Dobré zařízení v novele je stanovení lhůt pro schvalování; pro rozhodnutí okresního výboru tři měsíce, zemského výboru 4 měsíce, a to pod sankcí.

Druhá důležitá změna zavedená touto novelou, jíž jsem se již dotkla, je zrušení vyrovnávacího fondu. Jejich funkci převezmou země, které z titulu, že budou zatíženy poskytováním příspěvků obcím a okresům, dostanou podle §u 10 vedle dosavadního podílu na dani z obratu a přepychu i podíl další z těchto daní a vedle dosavadního přídělu daně z piva příděl 24,6 % ze zvýšené daně z piva. Všecky tyto podíly jsou na jednotlivé země rozvrženy pevnou stálou kvotou.

V zákoně sice ne, ale v důvodové zprávě k zákonu bylo oznámeno, jak veliké kvoty jednotlivé země dostanou. Pokud jde o to, že země fungují jako správci fondů teď zemských, tady mají povinnost z přídělů podle §u 10, odst. 2. a 3., až do čtyř pětin dávati podpory obcím a okresům, jestliže jejich rozpočty nebudou kryty vlastními příjmy, ačkoli vyčerpají všechny možnosti, dané zákony 77 a novelou.

Ještě jedna důležitá věc finanční je v §u 27, sanace neuhrazených schodků zemského rozpočtu a okresních a obecních rozpočtů z r. 1931, pokud nebyly uhrazeny z vyrovnávacího fondu; budou poděleny ze zvýšeného výnosu daně z piva v roce 1930, totiž ze zvláštní daně z piva. Pro města, která jsou sídly zemských úřadů, má ministr podíl z daně obratové a přepychové v obnosu 10 mil. Kč. Velikost podílu jednotlivých měst se řídí poměrným počtem obyvatel všech těchto měst. Nárok však na výplatu podle původního vládního návrhu měla míti města jen tehdy - jde o Prahu, Brno a Bratislavu - jestliže vyčerpaly všechny možnosti dané zákonem, to je nejvyšší míru přirážek, dávky atd. Pro Prahu při zachování těchto podmínek by ustanovení nepřineslo ničeho z těchto 10 mil., - poněvadž Praha nedostoupila ještě nejvyššího čísla přirážek. Poslanecká sněmovna změnila toto ustanovení a stačí tedy výška přirážek 210 %, aby město, které je sídlem zemského úřadu, mělo nárok na podíl z těchto 10 mil.

Ve výboru pojednávali jsme dále zvláště o poměrech pražských. a o tom, že je potřebí obrátiti zřetel k úkolům a podpoře Prahy, která je příliš zatěžována jakožto město sídelní výlohami hlavně za výkup pozemků, rozšiřováním města atd. Doufejme, že tedy také k této věci se dostaneme.

Ještě několik finančních úlev má předložený, návrh zákona. Odbourává velice tíživou povinnost obcí, aby platily ošetřovné za své příslušníky v ústavech pro choromyslné, a 20%ní náklad v nemocnicích a porodnicích hradí obce jen po 4 týdny. Ovšem, úprava je trochu komplikovaná. Kdo žádá, aby byl osvobozen, musí míti potvrzení politického úřadu, tedy okresního úřadu; nestačí, aby obec potvrdila, že nemocný skutečně potřebuje ošetření a je nemajetný.

Další věcí jsou církevní přirážky ke školským účelům, na Slovensku a Podkarpatské Rusi. Započítávají se do maxima přirážek, které opravňuje, aby byl sdělen příspěvek ze zemského fondu.

V zákoně je jedna trapná věc, která vzbudila ve veřejnosti značný rozruch. Je to podřízení místních školních rad, vlastně rozpočtu místních školních rad obecním zastupitelstvům. Je zajímavo, že v původním návrhu nebylo tohoto ustanovení. Již někdejší systém zvláštních školních, přirážek ukazoval důležitost školního rozpočtu a jeho specielnost. Je evidentní, že věci kultury a náklady na kulturu ještě pořád nejsou dosti jasný všem občanům, jako ty věci a podniky, které nesou okamžitý evidentní prospěch. To vidíme také při školních budovách i v dosti velkých městech.

Proto bylo správno, že místní školní rady měly právo, aby sestavovaly rozpočet, který prostě zastupitelstvo zařadilo do rozpočtu obecního. Nyní je věc změněna tak, že sice místní školní rada dělá rozpočet, ale jen jako poradní orgán. Zastupitelstvo se o něm usnáší a místní školní radě zůstává toliko právo, aby rekurovala. Kdo znáte poměry zvláště ve městech, o něž jde, tedy uvidíte, že těžko místní školní rada bude se moci postaviti proti zastupitelstvu, kdežto zastupitelstva nikdy si nedala reservu, aby se postavila proti místním školním radám, nebyla-li spokojena s jejich rozpočtem.

Nutno vytknout zajímavý moment: Tento zákon konečně odstranil ducha, který byl v původním zákoně čís. 77. V novele je tón daleko mírnější a pak dává se přece jen mnoho věcí zase do rukou samosprávě. Je to zejména ustanovení, že zemské zastupitelstvo vydá pravidla o formálním postupu při rozpočtových pracích obcí a okresů, o zásadách pro příděl příspěvků zemských fondů; dále ponechává volnou úvahu o vyloučení té které obce z nároku na příděl. Je to ovšem logické, protože země vlastně bude ručiti nadále za to, aby tím vyrovnávacím fondem podělila pokud možno všechny obce a okresy.

Dále hospodaření, jak bylo již řečeno, s vyrovnávacími fondy je svěřeno zemím. Znamená to přece jen jakousi demokracii. Také to, že jsou povoleny obcím nové zápůjčky, na př. na lesy. V rozpočtovém výboru byla dlouhá debata o tom, zda lesy jsou něčím, co může financím obcí prospět. Dále na obecně prospěšná zařízení, na zařízení částečně subvencovaná, na další provedení rozdělaných prací atd. Že budou míti obce možnost toto všechno dělat, je jistě v jejich prospěch.

Každý z nás máme jistě plno zkušeností, jak to vypadá, když se škrtaly v rozpočtech položky, které byly nutné, aby se nějaká věc dodělala, aby se na př. dal plot ke škole, provedla kanalisace atd. Podle novely nebude nějakého prohlížení a škrtání v rozpočtech takovým způsobem, jako tomu bylo dodnes.

Ještě několik bodů. Všeobecně z debaty a také z petic, které byly poslány senátu, vyplývá, že výše 200 % přirážek je normální a proto by bylo logické a pro zjednodušení úřadování dobré, kdyby až do tohoto maxima 200 % nebylo potřebí schválení vyššího orgánu. Mohla stačiti v novele závora, že je potřebí dvoutřetinové většiny při zvýšení přirážek na 350 % při úrocích a splátkách z dluhů uzavřených po l. lednu 1931, nebo dokonce tříčtvrtinová většina při zvýšení přirážek okresů do 150 %, u obcí do 300 %; tato pojištění mohla býti dostatečnou zárukou, že by se tyto přirážky nezvyšovaly nijak proti vůli veliké většiny občanstva v obci.

Nepříjemným bodem jest, že zůstává v platnosti ustanovení, ze se obcím poukazuje měsíčně jen dvanáctina přijatých přirážek; ale zkušenostmi jest prokázáno, že se obcím nedostává vůbec těchto pravidelných přídělů, že se jim dostane přídělu jednou za čas. Z toho právě dnes vyplývaly požadavky, které jsou také v resolucích vyjádřené, aby se obcím vyplácely přirážky tak, jak přicházejí. Kdyby se příděly byly odevzdávaly obcím přesně podle zákona, nebylo by tolik neporozumění a nespokojenosti. Mluvím o těchto věcech, proto, že stojíme před definitivní formací zákona, že tedy je možno k věci vzíti ohled.

V důvodové zprávě jsou již naznačeny úmysly ministerstva financí pro definitivní úpravu. Z toho podtrhuji, že jsou tam velmi dobré věci, na př. konverse dluhů, dále koncentrace dluhů, snížení úrokové míry z těchto dluhů, což znamená cestu k oddlužení obcí. Ale je tam také poznámka, která podle mého názoru je nebezpečná, totiž ta, že úprava bytového problému musí míti podle zprávy podstatný význam pro finance svazků samosprávných - vyšší příděly daně domovní, zvýšený výnos přirážek k této dani. - V době, kdy se životní úroveň drobných vrstev dávno. ještě nevyrovnala potřebě, zdá se nám, že není správné toto strašení představami o podstatném zvýšeni činží, neboť jen to mohou znamenati citovaná slova důvodové zprávy. Nezdá se nám, že by bylo správné, aby obce jaksi touto věcí měly býti sanovány, poněvadž bude těžko, aby těm hospodářsky nižším, širokým vrstvám lidovým bylo zvýšeno nájemné, aby se tak zvýšila cena domovního majetku předválečného. Vždyť se nezhodnotil majetek movitý, úspory, aniž se vlastně dnes může mluviti o tom, že se zhodnotil majetek zemědělský při tom, jak klesá výnos půdy. Další spolupráci socialistických stran ve vládě a koalici, která dnes vládne a která projevila při této novele aspoň. trochu smyslu pro široké vrstvy lidové, že také větší trvalost konstelace vládní snad způsobí, že nebude ostrostí v zákonech, jako tomu bylo dříve a že se bude s občanstvem skutečně cítiti demokraticky že občanstvo bude míti důvěru k úřadům a tím že také dojdeme k vyšší morálce -veřejné správy pro finanční prospěch státu, země a okresu.

Rozpočtový výbor ještě vyslovil malou prosbu, žádost k ministerstvu financí, totiž, aby tiskopisy, které se vydávají ve věcech finančních, byly vydávány v řeči srozumitelné, aby nemusil malý člověk míti k tomu nejméně advokáta. (Hlas: Jaká je to řeč?) Lidská řeč, pochopitelná. Aby prostý člověk mohl zadost učiniti tomu, co od něho tiskopisy žádají, neboť víme, že je velmi mnoho nepříjemností pro poplatníka právě tím, že dosti nerozumí všem těm fermanům, které k němu docházejí.

Rozpočtový výbor po obsáhlé debatě usnesl se navrhnouti slavnému senátu, aby předloha o nové úpravě finančního hospodářství svazků územní samosprávy byla přijata ve znění sen. tisku. č. 325.

Předseda (zvoní): Uděluji dále slovo panu zpravodaji k osnově tisk 331, sen. Pánkovi:

Zpravodaj sen. Pánek: Slavný senáte! Mně připadla předloha z bohaté kytice různých finančních a jiných samosprávných opatření, předloha jistě málo příjemná, ke které jsem se dostal jako Pilát do kreda. Pan předseda rozpočtového výboru prostě mi tu předlohu přidělil, poněvadž ji nikdo nechtěl, ale já jsem ji přijal a neobával jsem se o ní referovati prostě z toho důvodu, že, co jsem řekl již dnes dopoledne, platí i o této předloze, že spoluvládnouti, spolurozhodovati neznamená jen dělati příjemné věci, nýbrž i nepříjemné.

Předloha byla předmětem velmi živé diskuse ve veřejnosti, tentokrát v nejširší veřejnosti. Nebyli to jen výrobci, majitelé pivovarů a s nimi spojení dělníci, nebyli to jen hostinští, ale jsou to také přirozeně ti, kteří pivo pijí, konsumenti, poněvadž malí dosti oprávněnou obavu, přes to, že říkáme, že pivo nezdraží, že jednou dražší bude - a možná dost, že bude i zdraženo. Ale přece jen zájem o předlohu nebyl takový, jaký by měl býti. Já jsem si pro krátkost času mohl teprve dnes opatřiti určitá data, jestli skutečně pivovary budou nebo nebudou poškozeny, ačkoliv utvořiti si skutečně objektivní úsudek je velmi těžké. Ale chci při této příležitosti zdůrazniti, co jsem řekl včera ve výboru, že při projednávání předloh skutečně důležitých a naléhavých není důstojno věci samé, jestliže máme předlohy vyříditi přímo v několika hodinách. Včera jsme předlohu neměli ještě v ruce a dnes už se o ní mluví a prošla dvěma výbory. Dnes už snad ani neplatí, co obyčejně říkáme, že to přežvykujeme, nýbrž my ty předlohy přímo polykáme.

Vzpomínám si, jak před lety, když byl zaveden pivní krejcar zemským sněmem, jaký byl tehdy obrovský rozruch ve veřejnosti. Jistě všichni si vzpomínáme, co jsme zde v senátě tehdy byli, jaký to byl rozruch, když tehdy byla dávka zavedena. Přestalo se choditi do hostinců, pivo se vařilo doma. A šlo tehdy jen o dva haléře! Konaly se průvody po Václavském náměstí a četné schůze. Dnes už ten zájem není. Varuji před tím. To není zjev, který by nám mohl býti zrovna příjemný. Račte mi rozuměti, co tím chci říci. Jestliže veřejnost ztrácí zájem o parlamentní práce, nevím, kam se dostaneme.

Nuže tato předloha není, jak jsem řekl, sympatická, jako žádná daň, zejména v nynější době, kdy říkáme, že musíme všechno snižovati, a přece se přichází se zvýšením pivní daně. Je však aspoň přijatelná, pokud jde o účel. Jestliže má výnos její sloužiti sanaci jistě rozháraných financí samosprávných svazků, jest její účel aspoň pro nás přijatelný, a proto můžeme předlohu doporučiti.

Tedy oč vlastně jde? Zákonem z 22. prosince 1920, čís. 76, byl pozměněn dosavadní způsob zdaňování piva tím, že zdaňování pivní mladinky, to je polovýrobku, ustoupilo od 1. ledna 1921 zdanění hotového výrobku při výstavu piva z pivovaru. Tento systém zdaňování piva se úplně vžil a možno s ním souhlasiti.

Pivo v Československé republice je do dnešní chvíle zdaněno takto: Státní daň: pivo výčepní 24 hal., ležák 32 hal., pivo speciální a cizozemské 40 hal. z jednoho litru. Kromě toho musí ve větších místech, jako v Brně, Praze a jinde býti vybírána ještě potravní daň na čáře, pokud se do těchto míst pivo z jiných míst dováží.

Pak je tu zemská dávka, která činí u piva výčepního 8 h, u ležáku 12 h. u piva speciálního nebo cizozemského 20 h z jednoho litru.

Dále jest obecní dávka. Většina obcí vybírá toho času obecní dávku z piva v částce od 8 h až do 10 h z jednoho litru, bez ohledu na druh piva.

Kromě toho je nutno platiti daň z obratu. Ta je paušalována a nebudu ji tu tedy rozváděti. Jak je vidět, je to zdanění značné. Představte si; mnoho-li zde připadá na veřejné dávky, nota bene čtvero druhů veřejných dávek, dokonce patero druhů, když vezmeme daň na potravní čáře. Je to zdanění jistě velmi značné. Je to stejné jako u lihu, cukru atd. Zde je také ta tíživost samotných daní jistě velmi značná. Dosavadní zatížení piva všeobecnou daní nápojovou a zemskou dávkou snese ještě poměrně další zatížení, uvážíme-li, nynější značný pokles hlavních pivovarských surovin, to jest ječmene a chmele. Dříve stál 1 q ječmene 170-190 Kč. (Sen. Hubka: Případně až 300 Kč!) Ovšem, případně 250 až 300 Kč, slad kolem 300 Kč, a toho času činí cena ječmene asi 130 Kč, sladu 215 Kč. Chmel stál ještě r. 1928 nejméně 1800 Kč za 50 kg a nyní stěží 500 Kč. Tedy pokles je velmi značný a přes to přese všecko, že všecky tyto suroviny klesly, dovážel se sem pouze chmel jugoslávský, který byl náhražkou chmele žateckého, je to zatížení velmi značné. Ale přes to přese všecko, že ty ceny surovin klesly, v drobném prodeji pivo v ceně nekleslo.

Podle výše uvedených cen, jak jsem je zde naznačil, sladu a chmele, činilo by snížení výrobních nákladů na 1 hl 10° piva při spotřebě 15 kg sladu a 25 dkg chmele 19 Kč. Jen tam, kde si pivovar vyrábí slad sám z nakoupeného ječmene, je uvedený rozdíl pro závody ještě příznivější. Já ovšem zde mám trochu jiné výpočty z kruhů odborných, které ovšem tvrdí docela něco jiného. Výrobní kruhy tvrdí, že čistý zisk z 1 hl piva činí asi 5 Kč, to že je celý jejich zisk. Nevím, jestli je to tak, nemohu to vědět. (Sen. Hubka: 21.90 Kč) Ano. Mám tu celou řadu cifer od odborníka na slovo vzatého, bohužel vedlo by to daleko, kdybych měl o tom mluviti a zde to rozvádět. Mám za to, že to není dnes již nic platno, pivovary budou musiti odváděti tu vyšší dávku, ať mají pravdu nebo ne.

Podle osnovy se zavádí jednotná sazba, tedy zemská dávka se inkameruje. Na místo dosavadní všeobecné daně nápojové z piva a zemské dávky se zavádí tedy jednotná státní daň v částce 46 h z 1 litru piva výčepního, 60 ha, z 1 litru ležáku a 80 hal. z 1 litru piva speciálního.

Jakkoli finanční správa při změně systému zdaňování piva zákonem č. 676 opět zavedla zemskou dávku z piva jako podstatnou součást programu sanace zemských financí, přece pokládá nyní za účelné, aby napříště odpadlo rozlišování zemské a státní daně z piva, nejenom z důvodů finančně technických, ale také proto, že tvoří novou úhradovou konstrukci pro příděl zemím, resp. okresům a obcím, jak zde již bylo předneseno v referátě o novele k zákonu č. 76 o reformě správy.

I po inkameraci zemské dávky z piva zůstane zemím zachován jednak plný dosavadní výnos této dávky, jednak dostane se jim dalších přídělů z vyššího výnosu daně z piva podle klíče stanoveného zvláštním zákonem o nové úpravě finančního hospodářství svazků územní samosprávy. Osnova tedy pamatuje jednak na to, aby byl zajištěn svazkům územní samosprávy stálý zdroj příjmů, jednak také na zhoršenou situaci malých pivovarů. Ta špatná situace malých pivovarů je způsobena postupující koncentrací a racionalisací v průmyslu pivovarském atd. Totiž tato předloha přiznává oněm podnikům, o nichž bude specielně rozhodováno v každém jednotlivém případě, příspěvek ze zvýšené daně z piva za účelem jejich sanace, po případě k sociálnímu zabezpečení dělnictva, tedy jejich zaměstnanectva, až do 6 mil. Kč. Toto řešení zdá se podle povahy spotřebných daní výhodnější a vyhoví spíše úpravě hospodářských poměrů v průmyslu pivovarském, než svého času žádaná progrese daňová. Navrhované zvýšení daně z piva shledává osnova oprávněným, nehledě ke shora zmíněnému zlevnění pivovarských surovin také proto, že nedosahuje ani oněch 10 hal.o které bylo pivo počátkem roku 1929 v některých místech při zvýšení obecní dávky z piva jen o 2 ha, na litru pro spotřebitele zdraženo. Jak je viděti, zde bylo pivo zdraženo v r. 1929, ačkoliv nebyla k tomu žádné zvláštní předpoklady. Podle výnosu, jaký pak bude asi výnos, co asi to vynese finanční správě a tím jaké i samosprávným svazkům? Podle výkazu o výstavu piva v r. 1929 bylo vystaveno okrouhle 11.5 mil. hl piva, tedy vypije se slušná částka piva v naší republice, a zdaněno pro tuzemsko asi 11 mil. 300 tisíc hl, čemuž odpovídá celková státní daň, kdyby se stejně vypilo i v budoucnosti, asi 297 mil, tedy okrouhle asi 300 mil. bude značiti celková státní daň, a zemská dávka kromě toho ještě v částce 104 mil. To je, prosím, kolem 400 mil. Kč. To bude činiti daň z piva, ta bývalá daň státní, plus inkamerovaná zemská dávka.

Osnova obsahuje v celku ustanovení zákonů předchozích. Ty jsou z velké části recipovány, jenže zde jsou upraveny jaksi v systematickém pořádku a na rozdíl od dosavadní zemské dávky z piva přiznávají se zemím příděly z celkového výnosu daně z piva.

V §u 20 je obsaženo zmocnění vlády a o tento paragraf nejvíce šlo. Zde se jednalo o zdanění tak zv. konjunkturálních zisků. V tomto §u 20 této předlohy je vláda zmocněna, aby zásahem byla v nynějším hospodářském ohledu škodlivá soutěž mezi pivovary zmírněna, a je tam pojato také ustanovení, že prodejní ceny piva nesmějí býti v důsledku uzákonění této daně zvýšeny: Původní vládní návrh navrhoval v §u 21, že pivovary jsou povinny zaplatiti za každý litr piva, podléhajícího dani z piva, které bylo v době od 1. července 1930 až do dne účinnosti tohoto zákona z výrobny prodáno nebo jakkoli odbyto nebo k vlastní spotřebě použito, kromě dosavadní dané z piva včetně zemské dávky z piva ještě tyto částky: u piva výčepního 14 haléřů, u ležáku 16 haléřů a u piva speciálního 20 haléřů. Tedy to mělo býti zachycení těch konjukturálních zisků, a to od. 1. července t. r. Proti tomu byl odpor také při projednávání v politickém komitétu ministerském, takže bylo to zmírněno v ten smysl poslaneckou sněmovnou, že pro hospodářské období 1930, tedy 1930, 1931, zavádějí se namísto konjunkturálních zisků ještě zvláštní výnosová daň z piva. Tato daň se platí paušálně částkou, jejíž výše stanoví se podle počtu litrů, které bylo v době od 1. října až do dne účinnosti tohoto zákona z výrobny prodáno, nebo jakkoliv odbyto, nebo vlastní spotřebě použito, a. to u piva výčepního 42 hal., u ležáku 48 hal. a u piva speciálního 60 hal. Tento paušál je splatný dnem účinnosti zákona v šesti po sobě jdoucích měsíčních lhůtách, počínajíc dnem účinnosti tohoto zákona.

Ovšem ministerstvo financí má za to, že, ačkoliv tu lhůtu pro zachycení těch konjunkturálních zisků zkracuje z 5 měsíců - poněvadž 1. prosince vstoupí v platnost tato předloha, na 2 měsíce, ale že zvýšením té zvláštní daně trojnásobkem dostane za ty dva měsíce - bude se jednat pouze o 2 měsíce - asi stejnou dávku k disposici jako za těch 6 měsíců. Pak ovšem nenahlížím, proč se hádali tak dlouho, zda to má býti od 1. července nebo od 1. října, když výsledek je týž. (Hlas: Ze zásadních důvodů!) Nevím proč, když finanční efekt je týž.

Se zřetelem k naléhavé potřebě zemských financí je nutno, aby tento zákon nabyl účinnosti 1. prosince 1930 spolu se zákonem o nové úpravě finančního hospodářství svazků územní samosprávy, pokud se jim upravují příděly daně z piva.

Rozpočtový výbor pojednal zevrubně o této předloze, pokud mu ovšem čas dovoloval, a vzhledem k tomu, že má býti vyššího výnosu použito, jak jsem naznačil, k nové úpravě finančního hospodářství svazků územní samosprávy, a doporučuje výbor rozpočtový slavnému senátu, aby schválil usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona o dani z piva, otištěnou v tisku 326. - Tím končím. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Uděluji dále slovo zpravodaji k osnově tisk 333 panu sen. dr Karasovi.

Zpravodaj sem. dr Karas: Slavný senáte! Zákon o dávkách z veřejných úkonů byl zaveden prvně v r. 1925, když se sháněly nové daňové příjmy pro ministra financí. Byla to tehdá novinka. Účelem jeho bylo, aby v případech, kdy stát svými úkony poskytuje jednotlivcům jisté hmotné výhody, kteréžto výhody dosud poskytoval stát úplně zadarmo, tito jednotlivci jistou nějakou dávkou přispěli státu ke krytí režie, kterou stát právě s tím řízením měl. Poněvadž to bylo něco nového, nevědělo se, jak to bude veliká dávka a jak se osvědčí. Byl to zákon zmocňovací a vláda sama v konkretních případech stanovila dvakráte vládními nařízeními, které musily býti předloženy Národnímu shromáždění, aby jím byly vzaty na vědomí, že s jejich výší souhlasí. Zákon vyšlý z platnosti v r. 1929 byl prodloužen opět na dvě léta, 1929 a 1930, a nyní přichází vláda žádajíc o nové prodloužení na dvě léta, odůvodňujíc to tím, že dávky tyto nyní již se vžily a že je zjištěno, jak mají vypadat, že se připravuje nový zákon poplatkový a do tohoto zákona budou pak tyto dávky už pojaty jako pevné dávky s určitými sazbami. Vláda připravuje poplatkový zákon již delší dobu, je to práce nesmírně důležitá a obtížná, poněvadž zasahuje do veškerých dotazů veřejného a částečně i soukromého života a proto, trvá-li to pak dosti dlouho, bude, myslím, do 2 let zákon poplatkový připraven a bude moci býti předložen Národnímu shromáždění a proto žádá o prodloužení tohoto zákona. Podotýkám, že ty to dávky vynášejí ročně asi 40 mil. Kč. Není možno, abychom se této dávky zbavili, tím spíše, když jak jsem naznačil, výše nebo důvod k vybírání této dávky je zde naprosto správná.

Proto navrhuje výbor rozpočtový, aby slavný senát schválil osnovu tohoto zákona tak, jak ji poslanecká sněmovna přijala a jak je v našem senátním tisku uvedena.

Předseda (zvoní): Přerušuji jednání.

Oznamuji, že

do výboru rozpočtového nastupuje za sen. Starka sen. Jokl, za sen. Kahlera sen. Stöhr, za sen. Ikerta sen. Adolf Scholz.

do výboru branného za sen. Hrubého sen. Frant. Novák ze strany republikánské.

Dal jsem dovolenou na tento týden panu sen. dr Hrubanovi.

Navrhuji, aby se příští schůze konala zítra ve čtvrtek dne 27. listopadu 1930 o půl 10. hodině s tímto

pořadem jednání:

1. Zpráva rozpočtového výboru k usnesení poslanecké sněmovny (tisk 325) o vládním návrhu zákona, kterým se mění a doplňuje zákon ze dne 15. června 1927, č. 77 Sb. z. a n., o nové úpravě finančního hospodářství svazků územní samosprávy. Tisk 330.

2. Zpráva rozpočtového výboru o usnesení poslanecké sněmovny (tisk 326) k vládnímu návrhu zákona o dani z piva. Tisk 331.

3. Zpráva rozpočtového výboru k usnesení poslanecké sněmovny (tisk 327) o vládním návrhu zákona, kterým se mění a doplňuje zákon ze dne 15. června 1927, čís. 76 Sb. z. a n., o přímých daních. Tisk 332.

4. Zpráva rozpočtového výboru k usnesení poslanecké sněmovny (tisk 328) o vládním návrhu zákona, kterým se prodlužuje platnost zákona o dávkách za úřední úkony ve věcech správních. Tisk 333.

5. Návrh, aby podle §u 55 jedn. řádu senátu řízením zkráceným projednána byla usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona:

a) kterým se mění a doplňuje zákon ze dne 15. června 1927, č. 77 Sb. z. a n., o nové úpravě finančního hospodářství svazků územní samosprávy, tisk 330:

b) o dani z piva, tisk 331;

c) kterým se mění a doplňuje zákon ze dne 15. června 1927. čís. 76 Sb. z. a n. o přímých daních, tisk 332;

d) kterým se prodlužuje platnost zákona o dávkách za úřední výkony ve věcech správních, tisk 333.

6. Zpráva ústavně-právního výboru o vládním návrhu zákona (tisk 319), kterým se mění zákon ze dne 23. května 1922, č. 168 Sb. z. a n. Tisk 334.

7. Návrh, aby řízením zkráceným podle §u 55 jedn. řádu senátu projednána byla osnova zákona, kterým se mění zákon ze dne 23. května 1922. č. 168 Sb. z. a n. Tisk 334.

Jsou námitky? (Nebyly. ) Nejsou.

Končím schůzi.

Konec schůze v 18 hodin.