka. Pánové, domníváte se, když v čele komunistického průvodu bude nesena státní vlajka, že tím bude dokumentována státotvornost proletářských mas? To se po čertech mýlíte. Revoluční proletariát půjde za svým cílem zrušení kapitalismu a nastolení socialismu a bude zpívati revoluční písně a vyvolávati revoluční hesla bez ohledu na vaši státní vlajku. Může se jenom, státi, že se velezrady dopustí policajti, kteří budou nositele státní vlajky zatýkati a vláčeti po kriminálech.

Loňského roku projednávali jsme zde zákon o soudnictví nad mládeží. Dokazovali jsme, že tento zákon bude namířen proti revoluční mládeži. Pan ministr Meissner a jeho strana to popírali. Máme již první případ. Tajemník odborové organisace proletářské mládeže byl žalován podle §§ 15 a 17 zákona na ochranu republiky, a poněvadž svým povoláním je nucen jezditi po schůzích a konferencích, navrhl soud, aby byl dán do polepšovny, poněvadž nemá stálého bydliště.

Okresní úřad ve Vráblech na Slovensku zakazuje již komunistickou stranu, nečeká ani, až se na tom vláda se sedmi socialistickými ministry usnese. Odsoudil podle Prügelpatentu 2 soudruhy, kteří svolali plenární schůzi organisace komunistické strany v Dolním Palu, a odůvodnil to tím, že v Československé republice politické strany nemají schválené stanovy a proto jejich členské schůze musí býti hlášeny úřadům. Podle této logiky musil by býti zavřen dr Kramář, když svolá sjezd, národně-demo-kratičké strany, a rovněž tak Klofáč a Hampl.

Až dosud, a také za Rakouska, bylo nepsaným právem intelektuálů, učenců a spisovatelů, že měli právo vysloviti své mínění, byli jakýmsi veřejným svědomím, ale je to také psaným právem, neboť § 117 úst. listiny to zaručuje. 65 moravských intelektuálů podepsalo protest proti střílení do dělníků a brněnská policie jako zběsilá se na ně vrhla. Vyslýchají je, jsou-li komunisté anebo v levé frontě, proč na to dávali podpisy, zkrátka brněnská policie ukazuje, že je dobře vycepována v Slávikově škole.

Ze Slovenska mám z poslední doby několik případů, které přímo řvou. Okresní úřad v Komárně zavedl vyšetřování proti členu obecního zastupitelstva ve Velkém Mederu, protože odmítl asistovati za obec při exekuci chudých rolníků.

Ve Sníně okresní úřad protestoval pokutami od 30 do 100 Kč více než 30 občanů jen proto, že hromadně šli do Velké Berezny, kde byly toho dne demonstrace nezaměstnaných. Až dosud byla účast na demonstracích beztrestná, jen trestné činy, spáchané při demonstraci, byly trestány.

Ale nejkrásnější hvězdu československé veřejné správě nasadila policie ve Hlohovci. Tam se konala přednáška národně-sociálního red. Klátila o Sovětském Rusku. Po referáte se ho tázali robotníci, je-li v SSSR nezaměstnanost, kolik tam dělník vydělá atd. Pro tyto dotazy byli žadatelé odsouzeni podle Prügelpatentu každý na 14 dní do vězení. Tedy již i národně-socialističtí redaktoři a sekretáři jsou chráněni trestními zákony před proletáři. Kterými zákony, ovšem nevíme, a také by nám to jistě ani pan Slavik ani pan Meissner nemohli vysvětliti.

Na Slovensku zavádí se proti komunistickým funkcionářům tatáž praxe, jaká byla v letech sedmdesátých minulého století v historických zemích. To je vypovídání z obcí a z okresů. Theodor Matuščák, státní pensista, byl vyhoštěn z Krompachů, okres Gelnica, pro činnost v komunistické straně. Frant. Neuwirt bydlí již 12 roků v Jaklovciách, má vlastní domek a byl vyhoštěn z okresu gelnického proto, že je komunista. Karel černocký, tajemník KSČ v Popradu, byl vyhoštěn z okresu proto, že se potuluje po okrese. Rudolf Knecht, obuvník v Kolišově, otec 4 nezaopatřených dětí, byl vyhoštěn do okresu košického proto, že byl odsouzen pro politický delikt na 50 dní do vězení, poněvadž odevzdal protestní listinu s podpisem 60 osob proti vyhoštění vpředu uvedených z okresu gelnického.

Ale také v pašaliku sociálně-demokratického ministra školství dr Derera nevypadá to lépe. Místo moderní školy je tam návrat se starému kaprálství a kantorství. Přemysl Králík, 11letý syn adjunkta cukrovaru v Libici n. Cidlinou, navštěvující tamní školu, nepřinesl dne 30. dubna za trest opsaných 360 slov, načež učitelka nařídila jeho sedmi spolužákům, aby hocha potrestali 360 ranami. Hocha položili na lavici, 1 ze spolužáků si mu sedl na záda a držel ho, aby se nemohl brániti, a hoch každou hodinu dostal 100 ran a čtvrtou hodinu 60. Chlapec byl lékařsky ošetřen dr Kabusickým, který zjistil, že má krevní podlitiny do hloubky 2 prstů ve velikosti dlaně dospělého člověka. Učitelka, která se této bezpříkladné surovosti dopustila, je na svém místě a je známa svými styky s bělogvardějci.

Moderní kriminolog ministr dr Meissner drží již plné 2 měsíce ve vězení na Pankráci 76-letou stařenku Poctovou, která má sedět ještě 2 měsíce, pro slovní delikt na schůzi, aby čest uražené republiky byla rehabilitována. Sám vězeňský lékař vyslovil nad tímto případem podiv a dál ji ihned dopravili do vězeňské nemocnice.

Korunu této hrůzovládě nasazuje však případ, který se udal ve Sníně. Zemřelý francouzský žurnalista Albert Londres napsal knihu >Co Dante neviděl

Abyste mohli nerušené pokračovati v této hrůzovládě a v této bezpříkladné persekuci, rozpustili jste >Rudou pomoc<, která chránila všechny oběti vašeho teroru. >Rudá pomoc< existovala v Československu zcela veřejně po několik roků. Úřady o ní věděly, byly jí povolovány veřejné schůze a nyní po jejím rozpuštění jsou funkcionáři a prostí členové >Rudé pomoci< taháni před soudy a úřady vyšetřováni pro tajné spolčování podle §u 17 zákona na ochranu republiky a proto, že nenechali bez pomoci umírat rodiny střelených dělníků a že podporovali rodiny uvězněných dělníků. Dostáváme dopisy, které přímo řvou. Pisatelé nám oznamují, jakým způsobem se provádí vyšetřování. Tak na př. v Táboře se vrhli na státní zaměstnance, dělníky z tabákové továrny a železničáře. Soud o zahájení vyšetřování zpravil ředitelství státních drah a ředitelství tabákové továrny a nyní jsou dělníci vyšetřováni soudně i služebně. Takové jsou ve skutečnosti občanské svobody v Československu, taková je vaše demokracie.

Loňského roku byl Národním shromážděním odhlasován zákon o státním vězení. Zde s této tribuny jsme tvrdili, že zákon o státním vězení byl Meissnerem podán proto, aby mohly býti odbourány výhody, které měli někteří političtí vězňové. Nyní se ukazuje, že jsme měli pravdu. Soudr. Fučík, redaktor >Tvorby<, literát s akademickým vzděláním, byl odsouzen na několik měsíců pro slovní delikty, kterých se měl dopustit při svých přednáškách o sovětském Rusku. Podal si žádost o přiznání státního vězení, ale byla zamítnuta, a musí si svůj trest odbývati jako zloděj, vrah nebo kasař. To jsou výhody státního vězení pro politické vězně.

Václav Hlaváček v Úpici je žalován proto, že schvaloval trestní činy podle u 16 zákona na ochranu republiky. Žaloba je odůvodněna tím, že jednomu dělníkovi dal na cestu k soudu do Hradce Králové 50 Kč ještě před rozsudkem, aby dělník se mohl dostati k hlavnímu líčení. Dále že podporoval rodiny odsouzených dělníků. Podle §u 16 zákona na ochranu republiky není však podpora rodin uvězněných vůbec trestná, pouze podporování odsouzených. Rovněž tak nemůže býti nikdo trestán, když dá někomu na cestu, aby se mohl dostaviti k soudu, když je bez zaměstnání, nemá na dráhu a nemá ani na chleba. Ale v Československu je i tohle zločinem. (Výkřiky sen. Mikulíčka.)

Dne 25. března byla >Rudá pomoc< rozpuštěna a v sekretariátě provedena prohlídka. Krátce před tím vydal jsem svým nákladem brožuru >Z Moskvy na hranice Manžurska<, která prošla censurou a byla shledána úplně nezávadnou. Tuto brožuru jsem dal do komise >Rudé pomoci<. Policie při prohlídce asi 1800 exemplářů zabavila a dodnes mi je nevrátila. Žádám s této tribuny pana ministra Slavika, aby mně odpověděl jasně a nevyhýbavě, jestli s tím souhlasí, aby policie brala a ponechávala si věci, knihy, brožury, které jsou úplně nezávadné a zda je toto také ukázkou právního řádu československého.

>Rudou pomoc< jste rozpustili, ale >Rudá pomoc< žije. V listopadu letošního roku koná se v Moskvě mezinárodní světový kongres mezinárodní >Rudé pomoci<. Na kongres se dostaví zástupci pracujících tříd celého světa a všech porobených národů. Budou tam také zástupci 160,000.000 dělníků SSSR, kteří již zúčtovali s kapitalismem a nastolili socialistický řád. Kongres se bude konat v době 15letého trvání jediné socialistické říše na světě. A právě letošního roku je tomu také 10 let, co byla založena Internacionála >Rudé pomoci<. Jak bylo nutno, aby proletariát měl svou >Rudou pomoc<, je viděti nejlépe ze statistiky obětí bílého teroru za posledních 6 roků. Za těchto 6 roků bylo v kapitalistických státech z politických důvodů zatčeno 1.293.654 osob, raněno policií, četníky a vojskem 630.159 osob, zavražděno 1,040.608 osob. k smrti odsouzeno 232.801 osob. k žaláři a k pokutáni odsouzeno 122.174 osob, takže celkový součet všech obětí bílého teroru činí přes 3 miliony osob. (Výkřiky sen. Mikulíčka.)

Také my z Československa podáme mezinárodnímu kongresu zprávu o bílém teroru v Československu za vlády 7 socialistických ministrů a o naší zprávě se doví veškeré členstvo mezinárodní >Rudé pomoci<, jehož je celkem 11,520.935 v 65 sekcích. >Rudá pomoc< jenom za r. 1931 vykonala tento obrovský úkol: Vyplatila na podporách vězňům a jejich rodinám 2,210.804 M, na právní ochranu 765.957 M, politickým emigrantům 1 milion 22.954 M. dětem 19.162 M. úhrnem přes 4 miliony M, to je 32 mil. Kč.

A tu my voláme k veškerému proletariátu: Kupředu, za přípravu světového kongresu MRP! Všichni pracující bez rozdílů rasy, barvy, národnosti a stranické příslušnosti, zúčastní se svými zkušenostmi a iniciativou světového kongresu MRP. Muži a ženy, synové a dcery ve školách, dílnách a kancelářích, obracíme se k vám v předvečer 10letého výročí založení MRP a v předvečer zahájení jejího světového kongresu s požadavkem: Zkoumejte své svědomí, zdali jste učinili všechno, co je ve vašich silách, aby znemožněna byla hrůzovláda bílého teroru, která zuří v řadách proletariátu bojujícího za své osvobození, upadnuvšího do spáru našeho třídního nepřítele, zdali jste věnovali dostatečnou pozornost své >Rudé pomoci< v takovém smyslu, aby se stala nástrojem mezinárodní solidarity proti bílému teroru, měšťácké třídní justici, a na záchranu jejich obětí.

Nečekejte, až k vám přijdeme. Chopte se sami iniciativy v místě, kde bydlíte, nebo kde pracujete, a založte tam ihned skupinu >Rudé pomoci<. Bude-li nutno, obraťte se na vedoucího >Rudé pomoci<, jehož adresa je vám známa, abyste obdrželi nutný materiál a dostali se do styku s nejvyšším výborem >Rudé po-moci<. V organisacích, k nimž náležíte, vytvořte iniciativní skupinu, která by propagovala myšlenku >Rudé pomoci< a která by získávala pro ni nové členy. Jestliže organisace, k níž patříte, není ještě kolektivním členem >Rudé pomoci<. postavte v ní na denní pořádek otázku přistoupení k >Rudé pomoci< a žádejte, aby činnost >Rudé pomoci< pro oběti bílého teroru byla podporována.

Zúčastněte se aktivně volby delegáta na okresní konferenci, na říšskou konferenci a na světový kongres MRP, rozšiřujte všechny tiskopisy, které jsou vydávány za účelem přípravy těchto konferencí a také přípravy světového kongresu MRP. Pomáhejte při krytí výdajů, vysílání delegátů na celostátní sjezdy a na světový kongres. Postarejte se, aby v organisacích, kde jste členy, byla k tomu účelu věnována určitá suma. Ani jediný haléř, který je možno získat pro podporu politických vězňů a jejich rodin, nesmí býti ztracen. Příprava světového kongresu MRP musí se stát příležitostí zesílení naší aktivity, musí Testi ke vzrůstu členstva >Rudé pomoci<, jejíž činnost musí být zdvojnásobena právě tak, jako rozšíření jejich časopisů a jejich čtenářů, právě tak, jako agitace za propuštění politických vězňů musí býti stupňována, sbírková akce musí být zesílena, aby byla zajištěna ještě vydatnější pomoc obětem bílého teroru.

Soutěž je zahájena, všichni ku práci, ku přípravě světového kongresu Mezinárodní >Rudé pomoci<. Pryč s bílým terorem.a třídní justicí! Ať žije Internacionála >Rudé pomoci

>Rudá pomoc< v Československu je sice rozpuštěna a zakázána. Ale žádný zákaz nezabrání revolučnímu proletariátu podporovati rodiny vězněných, rodiny zavražděných a hájiti je před měšťáckými soudy. >Rudá pomoc< žije a bojuje dále proti fašismu, bílému teroru a válečnému nebezpečí. (Potlesk senátorů strany komunistické.)

Předseda (zvoní): Přerušuji jednání.

Navrhuji, aby se příští schůze konala za 5 minut, t. j. v 19 hod. 27 min., za účelem

Končím schůzi.