Schůze zahájena v 10 hodin 45 minut.

Přítomni:

Předseda: dr Soukup.

Místopředsedové: Donát, dr Heller, dr Hruban, Klofáč, Luksch, Trčka.

Zapisovatelé: Johanis, Stržil

92 senátoři podle presenční listiny.

Zástupci vlády: ministři inž. Dostálek, dr Engliš, dr Slávik.

Z kanceláře senátní: tajemník senátu dr Šafářovi č; jeho zástupci dr Bartoušek, dr Trmal.

Předseda (zvoní): Dovoluji si zahájiti schůzi.

Oznamuji, že dal jsem dovolenou na dnešní schůzi sen. Doudovi, Fidlíkovi, Hakenovi, Janečkovi, Lokotovi, Pilzovi, Pociskovi, Stejskalové, Zimákovi.

Tiskem bylo rozdáno:

Tajemník senátu dr Šafařovič (čte):

Tisk 106. Návrh sen. Kostky, Luksche a soudr. na doplnění odst. 4 §u 215 zákona 103/1926, jakož i odstavce 3 §u 47 zákona 104/1926 ze dne 24. června 1926 o úpravě platových a některých služebních poměrů státních zaměstnanců (platový zákon), jakož i o úpravě platových a služebních poměrů učitelstva obecných a občanských škol (učitelský zákon).

Tisk 112. Zpráva rozpočtového výboru k vládnímu návrhu zákona o věnování na oslavu 80. narozenin prvního presidenta republiky Československé T. G. Masaryka (tisk 109).

Tisk 113. Zpráva rozpočtového výboru k usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona, kterým se prodlužuje platnost opatření Stálého výboru o zatímním vedení státního hospodářství (tisk 110).

Tisk 115. Návrh sen. Šťastného, Hubky, Plamínkové a spol. na státní subvenci obci pražské pro novou moderní nemocnici v Praze VIII. na Bulovce.

Tisk 117. Návrh sen. Kotrby, Thoře, Pastyříka, Slámy, Trčky, Kianičky a druhů, aby vydán byl zákon na ochranu zakázkového krejčovství.

Zápisy o 12. a 13. schůzi senátu Národního shromáždění republiky Československé ze dne 5. a 6. února 1930.

Zápisy o 14. a 15. schůzi senátu Národního shromáždění republiky Československé vyloženy byly podle §u 72 jedu. řádu v senátní kanceláři k nahlédnutí.

Ježto nebyly v předepsané lhůtě žádným panem senátorem podány písemné námitky, pokládají se zápisy ty za správné a budou vytištěny.

Z předsednictva přikázáno:

Výboru iniciativnímu:

Tisk 106. Návrh sen. Kostky, Luksche a soudr. na doplnění odst. 4 §u 215 zákona 103/1926, jakož i odstavce 3 §u 47 zákona 104/1926 ze dne 24. června 1926 o úpravě platových a některých služebních poměrů státních zaměstnanců (platový zákon), jakož i o úpravě platových a služebních poměrů učitelstva obecných a občanských škol (učitelský zákon).

Tisk 115. Návrh sen. Šťastného, Hubky, Plamínkové a spol, na státní subvenci obci pražské pro novou moderní nemocnici v Praze VIII. na Bulovce.

Tisk 117. Návrh sen. Kotrby, Thoře, Pastyříka, Slámy, Trčky, Kianičky a druhů, aby vydán byl zákon na ochranu zakázkového krejčovství.

Podle usnesení iniciativního výboru ze dne 19. února 1930 přikázáno:

Výboru živnostensko-obchodnímu:

Tisk 58. Návrh sen. Wenzela a soudr. na vydání zákona, kterým se zřizuje poradní sbor pro výdělková a hospodářská družstva živnostenských výrobců.

Tisk 74. Návrh sen. Slámy, Thoře, Trčky a druhů na změnu zákona ze dne 26. prosince 1893, čís. 193 ř. z., jímž se upravují koncesované živnosti stavební.

Výboru sociálně-politickému:

Tisk 68. Návrh sen. Wenzela a soudr. na vydání zákona, kterým se zakazuje prodávání kuřiva a kouření mladistvým osobám.

Tisk 73. Návrh sen. Riedla, inž. Marušáka, Merty, dr Miloty, Pánka, Plamínkové a spol., aby vydáno bylo prováděcí nařízení k zákonu ze dne 30. června 1921, č. 256 Sb. z. a n., o ochraně dětí v cizí péči a dětí nemanželských.

Výboru ústavně-právnímu: Tisk 69. Návrh sen. Wenzela a soudr. na osnovu zákona o zajištění stavebních pohledávek.

Výborům sociálně-politickému a rozpočtovému:

Tisk 72. Návrh sen. Teschnera, Wenzela a soudr. na ochranu osob, jež jsou zaměstnány v závodech, které dobývají, zpracovávají nebo používají radia.

Výborům národohospodářskému a rozpočtovému:

Tisk 76. Návrh sen. Donáta, Vraného, dr Šrobára, Sáblíka, Luksche, Kahlera, Stöhra a spol. na vydání zákona o změně celního sazebníku.

Tisk 78. Návrh sen. inž. Havlína, Dýka, Votruby, dr Facka, Bergmana a spol. na změnu zákona ze dne 12. srpna 1921, čís. 338 Sb. z. a n., o dani z vodní síly.

Tisk 79. Návrh sen. Luksche, Kahlera, Stöhra a soudr. na vydání vládních opatření, která by měla zmírniti stávající zemědělskou krisi.

Tisk 80. Návrh sen. Luksche, Stöhra, Kahlera a soudr. stran opatření na potírání tísně v zemědělství.

Výborům rozpočtovému a sociálně-politickému:

Tisk 86. Návrh sen. Stolberga, F. Scholze a soudr. na změnu a doplnění zákona ze dne 24. června 1926, č. 104 Sb. z. a n., o platebních a služebních poměrech učitelů obecných a měšťanských škol.

Předseda (zvoní): Přikročuji k projednávání pořadu jednání.

1. Návrh, aby podle §u 55 jedu. řádu řízením zkráceným projednán byl vládní návrh zákona o věnování na oslavu 80. narozenin prvního presidenta republiky Československé T. G. Masaryka. Tisk 109.

Jedná se o osnovu zákona, jímž má Národní shromáždění oslaviti osmdesátileté narozeniny prvního presidenta republiky Československé T. G. Masaryka. Věc tuto rnusí do zmíněného dne projednati také poslanecká sněmovna a proto je potřebí věc tuto projednati ve smyslu §u 55 jedn. řádu řízením zkráceným. (Sen. Mikulíček: Nebezpečí v prodlení!)

Navrhuji tudíž, aby osnově této přiznáno byla pilnost.

Žádám pány senátory, aby zaujali svá místa. (Děje se.)

Konstatuji, že senát je schopen se usnášeti.

Kdo s mým návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Pilnost se přiznává a projednáme tudíž tuto věc ve smyslu §u 55 jedn. řádu řízením zkráceným.

Přikročíme tedy ke

2. Zprávě rozpočtového výboru k vládnímu návrhu zákona (tisk 109) o věnování na oslavu 80. narozenin prvního presidenta republiky Československé T. G. Masaryka. Tisk 112.

Navrhuji, aby věc tato projednána byla v celkové době 1 hod. se stanovením řečnické lhůty na 15 minut.

Kdo s tímto návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Návrh můj je přijat.

Zpravodajem je pan sen. dr Karas. Uděluji mu slovo.

Zpravodaj sen. dr Karas: Slavný senáte! První president republiky dovrší dne 7. března 1930 osmdesátý rok svého činného a plodného života. Je samozřejmou potřeba, oslaviti tento významný den způsobem přiměřeným sklonům duše presidentovy, tíhnoucích vždy po činech humánních a kulturních.

Proto vítáme návrh vlády, aby byla z pokladních hotovostí věnována částka 20 milionů Kč a presidentu (Výkřiky sen. Mikulíčka.) republiky dáno neobmezené disposiční právo, by podle svého vlastního uznání užil jí pro ony účely. Fond tento může býti rozšířen dary; a s takovým darem přichází Národní banka, s darem 5 mil. Kč. Vivant sequentes! Jak věnování, tak i použití příspěvků těch zprošťují se všech daní a dávek veřejných.

Rozpočtový výbor, plně ceně význam tohoto významného dne, navrhuje slavnému senátu schválení vládního návrhu zákona s nepatrnými změnami stylistickými ve znění otištěném v tisku čís. 112. (Souhlas.)

Předseda (zvoní): Zahajuji debatu. Ke slovu se přihlásil pan sen. Mikulíček.

Sen. Mikulíček: Naše strana podává návrh, aby částka 20 mil. Kč místo na oslavu osmdesátých narozenin Masarykových okamžitě byla odevzdána ministerstvu sociální péče pro podporu nezaměstnaných, jichž zde máme statisíce. Ať nikdo nemyslí, že naše zamítavé stanovisko veškeré činnosti Masarykově je snad z důvodů osobních nebo věcných... (Veselost.) No, no, pánové! Ano, je podepřeno důvody věcnými. (Další věta byla usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 21. února 1930 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu senátu vyloučena z těsnopisecké zprávy.) Masaryk byl tahán tiskem, bylo mu spíláno a bylo psáno klerikálními novinami, že, kdo věří v Boha, nesmí voliti Masaryka. Když jsme mu pomáhali my k poslaneckému mandátu ve skupině valašských měst, kde jsem byl přes 10 let důvěrníkem dělnické strany, nebyl by bez nás býval měl mandát, bez nás by nebyl měl ani známostí ani vlivu jako politik, poněvadž jako politik zasahoval do procesu Friedjungova, do procesu záhřebského a marmaroš-sihotského. A ten Masaryk, který se zastával Pribičeviče a soudruhů, když byli týráni se strany rakouské a maďarské, ten Masaryk dnes jako president státu přehlíží, když Pribičevič je v Jugoslávii v takové situaci, že je nebezpečí, že bude odvezen do blázince a tam skončí! (Další věta byla usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 21. února 1930 podle §u 9. lit. m) jedn. řádu senátu vyloučena z těsnopisecké zprávy. - Výkřiky komunistických senátorů.)

(Další část řeči byla usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 21. února 1930 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu senátu vyloučena z těsnopisecké zprávy.)

Včera jsem prohlížel zápisy o prvních schůzích Národního shromáždění ještě revolučního. A co tam povídali tehdejší pánové, kteří byli důvěrníky presidenta Masaryka, co slibovali lidu? Pari předseda dr Kramář ve schůzi 14. listopadu 1918 praví doslovně: ťJen prosím, abyste ráčili přijati ubezpečení, že bude naší největší snahou poctivou a upřímnou, aby celý národ, všechny jeho vrstvy měly vědomí, že ten náš stát jest jejich státem a že nikdo mu není cizí, vzdálený anebo — vyděděnýmŤ.

Co se z toho splnilo pro více než polovinu obyvatelstva obývajícího v hranicích tohoto státu? Nejenže nebylo pomoženo těm lidem, kteří nešťastnou náhodou jsou chudí, nebo se narodili ve středních rolnických usedlostech, ale jako přebyteční stali se chudými proletáři a musili jíti za výdělkem, ale úroveň životní pro ty vyděděné je sražena na takové minimum, že jsme tak nežili ani před 50 lety. Daleko lépe se žilo před 33 lety, když jsem se učil, výdělky byly poměrné k nákupní ceně, platilo se lépe, třikráte až čtyřikráte tolik, dělnictvo nebylo národem ošoupanců a oškubanců, poněvadž si dnes nemohou koupiti ani šaty, kdežto dříve si lépe kvalifikovaný dělník mohl koupiti aspoň každoročně pořádné boty a šaty a mohl se pořádně najísti. (Výkřiky.)

Dr Kramář praví dále: ťČeskoslovenská republika bude demokratická politicky a sociálně, ve všem stejně spravedlivá — a to je důležité, co povídá tady Kramář —, neboť jinak zpronevěříme se velikému úkolu, který na nás dějiny vložilyŤ.

Tam se tedy dočtete v řeči dr Krámáře, prvního předsedy vlády v tomto státě, že jste se zpronevěřili úkolu, který na vás dějiny vložily, neboť, mluvíte-li zde o demokracii, kdy každá stávka jest ubíjena pendreky, bajonety a kriminály, mluvíte-li zde o demokracii sociální, kdy denně se spousta lidí vraždí, kdy denně se páchají vraždy z hladu a nedostatku a zoufalství, pak myslím, že lžete sami sobě v hrdla, mluvíte-li v takové situaci o demokracii.

A zde Kramář před 12 lety prohlásil: Jestliže to neprovedete, že se zpronevěříte na úkolu, který na vás dějiny vložily. (Další věta byla usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 21. února 1930 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu senátu vyloučena z těsnopisecké zprávy.)

Dále dr Kramář povídá — když dává cukrlátko tehdejšímu revolučnímu dělnictvu — ve schůzi dne 9. ledna 1920, bezprostředně poté, když bylo po něm střeleno mladým Šťastným: ťProto je vláda přesvědčena, že uhlí nemůže zůstati ve volné disposici soukromníkůŤ a dále ťvyvlastnění velkostatků, přesahujících určitou výměru, má vláda za nezbytnou potřebu poválečného hospodářstvíŤ.

Už se tehdy i Kramářovi přejídalo. že v uhelném hospodářství rozhoduje Guttmann, Rothschild, Petschek, Weinmann a jak se všichni ti čeští vlastenci jmenují. Již tehdy slíbil, že se to uhlí, tento produkt, bez něhož není výroby a dopravy, musí vyrvati z rukou těchto vykořisťovatelů.

A jak se to všechno provedlo? (Hlas: Vyvlastnili dělníkům kapsy!) Ne, vyvlastnili, oni to znárodnili, poslali do správní rady ostravských dolů starostu Obce Sokolské dr Scheinera, národohospodáře dr Engliše a pana dr Viškovského a tím to bylo znárodněno.

Všechno zůstalo po stáru. Dělníci jsou týráni a vydáváni všanc úrazům a smrti, kapitalisté s ohromnými zisky, přesahujícími daleko vyplácené mzdy a vlastenečtí členové správních rad mají za pár schůzí statisícové diety.

Tak se provedlo vyvlastnění a znárodnění také na Kladensku, kde si bývalý ministr obchodu dr A. Stránský sedl do správní rady Pražské železářské společnosti za několik set tisíc korun roční gáže, a už byl ten český živel, ten trpící proletář zbaven svého hospodářského a národnostního útisku. A mám tu dále výňatky z prohlášení vlády Tusarovy. Když dne 10. července 1919 ministerský předseda Tusar představoval svůj kabinet parlamentu, prohlásil: ťMusíme si býti vědomi, že všechny tendence doby směřují k novému uspořádání výrobního řádu. Dělník, na jehož práci závisí nejen prosperita jednotlivého podniku, nýbrž i zdravý vývoj celého národního hospodářství, musí nabýti možnosti, aby spolurozhodoval o svém postavení a aby nebyl vylučován z podílu na výtěžku své práceŤ.

Prosím. od 10. července 1919 uplynulo téměř 11 roků! Co se splnilo z těchto slibů, které vůdce, prý také dělnické strany, dával dělnictvu, že dělník musí býti zainteresován čistým ziskem na společenské výrobě, ergo, že musí býti socialisováno? Co se z toho splnilo? 60, 80 až 120% zisku u kapitalistů, udržitelů těchto podniků a na druhé straně zvýšené procento umírajících tuberkulosou! A Tusar rovněž dává cukrlátko neuspokojeným horníkům a povídá: Po skončené anketě uhelné bude lze přikročiti ke společenskému ovládnutí těžby uhelné a rudné.

A Tusar věda, že to povídá, jenom jaksi z návodu i tehdejšího spiritus sankta pro všecky politiky československé dra Hodače přeřekne se a povídá dále ve svém exposé: ťTaké vím velmi dobře, že nás nebudete posuzovati jenom podle našich slibů, nýbrž podle vykonané práčemŤ. (Další část řeči byla usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 21. února 1930 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu senátu vyloučena z těsnopisecké zprávy.) Pánové, vaše policie si dovolila také jednou zkusiti, jak se vozí policejní pendrek po fašistických syncích, studentech vysokoškolských a středoškolských, a podívejte se, jaký máte z toho randál. Půl roku se ministři a policie omlouvají, noviny píší o tom, že se těmto vyhýčkaným synkům buržoasie, kteří nevědí, jak si vydělati kousek chleba, kteří jsou odkázáni jenom na to, co jim pošle tatík, který to většinou vydřel z proletariátu, stala křivda, a když po takovýchto chlapcích, kteří překročili zrovna tak zákon jako proletariát, poněvadž neměli povolený průvod, svezl se pendrek policejní, tu celý aparát je půl roku v extasi a neví se, jak by se těmto mladým, zeleným chlapcům omluvil.

Předseda (zvoní): Pane senátore, Vaše řečnická lhůta uplynula.

Sen. Mikulíček (pokračuje): Minulou sobotu byl jsem na schůzi nezaměstnaných v Hradišti. Chcete tvrditi, když dělník přijde na schůzi v 9 hodin, že je zaměstnán? Musil by býti v práci. Již jsem nejednou vedl deputaci na okresní politickou správu, tisícovou a dvoutisícovou, a nestalo se nic. Proč? Poněvadž mám tolik rozumu, abych nehnal proti bajonetům hladové lidi. Ale najednou se proti nám postavili celníci a jeden potřeštěnec natahuje zámek a vkládá náboj do komory. Šel jsem k veliteli a žádal ho, aby jej okamžitě vyřadil, poněvadž nevěděl, neměl toho nejmenšího šajnu o tom, co se může státi. Mohlo se státi to, že by některý z těch celníků byl neodešel živ a zdráv, protože nás bylo na 300 a jsme náhodou staří bojovníci z fronty. Proti nám nebyly jenom bajonety, ale kulomety a třicítky, ale neztratili jsme se, tím méně se lekneme, když chceme práci, ne milost, když práci nám odmítají a posílají proti nám četníky.

Na konec celý nacionální svět český považoval France Josefa za věrolomce, když slíbil, že se dá korunovati na českého krále, a nesplnil toho. Byla otázka, zdali národ český by z toho hospodářsky, politicky i kulturně něco měl — získal by snad něco politicky — ale on byl věrolomec, poněvadž nesplnil slibu, který učinil. (Další věta byla usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 21. února 1930 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu senátu vyloučena z těsnopisecké zprávy.)

Proto, jestliže se nechcete podle slov Kramářových zpronevěřiti úkolu, který dějiny na vás vložily, postarejte se, aby dělník měl co jíst a malorolník vyvázl z bídy, a pak rozhazujte miliony.

Jestli chcete, aby se odstranila krise zoufalých, hladovějících lidí a jestliže vyhazujete miliony, je to zločin, poněvadž nemáte pro to úhradu, která při každém návrhu býti musí.

Předseda (zvoní): Upozorňuji znovu, že Vaše řečnická lhůta uplynula.

Sen. Mikulíček (pokračuje): Přirozeně my se postaráme o to, abychom tu gloriolu z vašich svatých poodhrnuli, aby se vidělo jejich nitro. (Další věta byla usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 21. února 1930 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu senátu vyloučena z těsnopisecké zprávy. — Potlesk senátorů strany komunistické.)

Předseda (zvoní): Byl podán pozměňovací návrh sen. Kindla, Mikulíčka a druhů. Prosím, aby se přečetl.

Tajemník senátu dr Šafařovič (čte):

Pozměňovací návrh sen. Kindla, Mikulíčka a druhů:

Navrhujeme, aby senát Národního shromáždění usnesl se takto:

1. 20,000.000 Kč na uctění 80. narozenin presidenta Masaryka nebudiž povoleno.

2. Ministerstvo financí dá ihned ministerstvu sociální péče k disposici 20,000.000 Kč na podporu nezaměstnaných dělníků.

3. Ministerstvu sociální péče se ukládá, aby zařídilo okamžitou výplatu 20,000.000 Kč nezaměstnaným dělníkům.

Předseda: Jednání je skončeno. Pan zpravodaj si nepřeje doslovu?

Zpravodaj sen. dr Karas: Ne.

Předseda: Budeme hlasovati nejprve o pozměňovacím návrhu sen. Kindla, Mikulíčka a druhů.

Bude-li zamítnut, budeme hlasovati ve čtení prvém o celé osnově zákona, jeho nadpisu a úvodní formuli najednou.

Jsou námitky? (Nebyly.)

Námitek není. Budeme tedy takto hlasovat.

Kdo souhlasí s návrhem sen. Kindla, Mikulíčka a druhů, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Návrh tento se zamítá.

Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí ve čtení prvém podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Osnova zákona, nadpis a úvodní formule přijaty jsou ve čtení prvém podle zprávy výborové.

Ve smyslu přiznané pilnosti budeme hlasovati ihned ve čtení druhém.

Táži se pana zpravodaje, zda má nějakou textovou změnu.

Zpravodaj sen. dr Karas: Nemám žádných textových změn.

Předseda: Budeme tedy hlasovat.

Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí právě přijatou ve čtení prvém, také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Osnova zákona, nadpis a úvodní formule přijaty jsou také ve čtení druhém podle zprávy výborové. (Bouřlivý potlesk. — Výkřiky sen. Mikulíčka.)

Přikročíme nyní k projednávání dalšího bodu pořadu, a sice

3. Návrh, aby podle §u 55 jedn. řádu řízením zkráceným projednáno bylo usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona, kterým se prodlužuje platnost opatření Stálého výboru o zatímním vedení státního hospodářství. Tisk 110.

Jedná se o opatření k řádnému hospodaření v mezích provisorního rozpočtu. Poněvadž pak je potřebí, aby toto provisorium ústavním způsobem včas bylo uveřejněno, je potřebí věc tuto projednati ve smyslu §u 55 jedn. řádu řízením zkráceným.

Navrhuji tudíž, aby věci této přiznána byla pilnost.

Kdo s tímto mým návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Pilnost této věci se přiznává a projednáme ji tudíž ve smyslu §u 55 jedn. řádu řízením zkráceným.:

Projednáme tedy:

4. zprávu rozpočtového výboru k usnesení poslanecké sněmovny (tisk 110) o vládním návrhu zákona, kterým se prodlužuje platnost opatření Stálého výboru o zatímním vedení státního hospodářství. Tisk 113.

Navrhuji, aby věc tato projednána byla v celkové době 1 hod. se stanovením lhůty řečnické na 1/4 hod.

Kdo s tímto návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Návrh můj je přijat.

Zpravodajem za výbor rozpočtový je pan sen. Kroiher, jemuž tímto uděluji slovo.

Zpravodaj sen. Kroiher: Slavný senáte! Hned při projednávání opatření Stálého výboru ze dne 7. listopadu 1929, čís. 175 Sb. z. a n., byla vyslovována pochybnost, zdali se podaří, aby rozpočet byl v obou sněmovnách Národního shromáždění projednán do konce února. Tato pochybnost se ukázala býti odůvodněnou, neboť nám nad pečlivé projednávání rozpočtu v poslanecké sněmovně ještě přibyla obsáhlá debata o zprávě ministra zahraničních záležitostí o výsledku konference v Haagu a následkem toho byla činnost rozpočtového výboru o nějakou dobu zastavena. Rozpočtový výbor poslanecké sněmovny projednával tuto osnovu. (Hluk. — Čujme!)

Myslím, abychom poslouchali ty, kteří se o pozornost této sněmovny ucházejí.

Pane předsedo, mne není vůbec slyšeti.

Předseda (zvoní): Prosím velmi slušně o klid a vyslechnutí řečníka.

Zpravodaj sen. Kroiher (pokračuje); Rozpočtový výbor poslanecké sněmovny věnoval projednávání rozpočtu skoro 200 hodin, při čemž do debaty zasáhlo neméně 233 řečníků, jejichž vývody byly napsány prý — já lomu číslu nemohu věřiti — na 35.750 lístkách, které prý spotřebovala korespondenční kancelář.

Jsem neobyčejně povděčen tomu, že u nás rozpočet přichází k projevu cti a že se takto obšírně a podrobným způsobem projednává, a byl bych ovšem jen rád, kdybych mohl zkonstatovati, že na všech 35.000 lístků byly obsaženy věci skutečně stojící za psaní a že tam nebylo zbytečné opakování se. Byl bych rád, kdybychom i my, až budeme projednávati rozpočet v senátě, věnovali mu mnohem více času, při čemž podotýkám, že se nedomnívám, že by bylo žádoucno, abychom mu věnovali přes příliš mnoho mluvení.

Ve věci samé, co se týká merita, návrhem vlády a usnesení poslanecké sněmovny se docela ničeho nemění. Jedná se jedině a výhradně o to, aby vláda byla splnomocněna podle zásady opatření Stálého výboru ze dne 7. listopadu hospodařiti dále o jeden a půl měsíce.

Následkem toho přichází rozpočtový výbor s návrhem, aby plenům senátu dalo souhlas s tím, aby toto provisorium bylo prodlouženo na dobu žádanou, to je do 15. dubna.

Předseda (zvoní): Ke slovu se přihlásil pan sen. Langer.

Sen. Langer (německy): Když komunisté v některém kapitalistickém státě zaujímají stanovisko proti rozpočtu, vždy se jim odpovídá, že sice ničeho nepovolují, že však chtějí míti všechno pro své lidi. Jako komunisté v tomto státě jsme morálně povinni hlasovati proti tomuto rozpočtu. Zastupujeme zájmy netoliko relativní, nýbrž absolutní většiny obyvatelstva, zastupujeme zájmy dělníků a malorolníků, kteří činí více nežli dvě třetiny obyvatelstva. Shledáváme, že dělníci a sedláci pro rozpočet seženou sice početně dvě třetiny prostředků, při rozdílení prostředků však vycházejí na prázdno. To jsou důvody, proč hlasujeme proti rozpočtu. Ale ciferní důvody to samy nedělají, v úvahu přichází spíše správa a je ironií osudu, že právě dnes dělnická třída zde ve státě utlačována, materialisována a vykořisťována je takovým způsobeni, jako ještě nikdy od trvání státu, jako ještě od žádné vlády. Právě za nynější vlády, ve které zastoupeny jsou socialistické strany v mezinárodním měřítku, je dělnická strana nejvíce vykořisťována a pronásledována za tím účelem, aby byla zničena, Uvedu příklady. Máme nyní přece průmyslovou krisi, den ze dne se odpírá celé řadě dělníků práce, denně přicházejí noví dělníci o práci. Mezi všemi kapitalistickými státy stojí mzdy v Československé republice na 14. místě a v Československé republice jsou textilní dělníci nejhůře placenými dělníky. A krise v Československu využívají samozřejmě podnikatelé a i tam, kde zaměstnanost průmyslu jest ještě dobrá, mzdy se snižují. V Rýmařově na příklad zaměstnává továrna nu hedvábí firmy Schiel 1.400 lidí. Schiel je smělec prvního řádu, který se první pokusil snížiti mzdy. Ačkoli textilní dělníci jsou nejhůře placenými dělníky, přistoupila firma Schiel ke snížení mzdy o 6—14%. To si nemohli dělníci dát líbiti, protestovali, nic to nespomohlo, musili tedy zahájiti stávku. Ale jak zachovaly se úřady a vláda k této stávce, do které byli dělníci vehnáni? Vláda, ve které přece jsou zastoupeni socialisté, postavila se na stanovisko podnikatelů, postavila se na stanovisko, že si dělníci musí dát od podnikatelů líbiti všechno, a nedají-li si líbiti, pak přijde pendrek a olovo. Toho se také použilo v Rýmařově, tam byli dělníci poraněni. (Výkřik [německy]: Tam se přece nestřílelo!) Ne, Nestřílelo se, ale jinde se střílelo, v Dolním Rychnově, v Oloví, všude jsou dělníci potlačování, kde sobě nechtějí dát líbiti, co není možno. Co se od dělníků žádá, to přece dělník nemůže dobrovolně přiznati. Drahota stoupá, tu přece si nemohou dělníci nechat dobrovolně snížiti mzdu.

Poměry jsou pro dělníky špatné. Od doby trvání státu ještě žádná vláda si nedovolila to, co si dovoluje nynější vláda. Ale nejen to, stěžujeme si ještě do zcela jiných věcí, jež leží hluboko, o nichž nikdo ničeho neví, jak dělníci jsou utiskováni. Poněvadž vláda vydala recept utiskovati dělníky, v témže okamžiku vznikají specialisté, kteří na vlastní pěst dělníky utiskují, kteří na vlastní pěst dělají svou politiku. V jisté vesnici u Podmokel se staví vagóny, kde již po 6 let panuje krise, 6 roků žijí tam lidé v krisi, 6 roků mají jen zkrácenou dobu pracovní, 6 roků jsou částečně podporováni. Tam skutečně panuje nezaměstnanost. Tam je četnický strážmistr Hotový, který nezná jiného zájmu nežli utiskování dělníků, který nezná nic jiného, nežli jíti za dělníky, když jdou do některého hostince, říci hostinskému, že mu bude odňata koncese, neodepře-li těmto lidem svou místnost. V Moravském Berouně je okresní hejtman, který nemá jiného zájmu, než, když se koná komunistická schůze, hostinskému prohlásiti, že mu bude odňata koncese, pronajme-li ještě jednou komunistům sál. Tak se lid utiskuje, tak chtějí potlačiti a usmrtiti komunistickou myšlenku. Ale to není možno. Aby komunismus přišel, aby myšlenka komunismu vždy hlouběji zakořenila, o to se stará stát, jeho úředníci a celý aparát. Za dnešních poměrů, kdy víme, že stát, jakým je dnes, a vláda, jakou je dnes, jsou jen lidu nepřátelské, zájmy dělníků zrazují a nejsou s to zasaditi se o zájmy dělníků, takovéto vládě nemůžeme naprosto odhlasovati důvěru.

Říkáte vždy, že před zákonem jsou si všichni rovni. Na papíře je tak sice napsáno, ale ve skutečnosti tomu tak není. Kdyby si před zákonem byli všichni rovni, pak by se neprovádělo to, co se provádí dnes, a pak, kdyby podnikatel jako Schiel anebo sklárny v Dolním Rychnově anebo v Oloví podnikli útok na zájmy dělníků, pak nesměl by právě stát státi na straně podnikatelů, pak musil by zastupovati a hájiti zájmy dělníků. Jak to vypadá s rovností před zákonem? Zrovna tak jako na nějakém nádraží. Podnikněte malou cestu a podívejte se, zdali všichni lide jsou si před zákonem rovni. Podívejte se jednou na lajdáctví v čekárnách III. třídy a srovnejte s tím čekárny I. a II. třídy. Ve III. třídě sedí ubožáci, kteří nemají peněz. V dobrých čekárnách sedí bohatí. Vidíte, že tedy přece nejsou si všichni lidé rovni. Kde sedí lidé, kteří nic neplatí, tam je svinstvo.

Nemáme k vládě důvěru, a následkem toho odmítáme rozpočet.

Předseda (zvoní): Přeje si pan zpravodaj doslov?

Zpravodaj sen. Kroiher: Ano.

Předseda: Slovo k doslovu má pan zpravodaj.

Zpravodaj sen. Kroiher: Je chvalitebným zvykem, že při projednávání rozpočtu se mluví o všem možném, jen ne právě o číslicích tohoto rozpočtu. Ačkoli není rozpočet projednáván, nýbrž jedná se pouze o formální stránku, prodloužení provisoria rozpočtu o 6 neděl, přeci jen předešlý pan řečník zůstal věren tomuto parlamentnímu zvyku a mluvil o něčem zcela jiném, než o předmětu našeho rokováni. Chci jej pouze nepatrně v tomto směru následovati. Musím říci, že se u nás častokráte mluví o naprosté neschopnosti naší byrokracie a přiznávám se zde veřejně, ačkoli to není populární, že jsem se našeho úřednictva mnohokráte zastával, a tvrdím, že je to úřednictvo schopné, náležitě vzdělané, vědomé si svých povinností, zkrátka, že stojí ve své ohromné většině na svém místě. Dnes však, když nám povídal pan řečník přede mnou, že komunismus přijde, že se o to starají naši úředníci, přicházím k tornu poznání, že jsem se v našem úřednictvu zklamal, že se tomu úřednictvu jeho práce nedaří, jak jsme viděli při posledních volbách, které naprosto neukazovaly k tomu, že by ten komunismus přicházel. Myslím, že je pravda něco obráceného, ovšem, mají-li na tom úředníci vinu či nemají, o tom já již s tohoto místa rozhodovati nechci. (Výkřiky komunistických senátorů.) Tak si to obstaráváte sami a já vám to rád přiznávám, že úpadek komunismu je vaše práce a vina. (Výkřiky sen. Mikulíčka.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid!

Zpravodaj sen. Kroiher (pokračuje): Já jako opravdu citlivý člověk mám porozumění pro dělníkovu práci a pro jeho hospodářské poměry. Neopomenul jsem mnohokráte v našem krajinském listě ťPošumavském KrajiŤ. zdůrazniti, že my republikáni přejeme každému, aby měl práci a aby měl chleba, poněvadž víme, jak je nám samým zle, když za svoji práci dostatečného chleba a odměny nemáme. Ale nemohu zde při tom jedno zatajiti: jestliže pan. řečník přede mnou se rozčiloval nad tím, že naši dělníci, kteří by pracovati chtěli, práci nemají, tedy si dovolím připomenouti, že při nedávné stávce sklářů u nás byly uhašeny násilím pece a následkem toho není možno přikročiti k zaměstnání dělnictva. A kdo to udělal... (Sen. Mikulíček: To bylo v celé republice!) Nikoli v celé republice, nýbrž tam, kde jsou ty pece uhašeny a každý, kdo chce řešiti poměry... (Výkřiky sen. Mikulíčka — Předseda zvoní) Pane kolego, já tak křičet neumím, jako vy.

Každý, kdo chce řešiti některý problém nejen v republice, nýbrž dokonce v celém světě, dává najevo, že ten problém vůbec řešiti nechce. Chce-li se řešiti nezaměstnanost, musí se řešiti na jednotlivých místech, kde ta nezaměstnanost je, a kdyby tyto pece nebyly uhašeny, nepomohlo by to všemu dělnictvu, nýbrž jen dělnictvu v těch větších obcích.

Podle tohoto by bylo možno mluviti proti té řeči, kterou jsme zde slyšeli, ale poněvadž to nepatří na program dnešní schůze, dovoluji si vrátiti se k bodu, který právě projednáváme, a prosím, aby slavný senát dal najevo souhlas s usnesením poslanecké sněmovny, jak jest obsaženo v č. t. 113.

Předseda (zvoní): Jednání je skončeno. Budeme hlasovati.

Budeme hlasovali ve čtení prvém, a to o celé osnově zákona, jeho nadpisu a úvodní formuli najednou.

Jsou proti tomuto způsobu námitky? (Nebyly.) Námitky nejsou.

Budeme tudíž tak hlasovat souhlasně s poslaneckou sněmovnou.

Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí ve čtení prvém podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Osnova zákona s nadpisem a úvodní formulí přijaty jsou ve čtení prvém podle zprávy výborové souhlasně s usnesením poslanecké sněmovny tisk 110.

Ve smyslu přiznané pilnosti budeme hlasovati ihned ve čtení druhém.

Táži se pana zpravodaje, zda navrhuje nějaké textové změny?

Zpravodaj sen. Kroiher: Nemám.

Předseda: Textové změny nejsou.

Kdo tedy souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí právě přijatou ve čtení prvém, také ve čtení druhém. nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Osnova zákona, jeho nadpis a úvodní formule přijímají se také ve čtení druhém.

Předseda: Přikročíme nyní k bodu dalšímu, jímž je:

5. Druhé čtení zprávy I. zahraničního výboru, II. národohospodářského výboru o vládním návrhu (tisk 33), kterým se předkládá Národnímu shromáždění k projevu souhlasu dohoda mezi republikou Československou a Dánskem, sjednaná výměnou not ze dne 26. a 27. srpna 1929 v Kodani o rozšíření platnosti doložky o nejvyšších výhodách, stipulované v československo-dánské prozatímní úpravě obchodních styků ze dne 18. dubna 1925, na Grónsko. Tisk 88.

Zpravodajem je: za výbor zahraniční sen. dr Fáček, za výbor národohospodářský předseda výboru sen. Sáblík.

Táži se pánu zpravodajů, zda navrhují nějakou textovou změnu.

Zpravodaj sen. Sáblík: Není změn.

Předseda: Pan zpravodaj nemá textových změn. Budeme hlasovati.

Kdo souhlasí se schvalovacím usnesením ve čtení druhém tak, jak bylo přijato ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Uvedené schvalovací usnesení přijímá se podle znění zprávy výborové také ve čtení druhém.

Přikročíme nyní k bodu dalšímu, jímž je:

6. Druhé čtení zprávy I. zahraničního výboru, II. národohospodářského výboru o vládním návrhu (tisk 55), kterým se předkládá Národnímu shromáždění ke schválení dohoda o některých tarifikačních otázkách mezi republikou Československou a Německem, sjednaná výměnou not dne 22. prosince 1929, uvedená v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 10. ledna 1930, čís. 9 Sb. z. a n. Tisk 89.

Zpravodaji jsou: za výbor zahraniční paní sen. Plamínková, za výbor národohospodářský pan sen. Komrs.

Mají páni zpravodajové nějaké textové změny?

Zpravodaj sen. Plamínková: Nemám. Zpravodaj sen. Komrs: Rovněž ne.

Předseda: Páni zpravodajové textových změn nemají. Budeme tedy hlasovati.

Kdo souhlasí se schvalovacím usnesením lak, jak bylo přijato ve čtení prvém, také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Schvalovací usnesení přijímá se v naznačeném znění také ve čtení druhém.

Přerušuji schůzi senátu na dobu 1 hodiny.

Schůze přerušena v 11 hod. 40 min.

Schůze zahájena ve 13 hod. 35 min.

Předseda (zvoní): Zahajuji schůzi.

Vyžádal jsem si stenografický protokol řeči pana sen. Mikulíčka a zjistil jsem, že sen. Mikuliček dotkl se způsobem veskrze nevěcným a urážlivým, tedy nepřípustným, osoby pana presidenta republiky.

Volám ho proto pro všechny tyto výroky k pořádku.

Současně prohlašuji, že předsednictvo senátu si vyhradilo censuru řeči pana sen. Mikulíčka.

Přikročíme dále:

7. Zpráva imunitního výboru o žádosti krajského soudu v Košicích ze dne 20. prosince 1929, č. j. Nt V. 41/29/4, za souhlas k trestnímu stíhání sen. Janíka pro přečin utrhání na cti podle §u 1, 3/II č. 1 a 2 a §u 9, č. 4 a 5 zák. čl. XLI/1914 (č. 332/1930 předs.). Tisk 83.

Zpravodajem je pan sen. dr Milota. Uděluji mu slovo.

Zpravodaj sen. dr Milota: Slávny senáte! Podle zprávy policejního ředitelství v Košicích pronesl sen. Janík dne 20. května 1928 v Košicích na shromáždění ťSväzu slovenských železničiarovŤ.:

ťZatiaľ však proti skutočným Maďarom, ktorí sa netaja svojou nenávisťou proti Československej republike, postupuje sa veľmi liberálne, povedal by som, že cenzori maďarských novín musia byť podplatení, keď neshabú tak nepriateľské články proti republike, ktoré sa v tunajších maďarských časopisoch objavujú.Ť

Krajský soud v Košicích spatřuje v tomto výroku skutkovou podstatu přečinu utrhání na cti podle § 1, 3/II č. 1 a 2 a § 9, č. 4 a 5 zák. čl. XL/1914 a dopisem ze dne 20. prosince 1929, č. j. Nt V 41/29-4, žádá za vydání sen. Janíka pro tento čin.

Imunitní výbor navrhuje, aby senát nedal souhlas k trestnímu stíhání sen. Janíka pro uvedený výrok, neboť sen. Janík v něm nevyslovil přímého obvinění úředních orgánů, provádějících censuru maďarských časopisů, nýbrž pouze kritiku jejich činnosti a vyjádřil pouze dojem, jakým naň tato činnost působí. K takové kritice byl jako člen senátu v minulém volebním období oprávněn.

Předseda (zvoní): Jednání je skončeno:

Budeme hlasovati.

Kdo souhlasí s návrhem výboru imunitního, aby nebyl dán souhlas k trestnímu stíhání sen. Janíka, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Návrh výboru imunitního se schvaluje a tím tudíž souhlas k trestnímu stíhání sen. Janíka se neuděluje.

Dále je:

8. Zpráva imunitního výboru o žádosti krajského soudu v Trenčíně ze dne 2. ledna 1930, č. j. Nt VI 54/29, za souhlas k trestnímu stíhání sen. dr Kovalika pro zločin podle §u 16, ř. 1 a 2 zákona č. 50/1923 Sb. z. a n. (č. 403/1930 předs.). Tisk 84.

Zpravodajem je pan sen. dr Milota. Uděluji mu slovo.

Zpravodaj sen. dr Milota: Podle zprávy okresního úřadu v Čadci konal sen. dr Kovalik dne 13. října 1929 v Turzovce schůzi ľudové strany Hlinkový a ve své řeči v přítomnosti asi 200—250 osob pronesl výrok ťNech žije náš poslanec TukaŤ.

Krajský soud v Trenčíně žádá, aby senát dal souhlas ke stíhání sen. dr Kovalika pro tento čin ve směru zločinu schvalování trestných činů podle § 16, č. 1 a 2 zák. čís. 50/1923.

Imunitní výbor navrhuje, aby senát nedal souhlas k trestnímu stíhání sen. dr Kovalika pro uvedený čin, ježto jednak inkrimovaný výrok má povahu projevu politického přesvědčení a k takovému projevu je člen senátu vždycky oprávněn; kromě toho imunitní výbor uvěřil čestnému prohlášeni pana sen. dr Kovalika, že nepřenesl tohoto výroku. Uvěřil tomuto jeho prohlášení proto, poněvadž jeho činnost dřívější i před převratem ukazuje, že pan dr Kovalik byl vždy dobrým Slovákem, který lnul k československé jednotě a také jeho řeč, kterou pronesl v senátě dne 18. prosince 1929 v debatě o vládním prohlášení, odporuje tomuto inkrimovanému výroku. Na základě toho tedy navrhuji, aby návrh imunitního výboru byl schválen.

Předseda (zvoní): Jednání je skončeno.

Kdo souhlasí s návrhem výboru imunitního, aby senát nedal souhlas k trestnímu stíhání sen. dr Kovalika, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Návrh výboru imunitního se schvaluje.

Tím je pořad schůze vyřízen.

Mezi schůzí tiskem rozdáno:

Zástupce tajemníka senátu dr Trmal (čte):

Tisk 118. Usnesení poslanecké sněmovny o návrhu poslancov Staňka, Tomáška, Zeminovej, dr Mičury, dr Lukavského, Najmana, Pohla, Böllmanna a druhov (tisk 211) na vydanie zákona o zásluhách T. G. Masaryka (tisk 214).

Předseda: Navrhuji, aby příští schůze konala se za 5 minut za účelem

přikázání došlých spisů.

Jsou námitky? (Nebyly.) Námitek není.

Končím tuto schůzi.

Konec schůze ve 13 hod. 41 min.