Místopředseda Klofáč (zvoní): Řečníci nejsou přihlášeni.

Prosím o zaujetí míst. (Děje se.)

O celé osnově zákona, jejím nadpisu, nadpisu jednotlivých oddílů a jednotlivých paragrafů, jakož i úvodní formuli hodlám dáti hlasovati najednou.

Jsou námitky? (Nebyly.) Námitek není.

Kdo souhlasí s uvedenou osnovou zákona, jejím nadpisem, nadpisy jednotlivých oddílů a paragrafů, jakož i s úvodní formulí podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Přijímá se.

Tím celá osnova zákona s nadpisem, nadpisy jednotlivých částí a paragrafů, jakož i s úvodní formulí přijata je ve čtení prvém podle zprávy výborové souhlasně s usnesením poslanecké sněmovny tisk 414.

Přistoupíme k bodu dalšímu, jímž je:

Zpravodajem je pan sen. dr Farkas.

Zpravodaj sen. dr Farkas: Slávny senát! Podľa čl. VIII a X zákona zo dňa 8. června 1923, č. 123 Sb. z. a n., boli poverení nesudcovskí úradníci súdu a poručenskych úradov samostatne vybavovať jednotlivé poručenské a sudcovské veci, doteraz sudcami vybavované.

Tieto predpisy maly ten účel, aby týmito prácami preťažení sudcovia mohli byť uvoľnení pre vykonávánie vlastnej sudcovskej agendy.

Zákon ale nemohol byť využitý v praxi pre nedostatek k tejto práci spôsobilých a vzdelaných kancelárskych síl. V posledných rokoch pomery v tomto ohľade sa polepšily tak, že teraz už vláda mohla přikročit ku skutečnému prevedeniu týchto ustanovení. (Předsednictví se ujal místopředseda Trčka.)

Poneváč ale ukázalo sa potrebným previesť niektoré zmeny zákona č. 123/23 Sb. z. a n. a tiež doplniť tento zákon, hlavne čo sa týka použitia opravných prostriedkov a omedzenia pôsobnosti nesudcovských úradníkov, vláda předložila tento návrh zákona.

Ústavne-právny výbor doporučuje senátu, aby túto osnovu zákona schválil bezo zmeny v znení senátneho tisku č. 402.

Místopředseda Trčka (zvoní): Ke slovu je přihlášen pan sen. Riedl. Prosím, aby se ujal slova.

Sen. Riedl: Slavný senáte! Zákon aktuárský, který projednáváme, neznamená nijaké zvláštní zasahování do dosavadních poměrů. Máme už zákon z 8. června 1923, č. 123 Sb. z. a n., kterým se změnila některá ustanovení zákonů o soudní příslušnosti, o soudním řízení v občanských věcech, o exekučním řízení, o pozůstalostním řízení a o poručenských věcech.

Tento zákon připustil článkem VIII a X, aby vládním nařízením mohlo býti úředníkům soudní kanceláře přikázáno vyřizování těchto agend: poručenské a opatrovnické, jednoduché pozůstalosti a exekuce na svršky zahrnujíc v to i výkon exekuce a rozvrh výtěžku, avšak kromě povolení exekuce.

Zákon tento byl proveden vládním nařízením z 3. července 1923, č. 135 Sb. z. a n., které také určilo kvalifikaci pro ty kancelářské úředníky, kteří by mohli býti pověřeni vedením této agendy. Žádá se tu úplné středoškolské vzdělání, tříletá soudní prakse a zkouška u sborového soudu II. stolice ze všech oborů práv. Ministr spravedlnosti může tyto náležitosti prominouti těm kancelářským úředníkům, kteří se v praksi osvědčili. Takových kancelářských úředníků je u nás ovšem velká řada, poněvadž už prakse za Rakouska a potom po převratě byla taková, že převážnou část zmíněné agendy vyřizovali, anebo aspoň pro soudce připravovali, kancelářští úředníci. Mimo to měli úředníci kromě prakse ještě také řadu odborných zkoušek. Tak byla určena prvá kancelářská zkouška pro praktikanty, nežli se stali kancelářskými úředníky; kdo se chtěl státi dozorčím úředníkem, musil skládati druhou kancelářskou zkoušku. Kromě toho pak zavedena celá řada zkoušek odborných: zkouška tabulární, zkouška konceptní, trestní, exekuční, nesporná a k tomu nyní přichází ještě zkouška aktuárská, která se skládá po 3měsíčním kursu, v němž se probírá podstatná část materie judicielní státní zkoušky.

Tedy školený a osvědčený personál odůvodňuje projednávaný zákon, který vlastně toliko rozšiřuje kompetenci kancelářských úředníků tak, jak ji určil zákon starý, současně zavádí ovšem také jejich osobní odpovědnost za úkony, které jim byly svěřeny: ručí za škody vzniklé porušením práva - a s nimi solidárně i stát - syndikátní žaloba připouští se také i proti aktuárům.

Kompetence je rozšířena, ale nevybočuje z celkového rámce starého zákona: rozšiřuje se i na vydávání platebních rozkazů v řízení upomínacím, na úplné vyřizování věcí pozůstalostních, včetně sepsání odevzdací listiny, vyřizování věcí knihovních, potvrzování právní moci a vykonatelnosti rozhodnutí, vymáhání peněžitých trestů jakéhokoliv druhu a nákladu trestního řízení. V řízení exekučním rozšířena pravomoc aktuárů i na věci movité a pohledávky.

Ostatní kompetence, jak ji přiřkl aktuárům starý zákon, zůstává neztenčena.

Jsou tedy obavy, které byly vyslovovány i v ústavně-právním výboru o tom, že by uvedeným zákonem mohla poklesnouti úroveň soudu, jistě neoprávněné, ježto je značná příprava pro kancelářské úředníky-aktuáry, aby tuto službu mohli vykonávati.

Jaký účel sleduje tento zákon? V prvé řadě má odpomoci přetížení soudců, aby již jednou přestal ten neblahý zjev, že se dnes odročují stání na dobu ¹/₂ roku i déle. Jest jisto, že agenda soudů oproti personálu, který je u soudů zaměstnán, vzrostla naprosto neúměrně. Příčiny jsou několikeré. Je to v prvé řadě vzrůst obyvatelstva. Podle posledního sčítání lidu vzrostlo obyvatelstvo v historických zemích přibližně o 6.5 %; to přirozeně má svůj vliv na agendu soudní. V novém samostatném státě dostaly soudy také nové úkoly, nové zákony dávaly jim nové povinnosti. Upozorňuji jenom na zákon o ochraně nájemníků! Také pozemková reforma znamenala značné zatížení soudů. I poválečné poměry hrají velkou úlohu: vzrostla poručenská agenda a konečně v novější době i hospodářská krise má v zápětí rozmnožení počtu žalob, insolvencí, úpadků a konkursních řízení.

Na druhé straně musíme konstatovati úbytek personálu oproti dřívějším dobám. Je to přirozené. Po převratu bylo potřebí zříditi ministerstvo spravedlnosti, bylo potřebí aktivovati nejvyšší soudní orgány, takže nejlepší soudcové a ovšem také nejlepší z kancelářského personálu byli skutečnému svému původnímu určení u soudů odebráni a přikázáni ministerstvu, resp. nejvyšším soudním orgánům. Je zajímavo konstatovati, jaký nepoměr je zde oproti stavu předválečnému!

Odborový rada dr Brožovský konstatuje, že r. 1912 bylo v Čechách systemisováno 1088 soudcovských míst, ale obsazeno 1215 míst, tedy o 127 více nežli bylo systemisováno. Roku 1930 naproti tomu bylo systemisovaných míst 1157, ale obsazeno toliko 1074, tedy o 83 méně.

Na Moravě bylo r. 1912 systemisováno 543 míst, která byla také obsazena, ale roku 1930 bylo systemisovaných míst 554, obsazeno však jen 524, tedy o 30 méně.

Celkem nutno uvésti, že r. 1930 bylo sice o 69 míst v Čechách více systemisováno nežli v r. 1912, ale obsazeno méně o 141, na Moravě bylo více míst systemisovaných 11, ale obsazeno méně o 19.

Oproti tomu stojí ovšem enormní vzrůst agendy. U krajských soudů zaznamenáváme tyto číslice vzrůstu agendy sporné. Civilní agenda sporná vzrostla v Čechách o 265%, na Moravě o 163 %. Počet odvolacích řízení civilních vzrostl v Čechách o 115%, na Moravě o 127%. Trestní agenda krajských soudů vzrostla o 122% v Čechách a o 109% na Moravě. Trestních odvolání bylo: v Čechách více o 4 %, na Moravě o 51 %. U okresních soudů sice vzrůst není tak enormní, ale přece jenom značný.

Civilní agenda sporná u okresních soudů vzrostla v Čechách o 50%, na Moravě o 37 procent. Trestní agenda přestupková vzrostla o 28% v Čechách a o 14% na Moravě.

To je ovšem pouze agenda sporná.

Stejný vzrůst vykazuje také agenda nesporná. Uvedu tu jen dva obory, které jsou důležité pro projednávaný zákon: Upomínací řízení v Čechách vzrostla o 124%, v zemi Moravsko-slezské o 88 %; exekuce vzrostly v Čechách o 114%, na Moravě o 86%.

V tomto počtu je ovšem zahrnuta velká řada nedodělků. Je nutno zdůrazniti, že soudcové a soudy jsou sice mnohem více a intensivněji zaměstnávány než dosud, také mnohem více vykonají, ale přesto počet nedodělků je značný.

U krajských soudů byl počet nedodělků v r. 1929 ve sporech 15.320, v civilních odvoláních 317, u zločinů a přestupků 9782 a v trestních odvoláních 751; na Moravě ve sporech 4977, v civilních odvoláních 284, ve zločinech a přestupcích 6083 a v trestních odvoláních 595.

U okresních soudů byly nedodělky koncem r. 1929 takové: u sporů v Čechách 30.972, u přestupků 28.992; na Moravě u sporů 16.736 a u přestupků 12.409. Tedy jistě číslice úžasné! Tento poměr vynikne ještě lépe, když si to propočítáme percentuálně: z celé agendy bylo nedodělků u krajských soudů v Čechách i na Moravě v řízení sporném a odvolacím 25%, v řízení trestním 20%, u okresních soudů v Čechách a na Moravě v řízení sporném 10% a v řízení trestním pak v Čechách 12% a na Moravě 8%.

Příčina ovšem je především ta, že je nedostatečný počet personálu. Systemisace je nedostatečná - a byla jmenovitě nedostatečná - jak systemisace soudců, tak i kancelářského úřednictva a zřízenectva. Je nutno přiznati, že resystemisací se poměr zlepšil. Místa byla rozmnožena, ale přece jen ne tak, jak by toho bylo potřebí. A přes to nutno ještě konstatovati, že veliká část právě těchto více systemisovaných míst je systemisována pouze formálně, nemůže však býti obsazeno pro nedostatek uchazečů.

Už hned při těch aktuárech zjišťuji, že v Čechách je systemisováno míst 137, na Moravě 87. Při tom však v Brně byly dosud dva kursy, které měly tyto aktuáry nově dodati; z jednoho kursu vyšlo 25 aktuárů, z druhého 20, dohromady 45, takže na 87 systemisovaných aktuárských míst je v zemi Moravsko-slezské toliko 45 plně kvalifikovaných uchazečů!

Namane se nám otázka, proč se lidé k soudu nehrnou. Jistě nejdůležitější úlohu hraje u kancelářských úředníků okolnost, že v tomto oboru státní správy - snad už v posledním - máme t. zv. bezplatnou praksi. Státní správa si pořád ještě vyškoluje svůj personál, tedy své budoucí pracovníky, na jejich účet! Při nedostatečné systemisaci - i při té zlepšené resystemisaci - jak jsem se informoval, musí dnes počítati každý praktikant, že bude musit býti nejméně rok bezplatně v praksi, aby se mohl státi kancelářským pomocníkem. Toto jistě nesociální a škodlivé stanovisko nutno odstraniti také zde, poněvadž se to dalo odstraniti také v jiných oborech, odstranilo se to už také u soudcovských praktikantů. Zatím ovšem musíme konstatovati, že je i v ministerstvu spravedlnosti tendence opačná, poněvadž dostáváme od odborných spolků právnických upozornění a stížnosti, že se má bezplatná soudní prakse zavésti i pro kandidáty advokacie. Myslím, že není naprosto správné, jestliže i zde chceme

zaváděti bezplatnou praksi; mám za to, že není vhodné, aby muž 22-, 24- i víceletý vykonával práce u soudu zdarma, i když to znamená určitou průpravu pro jeho budoucí povolání. Nesouhlasím, aby advokacie se stala doménou zámožných lidí, kteří by se mohli po dobu jednoho roku vydržovati na vlastní útraty.

Dovolte, abych při té příležitosti upozornil ještě na jednu kategorii veřejných zaměstnanců - není to kategorie, která by byla jen u soudů, je také v jiných oborech státní správy. Myslím na kategorii oficiantů, jistě nejnešťastnější kategorii! Nespokojenost v řadách oficiantů je veliká. Máme sice oficiantský zákon z 18. února 1919, č. 89 Sb. z. a n., kterým byli tito oficianti postaveni naroveň kancelářským úředníkům, ale toliko oni oficianti, kteří měli tehdy 7 služebních let. A tak už tehdy řada ostatních zůstala Popelkou a čekala na budoucí úpravu. Mělo dojíti k takovéto úpravě a když potom ztroskotala, upjaly se všechny naděje oficiantů na platový zákon. Tento zákon snažil se také skutečně oficiantskou otázku řešiti. Podle tohoto zákona může se oficiant státi po 6 letech oficiantské služby kancelářským úředníkem, ale pouze tehdy, je-li volné systemisované místo. Je sice pravda, že 4. služební třída nemá zvláštního dorostu a že se má doplňovati stále z řad kancelářských oficiantů, ale systemisace - aspoň tak, jak byla původně - ani resystemisace není natolik dostatečná, aby se také skutečně všichni oficianti, kteří by měli nárok na zařazení, mohli státi kancelářskými úředníky. Jistá náhražka byla zavedena v tom, že po 10 letech může býti kancelářský oficiant jmenován kancelářským pomocným úředníkem. Je tím právně i služebně postaven sice na roveň kancelářskému úředníku, ale platově se na jeho poměrech nezmění pranic. Je tedy přirozené, že tyto poměry není možno nazvati zdravými. Žádáme, aby se jednou s touto otázkou hnulo a něco se v té věci stalo, když resystemisace nestačí.

Je nutné, uvědomiti si také ducha zákonů, které jsme odhlasovali. Jaký duch byl v zákoně oficiantském? Co se chtělo dosáhnouti platovým zákonem? Řídí se prakse duchem zákonů? Neděje se tak ovšem vždy.

Bylo zde včera vzpomenuto členem našeho klubu kol. Hubkou, jak se provádí u nás zákon o staropensistech, jak se nevykládá v duchu tohoto zákona! Ale skutečnost je ještě horší, než bylo uvedeno. Zákon se neprovádí ani tam, kde jasné jeho znění nepřipouští jiných výkladů a kde zákon neprováděti, znamená pouze nedbalost. Musím s lítostí uvésti, že je ještě řada pensistů z první etapy, kteří dosud nejsou uspokojeni, ač přece 1. ledna 1931 měli již nastoupiti staropensisté druhé etapy. Na výzvu Ústředního svazu spolků českých pensistů přihlásilo se za 6 dní od 19. března do 25. března 1931 - 89 pensistů z první etapy, kteří ještě nebyli uspokojeni. Je zajímavé a poučné podívati se na stáří těch lidí. 13 jich je od 70 do 75 roků, 8 přes 75, 5 přes 76, 7 přes 77, 13 přes 78, 7 přes 79, 10 přes 80, 6 přes 81, 4 přes 82, 6 přes 83, 6 přes 85, 3 od 89 do 93, ba jeden je dokonce starší 94 let!

Musíme si položiti otázku, zdali se tito lidé dočkají ještě té úpravy, když jde také o starce více než 90leté. To přirozeně nedodá také spokojenosti aktivně sloužícím, a myslím, že rychlejší tempo bylo by jistě na místě. Jmenovitě musíme apelovati na železniční správu, aby konala svou povinnost, neboť z těch 89 pensistů jsou až na 3 všichni železničáři. - K dobré službě je potřebí ovšem také dobrých místností, a je tedy potřebí, aby i ministerstvo spravedlnosti postaralo se o stavbu nových budov tam, kde dosavadní budovy naprosto nestačí. Je řada takových starých nedostatečných místností. Odstrašujícím přímo příkladem je trestní soud brněnský, stará, smrdutá, naprosto nedostatečná budova.

V Brně se má stavěti také Nejvyšší soud. Snad to bude vzorná budova, soudím tak aspoň podle průtahů, se kterými je stavba tato spojena.

Nejdříve byly spory o stavební místo. Nechci řešiti tuto otázku, to je věcí odborných korporací a v prvé řadě Nejvyššího soudu samého, aby si určil místo, které by nejlépe vyhovovalo jeho potřebám.

Chci jen podotknouti, že není možno, abychom stále a stále měnili stavební program. Máme určité měřítko pro potřeby takového Nejvyššího soudu. Nejvyšší soud v Lipsku jest pro celou Německou říši; užitková plocha měří 7300 m²; starý vídeňský soud pro celé dřívější Rakousko měl užitkovou plochu v rozměru 7500 m² a náš původní projekt na Nejvyšší soud v Brně měří 7200 m² užitkové plochy. Původní projekt může se tedy co do rozsahu směle měřiti s Nejvyšším soudem v Lipsku a s bývalým Nejvyšším soudem vídeňským. A najednou se přijde s návrhem, že tento stavební program je nedostatečný a že se musí zvýšiti. Přichází zemský úřad a žádá zvýšení o 50% a z řad soudců Nejvyššího soudu přichází se dokonce s požadavkem o zvýšení tohoto programu o plných 100%.

Přirozeně, že úměrně roste také náklad. Původní projekt je vypočten na 12 až 15 milionů, nejnovější jest odhadován na 40 milionů, poněvadž tu nejde jenom o tu mnohost, ale i o vnitřní vypravení. Mně, který zastupuji Brno, bylo by jistě neobyčejně příjemné, kdybych mohl s dobrým svědomím se přimlouvati, aby budova Nejvyššího soudu byla vybavena vším možným komfortem. Ale soudím, že každý rozumný člověk, za dnešních poměrů, bude žádati, aby budova byla sice účelná, dostačující, ale naprosto nesmí býti luxusní! Nemůže nám býti vzorem snad budova budapešťského nejvyššího soudu. Myslím, že každý, jemuž záleží na tom, aby Nejvyšší soud v Brně dostal svou budovu, ale jemuž záleží také na tom, aby se něco dělo, aby se podnikalo a stavělo, musí souhlasiti s kategorickým požadavkem, aby se tato otázka brzy definitivně vyřešila, a aby se přestalo se stálým, ničím neodůvodněným rozšiřováním stavebního projektu.

Odhlasovali jsme právě fondy, které mají nezaměstnaným opatřiti práci. Nuže, taková stavba Nejvyššího soudu v Brně jistě by také odpomohla velice tamější neobyčejné tíživé nezaměstnanosti. Máme obavy, že věc se stále a stále oddaluje jen proto, aby nedošlo ke stavbě budovy Nejvyššího soudu v Brně vůbec . . .

Žádáme všechny, kteří jsou odpovědni za tuto otázku, aby se uskrovnili, aby projekt mohl býti co nejrychleji definitivně vyřešen.

Slavný senáte! Hlasujeme přirozeně pro aktuárský zákon. Vidíme v něm první krok k ozdravění poměrů u soudů. Čekáme od něho odlehčení soudů, ale očekáváme také ještě, že se přikročí k řešení druhé otázky, to jest otázky osobnosti soudcovy. Soud musí přirozeně vykazovati vysokou úroveň, ale soud musí míti také všeobecnou důvěru. Dosud u nás nebylo nedůvěry k soudům a nikdo také ani v nejmenším nepochyboval o nestrannosti a objektivitě soudů. Jestli však v poslední době staly se určité případy, které způsobily, že veřejná důvěra zakolísala, znamená to pro nás memento a zároveň povinnost, abychom se touto otázkou vážně zabývali a udělali všechno, co je s to, zjednati bezpečně nápravu. Také u nás platí heslo "iustitia rei publicae fundamentum! ale ovšem pravá iustitia, která zná jen zákon a nehledí ani napravo ani nalevo, iustitia, která je si vědoma svých povinností. (Potlesk.)

Místopředseda Trčka (zvoní): Byl mi podán dostatečně podporovaný resoluční návrh sen. dr Fáčka, dr Karasa, dr Veselého, Filipínského, dr Havelky, dr Hellera a druhů.

Prosím, aby byl přečten.

Tajemník senátu dr Šafařovič (čte):

Resoluční návrh sen. dr Fáčka, dr Karasa, dr Veselého, Filipínského, dr Havelky, dr Hellera a druhů:

1. Vzhledem k tomu, že na Moravě více jak 17 roků vykonává řada soudních úředníků konceptní práce (býv. konceptní pomocníci) a byli pro tento výkon služby odborně připraveni, vyzývá se vláda, aby umožnila dosažení místa aktuárského též těmto soudním úředníkům.

2. Vláda se vybízí, aby při provádění zákona pamatovala na službu konceptních pomocníků, ustanovených v roce 1928 u okresního soudu exekučního v Praze, jako rovnocennou službě čekatelské pro vyšší pomocné služby a aby bylo na tyto síly pamatováno při obsazování míst.

3. Vláda se vybízí, aby při provádění zákona o použití vyšší pomocné služby soudní byla služba výkonných úředníků tam, kde jsou výhradně pro tuto službu soudní úředníci ustanoveni, považována za službu podle § 1. odst. 2.

Místopředseda Trčka (zvoní): Slovo má pan zpravodaj.

Zpravodaj sen. dr Farkas: Slávny senát! Súhlasím s rezolúciou pána sen. dr Fáčka, dr Karasa a súdruhov, kde sa žiada o použitie úradníkov vyššej pomocnej služby. Touto rezolúciou sa zaoberal i výbor koaličný. Poneváč je tá rezolúcia úplne odôvodnená, uctive navrhujem: račte tu rezolúciu přijať. (Souhlas.)

Místopředseda Trčka (zvoní): Budeme hlasovati.

Kdo souhlasí s uvedenou osnovou zákona, jejím nadpisem a úvodní formulí podle zprávy výborové v souhlasném znění s usnesením poslanecké sněmovny vyznačeným v sen. tisku 402 ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Uvedená osnova zákona s nadpisem a úvodní formulí přijímá se podle zprávy výborové v souhlasném znění s usnesením poslanecké sněmovny vyznačeným v tisku 402, a to ve čtení prvém.

Přerušuji schůzi na ¹/₂ hodiny.

Místopředseda Trčka (zvoní): Pokračujeme v jednání.

Celkové zájmy veřejné vyhledávají, aby naznačené věci projednány byly v době co nejkratší.

Navrhuji proto, aby byly projednány řízením zkráceným.

Kdo s tímto návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Můj návrh je přijat.

Přikročujeme ke hlasování ve čtení druhém o naznačených věcech v důsledku přiznané pilnosti.

Táži se pánů zpravodajů sen. Kříže a sen. J. J. Krejčího, mají-li nějakých textových změn.

Zpravodaj sen. Kříž: Nemáme.

Místopředseda Trčka (zvoní): Kdo souhlasí s osnovou zákona, jejím nadpisem a úvodní formulí tak, jak byly přijaty ve čtení prvém, také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Uvedená osnova zákona, nadpis a úvodní formule přijímají se ve čtení druhém.

Kdo souhlasí s resolucemi výboru technicko-dopravního a rozpočtového čís. 1 až 7 a se dvěmi resolucemi výboru rozpočtového čís. 8 a 9, tak jak jsou ve zprávě výborů otištěny, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Přijímají se.

Kdo souhlasí s resolucí sen. dr Kovalika a druhů, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Zamítá se.

Bod další je:

Táži se pánů zpravodajů sen. Stržila a sen. Foita, zda mají nějaké tiskové opravy.

Zpravodaj sen. Stržil: Nemám nic.

Zpravodaj sen. Foit: Rovněž nic.

Místopředseda Trčka (zvoní): Kdo souhlasí s osnovou zákona, jejím nadpisem a úvodní formulí tak, jak byly přijaty ve čtení prvém, také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Osnova zákona, nadpis a úvodní formule přijímají se ve čtení druhém.

Kdo souhlasí s resolucemi výboru národohospodářského a rozpočtového čís. 1. a 2. tak, jak jsou otištěny ve zprávě výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Přijímají se.

Na pořadu dále je:

Táži se pana zpravodaje sen. dr Havelky, má-li nějakých textových změn.

Zpravodaj sen. dr Havelka: Ne.

Místopředseda Trčka (zvoní): Kdo souhlasí s uvedenou osnovou zákona, jejím nadpisem, nadpisy jednotlivých částí a paragrafů, jakož i s úvodní formulí tak, jak byly přijaty ve čtení prvém, také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Uvedená osnova zákona, jeho nadpis, nadpisy jednotlivých částí a paragrafů, jakož i úvodní formule přijímají se tím ve čtení druhém.

Kdo souhlasí s resolucí výboru ústavně-právního tak, jak jest otištěna ve zprávě výboru, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Přijímá se.

Další bod:

Táži se pana zpravodaje sen. dr Farkasa, má-li nějakých textových změn.

Zpravodaj sen. dr Farkas: Nemám.

Místopředseda Trčka (zvoní): Kdo souhlasí s osnovou zákona, jejím nadpisem a úvodní formulí tak, jak byly přijaty ve čtení prvém, také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Osnova zákona, nadpis a úvodní formule přijímají se ve čtení druhém.

Budeme hlasovati o resoluci sen. dr Fáčka a druhů.

Kdo souhlasí s resolucí sen. dr Fáčka a druhů, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Přijímá se.

Jelikož se jedná o osnovu zákona, kterou nebylo možno ve lhůtě ústavní listinou stanovené vyříditi, navrhuji, aby byla požádána poslanecká sněmovna o prodloužení lhůty o dalších 7 měsíců.

Kdo s tímto návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Můj návrh je přijat.

Přerušuji další projednávání pořadu schůze.

Tajemník senátu dr Šafařovič (čte):

Podle usnesení iniciativního výboru ze dne 27. března 1931 přikázáno:

Výborům technicko-dopravnímu a rozpočtovému:

Tisk 390. Návrh sen. Šťastného, Hubky, Černého a spol. na zřízení permanentní komise pro umožnění nezbytně nutných komunikačních a jiných prací v hlavním městě Praze.

Výborům národohospodářskému a rozpočtovému:

Tisk 406. Návrh sen. Thoře, Pastyříka, Trčky, Kotrby, Slámy, Kianičky a druhů na doplnění zákona ze dne 15. června 1927, č. 76 Sb. z. a n., o daňové reformě.

Výborům sociálně-politickému a rozpočtovému:

Tisk 421. Návrh sen. inž. Havlína, Bergmana, Curkanoviče, Dyka, dr Řeháka, Pavelky, F. Nováka a druhů na poskytnutí lázeňského nebo pohraničního přídavku zaměstnancům státním, státních podniků a učitelům v některých lázeňských a pohraničních místech.

Místopředseda Trčka (zvoní): Navrhuji, aby se příští schůze konala v pondělí dne 30. března 1931 o 16. hodině s tímto

1. Návrh, aby podle §u 55 jedn. řádu řízením zkráceným projednán byl vládní návrh, kterým se předkládají Národnímu shromáždění k projevu souhlasu I. Dohoda mezi republikou Československou a republikou Francouzskou o letecké dopravě, podepsaná v Praze dne 26. května 1925 a 2. Dodatkový protokol k této dohodě, podepsaný v Antverpách dne 25. června 1930. Tisk 399.

2. Zpráva I. výboru technicko-dopravního, II. výboru zahraničního o vládním návrhu (tisk 399), kterým se předkládají Národnímu shromáždění k projevu souhlasu 1. Dohoda mezi republikou Československou a republikou Francouzskou o letecké dopravě, podepsaná v Praze dne 26. května 1925 a 2. Dodatkový protokol k této dohodě, podepsaný v Antverpách dne 25. června 1930. Tisk 425.

3. Zpráva I. výboru technicko-dopravního, II. výboru rozpočtového k vládnímu návrhu zákona (tisk 412) o nabytí místní dráhy Litovel-Senice státem. Tisk 424.

Jsou námitky? (Nebyly.)

Končím schůzi.