Přítomni:

Předseda: dr Soukup.

Místopředsedové: Donát, dr Heller, dr Hruban, Trčka, Votruba.

Zapisovatelé: Johanis, Stržil.

115 senátorů podle presenční listiny.

Zástupci vlády: ministři dr Beneš, dr Dérer, inž. Dostálek, dr Slávik, dr Viškovský.

Z kanceláře senátní: tajemník senátu dr Šafařovič, jeho zástupci dr Bartoušek, dr Trmal.

Místopředseda Donát (zvoní): Zahajuji schůzi.

Předsednictvu senátu došel přípis ministerstva vnitra ze dne 12. prosince 1931, číslo 81.322/7/1931, o resignaci senátora Schwambergera a povolání náhradníka Marie Vydrové.

Žádám pana min. radu dr Trmala, aby přípis tento přečetl.

Zástupce tajemníka senátu min. rada dr Trmal (čte):

Předsednictvu senátu Národního shromáždění republiky Československé v Praze.

Na místo resignovavšího člena senátu Národního shromáždění Karla Schwambergera povolávám na základě ustanovení §u 2 zákona o složení a pravomoci senátu a §u 56 řádu volení do poslanecké sněmovny jako člena senátu Národního shromáždění náhradníka Marii Vydrovou, pensistku tabákové továrny v Hodějovicích, a vydávám jí ověřující list, opravňující ji ke vstupu do senátu.

Zároveň vyhlašuji to v Úředním listě republiky Československé.

Ministr: dr Slávik v. r.

Místopředseda Donát: Do dnešní schůze dostavil se povolaný náhradník pí sen. Marie Vydrová a vykoná ústavou předepsaný slib do rukou předsedy.

Žádám pana min. radu dr Trmala, aby přečetl příslušnou formuli slibu a paní senátora, aby vykonala do mých rukou slib podáním ruky a slovem >slibuji<. (Senátoři povstávají.)

Zástupce tajemníka senátu min. rada dr Trmal (čte):

Slibuji, že budu věren republice Československé a že budu zachovávati zákony a mandát svůj zastávati podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.

Sen. Vydrová (podávajíc místopředsedovi Donátovi ruku): Slibuji. (Senátoři usedají.)

obdrželi: dodatečně na schůze dne 4. a 14. prosince sen. dr Korláth; na tento týden sen. Habrman; na dnešní schůzi sen. Douda, Fidlík, Kello, Lokota a Mezö.

Tisk 663. Vládní návrh, kterým se předkládá Národnímu shromáždění k projevu souhlasu Úmluva o sjednocení některých pravidel o mezinárodní letecké dopravě s Dodatkovým protokolem k čl. 2, sjednaná mezi 23 státy ve Varšavě dne 12. října 1929.

Tisk 670. Zpráva rozpočtového výboru k usnesení posl. sněmovny o vládním návrhu zákona, jímž se mění daň ze zapalovadel (tisk 665).

Tisk 671. Zpráva národohospodářského výboru k usnesení posl. sněmovny o vládním návrhu zákona, jímž se prohlašují dočasně neúčinnými ustanovení zákona o výrobě chleba (tisk 666).

Těsnopisecké zprávy o 121. a. 124. schůzi senátu N. S. R. Čs. ze dne 27. listopadu a 4. prosince 1931.

>Z cizích parlamentů< rok 1931, roč. XII, čís. 10 až 12.

o 125. až 127. schůzi senátu N. S. R. Čs. vyloženy byly podle §u 72 jedn. řádu v senátní kanceláři k nahlédnutí.

Ježto nebyly v předepsané lhůtě žádným panem senátorem podány písemné námitky, pokládají se zápisy ty za správné a budou vytištěny.

Místopředseda Donát (zvoní): Budeme projednávati pořad jednání.

Zahajuji čtvrtou, finanční část rozpravy.

Uděluji slovo panu sen. dr Medingerovi. Prosím, aby se ujal slova.

Sen. dr Medinger (německy): Slavný senáte! Jsme pevně přesvědčeni, že státní příjmy ve většině resortů jsou oceněny příliš vysoko, i varujeme před vyměřováním výdajů podle toho. Některé daně byly preliminovány dokonce výše nežli v dřívějších letech, a kde se předpokládal pokles, na příklad u daně z obratu ze 2.3 na 2 miliardy Kč, neodpovídá tento pokles daleko výměře, již dnes zjištěné. Znám berní okres, ve kterém měsíční platy na výdělkové dani 4 až 5 milionů klesly na 1¹/₂ milionu. Celé okresy platí často již jen minimální daň. Říká se, že úbytek na daních r. 1931 činí již jedou miliardu, pak bude r. 1932 činiti 2 miliardy. Daňové nedoplatky uvádějí se úředně na 5 miliard, víme však, že jiné položky proti lepšímu přesvědčení zařaděny byly příznivěji, než jakými ve skutečnosti jsou, a proto máme za to, že daňové nedoplatky budou činiti mnohem více. Z těch je dnes většina nedobytnou, i pociťujeme to jako poklesek proti jakékoli obchodní morálce, že se tyto nedoplatky vždy dále vedou jako aktivum. Kam by se dostal soukromník, kdyby bilancoval takovýmto způsobem? (Souhlas.)

Mluví se u nás sice mnoho o nové demokracii, při sestavování rozpočtu však projevuje se parlamentu mnohem méně úcty, nežli tak činila některá vláda před válkou. Schází v rozpočtu zevrubné specialisování. Nelze prováděti pronikavou kontrolu, poněvadž je nemožno pouštěti se do podrobností. Při tomto druhu zastírání mohou se ztratiti milionové obnosy. Máme povážlivě velké účiny mimorozpočtové. Jim slouží také fondovní hospodářství, které přece nemá jiného účelu, nežli odejmouti parlamentu právo pravidelného povalování. Úřednictvo vykonává skutečně valnou část práv, která by příslušela parlamentu. Nepovažuje vůbec za nutné, aby skutečně odůvodnilo v důvodové zprávě značné změny v jednotlivých rozpočtových položkách. Rozpočtové právo mělo by přece býti základním pilířem parlamentu. Ten se tohoto práva tedy úplně vzdává, když neupravuje nějakým způsobem rozpočet, který mu byl předložen jako nezměnitelný. Táži se vlády, ve kterém jiném parlamentě na světě, vyjímaje snad Italii, tak důležitá vládní předloha se projednává jako Noli me tangere. Že také nejvěcnější kritika a nejvážnější pozměňovací návrhy oposice odrážejí se od čela koalice jako hrách od stěny, je pro oposici sice k zlosti, ale pro systém neznamená ani takovou blamáž, jako že ani kritika členů koalice neprojevuje nejmenších účinků na rozpočet.

Následky lehkomyslnosti v odhadování příjmů a stále ještě šíleného vydávání peněz pocítí tentokráte poplatník více než kdy jindy; neboť pokladny jsou prázdny a měsíční potřebu státní správy nutno bráti bezprostředně z kapes hospodářských kruhů. Již nyní je bezohlednost při vymáhání daní často neslýchaná. Sedlákovi zabavuje se fundus instructus, průmyslníku jeho poštovní šekové konto, zavádí se nucená správa, která vlastníkovi přijde draho, a kde se daleko hůře hospodaří nežli dříve; z fiskální hrabivosti doháněn je ten, kdo již dosti zápasí, do zadlužení, donucován prodávati pod cenou, tím stupňuje se všeobecný úpadek a podnikatel zahání se ze svého vlastnictví. Touto bezohledností bude jen zničeno, co dnes ještě žije a tvoří. Mnohem moudřejší byla by daňová amnestie a 10 % ní sleva za urychlené platy. Všichni, kdož budou v příštím roce musit trpěti krutostí berních úřadů, nechť vědí, že vinu na tom bude míti lehkověrnost při sestavování státního rozpočtu a slabost koaličních stran při jeho projednávání. (Potlesk.)

Místopředseda Donát (zvoní): Dále má slovo pan sen. Curkanovič. (Hlasy: Není přítomen!)

Není přítomen, ztrácí slovo.

Dalším řečníkem je pan sen. Foit.

Sen. Foit: Slavný senáte! Myslím, že nikdy ještě nesestavoval se rozpočet tak těžko a svízelně jako roku letošního, a to nejen u nás, ale i ve všech jiných státech. Byli jsme svědky, jak těžký zápas o udržení finanční rovnováhy prováděla hrdá, mořevládná, druhdy nejbohatší stát, Anglie, jak velké oběti přinesli jednotlivci a strany? V těžké době vše odsunou a mají na zřeteli jen prospěch státu. Také i v jiných státech setkáváme se se snahou důsledného šetření, jemuž se podrobují i všechny složky národa. Kritická doba, omezení výroby všech výrobních vrstev, podlomení rentabilit zemědělské výroby, ochuzení všech středních vrstev má za následek snižování státních příjmů, a to u všech daní přímých i nepřímých. Také sestup všech státních podniků je příliš znatelný a je jisto, že i nadále dosavadní stav se neudrží.

V této tísnivé situaci nelze pomýšleti na zvýšení nebo zavedení jakýchkoliv daní, nemá-li nastati úplný rozvrat všech výrobních vrstev. Nelze počítati se zvýšeným příjmem ze státních podniků. Nelze v budoucnosti očekávati snížení rozpočtových položek jednotlivých ministerstev. Nelze jich přece zeslabiti finančně tak, aby ztratila schopnost vyhověti svému poslání. Konečně i když se provedou další škrty, získá se obnos, nepostačující stoupajícím potřebám státu. I kdyby potřeby státu v ničem nevzrostly, lze očekávati, že nezaměstnanost vyžádá si značné pohotovosti finanční, o kterou se musí ministerstvo financí již dnes postarati. Samospráva také nesnese dalšího zadlužování. Zde je pomoc velenutná, nemá-li nastati úplný rozvrat. Zoufalé volání je příliš hlasité a odůvodněné a nemůže zůstati déle hlas její neoslyšen. (Místopředseda Trčka převzal předsednictví.)

Šetřiti a šetřiti všude a ve všem je heslo a v tomto jedině spočívá stabilita státu. Žádný však nemá tolik kuráže, aby naznačil, v čem šetřiti. Když šetřit, tak se musí šetřit všude od nejpřednějších činitelů státu až po úředníka, pobírajícího existenční minimum měsíčně ovšem progresivně tak, jak zákonem provedeno bylo. Neříká se hlasitě, ale jen šeptem, že není dnes místa pro mnohdy bezdětné manžely ve státní nebo veřejné službě. Také často zdatný pensista s postačitelným výslužným hledá další zaměstnání a béře zaměstnání těm, kdož jsou bez místa. Má-li někdo více než 100.000 Kč ročně a vedlejších příjmů do závratné sumy jdoucích, musí býti přidržen k značně vyšším daním. Kartely, které mnohdy brzdí vývoj zvláště ve stavbách, musí se také spokojiti s menším přiměřeným ziskem. Vím, že je nepopulární to, co zde říkám, není však dnes vyhnutí, a každý, kdo bude přechodně postižen, musí si předložiti otázku, je-li lépe bráti služné nižší, však v dobré valutě, nebo bráti služné vyšší ve valutě kolísající, nehodnotné, nebo úřadovati ve státě, který zítra nebude moci svým úředníkům a zřízencům služné vyplatiti.

Tvoření rozpočtu dělá v každé, i v malé domácnosti potíž, znamená to prožít, probrat, promítnouti kus života. Obtížnější však je rozpočet v obci, okresu, zemi. Jest již uměním sestaviti rozpočet ve státě tak, aby vyhovoval, zvláště u nás, kde se střetne tolik různých zájmů jak hospodářských, tak i politických.

Republika donucena okolnostmi, které přináší a určuje dnešní těžká doba, musí šetřit a jen šetřit. Jen šetrností, kterou musí býti každý prostoupen až do posledního atomu, udržíme valutu, zabezpečíme stát v ohromném příboji a rozpadu okolních států. Utvořením a schválením rozpočtu dává sobě stát finanční program, v jehož rámci nalézají své umístění jednotlivá ministerstva.

Také ministerstvo zemědělství snížením rozpočtu je ve svém působení zeslabeno, což v této době je jistě zjevem povážlivým. Je poslední okamžik, kdy je možno ještě zemědělství udržeti na posavadní výši, mající dosud znak intensivity, a jistě bylo by velkou škodou národohospodářskou, kdyby musil zemědělec, nenalézaje porozumění, přeměnit své hospodářství na extensivní.

V horských krajích, kde již nyní zemědělec nemá úvěru a výtěžek hospodářství nestačí na výživu, hledá mimořádné příjmy, >furberčí<, jako dělal před dávnými lety, vozí dříví a klády a odnímá tím potřebné síly hospodářství.

Zabezpečení letošní sklizně nebylo provedeno včas a ukázalo se, že zmocňovací zákon nezabezpečuje regulaci obilí, jak dnes již na tak mnohých příkladech se jeví. Po dlouhé době a nejistotě, která nejen producentu, vyrabiteli, ale i spotřebiteli nezměrných škod přivodila, přikročuje se konečně k řešení obilní sklizně. Celá veřejnost dnes jeví určitý zájem na vyrovnání poměrů na trhu obilním, zvlášť pokud se týká pšenice, žita a ovsa, jichž cena byla hluboko pod cenou výrobní. Proč došlo k tak nezměrným škodám? Stačilo jen trochu dobré vůle a porozumění, které se u jiných národů v tomto směru projevovalo.

Sedlák ztratil miliardy, když vozil loni žito za 70 Kč. Ale i kdyby býval tržil 120 Kč, docílil by pouze výrobní ceny, což by znamenalo, že v této výrobní rovnováze nemůže ničeho kupovat, ale přece by aspoň uhájil své živobytí. Konsument nepociťoval ani značnější ulehčení při svých nákupech a tak těžila z této nejistoty jen spekulace a překupník.

Kdyby se bývala docílila cena střední, asi 145 Kč, zbyl by zemědělci nad cenu výrobní obnos, který mohl věnovati na zaplacení části dluhů, anebo nakoupit nejpotřebnější nářadí a stroje a tím oživil by cirkulaci kapitálu, který stal by se mobilnějším a opatřil zaměstnání řadě dělníků a dělník konsument nebyl by v průměru celého roku na tom hůře, kdyby bývala byla cena průměrná 145 Kč.

Kdyby dělník pobíral 26 Kč denně a měl najednou spokojit se mzdou o 40 až 50 % nižší, tedy s 16 Kč denně, následovaly by protesty, tábory, prostě nebylo by to možné. Stejně nemožno srovnat, aby úředníku, pobírajícímu 28.000 Kč ročně, vypláceno bylo jen 16.000 Kč ročně. To by nepřipustil, myslím, nikdo.

V zemědělství se tento případ stal a nikdo, pravím nikdo, mimo kruhy zemědělské se tím nezabýval, ba naopak mnohé strany a tisk demagogicky využil selské bídy k politickému zeslabení.

Vidíte, co udělali vaši vůdcové. Nic. Vedou vás na zcestí, nedovedou vás ochránit, nemají schopnosti vám pomoci. Nic vám nepřinesla celní ochrana a dovozní listy jsou k smíchu.

Sotva však cla začala účinkovat, obilí, zvlášť žito, stouplo na hranici nad naše poměry, obrátili a otočili na špalíčku. Již nepoukazovali na nemohoucnost, ba naopak ukazovali na hrabivost a nenasytnost agrárníků. Veškeré věci snadněji a lépe by se řešily, kdyby rozhodovala jen skutečná potřeba a nerozhodovaly politické ohledy, mnohdy ulice.

V tomto případě jde o selskou práci a přiměřenou odměnu za ni a o tom, jak se má a bude tato práce hodnotit a odměňovat, budou rozhodovat všichni podle politického klíče.

Zde je ten ohromný rozdíl mezi průmyslem a zemědělstvím. O výrobě zemědělské rozhodují všichni. Analogicky bylo by správné, aby o výrobě průmyslově rozhodovaly tytéž důvody, neboť rolník je stejným odběratelem mnohého průmyslu, některého výhradním, a přece se tu dělají ceny bez něho.

U ministerstva zásobování zabývají se bedlivě výrobou a cenou zemědělských produktů. Proč nezabývají se stejně výrobou a cenami průmyslu? Takovéto jednostranné opatření nijak nezlepší a nezmění národohospodářské poměry ve státě. Tím chci říci, že, má-li býti posuzována výroba zemědělce, a to každého jednotlivého výrobku, má být po té stránce posuzována také výroba průmyslová, neboť i ona v mnohém tvoří výrobu denní spotřeby. Stejně stojí bez kontroly meziobchod, který dociluje mnohdy neúměrných zisků na úkor a škodu vyrabitele i spotřebitele.

Žádná výrobní složka v republice, ani nejsilnější, jako je zemědělství a průmysl, nesmí a nemůže si řešit své věci cenové jedna bez druhé a upravovat své poměry. Vždyť veškeré výrobní složky jsou vázány mnohými vztahy nejen ve výrobě, nýbrž i spotřebě. Kdyby jedna skupina mocí neb násilím favorisovala svoji výrobu, povstane tím škoda národohospodářská celku. Nikde žádná složka národa nemůže a nesmí upravit si lepší kus života na porobě a na útraty vrstvy jiné. Buď všem se povede lépe, anebo všichni musí nést jakýkoliv pokles a výkyv z pravidelného života. Tento živoucí proces a tyto vztahy nerozřeší se nikdy úplně; v jedné říši musí se podrobit zásadám a potřebám větších celků.

Řekněme si příčiny tak ohromného rozdílu v cenách žita v posledním roce. V sousedním průmyslovém Německu byl také nadbytek žita, tam spotřebovali sotva polovinu své normální výroby. Totéž ovšem ne v té míře, jevilo se i u nás, a přece nelze žito z osevního postupu vyřaditi, není za ně náhrady, ani možnosti.

Půda se stálým lepším obděláváním zlepšuje, je tedy jakostnější, hodnotnější. Půdy také pozvolna přibývá, zvláště v horských krajích. Kazy se odstraňují, široké meze se zužují, pastvy se ruší a mnohde malá lesní parcela přizpůsobí se na ornou zemědělskou půdu. Tedy možnost zvýšení zemědělské výroby je na postupu.

Musíme si bedlivě všímati přesunů v používání zemědělských výrobků. Mnozí tvrdí, že stoupající blahobyt dává životu vyšší životní úroveň. To ovšem nemůže býti pravidlem, neboť blahobyt následkem krise silně poklesl, a přece jeví se zde snaha omezovati víc a více krajíc žitného chleba a dávati přednost pšeničným a masným výrobkům.

Uvedené okolnosti, zvláště nízká cena žita a poměrně - až na poslední dobu - slušná cena dobytka nutila rolníka, zvláště statkáře, aby žitem nijak nešetřil a žito se zkrmovalo o překot. Žito se vyváželo ponejvíce do Rakouska a platily se ceny hodně nízké, 50 až 60 Kč pohraniční stanice transito. Dovozní list ovšem cenu zvýšil, avšak ani ne o celých 38 Kč, ale pohybovala se i o 10 až 20 % níže. To se řídilo podle poptávek a vhodného umístění těchto dovozních listů. Snižování cen nestalo se za den ani za měsíc, tu měla vláda i koalice dosti času touto záležitostí se zabývati a při dobré vůli listě by se býval našel nějaký vhodný způsob, že nemusilo se žito přímo vyhazovat v cenách tak nízkých. Doba byla vhodná, zvlášť když nastal bezesmluvní stav s Maďarskem.

Dosáhlo by se dvojího účelu, jednak regulace cen a jednak tato pevnost, rozhodnost, pohotovost byla by měla značný vliv na obnovení smlouvy.

Zdržování této záležitosti pro nejednotný názor mnohých stran politických zavinilo včasné uspořádání.

Strana národně-demokratická a živnostenská, které stojí nám nejblíže, zdržovaly uspořádání celé záležitosti. Nebylo ani tam jednotného nazírání. A důvod? Jedině prý ochrana obchodu. Poměrně nepatrný počet obchodníků a některá bursa staví se za tuto záležitost, s níž stojí a padá polovina obyvatelstva republiky. Tedy i zde je viděti, že nerozhoduje skutečná potřeba státu, nýbrž zase jen politické ohledy.

Má-li nastati zlevnění, nezbývá nic jiného, nežli zbaviti se nesolidního meziobchodu, který namnoze zaviňuje vysoké ceny.

Tuto okolnost vystihli někteří výrobcové, zvláště Baťa, který úplně vyloučil meziobchod. Snad by byly mnohé továrny schopny konkurovati Baťovi, kdyby nemusily své výrobky prodávati pomocí překupníků. Je zjištěno, že v jednom pražském obchodě byly koupeny boty za 180 Kč. Značka těchto bot vedla na původ výroby do Třebíče, kde bylo zjištěno, že byli boty dodány za 100 Kč, tedy byly počítány za cenu, rovnající se té doby cenám Baťovým. Z toho je viděti, že Baťa vítězí jen svojí organisací a přímým prodejem zákazníkovi za nezměnitelně pevných cen. Pravda je ovšem, že tím stát přichází o ohromné daně z obratu.

V selské výrobě ještě ve větší míře je celé moře mezi výrobcem a odběratelem. Jedni prodávají pod výrobní cenu a druzí platí zbytečně vysoké ceny.

Slušný obchod nebo meziobchod zasluhuje podpory; jsou však obchody, jichž denně přibývá a je jich nadbytek, které docilují jen nepatrného obratu a tak zvýšená cena při malém obratu musí jim poskytnouti živobytí. Zde je potřebí regulace všech složek, aby nebylo tak velkých cenových rozdílů. Každý zákon, který by se nepodrobil úsudku ulice, by se mnohdy daleko dříve vyřešil. Tak na př. usnesly se některé obchodnické organisace a plodinové bursy, že není důvodu k zajištění sklizně, neboť zemědělské výrobky stojí prý vysoko nad světovou úrovní a jsou prý pro sedláka naprosto rentabilní.

Smí se tak psáti? Je selská výroba rentabilní, když zemák se na podzim prodával za 8-10 Kč? Vybírání stálo 2.50 Kč, dovoz na dráhu 100 Kč, takže zůstává na vše - sadbu, práci - 4.50 až 6.50 Kč. Zpeněžení 1 ha je 450 až 700 Kč. Žito za 70 Kč bylo také rentabilní? Smí se takto veřejnoprávními korporacemi veřejnost informovat? O té rentabilnosti se tolik píše, ale žádný se nepřesvědčí. Stojí to přece za to navštívit větší počet Raiffeisenek nebe jiných venkovských peněžních ústavů a přesvědčit se, kolik vkladů, v tomto blahobytu přibývá. Tam je nejlepší ukazovatel blahobytu a rentability selské práce. Konečně dotažte se i průmyslu, který je odkázán na sedláka se svojí výrobou. Tvrzení, že ceny naše jsou vysoko nad světovou úrovní, nepopírám. Náš střední a malý rolník nemůže konkurovat s velkým latifundistou americkým nebo australským, kde přichází v úvahu jen strojní síla, kde je racionalisace v zemědělství do krajnosti provedena.

Na př. píše pan Veska, majitel farmy 3.500 měřic na Tasmanii v Australii. Píše v květnu: >Světová krise nejvíce postihla Australii, poněvadž je tato země skoro se vším odkázána na evropský trh. Ceny zemědělských výrobků jsou zde nízké, tak 1 q pšenice za 45 až 55 Kč, máslo 1 kg za 5 až 7 Kč. Dobytek vykrmený se již ani neváží a platí se za kus 1.000 Kč, ovce za 60 až 80 Kč. Při tom se musí platit dělníkovi 80 Kč za 8hod. pracovní dobu. Je to hrozný nepoměr mezi farmářskými výrobky a cenou výrobků. Proto také obstarávají si veškerou práci, pokud jen trochu mohou, sami. Následek toho je velká nezaměstnanost, každý čtvrtý dělník je bez práce. Celkem nezaměstnaných je 200.000. Je to poměrně velké číslo v zemi sociálních divů.

Nadbytek nejen zde v Australii, ale i v Americe odbyt všech selských výrobků čeká na Evropu. Vláda napomáhá vývozními prémiemi, tak na př. stát platí na každou libru másla 2.40 Kč. Nyní se jedná zaručit státem průměrnou cenu na některé výrobky. Konkurenci se neubráníte - píše dále - neboť náklady výrobní nejsou u přirovnání s vašimi velké, neboť naše farmy jsou tisícimírové, které obstarává farmář sám neb s malou pomocí a používá nejnovějších strojů na obdělávání půdy; tak třeba pluhy diskové, až 20 disků, nebo ohromné pluhy, jež táhnou stroje, řídí jeden člověk, který takto zorá 50 až 60 měřic denně.

Stroje na sklizeň, které sekají a zároveň mlátí a čistí obilí, také obstarává jeden člověk. Sláma se spálí anebo nechá se pro ovce, aniž by se sekala. Na dojení dva lidé stroji podojí denně 80 až 100 krav.<

Tedy nadvýroba a není odbytu. To jen stručně ve výtahu podávám.

Tedy nelze přirovnávat výrobu k zemím latifundistů a také nelze přirovnávat naši výrobu ke státům čistě zemědělským jako Uhry, Polsko, Rumunsko, Jugoslavie které nemají sociálních břemen, neplatí tak vysokých daní, mají namnoze i lepší úrodnostní poměry a levnější pracovní síly. To je totéž, jako bychom přirovnávali čínského dělníka, majícího jen nepatrné potřeby, s naším vyspělým dělníkem, která má potřeby kulturní zábavní a pod. V průmyslu mohli bychom najíti přirovnání ve výrobě automobilů Fordových a našich a mohlo by se vzpomenouti i jiných výrobků jiných států a přirovnávat jejich ceny. V uvedených případech bychom stejným právem mohli uvádět, že ceny práce anebo výrobků jsou u nás vysoko nad světovou úrovní. Takovéto agitaci nesprávnými důvody si jednou musíme odvyknout. Zmocňovací zákon, jako každé dílo, tvořené koalicí, při kteréžto příležitosti tolik různých zájmů se střetne, není dokonalý a nevyhovuje a neuspokojuje. Také vyřeší jen z části svízelnou situaci a nezacelí rány příliš hluboké. Dílo toto mohlo býti stvořeno dříve, mohlo býti úplnější, kdyby býval tak mnohý tisk správně informoval a nerozpoutal vášně a živelní odpor proti všemu, co má k selství jakýkoliv vztah. Nepovažujeme také toto řešení za úplné bez rozřešení míchání lihu do benzinu, neboť v tomto spočívá pomoc horským krajům. Opatření toto zdá se, že nemá nepřekonatelných překážek, neboť veřejnost stálým přemíláním zvykla si na tuto nutnost, vybouřila se na schůzích i v novinách, a přece po tom všem přichází list silné strany politické a přináší článek, který musí se doklady vyvrátiti. Dne 2. června přinesl >A-Zet< článek, z něhož vyjímám toto: Při dnešní spotřebě lihu jen pouze pro účely chemické a lékařské a všeobecného konsumu trvá kampaň v tisíci hospodářských lihovarů jen jedinký měsíc do roka. Po povinném mísení bude trvati kampaň měsíce dva. Když toto neinformovaný čte, jistě že mu napadají ostrá slova, aby vyjádřil svou nespokojenost nad tím, že agrárníci chtějí něco, co nemá vlastně ceny a co jen tak znepokojuje veřejnost.

Toto uvádím na pravdu ve střízlivé odpovědi. Hospodářské a hlavně družstevní lihovary nepracují jen jediný měsíc. Pracovní doba těchto lihovarů je 4 až 6 měsíců. Kdyby bylo možno prodloužiti pracovní kampaň o 1 až 2 měsíce, přinesla by tato věc mnoho dobra a ulehčení horskému zemědělci, jak dále se o tom zmiňuji.

Lihovarskému družstevníku jde nejvíce o výpalky, kteréžto jsou sice odpadkem při výrobě lihu, avšak jako krmivo jsou nepostradatelné. Kampaň v lihovarech začíná v době, kdy zelené krmivo na podzim končí, v době, kdy započíná se předkládati dobytku krmení suché, ponejvíce řezanka pařená výpalkami. Tato nová změna výživy nepřejde jen tak hladce. Nežli dobytek svým ústrojím přizpůsobí se této výživě, ztratí mnoho na váze a dojnice na dojivosti. Trvá to mnohdy 14 dnů, nežli dobytek přijde do předešlého stavu.

Lihovary s menším kontingentem končí svoji kampaň koncem března a až počátkem května, tedy, kdy v polovině května začíná již zelené krmení. Opožděním jara, jako na př. letos, nebo když lihovar následkem malého kontingentu končí svoji kampaň dříve, než je dostatek trávy, nastává nový způsob výživy, nový proces ve zkrmování. Není výpalků a není ještě zeleného krmení. A tu dobytek dostává mnohdy jen řezanku, pouze snad spařenou čistou vodou s přidáním šrotu nebo otrub. V tom právě spočívá ta hrozná ztráta, a proto tak houževnatě usilujeme o prodloužení výroby v lihovarech.

Tedy ve výživě dobytka pomocí výpalků hledá horský sedlák svoji výhodu. A druhá výhoda spočívá v odbytu a zpeněžení zemáků. Sklizeň zemáková jako u jiného obilí a snad ve větší ještě míře je na postupu, a to nejen pokud se týká množství, nýbrž i také jakosti. Odbyt v průmyslu je naopak stále slabší a slabší, neboť spotřeba lihu ubývá a následkem kritického stavu textilního průmyslu nepotřebuje se zdaleka tolik škrobu jako dříve, škrobárny, jichž slušný počet je uzavřen, spotřebují sotva 2% bramborů z celé sklizně. Veškeré lihovary průmyslové, hospodářské i družstevní, vyrobí asi 620.000 hl lihu a zpracují 4% zemáků z veškeré sklizně. Míchání lihu vyžadovalo by si asi 500.000 hl, tedy by se výroba lihu zdvojnásobila, čili stoupla by spotřeba zemáků pro průmysl na 10%.

Tolik v zájmu pravdy. Takto veřejnost informovaná, by jinak na věc hleděla a se divila, proč tolik potíží. Kdyby dnes někdo přišel s myšlenkou a přinesl předpoklady, že ten neb onen průmysl se zdvojnásobí, a bylo potřeba k tomu zákonitého podkladu, to by se ve věci jinak postupovalo a urychleně pracovalo. Proto nestačí zabezpečit jen sklizeň obilí, ale také lnu, chmele a zemáků.

Zvláště Slovensko a Podkarpatská Rus prosí a úpěnlivě volá, aby vedle označených požadavků byla řešena, a to brzy, úvěrová akce, bez níž nelze dále hospodařit, jinak by musel v krátké době nastat rozvrat v zemědělském hospodářství.

Dnes nebude snad nikoho, kdo by neuznával potřebu levného pojištění proti živelním pohromám. Kdo měl příležitost shlédnouti škodu na polích, způsobenou krupobitím, a na stavbách způsobenou smrští, nezapomene dojmu a bídy, zvláště tam, kde již přede dvěma roky byli postiženi těžkým krupobitím. Pojištěna je nepatrná část zemědělců, a to z důvodu, že za nynějších poměrů nelze platiti tak vysokých prémií pojišťovacích. Tak jako dělník nemůže se dnes obejít bez veškerých ochran sociálních, tak nemůže se sedlák obejíti bez řádné, levné pojišťovny. Uvažte, že zemědělci se vede nejhůře ze všech stavů a všichni ostatní jsou na tom lépe, nežli sedlák. V jiných státech jest o zemědělce lépe postaráno nežli u nás, a to nejen ve výrobě, ale i ve zpeněžení jeho výrobků. Přiměřenou životní úroveň všem stavům zabezpečiti je povinností nás všech.

Na konec bych rád řekl toto: Různá proroctví, předpovídající konce kapitalistických států a nastoupení socialistických republik se neuskutečnila a není nyní na jakékoliv změny naděje. Dalo by se pravděpodobně očekávati, že kdyby bývaly volby v Anglii a ve Francii uchýlily se nalevo a v našich obecních volbách získaly strany socialistické, dovolávaly by se velkých voleb. Kdo ví, které strany z dosavadní koalice by zůstaly ve vládě.