Úředník okresní nemocenské pojišťovny ve Frývaldově Antonín Wolf byl obžalován stát. návladním, že 14. srpna v Dolní Lipové vynadal českým hostům: Verfluchte čechische Schweinhunde! Četnická hlídka v Bílé Vodě na Frývaldovsku - je to lázeňské místo - kontrolovala 18. září t. r. podezřelé cizince a žádala též průkazy dvou říšských Němců v hostinci. Rezident důchodkové kontroly Josef Baier upozorňoval četníky, aby kontroly nechali, že prý v hostinci nejsou žádní zločinci. Když byl požádán, aby se nemíchal do úředního výkonu, řekl: To by bylo pěkné, abych nemohl říci své mínění. Ostatně jsem hakenkreuzler a co se mi může stát? V takových poměrech pracují ochránci našeho státu, naši hraničáři, a není pravda, co řekl kol. Haken, že události frývaldovské byly sociálně oprávněny. Komunisté zase zde využili k republice značně nepřátelsky smýšlejícího obyvatelstva, využili zmenšené konjunktury vápenkářského a kamenického průmyslu, který uzavřením celních hranic do Německa ztratil důležité odbytiště. Je potřebí podotknouti, že hospodářská krise v tomto kraji nedoléhá na obyvatelstvo o nic hůře než v jiných krajích naší republiky.

Zdůrazňuji, že vývoj událostí frývaldovských vyhranil se ve vyloženou vzpouru proti autoritě republiky a bylo by neštěstím, kdyby v tomto boji autorita republiky byla prohrála.

Dělnictvu našemu není potřebí připomínat, že nemá významu, aby sedalo na lep těmto zavilým odpůrcům našeho státu, kteří ne pro dobro dělníka, ale pro své politické cíle zneužívají dělnické třídy k experimentům, jež jsou bohužel často draze placeny, a to krví ne vůdců, ale svedených obětí. (Výkřiky sen. Stejskalové.) Musíte se přijít podívat, tam na ty poměry, abyste je mohla prostudovat a znát. (Sen. Stejskalová: Já je znám velmi dobře!) Podle toho je neznáte.

Uznáváme, že se mnohému dělnictvu dobře nevede, musí být však uznáno, že ani našim zemědělcům se dobře nevedlo. Je si nutno uvědomit, že vyvoláváním kraválů, nepokojů a nepořádků se situace nezlepší. Rozumný náš dělník odmítne komunistickou demagogii, jež vyvolává zbytečná krveprolití. Naše bezpečnostní úřady musí si býti také vědomy, že je potřebí preventivními opatřeními zabrániti konfliktům, jež jsou jen důsledkem slabé ruky těch, kteří o veřejnou bezpečnost se mají starati. Také více energie by neškodilo v těch okresech, kde si komunisté podávají ruku s našimi hakenkreuzlery, kteří stále ještě nemohou zapomenouti na Sudettenland a kteří ochotně pomáhají všude, kde se pracuje proti naší republice. Varujeme naši vládu před překotným zrušováním četnických stavíc, neboť nevíme, kdo by byl pak opravdovým ochráncem naší státní autority. (Potlesk.)

Místopředseda Trčka (zvoní): Dále má slovo pí sen. Stejskalová.

Sen. Stejskalová: Ministerstvo sociální péče je jen zástěrkou na oklamání pracující třídy. Proto buržoasie posadila do tohoto ministerstva sociálního demokrata Czecha, aby hájil zájmy buržoasie, což on dělá velmi svědomitě. Ale dělníci už prohlédají jejich podvodnou práci protidělnickou, vidí, kam je vede politika takovýchto Czechů a jemu podobných socialistů. Dělníci jsou zbavování zaměstnání, jsou po tisících vyhazováni ze zaměstnání do hladu a bídy. A co dělají jejich zástupci, t. zv. socialisté ve vládě a na obcích? Žebravé akce organisují a jejich výsledek je staré kádry a haraburdí z půd. Tím chcete zachránit hroutící se tento systém, tím chcete nasytiti nezaměstnané. Když dělník se ozve, hned se o něho stará policie a četnictvo, když dělníci chtějí chleba a práci, dáváte jim olovo. Taková je vaše bilance olověných kulí. Kule četníků jsou dnes historií. Po čtvrté stříleli v tomto roce do dělníků. A ve všech čtyřech případech na území národnostních menšin četnické náboje vyryly na listinách dějin demokratického Československa dvojí vítězství Pyrrhovo, vítězství vládnoucí třídy kapitalistů a vítězství panující české buržoasie. Nestříleli proto, že jsou silní, že jsou smělí, nebo že pravda je na jejich straně, ale stříleli ze strachu, z hrůzy. Stříleli, že moc je v jejich rukách, ale frývaldovská salva tentokráte netrefila. Zahučely sirény fabrik a závodů, hněvem zařvali roboti a pevněji se sevřela jejich pěst. Jeden závod za druhým zastavil práci na znamení protestu. Ve frývaldovském okrese odpovědělo dělnictvo všeobecnou stávkou na krveprolití. Až z Německa přijela delegace dělníků na pohřeb. Strach a vědomí viny buržoasie neukazuje nic lépe, než to, že po celou dobu pohřbu se četníci ani neukázali.

Svátek pomsty přísahající smrti se neodvážili rušiti ti, kteří dirigují každodenní život lidí zákonnými paragrafy a je-li podle nich třeba, i olovem. Veřejný klid a pořádek byl letos už po čtvrté porušen. Co ruší kapitalistický klid a pořádek, to je potřebí odstraniti s cesty. To je svatý příkaz demokracie. Za krisi je potřebí platiti výkupné, protože >každý musí přinésti oběti<.

Toto výkupné ve Frývaldově bylo 8 mrtvých a 14 raněných. Není pochyby, letošní bilance čsl. demokracie jest aktivní. Ministr dr Trapl to vyjádřil následovně. Musíme přinésti oběti dnes, abychom se měli lépe zítra.

Bilance dělnictva je tento požadavek: Chceme chléb a práci. Výsledek této bilance r. 1931 je tento: V únoru Duchcov - 11 kulí, 3 mrtví, 6 raněných. Schodek 3 mrtví a 6 raněných. V květnu Košúty 20 olověných kulí, schodek: 3 mrtvi a 5 raněných. Chust - 6 olověných kulí, 1 mrtvý a 2 ranění. Frývaldov: 24 olověných hulí, 8 mrtvých a 16 raněných. Takový je výsledek v roce 1931. Pan ministr dr Trapl pravil: Je potřebí udržeti rovnováhu rozpočtu. K tomu bylo potřebí: 80 olověných kulí, 15 mrtvých, 28 raněných. Ministr Czech pravil: Povinností státu je starati se o zmenšení počtu nezaměstnaných. Je však 473.000 nezaměstnaných. V Košútech, Duchcově, Chustu a Frývaldově je méně o 15 osob, tedy schodek 472.985 nezaměstnaných. Takové je kapitalistické řešení nezaměstnanosti! Tedy nezaměstnaných jest u nás o 15 méně. Je o ně postaráno. Proto >Venkov< píše dne 26. listopadu 1931: >Společnými obětmi spasíme stát.<

Pan ministr dr Slávik ve své relaci hlásil, že byli to zaměstnaní, ale neřekl, kolik platu měly tyto ženy ve Frývaldově. Tyto ženy pracovaly za 40 až 50 Kč týdně - a z této hubené mzdy se jim mělo ještě strhnouti. Šly hájiti chleba pro své děti a dostaly olovo, bylo do nich stříleno.

S tímto systémem, pánové, na dlouho nevystačíte. Dělnická třída dnes vidí, že její východisko z bídy a hladu jest jen tehdy možné, když prorazí tento systém. Z vašeho rozpočtu vidí dělnictvo nejlépe, komu socialisté v této vládě slouží. V době největší krise a nezaměstnanosti se šetří, ale šetří se hlavně tam, kde jsou položky na potřeby pracujících. Ve vašem rozpočtu v době obrovské nezaměstnanosti a jejího vzestupu dáváte do rozpočtu na nezaměstnané 75,550.000 Kč, v roce 1931 bylo 74,250.000 Kč, tedy vzrůst pouze o 1 mil. Kč. Péče o mládež činí 30,146.100 Kč, roku 1931 31,306.100 Kč. Péče stavební a bytová na r. 1932 je preliminována 241,250.000 Kč, v roce 1931 252,450.000 Kč. Péče o válečné poškozence na r. 1932 386,477.200 Kč, v roce 1931 byla 402,965.300 Kč. Péče o dělnická družstva 1,500.000 Kč; v loni bylo 1,700.000 Kč. Naproti tomu položky na potlačovací aparát stoupají. Tedy, kde jsou nejvíce poškozovány dělnické otázky, tam se nejvíce škrtá.

Racionalisačním systémem byly vyřazeny celé desetitisíce dělníků. Racionalisační způsob práce vyčerpává dělnictvo až do morku. Poměry na závodech jsou přímo otrocké. Zvláště ženy na závodech si stěžují a bouří se proti neudržitelným poměrům, v jakých musejí pracovati. V Libni u Wiesmeyera ženy i děvčata pracují za 40 až 50 Kč týdně a zachází se s nimi jako za doby roboty. Není jim dovoleno ani odborově se organisovati. Ženy si svolaly schůzi, avšak ty, které se jí zúčastnily, byly všechny propuštěny. A co se týče hygieny v tomto závodě, jsou poměry přímo křiklavé. Záchody jsou v tak bědném stavu, že není možno tam vejíti, šatny mizerné, jídelny žádné. Totéž, ne-li horší, je v továrně Triola, továrna na prádlo v Libni. Šikany dělnic jsou na denním pořádku, šatny žádné, jídelny neexistují. A když se žena ozve, hned se jí řekne, že za vraty jsou celé stovky lidí, kteří budou pracovati.

Přímo otrocké poměry jsou též v továrně Fajgl ve Vršovicích, kde je s dělnicemi jednáno tak, že se dělnice bouří, a je z toho vidět, že jen šikanování a stálé strhování ze mzdy je dohnalo k zastavení práce. Dělnice v Náchodě vydělají v textilce také 30 a 50 Kč. Ženy jsou rozhořčeny nad postupem fašisace v závodech. Z této mzdy se jim strhují ještě pokuty; když dělnice přijde o 5 minut později, již dostane 3-5 Kč pokuty. A dále ženy jsou přímo rozhořčeny nad § 82 živ. řádu. Zaměstnavatelé, aby jim nemusili platiti procenta k podpoře v šestinedělí, je propouštějí. Žádáme kategoricky odstranění tohoto paragrafu.

A jak je postaráno ve vašem rozpočtu o matku a dítě? Tyto jsou odkázány na milodaru a na žebrotu. Položka na péči o mládež je snížena a v době hladu a bídy ji snižujete o 1 milion Kč v době, kdy jedinou stravou dítka je to, co dostane ve škole. Loni dostávaly děti ve škole ¹/₂ litru mléka, letos při zhoršení dělnických mezd a nezaměstnanosti dostávají děti pouze ¹/₄ litru mléka denně. Děti nemohou docházet do škol, nemají ani šatů, ani bot. V Libni je v koloniích takovýchto dětí 12, matky je nemohou poslat do škody, nemají v čem. A takových je celé tisíce.

Na nezaměstnané dělníky paraduje dnes v rozpočtu položka 75,550.000 Kč, položka přímo směšná pro ty, kteří jsou bez prostředků, hladoví, nazí a bosi. Kolik přijde na každého? I podle vašeho odhadování, jak zde prohlásila sama sen. Plamínková, je u nás nezaměstnaných i s příslušníky rodin 1,500.000 duší. A co činí socialisté k záchraně nezaměstnaných? V samotné Praze, jak jsem řekla, sbírky nepotřebných věcí, starých kočárků a matrací. Touto akcí byli nezaměstnaní pobouřeni a považováno to přímo za výsměch jejich bídě a hladu.

Nezaměstnaní vidí, že jedině komunistická strana jim ukazuje cestu ke chlebu a práci, jen poražením tohoto shnilého systému a nastolením systému, který dá dělníkům chléb a práci.

Na péči o válečné poškozence je položka 386,427.200 Kč, v r. 1931 402 mil. 965.300 Kč, tedy méně o 16 mil. Jak uměle jsou snižována čísla válečných poškozenců, máme celou řadu stížností. A každý týden dostáváme stížnosti, jak jsou odpírána a znemožňována přiznání invalidům anebo zastavovány invalidní pense. Invalida Pokorný z Klatov, který byl uznán invalidou 40%, měl v r. 1924 zastavenu pensi a celé 4 roky se nemohl nikde dovolat, aby mu byl jeho invalidní důchod vyplácen. Až na moji urgenci mu bylo teprve vyhověno, byl znovu volán k prohlídce a uznán 50% invalidou. Teprve potom mu bylo vyplaceno to, co mu patřilo. takových případů máme stovky. Takovým způsobem se potom odbourávají položky v rozpočtu. Invalida Svoboda z Velkého Brázdima byl u mne a stěžoval si, že je mu dána bez příčiny z trafiky výpověď na něčí udání. Tento invalida je bez nohy, o kterou přišel ve válce. Dále by nám mohl ještě říci i zde pan senátor, který právě odešel, Johanis, jak je to s tím invalidou, který má zadáno o stavbu domku v lese u sanatoře Humanita a kde mu znemožňují už 3 roky postavit si pořádnou trafiku s domkem, na který by mu obec prodala velmi lacino pozemek. Stavba je mu stále znemožňována.

Péče stavební a bytová v položce státního rozpočtu je snížena o více než 14 mil. Kč. V době, kdy dělnictvo nemá kde bydlet, kdy dělníci bydlí v boudách a ve stozích spí celé desítky lidí, škrtáte vy v rozpočtu tak důležitou položku. V době, kdy v Praze bloudí celé noci dělnice bez přístřeší v zoufalství a celé desítky dělníků dostávají výpovědi, že nemohou zaplatit činži, hlavně obce vypovídají nezaměstnané dělníky z bytu. Ve Vysočanech dostalo z bytu výpověď 20 dělníků, protože nemohli zaplatit činži. Jsou to dělníci bez práce a tyto domy patří sociální péči.

V Kojetíně na Moravě bydlí v hasičské kůlně 8 hodin v jedné místnosti a mají dohromady 28 dětí. Jaký je to život, jaké utrpení žen a jsou ještě rády, že mají aspoň střechu nad hlavou. Ale tito lidé dostali výpověď, bude se prý tam upravovat školka pro děti, ač je to nezpůsobilé, a to ve druhé malé místnosti z 5x4 m. V téže budově bydlí 3 ženy, vdovy, jedna s dětmi a i ty dostaly výpověď. Tak se řeší bytová otázka těchto nejubožejších.

Ministerstvo zásobování, jehož vedoucím ministrem je soc. demokrat Bechyně, právem nazývá dělnictvo ministerstvem hladu, neboť za jeho úřadování zdražují se životní potřeby nejširším vrstvám pracujícího lidu. V poslední době se zdražuje chléb o celých 20 hal. na 1 kg, zdražuje se mouka, ač ceny obilí u malých zemědělců poklesly Teď vidíme, co natropila agrární cla, kdy v důsledku jich zavedení byly desetitisíce textilních dělníků zbaveny chleba a práce a byly vydány na pospas hladu a bídě.

A již zase přicházíte se zdražovacími zákony, jako daní ze zápalek a j., a chcete to promrskati ještě do konce tohoto roku.

Clo činí již nyní veliké procento na zdražení těchto chlebovin, neboť u 1 q pšenice se všemi poplatky činí Kč 60.-, u žita 62 Kč, u mouky 138 Kč, spotřební daň na cukr činí 547 Kč, na kávu 1.100 Kč, na čaj 2700 Kč, na máslo 328 Kč, sádlo 252 Kč, na lůj 205 Kč, na margarín, nejvíce používaný pracujícími lidmi, 235 Kč.

Vidíme, jak těmito poplatky zdražují se nejnutnější denní potřeby hlavně pracujícím lidem v době, kdy se mzdy snižují, a to se děje za ministrování socialisty, který má hájiti zájmy spotřebitelů. Vidíme, jak cena pšenice stoupá, a tím také mouka. Zatím co u nás je pšenice nedostatek, v Rumunsku a Maďarsku pšenice hnije. U nás je hlad. Objevují se však věci, že do Československa nepustí pšenici povolovací dovozní komise, ve které zasedají nejen agrárníci, ale i sociální demokraté, zastoupeni Lustigem, družstevníkem z Velkonákupny. Členové této komise, pokud dovoz povolí, povolí ho buď Velkonákupně nebo Kooperativě, které obchodují tak, aby pšenice neklesla a shrabují obratem ruky milionové zisky. V době hladu u nás tato společnost, hlavně Velkonákupna, má v bratislavském přístavu 2.000 vagonů pšenice, která tam hnije. To je práce sociálně-demokratického předáka Lustiga, člena strany, ke které patří pan ministr Bechyně. A tomu se říká ministerstvo zásobování, které vědomě podporuje zdražování nejnutnější denní potřeby, chleba.

Tato povedená společnost má dostati ještě do komise žito, kterého je nutno dovézti k nám několik desetitisíc vagonů. Z uvedeného je viděti, jak práce tohoto ministerstva i se svým rozpočtem je namířena proti dělnictvu a na další vyhladovování jeho.

Co je nutno dělati proti přípravám k dalšímu zdražování? Proletářská oposice spotřebitelů v ohromných masách dělnictva protestovala proti této zdražovací politice, proti této politice hladu. Dále zasedal sjezd spotřebitelů, který byl rozpuštěn jen proto, že ukazoval dělnictvu, jak má bojovati proti vyhladovovací politice. Družstvo >Včela< žádalo ministerstvo zásobování a sociální péče, aby mu bylo povoleno laciné zásobování brambory nezaměstnaného dělnictva a aby mu proto na tyto brambory nebyla uvalena daň potravní, a bylo zlevněno dopravné, poněvadž družstvo zásobí brambory nejen své členstvo, ale i ostatní nezaměstnané dělníky. Brambory měly býti prodávány za nákupní cenu, jeden metrický cent za 20 Kč při nejmenším odběru 5 kg. Ministerstvo zásobování odpovědělo, že to není jeho resort, ministerstvo soc. péče vůbec neodpovědělo a ministerstvo železnic rovněž ne. Zde je viděti snaha družstva, aby nezaměstnaní dělníci dostali alespoň laciné brambory. Ministerstva to však byla, která věc brzdila, čím byla tato akce znemožněna. To je práce socialistů, kteří říkají, že pracují pro pracující lid.

Váš rozpočet je třídní, protidělnický a i všecka vaše práce je protidělnická. Dnes pracující třídy vidí už jasně, kam jste je dovedli za 13 let. Jen do hladu a bíd. Dělníci dnes vidí, že jen komunistická strana vede dělnictvo správně. Dnešní kapitalisticky systém není schopen dáti dělnictvu chleba a práci. Dělnictvo vidí jasně, že jen poražením tohoto systému a nastolením nového spravedlivého řádu je možno zachrániti pracující lid od hladu a bídy, nastoliti řád takový, jaký mají dělníci v Sovětském svazu, odstraniti soukromokapitalistický systém a nastoliti vládu dělníků a rolníků! (Potlesk komunistických senátorů.)

Místopředseda Trčka (zvoní): Dalším řečníkem je pan sen. Just. Prosím, aby se ujal slova.

Sen. Just (německy): Slavný senáte! Státní rozpočet na rok 1932, který byl předložen senátu, stojí ve znamení hospodářské světové krise. Když se projednával rozpočet na běžný rok, byli optimisté, kteří se domnívali, že krise dospěla nejnižšího bodu, čemuž ovšem tak nebylo. Zdá se naopak, jako bychom se nacházeli v trvalé krisi, ze které východisko v kapitalismu jeví se býti nemožným. Měli jsme 14. října t. r. příležitost slyšeti vládní prohlášení pana ministerského předsedy, ve kterém se mluvilo o největší spořivosti. Totéž řekl touže dobou pan ministr financí a zmínil se při tom, že státní hospodářství vykazuje stále ještě daňový nedoplatek 4.719,664.314 Kč. Malí poplatníci budou po mém názoru vykazovati nejméně nedoplatků. Dělníkům a úředníkům strhují se daně hned ze mzdy, proti malému rolníku anebo domkáři, který má jen jednu a v nejlepším případě dvě krávy, postupuje se bezohledně a zabaví se mu konečně kráva.

Zde mělo by se však zasáhnouti vážně tam, kde je velký majetek a kde jsou velké nedoplatky kde možno nalézti přepychová auta. Zde měly by se nasaditi páky, ale nikoli tam, kde chudý horal potřebuje svou krávu ke svému užitku a ke své práci. Poplatníci, kteří béřou mzdu, často přeplatili, znám mnohé případy, kdy dělníci stále ještě neobdrželi přeplatky z r. 1930, také dělníci, kteří nepřekročili existenční minimum, čekají dodnes na vrácení přeplatků.

Pro menší příjmy následkem krise sníženy byly výdaje pro rozpočtový rok o 519,816.600 Kč. Kapitola ministerstva veřejných prací má pro dělnictvo obzvláštní význam. Tato by v krisi vlastně neměla býti snížena. V době krise měla by se klásti váha na to, aby se zaměstnávali dělníci, vyloučení ze soukromých podniků, při silničních a regulačních stavbách, kterým by se mělo dostati přiměřené státní subvence. Úbytek u této kapitoly v částce 37,709.200 Kč není malý, bylo by z tohoto obnosu mnoho tisíc dělníků nalezlo zaměstnáni na delší čas. Silniční komunikace nejsou naprosto v nejlepším pořádku. Následkem zákona o obecních financích a reformy správy není obcím a okresům možno dostáti svým povinnostem. Jestliže se nyní samosprávné korporace obracejí na stát, aby dosáhly nějaké subvence, setkávají se s největšími obtížemi. I když se pak někdy podaří dosáhnouti nějakého slibu, není potřebí se ještě z toho radovati, neboť, nežli dojde ke stavbě anebo k rekonstrukci silnice, uplynou často leta. Nutno podávati celé stohy podání, které potom putují od jednoho úřadu ke druhému, takže se potom může lehko státi, že se preliminované obnosy silničního fondu nespotřebují, jak tomu prý je letos.

Vyskytují se, jak jsem se již zmínil, v obcích a okresích největší potíže, a bylo by nejvýš na čase, aby se obcím dostalo samosprávy. Letošního roku zaznamenáváme škody povodněmi, za které obce ve většině případů ještě ničeho neobdržely, při tom existují obce, které své obecní hospodářství sotva mohou udržeti. Není proto malým obcím možno opatřiti práci pro nezaměstnané, nedostane-li se těmto obcím podpory od státu. Stát dává tudíž odpůrcům podpor v nezaměstnanosti sám do rukou důvody, když dělníci od státu béřou podporu, jakoby podpoře dávali přednost před prací, ačkoli každý ví, že podpora není tak veliká, aby dělník z ní mohl žíti. Dělníci, kteří po tolik roků, můžeme říci od r. 1914, procházeti museli takřka mučírnou, nalézají se v největším zoufalství.

Jak to vypadá dnes v převážné většině dělnických rodin? Nouze a bída jsou nesmírně veliké. Mám často příležitost přijíti do nouzového území, které v ničem nezadá Rudohoří a šumavským krajinám. Je to Orlické pohoří, území, ze kterého v dobách lepší konjunktury vycházelo na sta dělníků do sousedních průmyslových okresů. Kam však mohou dnes, když průmyslová místa mají beztoho příliš mnoho dělníků, kterým nemohou opatřiti práci? Zemědělství v těchto vysoko položených krajinách neposkytuje takového výtěžku jako v rovinách. Většinou jsou zde jen malorolníci, kteří nemohou nikoho zaměstnávati a kteří by sami rádi přijali vedlejší zaměstnání, kdyby zde nějaké bylo. Domácký průmysl leží úplně ladem, poněvadž výrobky následkem nepříznivé obchodní politiky státu nenalézají odbytu, že za takovýchto poměrů mohou lidé ještě živořiti - neboť o životě nelze zde mluviti - je skutečně zázrak. Chléb stal se skoro zvláštností, káva rovněž, poněvadž je k tomu potřebí mléka, a tak žijí děti těchto ubožáků ze slabé polévky a brambor. Proto je zajisté správné, jestliže pan ministr sociální péče prohlásil: Přes krisi teprve hodně sociální politiky!

Produktivní podpora v nezaměstnanosti zmenšila na několik měsíců armádu nezaměstnaných. Ježto máme v tomto státě podporu v nezaměstnanosti podle gentského systému, nepřispívají k tomu zaměstnavatelé ničím. Mělo i při této formě podpory býti zákonité ustanovení, které je zavazuje rovněž k příspěvkům. K podpoře v nezaměstnanosti pojí se podle zákona podpora v době krise ve výměře 15 týdnů, která však nepřichází k dobru všem oborům povolání. Mezi jiným jsou z toho vyloučeni také stavební dělníci. Je zvláštní, že se dnes stále ještě myslí, že stavební dělník zůstal týž jako před sto lety. Je dnes dávno zproletarisován, často sám nemá vlastního bytu, ačkoli pro jiné tvoří pěkné byty, sám musí bydlet v bídných děrách. Jsou dnes stavební dělníci, kteří od července nebo srpna jsou bez práce, jejich podpora jest již vyčerpána a oni stojí zde v největší starosti, s prázdnýma rukama, bez práce a bez podpory uprostřed zimy. Je nejvýš na čase, aby se také stavebním dělníkům poskytovala podpora v době krise. Stavební dělník potřebuje také ještě jiné ochrany, a to dobrými předpisy ochrannými. Obdrželi jsme sice letošního roku dne 26. března vládní nařízení na ochranu zdraví a života dělníků při živnostenském provozování staveb, které beze vší pochyby obsahuje dalekosáhlé novoty oproti ochranným předpisům z r. 1925. Ale stavebním dělníkům nedostává se zákonem chráněných stavebních důvěrníků. Ve všech podnicích, které čítají více nežli 30 dělníků, jsou závodní výbory, které požívají zákonité ochrany, a totéž právo mělo by příslušeti také stavebním dělníkům. Dále žádáme ustanovení odborného úředníka z kruhů stavebních dělníku, který má prováděti kontrolu v obvodu živnostenské inspekce. Sekretariát pomocníků při společenstvu stavitelů v Liberci provádí sice tam, kde se tomu neklade příliš velký odpor, kontroly, které však nemohou býti takové, jako kdyby to bylo stanoveno zákonem. Jestliže se v závěrečných ustanoveních, v § 95 vládního nařízení praví, že, když při provádění stavby oprávněná osoba není osobně přítomna, že musí dohledem pověřiti schopného dozorce nebo políra - čím jiným jsou většinou tito lidé nežli poháněči, které jejich podnikatel k tomu nabádá? Když se pak v tomto chvatu stane nějaké neštěstí, potřebná ochranná opatření se hned po úrazu doplní. Proto často nejlepší zákon ničeho nepomáhá, nedostává-li se potřebného důrazu. Důležitým požadavkem je zákon o zprostředkování práce. Dnešní forma zprostředkování práce nevyhovuje více požadavkům doby, protekce musí býti odstraněna.

Ochrana nájemníků může býti odstraněna jen přiměřeným zákonem o podpoře stavebního ruchu. Naléhavou otázkou pro starobní důchodce, kteří dostávají od státu jen 500 Kč, jest, jak takovýto člověk má s tak nepatrným obnosem vystačiti; žijí-li muž a žena ve společné domácnosti a žádají za starobní důchod, obdrží jen 600 Kč ročně. V dnešní době mají děti těchto starých rodičů; jsou-li zde nějaké, samy dosti starostí, proto je zde pomoc v prvé řadě na místě.

Jedním z nejdůležitějších požadavků je zkrácení pracovní doby ze 48 na 40 hodin. Racionalisace a přeindustrialisování nepřinesou nikdy pro dělnictvo plné zaměstnání při dnešní pracovní době, proto je požadavek zkrácení pracovní doby jedním z nejvýznačnějších požadavků. Podíváme-li se dnes kamkoli, v každém podniku a povolání může nastati nové propuštění dělníků a znovu zmenšiti zmenšený již počet dělnictva. Také zkrácení pracovní doby nepřinese naprostého zlepšení, ale počet pracujících by jistě vzrostl a počet nezaměstnaných by se zmenšil.

Dále chtěl bych poukázati na škodlivost § 82 živnostenského řádu pro dělnictvo. Tento paragraf je prostředkem, sloužícím k tomu, aby bylo možno dělníka snadno odstraniti ze závodu. Potřebí je k tomu někdy jen nepatrné příčiny. Stává se, když některý dělník je delší dobu nemocen, že obdrží pak domů propuštění. Jak se má pak následkem takovéhoto rozčilení zlepšiti jeho zdravotní stav? Takovéto duševní rozčilení může za okolností nemoc zhoršiti.

Zemědělství si ovšem také stěžuje do hospodářské krise; toho my nepopíráme, ale tyto potíže jsou zde jen u malorolníků. Mluví se o nedostatku lidí v zemědělství a o vysokých sociálních břemenech. Sedláci říkají: Má-li sedlák peníze, má je celý svět. Ale mohlo by se stejně říci: Má-li dělník peníze, daří se obchodu ve světě. Mělo by se uznati, že by právě nyní bylo dělníkům přáti lepší poměry, že by se jim měla nalézti výnosná práce, pak by také jiné stavy a především také zemědělství, jakož i živnosti měly lepší poměry. Mluví-li se neustále o útěku z venkova, že zemědělci nenalézají dosti dělníků, je to nejapná výmluva. Valná část pánů zde bydlí na venkově a zná poměry venku a ví, že se tam poměry zavedením racionalisace v hospodářských podnicích, jakož i strojů značně zlepšily, ovšem jen pro zemědělce ke škodě dělníků.

My sociální demokraté vidíme, že nám tento rozpočet nestačí, budeme však hlasovati pro tento rozpočet. (Potlesk.)

Místopředseda Trčka (zvoní): Další slovo má pan sen. Curkanovič.

Sen. Curkanovič (rusky): Mým úkolem v mezích času mně poskytnutého je vyložiti podle možnosti podrobně nynější postavení Podkarpatské Rusi, pro něž musíme míti více pozornosti a pečlivosti, zvláště v nynějším těžkém a kritickém čase.

Žijeme ve znamení všeobecného hesla: >Zkracovat a šetřit< jako jediného nyní způsobu ulehčení v krisi a záchrany rovnováhy státního rozpočtu. Ano, šetřiti je nutno, ale šetřiti všude na pravém místě. A my, obyvatelé Podkarpatské Rusi, chceme a budeme šetřiti a jsme ochotni úplně poskytnouti všechny svoje skromné úspory potřebám republiky, ale žádáme aby v této těžké době přinášely svoje oběti na oltář vlasti všechny vrstvy obyvatelstva, t. j. nejen méně majetné, nýbrž i bohaté, nejen soukromí zaměstnanci, nýbrž i státní zaměstnanci, neboť zvláště tito jsou zajištěni mnohem lépe než drazí. Každý podle svých sil musí býti donucen přinášeti oběti a pak pro nás krise nebude strašná. Budeme šetřiti a rádi odevzdáme úspory státu, ale těchto úspor se musí užívati jen ke zlepšení katastrofální situace našich drobných zemědělců, jen k potírání nezaměstnanosti, jen ke koupi zásob pro hladovějící a v žádném případě k přepychu, který je vždy a zvláště nyní zbytečný, v žádném případě k financování patolízalského tisku, nemajícího nejmenší důvěru a proto úplně neužitečného, v žádném případě k sanaci bank, kterým neúprosně hrozí úpadek, ve většině případů vinou samých ředitelů a členů správních rad.

Slavný senáte! Pravím-li, že je nutno zachrániti před pohromou naše zemědělce, míním tím zvláště karpatoruské zemědělce. Neboť nikde v žádné části republiky nepostihla zemědělce, zvláště letos, taková bída, jako na Podkarpatské Rusi. Je mnoho příčin tohoto jejich zoufalého stavu. Za jednu z hlavních a základních příčin musíme považovati stálý hlad po půdě, který naši rolníci měli již dávno a jehož se nepodařilo uspokojiti ani po panském útisku a hraběcím útlaku, ani rovněž po provedení tak zvané pozemkové reformy. Druhou příčinou je nestejnoměrné rozdělení způsobilé půdy na Podkarpatské Rusi mezi obyvatelstvo, zabývající se selským hospodářstvím.

V procentech vypadá věc takto: Ze všech pozemků na Podkarpatské Rusi. t. j. 1,272.852 ha jest jen 17% přizpůsobeno ke zdělávání. A skutečně většinou se zdělává 216.385 ha, ale z toho dlužno ještě odečísti 13.172 ha orné půdy a 40.545 ha pastvisk patřících státu. Tak na 93.2% obyvatelstva Podkarpatské Rusi, zabývajícího se zemědělstvím, připadá přibližně úhrnem 162.000 ha. Již to samo není normální a je neobyčejně nespravedlivé. 93.2% obyvatelstva, t. j. 676.000 osob, obývajících 451 obcí, musí žíti na půdě, které činí jen 17% nebo přesněji 13% veškeré pozemkové zásoby Podkarpatské Rusi, poněvadž zbývajících 83%, přesněji 87%, a to lesů, polonin, cest, močálů a částečně orné pudy, je majetkem státu nebo patří novopečeným velkostatkářům a bohatým firmám, jako >Látorice<, >Maltézský řád< a j.