Místopředseda Votruba (zvoní): Dalším řečníkem je pan sen. Kotrba. Prosím, aby se ujal sova.

Sen. Kotrba: Vážený senáte!

Pan ministerský předseda jménem vlády republiky učinil zde projev, k jehož obsahu dovolím si pronésti několik poznámek jménem složek výrobních a obchodních, které naše strana zastupuje.

Žijeme v době světové hospodářské krise, pod jejímiž důsledky otřásají se téměř v základech i nejmohutnější státy.

Jdeme-li ke kořenům této světové krise, přicházíme k poznatkům, co ji vyvolalo, co bylo z převážné části jejím původcem.

Jisto je, že hospodářský vývoj po světové válce byl uspokojivý po pět roků téměř padaly všechny hodnoty v oběť válce, byly spotřebovány nebo zničeny, a když válečná vřava utichla, bylo nutno přikročiti ihned k obnově těchto spotřebovaných nebo rozvrácených statků. Nastal všeobecný hlad po zboží, výroba ve všech státech se vyvíjela největší měrou a aby tento vývoj byl vystupňován, zaváděny systémy racionalisace, které výrobní tempo zrychlili do krajnosti.

Důsledek toho byl, že spotřeba byla ukojena, hlad po zboží nasycen a dostavilo se přesycení, stagnace, zboží nemá odbytu a vyrábí se pouze pro odklady. Finanční zdroje povážlivě slábnou, a tak nadcházejí doby velmi vážné, jež se ostatně daly očekávati, doby světové hospodářské krise. Čeliti jí, brániti se těžký m důsledkům, jež sebou přináší, jest úkolem všech odpovědných politiků, činitelů, vedoucích státy a prozíravých národohospodářů.

Každý stát musí tyto neblahé chvíle řešiti svým způsobem. Zásadně se všech stran slyšíme heslo: šetřit, šetřit v každém oboru a povolání! To je zcela správné a také pan ministerský předseda ve svém projevu zdůraznil nutnost úsporných opatření ve státě ve všech směrech.

Vítáme tuto snahu naší vlády upřímně. Ale mělo se tak státi již dříve, neboť nebylo neznámo, že počátky panující krise datují se již od r. 1928. Až do dnešní doby však nebylo dbáno nezbytnosti úlev pro přetížené vrstvy poplatnictva, naopak břemena, vkládaná na jich bedra, se stupňují. Živnostnictvo a obchodnictvo klesá pod tíhou fiskálních požadavků, na vrstvy tyto státem kladených, k čemuž přistupují požadavky země, okresů a obcí. Dostavuje se nemohoucnost vyhověti těmto požadavkům tisku, přesto však pozorujeme ustavičnou snahu vystupňovati ještě až do nemožnosti, až do naprostého rozvratu, toto zatížení soukromé výroby a obchodu.

A přece, má-li se šetřit, je nutno začíti v prvé řadě se snížením státního rozpočtu nejméně ještě o 1 miliardu Kč, a v poměru s tímto snížením uleviti poplatným vrstvám, zejména živnostenským a obchodním ve všech daních a dávkách. (Předseda dr Soukup ujal se předsednictví.)

Z úst premiéra vlády poprvé v tomto zákonodárném sboru slyšeli jsme tato významná slova: >Podnikavost není nikdy bez risika, ale každý musí spoléhati z 99 procent na sebe sama, nikoli jen 'na bezmeznou blahovůli státu.< (Sen. Thoř: To by mělo býti ve všem, nejen v podnikavosti!)

Vřele vítáme tuto zásadu, poněvadž dosavadní provozování nehospodárnosti musí přestati, nemáme-li zabřednouti do panující tísně ještě hlouběji. Co jiného znamenala zpředu citovaná slova pana ministerského předsedy, nežli, že každé podnikání musí býti podepřeno o vlastní sílu a nespoléhati lehkomyslně na sanaci se strany státu, když mu dojde hospodářsky dech, jak začasté jsme viděli u různých kolektivních útvarů, v nichž bylo vše možné, jen ne prozíravé, odborně schopné vedení.

Měl jsem příležitost již právě před deseti lety mluviti o těchto smutných zjevech v tomto slavném sboru a prohlásil jsem již tehdy: Na vládu činěn je nátlak, aby poskytnuta byla pomoc kolektivismu. Těmto podnikům vedlo se tehdy dobře, když za státního obhospodařování požívaly přednostního práva, opatřovati své prodejny a výrobny státními příděly. V dobách těch soukromý obchod a výroba byly všemi prostředky odstrkovány, jen velké daně na nich vymáhány.

A co vidíme dnes? Náš kolektivismus rok od roku stupňuje své požadavky a anektuje kus po kuse soukromou výroba a obchod. A je zajímavo, že tento kolektivismus vlastní dnes velké moderně vy zbrojené tovární závody, mlýny i jiné podniky, vedle svých vlastních velkých obchodních domů, a přece nemůže odběratelstvu dáti takového zvýhodnění nákupu, jež by prokázalo jeho účelnost a přednost před soukromou výrobou a obchodem. Tím je dokázáno, že železný zákon nabídky a poptávky a vše, co s ním v obchodním světě souvisí, je rozhodujícím bez rozdílu pro každého, jenž v tomto směru pracuje.

Není nejmenšího důvodu, by kolektivismus požíval u nás nějakých zvláštních přednostních práv a privilegií oproti soukromé výrobě a obchodu.

Náš živnostník a obchodník nedostal nikdy dosud nějaké podpory ze státních, či jiných zdrojů, naopak vydobývaly se na něm stále větší fiskální požadavky pro sanaci jiných vrstev, v prvé řadě zkrachovaných bank, velkého průmyslu a družstev a konsumů.

Ze sanačního fondu 2 miliard Kč dostalo se obrovských podpor těmto složkám. A co se naproti tomu dostalo našemu slabému, ožebračenému živnostníku nebo obchodníku? Prostě ničeho! Máme tisíce chudých, starých živnostníků a obchodníků, jimž po celoživotním lopocení a práci zůstala údělem žebrácká mošna a hůl.

Ovšem byl tento fond zřízen pro útvary soběstačného života neschopné. Pohříchu však na toto jejich nehospodářství musí přispívati všichni, i nejmenší vkladatelé peněžních ústavů, jimž se z úroků uložených tam úspor sráží určité procento ve prospěch tohoto sanačního fondu. Nejde nám o vkladatele velké - ti snadno tuto srážku oželí - ale nemůžeme přehlížeti, že i těm nejmenším z malých, kteří několik korun si uložili jako skromnou úsporu se toto procento stejně sráží. Tedy útvary, které měly a mají povinnost žíti z vlastní schopnosti - ta jim ovšem schází - toho nedovedou, spoléhají, že budou sanovány a na tuto jich sanaci musí přispívati i ti nejchudší. (Souhlas.)

Pan ministerský předseda prohlásil: >Pakli to, co jsme v otázce úsporného vedení státních záležitostí učinili, neukáže se dostatečným, přijdeme i v tomto směru s novými návrhy a opatřeními.<

Béřeme rádi na vědomí toto prohlášení, ale věříme, že nebude přikročeno k novým daním a dávkám, nýbrž že bude provedeno snížení určitých položek v rozpočtu na r. 1932, nejméně o obnos, který jsem již zpředu naznačil, neboť, mělo-li by býti přikročeno k nějakým novým daním a dávkám, prohlašuji, že vrstvy živnostenské a obchodní naprosto nesnesou tohoto dalšího zatížení. Již dnes herní fiskus překročil hranice možnosti dalších požadavků na malém a středním poplatnictvu.

Že tomu tak je, dovolím si doložiti některými příklady Není neznámo, že v nedávných dnech odehrál se případ na Sázavě, kde tamní herní úředník proti živnostníku vystoupil takovým způsobem teroristickým, že tento živnostník ze zoufalství, když jej vykázal úředník ven a nechtěl s ním vůbec jednati, prostě ho odkopnul šel a vyskočil oknem a málem by se zabil. Kdo.to byl ten poplatník, kterému berní úřad nedával víry proto, že prý klame berní úřad? Chudý robot, který vyráběl sezonně potřeby s jedním učněm a synem a jeho manželka mu při tom pomáhala. Ten prý šidil stát nebo fiskus a s ním úředník nechtěl jednati; snad se svým jednáním chtěl dostati do větší přízně. (Sen. Sláma: Měl prý zvýšený příjem!) Ale enom v době letní, v zimě ten živnostní chodil sám na pařezy, aby si vydělal na obživu, aby mohl uživiti svoji rodinu. Tak prosím, postupují naše fiskální úřady. Stížností těch je ohromná spousta. Mám čest býti činitelem v odborových organisacích, v zemské odborové jednotě a v zemské živnostenské jednotě, kde máme plné stohu takových případů, ale hledíme ty lidi uchlácholiti tím, že jim říkáme, že věci urovnáme a že přijdou zase na svoji kolej, tak, jak toho zájem a spravedlnost těch lidí vyžaduje. Ale nic platno. Berní systém, který zde je již tak mimořádně uplatněn - snad je, to také systém jednotlivých dychtivých úředníků - že jednotliví úředníci jsou přímo paskvilem poctivých úředníků těch, kteří respektují zákon a těch, kteří dbají toho, aby všem normám zákona i všem složkám jemu podléhajícím u berního fiskusu bylo řádně a správně vyhověno. Nazval bych tyto úředníky jednotlivce více méně úředními šplhavci, úředními karieristy, poněvadž na své zlobě, na své vyhraněnosti chtějí se ukázati >nahoře< hezcí. Mnoho dovedou, ale neohlížejí se, kolik zla a kolik zloby a rozrušení přinášejí do našich nejmenších poplatníku.

Takový případ máme na př. v Libochovicích, kde 75letý stařec dostal v měr od berní správy, která mu uznala příjem 10.000 Kč hrubé tržby, a hned na to v několika dnech dostal výměr na 18.000 daně z příjmu. Vážení pánové, muž ten, kterého jsem s celou deputací předvedl na ministerstvo financí, plakal jako malé dítě. Tyto případy jsou všeobecné; je to systém nesvědomitých úředníků, kteří nedbají, aby byl sledován pořádek a vzájemná důvěra ke státu, systém, který dohání naše lidi k zoufalství a sebevraždám. To není spravedlnost, nýbrž teror a násilí od těch, kteří to provozují.

Že tomu tak je všude, uvedu další příklad. U berní správy v Roudnici n./Lab. úředník prostě řekne: Nemám s vámi co mluvit, jděte mi odtud, já vám to spočítáni sám. To je dokladem, že tento daňový systém jest absolutně nesnesitelný a nemožný, aby byl nadále takto praktikován. Berní správa v Roudnici n./Lab. spadá pod okres libochovický, v tomto oboru jsou známí úředníci, nazval bych je karieristy. Všechna čest úředníkům svědomitým, ale ty to zvláštní zjevy, které se tam odehrávají, to jsou úředníci karieristé. Jinak se to nemůže nazvat. V tomto daňovém oboru na Roudnicku vypadají poměry tak, že sedm společenstev protestuje proti bernímu teroru a ohrazují se v tom případě, když jim není věřeno, když přiznání v jakémkoli smyslu podaná, ať nižší nebo vyšší, se prostě odmítají a nechce se k nim přihlížeti. Po všechny 3 roky nebyli zváni lidé berní komisí, všecko se dálo pod diktaturou vedoucích činitelů. (Výkřiky.) Lidem se vůbec nic nevěří. Na veřejné schůzi prohlásili: Za těchto okolností je zbytečno oddávati jakákoli přiznání a lámati i davu, co s nimi berní správa udělá. (Tak jest!) Kdyby tento systém měl býti ponechán i nadále, pak z těchto malých živnostníků a obchodníků naděláme žebráky, kteří nebudou schopni ani kousek chleba si opatřiti, aby mohli býti živi. Budou z nich proletáři, kteří budou žebrat o zaměstnaní. A kdo je bude platit?

Vážení pánové! Živnostnictvo ve svém celku má zájem na tom, aby do jisté míry mohlo svým způsobem svoji kulturu si uplatňovati. Zase je to daňový systém, který nebyl nikdy praktikován do r. 1929, jaký se od tohoto roku datuje. Vydávání odborových listů jednotlivých odborů a povolání živnostenských je vysloveně nevýdělečné. Takový časopis je zasílán členstvu společenstvem jednoty úplně zdarma. Tento časopis kryje se jenom tím, co se vydělá na inserci, která stačí na režií tohoto tisku. Ale přes to, že zde byl tento kulturní stavovský účel, přes to, že časopis je zasílán členstvu zdarma, zkonstruovala berní správa, že cena takto zdarma zasílaných čísel je vlastně ziskem časopisu a v měřila vydavatelstvu zvláštní daň výdělkovou jako u velké akciové společnosti, částkou přes 3.000 Kč. (Slyšte!) To učinila již r. 1929. Přes to, že podáno bylo plně odůvodněné, promýšlené odvolání proti tomuto postupu našich fiskálních úřadů, hrozí dokonce exekucí, nebude-li okamžitě zaplaceno, co bylo předepsáno, že bude částka prostě fendována a vymáhána touto cestou.

Jdeme-li v této věci do hloubky, tedy neobviňuji naše úřednictvo v jeho celku, ale obviňuji jednotlivé úředníky berního systému, kteří nezaslouží ani tohoto jména úředník, poněvadž jsou to lidé bez citu, kteří nemají ostatně práva ani zákonem ani podle lidskosti, aby takovýmto způsobem v stupovali proti našim malým drobným lidem.

Dále slyšeli jsme v projevu pana ministerského předsedy: >Budeme se ve všem svém konání říditi jen a jen prospěchem státu, t. j. všech vrstev jeho obyvatelstva. Především každému musí býti dána příležitost, aby nerušeně a v klidu mohl jíti za svou prací.<

Tímto odstavcem se projevuje snaha vlády, aby každý ve svém odboru a podnikání se mohl se vyvíjeti. Snaha tato je ryze demokratická, e však nutno, aby také ve skutečnosti byla v plném svém dosahu i významu praktikována, a to pro každého občana tohoto státu. (Místopředseda Trčka převzal předsednictví.)

Ale kdo tak v prvé řadě nečiní, je ministerstvo zásobování, jehož vedení representuje náměstek předsedy vlády. Toto ministerstvo nepřipouští, aby náš živnostník a obchodník >nerušeně a v klidu mohl jíti za svou prací<. Zaujímá stanovisko přímo persekuční diktatury v cenových otázkách. Jmenovitě směřuje tato jeho snaha vůči odborům potravním, zejména pekařům. Mám na zřeteli určité případy, z poslední doby zejména Kolín. Zde se jasně ukázala předpojatost, možno říci přímo zaujatost našich úřadů proti živnostenskému stavu, připomínající poměry ve vysněném ruském ráji, kde nerozhoduje demokracie, ale zvůle vládnoucích činitelů, rozhodujících o životě a smrti občana i celých vrstev.

Po prvé se stává v naší republice v případě kolínském, že okresní úřad za souhlasu ministerstva pro zásobování lidu říznou diktaturou, jakoby šlo o mimořádnou dobu, nařizuje pekařům, zač mají vyráběti a prodávati a hrozí jim těžkými pokutami, po případě vězením!

Případ kolínský naznačuje průkazně, že naše úřady podléhají vlivům a diktátu politických stran. Pan posl. Koudelka dal svolati tábor lidu na kolínské náměstí, kde hrozil pekařům, že musí za všech okolností prodávati pečiv o a chléb za ceny podvýrobní, a nikoli podle úředních směrnic!

Podotýkám, že pekařstvo v celé republice dalo ve prospěch nezaměstnaných zdarma velké množství chleba, kromě toho dostali nezaměstnaní, pokud se při hlásili, chléb levnější, v ceně, za jakou se dává na obchod, překupníkům; nezaměstnaní nebyli tedy nikterak postiženi v cenách chleba, naopak vycházelo se jim z kruhů pekařských podle možnosti vstříc.

To je panu posl. Koudelkovi ničím, to přezírá; on nalezl vinníka dnešní krise, jsou jím podle jeho názoru kolínští pekaři a pan poslanec vede s nimi >bandurovou válku<. >Večerník Práva lidu< z 9. října přiskočil ovšem poslanci své strany ochotně na pomoc a prohlásil, že tábor na kolínském náměstí se konal, >aby pracující lid projevil svoji nespokojenost - proti zdražení chleba - a že dělnictvo vzneslo ostrý protest proti bezohlednému vykořisťování, jímž je hnáno do bídy a zoufalství.< Velmi silná slova, s nimiž socialistický tisk dovede virtuosně manipulovati! A přece nešlo o více, nežli o úpravu, která měla přinésti do výroby chleba pouze kalkulační rovnováhu. Ovšem, našla se v tom zase hůl na nenáviděné živnostníky. Připomínám, že jinak zanechal onen >tábor lidu< na kolínském náměstí město Kolín klidným, neboť z převážné většiny není jeho obyvatelstvo příslušníky rudé strany a dovede na celou věc nazírati klidně a rozumně.

Táži se pana posl. Koudelky, kde zůstala jeho energie, když druhého dne po této válce proti pekařům ceny pšenice stouply o 2.000 Kč na vagoně? Podle soukromých zpráv, které mám možnost sledovati, stoupla cena až na 3.000 Kč. A týž >Večerník Práva lidu< ze dne 14. října píše, že naráz vyhnány byly ceny pšenice o Kč 20,- na 1 q Týž >Večerníku téhož dne vítězně sděluje, že ministerstvo pro zásobování lidu dalo příkaz okresním hejtmanům, aby jednali se zájemci, to je s konsumenty a výrobci o ceně chleba a nepřipustili jich zvýšení. V některých městech, na př. v Kolíně, zrušila okresní správa politická již neodůvodněné zvýšení cen chleba. Pekaři prý >nemají příčin k tomuto zdražení, které musí býti se vší energií zlomeno<. (Výkřik: Bylo by třeba dáti také nařízení, aby byla okamžitě odstraněna krise!)

Mám doklad o postupu úřadů. Je nám známo, že v resortu ministerstva zásobování byly horší doby ještě, kdy se národ bouřil a nemíří co jísti, kdy po světové válce zanechal nám radikalismus, že občan vyvstal. proti občanu a chtěli se bíti, a obviňoval jeden druhého. Tento resort zásobovací zastupovali různí páni ministři, ale žádný nesáhl k takovým krokům jako dnešní pan ministr, náměstek předsedy vlády, aby učinil taková opatření, která se vymykají všem zákonům v republice. Není tu žádného důvodu, aby takové kroky byly tak radikálně učiněny. Jedna složka v městě svolá si shromáždění, které vynutí si na úřadu intimát, který musí býti všemi respektován. Intimát zní:

>V zájmu veřejného pořádku a klidu a bezpečnosti nařizuji podle čl. 2. zák. z 29. února 1920, čís. 12'6 Sb. z. a n., ve znění zákona ze dne 14. července 1927, čís. 127 Sb. z. a n., že počínaje pondělím dne 12. října 1931, až do rozhodnutí nadřízených úřadů, nesmí býti v politickém okrese kolínském prodáván chléb dráže než 1 kg za 2 Kč a 5 housek ve váze nejméně po 40 g za 1 Kč.

Nedbání tohoto příkazu bude podle cit. článku stíháno tresty na penězích od 10 Kč do 5.000 Kč nebo na svobodě od 12 hodin do 14 dnů.<

Toto nařízení oznamuje, že 80.000 a dalších 19.000 musí se podrobiti tomuto okamžitému výkřiku, který si jedna strana vynutí a chce učiniti řez do celého hospodářského života. To je v dnešní době strašné, to je přímo porušování zákona okr. úřadem. Koho měl volati hejtman k pořádku? Kdo ruší klid? To jsou ti, kteří inscenovali svolání táboru, štvou proti živnostníkům a kteří byli by málem vyvolali >černý pátek<, jak jsme se toho již jednou dočkali.

V době, kdy je nadbytek všeho, zejména levných životních potřeb, vyvolávají se mimořádné zákazy, jest ohrožen klid a pořádek, a občan respektující zákony je povinen se podříditi. Je zajímavo, co vyvolalo v Kolíně nepokoj se strany soc. demokratů. (Sen. Sláma: Co říkají dělnické pekárny?) Dělnické pekárny v dohodě s p. zástupcem min. předsedy Bechyněm zavřely svoje pekárny v Pardubicích, poněvadž nemohly dosíci rentability, aby tímto způsobem dospěly k úhradě výloh. V Kolíně je to diktát.

Soukromá výroba a obchod nejsou podporovány subvencemi ze žádných fondů, ať již pod jakýmkoli titulem. Vrstvy tyto vědí, že mohou a musí spoléhati jen na vlastní sílu, a když v existenčním zápolení podlehnou, že jim nikdo nepomůže. Proto musí pracovati ve svých obchodech a živnostech hospodářsky prozíravě a opatrně. Musí se říditi zásadou, že je nutno vyráběti a prodávati podle toho, zač nakoupili, což plně je v mezích výroby a obchodu oprávněno. Nelze poukazovati nikomu, ať z kruhů protichůdných, nebo i se strany úřadů, že některý živnostník či obchodník prodává levněji, a může-li jeden, že tak mohou či musí činiti všichni. Jestliže někdo ve vášni dravého konkurenčního boje, který pohříchu zvláště v řadách pekařstva se velmi četně vyskytuje, existenčně se ničí a hospodářsky ruinuje, aby kráčel vstříc neodvratnému úpadku, nemůže nikdo žádati od celku, aby činil podobně, to šest, aby prováděl na sobě a své rodině hospodářskou sebevraždu.

Nemá-li moci pan posl. Koudelka a pan náměstek předsedy vlády, aby zabránili zvyšování cen surovin, v našem případě mouky, jak jsem uvedl, aby cena nestoupla v jednom dni přes 2.000 Kč na vagoně, nemohou podle pojmu spravedlnosti zasahovati do poměrů násilným řešením procesu výrobního a prodejního v živnostech, odkázaných na tyto zdražené suroviny.

Takovým způsobem si naprosto nepředstavuji řešení hospodářské krise, jestliže na jedné straně příslušní činitelé bezmocně přihlížejí k tomu, že o horentní obnosy zdražují se organisovaně suroviny a na druhé straně diktátem se nařizuje výrobcům, zač smějí prodávati a hrozí se jim 5.000 Kč pokuty nebo vězením. Proti takovému zvrácenému postupu, proti podobné nespravedlnosti jako zástupce vrstev živnostenských a obchodních co nejdůrazněji protestuji.

Nemá-li býti výrok pana ministerského předsedy >každému musí býti dána příležitost, aby nerušeně a v klidu mohl jíti za svou prací<, jen zvučným slovem, pak je nutno, aby to platilo i pro stavy živnostenské a obchodní, aby mohly existenčně obstáti a volně se vyvíjeti. Vždyť tento jich vývoj a hospodářské zabezpečení, k němuž směřují vlastními silami, nikoho o pomoc a přispění nežádajíce, jest i v zajmu státu, jehož jsou vrstvy tyto osvědčenou a vždy věrnou oporou.

Jestliže by však mínil pan náměstek předsedy vlády pokračovati ve svém postupu a obraceti i nadále svůj protidrahotní boj proti živnostnictvu a obchodnictvu, jež drahotu nezaviňuje a těžce zápasí v těchto neutěšených poměrech o zachování své sporé existence, prohlašuji rozhodně a o všech důsledků, že neznám v tomto státě jediného zákona, který by mohl donutiti výrobce nebo obchodníka, aby vědomě prodělával a kráčel k insolvenci, po které následuje trestní řízení, po případě i kriminál. Neuposlechneme nespravedlivého a nemožného diktátu, který se rovná přímo teroru vůči pekařskému odboru, neboť zaujímáme jedině správné stanovisko, jež jsem již výše naznačil: podle toho, zač pekař nakupuje své suroviny, může prodávati. Pekařstvu jako výrobci nezáleží na tom, zač nakupuje, neboť se řídí ve svém podnikání směrnicí výrobní a obchodní, po věky vžitou, že, je-li drahý nákup, musí býti drahý prodej, je-li nákup levný, může býti i prodej levný. Žádný zákon, tím méně libovolný diktát nemá moci, aby zvrátil tuto matematickou zásadu pro správný chod výroby a obchodu. Kdo by se pokoušel zásadu tuto zvrátiti, prokazoval by tím, že nerozumí ani obchodní abecedě. Lituji, že musím toto vytknouti p. náměstkovi předsedy vlády, jako odpovědnému představiteli ministerstva zásobování. Ostatně k tomuto ministerstvu se ještě vrátím ve svých dalších vývodech.

Jsme si rovni před ústavními zákony republiky jako všichni občané. Plnili jsme a chceme i nadále plniti své povinnosti vůči státu i všem jeho veřejnoprávním složkám, ale nesneseme, abychom terorem nebo diktátem byli považováni za méněcenné a stavěni snad dokonce mimo zákon. Do všech důsledků budeme bojovati proti nespravedlnosti a na této cestě nás nezastaví nikdo, poněvadž je cestou práva, zaručeného každému občanu naší republiky.

Vláda ohlásila ústy pana ministerského předsedy nutnost velkých úspor. Zdá se však, že tyto úspory mají býti teprve hledány, kde a jak by se jich ve státní správě dalo docíliti.

Přicházím vládě skromně na pomoc. Nechť přikročí ke zrušení ministerstva zásobování, jako úřadu naprosto zbytečného, který nikoho nezásobuje a pro dnešní doby se jeví úplně zbytečným. Přivádí do živností a obchodů jedině rozvrat a znepokojení. Dnes, kdy je všeho zboží nadbytek nejen u nás, nýbrž i v celém světě, je soutěž, nabídka a poptávky nejlepším regulátorem cenových poměrů, zejména v naší republice, kde je nejlevněji ze všech států střední Evropy v jakémkoli oboru nebo povolání.

Úřad tento znamená v rozpočtu velkou položku a jeho zrušením budou miliony ušetřeny.

Má-li býti docíleno nezbytných úspor, bylo by svrchovaně na čase, aby i některé další ministerské resorty byly zrušeny a jich agenda připojena na ostatní ministerstva.

Dalo by se zajisté docíliti úspor i v četných směrech jiných. Je na vládě, aby přikročila k energickému řešení zásad šetrnosti a hleděla tohoto rozřešení docíliti všude, kde jest jen poněkud možno.

Stane-li se tak, občanstvo uvítá s povděkem tuto poctivou snahu vlády, neboť bude přesvědčeno, že se pracuje cílevědomě ke zdolání krise.

Zásadním požadavkem, který vznáším na vládu jménem vrstev výrobních a obchodních, jest, aby nebyly zaváděny nové daně a dávky jež tyto složky nejvíce zatěžují, naopak aby dosavadní daně a dávky byly podstatně sníženy. Toho bude lze docíliti, sáhne-li se k úsporám, zejména jak jsem výše naznačil.

Dále žádám, aby potřebám živností a obchodů byla věnována větší pozornost a péče a umožněn jich rozvoji, nikoliv aby, jako se dělo doposud, byl tento vývoj všemožně brzděn a znemožňován.

Bezpečná opora státu, kterou jsou střední stavy výrobní a obchodní, vyžaduje bezpodmínečně, aby na životní jejich požadavku byl vzat zřetel, aby nebylo pracováno k jich zničení, nýbrž aby za všech okolností nesly se snahy příslušných činitelů za jich hospodářským posílením, neboť je to ve vlastním zájmu státu a všeho jeho občanstva.

Nastínil jsem stručně ve svých vývodech těžké obtíže, jež doléhají na vrstvy výrobní a obchodní. V exposé p. ministerského předsedy bylo obsaženo mnohé, jež těmto složkám poskytuje naději na zlepšení poměrů. Věřím, že p. ministerský předseda má nejlepší vůli k uplatnění zásad, jež zde prohlásil. A v pevné důvěře, že se tak stane, budeme hlasovati pro schválení jeho prohlášení. (Potlesk.)

Místopředseda Trčka (zvoní): Dalším řečníkem je pan sen. dr Kovalik. Uděluji mu slovo.

Sen. dr Kovalik: Slávny senát!

K vládnemu prehláseniu mám česť v mene našej strany sdeliť toto: Obsah prehlásenia pána ministerského predsedu môže sa shrnúť v tých zásadách, že treba šetriť, riešiť hospodársku krízu a prácu dať nezamestnaným. To sú pekné zásady, ale sú to len všeobecné fráze, fráze a nič iného. Od odpovedného, vedúceho štátnika očakávame viac, očakávame konkretný program. Pán ministerský predseda povedal ako v predchádzajúcich svojich vládnych prehláseniach: >Nepredkládali sme nikdy program, kde bysme vypočitávali, koľko a akých vecí má byť do určitého termínu absolvované, tak tomu je i dnes.< Ďalej hovorí, že dobrá vôľa všetkých koalovaných strán je základom vládneho programu.

To sú všetko, ako som už hovoril, fráze a pusté fráze. Z fráz a dobrej vôle nevyžijeme, treba dať dobre premyslený, reálny program a tento treba uskutočniť. To je práca praktického štátnika.

Za celej terajšej koaličnej vlády neslyšali sme nič iného než vždy len fráze, ex locis communibus, všeobecné zásady a snahy bez praktického reálneho obsahu. Čo sa uskutočnilo za tých dvoch rokov z tých fráz na Slovensku? Skoro nič. Je to s tými frázami tak, ako keď by staviteľ povedal: Postavíme pekný, dobrý, účelný dom, ale nevydal by žiadnych plánov a žiadnych rozpočtov.

V minuloročnom vládnom prehlásení bolo povedané: Budeme dvihať Slovensko na úroveň zamoravských zemí. To je tiež len fráza a keď hladáme jej splnenie, nenajdeme ho. Či sa tak dvihá Slovensko, či sa mu tak pomahá ako zamoravským zemiam? Pozreme niekoľko príkladov na to. (Hlasy: Pozreme sa na Bratislavu!) Keď vláda dala na sanovanie českých bánk nejakých 300 až 400 mil., tak prečo nemohla najsť a poskytnúť na sanovanie žilinskej úvernej banky čo len 10 až 20 mil., kde úspory toho najchudobnejšieho ľudu Moravy a horného Trenčianska boly ohrožené. (Hlasy: To sú len Slováci, tým toho nie je treba!) Pre tých nenajde peňazí. Na reguláciu zamoravských riek dávajú sa desať alebo stomiliony, ale na reguláciu divopustošiaceho Váhu preliminovalo sa ročňe 3 mil., ale práce sa ani na Váhu ani u iných potokov a riek nekonajú, ačpráve boly sľubené. Nedávno bol náš pán kol. J aník v Bratislave v technickom oddelení krajinského úradu urgovať hydrocentrálu na Váhu, o ktorej už bolo ustanovené, že sa bude prevádzať, ale odpoveď dostal: Niet peňazí. Ale v Čechách a na Morave regulujú sa rieky, budujú sa nádražia, stavajú sa budovy, tam peňazí je vždy dosť. To je dôkaz toho, že tam predsadajú prácu ludu, u nás ale nie. Zo štátneho rozpočtu mulo by sa na Slovensko dostať na investíciách. dodávkach atď. jemu primerané percento - myslím, že sme to vypočítali asi na 20% - a nedostáva sa mu ani 3, alebo 4 %. Takto sa dvihá hospodárska úroveň Slovenska. Vidíme tedy, že sú to len fráze, ktorým nenásledují primerané skutky.

Slovenská technika sa nestavia, ač práve je prepotrebná nielen z priemyslovoobchodného, ale aj hospodárskeho ohľadu. Slovensko potrebuje 800 inženierov pre opravu katastru. Keby niekto povedal, nech idú Slováci na brnenskú techniku, tážem sa, keď tú brnenskú techniku stavali, prečo nepovedali vtedy: Nech idú do Prahy moravskí Česi, a moravskí Nemci na nemeckú techniku do Prahy? A keby niekto povedal, že je to luxus tri techniky mať v republike, odpovedám: >Tak nech sa likviduje technika v Brne a postaví sa na Slovensku.< To by zodpovedalo lepšie republike, ktorá je tak dlhá. Miesto slovenskej techniky ale dvihá sa kultura slovenská oplzlými, mravné a katolické cítenie nanajvýš urážajúcimi operetami v slovenskom národnom. divadle v Bratislave. Je to kulturný škandál, ktorý spáchal terajší správci divadla Drašar, predstavením jedne frivolnej operety, v ktorej vystupujú kňazia, mnísi, ktorí sa posmievajú náboženstvu, katolíctvu, církvi, najhorším, najordinárnejším spôsobom. Je to trestný čin, proti ktorému musí byť zakročené. (Sen. dr Buday: To je žižkovská kultura!) Áno, žižkovská kultura, lebo uráža náboženské cítenie katolického obyvatelstva. Prečítam, čo píše o tom náš časopis >Slovák<, ktorý zastupuje verejnú mienku slovenského katolicizmu. Tam stojí: