§ 9 praví, že tento trestný čin se stíhá veřejnou obžalobou pouze na návrh osoby, která má právo žádati zaopatření. Ta osoba však, když uvidí, že ten člověk je nezaměstnaný, nebude se přirozeně zbytečně pouštěti do procesu a žádati po něm, aby platil alimenty. Ale připomínám jen, že na př. horníci měli v rámci svých kolektivních smluv nebo určitého zákona možnost úlevy v placení alimentů. Této úlevy se však vzdali, poněvadž i jako těžce pracující dělníci a jako sociálně slabí uznali, že mají stejnou povinnost a odpovědnost k dítěti.

S tou odpovědností k dítěti u nás kolektivistů a socialistů je to, řekla bych, určitá obdoba, jako s myšlenkou mezinárodnosti. Tak jako k mezinárodnosti docházíme přes lásku a úctu k vlastnímu národu - teprve ten, kdo dovede ceniti a dovede míti rád své, ten dovede také dostati se na vyšší stupeň milovati ty to cizí a vážiti si i cizího stejně je to zde: Přes odpovědnost k vlastnímu dítěti, k vlastní krvi, chceme přecházeti k odpovědnosti celé společnosti, zejména za celek dětí, za to velké moře našeho dorostu.

Nemám strach, pane senátore Mikulíčku, že tento zákon vzbudí mezi ženami a dělnictvem odpor, jakožto zákon Meissnerovský. Statisíce žen bude za tento zákon vděčno a přály by si naopak, aby tento zákon šel v některých bodech ještě dále. My jsme na příklad při rozlukách byli svědky toho, že se vnucovalo ženám, aby daly souhlas k rozluce, protože manželé jejich, nedají-li souhlasu, budou se prostě zaměstnávati tak, že jim nikdo nedokáže, že mají nějaké příjmy a v důsledku toho se jim nedostalo žádných alimentů. (Výkřiky.)

Tento zákon bude trestat také ty, kteří budou spoluvinníky na těchto případech, a to je na něm právě to mravné, to krásné, že zachycuje i ty, kteří by se nabízeli, nesvědomitým lidem býti společníky.

Za svou stranu, a ve jménu žen, mohu prohlásiti, že s tímto zákonem souhlasíme, že jej vítáme a že budeme nejen nyní, nýbrž i v budoucnosti, zejména při novelisaci občanského práva, dbáti toho, aby nemravný názor, který se vytvořil na svobodné mateřství, na nemanželské dítě a nemanželskou matku, z našeho příštího zákonodárství vůbec zmizel. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Další slovo má pan sen. Stolberg.

Sen. Stolberg (německy): Slavný senáte! Právo na výživu, výchovu a péči, které se nyní zakládá na všeobecném občanském zákoně, ukázalo se býti v praxi naprosto nepostačitelným. Obzvláště byly to organisace pro ochranu mládeže, které zde v zemi i v cizině stále více poukazovaly na obtíže, sehnati vyživovací příspěvky pro děti, kterým se má dostati péče. U lidí povinných k alimentaci vytvořila se zvláštní technika na obcházení zákona. Paralisovati tuto obcházecí techniku jest úkolem předloženého zákona. I když podle zkušeností je to obzvláště péče o alimenty pro nemanželské děti, která dala podnět k tomuto zákonu, je pochopitelné a samozřejmé, že také jiné alimentační povinnosti byly pojaty do zákona. Je známo, že také rozvedené ženy, také manželské děti ocitají se často v nejkrutější bídě pro nedobytnost alimentů. Prostředky, kterých používají lidé povinní platiti výživu, aby se zbavili své alimentační povinnosti, jsou hlavně dvojího druhu: povinný zdržuje se každé prokazatelné živnostenské práce a činí tedy každou exekuci na svůj příjem, na výsledek svého výdělku, ilusorní, anebo se zbaví zdánlivým převodem svého majetku a zmaří tím způsobem možnost placení anebo exekuci. Osnova stanov i tudíž v § 1 povinnost výdělku, aby každý, kdo není s to, aby ze svého příjmu anebo jmění pečoval o oprávněné, svojí výdělečnou činností sehnal potřebný příjem. Poněvadž však namnoze lidé, povinní poskytovati výživu, konají práci u svých rodičů anebo nejbližších příbuzných zdarma, maří se tímto způsobem exekuce, zákon stanoví, že v takovémto případě, kdy někdo u svých nejbližších příbuzných domněle koná. práci zadarmo, dlužno míti za to, jakoby pracoval za mzdu a podle toho jest exekuce možna proti tomu, u koho pracuje. Dále stanoví zákon: >Kdo nemaje zákonné povinnosti podporuje někoho, kdo má platiti alimenty, takže si nehledí výdělečné činnosti, je zavázán s ním rukou společnou a nerozdílnou za zaplacení alimentů.< Konečně stanoví zákon, že neplatna jsou všechna právní jednání, kterými se převádí jmění, aby tak způsobena byla neschopnost placení.

Není pochybnosti o tom, že s tímto zákonem spojeny jsou také jisté tvrdosti, není však možno v textu zákona tyto tvrdosti předem vyloučiti. Tvrdostí může beze vší pochybnosti býti, když někdo je povinen k výdělečné činnosti, nyní v době, kdy přece mnozí rádi by se chopili výdělečné činnosti, ale žádné nenalézají, a bude úkolem soudce zjistiti, zdali tu je skutečně zlá vůle anebo nemožnost. Tvrdosti mohou také záležeti v tom, že ten, kdo, povinného podporuje, je s ním zavázán rukou nerozdílnou. Neboť může se namnoze státi, že jak k alimentaci povinný, tak také oprávněný, jsou bez obživy. Tvrdosti mohou obzvláště vznikati také tím, že dnešní ustanovení zákona z r. 1920 o existenčním minimu a příjmu od exekuce osvobozeném dnešním poměrů m již neodpovídají. Zaměstnanci lze zabaviti dvě třetiny jeho příjmu a potřebuje mu zůstati jen 3.000 Kč. Nynějším poměrům toto ustanovení za jisté sotva již vyhovuje a bude nutno podrobiti je novelisaci. Ale vzhledem k důležitosti zájmů, které tímto zákonem mají býti chráněny, musíme se s těmito tvrdostmi smířiti.

S obzvláštním důrazem naléhaly zvláště organisace ochrany mládeže na to, aby do zákona pojata byla také ustanovení trestní, podle kterých podléhá trestu ten, kdo ze zlého úmyslu anebo z hrubé nedbalosti své alimentační povinnosti neplní. Je možno, že toto ustanovení také skutečně usnadní vymáhání alimentů, očekávám však, že hlavní účinek tohoto ustanovení bude v tom, že bude míti morální vliv. že u veškerého obyvatelstva probudí vědomí, že je morální povinností plniti alimentační povinnost, že je zavržení a potupy hodno nečiniti tak a že se přestane považovati za zvláštní akt dovednosti, když se někdo umí vyhnouti nucené exekuci. Tento trest bude diffamující a bude následkem toho působiti na povznesení morálky veřejného mínění.

Zákon přidružuje se k řadě jiných zákonů, které v zájmu mládeže, ochrany potřebné, částečně již byly, částečně ještě mají býti přijaty. Vítáme ho tudíž a budeme hlasovati pro zákon.

Budiž mi dovoleno připojiti ještě několik slov o událostech, které se v poslední době odehrály na pražských ulicích. Mluvilo a psalo se o tom již velmi mnoho. Nechci mluviti o výtržnostech, neboť jsem přesvědčen, že je veliká většina lidí a zajisté všichni slušní lidé odsuzují. Nechci také mluviti o způsobené škodě; materielní škoda má přece býti nahražena. Morální škoda ovšem, která byla způsobena městu Praze a státní správě, škoda doma a v cizině ne bude a nemůže býti nahrazena. Ale nač chci poukázati, jsou příčiny, které ve dle k těmto výtržnostem. Příčinou určitě nejsou biografy a německé filmy. Neboť biografy nemají zajisté v nejmenším něco společného s německými národními aspiracemi. To je věc ryze obchodní, a zdali se německé filmy hrají či nic, jest otázkou, která se posuzuje a rozhoduje podle obchodních zájmů, a naprosto nikoli podle zájmů národně-politických. Že se německého jazyka může v soukromém styku užívati, je přece nespornou věcí, která je odůvodněna v ústavě, a komu se německý jazyk protiví, ten se jednoduše na tyto filmy nemusí dívati. Příčina výtržností nespočívá tedy zajisté v předvádění německých filmů, na které Němci přece nemají pražádného vlivu, nýbrž v trvalém štvaní, štvaní, které provádí nejen t. zv. mnoho osočovaný, bulvární tisk nýbrž které provádějí také vedoucí listy stran v poslední době více než kdy jindy. Také primátor města Prahy domnívá se, že český ráz Prahy nemůže chrániti jinak, než když Němce trvale označuje za cizí a nepřátelský živel. Primátor schvaluje demonstrace, které směřují proti Němcům, lituje jen, že t. zv. nezodpovědné živly používají těchto demonstrací k výtržnostem. Ale nejsou to činy t. zv. nezodpovědných živlů, nýbrž řeči a spisy plně zodpovědných živlů, které chceme postaviti na pranýř. Máme zákon, který praví: >Kdo veřejně vybízí k záští proti jednotlivým skupinám obyvatelstva pro jejich jazyk, národnost nebo rasu, budiž potrestán. Ale německé obyvatelstvo je skutečné vydáno na pospas. Kdo Němcům spílá. netoliko není trestán, nýbrž je ještě oslavován jako zvláště vlastenecký hrdina, a všechny pokusy, které rozumným způsobem se v poslední době zase dály, aby umožněno bylo mírumilovné soužití národů v tomto státě, tímto způsobem se tříští. Říká se, že vláda má býti pohnuta k tomu, aby na základě čl. 3 organisačního zákona zakázala v Praze předvádění německých filmů. Kdyby to vláda skutečně učinila, zajisté by zneužila oprávnění, které na ni bylo přeneseno. Jestliže protiněmecké demonstrace vedou k výtržnostem, k veřejnému poškozování majetku a k protizákonostem, pak dlužno zakázati právě ty to demonstrace, nikoli však německým státním občanům zkracovati právo, které jest jim ústavou zaručeno. (Souhlas na levici stejným právem mohla by vláda jednoho krásného dne zakázati, že se vůbec na ulicích v Praze nesmí mluviti německy, poněvadž nějací štváči v tom spatřují provokaci. Mohlo by se konečně zakázati, aby Němci ve svých oknech dávali zasazovati skleněné tabulky, poněvadž to pořadatelům výtržností může zavdati příčinu, aby tyto okenní tabulky rozbíjeli. (Veselost na levici.)

Očekáváme od vlády, že v budoucnosti. dovede zabrániti takovýmto událostem a odsuzujeme co nejpříkřeji, že posledním událostem zabrániti nedovedla. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Posledním řečníkem je pan sen. Mikulíček.

Sen. Mikulíček: Nedostatek pohotovosti nynější vlády i nynější vládní koalice přinesl tento projednávaný návrh na stůl senátu. Senát měl býti svolán až 7. října, ale přišel rozkaz svrchu na 2. října. Pánové neměli dost materiálu, aby byl projednáván, tak z nouze se tu jeví ten návrh, o němž tak příliš citově zde mluvila pí kolegyně Karpišková. Dnes v době, kdy hospodářsky život je rozvrácen, kdy rolníci drobní, hlavně pod 3 ha, žijí v takové bídě, jakou nikdy neprožívali, páni velkozloději cukrovarničtí a velkozloději lihovarničtí, nedávají jim nic za jejich zemědělské výrobky, dnes, kdy se zabavuje na vysoké daně, které měšťácká koalice navalila hlavně na chudé lidi, zabavuje se poslední kravka, koza, husa, co je v domácnosti - socialfašisté slibovali vstupem do vlády, že tento zločin změní; nestalo se však nic - dnes, kdy je rozvrácen průmysl a obchod, kdy denně se vám 10 až 12 lidí topí z nezaměstnanosti, poněvadž na revolver a na provaz nemají peněz, v té době vláda, v níž sedí 100 socialistů, není schopna řešiti tyto životní otázky, nýbrž předkládá zde osnovu, která je zase ušita jen na chudáky, a jíž se bohatý vždycky vyhne.

My jsme již prokázali, co já poslancuji, několikrát korupčnost československých soudů, my jsme dokonce dokázali, že musil místopředseda nejvyššího soudu býti suspendován pro korupci a víme...

Předseda (zvoní): Volám pro tyto výroky pana sen. Mikulíčka k pořádku!

Sen. Mikulíček (pokračuje): Víme, že při soudech se postupuje jinak proti otci nemanželského dítěte, je-li bohat, a jinak proti otci chudému. Ale i řešení této otázky stavíte úplně na hlavu. Nezkoumáte příčiny a chcete odstraňovati následky. Co je příčinou desetitisíců rozvratů manželských? Co je příčinou, že tu máme desetitisíce nemanželských dětí? Už to zde z části řekl soudr. Douda. Mizerné hospodářské poměry pro více než 3/4 obyvatel tohoto státu. A další příčina.... (Výkřik.) Pane kolego, tak se zeptejte v Ústřední soc. pojišťovně, jsou-li ty poměry skvělé tam, kde se statisticky sděluje, že ze 2,600.000 dělníků celých 73% pracuje pod 25 Kč denně. Je to živobytí za 25 Kč denně? Kdo je ženat, má děti, eventuelně na starosti ještě svého otce nebo matku. To je život? To je horší život, než v jakém žil proletariát bezprostředně po zrušení starých feudálních řádů, horší v poměru k nákupní ceně těchto korun.

Zde tato bída v mnohých případech zapříčiňuje rozvraty rodiny a nemožnost, aby nemanželský otec platil na nemanželské dítě. A proč vy neřešíte příčiny? Co už se rozumní lidé - a nebyli to komunisté - i z řad měšťáckých napsali proti zlým následkům. §§ 144 až 148 a kolik zločinů zapříčinilo ustanovení těchto paragrafů! Obvyklá věc v novinách. Osmnáctileté děvče jen kvete, jde sloužit ať k buržoustovi do města, anebo k zámožnému člověku na venku, stane se něco lidského - tak hloupě o tom nebudeme mluviti, jak zde byla učiněna poznámka od pí Karpiškové, - a důsledky: nerovnost hospodářská, nemožnost, aby tito lidé, kteří se třeba měli rádi, šli do manželství, opuštěnost svedené, nemožnost vrátiti se do její rodiny, poněvadž není prostředku, aby se vyživil přírůstek, když se nemohla vyživiti ani matka, vraždění nemanželských dětí, odkládání jich, soudy, a několikaměšíční, nebo několikaletý kriminál, nebo dokonce provaz. Prosím, takový je důsledek §u 144 a násl. Není tam, páni právníci zde v senátě přítomní ustanovení, že, když se usnese konsilium lékařů, že zdraví matky, ať už ohrožené na kterémkoli vnitřním orgánu, na srdci, plicích, žaludku a bůh ví čem, vyžaduje legální cestou odnětí následků styku muže se ženou, že se také legálně zakročí? Tak je to, pane kolego. Těch případů jsou tisíce, ale proč se tak nemůže činiti v rodinách chudých? Proto, že zákrok nejméně dvou lékařů stojí od jednoho tisíce korun nahoru a proto, že chudý člověk, který vydělá 100 až 150 Kč, chudý domkář, který nevydělá v chudých krajích do roka ani 300 Kč, nemá těch tisíc korun a obrací se na pokoutní pomoc a důsledkem této pokoutní pomoci je ztráta zdraví statisíců žen, a když se to pronese, soud, kriminál, doma zůstanou děti od jednoho roku staré a mnohdy mladší, matka musí nastoupiti kriminál, mnohdy i s kojencem. Bohatí se tomu dovedou vyhnout. Vezměte statistiku, když už se předkládá, počet dětí v rodinách bohatých a počet dětí v rodinách chudých. Byla by to zajímavá statistika. A věří někdo z nás, kteří musíme být každý 45 let stár, než přijdeme sem, že ti bohatí méně přestupují šesté boží přikázání, než ti chudáci? (Veselost.) Ale mají prostředky; proč by dělili na 5, 8 nebo 10 dílů velkostatek, fabriku nebo akcie bank, když to spraví 2000, 3000 Kč a je po dalších starostech.

Pánové, tímto zákonem nezlepšíte situaci. O podrobnostech, jak jsou ustanoveny v zákoně, zmíním se ještě na konec. Řešiti rozumně otázku styku muže se ženou, ale říci zde v této místnosti - na vývody soudr. Doudy- má ten muž neplodit - prosím vás, to je výraz od 16 nebo 18tileté panny, nebo od 17 či 18tiletého mladíka, ale ne od matky nebo starého otce: vždyť je to nesmysl! Tu otázku nelze řešiti tak povrchně, je to otázka, kterou se zabývali lidé světových jmen a musili přijíti k názoru, že je potřebí velmi bedlivě ji studovat a správně řešit.

Jak je ta otázka řešena v prvním socialistickém státě, v sovětské unii? Tam je svoboda mateřství, chce-li žena býti matkou, je to její svaté právo a nechce-li matkou býti, má plné právo, aby legální cestou se mateřství zbavila. (Sen. Zimák: Ktorá žena nechce byť matkou?) Která nechce býti matkou? Nezdá se vám, pane kolego, že bych vám našel v Praze jednu třetinu rodin, kde milostpaní nechce býti matkou a manželství už trvá 15, 20 let a není zde mateřství, ačkoli, mnohdy se žije v trojúhelníku? (Veselost.)

Vážení, na výrok soudr. Doudy vykřikla zde sen. Karpišková takový výraz, který jistě není senátorky důstojný. Podívejte se na dělníka, u něho je to hřích, když by se třikráte rozváděl. On nemá na to prostředků, vážení, aby vydržoval - jako mnozí, i předáci různých politických stran - dva, tři pokoje v Praze pro své milenky; až když to potom bouchne z revolveru, teprve tu vyleze ven, dříve se o tom neví. (Veselost.) Chudý člověk, který vydělá 150 Kč týdně a nechce se denně bíti kastrolkama, vařečkama, jak tomu, bývá, když se nemohou s družkou sjednotiti, se prostě rozejde. Ten druhý to dělá šikovně. Pro dekorum, poněvadž má na to prostředky, je sice ženat, ale mimo to si vydržuje jiné. Ostatně bych řekl, je to jeho věcí. Všecky tyto zákony nešijou se na ty, kteří mají možnost a prostředky, (Sen. Zimák: Pud má i zviera, ale človek má mať rozum!) aby se uhnuli mateřství, event. paternitě, poněvadž následek jejich styků se ženou nespatří světlo světa. A druhá věc je, že dovedou se také vyhnouti event. i následkům před soudem.

Já jsem zde vykřikl, že je povinností státu starati se o nemanželské děti, které nemají prostředků k výživě. A jestli z úst socialisty se řekne, že je to podivné, že komunisté, protistátní strana, žádají na státě, aby na sebe přebíral jejich povinnosti, pak je tím podivnější, že takové státotvorné elementy navalují na komunisty břemena nepřímých a přímých daní. Poněvadž v tomto státě žijí komunisté, mají stejná práva žádati na kapitalistickém státě, pokud mu musí platiti daně a konati vojenské povinnosti, jako ten, který - ovšem ústy tvrdí, že státu něco dává, ale skutky, jak známe z afér, které se provalily během posledního desetiletí v tomto státě, dělá naprosto něco jiného.

Vytýkalo se nám zde ústy paní Karpiškové, že děláme obhájce bohatým synkům. Nevím, jak se tak může zvrátiti smysl vývodů soudr. Doudy. Už jsem řekl, že bohatí se dovedou vymknouti z veškerých ustanovení zákona. Máte na př. zákony, jejichž překročení je trestné, ale má-li bohatý vliv na všechny strany, vymkne se stíhání. Máte na př. nezaměstnanost, přímo ohromnou nezaměstnanost. Ale jděte se podívati do Zlína; tam se pracuje od 7 hodin ráno do 9 hodin večer, pracují tam děti 14leté, 16leté. Není potřebí, aby se podávaly interpelace, kterých jsem již podal několik, aby se intervenovalo na živnostenském úřadě. Stačí jíti si stoupnout dva, tři dny k bráně Baťova podniku ve Zlíně a budete viděti, jak se dodržuje v době, kdy je 300.000 nezaměstnaných v tomto státě pracovní doba - a nikdo se nestará, že se překročuje zákon. Máte na př. ustanovení v trestním zákoně, že vrah nesmí dědit po své oběti. A co jste udělali s bohatým vrahem v Praze? Půl roku jste ho zavřeli do sanatoře a za půl roku dědil majetek po zastřeleném otci mlynáři, poněvadž to bylo dědictví milionové, s nehezkou ženou se rozešel a s druhou žije dále. Tedy ustanovení zákona jsou jen pro chudáky, kteří se do nich zapletou jako moucha do pavučiny, ale ti bohatí jako brouk pavučinu roztrhají a utečou z ní.

Viděli jsme zde velikou rozněžněnost a rozcitlivělost, řekl bych přímo, že paní Karpišková by se byla rozplakala péčí o děti. Cožpak paní Karpišková žije teprve tři měsíce a nebyla na světě, když se v Radotíně střílelo do školních dětí? Kde byla tehdy? Dnes mně soudr. Stejskalová podává případ Ludmily Tiché ve Chvalech-Počernicích, na krok od Prahy, která má 13měsíční dítě a nemá bytu, nemá se kam stěhovat. Sám jsem byl svědkem, že ve Vršovicích matce, která měla u prsou tříměsíční dítě, strhla se střecha nad hlavou. Kdo to udělal? Vládnou na pražské radnici Hotentoti nebo Tataři? Či-li ústy veliká rozcitlivělost pro dítě, používá se slov, nad kterými by se každý rozplakal, ale když otec čtyř nezaopatřených dětí nemaje možnosti, aby vydělal více než 100 Kč týdně, žádá větší výdělek, pošlou se na něho policajti a četníci. A toto jeho dítě netrpí, ono je plně >zaopatřeno

V zákoně je ustanovení v §u 1, že ten, kdo je povinen oprávněné osobě platiti určitý obnos, je povinen vykonávati podle možnosti a podle svých schopností určitou práci. My víme, jak to s tou pracovní povinností ve skutečnosti vypadá. Zase chcete, aby kapitalisté, ať agrární nebo průmysloví, měli laciné síly pracovní tím, že donutíte toho X Y; ty jsi povinen platit paternitu a musíš tam jít dřít. Ale při tom zapomínáte, že takový otec musí dostati nejméně 40-50 Kč denně, aby vyživil sebe, ženu, své děti, které má další, a aby mu také něco zbylo pro to nemanželské dítě. To už zde nestojí, nýbrž zde stojí prostě, že musí práci nastoupiti, když se mu tato určí.

Dále je v zákoně trestní ustanovení, že ten, kdo by se vyhýbal povinnosti platiti, bude odsouzen soudem za přestupek tuhým vězením od 1 týdne do 6 měsíců a vedle trestu na svobodě budiž vyslovena ztráta volebního práva do obcí.

Domyslili to páni právníci? Domyslili, a my víme, proti komu to je. Vy jste zde v tomto senátě před několika lety rozhodovali o imunitní záležitosti senátora soudr. Chlumeckého. V důvodové zprávě v odst. 9. mluví se o tom, že trestní sankci je možno podniknouti pouze k návrhu strany. Z čeho byl obviněn sen. Chlumecký? Z takového činu, který jistě žádný rozumný člověk neučiní. Z krvesmilství byl obviněn. Proč? Poněvadž odpůrci političtí si koupili jeho dítě. Sen. Chlumecký byl osvobozen. Ale myslím, že žádný nestojíme o takovou ostudu, abychom byli jednak z takových činů obviněni a jednak abychom se musili dostavovati k soudu a dali event. advokátům několik tisíc Kč za zastupování.

Vážení, co toto může míti za následek? Věříte, že dva lidé, žena a muž, když se rozvádějí, mají se ještě tak rádi po rozvodě jako před svatbou, že bude možno snáze tuto ženu přivésti z nenávisti k žádosti o provedení trestní sankce daleko snáze než tu dceru? Nemyslíte, že jsou poměry tak vyhraněné, že se používá všech prostředků, že se koupí ta žena, aby se kdokoli zbavil svého odpůrce v hospodářských neb politických bojích? Pro přestupek 6 měsíců kriminálu a ztráta volebního práva!

Pánové, skutečně byl by svrchovaný čas, aby se stalo, co kdysi řekl Tomáš Masaryk:Až budeme mít samostatný stát, černoši, z Afriky mohou se na něj přijíti podívat. (Potlesk komunistických senátorů.)

Předseda (zvoní): Volám pro tento poslední výrok, který neodpovídá pravdě, pana sen. Mikulíčka k pořádku!

Jednání je skončeno, slovo k do slovu má pan zpravodaj sen. dr Milota.

Zpravodaj sen. dr Milota: Slavný senáte! Dovolím si jen k řeči pana sen. Doudy poznamenati, že tímto zákonem nemá býti nic měněno na zákonných ustanoveních o omezení exekuce existenčním minimem.

Pokud jde o stanovisko strany komunistické, upřímně řečeno, opravdu se musí každý diviti, že strana komunistická se postavila proti tomuto zákonu. Přece strana komunistická má v programu pracoval k lepšímu bytí lidské společnosti a pomáhati tomu, kdo pomoci potřebuje, a tento zákon právě má pomáhati lidem nejubožejším a nejvíce potřebným. (Souhlas.)

Předseda (zvoní): Prosím o zaujetí míst. (Děje se.) Budeme hlasovati.

Konstatuji, že senát je schopen se usnášeti.

O celé osnově zákona, jeho nadpisu a úvodní formuli míním dáti hlasovati najednou.

Jsou proti tomu námitky? (Nebyly.) Námitek není. Budeme tedy takto postupovati.

Kdo souhlasí s uvedenou osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí podle zprávy výborové tisk 223 ve čtení prvém, nechť zvedne ruku, (Děje se.)

To je většina. - Uvedená osnova zákona s nadpisem a úvodní formulí přijímá se podle zprávy výborové tisk 223 ve čtení prvém.

Slovo si vyžádal pan ministerský předseda. Uděluji mu je.

Ministerský předseda Udržal: Slavný senáte! Informoval jsem se na kompetentním místě o domnělém interviewu s presidentem republiky, jejž rozšířila >London General Press<. (Výkřik sen. Trnobranského.) Podle těchto informací president republiky přijal již 13. srpna 1930 v Topolčiankach anglického žurnalistu, s kterým ve společenském rozhovoru dotkl se i některých otázek v těchto dnech publikovaných.

Rozhovor nebyl myšlen jako interview, a v obsahu projevu žurnalistova obrážejí se patrně z největší části jeho vlastní myšlenky. Znění tak zvaného interviewu nebylo předloženo ke schválení. Rozmluva konala se před 1 1/2 měsícem a je nápadné, proč byla jako interview teprve nyní a právě ve známých listech uveřejněna.

Kancelář presidenta republiky byla upozorněna na interview redakcí denního listu, která žádala vysvětlení některých bodů, nemohouc je srovnati se známými názory páně presidentovými. Již to svědčí o tom, že obsah interviewu příčí se v mnohém směru názorům pana presidenta republiky.

Když se kancelář presidenta republiky dověděla, že rozmluva byla uveřejněna jako interview a ve znění, které nebylo předloženo ke schválení, učinila opa tření, aby aspoň místa nejvíce zkreslující presidenovy názory, uvedena byla pokud možno na pravou míru.

Jako všichni směrodatní ústavní činitelé našeho státu, nemá ani pan president za možné, aby uvažoval o řešení, kterým by se změnil stav vytvořený mírovými smlouvami. (Výborně! Hlučný potlesk.)

Jde tedy o soukromou rozmluvu presidenta republiky, která v uveřejněném interviewu není správně podána. (Hlučný potlesk a pochvala koaličních stran.)

Předseda (zvoní): Přerušuji jednání.

Oznamuji, že

do výboru rozpočtového na místo sen. dr Havelky nastupuje sen. Stodola,

do výboru technicko-dopravního na místo sen. Zimáka nastupuje sen. Havlena.

Dále oznamuji, že na místo zemřelého sen. Dobrovolného nastupuje do výboru

národohospodářského sen. Kindl,

do výboru ústavně-právního sen. Haken,

do výboru zahraničního sen. Haken,

do výboru technicko-dopravního sen. Stránský,

do výboru inkonpatibilitního sen. Nedvěd,

do výboru sociálně-politického na místo sen. Kindla nastupuje Nedvěd, na místo sen. Hancko sen. Janík.

Navrhuji, aby se příští schůze konala ve čtvrtek dne 9. října 1930 o 15. hodině s tímto

1. Zpráva ústavně-právního výboru o usnesení poslanecké sněmovny (tisk 235) k vládnímu návrhu zákona o úpravě právních a hospodářských poměrů v pohraničních územích. Tisk 255.

2. Zpráva rozpočtového výboru k usnesení poslanecké sněmovny (tisk 243) o vládním návrhu zákona, jímž se mění §§ 1, 3 a 5 zákona ze dne 12. srpna 1921. č. 323 Sb. z. a n., kterým se blíže upravuje dávka z majetku a z přírůstku na majetku u majetku zabraného. Tisk 263.

3. Druhé čtení zprávy ústavně-právního výboru o vládním návrhu (tisk 161) zákona k ochraně osob oprávněných požadovati výživu, výchovu a zaopatření. Tisk 223.

4. Návrh, aby byla prodloužena lhůt a daná §em 43 úst. list. poslanecké sněmovně ku projednání usnesení senátu o osnově zákona o poštovní spořitelně. Tisk 221.

Byl mně podán tento návrh sen. Nedvěda a druhů. Prosím o jeho přečtení.

Tajemník senátu dr Šafařovič (čte):

>Navrhuji, aby o prohlášení pana předsedy vlády v příští schůzi byla zahájena debata.<

Předseda (zvoní): Kdo s tímto návrhem sen. Nedvěda a druhů o zahájení debaty v příští schůzi o prohlášení pana ministerského předsedy souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Návrh tento byl zamítnut.

Končím schůzi.