Místopředseda dr Heller (zvoní): Slovo dále má pan sen. Klofáč.

Sen. Klofáč: Pane předsedo! Slavný senáte! Není mou povinností, abych reagoval na řeč, která byla promluvena přede mnou, mám jenom povinnost jednu. Toho pána, který zde volal, že jsem si dal kriminál zaplatiti, povolati před příslušnou instanci, tam ať osvědčí jen pán svou kuráž. (Výborně!)

Je pravda, že po řadě měsíců přicházím zas sem do plena, ale nemám tvrdou hroší kůži, abych šel někam, kde jsem byl napaden a dokud se nezjistí pravda o celém. tom ničemném. napadení. Čekal jsem, až iniciativní výbor rozhodl a rozhodlo předsednictvo. Nenechal jsem si za tu dobu ani haléř z diet, kterých podle zákona nesmím vrátiti. Každý může se přesvědčiti, že má chudá obec Dobříkov dostala 35.00O Kč pro své účely, nenechal jsem si tedy ani haléře.

Byl jsem napaden a bylo žádáno vyšetření v době, kdy jednalo se o jiné vyšetřování. Bylo řečena, že jsem obchodoval se státním uhlím. Klofáč nemá za krejcar obchodního talentu, neobchoduje s ničím a také neobchoduje se svou ctí. (Tak jest!) Já prostě vykonal to, co koná každý z vás. Když k vám přijde straník, pošlete ho ke stranické instituci, a když nebylo uhlí ve volném obchodu, poslal jsem stoupence naší strany, který se staral o aprovisaci Pelhřimova, ke Sdružení našich spotřebních družstev Vlastně poslal jsem tam dopis, a to zcela korektní a nezávadný. V té době když bylo veliké vyšetřování se Stříbrným, otiskl se jen dopis — ovšem, adresa se ustřihla, aby nebylo vidět, komu doporučuji našeho člověka a že nejedná se o žádný obchod se státem. On také to uhlí nedostal. Ale jestliže se mluví o tom, že jisté intervence jsou neústavní a kriminální, povídám zde — strana Stříbrného zde má zástupce — že pan Stříbrný jako poslanec žádal - můžeme ukázati kopii jeho vlastnoručně psaného dopisu — o 50.00O tun koksu, t. j. 5.000 vagónů, a to pro vývoz, a vy ihned vidíte, k čemu bylo potřebí těch 2.500 vagónů z Německa. Jaký to byl obchod, vypočítají si ti, kteří se obchodem uhlím zabývají. Já tomu nerozumím, jenom tolik vím, že v této společnosti, která ty obchody s koksem dělala, byl zase pan Sichrovský a že to byl pan Fuchs, bankéř, který spekuloval proti české koruně, který potom spekuloval s německou markou — přítel pana Jiřího Stříbrného — a který potom spekuloval proti franku a zde prospekuloval 120 milionů. Víc o celé věci, bude-li mít paměť na staré události, mohl by snad věděti někdejší vrchní ředitel Pragobank p. Tůma a snad by si vzpomenul na listinu s jakýmisi 14 mil. Kč, na které hýla jména Fuchs, vrch. ředitel Tůma, Sichrovský a ten čtvrtý se tam jmenuje - Jiří. Snad je to Jiří Poděbradský, nebo Jiří Pichl by to snad mohl býti. (Veselost. — Sen. Mikulíček: Ale byl ministrem za vaši stranu!)

Bohužel, ale já měl kuráž zakročiti a od r. 1926 jsem pronásledován jen proto, že jsem měl kuráž se sírany vyloučiti toho, o kterém jsem se přesvědčil, že se dopustil nekorektností. To mi musíte přiznat. (Souhlas. — Sen. Mikulíček: Ale nedělal jste to!) Dělal a dělal vždy. Volal jsem už dřív k odpovědnosti, ale zapíralo se mi a lhalo se mi. Proto, když jednalo se o mně, pokládal jsem za povinnost nejíti sem, dokud se pravda nezjistí, poněvadž to považuji za povinnost každého počestného politika, a přál bych si, aby to dělal každý, kdo bude předmětem. jakéhokoliv útoku. Co se stalo mně, může se státi každému, když se najde potřebný počet podpisů. (Sen. Mikulíček: Však ti podepsaní jsou za to odpovědni!) Ano, jsou za to odpovědni, politicky, morálně i parlamentně, i páni z luďácké strany a jiní. Celá věc byla, jak víte, v iniciativním výboru. A když iniciativní výbor — a to je ovšem charakteristické pro naše poměry — teprve v polovině dubna rozhodl, že není nejmenšího důvodu, aby se mi vytýkala jakákoli nekorektnost — před tím prohlásila to i schůze předsednictva a schůze předsedů klubů koaličních stran — když toto všechno se zjistilo a nové prohlášení veřejně učinilo předsednictvo senátu, pak celá věc pro slušného člověka byla vyřízena a nebyla to — aspoň pro ty slušné lidi — žádná satisifakce za zavřenými dveřmi. Proč ti pánové neměli kuráž žádati, aby celá věc šla do pléna? Měli na to přece právo, čekal jsem na to, poněvadž bych byl.promluvil při tom velmi otevřeně o těch věcech i o jiných zlodějnách. (Sen. Kindl: Ven s tím!) Já se tomu nevyhýbám.

(Obrácen k sen. Mikulíčkovi): Vy jste zde mluvil před chvílí o druhé republice. Já Vám řeknu, proč volám po druhé republice. Budování republiky po převratu bylo často věcí improvisace. My jsme v tom ještě neuměli choditi. To si přiznejme. Neviděli jsme do každého člověka a ještě ani teď nevidíme. Ale teď si už přejeme pořádek na celé čáře. Jestliže mluvíte o nezaměstnaností a hladu, řeknu vám, že o tom hladu hodně myslím a řeknu vám, že k jeho odstranění potřebujeme klid, pořádek a rozumný, energický program. (Výborně!) Já nebudu státi po boku velkobank a velkofabrik, nýbrž budu se starati, abychom pomáhali zoufající vesnici i pracujícímu lidu v městech, poněvadž bídy je na vesnici i v městech dosti. (Sen. Mikulíček: Dosud jste schvalovali útisk pracující třídy a ani jednou jste neodsoudili vraždu, když byli dělníci zastřeleni!) Dovolte laskavě, já nebudu žádnou vraždu schvalovat, ale Vás, pane kolego, bych prosil, abyste byl stejně lidský tana, kde se prolévá krev jinde, těch tisíců rolníků, kteří na příklad byli po-vražděni při útěku přes Dněstr. (Sen, Mikulíček: Škoda, že tam nezastřelili Gorgulova!) Snad se ještě nebudeme hádat o pana Gorgulova. (Sen. Mikulíček: Vy jste mi v branném výboru před 14 dny říkal naprosto něco jiného!) Abyste stáli nalevo po boku socialistických stran, abyste nerozbíjeli frontu, která se dnes bije za vesnici a město. To jsem řekl doslova, a byl bych rád, abyste to dělali. Já nikdy nemluvím jinak, celý život jsem stál za svým přesvědčením a byl jsem ochoten přinášet mu oběti. Mně nepřekáží vaše přesvědčení, ale prosím, abyste užívali správných metod. Já jsem viděl pravé komunisty a smekal jsem před nimi. (Sen. Mikulíček: Ale zde v Československu není ani jediný komunista?) Ani jediný zde není, a to mne právě mrzí. Ale já jsem to již několikráte vypravoval, že v Americe ve státě Jowa, jsem viděl — a již 90 let tam trvají — komunistické osady, tak zv. Amany, ale na podkladě náboženském, skutečného bratrství. Prosím, v těchto komunistických osadách není vlastnictví a vede se všem dobře. Já jsem viděl v Rusku duchoborce, kteří se musili stěhovat do Kanady. Když vy uděláte jednu takovou komunistickou kolonii, já se tam rád podívám. A když to dovedete jako komunisté v Americe anebo jako duchoborci, já před vámi také smeknu. Vy mi připomínáte pořád Nečajeva, Čistě ruský typ, jehož heslem bylo revoluce, revoluce, žádná reforma a tato něčajevština mohla přec ukázati se jedině v primitivním caristickém Rusku, kde byl hrozný útlak a žádná svoboda. Nesmíte zapomínati, že mezi primitivním Ruskem a naší střední Evropou je velký rozdíl, ale že je také velký rozdíl mezi střední Evropou a demokratickou Francií, Anglií a Amerikou. (Sen. Mikulíček: Do dělníků střílejí všude stejně!) Ano, na Dněstru to pozoruji, tam se střílí o sto šest do lidí, dětí i žen, do chudých lidí. (Sen. Mikulíček: Tam jsou všichni chudí, poněvadž je to zproletarisováno!) Já si nepřeji, aby všechno bylo zproletarisováno, ale přeji si, aby se všem lidem vedlo dobře (Výborné!), aby každý měl střechu nad hlavou a políčko, které by ho mohlo uživiti, nebo práci. Pro to nás bolí hlava. Budete-li se hlasití ke^ konstruktivní práci, můžeme to společně prováděti, ale nikdy metodou destruktivní. Já jsem. trochu zahradníkem. Co to dá práce, aby se všechno dalo do pořádku. Máte růžičky támhle, máte zde tohle. Tři měsíce jsem na tom pracoval, ale když tam pustím jednoho vola, máte za pět minut po zahrádce. (Veselost, - Vykřiky sen. Mikulíčka. — Potlesk.)

Rostl jsem v bídě, v bídě studoval, mozolů na rukou ovšem nemám. Nemají je také vaši předáci a vaši politikové. Nezapomínejte, že jste měli kuráž vyhoditi z Ruska Trockého a kdyby byl býval Lenin živ, byl by již také vyhozen. (Výkřiky sen. Mikulíčka.) Také, beze všeho. Ale to je vaší věcí. Já vám říkám, že máme nadprodukci lidí, kteří by se mohli dobře uplatniti za hranicemi. Kdyby byli přesvědčeni, že v Rusku je nebe a tady peklo, všichni ti, kteří jsou u nás nespokojeni, mají přece jít tam, kde je nebe a nezůstávat u nás v pekle. (Výkřiky sen. Mikulíčka.) Počkejte, já vám.... Tady nebojujete nic, tady jen rozbíjíte frontu proletariátu. (Sen. Mikulíček: A vy máte zase zisk z uhlí!) My nikdy, to se mýlíte v adrese. U uhlobaronů znám jen dvě věci: sekvestraci a zestátnění dolů? (Výkřiky sen. Mikulíčka.) Dělejte vážné studie, které my děláme, abychom to účelně mohli provésti. Silné slovo tady nestačí. Je potřebí silných zdravých myšlenek a silných činů, ty dělají sociální politiku.

Dovolte, abych se vrátil k věci, která je na denním pořádku. Ta 14měsíční... (Výkřik sen. Kindla.) Vy za své statečnosti budete mluviti v kárném výboru. Pamatujíc si! Socialisté, i kdyby byli komunisty, musejí znamenati nový rád, ale nesmí býti mezi nimi sprostoty a neslušnosti. (Souhlas. — Výkřiky sen. Kindla a Mikulíčka. — Sen. Mikulíček: To byste musíl mluvit o vaší redakci!) Co ona vám dělá? Snaží se objektivně líčiti poměry a nalézti kladný poměr i k tomu vašemu komunismu.

Na některé věci nebudu odpovídati. My bychom i pro některé vaše resoluce hlasovali. My jsme byli na př. proti zbavení volebního práva četníků, vojáků a důstojníků, stavěli jsme se proti tomu

(Sen. Kindl: Ale schvalovali!), neschvalovali, a hlasovali jsme proti tomu. Mám za to, že při této vaší resoluci můžeme jen odejíti, poněvadž, co se stalo, stalo se proti našemu přesvědčení a vůli. Ale řeknu vám, proč nebudeme hlasovati pro jiné vaše resoluce, i kdybychom s nimi mohli souhlasili.

Vy jste vydali důvěrné informace pro své organisace a důvěrníky a tam jste prohlásili za povinnost rozšiřovati komunistické idee ve vojsku všemi prostředky, a to i prostředky nezákonnými, jak výk. výbor váš. prohlásil a prohlašujete, že upuštění od takové práce bylo by zradou na revoluční povinnosti a neslučitelné s příslušností k III. Internacionále. Já vám povím, v čem je rozdíl: V Rusku byste stali u zdi a u nás je slabost v tom, že náš imunitní výbor se řadu let tím zabývá a že není kuráž zde hájiti stát (Sen. Mikulíček: Už je vydán Haken!) Já bych udělal ještě jiné důsledky. Ohledně armády stojím na stanovisku vašich bolševiků v Rusku. Kdybychom měli takovou armádu, jako má Rusko, byl bych spokojen. Kdyby byla u nás taková disciplina, jako mají v Rusku... (Výkřiky sen. Mikulíčka.) byl bych také spokojen.... (Výkřiky komunistických senátorů.) Dejte mi svatý pokoj, já Rusku přeji, že bude míti dobrou armádu a řeknu vám také proč. Nejsem neobjektivní, naši hlavu a srdce nenaplňuje slepá nenávist k sovětskému Rusku; toto sovětské Rusko dnes pro mne representuje mezinárodní skutečnost, je zde, jako existuje Itálie pod Mussolinim. Počítám s mezinárodní skutečností a nepočítám se stanoviskem kterékoli teorie. Sovětské Rusko tu jest, ovládá šestinu světa, je to největší slovanský národ. My právě dnes se scházíme k projednávání dvou vojenských předloh v době, která je velmi charakteristická. Na jedné straně Ženeva, která se nemůže hnout, poněvadž se mi zdá, že krvavá lekce, kterou dostala Evropa a Amerika ve světové válce, pořád ještě nestačí, že pořád je ještě válečná vášeň v té době, kdy většina civilisovaného světa se otřásá a hledá nové základy pro svůj život, rozvrácený následkem této světové války, v důsledku nových skutečností.hospodářských, mravních i sociálních. V Ženevě nová Evropa nedovede se pořád orientovati a považuji to za zaslepenost. (Sen. Kindl: Je to drahá komedie, když se nezmohou na nic jiného; na východě hřmí děla a pušky!) Tam na asijském východě opravdu hřmí děla, byl vpád do Šanhaje, zabíjely se ženy a děti, mordovalo se všechno, Mandžusko je otupováno, Mongolsko má býti okupováno — uvažte laskavě, co to všechno znamená! Byl jsem v těch končinách asi před 38 lety. Mandžusko je země daleko větší než bývalé Rakousko-Uhersko, s ohromným bohatstvím, kde máte ohromné lány, nekonečnou Hanu, bohatství sóje, která je také penízem, máte v horách železo a uhlí, máte ohromné řeky, tak široké toky jako Sungari u Charbinu a pod. Japonsko to chce sebrat. Kulky, které byly vystřeleny v těchto dnech proti velmi vážným státníkům japonským, nejsou ještě poslední kulky.Přijdou po nioh děla, kulomety a bomby vrháme z letadel. Moje sympatie v této věci stojí úplně po boku sovětů, to říkám otevřeně. (Sen. Kindl: Proto vykládáte o dněsterských obětech!) Dnesterské obětí nemají s otázkou východoasijskou co dělat. (Výkřiky.) My o sovětovém Rusku čteme hodně pro i contra, nesmíte zapomínati, že nečteme jen Rudé Právo, že čteme také jiné věci. (Sen. Kindl: České Slovo udělalo z Gorgulova bolševika!) Gorgulova si dejte, komu chcete; vyrostl ze zbabělé, nemravné atmosféry, krterá je v celé Evropě. (Sen. Mikulíček: A. dostal od československé báby 50.000 Kč jako student!) Dovolte laskavě, abych za bábu, která mu dala 50.000 Kč, nebyl činěn odpovědným. (Sen. Kindl: Nemáte na to bratra, Beneše?) Prosím, mluvte poněkud uctivěji o muži, který se tolik let stará o mír. (Potlesk.) Je potřebí i tu trochu objektivnosti a zaslouženého respektu. Neslyšíte, že bychom mluvili o Stalinovi nebo Leninovi nějakým neslušným způsobem. Potíráme metody a jisté ideologie, ale neutočíme hrubě na osoby. (Výkřiky. -Sen. Mikulíček: Jakým způsobem jsme se dotkli Beneše?) Mluvili jste o Gorgulovi. (Výkřiky.) V tomto Hulvátově rostou muži jako Gorgulov, a střílelo-li se v Paříži, mohla by se rána ozvat i u nás, poněvadž atmosféra u nás je plna vzájemné nenávisti a sprostoty. (Hlas: Také se ozvala již několikráte, jak se pamatujete.) Pamatuji se také na vašeho člověka. Ale prosím, mládí je mládí, a můžeme si ledacos vysvětliti, když ne omluviti, ale nemůže nám býti lhostejno, když vědomě a soustavně se pěstuje atmosféra nelásky a nenávisti. My můžeme debatovati o ideách, ale není při tom potřebí vzájemně se nenáviděti a jeden proti druhému štváti. Když vystoupí vás zástupce v Ženevě (obrácen k sen. Mikulíčkovi) mluví v rukavičkách, poněvadž ví, že by si zadal, kdyby tam mluvil jako zde Mikulíček. (Sen. Mikulíček: Myslím, že váš zástupce tam také mluví chytřeji, než vy zde!) Jsem šťasten, že náš zástupce tam mluví ještě chytřeji než já tady. (Veselost.)

Není žádnou tajností, že roste nová Asie, velká japonská Asie, která za 30 let bude ovládati ohromný kus věta a bude representovati 100 i víc milionů obyvatelů. (Předsednictví převzal místopředseda Trčka, - Sen. Mikulíček: Přiletí noví Tatarové a Hunové! Když se bude Rusko bránit proti Japonsku, půjdete mu naproti?) Já bych pana sen. Mikulíčka žádal, když jsem mu to vše vysvětlil v branném výboru, aby to vše zde znovu neopakoval. Ovšem, že ten ohromný vzrůst nebude hned. U Číny tak za 50 let. Rusko bude šestinou světa vždy. Čína je dnes neorganisovaný národ, nevojenský, nemá žádné armády, žádné vlády, zkrátka, je zde naprostý chaos. Snad za 50 let bude tu také nová Čína. Ten nacionalismus, který tam dnes přichází z Ameriky a Evropy, to není ještě čínská renaisance. Za 50 let jistě vyroste nová Indie, Spojené Státy Severoamerické se za chvílku spojí s Kanadou, a splní se sen Bolivarův o spojení latinských států jižní Ameriky. A uprostřed toho všeho se potácí navzájem rozeštvaná Evropa se státníky, kteří nedovedou viděti, vládnouti a se dohodnouti, a proto ta vojna všech proti všem, což je příčinou toho chaosu hospodářského a sociálního, té naší bídy finanční a hospodářské,všeobecné krise a strašné nezaměstnanosti. Prosím, o tom všem musíme uvažovati. A když Japonsko dnes činí první imperialistický pokus už nejenom o Mandžurii, nýbrž i o východní Sibiř, musíme všichni státi po boku Ruska proti tomuto sobeckému imperialistickému záchvatu. (Sen. Pánek: Proti tomuto nebezpečí! --Sen. Mikulíček: Ale ve skutečnosti dodáváte Japonsku zbraně! — Místopředseda Trčka zvoní.) Já nemám žádnou fabriku na děla a ničeho o tom nevím. Y této chvíli, když nám hrozí nový postup japonské armády na Vladivostok, přestává malicherná debata, Japonsko, prosím, chce zabrati východní Sibiř a vladivostocký přístav, který je z nejnádhernějších přístavů, které znám ve světě. Je to kruh s malým otvorem, jako otvor z banky láhve a ten malý otvor je kryt velkým Ruským ostrovem. Japonsko potřebuje v prvé řadě železo a uhlí z Mandžurie, aby se mohlo uchystati na vojnu s Amerikou a potřebuje zabrati tento přístav, aby tam nenašlo americké loďstvo útočiště. Před tímto faktem dnes stojíme a celá Evropa i Společnost národů je bezbranná, poněvadž Japonsko chce rychle využíti dnešní hospodářské. slabostí všech, tedy i krise Spojených Států Severoamerických. Slepota Evropy.z r. 1905 a 1906 se mstí a má to ztrátou východní Sibiře odnést i Rusko, třebas sovětské, ale přece Rusko a Rusko slovanské.

V této době se.radíme o vojenských svých předlohách a já lituji, že 14měsíční služba presenční nebyla zavedena dávno (Tak jest!) a že jsme musili čekati teprve na odzbrojovací konferenci a na nátlak zahraničního ministerstva, abychom s tím přišli. Dnes je to obtížnější problém, než by tomu bylo r. 1925 a 1926. Mám za to, že by nebylo potřebí ani hledati déle sloužící poddůstojníky, že je potřebí poněkud reorganisovati u nás v určitém smyslu armádu, že by nám stačily na př. divise jen s třemi pluky, neboť divise se 4 pluky tvořily se v mimořádné, jaksi válečné době a přál bych si, aby nás generální štáb, ve kterém vidím řadu nových, svěžích a čiperných hlav, studoval i metody generála Seekta,který v době, když versailleský mír zakázal v Německu armádu, vykonal docela originelně něco ohromného. To, co tvořil, byly kádry, které se mohou za chvíli přeměniti v ohromnou armádu, zejména pomocí různých organisací vedlejších, právě jako Rusko vedle své normální armády má ještě milici — to je t. zv. strannaja armija — a Itálie, která má vedle řádné armády ještě svojí fašistickou, milici.

Pánové, v této chvíli povídám k těm, kteří cítí státně. Žádné špásy, pokud jde o armádu! Musíme armádu míti a pokud možno nejlepší. Náš poměr k armádě musí býti kladný a nemůže se nikdo diviti, že socialisté, kteří mají kladný poměr k republice, mají také kladný poměr k armádě. To je samozřejmé.

Přejeme si jen, aby se staly určité nápravy. Otevřeně říkám: Kdyby ministerstvo národní obrany mělo ignorovat naše podněty v branných výborech, tedy ať si dělá politiku bez branných výborů. (Tak jest!)

Kladu váhu hlavně na dvě věci: výzbroj a ducha. Když jsem byl členem delegace rakouskouherské, byl jsem svědkem toho, jak Schonaich otevřeně řekl: Naše armáda rezaví. Kdybychom měli přímé spojení s generálním štábem, kdybychom měli situaci, aby zástupce generálního štábu chodil k nám do branných výborů — a budeme si to musit vynutit — tak by nám svědomitý jeho zástupce jistě řekl právě jako ten Schonaich: Naše armáda, pokud se týká výzbroje, rezaví.

Máme dost těžké artilerie, že bychom ji opravdu mohli prodávat, poněvadž se zapomíná, že se situace od válečných dob změnila. Dnes nahrazují ji z velké části těžká bombardovací letadla. Ty potřebujeme. Potřebujeme vůbec víc letadel, to nám chybí. Když vidíte, jaké letectví má Itálie — viděl jsem to na vlastní oči, když jsem viděl a vidím, jak mají letectví jinde v pořádku a co máme my, pak je to smutné. (Sen. dr Karas: Restringujeme!) Ano, zcela správně, restringujeme rozpočet náramně jednostranně. Chyba je, že nemáme letectví spojeno pod jedním vedením. Nechci míti nějaké nové ministerstvo, Ty víte, že volám po zmenšení počtu ministrů, stačilo by mi jich deset, a chci vedle nich státní sekretáře, aby ministr nemusil dělati všecko. Ministr dnes neví, co má dělati, má-li býti v komisi hospodářské, personální nebo politické, anebo má-li spravovati svůj resort. Tedy méně ministrů a dobré státní sekretáře. Nemusí to býti úředník, potíže schopný člověk a potom si najděme úřad pro spojené letectvo, kde by bylo letectví vojenské a civilní pohromadě. (Sen. dr Witt: Také by zde mohl bytí v senátě ministr nár. obrany, když se jedná o jeho věc!) Milý příteli, já mám toho také po krk. Buďto senát bude míti kuráž vynutiti si respekt, anebo ne, a podle toho bude respektován; je to věc také presidia, aby se řádně ozvalo. Já nemám schopnost choditi v bačkorách a hráti roli baby s vylámanými zuby. Jestliže mluvíme o takových věcech ohromně vážných, jako je armáda, a máme ji rádi, a chceme ji prospěti, mám za to, že nechceme mluviti do vzduchu. Aspoň já mám toho dost i v branném výboru, abychom i tam mluvili jen k čtyřem stěnám, ve kterých zasedá branný výbor, ale již ne za ty čtyři stěny. Armáda dobrá, námi milovaná, ano, ale ta také bude musiti respektovati nás a musí nás proto respektovati i ti, kteří tu armádu před námi representují.

14měsíční služba není žádná zvláštní úleva pro vojáka, rotmistra a důstojníka. S kol. H u m e l h a n s e m a Š p a t n ý m byli jsme posláni do Švýcar studovati milici. Viděli jsme, že čím kratší je vojenská povinnost, tím víc je vojna jako řemen! Ani pruský drill není nic proti tomu, co jsme viděli ve Švýcarsku. Při zkrácení presenční služby musí být intensivnější výcvik a na tomto výcviku, na tom programu výcvikovém ohromně záleží.

Státy, kde mají vojenskou předvýchovu, jsou ve výhodě před námi, mají vycvičenější vojáky a mají již své zálohy. Ale u nás je boj o kompetenci mezi profesory v ministerstvu školství a oficíry v ministerstvu nár. obrany. Ale ti i oni zapomínají, že mají sloužiti státu a nervati se o otázky prestiže a kompetence, a tak nemáme žádný program pro výchovu mládeže, která musí býti zárukou pro bezpečnost státu. Můžete to nazvati mravní nebo zdravotní výchovou, to je lhostejno, ale krátká presenční služba znamená, že každý občan od chlapeckých let musí mysliti na národ a republiku, jako na to myslí jinde v Itálii, v Rusku, Švýcarsku, Francii nebo Německu. Nebudu tleskati žádnému heslu, které povídá: Žádná předvýchova, to všechno je militarismus. Militarismus je něco docela jiného. Doba feudální zmizela, je ta tam doba potentátů, kdy armáda sloužila jen jim a jejich náladám, dnes armáda je v našich rukách a mládež vychovávati pro tuto armádu je naší vlasteneckou, státní a občanskou povinností. (Potlesk.)

Mnoho se už propáslo, a nechtělo se viděti ani to, že máme množství tělocvičných spolků a organisací, ať se jmenují tak či onak. Ale podívejte se na tu předpojatost právě v min. národní obrany. Před několika lety východočeská župa sokolská se rozhodla, že měsíc před nastoupením vojenské služby dá cvičiti na své útraty své sokolské odvedence v Hradci Králové. Bylo to zamítnuto. Vím, že na př. v Brně se nyní něco děje. Jsou tam zvláštní kursy pro Sokoly, kteří půjdou na vojnu. Jistě i u nás dělnické tělocvičné a orelské jednoty byly by k disposici, kdyby tady byla potřebná režie a program, a už tím způsobem mohla by armáda míti vždy brzo dobré poddůstojníky, neříkám hned nejideálnější, ale přece jen dobré instruktory. Upozorňuji na to opět a opět, ale pořád marně a přece vím, že v generálním štábu je řada velmi ideálních a velmi schopných lidí, kteří by měli pro to porozumění, tam se jistě chápe, že už v mládeži musí se docíliti, řekl bych, potření toho strašného sobectví a i jedu stranictví, a že už školní mládež musí býti přesvědčena, že nejvyšším ideálem je národ a republika a že pro ten musí býti vychovávána. (Souhlas.)

Jsou ještě jiné věci, na př. strážní služba. Dejte mi svatý pokoj s tou dnešní strážní službou. Je potřebí, aby k strážní službě hýli přibíráni i ti, kteří nejsou aktivními vojáky, protože jich budeme potřebovati, kdyby k něčemu došlo. Po převratu strážní službu konali výborně i nevojáci, Sokolové a pod. Strážní službu je potřebí zredukovati — máme-li míti krátkou presenční službu — na nejmenší míru. A ještě něco: chceme-li vychovati vůdce čili důstojníky v záloze, jak si je máme vychovati, když je každý potrestán za to, že slouží, když se mu nezapočítá aktivní služba do postupu? Tak si je máme vychovati? Důsledek toho je, ze vzdělaní a jinak dobří mladíci vyhýbají se aspirantským školám a nechtějí býti důstojníky.

Potom mám za to, že by bylo potřebí nekoukat se tak zrovna na tituly. V čele roty může býti i major, a nemusíme se napřed dívati, kde je pro něj systemisované místo. Nemusí býti pobočníkem. (Hlas: Inflace funkcí!) Proč by nemohl býti v čele roty někdy také major? My bychom při účelné reorganisaci nepotřebovali tolik důstojníků a poddůstojníků, jak se parád mluví, ty potřebné instruktory měli bychom hned a nemusili bychom ani tolik déle sloužících poddůstojníků verbovati, beztoho to není cesta k získání nejlepšího materiálu.

Mluvil jsem o tom bojovém výcviku mužstva, aby nebyl mařen nadbytečnými pracemi, parádami, pomocnými pracemi, posluhami u důstojníků, v menáži atd. Kdyby jste viděli, jaké podmínky se kladou někde těm, kteří mají býti přijati do menáže, smáli byste se.

Když už jsem mluvil o výzbroji, musím zmíniti se také o dodávkách. Není pro.mne představitelné, aby se rozhodovalo o dodávkách tak, jak se často děje dnes, považuji při veškeré osobní úctě k ministrům, aby ministři rozhodovali o dodávkách a odsuzuji, aby někteří pánové byli 11 roků v čele některého odboru, kde se rozhoduje o dodávkách. Nechci nikoho podezírati, ale leccos nutí k přemýšlení; právě proto máme nadbytek některé výzbroje, jak jsem o tom mluvil, a schází nám zato jiné velmi nezbytné věci. V Praze některé továrny jsou přímo v nemilosti. Podívejte se na Aero, která přišla první s výrobou letadel, ale rozhoduje se vrchnoporučensky, že tam a tam se musí všechno dát, a jinam nic, už proto musí býti společný úřad pro letectví, abychom měli dosti letadel a práce byla zadávána spravedlivě.

V branném výboru mluvili jsme o výcviku ve střelbě. Ve Švýcarsku to mají zavedeno tak, že se všude střílí každou sobotu odpoledne a v neděli. Ale to je Švýcarsko a v každé vsi mají střelnici. U vojska by měl býti aspoň řádný výcvik ve střelbě, také v zacházení s lehkými kulomety, které jsou výborné. Když mluvím o lehkých kulometech, zmíním se o jedné věci, aby slavný senát věděl, o čem také bylo debatováno v branném výboru. Firma Košař vynalezla něco neobyčejného, tak zvanou spojku, která způsobuje, že lehké kulomety jsou stabilizovány, že nemají otřesy při výstřelu, a je zde tak zvaný odpalovací systém. Zbrojovka vypůjčila si na dvě léta tento vynález, okopírovala ho a pak začala boj proti malé české firmě, která ho vynalezla. Malinko se to pozměnilo, ne právě ku prospěchu, poněvadž schází právě to odpalovací zařízení. Nejhorší je, že celý postup proti firmě Košař se děje způsobem, který není důstojný a fair. Uvažte laskavě, že patentní úřad, o kterém budu mít příležitost ještě mnoho mluviti, zrušil patent firmy Košař, a nejhorší je, že žádá o zrušení patentu také v Německu. To znamená prakticky, že Němci nebudou vázáni patentem, že si to zařídí sami proti nám a Maďaři také sami proti nám, jak postupovali někteří páni ve vojenském technickém ústavě, je přímo neslýchané a zaslouží to vyšetřování. Umožňují-li, aby patent Košařův za hranicemi, tedy v Německu a v Maďarsku byl zrušen a alby nepřítel při svém ozbrojování nemusil s naším patentem počítati a aby klidně si spojku vyráběl sám, pak už je to velezrada. (Slyšte!) Přejí-li si pánové veřejně jména, mohu je říci. To se týká také jiných věcí. Když armádu máme rádi a chceme ji dáti to, co potřebuje, musí býti v pořádku a nesmí býti na ní poskvrny.

Ale předloha, která nám byla podána k projednám, není všechno. Náš zájem o armádu musí býti větší, poněvadž je to zájem o republiku, o samostatnost, o vítězství ze dne 28. října 1918. Prosil bych, aby také naši přátelé ze Slovenska — i kdyby byli někteří v oposici- stáli na tomtéž stanovisku jako my. Jestliže stojíme za armádou, pak mluví v tom naše láska ke Slovensku a Podkarpatské Rusi, poněvadž nebezpečí je na Dunaji, v nebezpečí je Slovensko a Podkarpatska Rus. (Souhlas.) Není loyálnějších branných výborů než u nás. (Výkřiky sen. Mikulíčka.) Je hloupe mluviti o imperialismu, když nechceme žádnou výbojnou válku a nikoho nechceme napadati, ale nikdo mi nenamluví, že kolem nás jsou sousedé, kteří nosí lilie v rukou a kteří nečekají na okamžik, kdyby nás mohli zaškrtiti, i s tou naší nenáviděnou demokracií.

Zmínil jsem se o duchu naší armády. Také sen. Mi k u l í č e k mluvil o tom duchu. Za toho ducha, který on by přál naší armádě, bych se poděkoval. Ale není žádnou pochybností, že duch zde musí býti, nejen výzbroj. Duch oživuje demokracii a duch je silou a nejlepší zbraní armády, lepší než všecka děla. Stává se často, že se množí stížnosti proti vedení armády. Prosím, když se něco nesprávného stane, mám za to, že každý má upozorniti branné výbory a ne hned běžeti do novin s každou malicherností. Jestliže se synáčkovi nedaří jako u maminky, naříká si a utíká se s tím do novin. Sta-ne-li se nějaká křivda, prosím, od toho jsou branné výbory, aby zakročily a ony také zakročují. Ale přesvědčili jsme se, že jsou sekýrováni nejenom vojáci, ale že jsou sekýrováni také oficíri. Máte lidi, kteří byli několikráte trestáni a pak přijdou do vojska. Ptejte se v oddílech vojenských, jak se chovají a jakým terčem vší podlosti je oficír. Přál bych si, aby ti, o Kterých to víme, že absolvovali mnoho kriminálů, byli organisováni ve zvláštních oddílech, aby netrpělo jimi také ostatní vojsko. Svědomití rotmistři a důstojníci mají právo žádati od nás také ochranu, chceme -li míti nějakou organisovanou a slušnou armádu.

Armáda je ovšem taková, jakým je národ, jakým je duch v nás a v národě.

Jaký je duch v národě, taková je armáda. Armáda není nic extra, my dohromady tvoříme národ, z nás chodí hoši do armády, my musíme tam v případě potřeby všichni do jistého věku. Armáda a národ je jedno a totéž. Duch národa se vtěluje v ducha armády, Chceme-li míti, slavný senáte, disciplinu v armádě, musíme míti napřed disciplinu v národě, ve stranách, v žurnalistice. Zde musíme míti napřed disciplinu (Souhlas.) a jestliže není zde disciplina a není-li pořádek ve stranách, ani v těch, které tvoří koalici, pak trpí tím duch naší armády.

Je potřebí, abychom se dožili návratu slavných chvil z roku 1917 a roku 1918, kdy nikdo z nás nemyslil na stranu a sebe, ale pouze jen na národ, a kdy tento duch byl také ve všech žurnálech. Především je potřebí, aby byl v koaliční žurnalistice, aby z ní mluvili Havlíčkové s plným vědomím své odpovědnosti za každé slovo, jednak promluvené, jednak napsané. Kdo žije na venku mimo Prahu, vidí, jak náš národ je soustavně otravován a rozeštváván, jak se tvoří ovzduší které připomíná nám stránky velkého francouz. historika Denise, kde on píše o morálním rozvratu před bitvou na Bílé hoře, která byla vlastně prohrána už dřív, než k ní došlo. Naše generace by ani nepotřebovala krevní zkoušku, jak mluví o ní biologové, myslím, že by se ukázalo i bez této krevní zkoušky, že jsme potomky mravně rozvrácené a rozeštvané generace před bitvou na Bílé hoře. Jest u nás stranictví vetší, než láska k národu či státu, či není?

V té době, kdy mezi námi žili a snad ještě žijí Gorgulové — i čeští — a kdy byly možné loupežné vpády na Sázavu, nechci to připomínati našemu přítomnému příteli (ukazuje) ministerskému radovi dr Vorlovi. Když vidím řádit lidi, kteří o dosahu světové krise a o naši domácí těžké situaci nemají ve své duševní prázdnotě ani ponětí, máme v některých ministerstvech tvaroh, olomoucké syrečky a slepotu. Ti pánové, a ta bezstarostnost, znovu připomínají mi hodokvas Bedřicha Falckého v té době, kdy se odehrávala bitva na Bílé hoře. Podle této bezstarostnosti vypadá kuráž některých. okresních hejtmanů, tvaroh nahoře a tvaroh dole,. olomoucké syrečky nahoře a dole, bezstarostnost okresních hejtmanů, kteří úřadují v bačkorách s gypsovkou v ústech a zacpávají si uši a zavírají oči, aby ničeho neviděli a neslyšeli. Někdy leží to i v jejich povahách, neradi by rušili z pohodlí pány, kteří jsou v Praze. To platí také o Slovensku a Podkarpatské Rusi. Budeme i o tom někdy mluviti, jak to vypadá dnes v severovýchodní části Slovenska a v Podkarpatské Rusi. Zde iredenta pracuje klidně pod okny našich státních orgánů a zde pomalu bude ztracen každý úředník a státní zaměstnanec, který službu v zájmu státu koná opravdově a poctivě. Četnictvo je i tam vzorné, ale ti, kteří je komandují, častokráte vzorní nejsou. I oni nevidí a neslyší. Ministr dr Slavik, jak jsem četl, měl včera ve výkonném výboru republikánské strany velmi kurážnou řeč. Líbila se mi, ale počkám na — činy. Před dvěma roky upozorňoval jsem na hakenkrajcléřství a potom na jiné rozkladné řádění. Ani odpověď jsem nedostal. Před rokem jsem zapřísahal a upozorňoval kde koho, aby se autorita státu chránila jinak, než jak se děje, ale nestalo se nic. Nic! Proto jsem dnes opatrnější a proto čekám ne na projevy a velmi sympatické řeči, nýbrž na — činy. Pan min. S l á v i k je, pokud vím, Sokolem, tož ze slavíka chci mít sokola. Naše strana slouží velmi oddaně koalici, ona bude v ní poctivě do té doby, dokud bude přesvědčena, že tato vláda má kuráž. Kdybychom se však přesvědčili, že je to jenom slabost a slabost a slabost (Sen. Pánek: Nerozhodnost!) — pak slabost je někdy zločinem a této slabosti by naše strana nemohla býti spoluúčastna a protože by nesměla za ni odpovídati, musila by vyvoditi, poněvadž má vědomí dějinné odpovědnosti, z toho také důsledky. S měkkotou, ustrašenosti a slabostí nemáme co dělati, jsme ochotni sloužit jen síle a lásce pro stát a národ; pak jsme s každým dobrým a statečným člověkem solidární a každá vláda síly a poctivé práce může se na nás spolehnout. To přece nejde, aby od vesnice k vesnici a od městečka k městečku šel rozvrat za patronance okresních, hejtmanů, aby se beze všeho mohl klidně stříkat jed do našeho venkova, a Praha v tom přirozeně nezůstává pozadu. Jako velkoměsto to ovšem musí dělat ve velkém.

Jak chcete mít potom ducha v armádě, když nejsou trestáni ti, kteří křičí: Hanba Masarykovi a oslava degradovanému — a právem degradovanému — Gajdovi, vlastně Geidlovi, protože o změnu jména si ještě nezažádal. Jak chcete, aby nebyl u nás chaos, když lid vidí člověka, který nemá právo nositi uniformu, v generálské uniformě, i když generálem není. Ten má býti okamžitě zatčen, když se v uniformě ukáže a chodí se všemi řády, neboť žádný z nás, když není vojákem, nesmí řádů nositi. Je to neuvěřitelné, co se děje a lid to mýlí. Olomoucké syrečky, olomoucké syrečky místo ocele, síly a kuráže!

Prosím, president je těžce uražen a pachatel je osvobozen! Svolávají se nezákonně důvěrné. schůze a svolavatelé takové prokázané nezákonné schůze jsou osvobozeni. Naši lidé myslí v této těžké době,a pozorují, co se děje, myslí o těch různých Zajíčcích, a myslí o Antoších. Pan Antoš má na svědomí jenom l mil. 500.000 Kč. (Hlas: 1,800.00O Kč!) Já nevím, tedy 1,800.000 Kč. Dostane 15 měsíců a má to skoro odsezeno. Naši chudáci, malí živnostníčkové a zemědělci, jsou pro pár haléřů, jichž nemají, pronásledováni bez pardonu a čekají, že až ten Antoš vyjde, bude zavolán za daňového poradce některého průmyslového podniku s velkým platem. (Výkřiky: Kozel se udělá zahradníkem!) Ale jen aby svých praktik pak neužíval proti státu a okrádal jej dál. (Sen. Johanis: A co soudci?) Kolego J o h a n i s i, u nás je tento princip: ať žije zákon, republika ať zhyne! Zákon af žije a naši někteří páni rajtují na t. zv. principech. Vláda je určena k tomu rozumně spravovati stát, a když některý uzákoň nestačí, musíme utvořiti zákon, který by odpovídal nové době, ale stát nemůžeme nechati zabíjet. Kdo mně nebo nám osobně nebo stranicky ublíží, tomu můžeme odpustiti a jej pardonovat, ale nikoho, kdo ubližuje státu, národu, republice, pardonovati nemůžeme a nebudeme. (Potlesk.)

Žijí ve vých. Čechách, kde po schůzích chodí.známý pardubický soudce. Lid na venkově říká: pan soudce tady chodí, soudce má jistou autoritu. Dejte mně pokoj s veškerými doktrínami. Kdo páše zločin na státu a otřásá důvěrou lidu ve stát a šíří nenávist k těm, ke kterým v zájmu republiky musíme míti úctu, musí si to, chceme-li udržeti oheň lásky k národu a státu, odnésti, aby ten lid viděl, že zde je stát, republika, pravda a spravedlnost. (Výkřiky sen. dr Witta.) Já si přeji, aby v jistých chvílích nemluvili theoretikové, třebas paragrafoví a právníci. Máme právníky též ve své straně a máme je velmi rádi, a máme ve svých řadách také soudce, jichž si vážíme a jejíchž autorita musí být také v zájmu státu hájena a kteří porozuměli odpovědi min. dr Meissnera o nestrannosti, která stojí výše, než tak zv. neodvislost. V té těžké době, jakou prožíváme, nesmí rozhodovati jen suchý, neživotný paragraf, nýbrž živý zákon života. Já vidím skutečnost a podle toho budu jednati. Vzpomínám si, když jsem byl ještě mladíkem, šéfa okresního úřadu v Jihlavě. (Sen. dr Witt: Udělejte zákon, žádný puč! Demokracie nemůže býti bez zákona!) Ano, zcela správně, ale demokracie se nesmí spojovati se žádnou zbabělostí, ta musí věděti, co chce a míti kuráž. Mluví se o kerenštině. Já nebudu podporovati kerenštinu, dokud zde budu. (Sen. dr Witt: Zaveďte diktaturu!) Nebudeme zaváděti žádnou diktaturu, ale budeme potírati ty, kteří hledají kde jakou skulinu, aby mohli z ovzduší té národní a státní solidarity utéci (Obrácen k sen. dr Wittovi.) a z naší slabosti těží, hlásajíce po vesnicích i městech docela nerušené skutečnou diktaturu. U nás tažení diktatury je a už bylo. Podívej se, tady sedí dr Klouda a dr Veselý a nemyslí, že bych na ně útočil, jako na právníky, anebo že bych dokonce otíral se o soudce. Útočím jen na slabost a zbabělost. Vy v imunitním výboru 6 let debatujete o komunistické výzvě k nezákonnému rozvrácení armády. Máte důkazy,že to komunistická strana šíří, že se výkonný výbor na tom usnesl a nemáte kuráže, odvoditi z toho povinnost. Tak. řekněte, mám-li pravdu, nebo ne, když se hraním paragrafové sofistice v politice.

Abych se vrátil k věci: Vzpomínám na šéfa okresního soudu v Jihlavě — byl jsem ještě mladík — byl to žid, počestný člověk a pořádný, a rozumně vychovával praktikanty a auskulanty. Ten říkal: Kolego, když vám přijde nějaký případ, nikdy se mnoho nedívejte do paragrafů. Suďte podle svého svědomí a rozumu a pak hledejte paragrafy. Ale u nás pořád se často napřed hledají paragrafy a proto to odnáší stát a národ a vítězí zde kde jaký dareba.

Ze mně nemluví žádný straník, ze mně mluví svědomí národa a přál bych si, aby tento duch národa a strach o budoucnost mluvil z nás ze všech a bez výjimky. Přál bych si, aby v této těžké době strany zmizely aspoň na 3-4 léta, když se rveme s nezaměstnaností a hladem, a musíme-li tu těžkou vojnu vésti, abychom jen na ni myslili, a proto, aby nás ovládal onen duch, který v nás byl v letech 1917 a 1918.

Jakého chcete míti ducha v armádě? (Výkřiky komunistických senátorů.) Vašemu rozvratu sloužiti nebudeme. Nemáme-li tu nikoho, aby hájil oficielně armádu a důstojníky — budu hájiti jejich autoritu sám, třebas tu a tam nedobrý duch vniká i tam. Jakou chcete mít armádu, když její nejvyšší velitel M a s a r y k k není ničím a Gajda je glorifikován? Gajda se dopustil všeho toho, proč byl zbaven generalství, jen se to dělalo velmi slabě a ta slabost se mstí. (Výkřiky sen. Kindla.) Když v této chvíli může býti urážena beztrestně nejvyšší hlava republiky a když se nedovedeme za to ani zastyděti a sraziti k zemi každého, kdo se dopouští těch ničemností, jak chcete míti zdravý duch v armádě? Vždyť ti lidé v armádě čtou také noviny a pozorují všecko! My chceme silného ducha v armádě a klidně mlčíme ku každému slabošství, které ji otravuje a rozkládá. Nemůžeme mluviti jen o mužích 28. října 1918, musíme míti také strany 28. října, musíme míti národ 28. října. A když sedíme tu s našimi kolegy Němci, povědí vám, že, co se děje v českém táboru, mezi Němci bylo by nemožné. Vždyť je to hanba, když pozorujete ty slušné formy vzájemné mezi stranami německými a neslušné mezi námi. I Němci mají hakenkrajclery, mají Hitlerovce, nejsou vždy právě nejpříjemnější, ale přece nedovolují si toho, čeho si dovolují mnozí lidé a některá hnutí u nás, ten nemožný vzájemný poměr v německém táboře je přece jen nemožný. Vidíme, že v Německu Hindenburg není všem milý. Máte tam sociální demokraty, směry s jinými světovými názory, ale nečetli jste nikde, že by se vůbec někdo opovážil tak sprostě uraziti Hindenburga, jako u nás, lede kde jaký uličník dovoluje si naplíti po M a s a r y k o v i. (Tak jest!) Náš národ musí jednou viděti, že všichni, jak tu jsme, jsme důstojní své svobody, že myslíme jen na národ, že nebudeme pardonovat nikoho, kdo ohrožuje zájmy republiky. Co si dovolil pan Larisch s panem Zajíčkem.... (Sen, dr Witt: Nebo Zajíček s Larischem!) to máš pravdu, to nemůžeme dělati s lidmi, kteří ohrožují stát, to nemůžeme pardonovati. Ostatně myslím, že aféra Larisch-Zajíčkova není také ukončena.

Zle je kolem nás v celé Evropě, pozorujeme chaos a je to v tom, že se všude vyskytli státníci, kteří nedovedli míti odvahu vládnout a v pravém okamžiku rozhodovati. V Německu státnický, kladný smysl prokázala soč. demokracie, aby zachránila demokracii a republiku. (Sen. dr Witt: Pak se musejí její principy bezvýhradně uznat, třeba to říká advokát!) Já abych si Tě usmířil, bystré advokáty mám rád a potřebujeme je jistě i v zákonodárných sborech, bez nich přece nemůžeme dělati zákony, a volám k nim, aby nemožné některé zákony nahradili novými a lepšími. (Sen. dr Witt: Vždyť máš ve vládě ministra!) Dovol laskavě, demokracie je v tom, ze se nenecháme pořád komandovat vládou. Zákonodárný sbor je zde také k tomu, aby poroučel a vedl, a ne aby pořád nám říkali ministři, co máme dělat. -(Sen. dr Witt: Já to hájím 12 roků!) Tedy v tom si podáme ruku. Já nejsem nepřítelem ministrů, já pozoruji jejich vysilující, obětavou činnost a znám jejich dobré vlastnosti, oni se v pravém slova smyslu předřou, a už proto smeknu před nimi klobouk, to není odpor k některým osobám, ale vláda přece čeká také na naši práci a naši iniciativu, když doba pětky je ta tam. Ale napřed pořádek mezi stranami, aby se mohla mezi nimi vytvořiti atmosféra dobrého sousedství. Je to koalice, co zde vidíme? Vždyť jednotlivé strany jsou od sebe dál, nežli je země od měsíce, nebo od některé ještě vzdálenější planety. To je koalice, solidarita, to je jednota disciplinované armády? Všichni jsme za to spoluzodpovědni a musíme se starati, abychom se z tohoto stavu dostali, aby byla možná mezi námi energická, rozumná spolupráce. V těchto 4 letech, které se blíži, budeme prodělávat těžké zkoušky. Poslanec H a m p l to již řekl velmi dobře i jiní to bez rozdílu stran řekli, že to budou velmi těžká 4 léta a možná že se blíží 7 hubených egyptských let a my musíme viděti psychologické a mravní příčiny dnešní slabosti nejen v jiných státem, ale především u nás, a musíme studovat vnitřní naše poměry objektivně a poctivě. Poválečný člověk ztratil rovnováhu všude, poválečný člověk jest i u nás, a proto ten chaos i u nás a proto vidíme místo lásky nenávist a zlost, která chce všechno rozvrátiti, která nechce ničeho stavěti, nenávist lidí, kteří, aby zdáli se něčím býti, stojí proti každé poctivé koncepci a šíří kde jaký klep, aby se již nevěřilo vůbec nikomu a aby v každém bez rozdílu se viděl korupČník. Všichni, kdo mluví o vlastenectví a věří v jeho poslání, musí svorně a kurážně se postaviti proti této zločinné otravě, která přirozeně z rozeštvávaného národa přenáší se snadno do armády a vniká vlastně do ní už onou částí mládeže, která prošla různými školami, ale neprošla škodou občanských ctností a která za dnešních otrávených poměrů má málo příležitosti právě touto školou se dnes zoceliti.

Jak jsem řekl, styděl bych se dnes mluviti jako straník a přál bych si, kdyby bych mohl mluviti za všecky skutečně vlastenecké a státní strany. Národ musí žíti a ta republika musí žíti se svou demokracií. Přál bych si, aby se v této chvíli ozýval z nás všech duch národa, vědomí dějinné odpovědnosti za to, jak dnes myslíme, cítíme, co děláme a budeme konati v nejbližších. letech. Dejte armádě oddaně a rádi všecko, co.od nás žádá, ale především pochlubme se jí, že v zájmu národa i v zájmu jejím, v době, kdy celý svět se otřásá, kdy každý národ hledá záchranu pro svou budoucnost novou a lepší, jsme odhodláni oprostiti se od veškerých chyb, jež nejsou důstojný národa, který teprve před 13 lety se osvobodil a že jsme tím národem, jak jsme o něm snili v dobách odboje doma i za hranicemi. Bude-li zdravý národ, budeme míti též zdravou armádu: A to obojí si přejeme ze srdce a z lásky k národu a k republice, jejíž obrannou pěstí je naše armáda. (Potlesk.)