Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1935.

III. volební období. 12. zasedání.

2972.

Interpelace:

I. posl. Windirsche a druhů min. spravedlnosti, že venkovské obyvatelstvo je ohroženo nepopiratelností zastřených právních jednání,

II. posl. Vallo, Kubača a súdr. min. spravedlnosti pre protizákonnú cenzúrnu prax okresného úradu v Hodoníne, resp. krajského úradu v Brne.

2972/I (překlad).

Interpelace

poslance Windirsche a druhů ministrovi spravedlnosti,

že venkovské obyvatelstvo je ohroženo

nepopiratelností zastřených právních

jednáních.

Soudnictví je v hrozivém úpadku, jenž působí, že se strany často vzdávají svých práv a uzavírají narovnání pro sebe nevýhodná, aby neutrpěly ještě větší škodu. Již Ihering varoval před takovými právními poměry a považoval je za nebezpečné pro stát.

V Praze vycházející časopis »Deutsche Landpost« ze dne 14. února 1935 uveřejnil tuto zprávu ze soudní sině:

»Následky novely o úlevě soudům. - Nevýhodná narovnání při zvlášť podvodných právních jednáních.

V žalobě se tvrdilo, že obchodník Max Weil ze Žatce postoupil své obchodní pohledávky příbuzným a že tedy proto jsou exekuce proti němu marné. Tak postoupal Max Weil svou pohledávku proti Hermíně Baumové za dodanou mouku svému bratru, bankéři Arnoldu Weilovi z Prahy. Nebyla však sepsána postupní listina, nýbrž dlužní

úpis, jako by bratr byl přímým věřitelem a tak byl také dlužní úpis vložen do knih. Zkrácený věřitel, když exekuce proti Weilovi byla marná, odporoval tomuto zastřenému postupu až do výše své pohledávky 3. 600 Kč, kromě značných útrat. Ve sporu doznal žalovaný, že mu jeho bratr postoupil pohledávku proti Hermíně Baumové. Přes to okresní soud pro vnitřní město Prahu zamítl žalobu s odůvodněním, že zde není zastřeného právního jednání.

Včera konalo se u pražského krajského civilního soudu odvolací řízení. Při této příležitosti uváděl zástupce žaloby, že sice zdánlivé právní jednání samo jest neplatné, ale že poškozená třetí osoba, na př. zkrácený věřitel, může odhaliti pravý stav a žádati, aby jednání i v poměru k ní bylo posuzováno podle své pravé povahy. To bylo prý v literatuře uznáno již před třetí dílčí novelou k obecnému občanskému zákoníku, ale nikoliv nebo jen výjimečně při nalézáni práva. Právě proto byl prý § 916 v tomto smyslu novelován. Mimo to jest prý podle nového odpůrčího rádu odpůrci žaloba přípustná proti každému, kdo s dlužníkem uzavřel nařikatelné právní jednání nebo z marikatelného právního jednání dlužníkova získal přímo majetkovou výhodu. Doznaný postup pohledávky mezi bratry jest prý nařikatelné právní jednání a žalovaný získal z něho přímou majetkovou výhodu, když vystupuje jako přímý věřitel v dlužním úpisu a v pozemkové knize. Ale poněvadž zatím nejnovější novela o úlevě soudům zrušila dovolání při dvou stejně znějících rozsudcích do 7. 000 Kč a senát dal na jevo, že by rozsudek měl býti potvrzen, došlo k narovnání pro

žalobce nevýhodnému, při čemž mu žalovaný postoupil částečný peníz 3. 000 Kč a útraty se vzájemně zrušily. Otázka naříkatelnosti zastřených právních jednání zůstává přes dílčí novelu a nový odpůrci řád dále nerozhodnutá. «

Jde zde o případ civilního okresního soudu pro vnitřní město Prahu č. j. C XVI 1204/34 a věcně o zásadu zakořeněnou dokonce ve finančním právu, podle níž pravý právní stav nesmí se obcházeti zneužitím forem a útvarů občanského práva.

Se zřetelem na tyto vývody tážeme se pana ministra spravedlnosti, je-li ochoten

1. postarati se, aby co nejdříve byla zavedena revise nálezů o čistě právních jednáních,

2. užíti svého vlivu, aby právní otázka, která se nepochopitelně stala spornou, byla rozhodnuta plenárním rozhodnutím nejvyššího soudu,

3. působiti, aby odpůrci spory byly pro svou zvláštnost stejně jako věci soutěžní vyhrazeny výlučné příslušnosti sborových soudů,

4. bdíti, aby okresní a krajské soudy měly tolik právních znalostí, že by -ať bezděky - se neusnadňovaly vyložené podvody a nepřispívalo se k demorarisaci obyvatelstva?

V Praze dne 2. dubna 1935.

Windirsch,

Stenzl, Wokurek, Prause, Köhler, Bobek, Zajíček, dr. Mayr-Harting, dr. Luschka, dr. Petersilka, Gläsel, Oehlinger, Wagner, Greif, Scharnagl, Fritscher, Zierhut, Platzer, Krumpe, Halke, Kunz, dr. Peters.

2972/II.

Interpelácia

poslancov Vallo, Kubača a súdruhov ministrovi spravedlivosti

pre protizákonnú censúrnu prax okresného úradu v Hodonine, resp. krajského úradu v Brne.

V 2. čísle periodického časopisu »Kosák«, časopis slovenského maloroľnického ľudu, boly konfiškované okresným úradom v Hodoníne tieto state: «... že sa treba ozvať proti krivdám a drancováním, postaviť sa proti pánom, ktorí nás pripravujú o všetko. Že sa môžeme chrániť a brániť a zabezpečiť si lepší zajtrajšok, a len len tak, keď sa dáme do toho, keď si to vydobyjeme. « Ďalej: »... a on Vám dopomôže k víťaznej ceste ku slobode... « Ďalej: «... Slovanská junač je posielaná k vojsku niekde do Čiech, medzi Nemcov, za tým čo nemeckých mladorobotníkov a

mladoroľníkov posielajú sem na Slovensko. To už len preto, aby medzi pracujúcim v uniforme a pracujúcim v civilu nebolo blízkych stykov... « Ďalej: »... Mladých pánkov bohatých, tých ponechajú u vojska čo najbližše k otcovomo pudiláru ... «

Tieto články, resp. state boly uverejnené v 1. čísle toho istého časopisu, ktoré bolo prezerané tým istým cenzorom toho samého okresného úradu a konfiškované neboly. Toto nové číslo bolo predložené k cenzúre v decembri 1934, druhé číslo v marci 1935. Stala sa teda neslýchaná vec, že cenzor okresného úradu v Hodonine a na základe toho krajský súd v Brne konfiškoval a za protizákonné označil state, ktoré krátko pred tým pokladal za nezávadné. Podotýkame, že pri povahe konfiškovaných miest nepríde v úvahu odôvododnenie, že zmenená situácia vyžadovala iné posúdenie veci, lebo sa jedná o všeobecný úvodník, zabývajúci sa úkolom časopisu, a o článok, zabývajúci sa predlžením vojenskej služby. Zdôrazňujeme, že otázne 2. číslo časopisu »Kosák« nebolo konfiškované len práve v článkoch, ktoré nezávadné prešly v 1. čísle a boly v 2. čísle znova otlačené. Je teda zjavné, že sa jedná o celkom svojvolný, protizákonný postup, ktorý stavia každý výklad zákona na hlavu a udomácnenie tejto praxe znamenalo by úplne zničenie zbytkov tlačovej slobody.

Pýtame sa pána ministra:

Je ochotný dať uvedený prípad okamžite vyšetriť?

Je ochotný zakročiť, aby táto konfiškácia bola zrušená?

Je ochotný vinníkov potrestať a zakročiť, aby takáto nemožná cenzurná praxa bola zarazená?

V Prahe, dňa 21. marca 1935.

Vallo, Kubač,

Čižinská, Russ, Śliwka, Hrubý, Steiner, Török,

Procházka, Bílek, Štourač, Zápotocký, Krehan,

Höhnel, Novotný, Valášková, Tyll, Juran, Babel,

J. Svoboda, Dvořák.

Původní znění ad 2972/I.

Interpellation

des Abgeordneten Windirsch und Genossen

an den Justizminister,

betreffend die Gefährdung der Landbevölkerung durch Unanfechtbarkeit von verschleierten Rechtsgeschäften.

Die Rechtspflege befindet sich in einem bedrohlichen Verfall, der dazu führt, dass Personen

sich häutig ihrer Rechte begeben und für sie nachteilige Vergleiche eingehen, um nicht noch grösseren Schaden zu erleiden. Schon Ihering hat vor solchen Rechtszuständen gewarnt und sie auch als gefährlich für den Staat bezeichnet.

Die in Prag erscheinende »Deutsche Landpost« vom 14. Feber 1935 hat folgende Gerichtssaalnotiz gebracht:

»Die Folgen der Gerichtsentlastungsnovelle. - Nachteilige Vergleiche bei besonders fraudulosen Rechtsgeschäften.

In der Klage wurde behauptet, dass der Kaufmann Max Weil in Saaz seine Geschäftsforderungen an Verwandte zediert und dass infolge dessen Exekutionen gegen ihn erfolglos sind. So hatte Max Weil »eine Forderung gegen Hermine Baum für geliefertes Mehl an seinen Bruder Bankier Arnold Weil in Prag zediert. Es wurde aber nicht etwa eine Zessionsurkunde, sondern ein Schuldschein aufgesetzt, als ob der Bruder der unmittelbare Gläubiger wäre und so wurde auch der Schuldschein verbuchest. Der verkürzte Gläubiger hat, nachdem die Exekution gegen Max Weil erfolglos blieb, diese verschleierte Zedierung an Arnold Weil bis zur Höhe seiner Forderung von 3600 Kč nebst bedeutenden Kosten angefochten, im Prozess hat der Beklagte zugestanden, dass ihm sein Bruder die Forderung gegen Hermine Baum zediert hat. Gleichwohl hat das Bezirksgericht für die innere Stadt Prag die Klage mit der Begründung abgewiesen, dass ein verschleiertes Rechtsgeschäft nicht vorliegt.

Gestenn-fand vor dem Kreiszivilgericht Prag die Berutassverhandlung statt. Bei der Gelegenheit hat der Klagevertreter ausgeführt, dass zwar das Scheingeschäft selbst nächtig sei, allein: der benachteiligte Dritte, z. B. der verkürzte Gläubiger, könne den wahren Sachverhalt aufdecken und verlangen, dass das Geschält auch ihm gegenüber nach seiner wahren Beschaffenheit beurteilt werde. Das sei schon vor der dritten Teilnovelle zum Bürgerlichen Gesetzbuch im Schrifttum anerkannt gewessen, nicht aber »der nur ausnahmsweise in der Rechtsprechung. Gerade deshalb sei § 916 in diesem Sinne noveliert worden. Ueberdies sei nach dar neuen Amfechtungsordnung die Anfechtungsklage gegen jeden zulässig, der mit dem Schuldner ein anfechtbares Rechtsgeschäft abgeschlossen oder der aus einem anfechtbaren Rechtsgeschäft des Schuldners unmittelbar einen Vermögensvorteil erworben hat. Eine zugestandene Forderungszession zwischen Brüdern sei ein anfechtbares Rechtsgeschäft und der Beklagte hat

aus einem solchen einen direkten Vermögensvorteil erworben, wenn er als unmittelbarer Gläubiger im Schuldschein und Grundbuch auftritt. Nachdem aber in der Zwischenzeit durch die jüngste Gerichtsenatlastungsnovelle die Revision bei zwei gleichlautenden Urteilen bis 7000 Kč abgeschafft wurde und der Senat durchblicken liess, dass das Urteil zu bestätigen wäre, so kam einfür den Kläger nachteiliger Vergleich zustande, wobei ihm der Beklagte einen Teilbetrag von 3000 Kč unter gegenseitiger Kostenaufhebung abgetreten hat. Die Frage der Anfechtbarkeit von verschleierten Rechtsgeschäften bleibt trotz der Teilnovelle und der neuen Anfechtungsordnung auch weiterhin offen. «

Es handelt sich hier um den Fall des Zivilbezirksigerichtes für die innere Stadt Prag, G. Z. C XVI 1204/34 und in der Sache um das sogar im Finanzrecht eingebürgete Prinzip, wonach durch Missbrauch von Formen und Gestaltungsimögüchk'eiiten des bürgerlichen Rechtes die wahre Rechtslage nicht umgangen werden kann.

Der Herr Justizminister wird unter Hinweis auf die vorstehenden Ausführungen gefragt, ob er bereit ist

1. für die eheste Einführung der Spruchrevision bei reinen Rechtsfragen Sorge zu tragen,

2. darauf Einfluss zu nehmen, dass die unbegreiflcherweise strittig gewordene Rechtsfrage durch eine Oberstgerichtliche Plenarentscheidung zur Lösung gebracht wird,

3. dahin zu wirken, dass Anfechtungsstritte infolge ihrer Besonderheit ähnlich wie Wettbewerbssachen der ausschliesslichen Kompetenz der Gerichtshöfe vorbehalten bleiben,

4. darüber zu wachen, dass die Bezirks- und Kreisgerichte über soviel Rechtskenntnisse verfügen, damit nicht, wenn auch unbewusst, ausgesprochene Betrügereien gefördert werden und so zur Demoralisierung der Bevölkerung beigetragen wird?

Prag, am 2. April 1935.

Windirsch,

Stenzl, Wokurek, Prause, Köhler, Bobek, Dr. Mayr-Harting, Zajíček, Dr. Luschka, Dr. Petersilka, Gläsel, Oehlinger, Wagner, Greif, Scharnagl, Fritscher, Zierhut, Platzer, Krumpe, Halke, Dr. Peters, Kunz.