Vyslechl jsem řadu dělníků o této okolnosti, jednotlivě i odděleně, a všichni potvrzují, že Lokota se ničeho nedopustil, že Kovalský to byl, který se sekerou v ruce se na něho hnal. Vyslýchal jsem je jeden den a druhý den jsem šel k presidentovi krajského soudu dr Růžičkovi. Lokota byl ve vazbě. Říkám: >Pane presidente, buďte tak laskav a dejte mi zavolat sen. Lokotu, já s ním nebudu o ničem mluvit, chci věděti odpověď na jednu otázku, je-li vinen tím, co se mu za vinu klade, nebo nevinen. Nic více.<

President Růžička mně jej dal předvést do jeho kanceláře, dva dozorci s ním a já mu položil otázku: Lokoto, je to pravda, ze jsi zvedl kámen a házel, že ses choval násilně. Lokota mi odpověděl za přítomnosti presidenta krajského soudu - nemohl se s nikým domluviti, poněvadž ve zprávě imunitního výboru máte, že byl zatčen hned po činu - a souhlasně s těmi dělníky, které jsem vyslechl: >Nejsem vinen, na mne se vrhnul Kovalský se sekerou, musil jsem se brániti. Zvedl jsem kámen, v tom on doběhl, vyrval jsem mu sekeru a kámen, sem pustilo Také není ve zprávě, že by byl někoho udeřil. Ten Kovalský se pohybuje do dnešního dne na svobodě, tomu se nestalo nic, ale Lokota, který vedl bojující dělníky, půjde jako Stránský a Major na dlouhé měsíce do kriminálu, protože měl odvahu plniti své povinnosti komunistického senátora. (Výkřiky sen. Kindla a Mikulíčka.) Já jsem vyslechl, jak pravím, velký počet svědků a zjistil jsem také, kdo zastřelil dělníka Mikloše Hincáka, 24letého dělníka. Byl jsem při jeho pitvě v Sevljuši, mluvil jsem s primářem, viděl jsem jeho mrtvé tělo a tázal jsem se, jak šla rána. Primář mně vše sdělil dopodrobna. Mám zjištěno, že ho byl policista Džumirád z Chustu, který vystřílel celé tři nábojnice, nestřelil jednou nebo dvakrát, nýbrž střílel jako zběsilý jednu nábojnici za druhou. Dal celkem asi 15 ran. Tak se jedná v Podkarpatské Rusi s bojujícími dělníky, když se vzepřou proti sociálnímu útisku, proti zbídačování a hladu.

Vážení pánové! Teď je nutno si říci, kdo je zde ještě tím velkým činitelem. Je to ta chustská policie, která je nám již výborně známa. V jejím čele stojí dnes policejní komisař, Freiwald, samozřejmě Čech. A kdo byl před ním v čele té chustské policie? Byl to komisař - jeho jméno okamžitě nevím - ale soudr. Lokota ho zná - který roku 1928 podnikl v noci trestní výpravou do Boroňavy, přepadal jednotlivá stavení a ztýral řadu lidí. V poslanecké sněmovně bylo o tom hovořeno a byly tam ukazovány fotografické snímky ztýraných a těžce raněných lidí. Když jsme to přednášeli a psali o tom v.tisku, poněvadž se ten policejní komisař výborně hodil na své místo, zůstal tam a nic se mu nestalo, nebylo žádné vyšetřování, ale později, když tentýž policejní komisař v jedné noční vinárně v Chustu insultoval a ztýral nějakého státního úředníka, teprve ho vyhodili. Když jsme my upozorňovali, že je to korupčník, ničema a lotr, řeklo se: budeme ho držeti, poněvadž jsme o tom mluvili my komunisté. Když však provedl takovou věc, protože se domníval, že je beztrestným, a ztýral nějakého státního úředníka, musili ho vyhoditi. Na jeho místo přišel komisař Freiwald, který je důstojným nástupcem svého předchůdce. Přijel jsem, do Chustu odpoledne a hned jsem se dověděl, že hodinu před mým příjezdem byl zatčen sekretář odborové organisace Derkač z Užhorodu. Vyšetřil jsem případ a zjistil jsem, že s tou katastrofou neměl nic společného. Šel jsem tedy na komisaře Freiwalda. >Pane komisaři, proč jste zatkl Derkače?< Freiwald odpověděl, že proto, poněvadž on jako odborový sekretář vyvolal tu stávku. Vždyť on podal požadavky a vyzval lidi, aby stávkovali, aby se se mzdami nespokojili. Tázal jsem se: Byl zde, když došlo ke krveprolití? Nebyl. Proč ho tedy zatýkáte? On jest intelektuálním původcem, poněvadž organisoval stávku. V době krveprolití celé pondělí seděl v Užhorodě, teprve v úterý přijel do Chustu, hodinu přede mnou. Musil býti ovšem propuštěn, ale je to krásná ukázka činnosti policejního komisaře Freiwalda v Chustu. Odebral jsem se na obecní úřad, kde je policejní komisařství v I. poschodí, stávkující dělníci byli shromážděni na dvoře, bylo jich tam přes sto, na tom nádvoří bylo konické dříví, dřevěné kmeny. Lidé tam leželi na trávě. Říkalo se, že tam přijde viceguvernér ech a zástupce firmy a že se bude vyjednávati. Mluvil jsem s komisařem Freiwaldem. Ten to zapřel, o ničem se,prý jednati nebude. Vyšetřoval a vyslýchal jsem jednotlivé svědky, volal jednoho dělníka za druhým a zaváděl s nimi protokoly. V době, kdy jsem tímto byl zaměstnán, přiběhne ke mně jedem z dělníků a povídá: Soudruhu senátore, dole je tábor lidu, mluví tam komisař Freiwald. Šel jsem tam a vidím, že Freiwald stojí na kládách, které tam byly složeny a řeční tam. Já ho poslouchám. Pan komisař Freiwald vyzývá dělníky, aby nastoupili práci, že pan stavitel Weishaus je hodný člověk, že jim jistě přidá: > Jen jděte do práce, co z toho máte, když stávkujete, já, vám zaručuji, že přidáno něco dostanete.< Hned tam měl jednoho polím od firmy a vyzýval ho: >Pište si ty, kteří se hlásí do práce< a pod. Pánové, je toto věc policejního komisaře? Policejní komisař zde vystupoval jako exponent otrokářské firmy Weishause. Samozřejmě, že jsem vystoupil hned.,o něm, varoval jsem dělníky, aby nechodili do práce, že musí býti řádná kolektivní smlouva, že smlouva musí býti podepsána, že musí býti přesně sjednáno, jaké příspěvky dostanou, to všechno, že je předpokladem nastoupení práce. A pan komisař Freiwald na mne volá: Pane senátore, zde není žádná schůze, žádný tábor lidu, já vám zakazuji mluviti. Zakazoval.mi mluviti on, který prvý vystoupil a mluvil a dělal agenta firmě Weishaus.

Vážení pánové, to je ilustrace vedoucího policejního úředníka z Chustu. Takto to tam vypadá. Teď dále. Ve spisech, které zde má pan zpravodaj, je také domnělý protokol, který prý byl sepsán s těžce zraněným Hincákem v nemocnici v Sevljuši. Konstatuji, že s těžce zraněným Hincákem žádný protokol v nemocnici sevljušské sepsán nebyl. Já jsem hned jel do Sevljuše, jakmile mne přišla zpráva, že Hincák zemřel. Přijel jsem tam a byl jsem přítomen pitvě zastřeleného. Jeho matka, bratr a sestra hned po jeho zranění, když byl dopraven z Chustu do nemocnice v Sevljuši, zapřáhli si do toho svého chudičkého povozu dvě kobylky a jeli s ním. Po celou dobu, ty dva dny a noci, co umíral, byli u něho. Před pitevní síní, v níž byl pitván, měli svůj povoz a čekali tam až do skončení pitvy a do pohřbu. Já jsem s nimi mluvil a bylo mně všemi souhlasně řečeno to, že umírající Hincák promluvil v jedné chvíli několik slov se svou matkou. Policie z Chustu tam byla u něho, chtěla ho vyslýchati, ale on se dusil. Primář nemocnice mně řekl: >Rána šla zde (ukazuje místo na prsou), vnikla do srdce, potom do žaludku a roztrhla pohrudnici a zůstala vězeti v páteři. Hincák se dusil a zadušením zemřel.< A zde se předkládá protokol, který prý s ním byl zaveden. (Sen. Mikulíček: Je podepsán jen svědky!) Ano, jen svědky, ale jím podepsán není. Mně bylo řečeno všemi, kteří byli u jeho postele, že policie byla u postele a chtěla na něm vymámiti, aby vypovídal. Ale co on řekl? Řekl jim: >Však přijde jednou diktatura proletariátu.< To řekl jim umírající Hincák. Více s nimi nemluvil. To Je fakt. Na to máme celou řadu svědků, kteří tam byli. Zde se operuje falešnými protokoly, sepsanými po jeho smrti, které vůbec nepodepsal, a falešnými svědky.

Co jsme viděli v Sevljuši při pohřbu Hincákově, mělo by být pro vás všechny vážnou výstrahou. Sevljuš je maďarské místo. Tam je velká většina obyvatelstva maďarského. Když vešlo ve známost, že Hincák zemřel a že druhý den bude míti pohřeb, všichni obchodníci a živnostníci se usnesli, že na znamení protestu odpoledne v den pohřbu zavřou své závody, stáhnou rolety a postaví se před své krámy a závody do špalíru, aby dali najevo svou účast a nesouhlas s tím, co se děje na Podkarpatské Rusi a také své slovo splnili. Ten proletář Hincák šel v pohřebním průvodu za účasti celé Sevljuše. Všechny obchody a závody byly zavřeny. Kdo to byl? To nebyli komunisté, to byli živnostníci, židé, křesťané, měšťáci. Všichni protestovali proti systému, který mají na Podkarpatské Rusi.

Vážení pánové! Když to všechno se stalo, pak teprve došlo k jednání a pak teprve firma Weishaus přidala 20, 50 a 80 hal. na hodinu. Nebylo povinností okresního a zemského úřadu, aby zakročily dříve, aby nenechávaly docházeti k takovým tragediím, k takovým zločinům? Úřady konají svou povinnost až když dojde k takové strašlivé katastrofě. Pak pod tlakem veřejnosti a když přesto, že byl Lokota zavřen, sekretář zavřen, 10 důvěrníků zavřeno a stávkující přece byli solidární, potom teprve přichází k jednání a pak firma přidává 20, 50 a 80 hal. na hodinu.

Vážení pánové! Nikdy zde objektivní příčiny nevysvětlujete, to je u vás vedlejší, páni zpravodajové z imunitního výboru vezmou relaci četnickou nebo policejní, k tomu žádost soudu a na základě toho referují a navrhnutí vydání. Jde to teď hodně často a snad to půjde ještě častěji. Zde ten Lokota (ukazuje) jest jediný zástupce proletářů z Podkarpatské Rusi. Vy toho jediného zástupce opravdových proletářů z Podkarpatské Rusi budete dnes posílat do kriminálu za Stránským, za Majorem, za těmi druhými, kteří tam už jsou a ještě přijdou. Vážení pánové, můžete to udělat, máte k tomu moc, ale přijde, jak to řekl umírající Hincák, diktatura proletariátu a pak vám bude všem odplaceno. (Výborně! - Potlesk komunistických senátorů.)

Místopředseda Trčka (zvoní): Slovo k doslovu má pan zpravodaj sen. inž. Havlín.

Zpravodaj sen. inž. Havlín: Slavný senáte! Z debaty, která zde byla provedena, by mohlo vyplývati velmi ošklivé stanovisko proti zpravodaji. Tu se musím se vší rozhodností ohraditi. Já jsem spisy zkoumal a studoval velmi poctivě a musím klásti váhu nato, co je dodáno z pramenů úředních. Neuznávám pana sen. Nedvěda za státního návladního, abych dbal na jeho vyšetřování. To bude moci dělati, až zde.budou sověty, ale prozatím jeho slova nejsou pro mne směrodatná.

Velmi otevřeně jsem mu řekl v imunitním výboru: >Pane kolego, kladu svůj návrh imunitnímu návrhu ne na svědectví policejním, nýbrž vašich vlastních kolegů, jejichž protokoly jsou zde a také byly podepsány.< Tedy promiňte, nemůžete mi vytýkati... (Sen. Kindl: I ten Hincákův je podepsán?) Prosím, tam bylo několik protokolů, které Nedvěd viděl a ten Hincákův je podepsán svědky. Já nebral Hincáka za podklad, nýbrž to, že tam byli komunističtí organisovaní dělníci, kteří svědčili na základě toho soud žádá za vydání. Ti, myslím, nebyli ani policejně nastrčeni, ani policií podplaceni, to jsou komunističtí straníci.

Vycházel jsem z názoru, že nebude všecko pravda, jak to říká pan sen. Nedvěd, když tam bylo svědectví dělníků, kteří v žádné stávce °nebyli, kteří se k stávce nepřipojili. Byla tam na př. kategorie zedníků, kteří nestávkovali, kteří se k stávce vůbec nepřipojili, z nichž jeden starší 60 let zůstal klidně sedět, když chumel začal, počítaje, že při jeho stáří se ho nikdo nedotkne, ale byl davem napaden tak, že mu bylo vyraženo oko a rozbita hlava. Když se takovým způsobem hájí zájem nezaměstnaných lidí, jak k tomu přijde zrovna ten, který sám nebyl ve stávce, což dokazoval tím, že zůstal klidně sedět, aniž by komu co dělal, aby byl takovým způsobem znásilňován, způsobem, který je strašný? (Výkřiky sen. Mikulíčka a Lokoty.) Pane sen. Mikulíčku, já vím, že je Vaší povinností, abyste dělal obhájce a je to smutné, že Vy, kteří štvete dělníky a handlujete s jejich krví, nemáte odvahu za celou věcí stát. (Sen. Lokota křičí a buší do pultu.)

Místopředseda Trčka (zvoní): Volám pana sen. Lokotu k pořádku! (Výkřiky sen. Mikulíčka a Lokoty.)

Místopředseda Trčka (zvoní): Prosím o klid! (Stálé výkřiky sen. Mikulíčka a Lokoty. - Sen. Lokota buší do pultu pěstí.)

Místopředseda Trčka (zvoní): Prosím o klid!

Zpravodaj sen. inž. Havlín (pokračuje): Slavný senáte! Znovu prohlašuji, že imunitní výbor jednal v každém slova smyslu nestranně, odmítám všecky výtky, které zde byly kladeny a zde máte nejlepší příklad, jakým způsobem komunističtí senátoři jednají i s našimi státními orgány. (Výkřik sen. Kindla. - Hluk. - Výkřiky komunistických senátorů.)

Místopředseda Trčka (zvoní): Debata je skončena. Prosím o zaujetí míst. (Děje se. - Výkřiky komunistických senátorů. - Hluk.)

Prosím o klid!

Kdo souhlasí s návrhem imunitního výboru, aby senát vyhověl žádosti krajského soudu v Chustu a dal souhlas k trestnímu stíhání sen. Lokoty, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Návrh imunitního výboru se schvaluje, a tím dává senát souhlas k trestnímu stíhání sen. Lokoty. (Výkřiky komunistických senátorů.)

Přikročíme k dalšímu bodu, jímž je:

Zpravodajem je pan sen. dr Milota.

Zpravodaj sen. dr Milota: Vážený senáte! (Výkřiky komunistických senátorů.)

Místopředseda Trčka (zvoní): Prosím o klid!

Zpravodaj sen. dr Milota (pokračuje): Podle trestního oznámení byl poslán dne 12. listopadu 1930 na adresu sen. Langera drahou z Prahy do stanice Svinov-Vítkovice balík ve váze 34 kg jako doplatková spěšnina. Pro tuto zásilku přišla dne 14. listopadu 1930 neznámá žena, která ji vyzvedla, avšak přepravné v částce 104.30 Kč nezaplatila, nýbrž ve chvíli, co pokladník propočítával kilometrovné za dopravu balíku, vskočila s balíkem do vozu elektrické dráhy a ujela.

Obviněný sen. Langer doznal, že balík byl jeho majetkem, avšak co nejrozhodněji popřel, že měl v úmyslu správu dráhy podvésti, a také dodatečně dlužný poplatek dopravnímu úřadu zaplatil.

Jménem a z usnesení imunitního výboru dovoluji si navrhnouti, aby senát nedal svolení k trestnímu stíhání sen. Langera, neboť zjištěný skutkový stav nepodává dostatečného důvodu k podezření, že vyzvednutí zásilky bez zaplacení dopravních poplatků se stalo z jeho návodu, ba trestní oznámení samo nevylučuje možnost, že zmíněná žena, která zásilku vyzvedla, opominula zaplatiti poplatky jen z nedopatření nebo ve chvatu, když přijel vůz elektrické dráhy, aby nezmeškala.

Místopředseda Trčka (zvoní): Ke slovu není nikdo přihlášen, budeme hlasovati. Kdo souhlasí s návrhem výboru imunitního, aby senát nedal svolení k trestnímu stíhání sen. Langera, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Návrh výboru imunitního se schvaluje.

Přikročíme k dalšímu bodu, jímž je:

Zpravodajem je pan sen. dr Milota.

Zpravodaj sen. dr Milota: Vážený senáte! Skutkový stav je tento: Dne 7. února 1931 řečnil senátor Josef Reyzl v Šluknově na veřejné schůzi své strany. V řeči se zmínil též o p. Eduardu Eschnerovi a v souvislosti užil slov, která podle trestní žaloby znějí v překladě takto: >V mých očích je zbabělcem ten, kdo si dá uloupiti své přesvědčení, v mých očích je padouchem ten, kdo se dá koupiti.<

Slovy >zbabělec< a >padouch< se cítí uražen na cti p. Eduard Eschner a podal pro tyto výrazy trestní žalobu na sen. Reyzla.

Jménem imunitního výboru dovoluji si navrhnouti, aby senát nedal svolení k trestnímu stíhání sen. Reyzla, poněvadž soukromý žalobce nepodává návrh, aby sen. Reyzl byl potrestán proto, co řekl, že ho totiž vinil, že si dal uloupiti své přesvědčení nebo že se dal koupiti, nýbrž jen pro výrazy, kterými takové jednaní charakterisoval, takže při přísném výkladu zákona by byla sen. Reyzlovy odňata možnost, aby dokázal pravdivost svého tvrzení, které pronesl na politické tribuně.

Místopředseda Trčka (zvoní): Kdo souhlasí s návrhem výboru imunitního, aby senát nedal svolení k trestnímu stíhání sen. Reyzla, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Návrh výboru imunitního se schvaluje a tím tudíž souhlas k trestnímu stíhání sen. Reyzla se nedává. (Výkřiky komunistických senátorů.)

Prosím o klid! (Sen. Kindl: Jenom komunisté jsou zbaveni imunity, jiní mohou krást a urážet a nejsou vydáni! - Hlas:Vždyť ho nevydáváme! - Sen. Kindl: Vždyť také nic neudělal, zapomněl zaplatiti spěšninu!)

Tím je pořad schůze vyřízen. Oznamuji, že

do výboru zahraničního na místo sen. Füssyho nastupuje sen. Richter, do výboru imunitního, za sen. Stöhra sen. Lippert.

Dále oznamuji, že dal jsem dovolenou na dnešní schůzi sen. Hanckovi. Navrhuji, aby se příští schůze konala v úterý dne 10. listopadu 1931 o 15. hodině s tímto

Jsou nějaké námitky proti mému návrhu? (Nebyly.) Námitky nejsou.

Končím schůzi.