Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1935.

III. volební období. 12. zasedání.

2862.

Návrh

poslanců Tylla, Babela a soudruhů

na vydání zákona o změně zákona č. 279 ze dne 19. prosince 1934 o započítání vojenské služby presenční v některých služebních poměrech.

Podepsaní navrhují, aby se poslanecká sněmovna usnesla na tomto zákoně:

Zákon

ze dne ................

o změně zákona č. 279 ze dne 19. prosince 1934 o započítání vojenské služby presenční v některých služebních poměrech.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

§ 1. zákona č. 279/1934 Sb. z. a n. se mění a zní takto:

Vojenská služba presenční započítává se státním zaměstnancům plně pro zvýšení platů.

§2.

V § 6. zákona č. 279/1934 Sb. z. a n. odst. (1) mění se takto:

(1) Doba vojenské služby presenční jest započitatelná plně pro odpočivné (zaopatřovací) platy civilních státních zaměstnanců a to jak pro nárok, tak i pro výměr.

§ 3.

§ 11. zákona č. 279/1934 Sb. z. a n. se zrušuje.

§ 4.

§ 12. zákona č. 279/1934 Sb. z. a n. nahrazuje se tímto zněním:

Poměry zaměstnanců ve státních úřadech, ústavech, fondech a podnicích státních, nebo státem spravovaných, upraví se v souhlase se zněním tohoto zákona vládním nařízením, případně služebním řádem.

Důvodová zpráva.

Zákon č. 279/34 má nedostatky, jež těžce doléhají na všechny státní, veřejné a podnikové zaměstnance, kteří již vykonali za trvání Československé republiky, anebo budou konat vojenskou službu presenční a jsou proto příčinou jejich velké nespokojenosti.

Nejhorší z nedostatků jsou:

a) započítání vojenské presenční služby pro zvýšení platů pouze polovinou:

b) omezení nároků na započítání vojenské služby presenční zaměstnancům, kteří ji nastoupí za účinnosti zákona č. 279, t. j. po 19. prosinci 1934.

Tato ustanovení nejen, že neodstranila břemeno, které těžce doléhá na existenční poměry osob vojenskou službou povinných, ale ještě více zkomplikovala beztak již chaotické personální poměry státních, veřejných a podnikových zaměstnanců. Jmenovaným zákonem byly vytvořeny - pokud běží o nárok na započítání vojenské služby presenční - tři kategorie zaměstnanců.

První kategorie jsou státní, veřejní zaměstnanci a zaměstnanci státních podniků, kteří byli účastni propočítání služebních let. Těmto zaměstnancům byla započítána vládním nařízením čís. 666 ze dne 22. prosince 1922 vojenská služba presenční plně a to jak pro zvýšení platu, jak i do služebního pořadí, resp. do slu-

žebního stáří, do služební doby, rozhodné pro nárok a výměru odpočivných platů, ano i pro výměr dovolené na zotavenou. Tímto vládním nařízením získali státní, veřejní a podnikoví zaměstnanci 2-3 časové postupy, započitatelné pro výměru odpočivných platů a zkrácením čekací doby na stabilisaci až tři roky, což mělo vliv i na jejich povýšení a výměru dovolených na zotavenou. Toto propočítání služebních let týkalo se všech uvedených zaměstnanců, kteří byli ustanoveni do 1. září 1919.

Druhá kategorie jsou státní, veřejní a podnikoví zaměstnanci, kteří konali vojenskou službu presenční v letech 19191934. Tato masa zaměstnanců, která jen na ČSD čítá na 25. 000 osob, byla §11. zák. čís. 279 vyřazena ze všech nároků, spojených se započítáním vojenské služby presenční, ačkoliv po všechna uvedená léta za tyto požadavky bojovala a z jejich popudu byla také otázka hodnocení vojenské služby presenční dána na pořad jednání Národního shromáždění.

Konečně třetí kategorií, na kterou se vztahují ustanovení zákona čís. 279 jsou zaměstnanci, kteří po 19. prosinci 1934 budou absolvovat vojenskou službu presenční. Tato kategorie však téměř neexistuje. Jak je všeobecně známo, bylo již v předchozích letech zastaveno přijímání nových zaměstnanců do státních podniků,

takže převážná většina zaměstnanců má již vojenskou službu presenční odbytou před platností zákona č. 279. Uvážíme-li, že ani v dohledné budoucnosti nelze očekávat větší přijímání nových zaměstnanců do státních podniků, pak jmenovaný zákon, nejen že nesplnil poslání jaké mu bylo přisuzováno - aby vojenská služba presenční nebyla břemenem - ale rozšířil ještě více nespokojenost zaměstnanců.

Postižení zaměstnanci volají znovu na svých konferencích, aby jejich původní

požadavky byly splněny a dnešní nemožný stav odstraněn. Z těchto důvodů navrhujeme změnu zákona.

Úhrada nákladů, které provedením tohoto návrhu vzniknou, a jež odhadujeme na 53 milionů Kč, budiž kryta ze zvláštní daně ze zisku, uvalené na podniky, vyrábějící válečnou výzbroj, munici a třaskaviny.

Provedení tohoto zákona se ukládá ministru sociální péče a národní obrany.

Návrh budiž přikázán výboru sociálně-politickému, ú s t a v n ěprávnímu a brannému k bezodkladnému vyřízení.

V P r a z e dne 19. března 1935.

Tyll, Babel,

Dvořák, Bílek, Śliwka, Hrubý, Török, Valáškova, Novotný, Steiner, Juran, Vallo, Russ, Čižinská, Štourač, Procházka, Höhnel, Zápotocký, J. Svoboda, Kubač,

Krehan.