Předseda: dr Soukup.

Místopředsedové: Donát, dr Heller, dr Hruban, Klofáč, Trčka, Votruba.

Zapisovatelé: dr Karas, Pichl.

97 senátorů podle presenční listiny.

Zástupci vlády: ministři Bechyně, dr Dérer, inž. Dostálek, dr Matoušek, dr Meissner, dr Slávik.

Z kanceláře senátní: tajemník senátu dr Šafářovič jeho zástupci dr Bartoušek, dr Trmal.

Předseda (zvoní): Vážený senáte! (Senátoři povstávají.)

Víte všichni, co se stalo. Odešel nám vzácný kolega, předseda klubu senátorů strany národně-demokratické, politik a básník Mistr Viktor Dyk. Přišlo to jako rána blesku. Všichni ho zde vidíme ještě před sebou, ať v konferencích klubovních předsedů, ať ve výborech a v plenu senátu. Všichni ještě vnímáme jeho věčně mladistvý temperament, slyšíme jeho jadrné >Zdráv buď<, a zjevujeme si všechen ten charme jeho osobnosti. Ještě dnes si uvědomujeme, jak se s námi před několika dny loučil, jak se těšil na tu krásnou plavbu po veletoku Dunaje od bran naší republiky v Bratislavě až k branám Jugoslavie v Bělehradě, jíž tolik miloval a na jejíž půdu a k jejímu Jadranu vstupoval po prvé. A najednou ta náhlá rána osudu! Náš drahý kolega Vavro Šrobár byl prvým, jenž nám oznámil telegraficky, že ve čtvrtek dne 14. května o 5. hodině odpolední na ostrůvku Lopudu u Dubrovníka ve vlnách Jadranu Viktor Dyk náhle zemřel.

Je to těžká povinnost předsedova loučiti se se zesnulými druhy a dvojnásobně těžší loučiti se s tím, s nímž velmi mnozí z našeho středu byli ve styku již od celých pětatřiceti let. Od dob pokrokového hnutí omladinářského až do doby československé revoluce, a od převratu v samostatném státě československém a jeho sborech zákonodárných až do doby dnešní.

Před naším duševním zrakem zjevuje se dnes celý jeho vzlet politickým a uměleckým českým podnebesím. Byl synem našeho mělnického Polabí a narodil se poslední den v roce dne 31. prosince 1877 ve Pšovce u Mělníka, v oněch krásných místech s horizontem velebného Řipu v pozadí, u nichž veliký zesnulý vůdce národa slovinského Ivan Krek vždy tolikrát se tázal, proč tam při stoku Labe s Vltavou nevyrostlo hlavní město naší země české.

Viktor Dyk studoval v Praze na gymnasiu v ulici Žitné a věnoval se studiu práv - ale prudké a vášnivé vlny pokrokového hnutí omladinářského let devadesátých uchvátily cele všechnu jeho bytost, a ve Viktoru Dykovi vyrůstala výrazná osobnost, mistr péra, bouřlivák a bojovník, básník a politik, a politik a básník. Těžko diferencovati, co převalovalo v těchto dvou duševních formacích jedné a téže osobnosti, anebo čím jedna vzněcovala a doplňovala druhou.

Jméno Viktora Dyka stává se od té doby praporem přesně vyhraněného a útočného programu politického, a střediskem bouřlivých bojů v řadách tehdejší mladé generace akademické. Viktor Dyk byl tehdy jedním z čelných pracovníků strany státoprávně pokrokové a členem redakce jejího orgánu >Samostatnosti<, nejvášnivějším průbojcem českého programu státoprávního, jedním z hlavních vůdců revolučního domácího odboje československého, a po převratu a vstupu strany státoprávně-pokrokové do společných řad národní demokracie členem redakce >Národních Listů<, revolučního Národního shromáždění, poslanecké sněmovny v její prvém volebním období, a členem senátu ve dvou jeho obdobích volebních, ve druhém a třetím.

Byl naším spolupracovníkem pečlivým a zdatným. Byl v našem sboru v období minulém především předsedou výboru branného, a později v období nynějším předsedou výboru kulturního. Důvěrou nejbližších kolegů své strany byl zvolen za předsedu klubu senátorů národně-demokratických, a my všichni hluboce prociťujeme všechnu tu bolest našich přátel z tohoto klubu, jaká šla jich nitrem, když před chvílí stáli rozechvěni před rakví zesnulého a naposled se loučili se svým Mistrem a vůdcem. A naše účast jest tím hlubší, když si uvědomíme, že v poměrně krátké době odešli jim dva jiní tak významní jich pracovníci, oba bývalí místopředsedové našeho senátu dr Bohuslav Franta a dr Jaroslav Brabec.

Loučíme se zde dnes s Viktorem Dykem politikem. Nebylo nikoho, kdo by šel za svým přesvědčením a jednou pro vždy pojatým programem politickým důsledněji, vytrvaleji a přímočařeji, jako Viktor Dyk. Bylť on praporečníkem svého mladého tábora, praporečníkem pérem i slovem, básní i činem. V horoucích vidinách snů zjevovala se mu vise české svobody a obnovy samostatného národního státu československého. Jeho krutě sžíravé satiře propadalo nemilosrdně vše, co bylo napříč této vrcholné představě konečného vzkříšení národa.

Přišla světová válka. Vášnivý básník sál všemi póry své duše atmosféru děl, jež měla změnit tvářnost Evropy. Světová válka vládců se mu jevila revolucí rabů. Revolucionář Omladiny vstoupil v řady nové revoluce československé. Bylo uvažováno o tom, a byly vykonány přípravy, aby Viktor Dyk odešel za Masarykem a Benešem za hranice. Různé překážky tomu zabránily. Viktor Dyk zůstal doma. Stanul zde v prvých řadách revoluční Maffie. Prožil půl roku v žaláři válečného soudu v t. zv. Věži smrti ve Vídni. Uveřejňoval v >Lidových novinách< román Tajemné dobrodružství Alexeje Iványče Kozulinova, sžíravou satiru na Rakousko. Byl denuncován a obžalován před válečným soudem v Praze pro zločin rušení veřejného pokoje a řádu. Nežli však byl tento proces v Praze zahájen, bylo při policejní prohlídce u prof. Štěpánka nalezeno několik švýcarských dopisů, v nichž bylo mezi jinými uvedeno i jméno Viktora Dyka. V předvečer úmrtí císaře Františka Josefa byl Viktor Dyk ještě s jinými přáteli se strany státoprávně-pokrokové zatčen a odvezen do vazby válečného soudu ve vídeňské Blindengasse. Uplynulo však půl roku, přišla ruská revoluce, svolání rakouského parlamentu a Viktor Dyk mohl opustiti věž smrti, v níž bylo již rozděleno tolik verdiktů smrti. Válečné žaláře rakouské se staly jen žírnou půdou revoluce, a Viktor Dyk se tím plamenněji stal věštcem víry a síly domácího odboje. V r. 1917 volal ve své nejsugestivnější revoluční ódě: Země mluví:

Čeho se's bál?
Co je to smrt?
Smrt znamená jít ke mně.
Tvá matka země
otvírá náruč: možno, bys jí zhrd?
Pojď, poznáš, jak je země náruč měkká
pro toho, který splnil, co čeká.
Prosím tě, matka tvá: braň si mne, synu.
Jdi, třeba k smrti těžko jdeš.
Opustíš-li mne, nezahynu,
opustíš-li mne, zahyneš.

Všechna tato volání Viktora Dyka v bouřích a temnotách války burcovala nejaktivnější síly v národě a zmnožovala všechny podzemní akce revoluční Maffie. Viktor Dyk, básník a bojovník, viděl naplnění všech svých snů a věšteb, a v prosinci 1918, všecek uchvácen grandiosností toho, co letělo naším světem, on legionář našeho odboje domácího, napsal tu svou překrásnou ódu na uvítanou prvému presidentovi republiky a volal mu vstříc:

Před čtyřmi roky v prosincový den
z Čech vyšel v dálku poutník zamyšlen.
Čas byl to bouří a v něm vše je prosté:
kdo malý, klesá, kdo je velký, roste.

A jeho tvář jsme zřeli naposled,
sčítali s bázní počet jeho let,
své horké čelo tiskli na sklo chladné
a šeptali si v hrůze: Což když padne?

My směli padnout, směli umírat,
druh nastoupí zas do prořídlých řad.
S jediným živým živ byl národ celý;
nedojde, chápal, poutník nedojde-li.

Buď vítán, chodče, z dalekých svých cest!
Jediný jásot z vísek zní a měst,
jediná víra plní naše kraje:
Kdo dílo počal, také dokoná je.

Viktora Dyka dnes není. Ve svém středu již nespatříme té jeho krásné, mohutné bílé lví hlavy s tím jeho jemným profilem básníka. Odešel bouřlivák Omladiny, odešel bojovník státní samostatnosti československé. Ale odešel také básník. Až vše bude jenom listem archivu, čím byl Viktor Dyk jako politik, povždy bude žíti to, čím byl Viktor Dyk jako básník. Brázda, kterou vyoralo toto skvělé péro nejčistšího jazyka českého se všemi svými nejvyššími výkřiky radosti a nejhlubšími tóny duševního zlomu, skepse, parodie, sarkasmu, smutku, melancholie a beznaděje - tato brázda dělníkova zůstane na poli české kultury vždy hlubokou a trvalou. Byl on jedním znamením a symbolem své doby. V jeho srdci se chvěly všechny hrůzy a bolesti národa, jenž martyriem celých staletí byl pomalu již položen na hřbitov Evropy. Viktor Dyk byl pěvcem českého nacionalismu v jeho nejvypjatějších a nejvzdutějších liniích. Pojem a představa národa byla idolem celé jeho bytosti. Neměl jiné víry nežli v národ. Neměl víry v lidstvo, neměl víry v ideály světového mezinárodního bratrství a nové formace lidské civilisace v mezistátních dohodách národů se všemi zárukami světového míru Viděl svůj stát mladý a viděl všude nebezpečí pro svůj národ - a proto chtěl všude státi na stráži.

Rozmnož síly, napni svoje křídla,
za všecky, kdož nemohou už, bojuj,
za všecky, kdož dozpívali, zpívej,
za všecky, kdož bez křídel jsou, leť!

Boje Viktora Dyka byly divoké a prudké. Bylo mnoho těch, kdož stáli stejně vášnivě a příkře proti němu. Jeho rány šly hluboko a zraňovaly. Ale Viktor Dyk napsal:

>Čtenáři, nečekej objektivity od vojáka těžké kampaně. Má-li naopak toto dílo nějakou hodnotu, jest v jeho poctivé a vroucí subjektivnosti. V ohni boje není pokdy odměřovati na lékárnických vážkách. O to pouze běží, je-li boj čestný.<

V těchto slovech je celý Viktor Dyk. Opravdovost a čestnost! Viktor Dyk neznal úchylek a kompromisů. Zač bojoval a zpíval, v to také věřil. Čest a čestnost! Ukřivdil-li, uznal a dal zadostiučinění. Byl mužem rukou čistých. Nikdy nežádal žádných úsluh. Ani od národa ani státu. Jeho nacionalismus byl jeho náboženstvím. Nikdy jediným slovem a jediným činem ho nesměňoval za minci vezdejších výhod. Byl spartánsky skromným a spartánsky čistým. Tak bude jako básník a člověk žíti nadále v dějinách národa a jeho kultury.

A my všichni, kteří ho známe již déle pětatřiceti let a kteří jsme s ním mnohé boje bojovali a probojovali, my všichni víme, jaká to byla v tom mohutném těle bojovníka a zápasníka nade vše pomyšlení dobrá dětinná duše věrného kamaráda a druha. Všude ho bylo plno a všude kolem něho radost, veselí a píseň. Nechce se nám ani věřit, že by ho už nebylo. Odešel s tou svou Devátou vlnou.

Vln osm potopí pouze,
vln osm přeskočí.
Vln osm vesele bije
do prsou, do očí.

Devátá vlna zavře
mdlá ústa na věky.
A upíráš své oči
na moře bezděky.

Viktor Dyk nám odejel umřít na Jadran. Po prvé v žáru bílého slunce jihu letěl jeho zrak horizonty překrásného moře jihoslovanského. Po prvé vstoupil do těch nádherných, jako zrcadlo čistých, teplých a usměvavých modrých jeho vln, aby položil své tělo na jejich oltář a vydechl svou duši na půdě bratrské Jugoslavie, kterou tak horoucně měl rád.

Dnes není Viktora Dyka více mezi námi. Před chvílí jsme ho pochovali z českého Pantheonu. V této chvíli se s ním loučíme v senátu Národního shromáždění. Povstali jsme všichni, abychom vzdali čest jeho památce. Slavný senát jest zajedno se svým předsedou, aby tento dnešní projev piety byl zapsán a publikován ve zprávě o dnešní schůzi. (Senátoři usedají.)

Oznamuji, že dal jsem dovolenou na dnešní schůzi sen. Dundrovi, dr Farkasovi, Hakenovi, Janíkovi, Křížovi, Koukalovi, Langerovi, Nedvědovi, Plamínkové, na tento týden sen. Volkovi.

Navrhuji, aby dána byla zdravotní dovolená do 30. června sen. Jarolimovi, do 20. června sen. Tichimu za účelem cesty za hranice.

Kdo s tímto návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Návrh můj je přijat.

Tajemník senátu dr Šafařovič (čte):

Tisk 452/1. Interpelace sen. Thoře a druhů ministru financí v otázce postupu revisních orgánů daně obratové u peněžních ústavů.

Tisk 452/2. Interpelace sen. Nedvěda, Hakena a soudr. ministru vnitra v záležitosti obecních voleb v Gajdlu na Slovensku dne 28. října 1930.

Tisk 452/3. Interpelace sen. Pánka a spol, na vládu republiky Československé ve věci snížení platů státních zaměstnanců.

Tisk 453. Návrh sen. Plamínkové, Hubky a druhů na vydání zákona o újezdních školách měšťanských.

Tisk 454. Návrh sen. Wenzela a soudr. na vydání zákona na ochranu obuvnické a krejčovské živnosti.

Tisk 455/1. Interpelace sen. Mikulíčka a soudr. ministru vnitra o ztýrání rekruta Antonína Korbela, příslušného do Tvrdonic, četnickým strážmistrem Pokorným z Lanžhota.

Tisk 455/2. Interpellácia sen. dr Korlátha a druhov ministrovi financií o úrokoch z dľhov a pohľadávok v starých rak-uh. korunách.

Tisk 455/3. Interpelace sen. Lokoty a soudr. ministrům pro věci zahraniční a zemědělství o vyvlastnění půdy našich rolníků v Rumunsku.

Tisk 456. Odpověď ministra, železnic na interpelaci sen. dr Budaye, Janíka, Hancku a spol. v záležitosti jmenování nového ředitele státních drah u košického ředitelství (tisk442).

Tisk 457. Odpověď ministra sociální péče a ministra financí na interpelaci sen. Nedvěda, Doudy a soudr. ohledně třídního, brutálního a protizákonného předpisování a vymáhání činžovní daně na obyvatelích dělnické barákové kolonie >Podchlumí< v Mladé Boleslavi a ohledně hrozícího jim nebezpečí úplným ožebračením následkem postupu městské rady tamtéž (tisk 277/3).

Tisk 458. Vládní návrh zákona o překládání vojenských soudců, kteří dosáhli určitého věku nebo nejsou schopni plniti úřední a služební povinnosti, do výslužby a o zprošťování jich od vykonávání služby pro trestní řízení.

Tisk 459. Usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu (tisk 898) zákona, kterým se vydávají další předpisy o právním poměru k přidělené půdě (Malý zákon přídělový) (tisk 1105).

Tisk 460. Usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona (tisk 1034), kterým se mění zákon ze dne 27. května 1919, č. 318 Sbírky zákonů a nařízení o zajištění půdy drobným pachtýřům (tisk 1107).

Těsnopisecké zprávy o 75., 79., 80., 81., 82., 86. a 92. schůzi senátu Národního shromáždění republiky Československé ze dne 19. prosince 1930, 5., 10., 11. února, 5., 23. března a 24. dubna 1931.

Zápisy o 94 a 95. schůzi senátu Národního shromáždění republiky Československé vyloženy byly podle §u 72 jedn. řádu v senátní kanceláři k nahlédnutí.

Ježto nebyly v předepsané lhůtě žádným panem senátorem podány písemné námitky, pokládají se zápisy ty za správné a budou vytištěny.

Výboru iniciativnímu:

Tisk 453. Návrh sen. Plamínkové, Hubky a druhů na vydání zákona o újezdních školách měšťanských.

Tisk 454. Návrh sen. Wenzela a soudr. na vydání zákona na ochranu obuvnické a krejčovské živnosti.

Výboru imunitnímu:

Žádost krajského soudu v Čes. Budějovicích za souhlas k stíhání sen. Kindla pro přečin podle §u 15, č. 2 zák. na ochranu republiky (č. 3959/31).

Žádost krajského soudu v Čes. Budějovicích za souhlas k stíhání sen. Kříže pro přečin proti bezpečnosti cti spáchaný tiskem podle §u 488, 491 tr. z., pro přestupek podle §u 496 tr. z., pro přestupek zanedbání povinné péče podle čl. III zák. z 15. října 1868, č. 142 ř. z., a pro přestupek podle §u 17 tisk. zákona (č. 3960/31).

Žádost vrchního státního zastupitelství v Košicích se žádostí krajského soudu v Chustu z 9. května 1931, Nt V 6/31-2, za souhlas k stíhání sen. Lokoty pro zločin podle §u 2, odst. 1. a 2. zákona na ochranu republiky (č. 4006/31).

Předseda (zvoní): Budeme projednávat pořad dnešního jednání.

Především:

Zpravodajem je pan sen. Berkovec dávám mu slovo.

Zpravodaj sen. Berkovec: Vážený senáte! Zpráva imunitního výboru o žádosti krajského soudu trestního v Brně ze dne 28. února 1930, čj. Tk V 28/30, za souhlas k trestnímu stíhání sen. Mikulíčka pro zločin podle §u 15, č. 3 a přečin podle §u 14, č. 5 zákona na ochranu republiky - číslo 770/30 předs. -.

Sen. Mikulíček jest obviněn, že se shora uvedeného zločinu a přečinu dopustil tím, že dne 1. května 1928 na táboru lidu v Břeclavi mezi jiným prohlásil toto:

>Uplynulo 80 let od té doby, co byla zrušena robota a vláda buržoasie od té doby byla taková, že dnes mnozí lidé žijí pod úrovní středověkých otroků. Tito se měli zajisté lépe nežli milion proletářů v Československé republice, kteří podle statistiky Ústřední sociální pojišťovny mají mzdu pod Kč 14,- denně. Letos slavíme prý jubileum demokratické republiky, tato však vpravdě byla osvobozena jen pro ty, kteří z ní mají dojnou krávu. Pro dělnictvo však svoboda ještě nenastala, jak má nastati.

Naše byrokracie projevila ubohost při zákazu demonstrace proti zhoršení sociálního pojištění, naše státní správa celé své umění vládnouti soustřeďuje v policejním pendreku a četnické kolbě.

Měšťácký parlament je největší švindl, pokud se týče hájení zájmů pracující třídy, všechny zákony nesou se proti pracující třídě. Klerikálně měšťácké Rakousko vystačilo se starým zákonem, republika musila mít zákon na ochranu republiky. Mnozí vytýkají, že komunističtí poslanci nedovedou uzákonění zákonů protidělnických zabrániti. Když však komunističtí poslanci chtějí tak učiniti, tu jsou násilím z parlamentu vyvedeni.

My však buržoasii před válkou varujeme. Sedláci a buržoasti nebudou chtít brát bajonety ve válce, bajonety vtisknou do rukou těm, kteří nebyli po celý život nasyceni, a to se může sakramentsky zvrhnout. Naším úkolem je poučovati dělnickou třídu, že dělník v cizí zemi není nepřítelem. Pro proletariát známe jedinou vlast, to je Svaz socialistických republik. Má pomáhat se vrahům anglickým proti dělnické vlasti? Na to nedám odpověď, poněvadž bych mohl býti zavřen do kriminálu. Úkolem komunistických vůdců není, aby seděli ve vězení, nýbrž aby poučovali lid a stále ho v boji vedli.

Zakázat dělnictvu právo projevu, při tom odvádět do kasáren a myslit, že dělník se bude bít za svou vlast, může si myslit jen pitomý byrokrat<.

Imunitní výbor navrhuje, aby senát odepřel dáti souhlas k trestnímu stíhání sen. Mikulíčka, poněvadž podle soudních spisů případ se udál dne 1. května 1928, tedy před tak dlouhou dobou, pro kterou nelze důvodně očekávati, že by soud mohl bezpečně zjistiti přesné znění řeči obviněného.

Navrhuji tedy, aby senát souhlas k vydání nedal.

Předseda (zvoní): Ke slovu není nikdo přihlášen, jednání je skončeno. Budeme hlasovati.

Konstatuji, že senát je schopen se usnášeti.

Kdo souhlasí s návrhem výboru imunitního, aby senát odepřel dáti souhlas k trestnímu stíhání sen. Mikulíčka, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Návrh výboru imunitního se schvaluje.

Projednáme nyní bod další, jímž je:

Zpravodajem je pan sen. dr Milota. Dávám mu slovo.

Zpravodaj sen. dr Milota: Slavný senáte! Dr Robert Kubiš, advokát a poslanec v Žilině, podal proti sen. Janíkovi soukromý návrh pro urážku na cti, kterou podle jeho tvrzení spáchal tím, že v měsíci červenci 1929 při jízdě rychlíkem z Bratislavy do Žiliny pronesl o něm výroky urážející.

Imunitní výbor navrhuje, aby senát nedal svolení k trestnímu stíhání sen. Janíka pro uvedenou urážku na cti, ježto se přesvědčil, že údaje žaloby potvrzuje pouze jeden svědek, kdežto druhý z obou přítomných svědků vydal čestné prohlášení, že obviněný zažalované výroky nepronesl, a nelze tudíž skutkovou podstatu tak bezpečně zjistiti, aby byla vyloučena možnost bezdůvodného stíhání člena senátu Národního shromáždění. Kromě toho nutno uvážiti, že mezi žalobcem a obviněným senátorem je napětí vyplývající z rozporu politického přesvědčení.

Předseda (zvoní): Jednání je skončeno. Budeme hlasovati.

Kdo souhlasí s návrhem výboru imunitního, aby senát nedal svolení k trestnímu stíhání sen. Janíka, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Návrh výboru imunitního se schvaluje a tudíž souhlas k trestnímu stíhání sen. Janíka se neuděluje.

Přerušuji projednávání pořadu.

Navrhuji, aby se příští schůze konala za 5 minut po této za účelem

přikázání došlých spisů.

Námitek není? (Nebyly.)

Končím proto schůzi.