Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1935.

III. volební období. 12. zasedání.

2887.

Usnesení senátu

Národního shromáždění republiky Československé

k vládnímu návrhu zákona (tisk 1433)

o příslušnosti a organisaci vrchních soudů jako soudů státních a o řízení před nimi (tisk 1474).

Senát Národního shromážděni republiky československé přijal ve 296. schůzi dne 28. března 1935 tuto osnovu zákona:

Zákon

ze dne..................................................

o vrchních soudech jako soudech státních.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Příslušnost vrchních soudů jako soudů státních.

§ 1.

(1) Vrchním soudům náleží rozhodovati o těchto zločinech proti zákonu ze dne 19. března 1923, č. 50 Sb. z. a n., na ochranu republiky:

a) o zločinech uvedených v § l, § 3, č. l, § 4, č. 1, § 5, č. 1, § 7, o zločinu podle § 8, spáchaném na presidentu republiky nebo jeho náměstku, o zločinu podle § 8, č. 2 až 5, spáchaném na ostatních osobách tam uvedených, a o zločinu podle § 10, č. 2, pokud jde o osobování si pravomoci vyhrazené presidentu republiky, zákonodárnému sboru, vládě nebo guvernéru Podkarpatské Rusi,

b) o zločinech uvedených v § 2, § 3, č. 2, § 6, č. l a § 10, č. l, navrhuje-li veřejný žalobce v obžalovacím spise, aby byl trest uložen podle zákonné sazby vyšší než pět let.

(2) Sbíhá-li se se zločinem, o němž náleží rozhodovati vrchnímu soudu podle odstavce l, jiný trestný čin, náleží vrchnímu soudu rozhodovati také o tomto trestném činu, a to i tehdy, kdyby jinak patřil ku příslušnosti soudu porotního. Vrchní soud může však takovou věc na návrh vyloučiti a odkázati ji soudu, jenž by jinak byl příslušný.

(3) Vrchní soudy vykonávají pravomoc přikázanou jim podle předcházejících odstavců v pětičlenných senátech, zvaných soudy státní.

Složeni vrchních soudů jako soudů státních.

§ 2.

(1) Předsedu, jeho náměstky a ostatní členy státního soudu jmenuje na návrh vlády president republiky ze soudců v hodnosti nejméně soudního rady, působících u vrchního soudu neb u soudů jemu podřízených. Jmenování děje se na období dvou let, a ukáže-li se za období potřeba jmenovati další členy, na zbytek období. Po uplynutí období mohou býti tytéž osoby znovu jmenovány.

(2) členové státního soudu pozbývají tohoto svého úřadu, jakmile přestali působiti u vrchního soudu, pro který byli ustanoveni, neb u soudů jemni podrážených,

(3) Presidentu vrchního soudu náleží, aby z osob, jmenovaných podle odstavce l sestavil státní soud na každý kalendářní rok napřed.

Veřejný žalobce. § 3.

(1) Veřejným žalobcem u státního soudu je vrchní prokurátor v sídle státního soudu nebo jeho náměstek.

(2) Zastupování obžaloby při hlavním přelíčení může ministerstvo spravedlnosti přenésti na některého státního zástupce.

Obecná zásada o řízení.

§ 4.

Pokud tento zákon nestanoví odchylek, platí o řízení před státním soudem obdobně ustanovení o trestním řízeni před krajskými soudy.

Přípravné řízení.

§ 5.

(1) Přípravné řízení koná se u soudu příslušného podle obecných pravidel.

(2) Před podáním obžalovacího spisu budiž konáno (přípravné) vyšetřování.

Obžalovací řízení.

§ 6.

(1) Po skončeném vyšetřování podá veřejný žalobce soudu uvedeného v § 5 do patnácti dnů obžalovací spis u státního soudu v předepsaném počtu stejnopisů, přípoje veškeré spisy.

(2) Státní soud rozhodne z povinnosti úřední o své příslušnosti a přípustnosti obžaloby podle zásad platných o přezkoumávání obžaloby (§§ 211 a 213 až 215 tr. ř. a §§ 262 a 264 až 266 tr. por. ) s úchylkami uvedenými v následujících paragrafech. Proti tomuto rozhodnutí není opravných prostředků, vyjímajíc že žaloba nebyla připuštěna (byla zamítnuta) a řízení bylo zastaveno.

(3) Poškozený nemá právo ujmouti se stíhání (§ 48 tr. ř., § 42 tr. por. ).

§ 7.

(1) Uzná-li státní soud, že je příslušný a že obžaloba je přípustná, vysloví, že obviněný se dává v obžalobu. V usnesení budiž uveden přesně trestný čin, pro který se tak děje. Na právní označení trestného činu v obžalovacím spise není státní soud vázán.

(2) Zároveň státní soud rozhodne o uvalení neb o dalším trvání vazby, jakož i o tom, má-li se některá věc vyloučiti z trestního řízení.

(3) o svém rozhodnutí dá státní soud věděti obviněnému zároveň s obžalovacím spisem a veřejnému žalobci (§3, odst. 1).

§ 8.

(1) Prohlásí-li se státní soud nepříslušným, uvědomí o tom obviněného i veřejného žalobce podavšího obžalovací spis. Tomuto veřejnému žalobci náleží, aby do osmi dnů u příslušného soudu buď podal nový obžalovací spis nebo učinil jiné návrhy.

(2) Totéž platí, vyloučil-li státní soud některou trestní věc ze společného řízení a odkázal-li ji soudu jinak příslušnému.

Výrok jiného soudu o nepříslušností.

§ 9.

(1) Má-li krajský soud nebo porotní soud, před nímž se koná hlavní přelíčení, za to, že věc náleží před státní soud, vysloví usnesením svou nepříslušnost. Rozhodnouti o tom náleží v řízení před porotním soudem soudnímu sboru samému. Proti takovému usnesení není opravného prostředku.

(2) Má-li soud rozhodující o námitkách proti obžalovacímu spisu za to, že je příslušný státní soud, vysloví toliko nepříslušnost soudu, u něhož byl podán obžalovací spis, uveda tento důvod.

(3) V obou těchto případech náleží veřejnému žalobci, aby do osmi dnů buď podal státnímu soudu nový obžalovací spis nebo učinil jinaké návrhy.

Závaznost výroku o nepříslušnosti státního soudu.

§ 10.

Výrok státního soudu, jímž se prohlásil nepříslušným, je pro všechny jiné soudy závazný, leč by skutkový podklad tohoto výroku podstatně se změnil po rozhodnutí státního soudu.

Hlavní přelíčení a přípravy k němu.

§ 11.

(1) Předseda senátu, když uvědomuje obviněného o rozhodnutí podle § 7, vyzve ho zároveň, aby učinil návrhy, má-li jaké, na provedení dalších průvodů nebo na jinaké zjištění. Zároveň vyzve obviněného, aby do určité lhůty oznámil, koho si zřídil jako obhájce; neoznámí-li to, zřídí se mu neodkladně obhájce z úřední moci.

(2) Usnese-li se státní soud, aby obviněný byl vzat do vazby neb aby v ní byl ponechán, zařídí předseda senátu, aby byl dodán do věznice krajského soudu v sídle státního soudu.

(3) Den hlavního přelíčení nařídí předseda senátu tak, aby obsílka byla obžalovanému doručena nejpozději patnáct dnů před tímto dnem, leč by obviněný výslovně souhlasil se zkrácením této lhůty. Spolu s obsílkou buďtež obviněnému oznámena jména členů nalézacího soudu a jména náhradníků.

(4) Hlavní přelíčení koná se zpravidla v sídle státního soudu. Podle potřeby může se však státní soud usnésti, že hlavní přelíčení se bude konati na jiném místě jeho obvodu.

(5) Státní soud rozhodne v každém případě ve věci samé, i když nabude přesvědčení, že čin, jehož se obžalovaný dopustil, náleží do působnosti jiného soudu než státního. Má-li však čin podle mínění soudu býti posuzován podle přísnějšího zákona, než jak jej posuzuje žalobce, buďtež o tom dříve slyšeni žalobce i obviněný, a je-li toho třeba pro přípravu žaloby neb obrany, budiž hlavní přelíčení odročeno.

Opravné prostředky. § 12.

(1) Rozhodnutím státního soudu lze odporovati jako rozhodnutím krajských soudů, pokud tento zákon opravný prostředek výslovně nevylučuje.

(2) Rozsudkovému výroku o vině lze odporovati toliko zmateční stížností.

(3) Rozsudkovému výroku o trestu lze odporovati odvoláním bez jakéhokoliv omezení.

(4) O všech opravných prostředcích proti rozhodnutím státního soudu rozhoduje nejvyšší soud. O odvolání z oblasti zák. čl. XXXIII/1896 rozhodne v zasedání senátu (§ 399 tr. por. ).

§ 13.

Zruší-li nejvyšší soud rozsudek státního soudu, nemůže přikázati věc k novému projednání a rozhodnutí jinému soudu než opět témuž nebo jinému státnímu soudu. Z účasti na novém hlavním přelíčení jsou vyloučeni oni členové státního soudu, kteří se zúčastnili prvního přelíčení.

Výkon rozsudku.

% 14.

Jakmile rozsudek nabude právní moci, zašle státní soud veškeré spisy krajskému soudu svého sídla. Tomuto soudu náleží postarati se, aby byl rozsudek vykonán podle platných ustanovení. Jemu přísluší také učiniti veškerá další rozhodnutí přikázaná jinak soudu nalézacímu. Rozhodovati o návrhu na obnovu trestního řízení a rozhodovati o případech §§ 410 a 411 tr. ř. a § 514 tr. por. zůstavuje se státnímu soudu samotnému.

Závěrečná ustanovení.

§ 15.

(1) Zúčastnila-li se trestného činu, náležejícího do působnosti vrchního jako státního soudu, kromě osoby podřízené, pravomoci občanského trestního soudu jako spolupachatel, návodce, pomocník nebo účastník také osoba podřízená pravomoci soudu vojenského, může vojenský prokurátor podati proti ní obžalovací spis pro trestný čin uvedený v § l, odst. l a 2 - nejde-li o činy trestné podle druhého dílu vojenského trestního zákona ze dne 15. ledna 1855, č. 19 ř. z. - namísto u divisního soudu u příslušného vrchního soudu jako soudu státního, lze-li tím dosáhnouti zjednodušení řízení nebo snížení útrat nebo jsou-li pro to jiné důležité důvody.

(2) Státní soud rozhodne v takovém případě o své příslušnosti a o přípustnosti obžaloby podle ustanovení §§ 6 až 8. Uzná-li, že je

příslušný a že obžaloba je přípustná, koná se další řízení před státním soudem podle ustanovení tohoto zákona, a to, pokud to stav řízení připouští, společně s řízením proti osobám podrobeným pravomoci soudu občanského.

(3) Koná-li se řízení proti osobám podrobeným jinak pravomoci soudu vojenského přeď státním soudem, zastupuje obžalobu proti těmto osobám vojenský prokurátor. Veřejným žalobcem rozumí se v § 8, pokud jde o tyto osoby, vojenský prokurátor; namísto krajského soudu nastupuje v § 14 příslušný soud divisní.

(4) Pokud jde o osobu podřízenou jinak pravomoci soudu vojenského, užije státní soud ustanovení vojenských trestních zákonů.

§ 16.

(1) Zákon č. 50/1923 Sb. z. a n. mění se takto:

1. V § 36 namísto odst. l a 2 vkládá se toto ustanovení:

Zvláštní zákon ustanovuje, o kterých zločinech podle tohoto zákona náleží rozhodovati vrchním soudům jako soudům státním.

2. § 37, odst. 3 zní:

Trestní řízení pro zločiny a přečiny náleží divisním soudům, pro přestupky soudem trestané brigádním soudům. Zvláštní zákon ustanovuje, ve kterých případech lze konati

hlavní přelíčeni o obžalobě pro trestné činy náležející do působnosti vrchních soudů jako soudů státních před těmito soudy, i pokud jde o osoby podřízené pravomoci soudů vojenských.

(2) První a druhá věta § 56, odst. l zákona ze dne 11. března 1931, č. 48 Sb. z. a n., o trestním soudnictví nad mládeží, bude zníti takto:

Ustanovení o příslušnosti a o řízení před vrchními soudy jako soudy státními nejsou tímto zákonem dotčena. V řízení ve věcech náležejících do jejich působnosti budiž však užito, pokud jde o mladistvého, ustanovení §§ 37 až 39, § 40, odst. 2 až 5, § 45 a § 47, odst. 5 tohoto zákona.

§ 17.

Zákon ze dne 19. března 1923, č. 51 Sb. z. a n., o státním soudě, se zrušuje.

§ 18.

Ustanovení tohoto zákona budiž užito také na trestné činy spáchané před jeho účinností, o nichž trestní řízení nebylo u soudu první stolice skončeno neb o nichž tento soud má znovu jednati.

§ 19.

Tento zákon nabude účinnosti osmým dnem po vyhlášení; provedou jej ministři spravedlnosti, národní obrany, vnitra a sociální péče v dohodě se zúčastněnými ministry.

Dr. Soukup v. r.,

předseda.

Dr. Bartoušek v. r.,

tajemník senátu.

Dr. J. Karas v. r.,

zapisovatel.