Schůze zahájena v 16 hodin 30 minut.

Přítomni:

Předseda: dr Soukup.

Místopředsedové: Donát, dr Heller, dr Hruban, Klofáč, Luksch, Trčka.

Zapisovatelé: Kahler, Votruba.

87 senátorů podle presenční listiny.

Zástupci vlády: ministr dr Meissner.

Z kanceláře senátní: tajemník senátu dr Šafařovič; jeho zástupci dr Bartoušek, dr Trmal.

Předseda (zvoní): Zahajuji schůzi.

Oznamuji, že dal jsem dovolenou na dnešní schůze sen. Curkanovičovi, Dankovi, Doudovi, Dundrovi, dr Farkasovi, Fidlíkovi, Filipínskému, Foitovi, Hakenovi, Janíkovi, Jílkovi, Koukalovi, dr Kovalikovi, Křížovi, Pilzovi, Stránskému, Šelmecovi, Tschapkovi, Volkovi, dr Wittovi; dodatečnou dovolenou na poslední schůzi senátu a na tento týden sen. Havlenovi.

Navrhuji, aby byla dána zdravotní dovolená na dobu 3 měsíců sen. Valouškovi.

Kdo s tímto návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Návrh je přijat

Tiskem rozdáno:

Tajemník senátu dr Šafařovič (čte):

Tisk 139. Zpráva rozpočtového výboru k vládnímu nařízení ze dne 28. prosince 1929, č. 185 Sb. z. a n., kterým se provádí zákon o dávkách za úřední úkony ve věcech správních ze dne 20. prosince 1929, č. 180 Sb. z. a n., (č. 300/1930 předs.).

Tisk 140. Vládní návrh, kterým se předkládá Národnímu shromáždění ke schválení dohoda o úpravě obchodních styků mezi republikou Československou a Egyptem, sjednaná výměnou not dne 16. března 1930 v Kahýře, uvedená v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 17. března 1930, č 25 Sb. z. a n.

Tisk 141. Usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona (tisk 288), kterým se prodlužuje účinnost zákona ze dne 28. března 1928, číslo 45 Sb. z. a n., o odkladu exekučního vyklizení místností (tisk 302).

Tisk 142. Usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona (tisk 289), kterým se prodlužuje a doplňuje zákon ze dne 28. března 1928, č. 44 Sb. z. a n., o ochraně nájemníků (tisk 303).

Tisk 143. Usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu (tisk 230) zákona, jímž se provádí úmluva ze dne 16 července 1928 mezi Československem a Spojenými Státy Severoamerickými o naturalisaci (tisk 240).

Tisk 144. Usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu (tisk 179) zákona, kterým se provádí úmluva mezi Rakouskem, Italií, Rumunskem, královstvím Srbů, Chorvatů a Slovinců a Československem ze dne 30. listopadu 1923 a dodatečná úmluva mezi Československem a Rakouskem ze dne 3. února 1929 o úpravě pensí zemských obecních a okresních (tisk 281).

Tisk 145. Usnesení poslanecké sněmovny o vládnom návrhu zákona (tisk 287), ktorým sa upravuje užívanie niektorých pastvín v zemiach Slovenskej a Podkarpatoruskej v ročných pastevných obdobiach 1930-1932 (tisk 300).

Zápisy o 17., 18. a 19. schůzi senátu Národního shromáždění republiky Československé ze dne 21. a 26. února 1930.

Zápis o 20. schůzi senátu Národního shromáždění republiky Československé vyložen byl podle §u 72 jedn. řádu v senátní kanceláři k nahlédnutí.

Ježto nebyly v předepsané lhůtě žádným panem senátorem podány písemné námitky, pokládá se zápis ten za správný a bude vytištěn.

Z předsednictva přikázáno:

Výborům technicko-dopravnímu a rozpočtovému:

Tisk 136. Vládní návrh zákona o nabytí místních drah Zaječí-Čejč-Hodonín a Mutěnice-Kyjov státem.

Předseda (zvoní): Budeme projednávat denní pořad.

Prvním bodem je:

1. Zpráva ústavně-právního výboru o usnesení poslanecké sněmovny (tisk 2) k vládnímu návrhu zákona, kterým se doplňují a mění některá ustanovení zákonů o soudním řízení ve věcech občanských a o řízení exekučním. Tisk 114

Zpravodajem je pan sen. dr Veselý, jemuž uděluji slovo.

Zpravodaj sen. dr Veselý: Vážený senáte! Vládní návrh, o kterém se dnes jedná jako o usnesení poslanecké sněmovny, má účel ulehčiti soudům, které jsou přetíženy, a upraviti soudní praksi tak, aby soudy stačily vyřizovati běžnou agendu. Kromě toho je do vládního návrhu ještě vsunuto několik jiných ustanovení, která upravují příslušnost soudní nehledě na ulehčování soudní agendě a na úlevu v nynější krisi soudcovské. Původní vládní návrh obsahoval požadavek, aby spory do 5.000 byly přikazovány samosoudci a byly vyřizovány samosoudcem. Toto ustanovení však nebylo poslaneckou sněmovnou schváleno, nýbrž místo něho byla poslanecká sněmovna rozhodnuta připustiti, aby spory dosud do 5.000, nyní do 10.000 byly přikazovány okresním soudům, čímž by se ulevilo soudům sborovým, krajským soudům, a rozptýlila se tato agenda na soudy okresní. Poslanecká sněmovna tvrdila, že nastane tím značná úleva soudům sborovým, kdežto soudům okresním že nepřibude tak mnoho práce, a bylo vypočteno, že přírůstek práce u soudů okresních bude činiti v Čechách jen 3.7 %, kdežto na Moravě a Podkarpatské Rusi a na Slovensku bude činiti ještě nižší procento.

Ústavně-právní výbor senátu nebyl však tohoto mínění, poněvadž nelze očekávati, že by bylo možno obchodní spory rozptýliti rovnoměrnou měrou po celé republice, a naopak bylo nebezpečí, že právě těchto větších sporů by přibylo u okresních soudů ve střediscích obchodních a průmyslových, které beztoho jsou tak jako tak přetrženy. Proto senátní výbor nepřijal tohoto usnesení poslanecké sněmovny, nýbrž ponechal příslušnost soudní zase v té míře, jaká byla dříve, tedy jen do 5.000 Kč. Nebudu mluviti o tom, že pražská advokátní komora také se přimlouvala právě za tuto úpravu, kterou senátní výbor navrhuje, a že byly projeveny i pochybnosti, zda okresním soudům, které jsou obsazeny mladými soudci a které nebývají dostatečně obsazeny, je možno naložiti ještě tuto těžkou agendu. Kromě toho se poukazovalo, že by tato úleva krajským obchodním soudům nebyla také dostatečná, poněvadž zase by jim přibyla odvolací líčení, poněvadž ve sporech od 5.000 do 10.000 Kč odvolací řízení by dospělo k soudu sborovému. V té příčině navrhuje senát změnu usnesení poslanecké sněmovny. Myslím, že tato změna je dostatečně odůvodněna.

Jiné úpravy usnesené podle vládních návrhů poslaneckou sněmovnou byly ústavně-právním výborem senátu přijaty a schváleny, poněvadž jsou vhodné.

Čl. I. osnovy ruší příslušnost soudu obchodního pro projednávání pozůstalostí a vedení poručenství po protokolovaných obchodnících a odstraňuje takto staré privilegium, které bylo těmto protokolovaným obchodníkům vyčítáno a pro které není, žádného důvodu, takže i nadále tyto pozůstalosti budou projednávány okresními soudy jako u jiných pozůstalostí.

Článek II. rozšiřuje právo samosoudcovo k vyřizování věcí nesporného řízení také na věci firemní, což je správné, poněvadž obyčejně referent firemní je tak do svého oboru zapracován, že je mu možno jako samosoudci ponechati samostatné řízení.

Článek III. osnovy obsahuje opatření, aby vedení sporu bylo uspíšeno a aby bylo nadále zdržování sporu odstraněno. Také tu ústavně-právní výbor schválil návrhy, pokud šlo o odst. 2., 3. a 4., jen odstavec 1. změnil, poněvadž tam bylo nebezpečí, že strana, která by bez své viny přes obsílku k soudu se nemohla dostaviti, mohla býti nenahraditelně poškozena. Není vždy vinou strany, že nemůže poslechnouti, aby se dostavila, na př. k dalekému soudu, jednak pro vzdálenost, jednak pro výlohy cestovní, a kdyby strana nemohla včas omluviti svoje nedostavení se a byl vynesen rozsudek, je to nenapravitelná škoda, která by stranu stihla. Proto ústavně-právní výbor soudil, že dosavadní ustanovení civilního řádu soudního proti průtahům stačí, aby soud mohl se starati o rychlé ukončení sporu.

V odst. 4., čl. Ill., jest jen stylistická změna v jednodušším znění.

Články IV. a VII. upravují souhlasně ustanovení civilního rádu soudního stejnoměrně pro Slovensko a Podkarpatskou Rus, jako je tomu v zemích historických.

Článek V. umožňuje rozhodnuti o příslušnosti mezi řádnými a mimořádnými soudy a soudy rozhodčími. V této příčině byl dosud nedostatek v našem soudnictví, a proto bylo nutno mezeru vyplniti ustanovením zákonným. To se stalo tak, že v těchto případech, pro které dosud nebylo žádné normy, bude moci se rozhodovati bez obtíží a průtahů.

Článek VI. je účelný a vhodný.

Rovněž článek VIII., odst. 2. byl změněn proto, aby bylo možno zkusiti průlom do zásady ústního jednání u okresních soudů. Nyní totiž je přípustno, aby soud připustil písemná podání stran, ve kterých bude stav sporu vyložen, námitky a důkazy uváděny, kdežto u okresního soudu to nebylo dosud možno. To pokládám za vhodné, poněvadž tím značně práce s protokolováním přednesu stran bude ušetřena.

Ovšem mám zase na mysli, aby se u okresních soudů trvale nevytvořila praxe, která by snad právě ústnosti u okresních soudů byla na újmu, a proto ústavně-právní výbor navrhuje, aby toto ustanovení zákonné bylo vázáno lhůtou ovšem pětiletou, abychom mohli nabýti zkušenosti, zdali se to osvědčí, či nikoli.

Článek 9, odst. 1., byl škrtnut proto, že lhůta 15 dní, ve které zákon měl vstoupiti v platnost, zdála se nepatrná, příliš krátká, a kromě toho není radno bez vážného důvodu měniti zákonnou lhůtu v zákoně o vyhlášení zákona a nařízení ustanovenou.

Tedy v úpravě, kterou ústavně-právní výbor senátu provedl, myslím, že je zákon přijatelný, že jej lze doporučiti pro tendence a účely, které má.

Dovolil bych si ještě několik slov dodati: Podle mého mínění toto opa tření nemůže odstraniti ani napraviti krisi, která v soudnictví nastala, a nemůže napraviti těch obtíží, ve kterých naše justice nyní vězí. Velmi mne potěšilo. že. pan ministr spravedlnosti sám prohlásil nedávno, že nynější stav naši justice je neudržitelný a že těžkou odpovědnost by nesl ten, kdo by nepřispěl k nápravě. To jsou slova velmi významná, a já doufám, že z tohoto svého poznání pan ministr spravedlnosti provede také důsledky.

Otázku soudcovskou nelze řešiti jen jako otázku nějaké strany nebo otázku stavovskou a nelze také při ní přihlížeti pouze k otázkám gážovým. Tu skutečně má stát odpovědnost mnohem větší, nežli v jiných případech. Stát musí pozorovati, že justice prožívá těžkou chvíli, že z několika příčin nemůže vyhovovati požadavkům občanstva.. Jednak systemisace není dostatečná; systemisací bylo soudům značně ublíženo, a my přece musíme míti na paměti, že soud musí sloužiti skutečným potřebám občanstva. Jestliže agenda soudní vzrostla, není možno nad tím zavírati oči a říci, že tito nynější systemisovaní soudcové musí vykonati tu zvýšenou agendu. To není možno, naopak musí se přihlížeti ke vzrůstu obchodních poměrů a zejména také k neobyčejnému vzrůstu exekucí, které se objevují, a nutno rozmnožiti personál soudcovský tak, aby byl s to, celou agendu zmoci.

Ale kromě toho stav soudcovský má zvláštní povahu. U soudů není možno žádati, aby byl mechanický, aby byly z prosté praxe vyřizovány spory. To nesmí býti pouhou rutinou. která u soudu pracuje. U soudu je nutno pořád klásti důraz na to, že úřad soudcovský je povoláním vědecký, že soudce musí každý případ specielně studovati, že musí specielně se zabývati každým tím případem, který má rozhodnouti. K tomu nestačí jen znalost, zkušenost, rutina, k tomu je potřebí, aby soudce stále sledoval nejen judikaturu nejvyššího soudu, po případě vrchního soudu, nýbrž také literaturu vědeckou. Každý soudce musí stále doplňovati své vědomosti a konečně žádný soud nemá stejné případy. Případy jsou různé, každý soudce musí studovati literaturu vědeckou, která mu podává podklad k utvoření úsudku pro určité případy. Na tom mně velmi záleží a s tím ovšem souvisí i požadavek, aby soudce byl zbaven také starostí hmotných, aby nebyl nucen vyhledávati nějaká vedlejší zaměstnání a aby nebyl zneklidňován, roztrpčován tím hmotným stavem, ve kterém je.

Proto, jestliže my žádáme, aby platy soudcovské byly přiměřeně, náležitě upraveny tak, jak soudcovské povolání toho vyžaduje, tedy nám nejde jen o tu hmotnou stránku soudcovství, nýbrž jde nám o to, aby justiční správa pak mohla od soudců žádati vědeckou, klidnou, rozvážnou, hlubokou práci. A já bych ještě k tomu, co tu bylo už veřejně projeveno, přidal další požadavek: Velmi bych prosil pana ministra spravedlnosti, aby při jmenování soudců k nejvyššímu soudu byl také tam kladen důraz na vědeckou kvalifikaci, na vědeckou způsobilost těchto soudců, poněvadž právě od nejvyššího soudu musil vycházeti popud k vědeckému přemýšlení, k vědeckému studování.

Neočekávám tedy, že by tato osnova zákona, která je tu předložena, vykonala nějaký zázrak v soudcovských poměrech, nýbrž velmi prosím, a očekávám, že další kroky, které justiční správa provede, budou hleděti napravovat, nikoli homeopatickým způsobem, jako tato osnova, poměry v justici, nýbrž dokonalým zákrokem, který by jednak soudce hmotně uspokojil, uklidnil a učinil způsobilými ke klidné práci, ale zejména tím, že justiční správa bude klásti na vědeckou kvalifikaci, na vědecké studium a na vědeckou hloubku soudních rozhodnutí důraz co možná nejvyšší.

Podle usnesení ústavně-právního výboru senátu doporučuji, aby se změnami, které ústavně-právní výbor provedl, byla předložená osnova schválena. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Zahajuji debatu. Ke slovu je přihlášen pan sen. dr Heller.

Sen. dr Heller (německy): Dámy a pánové! Mohu se jen připojiti k tomu, co řekl pan zpravodaj ke konci svých vývodů. Také já mám za to, že od této novely nelze očekávati žádné divy, novela jest jen o jednu novelu více...... (Neklid.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid!

Sen. dr Heller (pokračuje):... o jednu novelu více v řadě novel pro ulehčení soudům, které od několika let vždy znovu dostáváme, které však nejsou s to, aby nedostatkům našeho soudnictví šly na kloub, které nejsou s to, aby tyto nedostatky ve skutečnosti odstranily.

Předloženým návrhem ústavně-právního výboru provádí se podstatná změna na usnesení poslanecké sněmovny. Původní předloha vládní směřovala k tomu, aby příslušným v právních rozepřích mezi 20.000 a 50.000 Kč před sborovými soudy nebyl více senát, nýbrž samosoudce. Dosavadní stav je tento: okresní soud je příslušným pro spory o cenu do 5.000 Kč, přes 5.000 Kč je příslušným krajský soud. U krajského soudu zase projednává věci mezi 5.000 a 20.000 Kč samosoudce, věci přes 20.000 Kč senát. Dřívější vláda chtěla nyní rozšířiti příslušnost samosoudce u krajských soudů na věci mezi 20.000 a 50.000 Kč. To poslanecká sněmovna po mém názoru právem zamítla, vycházejíc z názoru, že věci mezi 20.000 a 50.000 Kč jsou dosti důležitý, aby se projednávaly, nikoli před samosoudcem, nýbrž před senátem. Ale na místě tohoto ustanovení vládní předlohy pojala poslanecká sněmovna do osnovy ustanovení, že se cenová hranice pro příslušnost okresních soudů rozšiřuje z 5.000 na 10.000 Kč, takže v budoucnosti má býti okresní soud příslušný pro všechny právní spory, které představují hodnotu do 10.000 Kč.

Proti tomuto ustanovení podle usnesení poslanecké sněmovny obrací se hlavně oposice ústavně-právního výboru senátu. Zde se konaly dlouhé a obšírné debaty, byli slyšeni znalci a velkou většinou došel výbor k přesvědčení, že rozšíření příslušnosti okresních soudů na věci do 10.000 Kč není s to, aby odpomohlo tísni u soudů, že však na druhé straně takovéto rozšíření příslušnosti mělo by za následek těžké nevýhody pro obyvatelstvo, jež se dovolává práva. Proto zamítl, pozměnil a odstranil náš ústavně-právní výbor toto ustanovení v usnesení poslanecké sněmovny. A v tom spočívá podstata dnešní zprávy ústavně-právního výboru senátu. Bude tedy tato osnova, ježto změněno bylo nejen v tomto bodě, nýbrž také v jiných vedlejších bodech usnesení poslanecké sněmovny, musit jíti zase nazpět do poslanecké sněmovny. Já pro svoji osobu připojuji se k názoru ústavněprávního výboru senátu a mám rovněž za to, že by rozšíření příslušnosti okresních soudů na právní věci do 10.000 Kč nebylo výhodným ani pro soudnictví, ani pro soudce, ani - což je hlavní věcí - pro obyvatelstvo, domáhající se svého práva Shledávám také, že ve mnohých jiných ustanoveních novely dotčena je zásada, kterou bych nerad viděl dotčenu. Bylo to hlavně zásluhou veliké Kleinovy reformy z konce minulého století, že do našeho soudnictví pojal zásadu bezprostřednosti, jakož i zásadu, vypátrati, nikoli více jako dosud, formální pravdu, nýbrž pravdu materielní, to je, že soudcové jsou vázáni, přecházejíce přes formální pochybnosti hledati a nalézti skutečné právo Mnohá omezující ustanovení předlohy dotýkají se této zásady a zase po mém názoru právem odstranil ústavně-právní výbor senátu ustanovení odst. 1 čl. 3 novely, jež znamená takovýto pokus ztenčení práva nalézti materielní pravdu.

Chtěl bych při této příležitosti upozorniti pana zpravodaje na to, že se do důvodové zprávy patrně vloudila tisková chyba. Praví se zde na prvé stránce vpravo dole: ťRozptýliti spory manželské nahromaděné.....Ť To jest omyl, to s manželskými spory nemá co činiti, nýbrž s pozůstalostmi. To je patrně tisková chyba nebo omyl, neboť zde nejde o manželské spory, nýbrž o pozůstalosti. Chtěl bych na tento omyl upozorniti.

Tato osnova však vyplňuje také mezery, které dosud byly v našem zákonodárství. Takovouto velikou mezerou byl nedostatek jakékoliv instance, která by měla rozhodovati v kompetenčních sporech mezi soudy. Měli jsme případy, kdy nebylo možno právní spory provésti, poněvadž se všechny soudy, přicházející v úvahu, prohlásily nepříslušnými, a poněvadž nemáme instance, která by byla povolána k tomu, aby rozhodovala o negativních nebo positivních kompetenčních konfliktech soudů mezi sebou. Máme sice instanci, která má rozhodovati v kompetenčních sporech mezi soudy a správními úřady, nemáme však instance, která rozhoduje v takovýchto kompetenčních sporech soudů mezi sebou. Praktický případ týče se dělníků při bagrování. Bagrovací podniky jsou takové podniky, které dolům slouží k tomu, aby se odstranila země ležící na povrchu a aby se proniklo k uhlí, tedy práce, při které se hlavně pracuje na povrchu. Okresní soudy odmítaly mzdové spory těchto dělníků s odůvodněním, že příslušným je rozhodčí soud hornický. Rozhodčí soud hornický uznal svoji příslušnost, ale vrchní rozhodčí soud hornický prohlásil, že příslušnými jsou řádné soudy. Bylo se také v některých případech dovoláváno živnostenského soudu, kde takový jest, a také tento prohlásil, že příslušnými jsou řádné soudy.

Nyní jsme měli tři rozhodnutí: řádný soud říká, že příslušným je rozhodčí soud hornický, živnostenský soud praví, že příslušným je řádný soud a rozhodčí soud hornický praví rovněž, že příslušným je řádný soud. To je stav, který dráždí k smíchu, který však přináší těžké škody pro zúčastněné, neboť od mnoha let nemohou se tito dělníci - a není jich málo, jest jich na tisíce - dovolati svého práva, a majitel bagrovacího podniku, který svým dělníkům neplatil mzdu, nemohl býti dosud nižádným způsobem přinucen platiti. Naopak ovšem nebylo také lze prosaditi nárok majitele bagrovacího podniku proti dělníkům, poněvadž zde nebylo soudu, který by o věci rozhodl Všechny pokusy o vyřízení těchto kompetenčních sporů soudů - neboť také rozhodčí soudy nejsou administrativními úřady, nýbrž soudy - zůstaly bezvýsledny, takže všechny tyto spory leží 7, 8 a 9 let nevyřízeny a tito lidé skutečně jsou připraveni o své právo. Tomuto stavu činí přítrž čl. 5 novely, který praví, že spory o příslušnost mezi řádnými a mimořádnými soudy a rozhodčími soudy rozhoduje sborový soud. Vítáme to, my sami jsme již opětovně od několika let podávali návrhy, které měly odpomoci tomuto zlu, nebyly však vyřízeny; nyní je vyřizuje ustanovení v čl. 5. Rovněž vítáme ustanovení čl. 3, odst. 8, který konečně zjednává příslušnost pro dobrovolný rozvod zdejších státních občanů, kteří bydlí v cizině. Také zde byla mezera, kterou vyplnil čl. 3, odst. 8. Všechno to dlužno uvítati, a poněvadž tedy pochybnosti, které máme proti jistým ustanovením novely, která směřují k tomu, omeziti volnost stran, a která omezují právo soudců, nalézti materielní pravdu, vyváženy jsou výhodami této novely, budeme hlasovati pro tuto novelu a musíme doufati, že poslanecká sněmovna pokud možno rychle přistoupí na tuto novelu, již v zájmu chudých dělníků při bagrování, jakož i lidí, kteří konečně chtějí býti rozvedeni. Ale oddávati se snad nějakému klamu, že tato novela může nějakým způsobem odstraniti nedostatky našeho soudnictví, bylo by skutečně nesmírným sebeklamem Všechny takové a podobné novely toho nesvedou.

Kdo zná naše soudnictví, ví, že zde nutno zasáhnouti hlouběji. kdo ví, jakou tísní trpí soudy, soudcové a obecenstvo, které se domáhá práva u našich soudů, bude musit již přiznati, že takovýmito ochrannými prostředky této tísni nelze odpomoci, i vítám se skutečnou a upřímnou radostí vývody pana ministra spravedlnosti v našem rozpočtovém výboru, které ve dvojím směru jsou s to vytvořiti nám přece pro budoucnost obraz poněkud příznivější. Doufáme, že se panu ministru spravedlnosti podaří přemoci jistý odpor, i chci především poukázati k tomu, že nakonec ta místa, která jsou vinna bídným platovým zákonem z roku 1926, která mají vinu na systemisačním zákoně, na obou těch zákonech, pod kterými dnes naši úředníci tak hrozně trpí, dnes také jsou těmi místy, která nyní kladou odpor proti zvýšení soudcovských platů která vším možným způsobem se pokoušejí vystupovati proti úmyslu ministerstva spravedlnosti. A chceme doufati, že také pan ministr financí, který nyní uvolňuje obnos 300 milionů Kč na záchranu bank, nebude odporovati tomu, aby potřebných peněz - jedná se zde nejvýš o 40 nebo 50 mil. Kč - použito bylo na zvýšení soudcovských platů, na ono zlepšení, na kterém se zde ústavní výbor senátu loňského roku usnesl jako na t. zv. lex Baxa, což však bohužel nebylo provedeno. Teprve, potom, až soudcové budou bráti platy, které jim umožňují slušnou existenci, nebude-li je trýzniti nouze a starost o sebe a jejich rodiny, teprve potom budeme s to, abychom, jak pan zpravodaj velmi správně řekl, kladli větší požadavky na naše soudce.

Není žádným přeháněním, řeknu-li vám, že jsou u nás soudcové, kteří chodí v oděvu, jaký by dělník mimo své pracoviště nenosil, není žádným přeháněním. řeknu-li vám, že zadlužení našeho soudcovského stavu dosáhlo takového stupně, který sotva lze stupňovati. A co platí o stavu soudcovském, platí zvýšenou měrou také o kancelářských úřednících a zřízencích u soudů Oba tyto stavy požadují stejnou měrou zlepšení svých příjmů.

Ale tím samotným není pomoženo. Chtěl bych obrátiti pozornost pana ministra spravedlnosti také na ryze věcné poměry našich soudů nahoře v severních Čechách. Bylo by velmi dobře, kdyby pan ministr spravedlnosti podnikl jednou malou cestu z Ústí do Chomutova a navštívil okresní soudy v Ústí, Chabařovcích, Jirkově, Horním Litvínově.. (Výkřiky (německy): Také Děčín!)... Mluvím nyní jen o tomto malém okresu, anebo kdyby navštívil okresní soudy v Postoloprtech a Bílině. Vážnosti státu a vážnosti justice může sotva něco ublížiti více nežli tyto bídné místnosti, ve kterých by dnes žádný podnikatel nechtěl provozovati svůj podnik. Ke všemu tomu - a to je jedna stránka věci - přistupuje na druhé straně obrovský nedostatek soudců, který způsoben byl systemisací a také tím, že nejsou obsazena ani všechna systemisovaná místa. Poukazuji zase na Ústí a Stříbro, kde jsou poměry přímo do nebe volající, poukazují na všechny soudy, kde vyřízení, obzvláště v knihovních věcech, trvá po celé dlouhé měsíce. Ovšem, vy jste dělali jazykový zákon a jazykové nařízení, jak se vám to zdálo správným, ale prokázali jste těmito ustanoveními o pozemkové knize úředníkům a soudcům velmi špatnou službu, poněvadž každý zápis do pozemkové knihy musí u nás býti buďto český nebo dvojjazyčný. Tím jste soudům uložili břemena, jimiž dnes trpí jak němečtí. tak také čeští soudcové, jakož i úředníci. To bylo zcela zbytečné zatížení. Bylo by úplně stačilo, kdyby se bylo ustanovilo. že úředníci jsou povinni tomu. kdo českému zápisu nerozumí, nebo nechce rozuměti, vydati úřední překlad Byli byste tím soudcům a úředníkům uspořili velmi mnoho práce a velmi mnoho námahy.

Chci nyní jen ještě shrnouti a říci: považuji za nezbytně nutné, aby v našem soudnictví zavládl jiný duch, než jaký tu byl obzvláště v posledních třech letech. Tato tři poslední léta charakterisuje pokračující úpadek našeho soudnictví. Musíme doufati a sobě přáti - a myslíme také po vývodech pana ministra spravedlnosti v rozpočtovém výboru senátu, že smíme tak doufati - že v nejkratší době nastane zlepšení v těchto věcech. zlepšení pro ten obor naší státní správy, který to můžeme klidně říci. je nejdůležitější v tomto státě Praví se: Justitia fundamentum regnorum. Vypadá-li justice tak, jako v posledních deseti letech, pak hnou se základy této říše. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je pan sen. Stolberg. Uděluji mu slovo.

Sen. Stolberg (německy): Slavný senáte! Také já chci použíti porady o tomto zákoně k několika vývodům. Ve mnohých bodech měl bych jen podškrtnouti to, co řekl vážený pan řečník přede mnou, jen pokud jde o jeho poslední výrok o justiční správě v posledních třech letech, nemohu s ním souhlasiti (Sen. prof. dr Hilgenreiner (německy): Nepodal pro to žádných důkazů!) Nevím také, jak by to mohl odůvodniti. V ostatním byly jeho vývody velice správny. Vláda zamýšlela původně předlohou k zákonu o soudních úlevách doplniti zákon o soudních úlevách z roku 1914, ale ani poslanecká sněmovna, ani senát na tento úmysl nepřistoupily. V zájmu právní jistoty a soudnictví má býti od většiny vládních opatření upuštěno. O nějaké úlevě možno mluviti nejvýš ještě, pokud jde o krajský soud v Praze. Co do ostatních ustanovení je v zákoně obsaženo jen několik zlepšení a vysvětlivek. Jak také důvodová zpráva uvádí, nelze počítati u soudů s nějakou podstatnou úlevou následkem tohoto zákona. Zpráva poukazuje k tomu, že jen lepší systemisace může rozhodujícím způsobem zjednati pomoc. Ale ani taková systemisace ničeho nepomůže, nebude-li zde většího počtu kvalifikovaných čekatelů, a ti se budou hlásiti jen při lepších platech. Právní výbor zabýval se v posledních letech velmi obšírně soudcovskými platy. Byl toho názoru, že by bylo možno zjednati zlepšení v ohledu finančním a lepší poměry postupové. Řešení této otázky bylo komplikováno tím, že mezi politickými stranami nastalo licitování o požadavcích platového zvýšení, a bylo komplikováno dále tím, že se soudci přihlásili se také jiní státní zaměstnanci a po nich učitelé, s učiteli pensisté a právem zejména staropensisté. A tak celý systém nabyl takového rozsahu, že na okamžité řešení nebylo lze více pomýšleti. Mám za to, že by bylo bývalo správné začíti se soudci, již vzhledem k jejich zvláštnímu postavení, jež jim dává ústava, pak s ostatními kategoriemi státních zaměstnanců, po kterých by pak nutně museli následovati učitelé. Byla-li otázka platů státních zaměstnanců svého času sloučena s otázkou zmenšování ochrany nájemníků. pak zdá se to býti jen z části oprávněným. Ale rozhodným bezprávím je to pro veliký počet zaměstnanců, kteří již nyní s nízkými platy musí bydleti v drahých bytech. Je také nespravedlivé, že si dnes ještě může stát opatřovati byty pro své zaměstnance na základě zvláštního zákona zabíráním bytů. To bylo opatření, které přechodně bylo do jisté míry oprávněné, ale jako trvalé zařízení je nemožné a nespravedlivé.

Dlužno uvítati, že pan ministr spravedlnosti jak v právním výboru, tak také v rozpočtovém výboru slíbil opatření na odstranění soudní krise. Uváděl, že se nedostává čekatelů, a mínil, že soudcové jsou přetíženi. Má za tím účelem na mysli ustanovení aktuárů. To dlužno.zajisté velice vítati, ale chtěl bych poukázati také k tomu, že nyní panující jazyková praxe a jazyková ustanovení také podstatně přispěly k zatížení soudů. Ministr slibuje dále úpravu soudcovských platů ve smyslu usnesení, která byla učiněna ve výboru. Dojde-li k tomu, pak budou se jistě také hlásiti čekatelé a přestane útěk od soudcovského stavu. Ministr slíbil také ustanovovati ženy a chce soudcovskou kariéru otevříti ženám. O způsobilosti žen pro soudcovské povolání názory se rozcházejí. Nechci si o tom osvojovati úsudek, jsem však přesvědčen, že se pro jisté soudcovské funkce, zejména pro takové, které se otevrou očekávanými zákony o trestním právu pro mládež a péčí o blaho mládeže, otevře také pro ženy vydatné a vděčné pole působnosti.

Ale jsou tu pro jakousi rozmrzelost, kterou lze nyní všeobecně pozorovati mezi státními zaměstnanci, také jiné příčiny. Nejsou vinny jen malé platy: také rakouští úředníci byli špatně placeni, v prvých letech dokonce ještě značně špatněji nežli nyní. Ale sociální postavení, jež státní úředníci měli tehdy, poskytovalo jim jakousi náhradu za špatný plat. Srovnání postavení, jež úředníci mají dnes, s dřívějším postavením nedopadne ve prospěch přítomnosti. K této rozmrzelosti druží se také nejistota existence: následkem restrikčního zákona a trvalých dovolených, které dříve nebyly známy, neprojevuje se více hlavní aktivum povolání státního zaměstnance, totiž bezpečnost jeho postavení, takovou měrou jako dříve. Úřednictvo postrádá jisté blahovůle u ústředních úřadů také ve mnohém jiném ohledu. Nerozumím tomu, proč se neprovádí konečně nová systemisace. Nerozumím tomu, proč stále ještě musíme čekati na prováděcí nařízení k §u 142 platového zákona stran propočítání služebních let. Octne-li se dnes státní úředník následkem nějakých okolností se svojí rodinou v nezaviněné tísni, pak po celá léta mu není možno uvésti svou domácnost zase do pořádku. Že Léčebný fond nestačí, je všeobecně známo. Ale také jinak lze zajisté říci, že žádný soukromý podnik by nebyl vůči svému zaměstnanci tak krutým, vůči zasloužilému zaměstnanci, který se octne v nezaviněné tísni, jako stát. Také zde bylo by zjednati nápravu a bylo by pro mimořádné případy potřebí mimořádné pomoci. Byl jsem upozorněn na to, jak trapným je pro státního úředníka, který pro nezaviněnou tíseň je nucen svůj plat zastaviti, že ve výplatní listině, která každého měsíce jde od úřadovny k úřadovně, jsou srážky zjevně vyznačeny a že každý jednotlivý kolega až do posledního úředního sluhy může nahlédnouti do finančních poměrů dotyčného úředníka. Také zde bylo by zcela snadno zjednati nápravu.

Ale u německých zaměstnanců je zde zajisté zcela zvláštní důvod k rozmrzelosti. totiž absolutní beznadějnost postoupiti do vyšších vedoucích míst, přes veškeru píli a kvalifikaci Ozývají se stížnosti do nedostatku uchazečů, ale jsou mi známy případy, že oficielně systemisovaná místa byla vypsána. že se hlásili němečtí uchazeči, a to plně kvalifikovaní, že však přes to tato místa nebyla obsazována tak dlouho, dokud se nenašel nějaký český uchazeč, který pak toto místo obdržel. Žádosti zůstávají jednoduše ležeti a neposílají se směrodatným úřadům, která místa propůjčují. Jisto je, že jisté národní výbory spatřují svůj hlavní úkol v tom že všechna uprázdněná místa vedou v evidenci a v daném případě celého svého zhoubného vlivu použijí, aby zabránily tomu, aby německý uchazeč tohoto místa obdržel. To platí nejen o státní službě, nýbrž také o velkých soukromých podnicích. Přes smířlivá slova, která v poslední době byla tak často pronesena, trvá zhoubný vliv těchto výborů nadále. Tomuto vlivu dlužno také vděčiti za to. že obyvatelstvo je neustále znepokojováno, pokud jde o posunutí hranic soudních okresů. Nemáme zajisté ničeho proti tomu, mění-li se z důvodů racionalisace správní obvody anebo hranice soudních okresů, děje-li se to skutečně z ohledů státních. Důvody, které zde přicházejí v úvahu, jsou však ty, aby se části obyvatelstva odňala jejich jazyková práva a aby se vytvořily takové soudní okresy, ve kterých německé obyvatelstvo klesne pod 20 %. A tak jest obyvatelstvo vždy znovu znepokojováno stran otázky rozdělení soudního okresu v Moravské Ostravě, který má býti zařízen tak, aby se Němcům v Moravské Ostravě odňala jejich jazyková práva. Doufám, že pan ministr spravedlnosti těmto pletichám nepopřeje sluchu.

Myslím, že státní úřady velmi podstatně přispějí ke konsolidaci poměrů, vymknou -li se úplně vlivu těchto výborů. Ale nesnesitelno je, staví-li se na české straně do služeb těchto výborů, nebo vydávají-li se němečtí úředníci teroru těchto výborů. Nemáme samozřejmě ničeho proti národnostnímu uplatňování i extremně nacionálních spolků, ale nechť sledují své cíle soukromými prostředky občanského života a nikoli prostředky veřejné moci. Pan ministr spravedlnosti mluvil také, což dlužno uvítati, o zavedení kursů pro soudce; poukázal k tomu, že soudcové jsou přetíženi a že jim není možno, zabývati se také ještě otázkami právní vědy, zákonodárství a judikatury. Zavedení takovýchto kursů dlužno zajisté uvítati, ale zdá se mi býti nutným, aby každý soudce si zůstal vždy vědom toho, že se ve svém právním rozhodování smí dáti vésti vždy jen otázkami práva a zákonů, a že žádnému soudci, ani nejvyššímu soudci, není dovoleno právní rozhodnutí odůvodňovati politickými důvody a názory a že stranicky politické nazírání nebo stanovisko nikdy nesmí býti měřítkem pro právní rozhodování. Musím říci, že stanovisko presidenta nejvyššího soudu ve známém sporu jazykovém našemu právnímu citu vždy zůstalo a zůstane nesrozumitelným.

Předložený zákon má, jak pan ministr přislíbil tvořiti jakýsi začátek a zahájiti řadu zákonů, které mají naše soudnictví zlepšiti a odstraniti krisi v soudnictví. Také nám leží soudnictví na srdci, také my chceme rádi spolupracovati na zlepšení nynějšího stavu soudnictví a budeme rádi podporovati vše, co slouží tomuto cíli, blahu našeho lidu. (Potlesk.)

Předseda (zvoni): Jednání je skončeno. Přeje si pan zpravodaj doslov?

Zpravodaj sen. dr Veselý: Nikoliv

Předseda: Není tomu tak.

Prosím o zaujetí míst. (Děje se.)

Budeme hlasovat.

Konstatuji, že senát je schopen se usnášeti.

O celé osnově zákona, jeho nadpisu a úvodní formuli hodlám dáti hlasovati najednou.

Jsou proti tomuto návrhu nějaké námitky? (Námitky nebyly.) Námitek není.

Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí podle zprávy výborové, tak jak je vyznačena v tisku 114, ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Osnova zákona s nadpisem a úvodní formulí přijímají se podle zprávy výborové tisk 114 ve čtení prvém ve znění odchylném od předchozího usnesení posl. sněmovny.

Přikročíme k bodu dalšímu, jímž je:

2. Druhé čtení zprávy I. výboru ústavně-právního, II. výboru zahraničního, III. výboru rozpočtového o vládním návrhu (tisk 71), kterým se předkládá Národnímu shromáždění republiky Československé

1. Úmluva mezi Rakouskem, ltalií, Rumunskem, královstvím Srbů, Chorvatů a Slovinců a Československem o úpravě pensí zemských, obecních a okresních, sjednaná ve Vídni dne 30. listopadu 1923 a

2. Dodatečná úmluva mezi Československou republikou a republikou Rakouskou k úmluvě pod 1. uvedené, podepsaná ve Vídni dne 3. února 1929. Tisk 116.

Zpravodaji jsou: za výbor ústavněprávní pan sen. F. V. Krejčí, za výbor zahraniční pan sen. dr Rozkošný, za výbor rozpočtový pan sen. Pánek.

Táži se pánů zpravodajů, zda mají nějakou textovou změnu.

Zpravodaj sen. F. V. Krejčí: Prosím.

Předseda: Pan zpravodaj má tiskovou opravu.

Zpravodaj sen. F. V. Krejčí: Vážený senáte! Vládní návrh, poněvadž jde o úmluvu s cizími státy, má autentický text francouzský a v tomto francouzském textu vyskytlo se několik chyb.

1. na str. 7. v nadpisu má býti ťcommunales et de districtsŤ. To ťdeŤ chybělo.

2. na str. 8. čl. 1., řádka 1. a 3. od konce ve slovech ťďétatŤ a ťl'étatŤ má býti velké E, tedy ťd'EtatŤ a ťľEtatŤ.

3. na str. 8., čl. 2., řádka 6 shora ve slově ťPartieŤ, má býti malé ťpŤ.

4. na str. 8., čl. 2., 3. řádka od konce místo ťa simplifierŤ má býti ťá simplifierŤ.

Navrhuji, aby byla schválena oprava těchto chyb a po této opravě aby byl vládní návrh v druhém čtení schválen.

Předseda (zvoní): Budeme hlasovati.

Kdo souhlasí se schvalovacím usnesením tak, jak bylo přijato ve čtení prvém, také ve čtení druhém a s tiskovými opravami smlouvy panem zpravodajem navrženými, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Schvalovací usnesení se přijímá v tomto znění i s tiskovými opravami také ve čtení druhém.

Přikročíme k bodu dalšímu, jímž je:

3. Zpráva imunitního výboru o žádosti krajského soudu v Litoměřicích ze dne 31. prosince 1929, č. Nt. XIII. 160/29/11, za vydání sen. Wenzela k trestnímu stíhání pro přečin podle §u 17, odst. 1. zákona na ochranu republiky č. 50/1923 Sb. z. a n. (č. 306/1930 předs.). Tisk 129

Zpravodajem je pan sen. Berkovec.

Zpravodaj sen. Berkovec: Vážený senáte! Podle zprávy krajského soudu v Litoměřicích zúčastnil se sen. Wenzel dne 18. září 1928 v Drážďanech schůze říšskoněmecké národně sociální strany t. zv. ťHitlerovskéŤ, která prý podle svého programu má účelem zřízení Velkoněmecka, jež zvolilo si cílem spojiti Němce nalézající se pod panstvím jiných národů v budoucí Velkoněmecko, tedy i Němce žijící na území Československého státu. Činnost říšskoněm. nár. sociální strany je prý iredentistickou a jejím účelem je podvraceti samostatnost a ústavní jednotnost československého státu. V účasti sen. Wenzela na schůzi této strany vidí státní zastupitelství v Litoměřicích přečin spáchaný podle zákona na ochranu republiky, č. 50/1923, § 17, odst. 1., a žádá proto dopisem ze dne 31. prosince 1929 za vydání sen. Wenzela k trestnímu stíhání.

Imunitní výbor navrhuje, aby senát nevyhověl žádosti krajského soudu v Litoměřicích a nedal souhlasu k trestnímu stíhání sen. Wenzela pro uvedený přečin, a to z těchto důvodů:

Podle §u 17, odst. 1. zák. č. 50/1923 na ochranu republiky může býti stíhán ten, kdo založí tajnou organisaci, jejímž účelem je podvraceti samostatnost, ústavní jednotnost, nebo demokraticko-republikánskou formu státu. Kdo znaje účel takového sdružení k němu přistoupí, s ním se stýká, jeho činnosti jakýmkoli způsobem se zúčastní, je nebo jeho členy v podvratných snahách hmotně nebo jakýmkoli jiným způsobem podporuje. Pouhou účastí na schůzi říšskoněm. nár. soc. strany v Drážďanech, která podle dodatečné zprávy kraj soudu v Litoměřicích stala se pouze z politického přátelství a podle výslechu sen. Wenzela pouze při náhodném zájezdu do Drážďan se sen. Wenzel tohoto přečinu nedopustil a proto je návrh na nevydání sen. Wenzela k trestnímu stíhání plně odůvodněn.

Doporučuji tedy podle návrhu imunitního výboru, aby sen. Wenzel k trestnímu stíhání vydán nebyl.

Předseda (zvoní): Ke slovu není nikdo přihlášen, budeme hlasovati.

Kdo souhlasí s návrhem výboru imunitního, aby senát nevyhověl žádosti krajského soudu v Litoměřicích a nedal souhlasu k trestnímu stíhání sen. Wenzela, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Návrh výboru imunitního se schvaluje a tím tudíž souhlas k trestnímu stíhání sen. Wenzela se neuděluje.

Navrhuji, aby se příští schůze konala za 5 minut po této za účelem

přikázání došlých spisů.

Jsou proti tomu námitky? (Nebyly.)

Námitek není.

Končím schůzi.

Konec schůze v 17 hod. 30 min.