a že získal o tom doklad (inženýrský diplom, inženýrské absolutorium a pod. ) nejpozději do 28. října 1918 na příslušném odboru strojního inženýrství polytechniky Josefovy v Budapešti nebo na dřívějším ústavu přidruženém k budapeštské universitě.

(2) Aby průkaz některé cizozemské vysoké školy technické téže úrovně, jako jsou tuzemské vysoké školy technické, nebo jako byla Josefova polytechnika v Budapešti, mohl býti pokládán za rovnocenný průkazu tuzemskému, vyžaduje se v každém jednotlivém případě jeho předběžná nostrifikace ministerstvem školství a národní osvěty v dohodě s ministerstvem veřejných prací.

(3) V případech zvláštního zřetele hodných může ministerstvo veřejných prací v dohodě s ministerstvem školství a národní osvěty povoliti výjimky z předpisů předchozích odstavců, bude-li dostatečná odborná způsobilost žadatele jinak bezpečně prokázána.

§75.

Praktickou zkušenost ve smyslu ustanovení § 73, odst. 2 jest prokázati dokladem o tom, že žadatel byl nejméně po 3 roky po dosažení odborné způsobilosti podle předchozího paragrafu zaměstnán při výrobě, opravách nebo provozu motorových vozidel.

§76.

Podrobnější předpisy o obsahu a způsobu odborného výcviku řidičů motorových vozidel, pokud se neděje na veřejných školách, budou vydány vládním nařízením.

§77.

(1) Podniky zabývající se po živnostensku výcvikem řidičů motorových vozidel podléhají úřednímu dozoru a jsou povinny připustiti a umožniti výkon tohoto dozoru.

(2) Zemský úřad odejme koncesi:

a) vyjde-li dodatečně najevo, že nejsou zde předpoklady pro udělení koncese, stanovené v §§ 73 až 75,

b) zjistí-li se, že činnost a zařízení podniku nevyhovují předpisům nebo podmínkám předepsaným při udělení koncese, a nebudou-li zjištěné závady ve lhůtě dozorčím úřadem stanovené odstraněny,

c) odpírá-li nebo ztěžuje-li podnik výkon dozoru podle odstavce 1.

(3) Příslušný úřad odejme oprávnění vyučovati jízdě motorovými vozidly (§ 72), zjistí-li se, že jeho majitel nevyhovuje podmínkám předepsaným pro jeho dosažení.

(4) Povolení zmíněné v § 72 zaniká bez dalšího zánikem oprávnění k řízení motorového vozidla (§ 14).

Oddíl XIII. Uschovávání motorových vozidel.

§ 78.

Vládním nařízením mohou býti vydány bezpečnostní předpisy pro uschovávání motorových vozidel a pro místnosti k tomu určené.

Oddíl XIV.

Poradní sbor pro otázky týkající se motorových vozidel.

§ 79.

Vládním nařízením bude zřízen při ministerstvu veřejných prací zvláštní "Poradní sbor pro otázky týkající se motorových vozidel", jehož organisace a působnost bude upravena vládním nařízením, členství v tomto sboru jest úřadem čestným.

Oddíl XV. Ustanovení trestní.

§ 80.

(1) Přestupky tohoto zákona a nařízení vydaných na jeho základě trestá, pokud nejde o činy soudně trestné, okresní úřad pokutou do 2. 000 Kč nebo trestem na svobodě do 5 dnů, za okolností zvlášť přitěžujících pokutou do 5. 000 Kč nebo trestem na svobodě do 14 dnů.

(2) Pro případ nedobytnosti budiž uložená pokuta přeměněna na vězení podle míry zavinění v mezích sazby trestu na svobodě.

(3) Byla-li trestným činem způsobena škoda, může býti k návrhu poškozeného v trestním nálezu rozhodnuto též o její náhradě, pokud náhrada škody nemá přesahovati částku 1. 000 Kč.

(4) Trestající úřad může při zvlášť těžkých přestupcích za předpokladů uvedených v § 15, odst. 1 současně s trestním náleženi prozatímně odejmouti řidičský průkaz a jest povinen zpraviti o tom ihned příslušný úřad rejstříkový (§ 17), jenž buď vrátí straně řidičský průkaz nebo učiní opatření podle § 15.

(5) Pouhé přestoupení předpisů o přípustné rychlosti (§ 38, odst. 3 a 4) není soudně trestné, nebylo-li tím způsobeno jinému nebezpečí smrti nebo nebezpečí poškození na těle.

§ 81.

(1) Okresní úřady mohou zmocniti orgány veřejné moci, aby pro určité přestupky tohoto zákona nebo nařízení na jeho základě vydaných osobám, které byly při činu přistiženy a jsou ochotny pokutu zaplatiti, ukládaly trestním příkazem na místě peněžité pokuty a ihned je vybraly; pokuty na jednotlivé přestupky je nutno ve zmocnění předem stanoviti pevnými sazbami, které nesmějí přesahovati částku 300- Kč.

(2) Není-li úřad zmocňující zároveň úřadem služebním, může býti zmocnění dáno jen se souhlasem služebního úřadu.

(3) Obsah zmocnění budiž uveden v listině, jíž úřední orgán jest povinen se vykázati při úředním jednání k žádosti přistiženého.

(4) Trestní příkaz podle odstavce l budiž vystaven průpisem ve třech vyhotoveních na tiskopise postupně číslovaném a má obsahovati rejstříkovou značku vozidla, čin jako závadný shledaný, uloženou pokutu, úřad, jehož jménem bylo zakročeno, a datum. Jedno vyhotovení buď vydáno potrestanému, druhé buď předloženo úřadu zároveň s vybranou částkou; třetí vyhotovení zůstane v pokutovém bloku. Vyhotovení vydané straně budiž orgánem podepsáno.

(5) Není-li přistižená osoba ochotna zaplatiti pokutu, úřední orgán pokutu nevyměří, nýbrž učiní trestní oznámení úřadu, úřední orgán jest povinen poučiti přistiženou osobu o jejím právu odepříti zaplacení pokuty a o následcích tohoto odepření. K zaplacení pokuty nesmí úřední orgán nutiti.

(6) Je-li přistižená osoba ochotna pokutu zaplatiti, avšak nemůže-li tak na místě učiniti, vydá jí veřejný orgán trestní příkaz, který je vystaven způsobem v odstavci 4 uvedeným a obsahuje vedle údajů tam zmíněných i poučení o tom, kde a do kdy má býti pokuta

zaplacena, a o následcích nezaplacení. Nebude-li pokuta zaplacena do uvedené doby, pozbude trestní příkaz platnosti a nastoupí řádné řízení trestní.

§ 82.

(1) Trestní příkaz podle § 81 může býti vydán i v nepřítomnosti řidiče vozidla tím způsobem, že jedno vyhotovení příkazu bude připevněno na vozidlo. Příkaz musí obsahovati v tomto případě údaje a poučení uvedené v § 81, odst. 6.

(2) Nebude-li pokuta zaplacena do uvedené doby, pozbude trestní příkaz platnosti a nastoupí řádné řízení trestní.

§ 83.

Proti trestnímu příkazu, vydanému podle §§ 81 a 82, není opravného prostředku.

§ 84.

(1) Řidič vozidla, který byl během téže jízdy již jednou dopaden příslušným veřejným orgánem při přestupku tohoto zákona nebo předpisů na jeho základě vydaných, tkvícím v povaze vozidla, může, vykáže - li se potvrzením tohoto orgánu, pokračovati v jízdě v závadném stavu, avšak jen do místa, kde lze závadu odstraniti, a jen takovým způsobem, po případě za takových opatření, aby veřejná bezpečnost nebyla ohrožena a dopravě bylo co nejméně překáženo.

(2) Je-li nutno v zájmu veřejné bezpečnosti nebo dopravy, aby shledané závady byly ihned odstraněny, zakáže veřejný orgán, jenž přestupek zjistil, pokračování v jízdě vlastní motorickou silou vozidla, zabezpečí po případě vhodným způsobem dodržení tohoto zákazu a učiní o tom neprodleně oznámení příslušnému okresnímu úřadu, který postupuje podle ustanovení § 8, po případě § 28.

§ 85.

(1) Příslušný veřejný orgán nebo okresní úřad může zabaviti prozatímně motorové vozidlo, je-li odůvodněno podezření, že jím byl spáchán soudně trestný čin proti bezpečnosti života, těla nebo zdraví. Zabavení může býti nahrazeno jiným zabezpečením vozidla před jeho dalším používáním. Tím nejsou dotčena ustanovení trestního řádu o zabavení věcí v trestním řízení.

(2) Je-li odůvodněna domněnka, že řidič vozidla jest opilý nebo stižen duševní poruchou, může příslušný veřejný orgán nebo okresní úřad učiniti vhodné opatření, aby vozidlo nemohl dále říditi.

(3) Opatření podle předchozích odstavců nesmí trvati déle než jejich účel vyžaduje.

Oddíl XVI. Ustanovení všeobecná.

§ 86.

Pokud tento zákon a nařízení na jeho základě vydaná neobsahují zvláštních ustanovení, platí pro jízdu motorovými vozidly všeobecné předpisy o silniční policii.

§ 87.

Předpisy o vyzkoušení a občasném ohledávání parních kotlů, o bezpečnostních opatřeních proti výbuchu parních kotlů a o průkazu způsobilosti k obsluze a dozoru na parní kotle a parní stroje zůstávají tímto zákonem nedotčeny.

§ 88.

(1) Osoby, které na podkladě pracovního nebo služebního poměru jsou zaměstnány při provozu motorových vozidel, zahrnujíc v to veškeré úkony s tím související, pokud se na ně již nevztahují předpisy o pojištění dělníků proti úrazu, jsou podle uvedených předpisů pojištěny. Vzhledem ku pojištění vlastník motorového vozidla pokládá se vždy za podnikatele provozování pojištěním povinného, s výjimkou případu, kdy vozidlo bylo prodáno na splátky s výhradou vlastnického práva; v tomto případě pokládá se za podnikatele osoba, které bylo vozidlo prodáno na splátky.

(2) Stejné pojistné povinnosti podléhají též všichni dělníci a závodoví úředníci, zaměstnaní v podnicích, které se zabývají po živnostensku garážováním, pronajímáním nebo čištěním motorových vozidel.

(3) Užívá-li některý podnik motorového vozidla k dopravě svých zaměstnanců pro účely podniku, vztahuje se pojištění proti úrazu i na osoby takto dopravované. Pro zemědělské a lesní podniky vztahuje se v rozsahu své územní platnosti ustanovení §u l, odst. 5 zákona ze dne 28. prosince 1887, čís. l ř. z. z r. 1888, o úrazovém pojištění dělníků, i na tyto případy.

(4) Z povinného pojištění podle tohoto paragrafu jsou vyňati zaměstnanci cizích zastupitelských úřadů v československé republice zřízených, jakož i mezinárodních komisí a osob požívajících v československé republice práva

exterritoriality, pokud jsou cizozemci, neobsahují-li mezinárodní úmluvy o sociálním pojištění odchylných ustanovení.

§89.

(1) Ustanovení §§ 6 až 9, 12, § 13, odst. 2, §§ 14 až 19, § 89, odst. 1 a 2 a §§ 72 a 78 neplatí, pokud jde o motorová vozidla, jež jsou v držení vojenské správy, a o osoby řídící motorová vozidla ve službě konané podle branného zákona nebo podle zákona o válečných úkonech; na tyto osoby se nevztahuje ani ustanovení § 88. Ustanovení § 38, odst. 2 až 8 a § 39, odst. 3 neplatí pro uvedené osoby a motorová vozidla při vojenských cvičeních.

(2) Předpisy o připuštění těchto vozidel a řidičů k jízdě, o označení a evidenci vozidel vojenské správy, jakož i o výcviku vojenských řidičů a jejich průkazech o způsobilosti k řízení motorových vozidel uvedených v odstavci l vydá ministerstvo národní obrany v dohodě s ministerstvy vnitra a veřejných prací.

§90.

Kde jest zřízen státní úřad policejní, vykonává v mezích své místní příslušnosti působnost, která podle tohoto zákona náleží okresnímu úřadu, s výjimkou působnosti uvedené v § 69, odst. 2.

§91.

(1) Ve věcech upravených tímto zákonem, kde dána je příslušnost úřadů politických nebo ministerstev, nastupuje - není-li v zákoně výslovně jinak ustanoveno nebo nevyplývá-li z povahy věci příslušnost jiného ministerstva - jako úřad odvolací proti rozhodnutí zemských úřadů, pokud odvolání vůbec je přípustno, a jako nejvyšší úřad dozorčí, po případě jako úřad příslušný podle povahy věci k jiné činnosti administrativní nebo přípravné činnosti normotvorné:

1. ministerstvo veřejných prací v případech §§ 1, 3, § 5, odst 1, §§ 6, 7, 8, 10 a 11, § 12, odst. 3 a 5, § 13, odst. 1, § 20, §§ 22 až 24 (pokud jde o mezinárodní osvědčení pro motorová vozidla), §§ 28, 29, 30, 44, 68 až 71, 72 až 77, 78, 79, 92 a 96, a to v případech §§ 44 a 79 v dohodě s ministerstvem vnitra;

2. ministerstvo vnitra v případech §§ 4, 9, § 12, odst. 1, 2 a 4, § 13, odst. 2, §§ 14, 15, 16 až 19, 21, §§ 22 až 24 (pokud jde o mezinárodní povolení říditi motorové vozidlo), §§ 31

a 32, 35 až 37, 38 až 43, 56 až 66, 67, 80 až 85, 93, jakož i v ostatních zde nevyjmenovaných případech, a to v případech § 38, odst. 3, 4 a 8 a § 67 v dohodě s ministerstvem veřejných prací.

(2) V případech § 5, odst. 2 a 3, § 12, odst. 6, §§ 25, 26, 33 a 95 je dána společná příslušnost ministerstva vnitra a veřejných prací.

§ 92.

Osoby exterritoriální a cizí konsulové z povolání, jakož i osoby jim na roven postavené jsou za podmínky, že vzájemnost jest zabezpečena a že nejde o příslušníky československé republiky, osvobozeny od zkušebních tax v tomto zákoně uvedených.

§ 93.

Uzavřenou osadou ve smyslu tohoto zákona rozumí se skupina více budov, tvořících společné osídleni (obec, osadu nebo její část), v jejímž obvodu vzniká čilejší ruch podmíněný stykem jejích obyvatelů.

ČÁST TŘETÍ. Ustanovení závěrečná.

§ 94.

(1) Tento zákon nabývá účinnosti dnem, jenž bude určen vládním nařízením.

(2) Týmž dnem pozbudou platnosti všechny dosavadní policejní předpisy o jízdě motorovými vozidly a předpisy o odpovědnosti za škody způsobené provozem motorových vozidel, zejména:

zákon ze dne 9. srpna 1908, č. 162 ř. z., o ručení za škody z provozování jízdních silostrojů (automobilů),

vládní nařízeni ze dne 13. října 1927, č. 156 Sb. z. a n., o rozsahu ručení pojištěnců za škody z provozu motorových vozidel,

nařízení ministerstva vnitra ve shodě s ministerstvem práv a s ministerstvem veřejných prací ze dne 26. října 1908, č. 221 ř. z., o jízdních silostrojích s malou rychlostí,

nařízení ministerstva vnitra vydané v dohodě s ministerstvem obchodu, veřejných prací a s ministerstvem financí ze dne 28. dubna 1910, č. 81 ř. z., jímž se vydávají bezpečnostní ustanoveni policejní pro jízdu jízd-

ních silostrojů (automobilů, motorových vlaků a motorových kol),

nařízeni ministerstva vnitra vydané ve shodě se zúčastněnými ministerstvy ze dne 19. března 1917, č. 125 ř. z., jímž se ustanovuje rychlost jízdy silostrojních nákladních vozů bez gumových obručí,

nařízení ministerstva vnitra vydané ve shodě s ministerstvem obchodu, ministerstvem veřejných prací a ministerstvem financí ze dne 31. května 1918, č. 188 ř. z., jímž se mění nařízení ze dne 28. dubna 1910, č. 81 ř. z., o bezpečnostních ustanoveních policejních pro jízdu silostrojních vozidel (automobilů, motorových vlaků a motorových kol),

nařízení ministerstva vnitra ve shodě s ministerstvem spravedlnosti a ministerstvem veřejných prací ze dne 30. června 1918, č. 238 ř. z., o silostrojních vozidlech o menší rychlosti,

vyhláška místodržitelství pro království české ze dne 81. října 1875, č. 54. 458, č. 77 čes. z. z., jížto se připouští ježdění silničními parostroji,

nařízení presidenta zemské správy politické v Praze ze dne 22. dubna 1920, č. 9-298, č. z. s. p. 52. 614, č. 310 Sb. z. a n., o vyzkoušení motorových vozidel (automobilů, motorových kol), jakož i o zkouškách řidičů takových vozidel v Čechách,

nařízení vicepresidenta zemské správy politické na Moravě ze dne 10. února 1921, č. 10 mor. z. z., týkající se zkoušení jízdních silostrojů a jejich řidičů,

vyhlášení zemské vlády slezské ze dne 10. května 1910, č. II /828, č. 27 slez. z. z., jež se týče úředního zkoušení vozidel strojem hnaných (automobilů a kol motorových), jakož i řidičů strojních vozidel více než jednokolejových,

nařízení č. 57. 000/1910 B. M. (uh. min. vnitra), o jízdě strojových vozidel na veřejných cestách,

nařízení č. 73. 000/1910 B. M. (uh. min. vnitra), o cizozemských strojových vozidlech,

nařízení č. 106. 000/1910 B. M. (uh. min. vnitra), o jízdě tuzemských i cizozemských strojových vozidel v tuzemsku, jakož i užívání nařízení o způsobilosti řidičů strojových vozidel,

nařízení č. 40. 000/1912 B. M. (uh. min. vnitra), o organisačním statutě učebného běhu pro přípravu řidičů strojových vozidel,

nařízení č. 94. 853/1917 B. M. (uh. min. vnitra), o změně některých ustanovení statutu o organisaci učebného běhu pro přípravu řidičů strojových vozidel,

nařízení č. 3822/1918 B. M. (uh. min. vnitra), o změně případně doplnění některých ustanovení nař. č. 57. 000/1910 B. M. (uh. min. vnitra), o jízdě strojových vozidel na veřejných cestách,

nařízení ministra vlády československé republiky s plnou mocí pro správu Slovenska ze dne 8. července 1922, č. 8692 prez., kterým se mění nařízení č. 57. 000/1910 B. M. (uh. min. vnitra), o jízdě strojových vozidel na veřejných cestách,

nařízení ministra s plnou mocí pro správu Slovenska ze dne 18. února 1925, č. 74. 233/V ai 1924, jímž se mění nařízení č. 73. 000/1910 B. M. (uh. min. vnitra) a č. 106. 000/1910 B. M. (uh. min. vnitra),

nařízení civilní správy Podkarpatské Rusi ze dne 25. února 1925, č. 13. 065 ai 1924, kterým se upravuje nařízení č. 57. 000/1910 B. M. (uh. min. vnitra), o jízdě strojových vozidel na veřejných cestách,

zákon ze dne 16. července 1931, č. 124 Sb. z. a n., kterým se provádí Mezinárodní úmluva o jízdě motorovými vozidly ze dne 24. dubna 1926 a vydávají některé zatímné předpisy o jízdě motorovými vozidly, jakož i zákony jej prodlužující a doplňující, totiž: zákon ze dne 23. prosince 1932, č. 208 Sb. z. a n., zákon ze dne 20. prosince 1933, č. 245 Sb. z. a n, a zákon ze dne 2. července 1934, č. 144 Sb. z. a n.,

vládní nařízení ze dne 30. června 1932, č. 107 Sb. z. a n., kterým se mění a doplňují některé předpisy o jízdě motorovými vozidly, jakož i vládní nařízení ze dne 20. července 1934, č. 157 Sb. z. a n., jímž byla prodloužena jeho účinnost.

(3) Ustanovení § 12, odst. 4 nabývá účinnosti dnem vyhlášení zákona.

§95.

(1) Vysvědčení o zkouškách řidičů, povolení říditi motorové vozidlo a úřední potvrzení o zkouškách a schválení motorových vozidel nebo jich typů, vydaná před účinností tohoto zákona podle dosavadních předpisů, podrží dále svoji platnost, a to pro celé státní území. Rovněž zůstávají dále v platnosti oprávnění k výcviku řidičů motorových vozidel po živnostensku, nabytá před účinností tohoto zákona.

(2) o výkonu a zániku těchto povolení a oprávnění platí předpisy tohoto zákona.

(3) Zápisy do rejstříku československých motorových vozidel, jakož i do rejstříku československých řidičů motorových vozidel podle tohoto zákona stanou se ve lhůtě, kterou vyhlásí ministerstvo vnitra.

§ 96.

Motorová vozidla, která byla podle dosavadních předpisů připuštěna k jízdě na veřejných silnicích a cestách, musí býti upravena tak, aby vyhovovala ustanovením tohoto zákona a předpisům na základě něho vydaným, pokud příslušný předpis výslovně neustanovuje jinak. Nestane-li se tak do 3 měsíců ode dne, kdy tento zákon nebo dotčený předpis nabyl účinnosti, nesmí býti těchto vozidel dále k jízdě používáno.

§ 97.

Zákon tento provedou ministři vnitra a veřejných prací v dohodě s ostatními zúčastněnými ministry.

1. Vláda se vyzývá, aby v silničním zákoně a ve stavebním řádu bylo pamatováno na zabezpečení větší přehlednosti křižovatek a přejezdů v úrovni tím, že nebude dovoleno v těchto místech prováděti žádné stavební úpravy, kterými by byl přehled ztížen.

2. Vláda se vyzývá, aby ve vládním nařízení bylo ustanoveno, že způsobilost kandidátů řidičství z povolání má býti zjištěna v každém případě vedle vyšetření lékařem také psychotechnickou zkouškou.

3. Vláda se vyzývá, aby působnost podle §u 20 odst. l a §u 21 odst. l, t. j. vydávání mezinárodních osvědčení pro motorová vozidla a mezinárodních povolení řidičů pro motorová vozidla, přenesla jedině na demokratické ústředí (Spolek) stávajících vrcholných motorových organisací, k jehož utvoření budiž energicky působeno.

4. Vláda se vyzývá, aby do vládního nařízení k § 56 pojala ustanovení, podle něhož možno kauci složiti též ve vkladních knížkách spořitelen a okresních hospodářských záložen nebo v cenných papírech požívajících sirotčí jistoty.

5. Vláda se vybízí, aby stanovila, že určitá část pokut, ukládaných v administrativním řízení podle tohoto zákona, plyne do fondu zřízeného podle § 64 tohoto zákona.

6. Vláda se vybízí, aby ve vládním nařízení stanovila, že členy Poradního sboru pro otázky týkající se motorových vozidel mají býti též zástupci odborových organisací pro provoz motorových vozidel, a to jak z řad zaměstnanců, tak i z řad zaměstnavatelů.

7. Ministerstvo sociální péče se vyzývá, aby podrobilo poměry řidičů z povolání zvláštnímu šetření v tom směru, jak se projevuje zvláštní povaha jejich povolání v morbiditě a mortalitě a na podkladě výsledků tohoto šetření uvažovalo o způsobu potřebného pensijního zaopatření řidičů z povolání.