Schůze zahájena v 17 hodin 21 minut.

Přítomni:

Předseda: dr. Soukup.

Místopředsedové: Donát, dr. Heller, Luksch, Trčka.

Zapisovatelé: Johanis, Stržil.

77 senátorů podle presenční listiny.

Zástupci vlády: za ministerstvo železnic odb. přednosta dr. Kamenický.

Z kanceláře senátní: tajemník senátu dr. Šafařovič, jeho zástupci dr. Bartoušek, dr. Trmal.

 

Předseda (zvoní): Zahajuji schůzi.

Oznamuji, že dal jsem dovolenou na dnešní a zítřejší schůze sen. Chlebounové, Sáblíkovi, Volkovi; na dnešní schůzi sen. Dankovi, Fidlíkovi, Hakenovi, Havlenovi, dr. Hrubanovi, Janíkovi, Kellovi, Komrsovi, dr. Kovalikovi, Lokotovi, dr. Rozkošnému, Stránskému, Stejskalové, Šelmecovi, Wenzelovi, dr. Wittovi, Zimákovi.

Navrhuji, aby byla dána dovolená sen. Füssymu do 11. dubna 1930.

Senát je schopen se usnášeti.

Kdo s tímto návrhem souhlasí, prosím, aby zvedl ruku. (Děje se.)

To je většina. Návrh je přijat.

Tiskem rozdáno:

Tajemník senátu dr. Šafařovič (čte):

Tisk 133. Naléhavá interpelace sen. Köhlera, Wenzela a soudr. na veškerou vládu stran strádajících malorolníků na Moravě.

Tisk 138. Interpelace sen. Köhlera a soudruhů na ministra sociální péče stran pensijního pojištění soukromých zaměstnanců.

Tisk 160. Zpráva rozpočtového výboru o usnesení poslaneckej snemovne k vládnemu návrhu štátneho rozpočtu republiky Československej a finančného zákona pre rok 1930 (tisk 125).

Těsnopisecké zprávy o 14. a 18. schůzi senátu Národního shromáždění republiky Československé ze dne 19. a 26. února 1930.

Zápisy o 23. a 24. schůzi senátu Národního shromáždění republiky Československé vyloženy byly podle §u 72 jedn. řádu v senátní kanceláři k nahlédnutí.

Ježto nebyly v předepsané lhůtě žádným panem senátorem podány písemné námitky, pokládají se zápisy ty za správné a budou vytištěny.

Předseda (zvoní): Budeme projednávati pořad jednání.

Prvním bodem je:

1. Zpráva I. výboru technicko-dopravního, II. výboru rozpočtového k vládnímu návrhu zákona (tisk 136) o nabytí místních drah Zaječí - Čejč - Hodonín - a Mutěnice - Kyjov státem. Tisk 156.

Zpravodaji jsou: za výbor technicko dopravní pan sen. inž. Havlín, za výbor rozpočtový pan sen. Votruba za nepřítomného zpravodaje sen. dr. Rozkošného.

Uděluji slovo panu zpravodaji sen. inž. Havlínovi.

Zpravodaj sen. inž. Havlín: Slavný senáte! Po vybudování hlavních tratí, které máme z Brna k Břeclavě přes Slavkov na Bzenec a z Brna přes Zaječí na Břeclav, vznikl veliký trojúhelník velmi úrodné zemědělské půdy, kde se postupně vyvinovalo zemědělství a průmysl a celá tato krajina byla bez železničního spojení se světem. To bylo jistě nejsilnějším důvodem, proč se vytvořily zájmové Společnosti pro stavbu místních drah v tomto kraji, a konečným výsledkem jejich snažení a práce byla výstavba místních drah Zaječí - Čejč - Hodonín v provozní délce 37.602 km, Čejč - Ždánice 25267 km, celkem 62.869 km a místní dráhy Mutěnice - Kyjov v provozní délce 15.839 km.

Pro místní dráhu Zaječí - Čejč - Hodonín vydána byla první koncesní listina dne 21. srpna 1896, č. 165 říš. zák., jež byla změněna druhou koncesní listinou vydanou pro trať Čejč - Ždánice dne 24. července 1908, č. 64 říš. zák., v tom smyslu, že ustanovení první koncesní listiny byla téměř všechna zrušena a obě místní trati prohlášeny za jediný společný podnik, pro nějž platí ustanovení koncesní listiny z 24. července 1908. Koncese pro obě trati byla časově vymezena do 20. srpna 1986.

Koncese ke stavbě a provozování místní dráhy Mutěnice - Kyjov udělena byla 14. července 1899, č. 136 říš. zák., na dobu 90 let společnosti brněnských, nyní moravských místních drah.

Společnosti obou těchto místních drah měly své sídlo ve Vídni, po převratu byly nostrifikovány, při čemž společnost místní dráhy Zaječí - Čejč - Hodonín přenesla svoje sídlo do Brna a společnost moravských místních drah do Moravské Ostravy. Obě tyto místní dráhy jsou v provozu ředitelství státních drah v Brně.

Pokud staré provozní smlouvy obou místních drah spočívaly na zásadě paušálního odškodnění za vedení provozu, kterýžto paušál pohyboval se kolem 50% i 55% dosažených hrubých provozních zisků, jak tomu bylo v době předválečné, rovnala se tato náhrada skutečným provozovacím nákladům. Ale již za války a zejména po válce stoupaly dopravní náklady neobyčejně rychle a neúměrně proti příjmům, a tu společnost sama rotovala určité příjmy, aby zajistila prosperitu svých podniků, zvýšila tarify, pokud to šlo, ale stát se dostává do posice, že doplácí na provoz z vlastních peněz. A proto bylo sjednáno se společnostmi novou dohodou, že od 1. ledna 1921 budou obě společnosti platiti státu skutečné provozní náklady. Tímto okamžikem, jalo začaly společnosti platiti skutečné provozní náklady, objevila se pasivita obou místních drah, a to pasivita velice značná. Státní správa, jež se zavázala na podkladě článku XVIII. zákona že dne 8. srpna 1910, č. 149 ř. z., nejen k poshovění úhrady provozních schodků při pasivitě provozu, nýbrž i k poskytnutí peněžité zálohy na amortisaci a plánovité zúročení jejich prioritního kapitálu a případně k úhradě nutných a prokázaných výdajů societních za podrobně stanovený finanční kautel, došla k tomu, že koncem r. 1928 měla u místní dráhy Zaječí - Čejč - Hodonín 13,314.136 Kč 10 h a u místní dráhy Mutěnice - Kyjov pak 1,294.821 Kč 50 h bez úroků, tedy okrouhle 15 milionů, což znamená asi pateronásobný kmenový kapitál obou místních tratí. Tímto okamžikem nastal moment, kdy bylo potřebí jednati o zestátnění obou těchto místních drah, na čemž měla státní správa zvýšený zájem, neboť kromě uvedených dlužných pohledávek měla ještě další břemeno, že vlastnila značnou většinu kmenového akciového kapitálu, ježto nejen země Morava, nýbrž i mnoho jiných majitelů kmenových akcií postoupilo jí svoje akcie za čelem rychlého provedení zestátňovací akce.

Zestátnění mělo býti provedeno již v roce 1928;, avšak vzájemná jednání mezi státní správou a oběma místními drahami vyžadovala mnoho času k vyřešení celé řady otázek finančních, a teprve teď přistupuje se k realisaci tohoto plánu.

Když se díváme na otázku zestátnění očima naší státní železniční správy, vidíme, že je to další díl jejího programu, aby všechny dráhy v republice byly majetkem státním. Tím nastane neobyčejné zjednodušení v agendě administrativní, bude docíleno zmodernisování provozu, odpadne spousta velmi obtížného odúčtování mezi společnostmi a státní železniční správou, které vyžaduje mnoho personálu, získají se různé výhody dopravní a komerční.

Když se díváme s tohoto hlediska na akt zestátňovací, musíme ho schváliti, poněvadž musí býti zajisté naším cílem, aby dosaženo bylo naprosté jednotnosti na všech železničních liniích. Jen majetkovým soustředěním všech tratí v rukou státní správy lze dosíci konečného moderního dobudování našich drah a žádoucího znormalisování jejich provozu, jak se stanoviska dopravy osobní; tak i nákladové. Stát se zbaví tímto způsobem značných a naprosto neproduktivních vydání finančních. Měl zajisté velmi nepříjemnou situaci, že vydával peníze, které nenesly žádného užitku, a byl sám vlastníkem většiny kmenových akcií, tuším 86 kusů a ztrácel možnost kapitálového využití svých peněz.

Proto se technicko-dopravní výbor přimlouvá za to, aby slavný senát schválil návrh zákona, jak je podán, a aby současně schválil také obě úmluvy, které k zákonu jsou připojeny.

Předseda (zvoní): Zpravodajem za výbor rozpočtový je pan sen. Votruba.

Zpravodaj sen. Votruba: Slavný senáte! Rozpočtový výbor projednal vládní návrh, jakož i zprávu technicko-dopravního výboru o nabytí místních drah Zaječí - Čejč - Hodonín a Mutěnice - Kyjov státem. Nemohl neuznati důvody, které vedly dopravní výbor k návrhu na schválení zákonné osnovy, a to zejména důvod, že jen majetkovým soustředěním všech tratí v rukou státní správy lze dosíci konečného moderního dobudování našich drah a žádoucího znormalisování jejich provozu jak se stanoviska dopravy osobní, tak i nákladové.

Vedle toho měl na mysli, že toto Národní shromáždění řídí se již od doby revolučního Národního shromáždění myšlenkou, že musí soukromé dráhy postupně býti postátňovány, a dal tomu výraz tvrzením, že nesmí býti v dohledné době ani kilometr drah, který by nebyl převzat a spravován státem. Se stanoviska výboru rozpočtového nebylo jiné námitky. Náklad, kterého bude potřebí ku provedení převzetí státem těchto uvedených drah, má svou úhradu již zajištěnu. Vedle toho nelze nechati nepovšimnuto, že pro převzetí těchto drah ještě mluví ta okolnost, že stát má ve svém vlastnictví již velkou většinu akciového kapitálu dráhy Zaječí - Čejč - Hodonín a že tato dráha i s touto drahou navzájem se doplňují, což při správě a provozu dopravy velmi výhodně bude také padati na váhu.

Tyto zásady, podle nichž obě dráhy byly převzaty a které tu byly již blíže vysvětleny, jsou takové, že pro státní správu nevzejde z nich žádné nové zatížení, neboť beztoho byl stát povinen krýti případné ztráty společnosti, které byly sice zavázány schodky z dopravy hraditi, ale nebyly s to závazky tyto plniti.

Z těchto důvodů navrhuje výbor rozpočtový slavnému senátu, aby vládní návrh zákona na nabytí místních drah Zaječí - Čejč -Hodonín a Mutěnice - Kyjov státem ve znění senátního tisku č. 136 schválil.

Předseda (zvoní): Zahajuji debatu. Ke slovu se přihlásil pan sen. Mikulíček.

Sen. Mikulíček: Pánové! Přihlásil jsem se ke slovu k této předloze proto, že od převratu jsem byl zvyklý na zjevy, že stát přebírá dráhy soukromé, které buď dříve měl už v provozu, anebo které snad i vykoupil. Já jsem se před měsícem informoval u pana ministra železnic Najmana o jedné, velmi prosperující dráze, po níž jezdí 17 vlaků denně. Je to lokální trať Otrokovice - Zlín - Vizovice. Železničáři již delší dobu jsou taras strašeni pověstmi, že tuto trať má do provozu dostati soukromá firma v nejbližší době, ačkoli ta trať musí býti aktivní. Je-li pasivní, pak je to jen tvoření umělé pasivity. Právě proto, abych upozornil na tato věc zde v plenu zákonodárného sboru, uchopil jsem se slova.

Páni referenti obou výborů doporučují převzetí tratí Zaječí - Čejč - Hodonín a Mutěnice - Kyjov. Podle zprávy pánů referentů a konečně i podle jízdního řádu nemohou býti tyto trati aktivní. Proč? Poněvadž byly zbudovány hlavně pro průmysl cukrovarnický, zvláště ta odbočka Čejč - Ždánice. Tento cukrovar dnes už se rozbořil. Je to také charakteristickým zjevem pro odbourávání průmyslu a pro celý vládní systém, že když tento objekt cukrovaru ždánského chtěl jeden podnikatel z Brna koupiti, aby zavedl kovodělnou výrobu, že mu to bylo znemožněno. Nenašel se nikdo ve státní správě ani v zákonodárné většině, aby donutil cukrovarníka Seidla, že mu to musí prodati, aby tam ten zastrčený kout, kde je nutno jeti od hlavní trati 6 až 8 hodin vzhledem ke špatnému spojení a k pozvolné dopravě, aby ten kout horského kraje, lidí většinou chudých, byl jakž takž zachráněn z nejhorší bídy. Neprodal se ten objekt. Komín se vyhodil do povětří a objekt se bourá; je to tam, jakoby tam přešel válečný nepřítel.

Průmysl cukrovarnický se odbourává i v jiných místech, kde dával těmto tratím možnost výdělků při provozu a dnes se přichází s vládním návrhem, aby se tyto trati převzaly do státní správy a majetku, a tvrdí se zde ústy pánů referentů, že státu nevznikne žádné vydání. Snad nevznikne státu a státní pokladně žádné vydání, poněvadž ministerstvo železnic hospodaří samo pro sebe, ale ve skutečnosti bude převzetím této trati nepříznivě zatíženo ministerstvo železnic, poněvadž ty trati jsou pasivní - páni referenti to sami přiznali. Kdo zná tamější hospodářský život, musí to přiznati. A ty trati budou příště ještě více pasivní, poněvadž, jak jsem řekl, co tam bylo, na čem ty trati vydělávaly, se odbourává a důsledkem tahu se doprava nebude rozmnožovati.

A nyní k té trati Otrokovice - Zlín - Vizovice. Nevím, proč se zde dělá výjimka z pravidla. Slyšel-li jsem dobře, řekl pan referent Votruba, že je snaha, aby ani jeden kilometr tratí v Československu nebyl v rukou soukromých, aby z různých příčin, ať strategických, hospodářských nebo jiných měl tuto trať v rukou stát. Proč najednou musil mně přiznati pan ministr železnic před měsícem, že tak prosperující trať, jako je trať Otrokovice - Zlín, má dostati soukromník do rukou? Vezměte si jízdní řád; tam projíždí denně 17 vlaků a průměrné zatížení jednoho vlaku je 30 - 40 vagonů. Mluví-li se dosud o pasivitě této trati, proč se tak děje? Nejsem odborníkem, ale když jsem se ptal po příčinách, bylo mně sděleno, že trať nemá svých vozů, nýbrž jen pronajaté za 55 Kč denně, většinou vyřazené, jichž by nebylo možno použíti k rychlejší dopravě. Toto nájemné spotřebuje takřka všechno, co zaplatí tisíce dělníků, neboť 7 - 8.000 dělníků denně používá těchto vozů na obě strany Zlína. Na této trati je šlendrián, o němž jsem v parlamentě mluvil několikrát a připomínám jej po prvé zde. Ke čtyřem vlakům nočním, v časných hodinách ranních a pozdních hodinách večerních, se vůbec neosvětluje nádraží, ke čtyřem nočním vlakům se vůbec neotvírají čekárny, takže, když je nepříznivé počasí, déšť, plískanice, všichni, kteří si musí zaplatiti poměrně drahé jízdné, jsou vydáni v šanc nepohodě a úrazu, protože nádraží není osvětleno. Celé okolí až po Vizovice a už i Vizovice jako konečná stanice mají elektrické osvětlení. Vesnice kol dokola jsou osvětleny elektricky, ale na nádraží, na př. v mé obci Malenovicích uprostřed vesnice, blikají lampy petrolejové, jakoby správa dráhy byla z doby před 50 - 60 lety, dokud Edison ještě nevynalezl elektrickou žárovku. Na nádraží přistavuje se 30 osobních vozů pro dělnictvo, ale peron je pro 8 - 10 vozů, ostatní dělníci a hlavně dělnice - a ve zlínských továrnách pracuje dobrá polovina dělnic, většinou škole sotva odrostlých - musejí nastupovati na stupátka 1 m vysoká i vyšší, aby se do vozu dostali. Byl jsem na ředitelství drah v Brně a ptal jsem se, smí-li se mimo peron nastupovati do vlaku. Páni nevěděli, oč jde, a řekli: Za žádnou cenu ne. A když jsem řekl: "Což když dotyčný utrpí úraz?" Bylo mně odpověděno: "Pak ten, kdo to způsobil, musí vzniklou škodu nahradit." Prohlásil jsem, že v případě úrazu na stanici v Malenovicích byla by vinna správa provozu, neb přistavuje 30 až 40 vozů a nádraží je jen pro 8 až 10 vozů, obrátil pan inspektor na brněnském ředitelství úplně opačně. Ten stav je tam nemožný. Do Zlína jezdí spousta výprav, aby se podívaly na moderní tovární výrobu, ale já vám řeknu, že takové nádraží, jako ve Zlíně, kde je frekvence při nejmenším 7.000 lidí za den, nenajdete ani ve Zlámané Lhotě. Učiněná stáj pro dobytek. Všechny tyto věci marně bombarduji už 8, 9 let, aby se zjednala náprava. V Malenovicích přejíždí trať nejfrekventovanější silnici od Napajedel do Zlína, čtyřikráte se tam srazila auta a autobusy s vlakem, a když jsme se domáhali, aby tam dali ochranné závory, chtěl; po obci, abychom je zbudovali. Na to bychom byli v obecním zastupitelstvu přistoupili, ale řeklo se, abychom vybudovali závory a obsluhovati jsme je měli také. Uvažte, prosím, pro obec, která dnes má omezené přirážky, je to nemožná věc, aby k tomu dala svého zřízence. (Hlas: Je to chudá obec?) To neříkám, obec má 33.000 Kč daňové základny, ale taková obsluha by stála při nejmenším 8, 10, nebo řekněme jenom 6.000 ročně, což by bylo ohromným zatížením obecního rozpočtu.

Práva, která měli občané a která byla vydržena staletími, chodník za zahradami, dovedlo ředitelství drah v Brně odbourati. Bylo zbytečno se vymlouvati a odvolávati až na nejvyšší soud, tam řekli, že dráha na takové věci má právo, ale z povinností, které plynou z provozu této dráhy, se neudělá absolutně nic, ani osvětlení, čekárny se neotevírají, perony se nebudují a panstvo si dělá, co chce, a dělá se uměle z této trati pasivní trať. Mluvilo se o tom již několikráte. Uvažte, jaká byla nálada u těch, kteří v zájmu postavení dráhy upsali tzv. kmenové akcie. Mnozí malorolníci a domkáři - poněvadž průmyslu tam nebylo, tehdy se vyvážely ze Zlína jen suché švestky, vařené švestky a pod. věci, pak papuče, ale ty si nosili nynější miliardáři na zádech v nůši aby se ta trať vybudovala, upsali kmenové akcie, ale poněvadž tyto nestačily na vybudování trati, upisovaly se další prioritní akcie a majitelé kmenových akcií od r. 1898 nedostali ještě ani haléře úroků a mohu říci směle, že 60% těchto domkářů, malorolníků a živnostníků z těch 100 nebo 200 zlatých - tehdy byla za 100 zlatých pěkná kravka, za 35 krejcarů kopa vajec a za 5 krejcarů půl litru piva - platí dosud 7% úrok občanské záložně, ale nedostali ani haléře zpět.

Tuto věc jsem považoval za nutné zde přednésti, a jsou-li páni toho názoru, jak řekl referent rozpočtového výboru, že je na státu, aby konečně jednal, aby ani jeden kilometr nebyl ve vlastnictví a v provozu soukromém, nýbrž aby se dal do provozu a vlastnictví státního, nuže postupujte takovým způsobem také tam, kde snad myslíte, že můžete dělati výjimky z pravidla proto, že určitá soukromá firma, určitý podnik dovede vás tím - oním sem tam ohromiti. Jestliže na jedné-straně postupujete tak nemožně, že přejímáte dnes do státního majetku a správy trati pasivní, pak tím více nepouštějte také z rukou trati aktivní. (Potlesk senátorů strany komunistické.)

Předseda: Jednání je skončeno. Uděluji slovo k doslovu panu zpravodajovi sen inž. Havlínovi.

Zpravodaj sen. inž. Havlín: Slavný senáte! Nebudu reagovati na hovory, které vykládal zde pan kol. Mikulíček snad jménem Bati, mluvil-li jeho jménem, nevím. O těch poměrech jsem nereferoval, ale nechápu, že nám vytýkal, že se dostane břemen našemu železničnímu eráru, ministerstvu železnic. Ten má to břemeno stejné, jestli ta trať bude v komunálních rukou, nebo jestli bude zestátněna, poněvadž stejně zatížíme tím své poplatnictvo. Považuji tedy za rozumné, aby to bylo převzato státem, poněvadž můžeme v případě státního provozu tyto věci, které jsou pro nás pasivní, udělati aspoň nebo po případě aktivní. Proto bych prosil, aby senát schválil celou osnovu tak, jak byla navržena. (Souhlas.)

Předseda (zvoní): Jednání je skončeno. Konstatuji, že senát je schopen se usnášeti.

Budeme hlasovati.

O osnově zákona, jeho nadpisu a úvodní formuli hodlám dáti hlasovati najednou. (Námitky nebyly.)

Námitek není. Budeme tedy podle toho postupovati.

Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí, jakož i s přílohou k tomuto zákonu ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Uvedená osnova zákona s nadpisem a úvodní formulí, jakož i příloha k tomuto zákonu přijímají se podle zprávy výborové, tisk 156, ve čtení prvém.

Přikročíme dále k bodu dalšímu, jímž je:

2. Zpráva rozpočtového výboru k vládnímu nařízení ze dne 28: prosince 1929, č. 185 Sb. z. a n., kterým se provádí zákon o dávkách za úřední úkony ve věcech správních ze dne 20. prosince 1929, č. 180 Sb. z. a n., (č. 300/1930 předs.). Tisk 139.

Zpravodajem za výbor rozpočtový je pan sen. dr. Karas, uděluji mu slovo.

Zpravodaj sen. dr. Karas: Slavný senáte! Za účelem opatřiti prostředky na úpravu platů veřejných zaměstnanců v r. 1925, vydán byl zákon z 3. dubna r. 1925, který zaváděl nové dávky za úřední úkony. Tento zákon byl zaveden zatím na 5 let, do konce r. 1929, až jak se osvědčí. Koncem loňského roku Mylo patrno, že je potřebí tyto dávky vybírati dále, a ježto nebylo možno veškeré dávky veřejné upraviti jednotně, přišla pro to vláda s návrhem, aby se ten zákon ještě o rok prodloužil, tj. na rok 1930. A tak se stalo zákonem z 26. prosince 1929, že vybírání těchto dávek je povoleno do konce r. 1930. Ale tento zákon nestanoví dávky sám přesně, jenom v několika málo případech stanoví přesně, za jaké úkony úřední jaká dávka se má platiti. Pravidelně jenom stanoví meze nejvyšší a nejnižší, v jejichžto hranicích může pak úřad, konající jistý úkon, vyměřiti tuto dávku a vládě je ponecháno, aby ona v konkrétních případech stanovila tyto dávky, jednak konkrétně, pevně a jednak tyto meze. Vláda tak učinila nařízením a ve smyslu zákona nařízení to podléhá schválení Nár. shromáždění, zdali Nár. shromáždění bere na vědomí takto stanovené dávky. To se stalo v prvém období r. 1925. Nyní na r. 1930 opětně tak vládním nařízením z 20. prosince tyto dávky stanovila, ale jen na ¹/₂ roku, na první pololetí r. 1930, kdežto již tehdy rozpočtový výbor a s ním souhlasné slavný senát vyslovili přání, aby některé dávky byly upraveny jinak. A tu vláda, chtíc vyhověti tomuto přání v parlamentu; vydala za tím účelem nařízení na ¹/₂ roku, až v druhém období letošního roku budou dávky upraveny jiným způsobem.

Rozpočtový výbor při schvalování a zkoušení těchto dávek vyslovil přání, aby pro to druhé pololetí letošního roku bylo zde co možná více případů, kdy je dávka stanovena přesně, tedy aby nebyly stále ponechávány takové široké meze. Dále aby činnost osvětových spolků, které domáhají se subvencí a podpor z veřejných prostředků, zejména státních a autonomních svazků, které podporují tyto osvětové spolky tam, kde z činnosti těchto spolků stát vybírá dávky, aby v takovém případě činnost osvětových svazů a spolků byla zproštěna v novém nařízení dávek.

Tedy tyto dva návrhy doporučuje zde rozpočtový výbor slavnému senátu, aby vláda hleděla k nim při tom novém nařízení. Jinak dávky ty shledává zcela úměrně daným poměrům a proto navrhuje výbor rozpočtový, aby slavný senát toto vládní nařízení vzal na vědomí (Souhlas.)

Předseda (zvoní): Jednání je skončeno.

Budeme hlasovati.

Kdo souhlasí s usnesením výboru rozpočtového, aby bylo schváleno vládní nařízení ze dne 28. prosince 1929, č. 185 Sb. z. a n., kterým se provádí zákon o dávkách za úřední úkony ve věcech správních ze dne 20. prosince 1929, č. 180 Sb. z. a n.; nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Vládní nařízení ze dne 28. prosince 1929, č. 185 Sb. z. a n., se schvaluje.

Přikročíme nyní k dalšímu bodu programu, jímž je:

3. Zpráva výboru imunitního o žádosti okresního soudu trestního v Praze ze dne 26. ledna 1930, č. j. Nt. IX. 3/30-4, za souhlas k trestnímu stíhání sen. Bergmana pro přestupek proti bezpečnosti cti (č. 529/30 předs.). Tisk 149.

Zpravodajem za výbor imunitní je pan senátor inž. Havlín, uděluji mu slovo.

Zpravodaj sen. inž. Havlín: Slavný senáte! Sen. Bergman koupil r. 1928 od obchodního zástupce Hermanna automobil v ceně 100.000 Kč se závazkem, že zaplatí 75.000 Kč hotově a zbytek 25.000 Kč že vyrovná starým ojetým vozem, který od něho zástupce Hermann... (Sen. Mikulíček: Zbytkář!) Vy byste si ho koupil také, až na něj budete míti. (Výkřiky.) Tak choďte pěšky

Tak se stalo, že se to vyrovnalo, zaplatil 75.000 Kč na dvě splátky a předal automobil obchodnímu zástupci. Tím pokládal svoji věc za vyrovnánu. Po roce upomínala jej firma o doplatek 25.000 Kč i s úroky. To sen. Bergman vysvětlil firmě, že se necítí zavázán. Celá věc ta vyšla najevo, že obchodní zástupce se dopustil jisté nekorektnosti, že prodávající firmu neuvědomil o starém vozu a tím vlastně 25.000 Kč má firma k pohledávání za ním. V dopise rekomandovaném a zapečetěném, kterým to sen. Bergman vyřizoval, užil obratu, že takovýto způsob obchodování může býti hrůzným příkladem, jak se obchodovati nemá.

V důsledku toho pak obchodní zástupce Hermann podává na něho žalobu pro přestupek proti bezpečnosti cti.

Díváme-li se na věc se stanoviska skutečnosti, jedná se o zbytečné šikanování kol. Bergmana, aby mohl býti tahán po soudech, aby zde byla potrava pro noviny. Proto imunitní výbor se usnesl jednomyslně, že nedoporučuje vydání kol. Bergmana a dává návrh, aby se nevyhovělo žádosti okresního soudu trestního v Praze ze dne 26. ledna 1930, č. j. Nt IX. 3/30-4.

Navrhujeme tudíž, aby nebyl dán souhlas k vydání sen. Bergmana.

Předseda (zvoní): Jednání je skončeno. Budeme hlasovati.

Kdo souhlasí s návrhem výboru imunitního, aby senát nevyhověl žádosti okresního soudu trestního a nedal souhlasu k trestnímu stíhání sen. Bergmana, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Návrh výboru imunitního se schvaluje a tím tudíž souhlas k trestnímu stíhání sen. Bergmanna se nedává.

Dnes byla tiskem rozdána naléhavá interpelace sen. Köhlera, Wenzela a soudr. na veškerou vládu stran strádajících malorolníků na Moravě. Tisk 133.

Ve smyslu §u 68 jedn. řádu je senátu rozhodnouti, zda a kdy jest o této interpelaci zahájiti rozpravu prostým hlasováním.

Kdo souhlasí s tím, aby této interpelaci přiznána byla pilnost, nechť zvedne ruku (Děje se.)

To je menšina. Pilnost této interpelaci se nepřiznává.

Navrhuji, aby se příští schůze konala v úterý dne 1. dubna 1930 o 9¹/₂ hodině s tímto

pořadem jednání:

1. Zpráva rozpočtového výboru o usnesení poslaneckej snemovne (tisk 125) k vládnemu návrhu štátneho rozpočtu republiky Československej a finančného zákona pre rok 1930. Tisk 160.

2. Čtení zprávy I. výboru technicko-dopravního, II. výboru rozpočtového k vládnímu návrhu (tisk 136) zákona o nabytí místních drah Zaječí - Čejč - Hodonín a Mutěnice - Kyjov státem. Tisk 156.

Jsou námitky? (Námitky nebyly.) Námitek není.

Končím schůzi.

Konec schůze v 17 hod. 57 min.