Schůze zahájena v 11 hodin 27 minut.

Přítomni:

Předseda: dr Soukup.

Místopředsedové: Donát, dr Heller, Trčka, Votruba.

Zapisovatelé: dr Karas, Pichl.

108 senátorů podle presenční listiny.

Zástupci vlády: ministři: dr Dérer, dr Šrámek, dr Viškovský.

Z kanceláře senátní: tajemník senátu dr Šafařovič, jeho zástupci dr Bartoušek, dr Trmal.

Místopředseda Donát (zvoní): Zahajuji schůzi.

Oznamuji, že dal jsem dovolenou na tento týden sen. Ďurčanskému, Lukschovi, Stodolovi, Teschnerovi; dodatečně za minulý týden sen. Sehnalovi.

Navrhuji, aby byla dána zdravotní dovolená na dobu 2 měsíců sen. Löwovi, do 20. února sen. Pavelkovi, do 5. dubna sen. Kavanovi, dodatečně na minulý týden a na tento týden sen. dr Grosschmidovi, na dobu 14 dnů za účelem cesty za hranice sen. dr Medingerovi.

Konstatuji, že senát je schopen se usnášeti.

Kdo souhlasí s udělením dovolených, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Žádané dovolené jsou uděleny.

Tiskem rozdáno:

Tajemník senátu dr Šafařovič (čte):

Tisk 386. Vládní návrh, kterým se předkládá Národnímu shromáždění Mezinárodní obchodní úmluva ze dne 24. března 1930 a Protokol k ní z téhož dne.

Tisk 388. Vládní návrh zákona, jímž se prodlužuje platnost zákona ze dne 17. března 1925, č. 58 Sb. z. a n., ve znění zákona ze dne 13. července 1927, č. 113 Sb. z. a n., o celních slevách pro dovoz strojů a přístrojů.

Tisk 389/1. Interpelace sen. Nedvěda, Hakena a soudr. ministru vnitra v záležitosti obecních voleb v Gajdlu na Slovensku dne 28. října 1930.

Tisk 389/2. Interpelace sen. Filipínského a soudr. na pana ministra vnitra ve věci nevyřizování žádostí za přiznání státní starobní podpory okresním úřadem v Boskovicích na Moravě.

Tisk 389/3. Interpelace sen. Hubky, Berkovce, Vaněčka a spol. na pana předsedu vlády Frant. Udržala ohledně provádění lesní reformy na velkostatku Žinkovy.

Tisk 389/4. Interpelace sen. Modráčka, Johanise a soudr. na vládu Československé republiky ve věci podpory stavebního ruchu k zmírnění hospodářské tísně a nezaměstnanosti.

Tisk 390. Návrh sen. Šťastného, Hubky, Černého a spol. na zřízení permanentní komise pro umožnění nezbytně nutných komunikačních a jiných prací v hlavním městě Praze.

Tisk 391. Zpráva imunitního výboru o oznámení okresního soudu v Duchcově ze dne 4. února 1931, č. j. Nt 13/31, že byla uvalena na sen. Stránského prozatímní zajišťovací vazba (č. 3211 a 3212/1931 předs.).

Zápis o 79. schůzi senátu Národního shromáždění republiky Československé vyložen byl podle §u 72 jedn. řádu v senátní kanceláři k nahlédnutí.

Ježto nebyly v předepsané lhůtě žádným panem senátorem podány písemné námitky, pokládá se zápis ten za správný a bude vytištěn.

Z předsednictva přikázáno:

Výboru iniciativnímu:

Tisk 390. Návrh sen. Šťastného, Hubky, Černého a spol. na zřízení permanentní komise pro umožnění nezbytně nutných komunikačních a jiných prací v hlavním městě Praze.

Výboru imunitnímu:

Žádost krajského soudu v Mostě za souhlas k stíhání sen. Stránského pro zločiny podle §§ 81, 82 II sazba a 87 tr. z., přečiny podle §§ 279 a 283 tr. z. a přestupek podle §§ 3, 19 shrom. zákona (č. 3230).

Místopředseda Donát (zvoní): Přikročíme k projednávání pořadu jednání.

Na pořadu je:

Pokračování v rozpravě o prohlášení pana předsedy vlády.

Rozprava byla zahájena v 79. schůzi senátu.

Ke slovu je dále přihlášen pan sen. Foit. Prosím, aby se ujal slova.

Sen. Foit: Slavný senáte! Řešení hospodářské krise, naznačené vládou, jest jistě přechodné, zatímní, a to až do doby, kdy nalezne se soulad a usměrnění mezi všemi výrobními vrstvami. Jen úměrné snižování cen a šetrnost do krajnosti může položiti trvalejší základ k lepší budoucnosti. Nezapomínejme, že hlavní vzpruha obchodu a průmyslu, zemědělství a živností, spočívá v úrokové míře. Nestačí nepatrné snížení, dnes již známé, které je daleko neuspokojující. V těžké době by banky měly přinésti oběť úměrnou době nynější.

Kritické postavení všech výrobních vrstev, zvláště stavu zemědělského ukládá nám všem za povinnost vážně zabývati se řešením. Slovo "krise" jest již slabé, aby vystihlo nynější stav zemědělství, které za těchto okolností spěje již neodvratné katastrofě vstříc. Mezi zemědělstvím a průmyslem vede se těžký a urputný boj o primát. Ač tato otázka je ve všech státech rozřešena, dělá u nás velké těžkosti. Průmysl a jeho podporovatelé a protežovatelé raději snad vidí slabé zemědělství a upozorňují všechny rozhodující činitele na potřeby průmyslové, které označují jako důležitější pro stát.

Otázka tato, tak důležitá, jest již ve všech státech rozřešena. Máme státy s velkou převahou průmyslu, které podporují svůj průmysl, při tom nezapomínají však na zemědělství, jakožto základ všech národů světa. Státy zemědělské, jako Jugoslávie, Bulharsko, Rumunsko, Polsko a Maďarsko mají smysl pro podporu nejen v zemědělské výrobě, ale i v průmyslu, který těší se rostoucímu rozkvětu v té míře, že státy průmyslové s obavou hledí své budoucnosti vstříc. Dobře jdoucí, prosperující zemědělství, je pružným perem, které reguluje veškerý hospodářský život.

Jestliže těžké mraky doléhají na průmysl celého světa, zavinila to z větší části zemědělská krise, která podlomila a znemožnila kupní možnosti a sílu malého i velkého zemědělce. Z části zavinil si průmysl depresi sám tím, že po válce o překot a bez potřeby zařizoval různé závody, mnohdy zcela zbytečně, jako na př. nepoměrně veliký počet pil na dřevo. Ještě před dvěma léty v době příznivé a dobré průmyslové konjunktury pracoval skoro všechen průmysl přes čas, mnohdy na dvě směny, jen aby v této příznivé době vydělal co nejvíce. Tak se stalo, že prázdně sklady se plnily víc a více, až nepostačovaly pro zboží, které průmysl přímo chrlil. Továrník zastavuje výrobu, a nežli vyprodá své skladiště pošle dělníky na státní zaopatření.

Konečně také válka ublížila a zeslabila náš průmysl i v jiných zemích, a to v době nedostatku veškerých průmyslových předmětů a tovarů té doby. Tyto nedostatky přímo nutily mnohé země bez průmyslu, aby zaváděly si průmysl svůj vlastní.

Byl jsem před třemi léty na veletrhu v Záhřebe, kde se zájmem jsem pozoroval nejen náš průmysl, ale i průmyslové výrobky zemí staré průmyslové tradice a porovnával jsem tyto s výrobky průmyslu místního, který po prvé uváděl své výrobky širší veřejnosti. Bylo zřejmo, že skoro všechny tyto výrobky nesou znak každé počáteční výroby, malá dokonalost každého laika poučovala, že je to výroba začínajícího průmyslu. V některém odvětví byl však viděti rychlejší vývin, jako na př. u výrobků kožařských a i u některých jiných.

S našimi průmyslovými výrobky a vývozem stane se to tak, jak již nyní se jeví v cukru, ječmeni a sladu. Náš hanácký ječmen nemá soupeře. Je prvotřídní a nedostižné kvality. Dlouholetá tradice tohoto ječmene, výběr semene, půdní poloha postavila jej na tuto výši. Před válkou, ve válce a ještě několik roků po válce prodával se náš ječmen do cizozemska za slušnou cenu. Dnes vedeny snahou po soběstačnosti, pěstují ječmen všechny země, do nichž náš ječmen byl exportován. Tento jimi vypěstovaný ječmen je daleko horší jakosti, pivo z něj připravované je také horší, chutná však, poněvadž je z domácí výroby.

Tak jako mnohé země stoupající vzdělaností národů a touhou po samostatnosti ztratí mnohé kolonie, tak ztratí své doby nevyhnutelně i průmyslová odbytiště v zemích, které v průmyslu dosáhnou též úplné soběstačnosti.

Vývozní bilance nebude příští léta tak aktivní jako doposud. Ministr financí a národohospodáři budou sami volat po zákazu dovozu všeho toho, co sami budeme si moci zde vypěstovat.

Místo banánů a pomerančů bude se podporovati pěstování našeho jablka, kteréžto je nejen výživnější, ale i zdravější nežli namnoze nahnilé banány. Dva roky již tomu, co mrazem zpustošeny byly naše sady a zahrady. A výsledek tohoto zásahu kruté přírody jeví se již nyní v tom, že trestá nejen ty, kteří o stromoví přišli, doléhá i silně na konsum, kterému není možno za tak vysoké ceny ovoce kupovat. Škody na stromoví jsou takového rázu, že je nutný zásah státu, aby zapodpořil vydatným způsobem možnost znovuzřízení zpustošených zahrad a sadů.

V budoucnosti pak nebude vůbec sporu, má-li býti omezen nebo zastaven dovoz cizích hospodářských produktů. Vždyť vydáváme za dovezené cizí vepře a sádlo skoro 1¹/₂ miliardy Kč. Dovážíme ještě dnes skoro 40.000 vagónů pšenice a pšeničné mouky, 20.000 vagonů kukuřice a za více než čtvrt miliardy cizího lnu. Len, to je stálá píseň, nemající konce, našich nejchudších horských krajů. Dříve nebylo námitek proti špatné jakosti lnu. Naše horské kraje vypěstovaly jakostního lnu tolik, kolik náš průmysl spotřeboval. Býval to své doby jediný příjem vysoko položených obcí. Sám mohu konstatovati, že jsem ve svém horském hospodářství tržíval před 30 lety za len jen v domácích pazdernách zpracovaný 600 až 700 zlatých, tedy obnos na tehdejší dobu dosti značný, z něhož zapravoval nás sedlák o vánocích veškerá vydání a výplaty čeledi, placení daní, úroků a pod.

Zemědělská jeho výroba bude a musí vyrovnávat veškeré rozdíly a udržovat rovnováhu ve státě.

Uvedu malý příklad, v jakých poměrech musí náš rolník pracovati. Data jsou uvedena z hospodářského družstva o rozdílech cen hospodářských produktů v procentech za r. 1929 a 1930. Ručím za ně do halíře. R. 1929 pšenice stála 158.80, r. 1930 142.50, je tedy rozdíl v jednom roce 10.3%. Žito r. 1929 stálo 132.75, r. 1930 87.10, rozdíl 34.3%. Ječmen stál r. 1929 135.95, r. 1930 105.87, rozdíl 22.1%. Oves stál r. 1929 130.70, r. 1930 87.-, rozdíl 33.4.

Jestliže vezmeme průměr, kde vezmeme pšenici, jako produkt lepších krajů, kde byla poněkud zpeněžena, je ztráta v tomto jediném roce 25%. A jestliže vezmeme jen horské kraje, je ztráta 29.93%. Tedy je vidět, že při této krisi daleko více trpí horské kraje než požehnané kraje v nížinách. U vepřového dobytka je diference 36.8% a u hovězího dobytka asi 28%. Když porovnáme živočišnou a rostlinnou produkci v celku, je rozdíl 31.57%.

Konsument neměl tenkrát vyšší příjem, ač bylo dráže. Dnes jsou některé výrobky, které rolník prodává o 30 až 50% levněji, a přece je skoro stejně draho. Komu připadá k dobru menší tržba zemědělce? V čem se projevuje? To je rej miliard, které rolník ztrácí.

Malý přehled v obilnářském statku na Českomoravské vysočině za r. 1930. Nebudu uváděti vše dopodrobna, abych vás neunavoval, ale je to přesný výpis účtů statkáře v horském kraji, který má 105 ha zemědělské půdy ve výšce 550 m nad mořem. Ten uvádí, že jeho hotová vydání byla 226.000 Kč, příjem 164.000 Kč, tedy ztráta hotových 62.000 Kč, odpisy na inventáři 28.000 Kč, celková ztráta tedy 90.000 Kč. K úrokům z hodnoty statku není přihlíženo, ani k osobním potřebám statkáře. Podotýkám, že dotčený statkář je bývalý ředitel banky, který poměrně v mladém věku 40 let ujal se hospodářství a za 6 roků dobře rozumí našemu řemeslu, má také tužku v ruce a přišel k takovým výsledkům, že kdyby jen úhořil a spásal, měl by ztrátu jen 12.000 Kč.

Ještě jiný příklad, který vás bude velmi zajímat. Týká se to úředního jednání v berní komisi. Jde o velkostatkáře, který má 1.100 měřic pozemků a 700 měřic pěkného, avšak mladého lesa, kde si pomáhá také probírkami. Tento velkostatkář, který má vedle polí také dobře prosperující mlýn a lihovar, uvádí, že byl ve svém hospodářství pasivní a zdráhal se platiti důchodovou daň. Dával výpočet přesně účetnicky doložený, který však nebyl vzat předsedou berní komise na vědomí. Berní správa vyžádala si létací komisi revisní od ministerstva vnitra a ta nalezla, že jeho výpočet je správný, a tak byl osvobozen od každé důchodové daně. Tedy tak vypadá velkostatkář. A jak vypadá malý sedlák, který nevede účetnictví a který je paušálem donucen, aby platil důchodovou daň z důchodů, kterých nemá?

Zemáky prodáváme škrobárnám za 8 Kč. Přepočítáme-li to na cenu předválečnou, jsou pouze třikrát tak drahé. U zemáků ještě dnes není rozřešena tarifová otázka. Tak na př. ze stanice Telč stojí dovoz 1 q do Brna 6 Kč a do Ostravy 9 Kč. To přece není nijak úměrné ceně bramborů. Jak jsou informovány státní úřady a zejména železnice, vyplývá z tohoto: Byl jsem osobně 9. t. m. ještě s mnoha jinými u tarifového oddělení ministerstva železnic domáhati se slevy na dovoz zemáků. Vedoucí úředník tohoto odboru mně sdělil, že to asi ztěžka půjde, že má informace od expertů, že úroda bramborů letošního roku je podprostřední, že nebude potřebí žádných přesunů a že nestojí celá tato věc pro dovoz státních drah ani za úvahu. Ačkoli škrobárny mají tolik škrobu v zásobě, že by vystačil na celý příští rok, přece je dovoleno vyráběti škrob z cizích dovezených produktů. Vyrábí se této doby v Čechách ve třech závodech, na Moravě v sedmi a ve Slezsku ve dvou, celkem ve dvanácti závodech škrob z rýže, pšeničné mouky a kukuřice. Tyto závody vyrobí ročně 80.000 q škrobu a 5.256 q lepku. Továrny tyto zpracují celkem 137.743 q suroviny. Ještě nejlépe zpeněžíme zemáky u drobných zemědělců v družstevních lihovarech, které dávají zálohovou cenu 15 až 16 Kč. Lihovary ty, jichž počet je 297, vyrobí 243.600 hl lihu. Tyto lihovary vznikly z velké části z pozemkové reformy a jsou zatíženy namnoze dosti značným dluhem.

Kol. Mikulíček vytýkal velký příjem, přímo hrabivost ve výrobě cukrovarů, pivovarů a lihovarů. Poněvadž i na jiném místě se uvádí, jakoby velké zisky z těchto podniků mohly samy rozřešiti zemědělskou krisi, je potřebí toto tvrzení vyvrátiti a říci pravdu.

Jsem hospodářem horského kraje a nemám ve věci cukrovarů náležité vědomosti, avšak čtu v novinách, že již 39 cukrovarů bylo uzavřeno, není pro budovy žádného upotřebení a také jsem četl, že mnohé cukrovary nebudou vypláceti dividendu. Myslím, že lepší časy našich cukrovarů jsou ty tam. Ostatně těch několik okresů v polabské krajině a na Hané a některé okresy na Slovensku jsou jen malým úsekem v hospodářství vůbec. Družstevních pivovarů velkých nemáme. Snad tyto mají přechodné zisky při tak nízkých cenách surovin, které potřebují, jako chmel a slad. To by se jednalo jen o velké pivovary. Pivovary malé asi do 5.000 hl vykazovaly malou schopnost života a jsou pomalu uzavírány. Lihovary nejsou všechny naše a my nic jiného nechceme, nežli lihovary, které vykazují tak velké zisky, zrušiti. Tyto lihovary průmyslové potřebují v poměru výroby nepoměrně méně zřízenců, a to jednoho dělníka lihovar průmyslový a 4 dělníky lihovar družstevní. Průmyslový lihovar vyrábí z melasy, která je nepoměrně levnější nežli surovina pro lihovary zemědělské, které vázány jsou určitou plochou půdy zemědělské. Průmyslových lihovarů je 42, zpracují 172.800 hl lihu a mají přiděleno 27% výrobního oprávnění. Průměrně jeden lihovar vyrobí 4.000 hl. Lihovarů zemědělských, náležejících jednotlivcům, je v republice 603. Zpracují celkem 233.600 hl lihu, t. j. průměrně jeden lihovar 381 hl lihu. Lihovary tyto jsou ponejvíce velkostatkářské a také vázané půdou zemědělskou a nemohou využíti plně svého strojního zařízení, poněvadž lihovary tyto před pozemkovou reformou byly postaveny pro daleko vyšší výměru a vyráběly své doby asi třikrát tolik lihu jako nyní při stejném zařízení.

Jestliže tedy vyráběl dříve velkostatkářský lihovar 8 hl lihu denně, vyrábí nyní 2 až 3 při stejném zařízení a při stejné režii. Tímto způsobem nehledě ke krmné hodnotě výpalku, nevykazují tyto lihovary zisku, jak možno zjistiti u berních správ, kam tyto větší objekty předkládají přesné účetní knihy.

Podle úředních dat z r. 1930 je rozvrstvení lihovarů toto: Lihovarů družstevních do 5 ha je spojeno 22%, celkem bylo zúčastněných 3.520 zemědělců. Do 10 ha je těchto lihovarů 27%, celkem 4.320 zemědělců. Do 20 ha 30%, celkem 4.800 zemědělců, do 50 ha jen 17% a 2.720 zemědělců, do 100 ha pouze 2%, celkem 320 zemědělců a přes 100 ha jen 1% a 160 zemědělců.

Celkem je zúčastněno v lihovarech 16.000 rolníků a domkářů, z toho je malých zemědělců, majících výměru polí, luk a pastvin, do 20 ha, 12.000.

Lihovarů družstevních je celkem 297 a vyrobí 243.600 hl, t. j. jeden lihovar vyrobí průměrně 800 hl.

Tyto lihovary opírají se o zemědělskou půdu přezkoušenou finančním okresním úřadem.

Tyto lihovary, vzniklé z části z pozemkové reformy, byly přijaty ve stavu velmi špatném, po celou válku nebyly opravovány, naopak ochuzeny o ušlechtilé kovy, tvořící strojovou součást celkové mašinérie.

Tyto lihovary dávají letos zálohově ceny 15 až 16 Kč za 1 q zemáků. To jest jediné slušnější zpeněžení v letošní bramborové nadúrodě. Ještě dostanou jednotliví členové doplatek až při konečném vyúčtování, kde musí býti brán zřetel na úmor dluhů a pod.

Veškeré lihovary spotřebují jen asi necelá 4% zemáků z celkové úrody, takže při tomto průmyslu znamená zvýšení cen zemáků něco jen u nepoměrně malého počtu pěstitelů.

Míchání čistého lihu do benzinu pro veškeré pohonné stroje výbušné a auta znamenalo by při 10 až 20% míchání nových asi 120 lihovarů zemědělských. Nový lihovar nestojí 40.000, nýbrž kolem 1 mil. Kč i více. Máme několik takových nových lihovarů, kde se usnesli rolníci dávati zemáky zdarma několik roků.

Je pravda, že někde škrobárny platí zemáky pouze asi 8 až 10 Kč. Máme však také jen nepatrný počet družstevních škrobáren a vidíme tedy jasně do jejich hospodářství. Sami jsme se po 2 letech značných ztrát ve škrobárnách usnesli platiti sami sobě za zemáky jen tyto ceny.

Poukazování na okolnost, že cla a jiná žádaná opatření neslouží malým, je házení písku do očí. V naší republice je přes 90% rolníků a domkářů, kteří vlastnoručně obdělávají svá hospodářství. Stejná namáhavá práce je poutá, mají tytéž potřeby, není mezi nimi rozdílu. Ve stravování jsou všichni skromní, maso na jejich stůl přichází jen v neděli.

Tvrzení, že ochrana zemědělské práce prospívá jen velkým, není správné. Malý domkář, mající 2 nebo přes 2 ha, neprodá sice žito, ale prodá všechen oves. On nemá koně, nemá plemeníky; je největším chovatelem slepic, dobytek také sám ošetřuje, má 2 krávy a tu mu není jedno, kolik stojí máslo. Tento malý člověk prodá 2 telata. To znamená od loňského roku ztrátu po 300 Kč, tedy 600 Kč. Malý domkář chová vepřového dobytka k poměru půdy daleko větší množství. Náš člověk, o němž mluvím, prodá nejméně 2 vepře ročně. Rozdíl ceny loni 12 a nyní 6 je 1.200 Kč.

Není nikterak na místě tvrzení, že jen malý zemědělec potřebuje ochrany. Tuto ochranu malých zemědělců slibují všechny strany. Je však opravdu velice těžko nalézti mez, kde končí malý a kde začíná velký zemědělec. Ostatně velkých zemědělců, kteří nepracují fysicky, je malé procento.

Celému bramborářskému průmyslu nutno pomoci vydatným podporováním, tak jako zničenému chmelařství a lnářství. Vedle vydatné pomoci by se doporučovalo, aby urychleným způsobem bylo vydáno nařízení, jímž by byly donuceny veškeré výbušné hnací motory, auta, traktory atd. přimíchávati do benzinu aspoň 20% čistého lihu.

Vepřový dobytek poklesl ve své ceně na 6 Kč za 1 kg. Kolik platí konsument za maso? Na kolik snížily ceny velké uzenářské továrny a konsumní družstva? Kolik platíte za porci masa v jídelně? Jedna návštěva lékaře na vzdálenost 7 km stojí 100 Kč, t. j. 1 q žita. Cihly stály před válkou 30 korun s dovozem na blízké staveniště, t. j. přizpůsobeno ceně žita 2 q v předválečné hodnotě. Podle toho by měly státi podle dnešní ceny žita 140 Kč. Jen poněkud slušný nocleh stojí dnes 40 Kč, t. j. 5 q zemáků. Oblek již velmi slušný stál před válkou 50 K, což rovnalo se ceně 3 q žita. Dnes stojí oblek 700 Kč a sedlák musí dáti dnes za něj celou fůru žita, skoro 10 q. Příklady tyto mohly by se uváděti do nekonečna.

Horské kraje, ležící na lokálce, docilují nižších cen asi o 3 Kč proto, že ještě na těchto lokálních drahách se nepropočítává dálkový provoz. Je to nemyslitelno, je to nanejvýš nedemokratické, aby zrovna horské chudé kraje stále a stále byly ochuzovány a je smutné, že oprávněným přáním tak často vyslovovaným se nevychází vstříc.

Žádná politika, žádné náboženství, jen zájem republiky a snaha vyváznouti a uniknouti z temna umírání národa musí býti naší starostí. Prvně musí býti takto vybaveno ministerstvo železnic, a to rychle, neboť je zasaženo vážnou nemocí. Nelze tak ohromný materiál, s kterým se v ministerstvu železnic shledáváme, rozřešit laikovi za rok, i kdyby byl genius. Pozemní stavby, strojnictví, doprava, účetnictví, právní a obchodní záležitosti nepřehlédne ministr až za dlouhá léta. Je tedy přímo nemožno, aby i v tomto odvětví se střídali ministři každý rok.

Moderní sociolog bude si všímati jen toho průmyslu, který skýtá budoucnost. Průmysl upadající, kterému není pomoci, a který vytlačují země dřívějšího odbytu, musíme ponechati zániku.

Moderní národohospodář nebude posuzovat zásadu výpomocí podle množství příslušníků toho kterého stavu, nebude posuzovati podle politické příslušnosti. Bude hleděti, aby všechny stavy našly v republice postavení úměrné k vykonané práci a úměrné své schopnosti.

Moderní sociolog nebude řešiti otázku 13. služného tak, jak my jsme ji řešili. On si dá otázku: 1. zdali řešení je nutné v době všeobecné mizérie, 2. bude uvažovati, zdali na to má, anebo zdali bude na to míti zítra.

Jak dlouho se rodilo toto nic a co natropilo 13. služné nepříjemností. Není přece možno, aby při každé podobné záležitosti v budoucnosti se připustila licitace všech stran. Moderní člověk nesmí připustiti čachry, usnesou-li se koaliční strany a vláda na určité osnově tak, jak se stalo posledně. Mnohá strana prohlašovala smluvenou výpomoc za neuspokojující a budila zdání, že ona mluvčí strana by to řešila jinak, že by to řešila lépe, příznivěji pro státní úředníky.

Čelný denní list druhý den o tom napsal, že jeho strana slibuje, že toto opatření je prozatímní a že bude hleděti, aby ze 70% bylo zvýšeno na plných 100%. To bylo psáno v době, kdy každý je pevně přesvědčen, že tento slib nebude a nemůže býti splněn prostě proto, že musí nastati všestranné snižování na všem a všude. Také proto, že státní finance nesnesou dalšího zvýšení ve vydání.

Železo, na jehož ceně závisí veškerá podnikání v průmyslu, zemědělství a stavebních živnostech, musí upraviti ceny tak, aby umožnilo urovnání poměrů hospodářských. Jestliže jinde je železo o 15 až 20% levnější, proč není tomu tak u nás?

Ředitel kartelu, mající 1 milion služného nebo president kartelu, mající 4 až 6 milionů odměn, má také jen jeden žaludek; on valnou část příjmů odveze za hranice nebo ukládá a takto se odejímá kapitál provozovací tomu kterému podniku. Takový president kartelu nemá větších potřeb a také ho necením výše než našeho ministra, který má také povinnost, odpovědnost a vysokou kvalifikaci, a to jistě ve větší míře vyčerpává svou duševní i tělesnou sílu.

Veřejnost dále ukazuje a přeje si snížení poslaneckých diet. Toto snížení dalo by dobrý příklad jiným, dalo by možnost ostřejšího zakročení tam, kde je toho potřebí. Snižovati se musí od shora až dolů, až do určitého minima nutného ku prostému životu.

Každá výrobní vrstva musí najíti při snížení cen přiměřené ocenění své práce poskytující slušné živobytí.

Problém práce ženy v úřadě a továrně, racionalisace práce v mnohých odvětvích řeší zvýšenou výrobu moderními stroji, při níž prospěly ženy jako levnější pracovní jednotky. Světová válka povolala většinu schopných mužů na frontu a v mnohých případech nahradila žena jeho práci a úřady obsadila trvale. Toto nemá nesporně vliv na celkovou nezaměstnanost. V jaké síle a množství, těžko zjistit, poněvadž ženy nejsou skoro nikde úplně organisovány.

Další důsledek nezaměstnanosti je také ten, že muž vždy jde do povolání, které si určil cílem a programem a je nucen u něho setrvati celý život, kdežto žena béře zaměstnání přechodně, neboť vdavky ve více případech povolávají ji k rodinnému životu.

S tímto souvisí úzce populační otázka mající nesmírný význam u národa tak malého, jako je národ náš. Je možné, aby ještě dnes našel se někdo, kdo by nedoporučil ochranu zemědělství před další katastrofou? Jedná se přece celkem o malé zemědělce, kterých je v republice přes 90%. Jsou to drobní lidé, pracovití, šetrní a beznároční, pro něž neplatí zavedená osmihodinová doba pracovní, kteří se musí říditi a přizpůsobiti potřebám zemědělským tak, jak to zákon půdy žádá.

Vyvarujme se všech zbytečných vydání. Snižte průmyslové výrobky a mějte kuráž snížiti naše vlastní požitky, jako v Německu, které není hospodářsky lépe postaveno. Postavme veškerou výrobu ve státě, dráhy, báňské podniky, pošty na obchodní zvyklosti aspoň tak, aby zřízenci sami na sebe vydělali. Snižme počet ministerstev, nebojme se, i kdyby to někde bolelo. Věci nijak neprospěje, střídají-li se ministři v oborech, kde je potřebí říditi se dlouholetým plánem.

Nemohu jinak než končiti slovy bývalého francouzského ministerského předsedy, že kvetoucí zemědělství znamená blahobyt a základ celého národa.

Moje strana béře na vědomí prohlášení vlády a shoduje se s tímto prohlášením. (Potlesk.)

Místopředseda Donát (zvoní): Slovo má dále pan sen. dr Feierfeil.

Sen. dr Feierfeil (německy): Slavný senáte! Dvacet milionů lidí v různých státech Evropy, nehledě vůbec k Americe, volá: "Chceme práci a chléb!" Věru, je-li některé slovo bezprostředním projevem nezadatelných lidských práv, pak je to toto slovo. Chléb, prací vydělaný, anebo lépe řečeno: existence, důstojná člověka, prací nabytá, je nezadatelným nárokem každého, jejž smí žádati od lidské společnosti. A je-li dnes v Evropě 20 milionů lidí, kteří jsou zbaveni tohoto práva na práci a proto práva na existenci člověka důstojnou, pak je to znamením, které jako biblické "Menetekel" plamenným písmem svítí lidstvu Evropy. Jak daleko musí býti hospodářský řád vzdálen za našich dnů jakéhokoli sociálního, spravedlivého ducha, jenž každému zabezpečuje člověka důstojnou existenci, vzdálen sociálního ducha spravedlnosti a lásky, která před dvěma tisíci lety hlásána byla tím, jenž řekl: "Zželelo se mi lidu", vzdálen sociálního ducha spravedlnosti a lásky, jenž spočívá již v myšlence: Ten, jenž promluvil tato slova "zželelo se mi lidu", Božský spasitel, bydlel za svého lidského života v dělnické chatrči a v potu tváře pracoval s pilou a sekerou.

Těchto 20 milionů nezaměstnaných, kteří volají po prácí a chlebu, jsou zjevem, jenž co do sociální nespravedlnosti předstižen je snad jen ještě zjevem, který hlášen byl loňského roku: naproti v Americe zničeny byly ze spekulačních důvodů žně milionových hodnot, a touže dobou, kdy se to stalo, umíraly v Číně miliony lidí hladem.

Hospodářská bída je mezinárodním zjevem. Řekl bych proto: je-li mezinárodním zjevem, musíme při tom pomýšleti na Společnost Národů. Podle našeho názoru nebyla vůbec tím, čím podle své myšlenky měla býti. Jak řekl vynikající muž, byla to zaručující společnost k zabezpečení válečné kořisti z r. 1918. Řekl bych, světlý bod pro nás objevil se ponejprv v činnosti Společnosti Národů, když se před několika týdny ujala stížností do nelidského zacházení s německými menšinami v Polsku. Musilo to tam býti zlé, když Rada Společnosti Národů učinila proto svá známá opatření, i náleží dík všech menšin zdatné práci německého ministra zahraničních věcí Curtiuse, s jakou hájil stížnosti německé menšiny v Polsku. Ale jinak nechala Společnost Národů všechno to, co jest její hlavní úlohou, nepovšimnuto anebo chovala se nejvýše tak, že vzpomínáme na latinské přísloví: "Ut aliquid fecisse videatur." Vzpomínám na to, jak se zachovala Společnost Národů v otázce odzbrojení anebo v otázce báchorky o výhradně německé vině na válce, na které, jak známo, se zakládá celý Versailleský diktát a jiné věci. Bez povšimnutí nechala Společnost Národů zejména armádu nezaměstnaných, která vzrostla na počet 20 milionů, bez povšimnutí nechala všechny státy evropské, které chtějí práci, aby mohly žíti, a pracovati nesmějí. Mezinárodní zjev, který se nedostavil z dneška na zítřek, který trvá léta a kterého také nechala bez povšimnutí. Věru, zde byla pro Společnost Národů věc, jejíž řešení by bylo bývalo hodno nejlepších sil a veškeré námahy.