Tedy státní zaměstnanost tedy těmi prvními, kteří přinášejí přímo - podškrtávám přímo - před tím je již celá řada těch, kteří přinesli oběti nepřímé, zemědělský stav, dělníci, kteří nepřímo přinesli oběť na oltář naší koruny - nyní jsou to státní zaměstnanci, kterým se přímo sahá na jejich příjmy. A já mám za to, že se to také u nich nezastaví, a že se půjde také dále, že se tato opatření ve prospěch;státní pokladny nezastaví snad jen u státních zaměstnanců, nýbrž že se půjde také dále na t ostatní kde je ještě možnost, aby přines oběti další.

Nyní ovšem slyšíme různé recepty. Každý přichází a říká: Musí se šetřit na pravém místě. Slavný senáte kde je to pravé místo? Každý si to vykládá podle svého. Každý říká: Šetřit, ale ne u mne, u mého stavu. To si musíme také říci. (Sen. dr Hilgenreiner [německy]: Z vojska můžete miliony ušetřiti!) I na to se sáhne, vždyť ještě není konec úsporám ve státní správě! Ačkoliv chci zdůrazniti, když tolik kladete váhu na snížení věcných nákladů v rozpočtu, že náš stát, totiž státní podniky atd., jsou velikým konsumentem, a jestliže se bude šetřiti u tohoto velikého konsumenta.... (Sen. Riedl: Dospěje se ke zvýšení nezaměstnanosti!) Zajisté. Ale jiná věc je lacino nakupovati podle toho, jak to ukazuje velkoobchodní index - to musíme prozkoumati, jestli se projevuje v rozpočtu těch 17%, o které klesal velkoobchod. To je naší povinností a jistě, zbude-li nám čas v rozpočtovém výboru, ale asi patrně, jak je vidět, bude to jako vždycky, že to budeme zase musit rychle odbýti, podíváme se, jestli je tomu skutečně tak ve všech ministerstvech.

Mluví se o reformě správy. Promiňte mi, to je heslo, ne-li dokonce fráze. Mluví se o tom, že musíme míti méně zaměstnanců a lépe placených. Slavný senáte! Sloužím bezmála 40 let a vždycky toto slyším. Slyšel jsem to v rakouském parlamentě a slyším to také v parlamentu československém. Reforma správy není tak snadná věc, která by se dala odbýti v týdnu, v měsíci, v roce. Ten ohromný státní aparát se přece nedá najednou změniti. To je nesmírný počet různých koleček, která zapadají dohromady, a nesmíme snad jedno kolečko po druhém vyjímati a měniti. To je ohromný aparát dnes. Musíme také trochu vědecky postupovati při reformě. Mechanicky reformovati nemá žádného smyslu, musí se reformovati tak, aby to skutečně odpovídalo potřebám občanstva a také aby to odpovídalo naší státní pokladně. Nuže, prosím, státní administrativa není snad nějaký hokynářský krám, abych jej mohl za chvíli zreformovati, to bude trvati velmi dlouho. (Místopředseda Trčka převzal předsednictví.)

Ale prosím, každá reforma přirozeně přivodí snížení počtu zaměstnanců. Proto ji děláme, abychom ušetřili a abychom mohli ten zbytek lépe platiti, to je přece, myslím. základ každé reformy, a také i reformy státní. Proto se provádí racionalisace v soukromých podnicích atd. Vidíme, jak dnes soukromé podniky v důsledku racionalisace posílají na dlažbu sta a tisíce soukromých úředníků.

Pan ministr financí na to odpovídá. Pravda. dle což když nebudeme moci tu drahou administrativu zaplatiti? Poukazu ji vždycky na školy a na výchovu. Co budeme dělati s tím dorostem, středoškoláky a vysokoškoláky, když budeme zavírati dveře státních úřadů. Kdy by byl trh práce pro soukromé úředníky, snad potom bychom je mohli posílati na tento trh a tam je zaměstnati, to by bylo něco. To jsme měli dělati v dobách dobré konjunktury. Již před 10 roky zde v senátě přišel jsem s návrhem na zřízení komise pro reformu správy a odůvodnil jsem to velmi bohatě. Řekl jsem: To se nevykoná v několika měsících, zde bude potřebí práce několika let. Začněme, dokud je čas. Přečtěte si moji důvodovou zprávu. A my dodnes nezačali. Nechali jsme to všecko prostě Pánu Bohu. Naopak, my jsme ještě administrativu zkomplikovali, nadělali úřady vysoké a nízké. To je samozřejmé, když se dělají úřady vyšší, dělají se také nižší. Tedy školská reforma, jak se provedla dosud, umožnila každému, aby mohl studovati. Nechci býti kacířem, jen to si musíme také jednou přiznati, že jsme střední, vysoké školství a také odborné školství také trochu předimensovali.

Ať jsem kacířem, je to pravda. Jak to budeme jednou, promiňte, že užiju zase takového výrazu, >odbourávati<, opravdu nevím. Stěží by se propůjčil u nás někdo k úloze bývalého barona Gautsche, který byl tehdy pověřen, aby restringoval počet středních škol.

Dnes se poukazuje na to a ono, jak bychom to měli dělati a šetřiti, kde jsme snad. hospodařili špatně. Přiznejme se všichni jak tu jsme: hřešili jsme všichni. (Sen. Kindl: Aha! Bravo!) Ale kdo se k tomu přiznává, již je to začátek nápravy. A nyní si musíme slíbiti všichni, v těchto těžkých dobách, v těchto kritických dobách, že se polepšíme a že začneme opravdu hospodařiti v každém směru, v každém odvětví naší správy a celého našeho hospodářského života.

Dnes ovšem jde v prvé řadě o to dáti lidu chleba, práci a taxi, kde práce je, také ji zachovati. Musíme nezaměstnaným dáti přece možnost, aby mohli žíti, proto bych se velmi přimlouval, aby tyto částky, které se zde uspoří, ať již formou zvýšené důchodové daně, nebo formou vánočního přídavku, nebo jiným opatřením, plynuly ve prospěch nezaměstnaných. (Výkřiky komunistických senátorů.) Budou-li státní zaměstnanci věděti, že těchto uspořených částek se použije ve prospěch nezaměstnaných, nemůže a nesmí býti ani jediného státního zaměstnance, jenž by řekl, já s tím nesouhlasím! (Sen. Haken: To je demagogbie!) zde musí býti vědomí solidarity těch, kteří pracují s těmi, kteří nepracují. Státní zaměstnanci pracují a jejich povinností, jako i jiných, kteří pracují a jiných, kteří mají možnost výdělku je, aby přispěli na ty, kteří nepracují. (Sen. Haken: Tak ne na kapitalisty, nýbrž na ty státní zaměstnance!) Vy rádi, zvláště pan kol. Haken rád vytrhává různé věty, to není pěkné. Víte dobře, že myslím v prvé řadě zámožné vrstvy a že kdy by bylo možno.... (Sen. Haken:Mluvíte o solidaritě!) Vždyť je to solidarita, a nemá to býti solidarita? Vy připouštíte, aby státní zaměstnanci neměli projeviti solidaritu a těmi, kteří nepracují? To je znáte velmi špatně! (Sen. Haken: V jedné frontě mají bojovati zaměstnaný s nezaměstnaným proti kapitalistům, tak to je, a ne aby chudák nucen byl jakýmkoli způsobem s tím větším chudákem se děliti!) Státní zaměstnanci, jestliže přinášejí tyto oběti; očekávají, že dojde také k obětem z vrstev druhých, a nedojde-li; budou k tomu musiti býti donuceny. Není možno dívati se, jak se dnes rozdělují dividendy v různých podnicích. Nechci snad upozorňovati na ty jednotlivé případy. (Sen Mikulíček: Škodovka!) Je to také smíchovský pivovar, kde to velmi křičí a jiné a jiné. Nuže, zde bude potřebí také zakročiti, a když se to nestane dobrovolně, musí seto státi nuceně. Kdyby měla státní správa, a to říkám zcela vážně, ukázati silnou ruku jen proti státním zaměstnancům, toho by státní zaměstnanci nesnesli. Silná ruka, pokud jde o oběti, pokud jde o uskrovnění, musí se projeviti vůči každému, v této republice. (Výborně!)

A nyní dovolte několik slov o předloze samé. Jedná se vlastně o dvě věci. Jde o srážku z platu a o vánoční přídavek. Srážky z platu týkají se platu presidenta - o těch efektech úspor bude jistě promluveno jménem rozpočtového výboru dále jsou to peníze určené na kancelář presidenta republiky, srážky z platu předsedů, místopředsedů a členů obou sněmoven Nár. shromáždění, dále z dalších platů předsedy a místopředsedy obou sněmoven, dále z platů předsedy vlády a ostatních členů vlády, dále z representačních přídavky předsedy vlády a ministra věcí zahraničních, dále z platů státních zaměstnanců 1. a 2. platové stupnice a soudců a profesorů, pokud jejich platy odpovídají těmto platovým stupnicím, jakož i vojenských osob, dále ostatních státních zaměstnanců mimo platové stupnice - to jsou, tuším, asi 4 - a konečně se to týká odpočivných a zaopatřovacích platů - i na ty se jde - pokud převyšují míru stanovenou pro právě uvedené aktivní zaměstnance. Stejná opatření platí i o zaměstnancích smluvních a zaměstnancích veřejnoprávních korporací a ústavů, jak jsou uvedeny v §u 212, odst. 1, platového zákona. Druhá část předlohy týká se vánočního přídavku. Zákon o vánočním přídavku, který byl loni stanoven, se suspenduje na tento rok a vláda je zmocněna, aby nařízením eventuelně provedla suspensi další, kdyby ovšem hospodářské poměry v republice se nezměnily a kdyby tohoto opatření i příštího roku bylo potřebí. Vánoční přídavek se suspenduje a bude se vypláceti 1. prosince s tímto omezením: zaměstnancům, u nichž pensijní základna nepřesahuje výměru služného 7. platové stupnice, t. j. 12.600 Kč, vyplatí se z toho vánočního přídavku, 'který representuje 75% jejich t. zv. 13. základního platu, pouze 30%, ve vyšší platové stupnici pragmatikálních státních zaměstnanců, jsou-li ženatí, 40%?, t. 1. do výše 19.800 Kč, zaměstnancům 4. platové stupnice d) státních pragmatikálních úředníků požívajících výchovného, tedy jen těm, kteří mají děti, vyplatí se 50% příslušného vánočního přídavku, t. j. do 39.000 Kč. Upozorňuji, že loňského roku bylo zvláštním usnesením min. rady stanoveno minimum, ne přímo v zákoně, nýbrž usnesením min. rady. Toto minimum representovalo částku 450 Kč pro pragmatikální zaměstnance. I nyní bude stanoveno minimum rovněž stejnou cestou, t. 1. usnesením ministerské rady, a má podle výpovědi pana ministra financí činiti částku 300 Kč a tato částka má býti progresivně odstupňována podle požitků zaměstnanců.

Z toho, co jsem o předloze uvedl, vysvítá, že jde zatím jen o opatření dočasné, že to není definitivní zrušení těch vánočních odměn. Dále chci říci, že se to velmi bolestně dotýká nejen těch nižších zaměstnanců, nýbrž i zaměstnanců vyšších. Musíme býti spravedlivými vůči všem kategoriím státních zaměstnanců.

Vyšší státní zaměstnanci jsou postiženi tím, že se jim odebrala remunerace, která se jim každým rokem vyplácela, že se jim odebírá nyní 13. plat, že se jim nyní dokonce i snižuje základní plat a zvyšuje se jim také důchodová daň. Jsem spravedlivý a jako referent musím i tuto věc uvésti, že se bolestně pocítí toto snížení nejen u těch nižších, ale také u těch vyšších zaměstnanců.

Slavný senáte! Soc. politický výbor pojednal o této předloze velmi zevrubně a velmi věcně - i z oposice, konečně, nebyly činěny žádné takové, jako to bývá, divoké návrhy - a uložil mi, abych doporučil slavnému senátu, aby schválil předlohu tak, jak byla přijata v poslanecké sněmovně. Jistě, že sociální výbor učinil tak v předpokladu, že jde o zcela mimořádné opatření, ve zcela mimořádných poměrech a že motivem k tomuto opatření jsou vyšší zájmy státu, jeho financí a rozpočtu a tím také přirozeně, že jsou dotčeny i zájmy všech těch, kterým jde o to, aby tento stát byl udržen. (Potlesk.)

Místopředseda Trčka (zvoní): Uděluji slovo zpravodaji za výbor rozpočtový, panu sen. J. Krejčímu k č. t. 644.

Zpravodaj sen. J. Krejčí: Slavný senáte! Zákonem tímto po zákonech příjemných začínáme serii zákonů nepříjemných. Přál bych si, aby serie tato byla co možná nejkratší. My jsme se v naší stravě nikterak nehnali za tím, abychom zákon o vánočních příspěvcích dělali, my jsme se také nikterak zvláště nepřičiňovali o to, abychom tento zákon nyní horším učinili. Byl jsem ustanoven zpravodajem rozpočtového výboru jen proto, že se pánům kolegům do toho nechtělo. Když se rozdávalo, pánové se k tomu měli, aby referát měli sami, ale když se má ubírati, nechce se jim do toho. Já jsem se svým referátem velmi rychle hotov. Rozpočtový výbor senátu navrhuje slavnému sonátu, aby schválil předlohu zákona tak, jak se na ní usnesla posl. sněmovna. (Potlesk.)

Místopředseda Trčka (zvoní): Ke slovu je přihlášen pan sen. Tichi. Prosím, aby se ujal slova.

Sen. Tichi (německy): Slavný senáte! Včera zaujal pan minusu vnitra s tohoto místa stanovisko k smutným událostem ve Frývaldově a s velikým temperamentem a vřelými slovy za potlesku pánů z většinových strav nalezl slova obhajoby pro státní orgány. Také my uznáváme povinnost státní moci, chrániti obyvatelstvo a obchodníky před pleněním, také my jsme pro to, aby se zakročovalo proti nesvědomitému štvaní. Ale nabyli jsme přesvědčení, že příčinou krveprolití ve Frývaldově je nerozvážnost, úzkostlivost a bezhlavost odpovědných orgánů a že také vy máte spoluvinu na těchto smutných událostech. My jako zástupcové lidu nesmíme strpěti, aby se frivolně hrálo s lidskými životy, a proto považuji za svou povinnost, aby se s tohoto místa dal průchod pravdě, aby se zjistilo, že zpráva pana ministra vnitra, kterou s tohoto místa přednesl, neodpovídá úplně skutečnostem, poněvadž se můžeme do volávati zpráv a také nezávadných svědků, kteří na místě samém zjistili skutečnosti. Zpráva pana ministra vnitra je vybudována jedině na výpovědích četnictva a úředníků okresních správ politických. Výslech svědků - a to je příznačné - kteří byli událostem přítomni na místě samém, byl zamítnut, poněvadž se prý chce zabrániti tomu, aby se předbíhalo soudnímu vyšetřování. Dnes jest jisto, že všechny tyto výtržnosti nebyly myšleny jako široce založená revoluce, nýbrž že především sloužiti měly k tomu, aby se zabránilo snižování mzdy v kamenickém průmyslu, který v této krajině převládá. A dnes je prokázáno, že se mezi mrtvými a zraněnými nalézají také příslušníci jiných stran nežli, komunistů.

Pan ministr vnitra prohlásil s tohoto místa, že to bylo tisíc demonstrantů, proti kterým se musilo zakročiti. Nezávadní svědkové, jako na příklad kol. Kunz z křesťansko-sociální strany, který se odebral na místo samé, vypovídá, že šlo nejvýše o 250-300 lidí, mezi nimiž byl velký počet žen a dětí. Je zde dosti svědků z obyvatelstva, a jde-li o 250 až 300 lidí, z nichž valná část byly ženy, pak byly by postačily jiné prostředky, nežli stříleti na ostro do těchto lidí. (Sen. Filipínský: Vždyť jich tam bylo přes 800, neříkejte, že jich tam bylo 200!) Pan kolega Kunz byl na místě samém, kol. Köhler, který je z této krajiny, byl tam rovněž a věříme tomu, co říkají naši kolegové, a nikoli tomu, co zde přednesl pan ministr vnitra na základě informací. (Sen. Filipínský: To již řekl před tím!) Nikoli, včera mluvil o 1.000 osobách.

Po všech těchto skutečnostech jest jisto, že četnictvo ztratilo hlavu. Bylo dále zjištěno, že velitel nevelel stříleti, nýbrž že bylo stříleno spontánně. (Sen. Köhler [německy]: Samo sebou to spustilo!) Ano, spustilo to samo sebou. Bylo také šetřením zjištěno, že dav nebyl vyzbrojen zbraněmi, železnými tyčemi a kladivy, a bylo dále konstatováno, že nikdo nepomýšlel na plenění.

Místopředseda Trčka (zvoní): Prosím pana řečníka, aby se držel věci.

Sen. Tichi (pokračuje): Bude o tom mluviti, ale to jest úvodem k nouzovým zákonům, pane místopředsedo, a je také nutno, abychom my, jako zástupcově lidu s tohoto místa opravili skutečnosti, poněvadž nemáme jiné příležitosti zaujmouti stanovisko k tomu, co tvrdil pan ministr vnitra s tohoto místa. Také my říkáme, že lidský život je drahocenným statkem, jejž chrániti je povinností státní moci. Také my jako zástupcové lidu žádáme nejpřísnější a nejobjektivnější vyšetření, a nikoli jednobarevnou zprávu. Úřady počínajíc panem ministrem vnitra dolů zdají se zapomínati, v jak těžké době dnes žijeme, jak veliká je nouze a bída, která také dovede lidi přirozeně svésti k nerozvážným činům. Je dnes statisticky zjištěno, že nouze v německých pohraničních krajinách je mnohem větší, že jsou krisí více postiženy nežli české krajiny. Na 1.000 obyvatelů v německých okresech na Moravě připadá 26 nezaměstnaných, v českých okresech moravskoslezských jen 10 nezaměstnaných. Nezaměstnanost je proto v německých krajinách dvojnásobně větší nežli v českých. (Výkřiky.) Tážeme se také zcela otevřeně po příčině. Německé krajiny jsou bohatší na průmysl, proto jsou neblahou obchodní politikou státu, která dovede náš vývoz úplně znemožniti, větší měrou postiženy. Ale stěžujeme si také, že se s německým průmyslem a s německými živnostmi př. státních dodávkách jedná macešsky. Také proto panuje velká nouze v německých krajinách. Je přece pro poměry ve státě příznačno, že se jen, v jednom roce přihodil čtyři stejné nebo podobné události, jako ve Frývaldově, v době, kdy socialistické strany jsou ve vládě, a to je nejsmutnější. Bylo by především povinností vlády, aby o tato nouzová území vydatně se postarala, aby právě těmto krajinám přikázala větší obnosy na nouzové práce, aby se tam nedály věci, které by nám všem mohly býti nepříjemny. Tento systém - to pravím zcela otevřeně - je neudržitelný, proti tomuto systému musíme se brániti všichni, ať dělník, sedlák nebo řemeslník.

Vláda sahá dnes k nouzovým zákonům, poněvadž státní pokladny jsou prázdné a nelze očekávati žádné příjmy z daní a cel. Státní podniky jsou pasivní, není zde známek, že by se situace mohla zlepšiti. My živnostníci trpce si stěžujeme do toho, že ministr financí v této těžké době nemilosrdně vymáhá daňové nedoplatky, obzvláště u malých a středních existencí, kdežto velké banky a akciové společnosti nechává nepovšimnuty. Všude se dostavuje jakási nervosita. Předešlého týdne podal jsem interpelaci, ve které jsem dosti ostrými slovy - není to jinak možno - líčil sebevraždu drogisty Finzela ve Vrchlabí, který pod nesmírným dojmem exekuce, která mu všechno vzala, sebe sám a svou ženu zastřelil. Je to zajisté tragický případ, ale právě my jsme povinni, abychom na všechny tyto věci poukazovali. Ale co učiní předsednictvo senátu? Censuruje částečně mou interpelaci, poněvadž jsem řekl pravdu. Bohužel, množí se zoufalé činy v kruzích poplatníků. Teprve v posledních dnech četl jsem v českých novinách o stejných sebevraždách a víme, že nemá vinu zákon jako takový, nýbrž částečně také berní byrokracie, kterou podporuje cháska berních špiclů a která často jedná nemilosrdně a nelidsky.

Obě předlohy, které se dnes projednávají, jsou s to, aby zvětšily nouzi v obchodě a průmyslu. Měli jsme již loňského roku dojem, že zákon o třináctém služném otřese finanční rovnováhou státního hospodářství. Již tehdy vedlo se státním pokladnám příliš špatně, než aby snesl výdaj několika set milionů korun. Skutečností je, že úřednické platy, obzvláště u nižších kategorií, nejsou valorisovány, že potřebují úpravy, že malý úředník s 1000 Kč měsíčně ve městě jako v Praze nebo Brně nemůže žíti, když musí platiti 200-300 Kč nájemného. To je nám úplně jasno. Kdyby se byl svého času vánoční přídavek upravil tak, že by byl určen pro ty, kteří toho skutečně zasluhují, jejichž tíseň je největší, nebyla by se vládní většina octla v nepříjemné situaci, že dnes pod tlakem prázdnoty ve státních pokladnách tyto přídavky zkracuje, anebo částečně ruší.

Úřednická otázka je velkým problémem ve státě. Podle výkladu ministra financí máme 388.000 státních zaměstnanců. Víme, že k tomu přistupuje ještě 58.854 učitelů a skoro 200.000 pensistů. Osobní výdaje s odpočivným činí podle rozpočtu 4.063,600.000 Kč, osobní výdaje státních podniků, železnic atd. 4.378 mil. 600.000 Kč, platy učitelů 180,000.000 Kč, dohromady tedy více nežli 8¹/₂ miliardy. Obrovský to obnos, který finanční hospodářství tak malého státu těžce může nésti. Z výkladu ministra financí však také vysvítá, že po restrikci máme dokonce ještě o 38.000 úředníků více nežli dříve. Přejeme si míti méně a dobře placené, ale zdatné a objektivní úředníky. Ustanovení úředníka nesmí se díti podle stranické příslušnosti, také nikoli podle národnostní příslušnosti, nýbrž jen podle jeho osobní zdatnosti a jeho věcné kvalifikace. To je základní podmínkou. Dnes je nám úplně jasno, že pro nynější vládní většinu je bolestno, že musí přicházeti se zkrácením vánočního přídavku, a je smutné, pohlížeti na nedůstojnou hru se státními úředníky. Do poslední doby se jim slibovalo, vedoucí lidé prohlašovali, že se nic nebude zkracovati, a bezprostředně před výplatou vánočního přídavku přichází vládní většina a prohlašuje: Není možno, musíme vánoční přídavek zmenšiti a částečně dokonce zrušiti.

Proč to říkám? Poněvadž také my živnostníci a obchodníci jsme spolu postiženi, poněvadž my také trpíme spolu. Vánoční obchod je letos beztoho následkem hospodářské krise ubohý, dělník nedá nic vydělati, poněvadž ničeho nemá, zemědělství trpí těžkou krisí a nekupuje ničeho. Obchodníci a živnostníci kladli svou jedinou naději ve státní úředníky, kteří by ze svého vánočního přídavku byli nakupovali pro sebe a své rodiny. Nechť nám nikdo nenamlouvá, že nebylo jiného východiska, aby se zde sehnaly potřebné peníze, při dobré vůli byly tu steré možnosti. Jaké by to bylo, kdyby se jednou přikročilo ke zkrácení disposičního fondu ministerského předsedy, který nemusí vyúčtovati? Jaké by to bylo, kdyby se jednou sáhlo na disposiční fond ministra věcí zahraničních, který také nemusí vyúčtovati? A jaké by to bylo, kdyby se jednou 1 rok nekonaly manevry které stojí 60 milionů? Jaké by to bylo, kdyby,se v této hospodářsky tak těžké době přemýšlelo jednou o tom, zdali je potřebí, aby se ročně 315 milionů Kč musilo vydávati pro ozbrojovací fond? V dobách dobré konjunktury můžeme míti pro to porozumění, ale v dnešní době by toho nebylo potřebí a bylo by určitě ještě mnoho položek v rozpočtu, které by bylo lze škrtnouti.

Pánové! Tak je tomu také s přirážkami k dani důchodové. Víme, že tato daň sice nepostihuje nejmenší živnostníky a úředníky, ale při dnešní libovůli daňového odhadu stává se často, že také střední živnostníci a obchodníci s příjmem 30.000 Kč se zdaňují, při čemž k tomu ještě přistupuje výdělková daň se všemi přirážkami, které namnoze činí 700%. Nejbolestnější při tom je zpětná účinnost přirážek. Se zpětnou účinností má někdo platiti obnosy, se kterými ve své kalkulaci vůbec nepočítal. To je trest pro hodné poplatníky a prémie pro daňové defraudanty.

Mnohem důležitější by bylo, kdyby se někdo zabýval otázkou daně z tantiem trochu vážněji. Copak jsou tantiemy akciových společností a bank? Úplatou za lenošení a representaci a právě tuto úplatu dostávají zpravidla lidé, kteří jsou hospodářsky dobře situování a kteří by již nějaké to ztenčení snesli.

Velevážení! Sociálně-politický výbor učinil přece také jakýsi náběh, aby se stát konečně jednou zabýval sepsáním zákona o kartelech. My všichni, obchod, živnosti a výroba, trpíme pod hospodářstvím kartelů a lichvou bankovního kapitálu. Považte, že Živnobanka měla r. 1930 čistý zisk 40,858.000 Kč a že akcionáři obdrželi 12% dividendy a člen správní rady Živnobanky na tantiemách 162.500 Kč. U Králodvorské cementárny béře správní rada 108.000 Kč tantiem, u Škodových závodů vyplácí se na tantiemách 5,708.000 Kč, správní rada u Škodových závodů béře 300.425 Kč na tantiemách. U Průmyslové banky činí tantiemy 115.000 Kč pro jednoho správního radu, u Českomoravské-Daněk-Kolben 268.000 Kč, u Báňské a hutní 133.000 Kč. Pánové, to jsou neudržitelné poměry. A zde bylo by se mohlo zasáhnouti trochu pevněji, nikoli u menších a středních podniků, a bylo by lze uvésti ještě sta takových společností, u kterých se jednotlivci vykrmují.

Ze všech těchto důvodů nemůžeme se zpřáteliti s opatřeními vlády, která jsou s to, aby zvětšila bídu širokých mas výdělečně činných lidí ve státě. Proto pra vím, že tyto zákony, o kterých se dnes radíme a hlasujeme, nejsou s to, aby zmírnily tíseň, nýbrž jsou způsobilé jen ještě zvětšiti nouzi ve výdělečně činných vrstvách státu. Proto budeme hlasovati proti těmto zákonům. (Potlesk.)

Místopředseda Trčka (zvoní): Slovo má dále pan sen. Janík.

Sen. Janík! Slávny senát! Len v krátkosti chcem pár slov prehovoriť o tejto almužne. Máme pred sebou zákon o vianočnom príspevku štátnych zamestnancov. Je to okyptené telo - bez ruky, nohy - štát. zamestnanca, ktorému mamutová českonemecká koalícia dáva injekcie 30, 40 a 50 %. Keď si spomeneme na minulý rok, koľko sa nalicitovaly všetky strany, každá si to osvojovala za svoj výdobytok a veľkým bubnom bubnovaly: štát. zamestnanci, dostanete 13. plat, to je našou zásluhou a už tento v lani sa scvrkol zo 100 na 70 %. Ačkoľvek páni velmi dobre už v lete vedeli, že tohoročný vianočný prídavok vystane, lebo uzavrela to ministerská rada, ale pred obecnými voľbami si to netrúfali otvorene štát. zamestnancom povedať. No ale dávať sa budú injekcie miesto hlásaného platu. Že ako železničný zamestnanci obišli minulého roku s ich 13. platom toľko vychvaľovaným a každému neželezničiarovi na oči vyhadzovaným, poukážem na to, že železníčni definitívni zamestnanci na vianočnom príspevku dostali na tých 70 % 87 milionov, provizorní a smluvní 4 mil., spolu 91 milionov. Na toto železničná zpráva hned zvýšila cenu uhlia, bytov v naturálnych domoch a prolongačné kolky na legitimácie, čo jej vynieslo okrúhle 157 milionov, teda na vianočnom, to je 13. plate zarobila 68 milionov korún. Ale nie dosť toho, keď vládne strany vo svojich časopisoch pol roka pred tým vytrubovaly do sveta, že štátní zamestnanci dostanú 13. plat. Tohoto sa chytili obchodníci a zdvihli ceny životných potrieb bez toho, že by boli úrady kontrolovali, a tak tí nešťastní štátní zamestnanci na tento vianočný príspevok poriadne doplatili. A čo povedať o tohoročnej 30-, 40- a 50% injekcii? To nie je plat, to je almužna, a i to nie všetkým, i tu z toho tí najmenší so 400, 500 až 600 mesačného platu vypadnú. Tí veľkí úradníci s vysokými platy nebudú na tom ukrátení, ako ani minulý rok neboli, lebo vlani dostali i 70 % 13. platu, remunerácie a tandemy, a tohoto roku si najdú spôpsob, aby neboli ukrácení a svoje dostali.

Slávný senát! Na tento 13. plat, poťažne vianočný príspevok sa nemalo tak drakonicky sahať, ten mal zostať nezmenený. Ako chcete od toho štátneho zamestnanca požadovať, aby svedomite službu konal, keď tak macošsky s ním zaobchodíte? Alebo sme už tak ďaleko dolu vodou, že nieto tých 200 až 300 mil. vo štátnej pokladni pre štátnych zamestnancov?

Ved povedzme si uprimne, ktože udržuje dnes platením daní tento štát, ak nie štátní zamestnanci? Ešte ani nevidel svoj mesačný plat a už mu je daň strhnutá, ba strhuje sa mu ešte viac, ako má povinnosi voči štátu. Keby všetci občania našej repuliky konali tak povinnosť voči štátu platením daní ako štátní zamestnanci, to by tu musel byť raj. Ministersdvo financií vykazuje nedoplatky na dani asi 6 miliardami. A ktože to dlhuje? Len tí veľki a bohatí fabrikanti, cukrovarnící, liehovarníci a banky atd., ktorí i tak vedú dvojmo svoje knihy, jedny pre daňové úrady, aby vyhli daniam, a druhé pre svojich správných členov, aby mohli 50-, 100- a 200 tisícové tantiemy vyplácať.

Vážení pánovia! Nech uvažujú niektoré ministerstvá o úsporách, a to ministerstvo národnej obrany s letnými vojenskými cvičeniami, na ktoré povolávajú toľko tisíc ľudí na mesiac, aby sa tam povaľovali, svoje peniaze trovili a štát na tieto cvičenu ťažké miliony vyhadzuje. Tieto cvičenia by aspoň jedon rok mohly vystať, alebo keď už nie úplne, aspoň čiastočne a zkrátene miesto mesiaca 14 dní aby trvaly. Tu by štátna pokladňa prišla k milionom, ktoré sa vyhadzujú. Zároveň ministerstvo železníc by sa malo postarať o to, aby svoje potreby, ako pražce, kupovalo od štátnych lesov rovno z prvej ruky. Na r. 1932 kúpilo týchto pražcov za 22 mil. Kč od priekupcov, a tu by sa muselo najmenej 5 až 6 milionov usporiť len pri pražcoch. To isté je pri dodávaní dreveného materiálu ku stavbe a oprave železničných vozov. Štátné lesné správy majú najmodernejšie poriadané parné pily. Tu sa to nekupuje ale od privátnych ľudí. Koľko by sa tu dalo usporiť! Ale snáď by odpadly potom diety a iné diety mnohým pánom. Taktiež uhlia nie od priekupníkov kupovať, ale rovno od majiteľov dolov. A tu by ministerstvo železníc muselo pekných pár 100 milionov usporiť. Taktiež min. rada by mala v tejto hospodárskej krízi uvažovať o tom, či by nebolo dobre z tých 700 štátnych aut aspoň polovinu zrušiť? Koľké miliony tieto pohltnú, keď viac na privátne ciele sú upotrebované ako na úradné, lebo že by tá správa tak chytro išla, keď sa autom vozia, to dnes nikto neuverí, lebo i tá najmenšia záležitovsť, než je vybavená, trvá pol roka, ba i celLý rok, teda zbyťočne je toľko aut.