Místopředseda Trčka (zvoní): Dalším řečníkem je pan sen. K o u k a 1. Prosím, aby se ujal sova.

Sen. Koukal: Vážený senáte, dovolte mi, abych k posledním událostem v uhelném průmyslu pronesl s tohoto místa také několik slov. Nejen v severních Čechách tekla hornická krev nýbrž i na Ostravsku dělo se podobně. I tam se střílelo a výsledek byl: jeden mrtvý, několik raněných, a řada dělníků, kteří se stali obětí neslýchaného štvaní neodpovědných lidí, hazardujících dělnickou krvi, je stíhána ještě soudem. (Výkřiky sen. Mikulíčka.)

Místopředseda Trčka (zvoní) Prosím o klid! (Sen. Míkulíček: To je vidět, jaké lži. dovedete mluvit s této tribuny! Já byl v Dolní Suché!)

Sen. Koukal (pokračuje): A tam - jsi štval. (Výkřiky.).

Místopředseda Trčka (zvoní): Prosím o klid! (Výkřiky sen. Mikulíčka.) Prosím, nerušte řečníka!

Sen. Koukal (pokračuje): Je to tragedie, která, bohužel, už po několikrát se v našem samostatném státě (Výkřiky sen. Mikulíčka. - Místopředseda Trčka zvoní.) opakuje a postihuje krutě ony, kteří již svou těžkou a nebezpečnou prací pro celou lidskou společnost přinášejí největší oběti. Byli to přece v prvé řadě hornici, kteří v počátcích nově se tvořícího státu svou pracovitostí přispěli nejvíce k jeho konsolidaci. Tím více nás bolí, že je to krev těch,kteří nezaviněně pod dnešními hospodářskými poměry nejvíce utrpí. Cítíme tedy bol nad touto tragedií a odsuzujeme počínání těch, kteří ji zavinili. jsou to podnikatelé i jejich pomocníci, jak bolševici, tak také hakenkrajcleři. (Výkřiky sen. Mikulíčka. - Místopředseda Trčka zvoní.)

V republice by nemusilo docházeti k takovým zjevům,kdyby bylo jen trochu pochopení pro potřeby pracujícího lidu. Nebýt těch smutných hospodářských poměrů, které právě nyní opětně prožíváme a za které přece nemůže pracující třída..... (Výkřiky sen. Mikulíčka. -. Hluk.)

Místopředseda Trčka (zvoní): Prosím o klid!

Sen. Koukal (pokračuje):... nemusilo by docházet k tomu, aby na dělníky byli povoláváni četnici a vojsko a aby se dokonce do nich střílelo, když dojde ke stávce nebo nějaké demonstraci, neděje se tak přece z rozkoše a není proto potřebí učiniti ihned se strany úřadů taková patření, která nepřináší uklidnění, nýbrž naopak opačně působí. Kdyby se strany úřadů byla dána v takových případech větší volnost projevům, jimiž dělníci dávají veřejně najevo svoji nespokojenost, nemusilo by docházet k ta tragickým událostem.

Nemám v úmyslu schvalovati nerozvážné činy různých výtržníků, naopak naše strana je odsuzuje a nemůže za ně brát odpovědnost. Notoričtí výtržníci se vždy objeví tam, kde se ukáže možnost, aby uplatnili své nekalé úmysl. Zde je přece jen třeba rozlišovati osudem štvaného, v hrozné bídě postaveného dělníka, od řemeslného štváče a dobrodruha. Docela otevřeně dovoluji si tvrditi, že těmito mimořádnými opatřeními žene se voda na mlýn dobrodruhů, kteří sledují nepoctivé úmysly.

Dnešní hospodářská situace je přímo stvořena pro nesvědomité a řemeslné štváče. Přetavte si, jako u nás na Ostravsku, horníka s četnou rodinou, který žije v nejistotě, co bude zítra, který je štván do stále větší výkonnosti, a při tom se jeho výdělek ustavičně zkracuje. Nemůže přece nikdo říci, když v měsíci pracuje nejvýš 12 dnů, že jsou jeho životní poměry snesitelné. A při vší této mizérii životní se mu ještě hrozí propuštěním z práce. Jeho život nelze tedy nazvat životem člověka.

V našem revíru je situace taková, že je hornictvo úplně vyčerpáno. Naši hornicí pracují již téměř 2 roky pouze 2 až 3 směny v týdnu. Za takových výdělečných poměrů je těžko uživiti sebe a rodinu; v domácnostech těchto ubožáků se rozhostila bída v nebývalé míře. Když se pak do této samozřejmé nespokojenosti, jež je vyvolána hospodářskými poměry, hodí smolné věnce neodpovědných lidí, může snadno dojití k výbuchům.

Že tito nesvědomití lidé a hazardéři s lidskou bídou nemají poctivý úmysl horníkům pomoci, leží na bíle dni. Činí tak jistě z politických motivů, aby se udržoval mezi hornictvem neklid a aby se mohlo psáti a mluviti o přicházející revoluci. Stalo se tak i v Karlově Huti u Frýdku, kde byla vyvolána komunisty stávka jen z politických pohnutek a nakonec byli dělníci ponecháni svému osudu, nikdo z komunistických vůdců se o ně již nestaral. (Výkřiky sen..Mikulíčka. ) Totéž stalo se nyní v Brně u textilního dělnictva a zrovna se to také nyní opakuje i v Ostravě. (Výkřiky.) Prosím, nechte mne mluvit. V Ostravě nemusilo dojíti ke stávce, tam se jednalo, komunisté byli pozváni na porady, zúčastňovali se konferenci a přes to přese všechno vyvolali divoké stávky a nakonec, pánové, včera se obrátili tito páni na policejní ředitelství, aby jim povolilo několik schůzí, aby mohli tu zkrachovanou již stávku likvidovati. Jaký teď čeká osud na ty, kteří se dali vámi (ke komunistickým senátorům) sváděti,kteří arci sedíte v teple. (Výkřiky sen. Mikulíčka.)

U nás na Ostravsku nepodařilo se komunistům jejich hazardérské řemeslo v takovém měřítku, jako v Čechách, a to dík vyspělosti našich horníků. Ale kdo může ručiti, že se tak nestane později, nebuče-li provedena taková náprava v těžení uhlí, která by zabezpečovala klid a spokojenost horníků. Je potřebí horníkům zabezpečiti práci a výdělek. V prvé řadě nutno za všech okolností znemožniti podnikatelům na příště tak hroznou provokaci. Jako se stalo posledně. Požadavek podnikatelů na propuštění 12.000 horníků a snížení mezd o 15.až 33%; musil vyvolati bouři nejen u hornictva, nýbrž u celé veřejnosti, která je na výdělcích těchto dělníků závislá, zejména když se tak stalo v době, kdy je vše do krajnosti vyčerpáno mizernými hospodářskými poměry. Takové počínání majitelů dolů je trestuhodné a státu nebezpečné, a nesmí zůstati bez trestu. Podařila-li se ministerstvu veř. prací sjednati dohodu, kterou bylo těchto 12.000 horníků pro letošek zachráněno před propuštěním, není ještě jisto, co se s těmito lidmi stane příští rok. Je proto potřebí o tom dobře uvažovati, co se s těmito přebytečnými pracovními silami má státi. Není také možno udržovati delší dobu stav střídavých dovolených, poněvadž již nyní je viděti úplná vyčerpanost.

A nyní, pánové, dovolte mi ještě pronésti k tomu sporu toto:

Spor mezi hornictvem u nás na Ostravsku a těžaři je likvidován dohodou, která se provedla v Praze a dnes je právě podpisována, po schůzích, které se musily o tom vyjádřiti. Je potřebí poukázati na to, jak se zachovaly při tomto hnutí organisace, které byly spoluúčastný, nebo vystupovaly,jako kontrahenti kolektivní smlouvy. Jediná organisace, t. J. Svaz horníků, zachoval po celou dobu boje chladnou rozvahu a snažil se všemi prostředky udržeti klid v revíru, aby zapas mohl býti skončen s úspěchem pro hornictvo. Běželo hlavně o zachránění 12.000 horníků před propuštěním. To však nelze říci o jiných odborových organisacích, které jsou také kontrahenty kolektivní smlouvy. Vedení Jednoty československých horníků a vedení t. zv. Čuříkovců se nezachovalo důstojně. V Praze při jednání vyslovili souhlas s dohodou, ale v revíru jednali pak opačně a na schůzích se mluvilo proti dohodě. Dokonce se šlo tak daleko, že se prohlašovala dohoda za těžké poškození horníků a že to zavinil Svaz horník. To je tedy jednání jistě nečestné.

Na mne to, pánové, dělá dojem, že se dělá dvojí politika: jedna přímo pod Hradem a druhá 100, 200, nebo 300 km za Hradem. Takou-to postup se nesmí v budoucnosti opakovat. Když odpovědnost, tak ve všech případech, ať je to v dobách dobrých, příznivých nebo zlých! Jinak není možno, aby se mohlo spolupracovat. Takovéto politice my ovšem nemůžeme rozumět.

O komunistech, vážení pánové, nelze mluviti. Já jsem již zde několik slev řekl. Tato strana má v programu živit v řadách našich horníků neklid, i když k tomu nejsou žádné příčiny. (Výkřiky sen. Mikulíčka. - komunistickým senátorům.) škody, které jste touto divokou stávkou nadělali horníkům, se bulou teprve viděti a budou činit několik milionů korun. Vy jste připravili několik tisíc horník$ o placenou dovolenou, poněvadž v kolektivní smlouvě stojí, že kdo.... (Sen., poněvadž nebudou míti docela žádnou dovolenou. (Výkřiky Mikuliček: Poněvadž nás dělníci neposlechli!) Ale vy jste je štvali, a ti chudáci si to teď odnesou sen. Mikulíčka,.)

Místopředseda Trčka (zvoní): Prosím o klid!

Sen. Koukal (pokračuje): Ale pánové, já chci dokázati ještě něco jiného. Nejenom, že bolševici tam nadělali škody, ale chci ciferním materiálem u nás na Ostravsku dokázati, že údaje majitelů dolů nejsou správné. Třeba je krise již několik roků, nejí správné tvrzení, že majitelé dolů nevydělávají. Chci tím také dokumentovati, že je nejvýš potřebí, aby návrh sociálně-demokratických poslanců na zestátnění dolů v parlamentě byl co nejdříve realisován, dokud z těchto dolů nebudeme míti brak, poněvadž se těží, rabuje, a kdo to trochu zná, ví, když několik roků nebo dlouhý čas se to tak povede, že tam nezůstane na konec nic.

T r. 1921 bylo na ostravsko-karvínských dolech zaměstnáno 46.989 horníků a šech těch, kteří na doly patří. Tito horníci profárali za tento rok 12,062.772 směn a vytěžili 77,836.866 q uhlí. Již tehdy se počínalo v kruzích majitelů dolů mluviti o odbytové krisi. Od r. 19?4 se počíná počet horníků stále zmenšovati, naproti tomu však těžba uhlí rok co rok stoupá. Tak v r. 1931 zaměstnáno je již na našich dolech pouze 36.086 horníků,kteří však profárali pouze 7 mil. 662.392 směn a vytěžili 96,576.000q, uhlí. Tedy o 5 mil. méně směn a o 20 mil. více q uhlí. (Sen. Mikulíček: Kdo tu poroučí v Československu?) Nech mne mluvit. R. 1921 připadlo na jednoho havíře ročně průměrně 284 směn, v r. 1931, tedy v době již pokročilé krise,průměrně sotva 200 směn, to znamená, že tohoto roku horníci vydělali průměrně každý jednotlivec o 3.200 až 3.500 Kč ročně méně. Dohromady vydělávají horníci našeho revíru ročně o více jak 100 mil. Kč méně v této době oproti rokům normálním. Jak tyto obrovské ztráty působí na životosprávu horníků, je dnes nejlépe vidět. Bída a zoufalství se rozhostily mezi hornictvem do nebývalých rozměrů. Není se tedy co diviti, že tito chudáci se nechají strhnout i k nepředloženým činům, zejména když jsou nesvědomitými elementy stále štváni. Tak hrozný úbytek na mzdách má však také za následek velmi smutný stav celého veřejného života v našem kraji. Statistika o úpadcích obchodníků a živnostníků našeho města dokazuje, jak hrozně působí poměry na tyto vrstvy, když dělnictvo nevydělává.

A nyní k otázce prosperity závodů několik slov. Výkonnost na hlavu a směnu dělníků, zaměstnaných v dolech na našem Ostravsku, činila ještě před válkou, a to r. 1913, 8.84 q uhlí. To byla nejvýše dosažitelná výkonnost předválečná. V letech 1918 až 1921 vykazovala výkonnost na hlavu a směnu necelých 7 q, tedy po klesla. Pak počala stoupati a ze základny dosažené r. 1922 při sdělávání kolektivní smlouvy, kdy činila na hlavu a směnu 7.50 q, stále více rostla, až dosáhla koncem r. 1931 výše 12.67 q a koncem března 1932 12.94 q. Tedy to je 13 q. Jeví se tedy stoupnuti výkonnosti na hlavu a směnu oproti r. 1913 o 47 % a oproti r. 1922 dokonce o 60 %. Toto stálé stoupání výkonnosti dělo se jednak racionalisačními metodami, technickým pokrokem, ale také nezdravým, popoháněním horníků do většího výkonu, a to tím spůsobem, že se mu hrozilo propuštěním,nedá-li více vozů. Horníci takto štvaní nedbali ani bezpečnostních předpisů a svého zdraví a pracovali nadlidsky, což dokazuje statista o úrazech. Proto, že se stále zmenšuje počet hornictva a profárá se stále méně a méně směn, naproti tomu však výkonnost roste, je samozřejmé, že také mzda, která zatěžuje každí metrický cent uhlí, je na značném poklesu. R. 1921 činila mzda horníka na 1 q uhlí 6.78 Kč, ale koncem r. 1931 již jenom 3.62 Kč. Tedy o více než 3 Kč na 1 q pokleslo zatížení mezd. Ještě r. 1923 zatěžovala mzda 1 q uhlí 5.13 Kč. R. 1924 to stoupá na 4.67 Kč a na konec klesá až na 3.62 Kč. To je statistika, ne naše, nýbrž závodů. Proč to uvádím? Uvádím to proto, abych dokázal, že není pravda, že nevydělávají, já netvrdím a neříkám, že by vydělávali nějaké sta a sta miliony, Jak o tom bylo psáno, ale není také pravda, že musejí naříkat a plakat a propouštět a všechno možné dělat, že by nevydělávali.

Pokud se týče vývozu našeho uhlí, chtěl bych jenom ještě poukázati, že jeví se oproti předešlým letům jistý pokles. Jestliže se r. 1930 vyvezlo 14,150.430q, mohla býti r. l931 vyvezeno pouze 13 mil. 478.520 q. Také spotřeba ostravského uhlí v tuzemsku klesá.

V r. 1931 klesla spotřeba našeho uhlí v tuzemsku z 87 mil. q na 77 mil. q. Jak vývoz,tak také spotřeba našeho ostravského uhlí v tuzemsku není však takového druhu, aby znepokojovala a byla příčinou snižování mezd a restrikcí dělnictva.

Naproti tomu je však vidět, že dovoz cizího uhlí do našeho státu nevykazuje téměř žádný pokles, nýbrž stály vzestup. V letech 1924-1927 se dováželo k nám průměrně 9 1/2 mil. q a tento dovoz stoupl až na 17 mil q a v r. 1931, to je v době nevětší krise, kterou jsme prožili a ze které jsme se ještě nedostali, činí dovoz do našeho státu 18,300.000 q.

Z vedených číslic je vidět, že to s tou úhelnou krisí nevypadá tak zle, jak majitelé: dolů tvrdí, Celá tíha krise, která má své příčiny v racionalisačních methodách, v technickém pokroku a ve větší výkonnosti horníků, uvalena je celku na bedra horníků. Vymoženosti technického pokroku a racionalisačních method, jakož i většího výkonu horníků slouží Jen těžařům, jejich zisky nebyly nikterak zkráceny, naopak bilance majitelů dolů mají rok co rok vzestupnou tendenci. Za to horníci tonou v hrozné nejistotě. Stojí za pozornost statistika úrazů v našem revíru za r. 1931, tedy také bilance našeho hornictva, Smrtelných úraz jsme měli zaznamenáno za r. 1931 95, případů těžkých 899 a případů lehčích 10.479. Tedy v jednom roce vyžádala si nadlidská a nebezpečná práce horníků 11.473 úrazů a obětí. Tak vypadá bilance našeho hornictva v ostravsko-karvínském revíru.

Chtěl bych se ještě zmíniti o tom, jak nemístně zneužívali majitelé doly odbytovou krisi potlačováním politické svobody horníku. Dnes však nebudu o tom dlouho mluvit, poněvadž jsem se o tom již jednou s tohoto místa zmínil. Dnes není u nás svob6da volného myšlení, to zdůrazňuji znova, dnes jsou horníci téměř bez práv a nemají ani ta práva, která jim zaručuje ústava, a to proto, poněvadž se jim to znemožňuje hrozným nátlakem úředním a hlavně, jak jsem se sám svého času zmínil, nátlakem českých inženýrů a českých vyšších úředníků.

Odbytová krise podle názoru majitelů dolů trvá u nás již několik roků. Majitelé dolů mohli docela přirozeným způsobem odbourávati pracovní síly, takže by byl počet osazenstva stále klesal a nemusilo dojít k situaci, která vyžaduje tak obrovské odbourávání sil pracovních. Od r. 1924 do konce r. 1931 odešlo v našem revíru do provise 9.716 horníků, zemřelo 1.641 horníků. Tedy úhrnem odešlo touto cestou 11.357 horníků. Od r. 1924 se prováděla každého roku restrikce a rok co rok bylo propouštěno 3 až 4.000 horníků. Naproti tomu byli zase přijímáni noví lidé, anebo byli vzati zpět, ovšem na jistý revers, totiž že budou pracovati levněji, anebo že se vzdají různých vymoženosti, zaručených jim kolektivní smlouvou. Bylo tedy takto propuštěno od r. 1924 celkem přes 45.000 horníků a naproti tomu nově přijato nebo přemístěno bylo 34.000 dělníků. Následkem toho klesl počet osazenstva od r. l924. ze 44.000 pouze na 36.000. Provádělo se tedy s hornictvem něco, co nelze schvalovati, a co by revírní báňské úřady trpěti neměly. Činnost revírních úřadů je nám známa a poslední události dokazují, že by tyto úřady neměly býti počítány za instituce státní, nýbrž spíše za zástupce těžařů.

My soc. demokraté jsme pevně přesvědčeni, že v hornickém průmyslu musí neodkladně přilíti k důkladným reformám. Za prvé žádáme, aby byla předložena vládou osnova zákona o zkrácení pracovní doby v hornictví na 6 hodin denně. 40 hodinový týden dnes již v hornickém průmyslu nestačí, aby zmírnil nezaměstnanost. Dnes již se pracuje 30. nejvýše 36 hodin. Je potřebí uvažovat, nebylo-li by v hornictví potřebí zkrátiti pracovní dobu na 6 hodin denně. Má-li se zmírniti nezaměstnanost, je potřebí tímto způsobem pokračovat. Jestliže se podařilo zachrániti dnes 12.000 horníků před propuštěním, kdo za to ručí, že se tatáž situace neobjeví příští rok, poněvadž skutečně musíme přiznati, že je zde několik tisíc dělníků přebytečných následkem větší výkonnosti a následkem technického pokroku a racionalisace. To je problém, který musí býti co nejdříve vyřešen a cesta k němu vede jedině zkrácenou dobou pracovní na 6 hodin. Stoupá-li výkonnost na hlavu a směnu tak horentně, je logické, že musí býti v tom směru i regulována pracovní doba, nechceme-li, aby se opakovaly tragedie z letoška, a nechceme-li, aby se hornictva stalo opětně obětí nesvědomitých hazardérů a štváčů. Je tedy nezbytně potřebí přikročiti k těmto reformám, které takovéto zjevy znemožní. Představitelé našeho státu, zejména ministerstvo veř. prací, jsou povinni chrániti hornictvo bez ohledu na to, líbí-li se to majitelům dolů, kteří jsou z velké části cizinci, a jimž na konsolidaci naší republiky nezáleží.

Dále žádáme, aby doly byly o nejdříve zestátněny, a dokud to není možné,aby byly postaveny pod přísnou kontrolu státní, a to proto co nejdříve, dokud z nich nezbude bezcenný brak. Náš další požadavek je zachránění bratrských pokladen pro horníky, které se dostaly následkem neblahých poměrů hospodářských do velmi těžké situace. Příjmy ústředny bratrské pokladny neustále od roku 1925 klesají, naproti tomu výdaje jsou ve stálém vzestupu. Následkem racionalisace a technického pokroku se počet aktivních členů stále snižuje, naproti tomu přibývá důchodců, který nadlidskou svou výkonností stávati se invalidními. Objevují se tedy rok co rok schodky, které jsou stále větší. Nebylo by spravedlivé, kdyby důchody pojištěni hornického byli snižovány a nároky zhoršovány. Vzhledem na stále stoupající počet úrazů v hornickém průmyslu žádáme, aby ochranné předpisy nezůstaly pouze na papíře, nýbrž aby revírní báňské úřady dbaly přesného jejich dodržováni, a jsme taká pro to, aby co nejdříve byla zavedena báňská inspekce rekrutovaná z horníků tak inteligentních, aby mohli. ten úřad zastávati - a těch máme listě dosti.

Žádáme dále novelisaci zákona o závodních, revizních a podnikových radách, aby se dostalo členům těchto korporací většího práva zasahovali do otázek týkajících se mzdy, propuštění nebo přijímání dělníků, a hlavně aby také měli větší pravomoc v podnikových radách, aby mohli trochu nahlédnouti do kalkulace, aby se veřejnost stále netahala za nohu,že se nevydělává.

Dále žádáme,aby byl předložen zákon o zprostředkování práce pro horníky, o čemž jsem již dříve mluvil. Náš klub soc. demokratických senátorů litujte všech těch obětí, které se přihodily při srážce demonstrantů s ozbrojenou mocí. Odsuzujte počínání komunistů, kteří nezodpovědným způsobem srážky tyto zavinili. Odsuzuje také jednání těžařů. Takové věci se nesmí více op okovati. Mstitelé dolů musí býti přesvědčeni, že se i proti ním bude energicky postupovati, když se dopustí takových provokací, jak se stalo posledně. Podle našeho názoru nesou oni na tam největší vinu, poněvadž svým činem přivodili takovouto situaci.

Jestliže platí zákony pro každého, kdo vyvolává nepokoje, tak to musí také platiti pro podnikatele. Trváme tedy na tom, aby všechny zde položené požadavky byly v nejbližší době realisovány, poněvadž jen tímto způsobem je možno zabrániti událostem, které neslouží ani horníkům, ani státu. (Potlesk.)

Místopředseda Trčka (zvoní): Dalším řečníkem je pan sen. J a r o l i m. Dávám mu slovo.

Sen. Jarolim (německy): Slavný senáte! Nejdříve několik slov ke krvavým událostem předešlé středy v Mostě. Při srážkách v Mostě byli dva horníci zastřeleni a veliký počet horníků a jiných osob lehce a těžce zraněn. Tekla tedy zase krev dělníků. To budí v nás po každé roztrpčení, rozechvění a nejhlubší smutek. Proto patří příslušníkům padlých obětí naše nejhlubší soustrast. To, co pan ministr veřejných prací sdělil slavnému senátu o likvidaci stávky v severozápadní české hnědouhelné pánvi, béře naše strana na vědomí. Bez výhrady chceme také přiznati, že hned po tom, když 22. března bylo na jámě Humboldt vypovězeno 382 mužů, ministr veřejných prací na zakročení Unie horníků působil k tomu, aby výpovědi byly odvolány. V souvislosti s tím nařídil pan ministr, aby zastavení práce na jámě Humboldt,jak je zamýšlela Severočeská uhelná společnost, bylo na neurčitý čas odloženo. Jestliže se přes úspěšnou intervenci nepodařilo urovnati konflikt vzniklý na jámě Humboldt, jestliže se dále tento konflikt rozšířil na stávku v celé pánvi, pak to patří zcela jinam.

V severozápadních Čechách, jest již delší čas nahromaděno mnoho třaskavin. Trvalá zkrácená práce tří-čtyř směn v týdnu a žádná naděje na zlepšení v této příčině, přivádějí utýrané lidi věru do zoufalství. K tomu přistupuje ještě stálá starost o pracovní místo. Jak vypadá příjem, ze kterého nutno hraditi, živobytí, tomu za příklad uvedu několik dat. Výdělek za směnu dělníka ve stáří 18 - 20 roků činí 25.20 Kč. To činí při třech směnách týdenní výdělek 75.60 Kč. Z toho se sráží asi 14 Kč pro bratrskou pokladnu, čistý výdělek činí tudíž 61.60 Kč. Jsou-li tito mladí horníci u cizích rodin na bytě, musí platiti alespoň 90 Kč týdně za byt. Plat za byt je tedy asi o 30 Kč vyšší nežli dosažená týdenní mzda. Vzhledem k tomu musí tito mladí dělníci zříci se řádného stravování a jsou rádi, mají-li přístřeší a vystačí-li po celé týdny a měsíce se zbývajícími penězi. Také svobodní dělníci přes 25 roků nejsou na tom mnohem lépe. Průměrné mzdy těchto dělníků činí 32.45 Kč za směnu;to činí při třech směnách 97.35 Kč. Z toho odpadá pro bratrskou pokladnu l5 Kč, zbývá tedy čistý příjem 82.35 Kč týdně. To je rovněž méně nežli to, co se u cizích lidí musí platiti za stravu.

Ženatý režijní dělník s dvěma dětmi má i se všemi přídavky za směnu mzdu 35.95 Kč, při třech směnách tedy týdenní mzdu 92.85 Kč po srážce 15 Kč pro bratrskou pokladnu. Tato data se hodí asi na 50 % veškerého osazenstva severozápadní české hnědouhelné pánve.

Výdělek za směnu jest ovšem u havíře nepoměrně vyšší nežli u režijního dělníka. Musí se však přece jen říci, že po odečtení všech srážek činí průměrná mzda havíře asi 220 Kč týdně. Na dolech, kde se pracuje pouze tři směny, činí mzda ovšem mnohem méně nežli 200 Kč. Zde máme dělníky, kteří vesměs s malými výjimkami jsou ženati.

V severozápadních Čechách a rovněž tak v ostatních průmyslových územích soustředěna je strašlivá nouze horníků, nouze, o které agrárníci vlevo a napravo nemají potuchy je sice pravda, ze se v novinách spotřebuje nesmírně mnoho tiskařské černě, aby nouze agrárníků byla vylíčena nejkřiklavějšími barvami. Ale tato nouze agrárníků jest jen otázkou peněz, kdežto nouze, o které zde mluvíme, je nouzí, která sahá na fysický život dělníků. O této nouzi dovedou bohužel naše měšťácké orgány vypravovati velmi málo; leda když někdy vypukne nijaká katastrofa, kdy se pak ihned prolévají krokodílí slzy, jak tomu bylo na jámě Kohinoor v Lomu, kde se vypravovalo, že se horníkům vede špatně. Potom je zase všechno vyřízeno.Jsou však nejen hromadná neštěstí, nýbrž je zde také stálé umírání a stálé těžké nehody v hornictví a počet těchto nehod, které se stávají denně, dá ke konci roku velmi značnou cifru.

Poukázal jsem již na neštěstí na dole Kohinoor. Mrtvoly těchto 8 horníků nebyli dodnes nalezeny. Musíme rozuměti a chápati, jaké rozčilení a jaký rozruch způsobují takovéto poměry mezi horníky. Toto rozčílení se ještě neuklidnilo a došlo zase k novým událostem. Vešlo mezitím ve známost, že v severozápadní české hnědouhelné pánvi dostalo výpověď asi 1.000 horníků. Severočeská uhelná společnost, která na jámě Humboldt II. vypověděla 380 horníků, nezachovala při tom ani zákonitých předpisů. Horní zákon totiž předpisuje, ze, má-li majitel dolů v úmyslu zastaviti práci v dolech, povinen je vzhledem k ustanovení zákona zažádati u báňského úřadu a poskytnouti lhůty. Toho Severočeská uhelná společnost neučinila. Právě téhož dne, kterého dala výpověď osazenstvu dolu Humboldt, učinila také oznámení u báňského úřadu, provedla tedy skutečnost, aniž by vyčkala úřední kontroly a přezkoumání, zdali je nutno zastaviti práci na dolu Humboldt.

Ale nejen výpovědi na dole Humboldt, nýbrž také výpovědi na dole Nelson a k tomu ještě provokace jistého úředníka revírního báňského úřadu hrály zde úlohu.Na dole Nelson dostavili se zástupcové organ,sací do závodní kanceláře a žádali, aby se mohli zúčastniti vyjednávání. Děje se tak všeobecně bez jakéhokoli omezení. Úředník revírního báňského úřadu Heil se však zdráhal vyjednávati v přítomnosti zástupců organisací a vyzval správce závodu, aby užil svého práva pána domu, ta jest jinými slovy, aby zástupce organisací z kanceláře vyhodil, ve starém Rakousku dožili jsme se v nejhorších dobách s úředníky revírních báňských úřadů tak mnohého. Podařilo se nám však přece během posledních let před válkou vychovati úředníky revírních báňských úřadů a také politické úřady tak daleko, že se ve styku s organisacemi chovali jinak. Zdá se nyní,že to, co se nám ve starém Rakousku nikdy nepřihodilo a nikdy přihoditi nemohlo, dovoluje si nyní úředník revírního báňského úřadu Heil, že, abych to ještě jednou podškrtl, vyhazuje zástupce dělníků z kanceláře. Tento. muž sedí dnes ještě v úřadě. Má, jak se dozvídáme, býti vzat jen do disciplinárního vyšetřování. Máme za to a očekáváme, že se ministr veřejných prací postará o to, aby tento pan Heil, ať již zůstane ve službě či nikoli, nikdy více neměl příležitosti někde intervenovati, kde se mají pořádati a srovnávati záležitosti dělníků.

Slavný senáte! K těmto neblahým poměrům, která se odehrávají v severozápadní české hnědouhelné pánvi, přispěla nesmírně mnoho také správa státních drah.Bylo by zajisté chybou anebo opomenutím, kdyby se to s tohoto místa neřeklo. Není řádné pochybnosti o tom, že správa státních drah od let favorisuje kamenouhelná pánve na úkor hnědouhelných. Toto nadržování kamennému uhlí projevuje se obzvláště při zadávání dodávek uhlí pro rok 1932. Tak byly oprati roku 1931 objednávky hnědého uhlí roku 1932 sníženy z 2,756.45 tun na 1,771.500 tun. To je zmenšení objednávek asi o 36 %. Oproti tomu byly dodávky kamenného uhlí v této době zvýšeny z 1,453.358 tun na 2,157.000 tun. To znamená tedy zvýšení o 48.41%. Tímto zanedbáváním těžby hnědého uhlí stalo se v hnědouhelných dolech asi 1.800 horníků přebytečnými. Za to nese zodpovědnost správa státních drah, a byl bych si přál, aby řečník české národně-socialistické strany, který o těchto věcech zde mluvil, byl poukázal také na tuto skutečnost. Zná přece poměry v severozápadních Čechách; ale přenesl se přes to:

Tak se mají věci. Jestliže správa státních drah spolu k tomu přispívá, že se dolům na hnědé uhlí - o pozadí nechci mluviti - zřejmě odnímají objednávky uhlí a dávají se kamenouhelným dolům,činí přirozeně dělníky na hnědouhelných dolech zbytečnými. Podnikatelé neznali dosud a nepoužívali jiného prostředku, když šlo o záchranu jejich zisků, nežli propouštěti dělníky. To zdůrazniti bylo zajisté velmi potřebí. Jinak zasluhuje také ještě jiná okolnost zvláštního povšimnutí. Ostravské kamenouhelné pánve a hnědouhelné pánve v severozápadních Čechách nalézají se, pokud jde o daň z ujeli a daň z obratu, v téže daňové skupině. Ale možno na základě objednávek uhlí státních drah konstatovati, že u hnědého uhlí ze severozápadních Čech daň z uhlí a daň z obratu činí 13.73% a u ostravského kamenného uhlí 11.32%. To je pro mne nevysvětlitelný rozdíl, rozdíl 2.4l%. Dokud správa drah tento rozdíl mezi zdaněním ostravského kamenného uhlí a hnědého uhlí ze severozápadních Čech věrohodně nevysvětlí, myslím, že jsem oprávněn vysloviti, že zde v nějaké formě není něco v pořádku. Doufejme, že,tato silně podškrtnutá slova přimějí správu, drah k tomu, aby řekla, co se zde dálo. Z Věstníku, což by bylo možno a také konečně přípustno, tento rozdíl nelze seznati.

Správa státních drah připojila se vlastně také v posledních letech k těm pánům, kteří se snaží snižovati v tomto státě mzdy. Při posledním vyjednávání, které se konalo pro zadávání dodávek uhlí, byly rozepře o přejímací cenu. Podnikatelé prohlašovali, že nemohou dodávati uhlí za ceny, jež státní dráhy nabízejí. Na to zástupcové dotyčných státních komisí prohlásili, že, když podnikatelům není možno dodávati uhlí za nabízenou cenu doporučuje se jim snížiti mzdy dělníků. Ukázal jsem vám. Již dříve na několika příkladech, jaké jsou mzdy horníků, že, i když se plně pracuje, jednotlivý dělník s námahou může vystačiti s těmito mzdami. A tu přichází správa státních drah a doporučuje podnikatelem snížiti mzdy. Dosuď se tak všeobecně nestalo, ale udály se přes to již ojedinělé takovéto případy. sou dva podniky v severozápadních Čechách, které si výzvu správy státních drah vzaly k srdci a snížily mzdy dělníků o 20% a více.

Mám za to, že musím s tohoto místa říci, že jest obzvláště naší povinností, s veškerou rozhodností protestovati proti takovémuto jednání správy železniční. Při tom chtěl bych ještě připojiti, že se správě státních drah v posledních deseti letech podařilo snížiti ceny uhlí asi o 47 % aniž by někdo z toho něco pozoroval v nákladních sazbách železničních.Sazby za dopravu zboží a osob byly zvýšeny, a pokud jde o sazby uhlí, máme my nejvyšší sazby oproti řadě jiných států.

Celkem přispěla železniční správa mnoho k tomu, že roztrpčení v severozápadních Čechách vzrostlo. Poněvadž právě mluvím o železniční správě, napadá mne, že také jinak by se mohlo ještě něco státi se stanoviska čistoty. Dnes nalézáme v denním tisku zase zajímavou zprávu; jak dalece zavání korupcí, ukáže další vyšetřování. Ale jedno mohu vám říci: v době před válkou vzniklo jednou ve veřejnosti mínění, že se při státních dodávkách dějí úplatky. Na to uveřejňovala správa rakouských státních drah o jednotlivých dolech poloměsíční výkazy o státním režijním uhlí. Každý, kdo se o to zajímal, mohl tyto číslice kontrolovati. Tyto výkazy přečkaly válku a bylo v nich pokračováno až do r. 1922. Tehdy jsme na základě těchto výkazů měli za to, že při zadávání státních dodávek už není vše v pořádku. Co se stalo? Přestalo se jednoduše s dalším uveřejňováním výkazů. Šlo se stejnou cestou, jako ten manžel ve známé anekdotě, který jednoduše vyhodil pohovku, a zde se jednoduše zastavila statistika. Mám za to, že to nestojí žádné peníze a také žádnou zvláštní námahu. Jen pocit čistoty sám o sobě stačí, aby tyto výkazy zase oživily.

A nyní ke zmenšení osazenstva. Počet zaměstnanců v kamenouhelných a hnědouhelných dolech již přes desetiletí klesá. Roku 1921 bylo v Československu 139.333 horníků, r. 1931 jest jich již jen 87.749. Ubylo tedy 51.584 horníků. Značná část z nich stala se zbytečnou následkem racionalisace. To platí zcela obzvláště o dobývání kamenného uhlí. Tak byl individuelní výkon těžby jednotlivého dělníka zvýšen o 28%. Zahraniční trhy se stále více zmenšují, a je málo naděje dohoniti byť jen částečně to, co ztraceno. Při tom vyskytuje se nyní skutečnost, že bývaly ministr veřejných prací dr Vrbenský, byl nedávno vytažen z propadliště a byl hlavním řečníkem na komunistickém táboru v Mostě. Tento muž v době, kdy byl ministrem veřejných prací, v otázce obchodu uhlím jednal tak, jak se jinak v krámě s porcelánem nemá jednati, t. j. kdyby byla šlo podle bývalého ministra Vrbenského, byl by náš celý zahraniční obchod uhlím býval v krátkém čase úplně zničen. Zbyly zde přece dosti velké škody, které nikdy nebylo lze napraviti. Myslím, že je nutno to zdůrazniti a konstatovati, a řekl bych k tomu něco více, kdy by se zde v sále nalézali pánové z druhé fakulty. Pokud je mi známo, pan Vrbenský se dosti vybouřil, při čemž chci jen mimochodem poznamenati, že v době, když byl ministrem, ministrem v Mostě na velké schůzi, jejíž svědkem jsem byl, úprkem opustiti sál, ježto se tam do něho velice pustili. Nyní přichází tento muž. který tolik škody nadělal a chce osvoboditi horníky ze jha.

Slavný senáte! Bude-li nutno snižovati dále počet osazenstva - a to je možno dlužno příště zachovávati jiné formy a způsoby, nežli se tak dálo dosud. Chtěl bych poukázati k tomu, že každoročně ubude asi 4.000 horníků přeložením na provisi a úmrtím. K tomu přistupuje ještě dobrovolné vystoupení rovněž asi 4.000 lidí. Zde je nesmírně volné pole pro skutečné snižování osazenstva, aniž by bylo potřebí užíti zvláštního násilí. Šlo-li tedy podnikatelům o to, aby bez třenic stlačili počet dělníků, mohli tohoto cíle dosáhnouti již dávno. Dělají to však jinak. Na jedné straně se sta horníků z důlních podniků vyhazují a obratem se na druhé straně přijímají noví dělníci. Tak vidíme, že na př. v hnědouhelné pánvi v severozápadních Čechách bylo loňského roku propuštěno asi 2.000 horníků a v téže době znovu přijato 482 dělníků, neznalých práce v dolech. To všechno děje se hlavně proto - nevidím jiného důvodu - aby se ušetřilo odškodnění za dovolené.V jednotlivých případech bude snad, ježto se nově přijímaní zkoumají, možno ušetřiti také něco na rodinných přídavcích. Jen tento důvod to může býti a žádný jiný, který podnikatele vede k tomu, aby horníky vyhazovali a přijímali nové dělníky, práce v dolech neznalé. Tím se stává, že se celá tíže hospodářské krise svaluje na dělníky a podnikatelé činí vše, aby i v krisi zabezpečili svůj zisk.

Ale přes rozruch a roztrpčení panující mezi horníky, nebyl konflikt na dolech Humboldt a Nelson naprosto způsobilý, aby zavinil stávku v celé pánvi. Dobrých 80 % všech horníků je si toho vědomo, ze proti nedostatku objednávek, proti omezení směn nelze postupovati stávkou. Neboť objednávky nelze právě vykouzliti stovkou. To po mém názoru vědí také komunisté. Výpovědi na dole Humboldt byly, jen příležitosti k zahájení dávilo připravované akce, byly jen příležitostí přiložiti doutnák k sudům s prachem v severozápadních Čechách. Když komunističtí vůdcové provádějí nějakou akci, nepomýšlejí nikdy ani v nejmenším na to, zdali tato akce může přinésti dělníkům nějaký úspěch.Neboť bylo by velmi snadno prokázati na celé řadě citátů, že sami říkají, že se komunistické straně vede dobře, vede-li se dělníkům špatně. To je půda, kde obstarávají svou agitaci a kde mohou působiti svými methodami.

Vyrostl jsem v severozápadní české uhelné pánvi. S 18 lety začal jsem jako horník a byl jsem funkcionářem v nejrůznějších funkcích hornických organisací. Ale musím doznati, že jsem za těch 42 let neviděl tak zločinné a podlé hry, jakou tentokráte prováděli komunisté. (Výkřiky (německy): Velmi dobře! Potlesk.) Bylo by mi velmi příjemné, kdyby se pánové od komunistické strany nalézali v sále. To, co dnes komunistická strana provádí, pokud jde o poškozování horníků, to před lety obstarával v severozápadních Čechách agent provokatér. Tento muž pracoval pod titulem t. zv. anarchistického hnutí a dostával za svoji práci peníze od státní policie. Pokaždé, když dělníci v severozápadních Čechách považovali za účelné anebo potřebné zahájiti mzdové hnutí, byl tento agent provokatér na místě a křížil toto hnutí. Dnes cení více potřebí, aby si československá státní policie vydržovala agenty provokatéry, aby jim dávala peníze, neboť nynější agenti provokatéři, kteří dělníky tak strašlivě poškozují, dostávají, abych,to ještě jednou podškrtl peníze nikoli od domácí policie, nýbrž o zahraniční moci pro účely zahraniční politické agitace. Proto ať se komunisté vykrucují, jak chtějí, ať říkají cokoli: že tato stávka vznikla zcela spontánně v masách horníků, je nepravda, což nelze dosti často zdůrazniti. Řekl jsem, že rozechvění v české severozápadní uhelné pánvi je veliká, masy možno snadno rozvášniti. To však nebylo rozhodující, poněvadž velké masy horníků si toho byly vědomy, že v této dubě úspěšný boj vésti nelze a že dlužno tento boj odložiti na příznivější dobu, že dlužno se omeziti na obranu. Ale, co komunistům přispělo na pomoc, je skutečnost, že od Ústí do Chomutova v severozápadních Čechách jest asi 50.000 zapsaných nezaměstnaných. Mezi nimi jsou takoví, kteří nejen snad po měsíce, nýbrž celý rok a dokonce dva roky jsou již bez zaměstnání a nemají naděje, že v dozírné době dostanou práci. Valná část z nich nebéře žádné podpory, je poukázána na vyživovací lístky, z nichž bohužel nikdo žíti nemůže. Chtěl bych připojiti, že se může také státi, že ráně ti pánové, kteří horníky vybízejí bolí nedají nezaměstnaným ničeho. Pokud používají gentského systému, používají ho v nejlepším případě k tomu účelu, aby sice vypláceli státní podporu, své členy však aby podvedli o podporu organisace. Těchto 50.000 lidí bylo tedy mobilisováno, to se komunistům doslova podařilo. Po celé dny táhly od Chomutova,do Ústí a od Ústí do Chomutova skupiny po 500, 1000, 2000 lidí. Nechci si stěžovati do teroru, vím však, že,když některý sportovní klub pořádá s 50 muži výlet a pochoduje v řadách, neprojde dvěma vesnicemi, tu ho již v nejbližší vesnici zadrží, je to přece spolek, a ten musí míti dovolení. Ale chci konstatovati, že se zde něco neshodovalo, že se zde něco dálo, co se až do jisté míry také chtělo. Viděl jsem v severozápadních Čechách cyklisty, kteří jezdili od Horního Litvínova až do Ústí a nazpět, kteří tam zastavovali práci v dolech, a nikdo se o tyto lidi vůbec nestaral. Masy 500 až 600 dělníků, ba 1000 a přes 1000 dělníků objevily se na dvorec dolů a osazenstva tam přímo vyhnaly. Poznamenávám, že to byli hlavně nezaměstnaní. Pokud mezi nimi byli horníci, bylo o několik zvědavců a pak namnoze rozdělené úderné čety komunistické strany. To nutno míči dobře. na zřeteli, mluví-li se o tom, že stávka horníků v severozápadních Čechách vypukla tak prudce.

Proč se stávkovalo? Hned, když stávka vypukla, a to na dole Humboldt propuštění osazenstva, intervenovala Unie horníků a později také Svaz horníků a jednota. Dne 23. resp. 24. března bylo všechno vy řízeno. Komunisté to však nepovažovali za vyřízené. Nevyslovili sice žádných požadavků, prohlásili však, že zde niž nejde o to, že má býti likvidována stávka na dole Humboldt, nýbrž že jde o něco velikého; ani že musí pečovati o to, aby se všechno hornictvo dalo do pohybu. Co se potom udělalo v severozápadních čechách, pokoušelo se také v jiných pánvích. Nepodařilo se to úplně. V Moravské Ostravě se začlo, zase přestalo, zase se začlo a zase přestalo. Něco podobného se dálo také v Kladně. Ve Falknově se také stal pokus o zastavení práce, nepodařil se však. Také tam poslány byly úderné čety. Nyní zde pan N e d v ě d říkal, že se reformisté, kapitalisté, vláda a všechno, co s tím souvisí, sešli na Jednotné frontě, aby stávku udusili. Tohoto úmyslu jsme neměli. Kdyby zde byl býval tento úmysl, mohlo se to snad zkusiti. Ale ježto se bojovalo za pomocí mohutných mas nezaměstnaných s takovým nadšením, prohlásily koalované svazy horníků že zaujmou vyčkávací stanovisko. Nedělaly stávkokaze, neposílaly žádné stávkokaze, to nutno konstatovati s veškerým důrazem; a kdyby byla pracovala celá osazenstva nelze tu mluviti o stávkokazičství, když stávka sama nebyla usnesena. O nějakém usnesení o stávce není však řeči. Takové usnesení se nestala. Tedy pan N e d v ě d měl by si uspořiti svoje výtky, že jsme pracovali v zájmu kapitalistů. Nyní se nám ještě něco vytýká, že totiž stávky neubývalo; ubývalo jí proto, poněvadž Unie, Svaz a ještě jiná organisace, vyplácejí podpory. Jen komunisté žádných neplatí. o platili svým stávkujícím, je velice málo. Pánové měli po dobu tohoto boje dosti mnoho peněz na podplácení důvěrníků, tu nespařili. Před chvíli, když mluvil komunista, ukázal jsem 100 korun a zvolal, že tam jistě jsou ruble změněné za československé peníze. Na to jistě dostali peníze, nedostali však žádných peněz na podporu dělníků vehnaných do stávky.

Strana je spokojena,akce byla provedena. Ale co by se bylo stalo, kdyby v posledním okamžiku nebyly konečně zasáhly odborové organisace, které sjednaly kolektivně smlouvu? Boj byl by se jednoduše umenšoval a podnikatelé byli by na celé čáře dosáhli účelu, kterého chtěli docíliti. Nebylo by více šlo a to, zdali má býti propuštěno 100 nebo 150 dělníků, nýbrž byli by učinili, co se jim chtělo, a konečně byli by se také pokusili státi se proselyty v otázce mzdové. Požadavky komunistů byly vzneseny několik dní později, mezi nimi také požadavek prodloužení mzdové smlouvy. Je to táž mzdová smlouva, kterou jsme sjednali roku 1929. Když jsme tuto mzdovou smlouvu sjednali, prohlašovali komunisté po celé týdny velikými literami ve svých novinách a prohlašovali ve svých schůzích, že koalované svazy horníků spáchaly na hornících velkou, neodpustitelnou zradu, že pracují kapitalistům do rukou atd. A nyní, 2 roky později, inscenují komunisté stávku, aby zachovali mzdovou smlouvu, která nebyla vypověděna a kterou označovali jako zradu na hornících. To je nezajímá, to jim není nápadné. Počítají s tím, že jejich čtenáři a posluchači - nevím vůbec, zda to někdo čte a poslouchá a o tom přemýšlí - na to nepřijdou.

Sen. N e d v ě d také ve formě velmi obšírné vylíčil, že se předešlého týdne konala v Praze schůze, když intervenoval v ministerstvu veřejných prací, aby připuštěn byl stávkový výbor. Nebyl připuštěn. Když tak přechází sem a tam a stojí tam několik hodin, vycházejí z kanceláře Hampl, Tučný, Pohl a Jarolim, za nimi Locker, Galler atd. Tedy jednání za zavřený mi dveřmi.Skutečně, dveře byly zavřeny, jak je to přece v kancelářích zvykem. Ale co to znamená? Stávkový výbor žádal každodenně za vyjednávání, několikrát byli u předsedy důlního spolku a žádali, aby se začalo vyjednávati, jeli do Prahy a chtěli zahájiti vyjednávání; řeklo se však, že se s divokým stávkovým výborem nevyjednává. Poněvadž se však vyjednávalo s organisacemi, je to zločin na hornících.

Stávka sama není ještě úplně likvidována. Organisace přicházející v úvahu se usnesly, že dohoda, která byla sjednána v ministerstvu veřejných prací, má býti přijata. Obsahuje přece několik směrnic, pokud jde o propuštění a jinaké věci, které mají význam. Toho bylo lze dosáhnouti jen tím, že do věci zasáhly koalované svazy horníků.

Zde bych se chtěl zmíniti ještě o jednom spolubojovníku komunistů, o kterém jsem ještě nepromluvil slova, totiž o hakenkreuzlerech. Ze začátku nevěděli, co se děle, dali svým členům rozkaz říditi se podle Svazu horníkůŤ a Unie. Když viděli, co se děje v Mostě, řekli si: To je nebezpečné, zde se nemůžeme zdržovati u reformistů, musíme naproti ke komunistům; tedy vzhůru k ním, bude se pracovati se stávkovým výborem a když jsme tedy - nebudu všechno vypravovati, co se zde událo - předešlého pátku v ministerstvu veřejných prací sjednali úmluvu, jelo předsednictvo hakenkreuzlerského svazu rychle do Prahy a žádalo ministra veřejných prací, aby dodatečně mohlo připojiti svůj podpis pod protokol. Den pře tím bylo nám ještě spíláno a na cti utrháno, také od hakenkreuzlerů, že zrazujeme horníky, (Smích.) konečně, když věc je skončena, vyzují se z toho, domnívají se, že situaci zachrání pro sebe. Kolísání hakenkreuzlerů nás nepřekvapuje, neboť se konečně sovětská hvězda a skobový kříž vždy nádherně doplňovaly, šlo-li a jde-li o to, urovnávati fašismu cesty.

Ještě několik málo slov o tom, co se pak stalo. Neboť tím, že boj, že puč v severozápadní české uhelné pánvi během tohoto týdne bude likvidován, - nemůže věc býti skončena. Řekl jsem již, že komunisté použili příležitosti, aby nesmírně velikého rozechvění v uhelné pánvi využitkovali pro sebe. Dlužno učiniti a rozšířiti sociálně-politická opatření. V celé republice máme 634.000 zapsaných nezaměstnaných.Skutečný počet nezaměstnaných je bohužel mnohem větší, tito lidé chtějí žíti a musí žíti, ať již dostanou práci dříve nebo později. Nutno postarati se o práci. Není-li možno opatřiti práci, musí právě stát zasáhnouti upravenou podporou nezaměstnaných. (Výkřiky (německy): Velmi dobře!) Poukazují tomu, že v Rakousku, v Německu, v Anglii existuje pojištění pro případ nezaměstnanosti, ke kterému dává dělník, podnikatel a také stát určité příspěvky. Německu a v Anglii jde pojištění pro případ nezaměstnanosti dokonce tak daleko, že se při zkrácené práci, činí-li 3 dny týdně, rovněž vyplácí podpora v nezaměstnaností. Jestliže tedy v konkrétním případě horník pracuje v týdnu 3 dny, dostane za další dny podporu v nezaměstnanosti. Zbytek jeho mzdy je mnohem menší. Něco podobného nutno vytvořiti také u.nás. Co však činí měšťácké strany? Ministr sociální péče dr C z e c h domáhá se nouzového fondu. Tento nouzový fond je dalek toho, aby uspokojivě řešil problém pojištění pro případ nezaměstnanosti, a přece ženou všechny měšťácké strany i s podnikateli proti této předloze útokem. Říkají, že není pro podnikatele snesitelnou. Jak si to tito pánové představují? Jak se domnívají, že poměry mají býti uvedeny do normálních kolejí? (Sen.dr Heller (německy): To již trvá od října! Při tom tito lidé umírají hlady a nemohou více existovati!) Velmi dobře. od října to již trvá. a jestliže se komunistům podařilo vyprovokovati to v severozápadních Čechách, pak dlužno to z nemalé části odůvodniti těmito okolnostmi. (Tak jest!)

Možno pět lidí. možno deset lidí, nejsou-li pohromadě, nechat zhynouti hladem. Ale 634.000 lidí - přesněji řečeno neschází nám mnoho do jednoho milionu - nelze nechat zahynouti hlady. Ti nezemřou hlady dobrovolně. Dříve, nežli zemřou hlady, odváží se všeho, co se zde stane, jest jim jedno. To jest otázka pro společnost a pro stát. Kapitalistická společnost je tedy jednou zde. Jestliže však nemůže všem lidem opatřiti práci, pak musí převzíti závazek, že těmto lidem, jež při pravila o práci, zabezpečí živobytí formou jen trochu možnou. Jinak tento kapitalistický hospodářský řád pozbyl jakéhokoli životního oprávnění. (Potlesk českých a německých sociálních demokratů.)

Chtěl bych tudíž varovati občanské strany, aby neprováděly drzou hru se sabotováním fondu pro nezaměstnané. Došlo však také při komunistickém puči k této zajímavé události: komunisté psali, měšťácké noviny psaly, maloživnostníci, sedláci, všichni sympatizovali horníky, vyšli s nimi, zúčastnili se jejich projevů; obzvláště živnostníci se prý vyznamenali. Zavřeli krámy a zúčastnili se demonstrací. Jestliže pánové sympatizují s horníky, pak mohou to učiniti také praktickou formou, mohou na příklad zde projeviti své sympatie tím, ze se zasadí o vybudování pojištění pro případ nezaměstnanosti, že se zasadí o to, aby zaveden byl čtyřicetihodinový pracovní týden.Neboť také ten patří bezprostředně k tomu. Racionalisace postoupila tak daleko, že, i když soukromokapitalistický společenský řád může ještě zaměstnati část dělníků, přece jen zůstává ještě podstatná část veškerého dělnictva bez práce. Proto dlužno hleděti k tomu, aby nastala zkrácení doba pracovní. Neboť jsou také dnes leště přes osmihodinovou směnu dělníci, kteří pracují 9, 10 a 13 hodin. Podívejme se jen jednou do zpráv živnostenských inspektorů. Dokud tyto pracovní doby dnes ještě existují, bylo by zcela dobře možno pracovní dobu snížiti a dělníky, kteří v celé řadě podniků se stali zbytečnými, znovu v těchto podnicích zařaditi.Namítne se, že by to národohospodářsky nebylo snesitelné. Proč?

Kde stojí psáno, že z veškerých sociálních výrobků má dělníkům připadnouti sova jedna pětina? A v tom je také ještě obsažena daň, kterou dělníci musí platiti 80 % sociálního výrobku plyne jinam. Změňte jednou příjem ze sociálního výroku a uvidíte, že mohou býti podstatně vyšší mzdy, že velká část dělnictva může bii zaměstnána a že možno vytvořiti základy pro spořádané poměry. Pokládáme za velmi podstatné, že se v otázce pracovní doby a pojištění pro případ nezaměstnanosti v dohledné době skutečně něco stane.

Jen ještě několik slov o bratrských pokladnách. Řečník přede mnou se toho také již dotkl. Chtěl bych především říci, že státní správa má každoročně dobře půl miliardu pro zbytečné pense. Tento obnos je zde pravidelně, nepodniká se ničeho k jeho zmenšení, ale mezitím, co se toto děje, zabývají se ministr veřejných prací a ministr financí otázkou zcela podstatného snížení důchodů u bratrských pokladen pro invalidy, vdovy a sirotky. Totéž platí také o aktivních členech bratrských pokladen, t. j. bratrské pokladny mají býti sanovány na účet dělníků. Nechci rozebírati, proč se bratrské pokladny ocitly v nesmírně špatné situaci. Horníci nemají viny na znehodnocení peněz, nemalí viny na výdajích, které vznikly, neboť důchody jsou samy o sobě skrovné. Kladou však důraz na to, aby v dohledné době byla provedena reforma pojištění v bratrských pokladnách, t. j. aby zajištěno bylo trváni bratrských pokladen a stejně aby zůstaly zajištěny důchody. (Potlesk.)