Předseda: dr Soukup.

Místopředsedové: Donát, dr Heller, dr Hruban, Trčka, Votruba.

Zapisovatelé: dr Karas, Pichl.

120 senátorů podle presenční listiny.

Zástupci vlády: předseda vlády Udržal, ministři: Bechyně, dr Czech, dr Dérer, dr Franke, dr Matoušek. Mlčoch, dr Slávik, dr Šrámek, dr Trapl.

Z kanceláře senátní: tajemník senátu dr Šafařovič, jeho zástupce dr Trmal.

Místopředseda Votruba (zvoní): Zahajuji schůzi.

Tajemník senátu dr Šafařovič (čte): Podle usnesení iniciativního výboru ze dne 30. října 1931 přikázáno:

Tisk 582. Návrh sen. Nentvicha, dr Farkasa a súdr. na pomoc požiarom postihnutých v Bardiovskej Novej Vsi.

Tisk 583. Návrh sen. Füssyho a druhov vo veci naliehavej podpory biedou postižených obyvateľov okresu Kapušianskeho a zvlášte obce Malé Šelmence.

Žádost zemské školní rady v Praze za souhlas k disciplinárnímu stíhání sen. Hakena jako učitele (č. 4962/31).

Místopředseda Votruba (zvoní): Budeme projednávati pořad jednání.

Jako první řečník přijde na řadu pan sen. dr Feierfeil. Uděluji mu slovo.

Sen. dr Feierfeil (německy): Slavný senáte!

Projednáváme úvodní přednášku, kterou pan ministerský předseda pronesl při nastávajícím podzimním zasedání před několika dny k parlamentním žurnalistům a pak v obou komorách. V této přednášce není zajisté nic překvapujícího, jsou to skoro samé všeobecné věci, které - nechci je snižovati - nejsou ničím jiným nežli věcmi samo sebou zřejmými. Snad nejnápadnější je upřímnost, se kterou na počátku svého prohlášení konstatuje, že vláda nemá žádného programu, že nahrazuje program preventivními opatřeními.

Nemá tedy žádného programu, můžeme ji tedy - řekl bych - označiti za jakýsi druh >vlády od případu k případu<. V tom však spočívá přiznání: Různost přání stran ve velkém táboře většiny nepřipouští stanovení programu, tato přání nemohou míti společného jmenovatele, nezbývá tedy nic jiného, nežli vládnouti od případu k případu, chceme-li to označiti tímto slovem. Napadlo mne slovo >Fortwursteln< - vytloukání klínu klínem - z dob starého Rakouska. O krásném slově preventivních opatření, která mají nahraditi program, nemůžeme však ničeho pozorovati. Máme-li na mysli, jak parlament od roku pracuje, anebo nepracuje, jak často nejen po týdny, nýbrž po celé měsíce musí odpočívati, jaké potíže se činí ve vládním táboře, nežli možno vyříditi třeba jen jedinou předlohu, která nemusí ani býti bůhví jak významná, jak tak často jako poslední prostředek musí býti parlament poslán domů, pak skutečně nelze rozuměti slovu o preventivních opatřeních. Máme právě nyní za sebou několikaměsíční pausu, začínáme podzimní práci, a také zde se již zase uplatňují znamení, že i přes několikaměsíční pausu v té příčině nemůže býti lépe. Heslo, které ministr Beneš před několika dny vydal slovy, že kurs jde doleva a způsob, jakým bývalý ministr Winter toto slovo podškrtl, vzbudily přirozeně také zase pozornost ryze agrárnického tábora. Půjde to patrně tak dále, jak tomu bylo dosud; pro zdárnou parlamentní práci není naděje. Pro příští týdny lze skoro s jistotou předpovídati: obvyklým způsobem, jak to právě jde, dostane se státní rozpočet pod střechu: je vlastně již hotov, ani vládní strany nedosáhnou ani v rozpočtovém výboru ani v plenu změn na předloze, bude se mluviti několik týdnů ve výboru a kratší dobu v plenu; ale bude to prázdné debatování, poněvadž se nic nesmí změniti, bude to v nejpříznivějším případě mluvení z oken. Vážnost parlamentu tím přirozeně nevzrůstá. (Výkřiky sen. Starka.) Rozpočet bude za několik týdnů jistě pod střechou. Potom však zatne zase stará bída. V táboře většiny nedospělo se od června, kdy parlament byl poslán na prázdniny, pokud jde o předlohy, jež zůstaly nevyřízeny, o nic dále, a pro nové předlohy jsou ty též potíže. Neschopnost k parlamentní další práci potrvá nadále a o preventivních opatřeních vlády nelze v této příčině ničeho znamenati.

Pan ministerský předseda zdůraznil tato preventivní opatření ještě poukazem k tomu, že Československo je více konsolidováno a hospodářsky mnohem lépe situováno nežli sousední státy, takže vůbec není potřebí stanoviti program, podle kterého by se pracovalo. Toto slovo je potřebí osvětliti dvojím způsobem. Jednak pro naše vnitřní poměry, pokud zde stává hospodářsky lepší, konsolidovanější situace. Armáda nezaměstnaných, která stále vzrůstá, armáda lidí pracujících po zkrácenou dobu! Musíme si představiti, jakou bídu pro tisíce a statisíce znamenají slova >nezaměstnaný < a >po zkrácenou dobu pracující<. Stále vzrůstající zastavování práce v podnicích, kritická situace zemědělství, bědná situace stav u živnostenského, bezútěšná situace našich zaměstnanců, jejich zadlužení, špatné naděje tisíců intelektuálů, že by přes dokončení svých přípravných studií dosáhli nějakého místa, a které jiné věci: to jsou okolnosti, které přirozeně vrhají zvláštní světlo na hospodářsky lepší situaci Československa.

Co se týče poukazu na cizinu, oproti které se Československo nalézá v mnohem lepší situaci míněno je především Německo - dlužno přece říci: zde nedostává se naprosto nějaké základny pro srovnání. Československo jest od třinácti let v řadách vítězných států, požívá všech jejich výhod. Německo, přemožený stát, pro který vůbec platí francouzský diktát, že Němec musí platiti, stojí pod helotským jhem mírových ustanovení. Musíme si představiti, co to znamená. Do konce roku 1924 zaplatilo Německo na reparacích a válečném odškodnění sumu 50 miliard zlatých marek, do roku 1930 činila tato suma snad 70 miliard. Pro celtu budoucnost, pro dobu dvou lidských věků, má potrvati hrozný Youngův plán, který Německu jen na reparacích ukládá roční břemena, která se rovnají dvojnásobnému státnímu rozpočtu Československa. Německo a jeho lid jsou vysáty do poslední kapky krve a mají býti ještě dále vysávány. Nemůže-li Německo dojíti klidu,.mají na tom vinu výhradně ti, kdož diktovali tento brutální mírový diktát, a dále zcela obzvláště ti, kdož s veškerou silou pracují k tomu, aby tento diktát v nezměněné formě trval nadále. Nemůžeme ani zde opomenouti, abychom nepoukázali k tomu, že československá zahraniční politika - to je snad její největší chybou - použila veškerého svého vlivu k tomu, aby v této příčině zabránila jakémukoli zmírnění. Můžeme nyní po válce smýšleti o válce jakkoli, přece zůstává to, co německý lid vykonal na frontě a v zázemí po dobu válečných let, něčím jedinečným. A ještě snad větším je to, co německý lid vykonal ve 13 letech od uzavření míru, jen aby zase dosáhl místečka na slunci. Dejte Německu svobodu a přemůže všechny obtíže, chtělo by se zvolati, a je věru naprosto převrácené, hledati pro vlastní potíže útěchu anebo omluvu v tom, že se utiskovanému Německu vede ještě hůře nežli nám.

V souvislosti s tím budiž také řečeno toto: Na straně Československa stalo se dosud skoro vše, co bylo v jeho moci. aby Německo trvale drželo na uzdě. Na tom také ničeho nemění slova která včera pronesl pan ministr věcí zahraničních ve výboru. Nejjasněji se to ukázalo v tom, jak se Československo zachovalo v otázce německo-rakouské celní unie.

Chování zahraniční politiky tohoto státu v této věci zůstane nezapomenuto; nelze pro to nalézti jiný důvod nežli vůli, držeti Německo trvale na uzdě. Francii a Československu se podařilo zničiti plán celní unie. Vítězství v Haagu s většinou jednoho hlasu má ovšem tu vadu, že velké státy, které vlastně representují svět, Severní Amerika, Anglie a v Dálném východě i Japonsko a Čína, neměly pochybností proti této celní unii. Bylo potřebí sehnati exotické malé státy zázemí, aby se došlo k této většině jednoho hlasu. Přes tuto věc přenáší se také včerejší prohlášení pana ministra věcí zahraničních. Oběma německým státům, Rakousku a Německu, dostalo se po třináctiletém již pokořování také ještě tohoto pokoření. Je-li pravda, že klidný vývoj světa závisí od toho, aby konečně mezi Francií a Německem nastaly normální poměry, pak jednání československé zahraniční politiky prokázalo této základní myšlence špatnou službu. Pro nás však obzvláště trvá nadále ta okolnost. že se tím znovu dokázalo neblahé stanovisko vůči Německu a že se v tom pokračuje.

Ostatně vyskytlo se v celé věci panu ministrovi věcí zahraničních při tom několik nesprávností. Míníme zde tvrzení, že těm, kdož nejsou srozuměni sjednáním ministra věcí zahraničních, upříti dlužno loyalitu ke státu. Jsme naopak toho názoru, že loyalita, s touto věcí nemá nic společného. Hospodářská existence československého státu samého by naopak vyžadovala podporu plánu. Nesprávným bylo dále tvrzení, že se o věci mluvilo v parlamentě. Bylo tomu tak podle obvyklého způsobu jen v obou výhorech a nikoliv plenu parlamentu. Nesprávné je dále tvrzení, že také německý lid v Československu stojí za tím, jak postupoval ministr věcí zahraničních oproti celní unii. Zde tomu bylo zajisté naopak. A tato skutečnost se také neodstraní tím, že jistý poslanec z >Brynd der Landwirte< ze západních Čech byl v průvodu ministra dr Beneše spolu na ženevské cestě.

Budiž mi dovoleno promluviti ještě o jiném slově pana ministerského předsedy v jeho vývodech. Je to jeho napomenutí, že platí nyní heslo, nežíti nad poměry, spořiti. Slyšeli jsme to již často. Nyní má to tedy býti ve skutečnosti vážné. Nuže, je pravda: stát žije namnoze nad své poměry. Poukazuji jen na velký počet ministerstev, na nádherné paláce pro každé ministerstvo a pro jiné státní úřady, na nádherné stavby, které se namnoze budují pro menšinové školství, na bezpříkladnou propagandu v cizině, na tisk domácí i zahraniční, který stojí v placených službách zahraniční politiky, na nekonečně dlouho trvající existenci pozemkového úřadu s jeho mnoha sty úředníků, na obrovské zastoupení v cizině, jaké má sotva mnohý veliký stát - pan ministr financí uvedl přece počet vyslanců a konsulů, skutečných a honorárních konsulů - to, pánové, jsou samé věci, při nichž stát žije nad své poměry, věci, jež vyžadují velkého nákladu, jež pohlcují miliony a miliony, které by se mohly uspořiti.

A při tom jsem ještě nemluvil o výdajích za brannou moc, pro kterou také příštího roku, sečteme-li vojenský rozpočet, fond pro ozbrojení a jiné položky, bude zase potřebí alespoň 1700 milionů. Zde žije stát skutečně nad své poměry, a to v době odzbrojení. Chci vsunouti: uvidíme přece, co v únoru přinese konference pro odzbrojení. Nemáme v té příčině velkých nadějí. Také Společnost národů přece již tak často selhala. Vzpomínám, jak selhala v otázce menšin, v otázce nezaměstnanosti, která je přece mezinárodní otázkou, a jak selhala v konfliktu Japonska, Číny atd. To jsou samé věci, které ukazují k tomu, že do této komise pro odzbrojení nemůžeme skládati zvláštní naděje. Ale buď tomu jakkoli jisto je, že vojenský rozpočet, jak jej stanoví Československo, je mnohem vyšší, než jak to odpovídá skutečným potřebám.

V jednom oboru mohlo by ovšem dojíti k zásahu, totiž v oboru státních úředníků a státních zřízenců. Slova pana ministerského předseda nového vana ministra financí budí zde silné obavy. Jestliže počet státních zaměstnanců podle údajů ministra financí činí 388.000, bude se musit říci, že tento počet skutečně sám sebou je příliš vysoký v poměru k velikosti státu. Vinu na tom však nemají úředníci, nýbrž systém a celý aparát. Často se nejmenší věc nehne s místa jen proto, poněvadž akt musí proběhnouti pěti, šesti nebo více kancelářemi, nežli se vyřídí. To pak vyžaduje tak obrovského počtu úředníků. Jednou se přece již tak zasáhlo proti státnímu úřednictvu, roku 1925 za restrikčního ministra dr Franke. Tehdy se přes 40.000 německých úředníků vyhodilo jednoduše na ulici. Vysoký počet úředníků musil tehdy sloužiti za záminku, aby se odstranili němečtí úředníci. Události, které potom následovaly, nepřipouští jiné myšlenky. Dnes je podle prohlášení ministra financí počet úřednictva o 7000 vyšší nežli před restrikcí roku 1925 a o 38.000 vyšší nežli bezprostředně po tehdejší restrikci. To znamená: redukce při restrikci roku 1925 neměla jiného účelu nežli redukovati a oslabiti počet německého úřednictva. Tedy zase vznáší se nad našimi německými úředníky příšera propouštění, a zase nastává veliké nebezpečí, že jeden z našich hlavních požadavků bude ještě více znásilněn: pro své německé krajiny chceme německé úředníky, kdyby již nebylo jiné příčiny, tož musíme již z tohoto důvodu hlasovati proti prohlášení pana ministerského předsedy.

Ještě jedno slovo z tohoto prohlášení. Pan ministerský předseda praví, že musíme nabýti pravého stanoviska ke státu. To je napomenutí všem. Vítáme, když se v souvislosti s tím říká, že aféry nutno vyříditi bez ohledu na o;sobu až do konce. Zde schází ještě mnoho a zdá se skoro, jako by měly aféry, které jsou míněny, zarůsti travou. Uvidíme přece, jak všechna obvinění, jichž letošního jara a v létě po celé měsíce byly noviny plny a která zcela určitě byla nejšťavnatějšího druhu, jak tato obvinění vlastně mají býti vyřízena.

My jako Němci používáme této příležitosti, abychom znovu řekli: žádáme od státu také to, co nám dluhuje. Vznášíme do této příčině nezadatelně a nezměněně své požadavky, jež zabezpečují naši existenci.

Je tomu nyní 5 let, co Němci jsou ve vládě. Nelze zajisté popříti, že za trvání první smíšené vlády to, co se dosud provádělo a co ve společném prohlášení kdysi označeno bylo přímo za zničující boj proti nám, bylo zastaveno. Za trvání nynější vlády - to nelze popříti - věci se v té příčině změnily. (Výkřiky [německy] Protože tam není Mazr-Harting!) Takovýmito všeobecnými frázemi se nic nevykoná, věc je příliš vážná. Čeho jsme se v té příčině ožili s postátňováním lesů, jak bylo naše území zaplaveno zbytečnými menšinovými školami a tak mnoho jiného. >Prager Presse< vydala před několika dny na památku pětileté spolupráce Němců ve vládě jakési slavnostní číslo. Jsou tam obsaženy články od prvních mužů státu. Chtěl bych poukázati na článek pana ministra dr Spiny, který výslovně konstatoval nedostává se ještě přiměřené odpovědi na ochotu Němců, spolupracovati, v tomto státě, z druhého tábora.< To jest jednoduché konstatování, které nelze přejíti. (Sen. Luksch [německy]: Proč jste nezjednali nápravu?) Učinit jsme tak, pokud to bylo možno, přes vaši spolupráci. Pane kolego, ani hektar německého lesa nebyl vyvlastněn, když my jsme byli ve vládě. Obáváme se, že nyní v dohledné době vůbec nedojde k této ochotě, o které ministr Spina mluví. (Sen. Luksch [německy]: Tomu vy sám nevěříte! - To je neupřímná, škoda, že to říká kněz.) Nemluvím nikdy proti svému přesvědčení. (Sen. Böhr k sen. Lukschovi [německy]: Styďte se činiti takovou osobní poznámku!) Na tuto poznámku o knězi neměl bych vám vůbec odpověděli. Nezavdal jsem vám ještě příčiny, abyste o mé osobě mluvil tímto hanlivým způsobem Protestuji proti tomu. Obáváme se tedy, že na to, co ministr Spina očekává, odpověď vůbec, alespoň jak se poměry nyní mají, ještě dlouho se nedostane, právě když se díváme na okolnosti poslední doby, musí se to říci. Jsem tuho dalek, abych ještě zvětšoval protivy mezi německými stranami. Vím přece, když něco chceme dělati, že je to možno jen společnou prací. (Sen. Luksch [německy]: To se potřebujeme podívati jen na váš tisk, ten předčí všechno!)

Chtěl bych k uvedené myšlence poukázati jen na poznámky bývalého ministra Najmana, které svědčí o takovém neporozumění, ba přímo nenávisti vůči našim požadavkům. Jak může při takovémto smýšlení býti možnou nějaká ochota? Nebo poukazuji k tomu, co dr Kramář ve své upřímnosti zase řekl před několika dny, že nutno Němcům v tomto státě ukázati pěst. Anebo poukazuji k neustálému zatlačování našeho jazyka; uvedl jsem zde následující věci již jednou. Nelze jednoduše pochopiti, že německá zemská školní rada s podřízenými německými školami dopisuje již jen v českém jazyce, jako kdyby naše řeč byla bůhví jakým dialektem. Anebo poukazuji na popichování, které se neustále provádí - jazykovém ohledu ve službě železniční. Trati, které projíždějí naším územím, na příklad dráha z Chebu do Liberce, nemají jediného německého nápisu. Anebo poukazuji k tomu, jak letošního roku byl zakázán výlet do Hodkovic u Liberce. Anebo konstatuji skutečnost, jak naši němečtí dělníci jsou neustále zatlačování ze svého pracoviště. Dodávky v německém území se zadávají českým podnikatelem. To jsou věci, přes které se nelze přenésti. Nemám zvláštní naděje, že tomu bude lépe, nebo alespoň může býti lépe, ale jednou musí býti lépe.

Ke konci chci jen říci: Přes všechno jsme nadále ochotni spolupracovati na všech předlohách, které mají přinésti zlepšení ve směru hospodářském nebo sociálním anebo v jakémkoli směru. To vyhovuje jednoduše našemu programu. Ale vládní prohlášení na vědomí nebéřeme. (Potlesk.)

Místopředseda Votruba (zvoní): Dalším řečníkem je pan sen. Stöhr. Uděluji mu slovo.

Sen. Stöhr (německy): Slavný senáte!

Pan ministerský předseda poznamenal ve svém exposé, že u nás musíme co nejdříve řešiti dva hospodářské hlavní problémy, abychom mohli své státní hospodářství dále udržeti a stabilisovati obnovení a udržení rentabilitu našeho zemědělství a otázku zaměstnanosti a rentability našeho průmyslu označil jako tyto dva hlavní problémy. Jako na cestu k zabezpečení.rentability našeho zemědělství poukazuje ministerský předseda Udržal na zdokonalení zemědělství ve výrobě, přizpůsobené potřebám a vkusu našeho konsumu a jakožto další cestu průmyslové zušlechtění zemědělských výrobků. Pro průmysl poukazuje co do jeho výroby rovněž na přizpůsobení domácímu konsumu, který uznává za nejcennějšího a nejbezpečnějšího odběratele. Zdůrazněn budiž poukaz ministerského předsedy Udržal, že konsumenti svou potřebu hraditi mají v prvé řadě z pramenů domácí výroby; výzva to, kterou v jiných státech, na příklad v Anglii, Americe, Švédsku, Norvéžsku, Dánsku, Italii atd. k lidu dnes již není potřebí vznášeti, poněvadž národové těchto států tuto povinnost v zájmu hospodářství státu již dávno uznali za věc samozřejmou a prakticky ji také provádějí. Jen u nás je všechno lepší, co přichází z ciziny, i když ono zboží je mnohem dražší a k tomu ještě mnohonásobně horší nežli domácí zboží. Mnoho hluku a do očí bijící a klamná výprava a reklama znamenají u 90 % našich hospodyň mnoho, většinou všechno. Zde nečiním rozdílu mezi ženou bohatého průmyslníka nebo bohatého bankéře, nebo jednoduchého občana nebo úředníka nebo sedláka nebo dělníka. Z 90% jsou všechny v tomto ohledu stejné. Také tato kapitola je kapitolou pro sebe a budou se musit naše vlády a úřady a činitelé k tomu povolaní v nejbližší době zabývati konečně jednou zcela vážně touto otázkou. Pojednal jsem v jedné ze svých posledních řečí o této kapitole již trochu obšírněji a mohu se dnes spokojiti těmito málo slov. Jestliže se zase nic nestane a nepodnikne, pak mohu se přece v nejbližší době vyjádřiti jednou trochu zřetelněji. Aby naše veřejné instituce, zřizované a udržované státem, zemí, okresem nebo obcí, jako jsou nemocnice, chorobince, ústavy pro choromyslné, trestnice atd. v prvé řadě ve svých podnicích spotřebovaly výrobky domácího původu, k tomu bylo u nás loňského roku potřebí zvláštního zákona. Smutný to úkaz doby!

Sliby našeho pana ministerského předsedy o řešení problému obnovení a udržení rentability našeho zemědělství vyslechli jsme my zástupcově venkovského lidu s radostí a zajisté také s jistým zadostučiněním. Jsem však upřímný a pravím: Nedostává se nám víry v tyto sliby! Po celá léta snažme se všemi možnými prostředky, abychom pro naše zemědělství dosáhli lepších a především stabilních podkladů pro jeho existenci a pro obnovení jeho rentability. Dosud bohužel naše vláda činila jen všechno to, co podporovalo pravý opak. Naše zemědělství vidělo se nuceno provésti ve své výrobě během posledních dvou let změnu, a mohlo se přirozeně přeměniti jen na zvýšenou výrobu takových výrobků a zboží, pro něž v posledních letech panovala u nás poptávka, převyšující domácí výrobu, a ve kterém podle toho bylo znamenati přiměřeně zvýšený dovoz. Poukazuji v té příčině obzvláště na tak velký dovoz vepřů a vepřového masa v posledních třech letech, dále na zvýšeny dovoz pšenice, mouky, hovězího dobytka atd.

Čeho jsme se však museli během tohoto hospodářského roku dožíti po částečné změně naší výroby? Sotva nastala v uplynulém, jaru trochu zvětšená nabídka vepřů domácí provenience, klesly ceny ihned tak, že naši zemědělci i za těžkých ztrát sotva mohli své vepře prodati. Ceny 5 korun za kilogram živé váhy platily se po několik týdnů. Ceny 6 a 6,5 korun za kilogram živé váhy docilovali naši zemědělci ve velkých konsumních střediscích. Jsem ochoten také přiznati, že naše domácí zemědělství nebylo úplně bez viny na těchto neblahých poměrech. Výroba byla trochu přepínána a pro úpravu odbytu, t. j pro úpravu obesílání trhu a úpravu nabídky nebyla včas učiněna opatření, která zněla a musila býti učiněna, pak nebyly by mohly nastati takové poměry, jaké bohužel nastaly. Zesílená nabídka na Erbu trvá krátce a za několik týdnů povolila. Nastala lepší poptávka, ceny šly trochu do výše a dosáhly výše asi 9-10 korun za kilogram živé váhy, kterážto cena slibovala, že alespoň tento jeden obor našeho zemědělství učiní výnosnějším.

Co se stalo nyní? Nasazeny byly všechny páky a na všech stranách se projevila snaha zákonem stanovené celní přirážky bezodkladně snížiti, aby se dovozu vepřů poskytly zase všechny možnosti, ačkoli - a to budiž obzvláště zdůrazněno - předpoklady a podmínky pro snížení zákonitě stanovené celní přirážky dány ještě nebyly. (Souhlas.) Ale co jest jistým pánům a činitelům ve státě nyní směrodatným, do platného zákona, jestliže se ustanovení tohoto zákona těmto jistým pánům nehodí jednoduše do krámu jejich stranické politiky? (Výkřik.) Tážeme se, zdali náš konsum v době hanebných cen za vepře, která trvala mnoho týdnů, mohl se domoci jen jednoho haléře zisku pro sebe! Proč tehdy jistí pánové nezakročili na příslušných místech a nežádali ochranu konsumu?

Pro opětovné naše tvrzení, že dosud všechny obchodní úmluvy byly sjednány na účet našeho domácího selského zemědělství, poskytuje nám opětovně důkaz jednání naší obchodní delegace a práce, kterou v poslední době vykonala v Budapešti. Pánům Maďarům povoleno bylo dodati 29.000 kusů vykrmených vepřů za dobu 3¹/₂ měsíce, t. j. dokonce 1931 při celní sazbě 90 Kč za 100 kg oproti záhonem stanovené celní sazbě 637 Kč, a za to povolen dovoz 20.000 vagonů dříví. Jak velikou škodu způsobilo našemu domácímu zemědělství toto ujednání, i když je dlužno považovati je jen za provisorium, to se již ukázalo. Ceny vepřů u nás ode dne sjednané zvláštní úmluvy klesly o více než 2 Kč za 1 kg živé váhy. Pražský masný průmysl jásá. Tato úmluva s pány Maďary přináší našim pražským uzenářům a řezníkům za dovezené maďarské vykrmené vepře větší výdělek 3 Kč za kilogram. Na základě obchodní smlouvy mezi Jugoslavií a Rumunskem a naším státem musí tato celní výhoda pro tento druh vepřů, jak byla poskytnuta Maďarsku, poskytnuta býti také těmto státům. Pozorovali jsme, že by krámská cena slaniny a vepřového masa z vepřů, s celní výhodou dovezených, byla snížena ve stejném poměru? Tažme se, kdo z tohoto zvláštního ujednání s Maďarskem bude míti užitek! Jedno jest jisto: ani naše zemědělství, ani konsum! Táži se: Dala ministerská rada naší obchodní delegaci zmocnění, aby takovéto ujednání sjednala? Jaké stanovisko k tomu zaujali zástupcové našeho domácího zemědělství v ministerské radě? Parlamentní kluby našich zemědělských zástupců budou se musit touto otázkou zabývati zajisté poněkud obšírněji. Táži se: Jak je možno, že naše obchodní delegace mohla sjednati takovouto celně politickou úmluvu, kterou se ustanovení platného celního zákona přímo porušují. Byl zase zvolen zcela hanebný předmět čachrování. Odpůrci našeho zemědělství mají všechnu příčinu zase triumfovati. Z kůže našich sedláků a domkářů bylo zase možno nařezati pořádný řemen.

Nemohu vůbec zcela dobře pochopiti intensivní snahy o sjednání definitivní obchodní smlouvy s Maďarskem. Jsem pevně přesvědčen, že náš průmysl nebude moci z obchodní smlouvy s Maďarskem míti výhodu a užitek. který by stál za zmínku. Jistě by bylo dnes možno dosíci v Maďarsku příkazů pro dodávky. Ale dodávkou samotnou po mém názoru našemu průmyslu přece ještě není pomoženo, a to tím méně, víme-li předem, že zaplacení za dodávky bude pak tvořiti kapitolu pro sebe. Při sjednávání zmíněné zvláštní úmluvy s Maďarskem zapomnělo se na dříví na broušení a má býti nyní sjednána nová zvláštní úmluva, při čemž se Maďarsku jako kompensace za povolení k dovozu určitého množství dříví na broušení má přiznati dovoz 100 vagonů mouky za přiměřených celních výhod. Táži se nyní, zdali bylo nutno porážeti dříví ve státních lesích v takovém rozsahu, že to dnes má takový nepříznivý vliv na naše zemědělství.

Spor a čachrování o opatření na ochranu naší letošní sklizně táhlo se, jak známo, po několik týdnů. Výsledek je přece velmi dobře znám. Obilní monopol musil padnouti, poněvadž pan ministr Bechyně chtěl zemědělství přiznati cenu za obilí, jež musilo odmítnouti jako nepostačitelné a nepřiměřené. Jako východisko nalezeno bylo zřízení komise pro dovoz obilí. Já osobně jsem zapřisáhlým nepřítelem takovýchto komisí a komitétů,které obyčejně slouží jen k tomu, aby ta věc usnula a byla pohřbena. Abych mluvil o ustavení a činnosti obilní komise, nedostává se mi času. Že sestavení takovéto komise potřebovalo tolik týdnů, je kapitolou pro sebe. Zdali by se takovéto divadlo mohlo odehrávati takovýmto způsobem také v jiném státě, jest jinou otázkou. Zástupci ministerstva X a ministerstva Y nemohli býti po celé týdny jmenováni, poněvadž dotyční páni ministři byli na dovolené. Pak nebylo možno se sjednotiti o jednacím řádu. Při tom je komise již předem složena tak, že zemědělství v ní není přiměřeně zastoupeno, ačkoli alespoň z 50 % jde o zájmy domácího zemědělství. Že před počátkem činnosti této komise byla k nám dovezena sta a sta vagonů obilí a mouky, je zavinění, za které jsou odpovědna zúčastněná ministerstva. Před zřízením anebo lépe řečeno až do doby činnosti komise pro dovoz obilí, t. j. od 1. července 1931 do 15. září 1931 povolilo ministerstvo obchodu dovoz 15.000 vagonů pšenice, 1800 vagonů křenu, 16.534 vagonů kukuřice, 82 vagonů ovsa, 1.300 vagonů mouky a 1.700 vagonů otrub. Zajisté to zcela úctyhodné množství. Těchto dovozních povolení zmocnila se spekulace, která se vrhla hlavně na rumunskou pšenici, která byla levná a poskytovala možnost mimořádně dobrého výdělku. Tato spekulace kvete převahou v Bratislavě a podporují ji známí nadháněči pražské bursy. Řada lidí, kteří jinak nemají nic společného s obchodem obilím vrhla se na spekulaci s pšenicí a koupil tak mnohý jednotlivec 10 a více vagonů pšenice pro účely spekulační. Spekulace v pšenici vyvíjela se v Bratislavě právě tak, jako spekulace s papíry na peněžní burse. Obchod obilím tvrdí, že v hospodářském roce 1931/32 musíme dovézti alespoň 70.000 vagonů pšenice. Zemědělství, přihlížejíc k vyšetřeným datům o sklizni, tvrdí, že v krajním případě potřebujeme dovézti 50.000 vagonů pšenice včetně mouky. Naše zemědělství hájí co do dovozu pšenice a pšeničné mouky zásadní stanovisko. že v době prodeje a nabídky domácí pšenice dlužno dovážené množství zmenšiti a v pozdější době zvýšiti. Pro dobu od listopadu 1931 do konce ledna 1932 má dovozní komise povoliti dovoz nikoli celé čtvrtiny potřebných 50.000 vagonů pšenice včetně mouky, nýbrž jen tři čtvrtiny této čtvrtiny. Ve druhém čtvrtletí - únor-duben - má se povoliti dovoz 1¹/₄ a v poledním čtvrtletí - květen-červenec - zbývající 1¹/₂ čtvrtiny z 50.000 vagonů. Obchod a velkomlýny hájí oproti tomu stanovisko, že se dovoz má povoliti v opačném smyslu, a to nyní větší díl a později menší zbytek.