Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1935.
III. volební období. 12. zasedání.
2933.
Interpelace:
I. posl. Pika, Remeše, Nového, V. Beneše a soudr. vládě o zavedení spravedlivých dopravních tarifů pro průmysl těžce postižené a isolované oblasti západních Čech a ve věci řešení kráse (této poměrně nejvíce hospodářsky postižené části republiky Československé,
II. posl. Vaňka a druhů min. spravedlnosti o zdlouhavém vyřizování živnostenských žalob, exekucí a nevydávání soudních rozsudků,
III. posl. Stejskala, Hynka a druhů mm. národní obrany, aby pro účely národní obrany používáno bylo více plátna lněného,
IV. posl. J. Svobody a soudr. min. sociální péče a man. vnitra, že zvolení samosprávní činitelé v obcích protizákonně zneužívají funkce proti nezaměstnaným a vědomě zakrývají tyto protizákonné činy.
2933/I.
Interpelace
poslanců L. Pika, Remeše, Nového, V. Beneše a soudruhů
vládě
o zavedení spravedlivých dopravních tarifů pro průmysl těžce postižené a isolované oblasti západních Čech a ve věd řešení kříse této poměrně nejvíce hospodářsky postižené části republiky Československé.
Západočeský průmysl domáhá se již od převratu prostřednictvím svých organisací, obchodních komor a západočeských členů Národního shromáždění provedení takových úprav železničních tarifů, jimiž mohla by alespoň částečně překlenuta býti jeho hospodářská isolace, v níž ocitl se v době popřevratové. Západočeský průmysl
dožínal převratem a v době poválečné velkých hospodářských změn. Naší veřejnosti jest tento moment věci dostatečně známou. Není proto třeba blíže rozebírati příznivé postavení západočeského průmyslu v době předpřevratové, kdy nacházel veliká odbytiště v územní oblasti bývalé monarchie, jmenovitě pak v zemích alpských a balkánských, jež přibližována byla výhodnými železničními tarify, při čemž průmysl používati však mohl výhodných sazeb i pro suroviny, do západních Čech dovážené, jmenovitě pro hnědě uhlí.
Veliké slevy poskytované drahou plzeňskobřezenskou na dopravu hnědého uhlí ze severočeské uhelné pánve také způsobily, že průmysl na konsum tohoto laciného uhlí se zařídil a že vznikla výroba, jež hnědé uhlí pro jeho specifické vlastnosti nemůže nahraditi uhlím černým. Těmito všemi okolnostmi paralyzován byl v předválečné době dostatečně nedostatek nerostného bohatství západních Čech. jehož účinky přirozeně stupňovaly se se stálými změnami výrobní techniky.
Politický převrat obrátil cesty světového obchodu zcela opačnými směry. Západní Čechy musily hledati svá odbytiště na východě; tím vyřazeny byly z dosavadního výhodného postavení a
vzdáleny byly od těžisek dnešního života hospodářského. Dopravní vzdálenosti při odvozu průmyslového zboží prodloužily se v míře, jež velmi podstatně oslabila soutěžeschopnost, jak v zahraničí tak i v tuzemsku. Tarifní úlevy, jichž západočeský průmysl před válkou používal, byly během války zrušeny.
Z té příčiny jsou západní Čechy od převratu hospodářsky na stálém sestupu. Od roku 1922 zaniklo v západních Cechách 13 továren kovoprůmyslových, 8 skláren, 9 továren keramických a četné drobné podniky průmyslu cihlářského. 3 továrny chemické, 5 továrem drevoobrábějících, 3 továrny textilní, 16 továrních podniků z oboru potravinářského, 7 sladoven, 11 továren kožedělných, značný počet pivovarů a továrních mlýnů atd. Vláda byla na tyto skutečnosti neustále upozorňována a žádána, aby vhodnými opatřeními tarifními odčinila důsledky hospodářské isolace západních Cech. V této snaze byl západočeský průmysl podporován i dělnictvem a jeho organisacemi, neboť i jejich zájem závisí na prospěchu výrobním.
Vládě a ministerstvu železnic předloženo bylo 8 obsáhlých memorand a téměř každoročně v ústřední radě železniční předkládány návrhy na úpravu železničních tarifů, jmenovitě pak tarifů hnědouhelných, jež pro průmyslové podnikání mají největší význam, neboť průmysl z plných 2/3 nucen jest z výrobních důvodů odebírati uhlí hnědé.
Pro posouzení věci uvádíme toto: U mouru z hnědouhelné pánve konsumovaného pohybuje se cena za 10 tun na dole okolo 200-250 Kč. Naproti tomu dovozné činí z Mostu do Plzně 515 Kč, do Rokycan 555 Kč. do Klatov 585 Kč, do Strakonic 620 Kč atd. U ořechu U. činí cena na dole přibližně 700 Kč za 10 tun, dovozné však činí z Mostu do Plzně 560 Kč, do Rokycan 600 Kč, do Klatov 635 Kč, do Strakonic 670 Kč atd.
U ostravského koksu činí cena na dole 10 tun cca 2. 900 Kč, naproti tomu dovozné činí do Plzně 1. 035 Kč, do Rokycan 1. 010 Kč, do Klatov 1. 210 Kč, do Strakonic 1. 120 Kč atd. Západočeský průmysl za těchto poměrů ztrácí jedno odbytiště za druhým, jak v zahraničí tak i na trhu domácím. Velikou komplikaci pak způsobila okolnost, že jistému průmyslu na Slovensku byly poskytnuty veliké úlevy tarifní, jimiž velmi konkuruje západočeskému průmyslu i v oblasti západočeské.
Na zákrok západočeských členů N. S. zabývalo se ministerstvo železnic otázkou nové úpravy uhelného tarifu pro západní Čechy v souvislosti s připravovanou generelní úpravou uhelných tarifů vůbec. Věc tato však nebyla dosud vyřešena a zůstala v klidu. Nebyla vyrovnána ani diference mezi zvýhodnělými tarify továrny na Slovensku a nevýhodnými tarify dopravními v západních Čechách.
Tarifní slevy pro některé závody na výrobu železného zboží na Slovensku činí u surovin přibližné 25-33%, u výrobků pak 20-33%. Tímto opatřením došlo k úplnému podvázáni konkurenční schopnosti průmyslu západočeského a žádosti
o stejné výhody tarifní nebyly dosud příznivě vyřízeny. Z těchto příčin dochází nyní opět k zastavování výroby v jednotlivých průmyslech západočeských a rozmnožována je nezaměstnanost dělnictva, čímž velmi hospodářsky trpí celá oblast západočeská.
Poněvadž nevýhodnými dopravními tarify a zavedením konkurenčních zvýhodněných tarifu pro jiný průmysl jest západočeský průmysl úplně ohrožen ve své existenci, čímž ohroženy jsou i zájmy dělnictva a úřednictva města Plzně a jiných měst západočeských a tím také celý, již citelně velmi ochuzený národohospodářský život této důležité oblasti republiky, táží se podepsaní:
Jest vláda ochotna zaříditi:
1. aby západočeskému průmyslu dostalo se ihned stejných dopravních výhod na železnicích, jaké byly poskytnuty některému průmyslu slovenskému?
2. aby co nejrychleji projednána a uskutečněna byla věc úpravy dopravních a uhelných tarifů pro západočeský průmysl s ohledem na jeho nevýhodné územní položení a na zabezpečení jeho existence?
3. aby celý hospodářský a výrobní problém západních Čech byl prozkoumán národohospodářským odborem presidia ministerské rady a učiněno vše pro zvelebení výrobního, hospodářského a sociálního života této poměrně krisí nejvíce postižené oblasti republiky Československé?
V Praze dne 2. dubna 1935.
Plk, Remeš, Nový, V. Beneš, dr. Winter, Chalupa, Biňovec, Benda, JurnečkováVorlová, Hummelhans, Klein, Chalupník, Polach, Brožík, Brodecký, Husnaj, Bouška, Kučera, Seidl, Tomášek, dr. Mareš, Mravec, Vácha, F. Svoboda, Dlouhý, dr. Macek, Srba.
2933/II.
Interpelace
poslance J. Vaňka a druhů ministru spravedlnosti
o zdlouhavém vyřizování živnostenských
žalob, exekucí a nevydávání soudních
rozsudků.
Výrobce nábytku, pan Albín Dvořák v Třebíči měl u firmy Josef Panýrek, obchod nábytkem v Praze, Pernštýn č. 3 a v Plzni, Riegrova 18. za dodaný nábytek pohledávku několik tisíc Kč. Firma J. Panýrek od r. 1926 do r. 1931 třikrát ohlásila soudní vyrovnání. Vyrovnání bylo soudně potvrzeno a jako právoplatné prohlášeno. Při tře-
tím vyrovnání poskytl soud dlužníkovi lhůtu na zaplacení první kvóty za měsíc po právoplatném potvrzení vyrovnání, ale toto potvrzení se stalo až za 17 měsíců. Dlužník však nikdy ničeho nezaplatil a proto věřitel Albín Dvořák podal dne 3. prosince 1930 prostřednictvím svého právního zástupce návrh na konkurs. Dodnes však není mu známo, jak s tímto návrhem bylo naloženo.
Jmenovaný věřitel měl u dlužníka zabaveny předměty, které do vyrovnání nebyly pojaty, na které však si uplatňovala nárok paní Köllnerová, Praha, Pernštýn č. 3 a také dne 12. dubna 1930 podala proti vymáhajícímu věřiteli vylučovací žalobu, kteréžto soudní řízení do dnešního dne není skončeno.
Dne 4. září 1932 obdržel jmenovaný věřitel od svého právního zástupce zprávu, že jednání v této věci bylo skončeno a že okresní soud v Plzni vyhradil sil vynésti rozsudek písemně. Místo rozsudku však obdržel za 20 měsíců předvolání k novému líčení na den 12. května 1934 k okresnímu soudu v Plzni. Při jednání, kterého se jmenovaný věřitel osobně súčastnil, bylo mu p. vrch. soudním radou F. Čejkou sděleno, že pro formální vadu musel býti spor znovu otevřen, ale že dne 9. června 1934 vynese rozsudek, že spor sice vyhraje, ale že už žádného majetku u dlužníků není,, že J. Panýrek obchod prodal a že toho času jak Panýrek, tak i Köllnerová jsou nezvěstní. Ačkoliv do dnešního dne uplynulo nových 11 měsíců, jmenovaný vymáhající věřitel rozsudek dodnes neobdržel.
V r. 1930 ohlásila vyrovnání paní Köllnerová a svrchu jmenovaný Panýrek uplatňoval nárok na majetek u paní Köllnerové. Jedná se zde jistě o komplot lidí na poškození věřitelů.
Následkem zdlouhavého protahování těchto sporů přišel jmenovaný věřitel Albín Dvořák o celou svoji pohledávku, neboť vleklým soudním řízením bylo umožněno dlužníku zbavit se majetku, prodat obchod i se zabavenýma věcmi, a stát se nezvěstným. Potíží se žalobním řízením v Praze měl jmenovaný věřitel již několik.
Za těchto poměrů není divu, že dodavatelé přestávají prodávati na úvěr a následek toho jest zastavování výroby a tím rozmnožování počtů nezaměstnaných.
Podepsaní se táží:
Jsou tyto poměry panu ministru známy?
Co hodlá pan ministr spravedlnosti zařídit, aby věřitel dosáhl svého práva?
Co hodlá pan ministr zařídit, aby podobné případy se neopakovaly, aby věřitelé byli chráněni proti nesvědomitým dlužníkům?
V Praze dne 4. dubna 1935.
Vaněk,
Hatina, dr. Moudrý, Richter, Tykal, Tučný, Kraus,
Šmejcová, Mikuláš, Bazala, Motyčka, Hrušovský,
Solironk, Stejskal, Fiala, dr. Patejdl, Malý, Hynek,
Polívka, Špatný, Lanc.
2933/III.
Interpelace
poslanců Josefa Stejskala, Jaroslava Hynka a druhů
ministru národní obrany,
aby pro účely národní obrany používáno bylo více plátna lněného.
Ministerstvo národní obrany používá na podšívky do plástů vojenských tkanin bavlněných a jutových. V dnešní situaci je vývoz do některých států od nás přímo znemožněn, do některých ztížen valutovými předpisy, celními opatřeními, clearingem a pod.
Jeví se proto pro nás hospodářsky účelné, aby se používalo více pro účely národní obrany tkanin lněných. Jedná se o podšívky do plášťů, prostěradla, letní stejnokroje a pod.
V Polsku se již dávno béře pro účely národní obrany zboží lněné. Výhoda zboží lněného proti bavlněnému spočívá v tom, že zboží lněné je daleko trvanlivější a, proto děle a více vydrží, než zboží bavlněné. V druhé řadě bavlnu jako surovinu musíme k nám dovážeti, kdežto len se pěstuje u nás, hlavně v krajích chudých a horských.
Aby podpořena byla naše domácí produkce lnářská a zaměstnáváno více dělníků v průmyslu lnářském, tážeme se Vás, pane ministře:
Jste ochoten zaříditi, aby z důvodů výše uvedených, jakož i z důvodů národohospodářských a obrany státu bylo odebíráno více zboží lnářského domácí výroby pro spotřebu národní obrany než dosud?
V Praze dne 4. dubna 1935.
Stejskal, Hynek,
Šmejcová, Lanc, Solfronk, dr. Moudrý, Bergmann,
Jos. Tůma, dr. Patejdl, Pechmanová-Klosová,
Kraus, Hatina, Zeminová, Langr, David, Vaněk,
Tučný, Mikuláš, Sladký, Netolický, Malý.
2933/IV.
Interpelace
poslance Jos. Svobody a soudruhů
ministru sociální péče a ministru vnitra,
že zvolení samosprávní činitelé v obcích protizákonně zneužívají funkce proti nezaměstnaným a vědomě zakrývají tyto protizákonné činy.
Městečko Dobříš, v okrese příbramském, jest středisko chudé horské krajiny, bez průmyslu,
středisko bídy a hladu. Jediný průmysl, který v této horské krajině ještě živoří, je výroba rukavic, v niž jsou výhradně zaměstnány ženy za hladovou mzdu.
Nedostatečným přídělem potravinových poukázek bylo přinuceno nezaměstnáme dělnictvo v Dobříši k akci za zvýšení přídělů potravinových poukázek. Vyslali ze svého středu 3člennou deputaci dme 7. března 1935 k okresnímu úřadu do Příbrami. Deputace byla vyslána proto, že starosta obce jim stále tvrdil, že prý zvýšený příděl nedochází ad okresního úřadu. Nezaměstnaný dělník a člen deputace nezaměstnaných na okresní úřad Jan Plevka z Dobříše sděluje o tom toto:
V Dobříši se prováděla taková prakse se stravovacími lístky až do 7. března t. r., že na jména hlášených nezaměstnaných docházel z okresního úřadu plný počet lístků, t. j. dva pro ženatého a jeden lístek pro svobodného. Svobodní ale nedostávali ničeho a ženatí po velkých řečech pouze jeden lístek. V lednu došlo, pro nezaměstnaně 70 q uhlí. Já jako nezaměstnaný dostal jsem jako nouzové zaměstnání roznést poukázky na uhlí nezaměsťnaným, celkem 65 kusů. Každá poukázka zněla na 25 kg uhlí. Odebral jsem se ještě s 2 dělníky dne 7. března t. r. na okresní úřad jednati o větší příděl lístků, neboť starosta nám vždy tvrdil, že pro nás větší příděl nedochází. Zástupce okresního hejtmana nám ukázal výkazy, že lístky docházely správně, avšak pod patronancí stravovací komise, Jejíž. předsedou je dr. Frankl, soc. dem., bylo dovoleno-starostovi Schartovi, nás. soc., že mohl těmi lístky, o které byli okradeni nezaměstnaní, vypláceti obecní zaměstnance, na které je v rozpočtu pamatováno úhradou. Dále bylo jimi placeno za mytí školních světnic a tím se vyrovnával obecní schodek. Byl mně ukázán výkaz o vydání uhlí pro nezaměstnané, kde stálo, že bylo poděleno 105 lidi a každý dostal 50-150 kg uhlí, ačkoliv, jak shora píši, sám jsem roznesl pouze 65 lístků po 25 kg. Byl tudíž okresní úřad tímto způsobem obelhán. Tyto nesprávnosti jsem na okresním úřade ihned udal a po svém návratu z Příbrami učinil jsem oznámení na četnické stanici v Dobříši. Na četnickě stanici bylo mně však toto oznámeni odmítnuto a sděleno mi, že budou vyšetřovat, až dostanou pokyn od okresního úřadu.
Dále jsem se dozvěděl, že starosta obce dokonce vyplácel dělníky za vykonanou soukromou práci na účet obce. Toto stalo se takto:
Šafář Vartecký, zaměstnanec hotelu »Heinz«, (který vede starosta Schart), zjednal na vykládání vagónu uhlí pro tento hotel 2 dělníky, kteří za tuto práci dostali každý po jednom lístku na 10 Kč. Toto stalo se dne 2. března t. r. Výpovědi těchto dvou dělníků dal jsem si opakovati před 11 svědky a dne 12. března t. r. jsem to udal na okresním úřadě v Příbrami. Tato druhá věc staví starostu do takové situace, že by měl býti zavřen pro okrádáni obce a. zneužití úřední moci. Ale ač jsem toto otevřeně prohlásil na veřejně schůzi dne 10. března a byl o tomto postupu článek v Rudém Právu, nesnaží se starosta toto obvinění vyvrátiti a úřady nevyšetřují případ dosti rychle.
Podepsáni se táží:
Je pan ministr sociální péče ochotem učiniti opatření, aby se zamezily tyto protizákonné činy odpovědných samosprávných činitelů?
Je pan ministr sociální péče ochoten učiniti opatření, aby nebylo ponecháváno takovýmto nesvědomitým lidem úplně libovolné hospodaření s příděly nezaměstnaných a potrestati vinníky, kteří svěřených funkcí využívají k protizákonným činům a ke svému osobnímu prospěchu na škodu hladových nezaměstnaných?
Je pan ministr sociální péče ochoten učiniti nutná kontrolní opatření a sice tím. aby do komisí pro rozdílení podpor nezaměstnaných byli povinně přibráni volení zástupci nezaměstnaných?
Jaká opatření učiní pan ministr vnitra proti příslušným dozorčím orgánům, kteří, ačkoliv byli o protizákonných činech pana Scharta a předsedy soc. komise dra Frankla vyrozuměni, odmítli na ně podati trestní oznámení?
Je pan ministr vnitra ochoten dáti veškeré defraudace zmíněných obecních funkcionářů vyšetřiti a zahájiti pak všechny nutné kroky k jejich stíhání?
V Praze dne 5. dubna 1935.
J. Svoboda,
Hadek, Tyll, Kubač, Novotný, Babel, Čižinská,
Zápotocký, Dvořák, Krehan, Procházka, Juran,
Śliwka, Russ, Hodinová-Spurná, Höhnel, Vallo,
Bílek, Valáškova, Štourač, Kliment.