Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1935.

III. volební období. 12. zasedání.

2849.

Návrh

poslanců Hodinové-Spurné, Dvořáka, Krosnáře, J. Svobody a soudruhů

na vydání zákona o zlevnění chleba, mouky, cukru, tuku, uhlí a na bezplatný přiděl topiva a cukru nezaměstnaným.

Podepsaní navrhují:

Poslanecká sněmovno, račiž se usnésti:

Zákon

ze dne.............1935

o zlevnění životních prostředků a bezplatném přídělu nezaměstnaným.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

Nejvyšší cena bílého chleba žitného se stanoví v drobném na Kč 1. 50 za l kg. Ceny mouky chlebové ve velkém upraví se úměrně této ceně.

§ 2.

Nejvyšší cena mouky pšeničné hrubé stanoví se v drobném na Kč 2. 50, pšeničné mouky hladké nulky na Kč 2. 40, pšeničné č. l na Kč 2. 10 za l kg. Nejvyšší cena ostatních druhů pšeničné mouky bude snížena úměrně podle cen druhů nejpřednějších. Nejvyšší cena mouky ve velkém je o 25 haléřů za l kg nižší, než v drobném.

§ 3.

Nejvyšší cena cukru stanoví se v drobném na Kč 2. 80, ve velkém na Kč 2. 60

za l kg, základ krystal. Nejvyšší ceny ostatních druhů cukru jsou odstupňovány podle dosavadních zvyklostí, vedených zřetelem k vyžadovaným technickým manipulacím.

Státní daň z cukru snižuje se na Kč 90. - za 100 kg. Daň z obratu z cukru snižuje se o polovinu.

§4.

Nejvyšší cena vepřového sádla v drobném stanoví se na Kč 8. -, másla na Kč 14. - za l kg. Je-li třeba máslo nebo sádlo dovážeti, povoluje se na žádost bezcelný dovoz pro lidové vrstvy.

§ 5.

Kartel majitelů uhelných podniků a dřevařský syndikát jsou povinny snížiti ceny všech druhů uhlí pro domácí spotřebu a pro maloživnostníky a palivového dříví o 30 procent. Daň z uhlí snižuje se na polovinu.

§6.

Kartel majitelů cukrovarů je povinen poskytnouti bezplatně nezaměstnaným 1000 vagónů rafinovaného cukru ročně. Tento příděl jest osvobozen od daní a dopravného.

§7.

Kartel majitelů uhelných podniků a dřevařský syndikát jsou povinny poskytnouti ročně nezaměstnaným 10 milionů centů uhlí a l milion kubických metrů palivového dříví. Tento příděl jest osvobozen od daní a přepravného.

§8.

Obilní monopolní společnost je povinna ze svých prostředků a zásob poskytnouti nezaměstnaným bezplatně 5 kg chleba týdně pro svobodného a 3 kg chleba týdně pro každého dalšího člena rodiny. Náklady spojené s dopravou obilí, jeho semletím a vypékáním chleba uhradí se z prostředků státních.

§ 9.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášeni. Současně pozbývají platnosti všechna zákonná ustanovení jemu odporující. Provedení se ukládá celé vládě.

Odůvodněni.

Hlad zachvacuje široké vrstvy obyvatelstva. Téměř milion nezaměstnaných, s příslušníky rodin skoro 3 miliony lidí, hladoví a mrzne. I podle úředních údajů je ohroženo v Československu 300. 000 dětí na výživě. Značná část dělníků nezaměstnaných, malozemědělců, malých živnostníků a zřízenců žije v bídě.

Lid trpí nedostatkem životních potřeb a jejich nesnesitelnou drahotou. Případy smrti z hladu se množí. Naproti tomu zásoby životních potřeb rostou. Za účelem udržení, nebo zvyšování cen ničí se úmyslně obrovské zásoby obilí a cukru.

Kupní síla obyvatelstva během posledních let velmi podstatně klesla. Pracovní důchod osob, zaměstnaných v soukromých podnicích, byl snížen za posledních pět let o 51 procent (z 35. 6 miliardy na 18. 3 miliardy), s veřejnými zaměstnanci ze 45. 6 miliardy na 28 miliard. Dělníci, zřízenci, zaměstnanci, malí úředníci, maloživnostníci, malorolníci byli zkráceni na svých důchodech během několika let o 30-70 procent. Naproti tomu však ceny nejdůležitějších životních potřeb buďto nepoklesly úměrně k sníženým důchodům, nebo jsou udržovány na staré výši, anebo byly dokonce i zvýšeny. Mzdy a platy dělníků a malých úředníků, příjmy maloživnostníků a malorolníků klesly 3-4krát více než ceny životních potřeb. Kromě toho statisíce nezaměstnaných zůstaly bez výdělku vůbec.

Za tohoto stavu došlo k uzákonění obilního monopolu a k zdražení hlavní denní stravy milionů pracujících: chleba až o 40 procent, mouky pšeničné o 15-20 procent. Cena cukru zůstala přes snížení pracovních důchodů nezměněna, stejně tak i cena uhlí. U sádla došlo k zdražení až o 40 procent, u luštěnin rovněž.

Každý o tom ví, že se ničí obilí, zatím co lid hladoví - a každý lidsky cítící člověk tuto nehoráznou skutečnost odsuzuje - že se ničí cukr, zatím co lid sladí sacharinem.

Každý o tom ví, že snížení mezd a důchodů pracovních nenásledovalo snížení cen životních potřeb, což způsobilo pokles-

nutí kupní síly, pokles spotřeby životních prostředků, zejména mouky, chleba, sádla, cukru atd., ohromné zásoby obilí, mouky a nesnesitelný stav životní úrovně pracujícího obyvatelstva. Každý o tom ví, avšak vláda, která se nazývá demokratickou, nečiní ničeho. Nečiní ničeho proti zdražovatelům, proti ničení obilí a cukru, které jsou dnes statisícům nedostupné. Nečiní ničeho, aby velké zásoby obilí a cukru byly rozděleny hladovějícím, místo aby byly soustavně ničeny. Vláda ústy ministerského předsedy Malypetra několikráte slíbila učiniti opatření k »posílení schopnosti spotřebitele, k větší spotřebě statků«. Několikráte slíbila, že se »nesmí dít nic bez zřetele k třetímu činiteli t. j. ke spotřebiteli«. Vláda neuskutečnila však z těchto slibů ničeho. Naopak, zvyšuje spotřební daně a cla, která dále zdražují životní potřeby a ještě více zhoršují stav spotřebitele, a ustavuje monopolní společnosti, zvyšující ceny lidových prostředků.

A při tom nikdo nemůže popřít, že je zde dostatek životních prostředků. Že není třeba, aby lidé umírali hladem. Že není třeba, aby statisíce hladověly a měly nedostatek životních prostředků. Ze není třeba, aby několik jednotlivců hromadilo milionové zisky, zatím co milionům obyvatelů jsou životní prostředky nedostupné pro vysokou cenu. Prostředky k potírání hladu zde jsou, stejně tak jako cesty k tomu, aby miliony obyvatel mohly konsumovat tolik, kolik ke své výživě nezbytně potřebují. Avšak příslušná opatření k tomu se nečiní. Nečiní se přes to, že jsou milionům obyvatel tak jasná, jednoduchá, proveditelná a samozřejmá. Nečiní se proto, že ohrožují na ziscích několik desítek kapitalistů, kartelářů a organisací, jež se podílejí na ziscích monopolů. Mluví se a píše o obrovských zásobách obilí, jež se kazí, o cukru, jenž se ničí. ale nepodniká se ničeho, aby tyto zjevy, obyvatelstvo pobuřující, byly odstraněny.

700 kartelů a monopoly, jež diktují dnes ceny všech životních potřeb a mají vvsadní postavení, vysoké spotřební daně a cla, ničí pracujícího konsumenta, ochuze-

ného nízkými důchody a zbídačeného nezaměstnaností. Spotřebitelé a nezaměstnaní jsou pobouřeni vysokými zisky kartelářských společností, milionovými platy ředitelů kartelů, vysokými dividendami těchto společností, jejich umělými odpisy z titulu stabilisačních bilancí, ničením životních potřeb, vyvážením cukru a uhlí do zahraničí pod cenu atd. Cukrovarníci vydělali na tuzemské ceně cukru za posledních pět let 3. 700, 000. 000 Kč. Zisky cukrovarů každoročně stoupají. Dividendy akcionářů rovněž. Mnohé cukrovary poskytují svým akcionářům velké dary ve formě několikanásobného zvyšování jejich akcií.

Při tom však kartely odmítají každý požadavek za snížení cen. Před více než rokem byl přijat zákon o kartelech, o kterém prohlašovaly vládní strany, že skoncuje se zdražovatelskou politikou kartelů, avšak kartely pokračují ve své zdražovatelské politice nerušeně, ještě s větším úsilím a výsledkem, nežli tomu bylo před vydáním zmíněného zákona. Politika vlády, politika kartelů, monopolů a syndikátů způsobila nynější katastrofu spotřebitelů a nezaměstnaných. Povinností vlády, kartelů, monopolů a syndikátů jest, postarati se o nezaměstnané a jejich děti, přispět hmotně ke zvýšení nákupní schopnosti obyvatelstva zlevněním cen životních prostředků.

Podle úředních výkazů zkazilo se v poslední době 830 vagónů obilí. Zkáza dalších tisíců vagónů obilí byla obyvatelstvu pravděpodobně zatajena. V Bratislavě hrozí zkáza 7000 vagónům pšenice, dovezené po žních z Jugoslávie. Obilí ze staré sklizně stačí ještě téměř na dva měsíce. Odbyt mouky poklesl v posledním půlroce o 20 procent. Z nové sklizně, přes loňské zprávy o nedostatku obilí, zbude následkem pokleslé nákupní schopnosti cca 40. 000 vagónů obili.

Zkušenosti poslední doby ukazují, že tak zvané přebytečné obilí propadne zkáze, nebude-li rozděleno nezaměstnaným. Na rozdílu mezi výkupní a prodejní cenou obilí, na pravidelně měsíčně zvyšovaných příplatcích na ceny obilí, na poplatcích za dovoz kukuřice a na její ceně, na poplat-

cích za šrotování atd. získá obilní společnost stamiliony. Z jejích prostředků nechť je rozděleno obilí nezaměstnaným.

Počítá se, že na 5000 vagónů cukru z loňské kampaně cukerní nebude odbytu. Tomu se odpomáhá denaturováním cukru a jeho odprodejem pro dobytek za 60 Kč za l q. Jen za měsíc říjen 1934 až leden 1935 bylo znečištěno pro dobytek 1414 vagónů cukru. Pro obyvatelstvo je proto docela jasné a jednoduché, že je možno snížit cenu cukru na 3 Kč za l kg, když jeho výrobní cena činí 1. 30 Kč. Že je možno rozděliti tisíce vagónů cukru nezaměstnaným, když cukrovarníci se zásobami nevědí si rady.

Cena uhlí ve velkém je téměř 12kráte vyšší než před válkou, ačkoliv mzdy a platy pracujících jsou nejvýše 6-7krát vyšší. Maloobchodní ceny uhlí jsou 15 -20krát vyšší než před válkou. Zatížení hornické mzdy v jednom centu uhlí činilo v ostravsko-karvínském revíru v roce 1921 Kč 10. 01, v roce 1934 však pouze Kč 2. 30, ačkoliv ceny uhlí přes to nebyly sníženy.

Majetek pěti největších uhelných společností v Československu zvýšil se stabilisačními bilancemi od roku 1926 o 1. 500, 000. 000 Kč mimo obrovské odpisy, které tyto společnosti rok od roku provádějí. Zásoby uhlí, jež leží na haldách a na něž není odbytu, činí ke konci roku 1934 460. 000 tun. Jenom skupina Weinmannovy společnosti vykázala za rok 1932 vzestup hrubého zisku z 15. 7 milionů na 23 miliony Kč. Při tom zvýšila odpisy z 8. 6 milionů Kč na 16. 7 milionů Kč. Mnohé společnosti uhelné zvýšily svým akcionářům akcie až dvacetkráte.

Statisíce kubických metrů dříví leží ladem, zatím co lidé mrznou.

Náš návrh opírá se o vůli pracujícího lidu. 1, 120. 000 občanů všech politických směrů dalo to na jevo v petiční akci svými podpisy, stejně jako svými usneseními 504 obecních zastupitelstev, 150 osazenstev závodů a několik set dělnických organisací sociálně-demokratických, národně-sociálních a komunistických jednotlivými deputacemi k okresním úřadům atd. Tohoto výsledku bylo dosaženo bě-

hem 3 týdnů přes zásahy úřadů, které se snažily zabrzditi petiční akci porušováním petičního práva občanů, ačkoliv podobné akci Baťově nebylo kladeno nejmenších překážek. Náš návrh opírá se o usnesení protidrahotních projevů spotřebitelů, nezaměstnaných, žen a o živý souhlas pracujícího obyvatelstva tohoto státu: dělníků, malozemědělců, drobných živnostníků, malých úředníků.

Náš návrh vyjadřuje tedy v každém směru přání a úsilí všeho pracujícího lidu. Jde o záchranu milionů lidí před katastrofou hladu.

Provedením našeho návrhu ušly by státní pokladně tyto příjmy:

Snížená daň z cukru, zrušená daň z přídělu cukru nezaměstnaným, doprava to-

hoto přídělu, zrušení cla na dovážené sádlo a máslo, snížení daně z uhlí, dovozné za bezplatný příděl topiva nezaměstnaným, zrušení daně z tohoto přídělu, dovozné na obilí pro nezaměstnané. Dále vznikly by státní pokladně výdaje za vymílání obilí a za vypékání chleba. Tyto výdaje činily by celkem cca jednu miliardu Kč.

Navrhujeme, aby se tyto ušlé příjmy nahradily mimořádnou dávkou bank, které mají ladem ležící finanční prostředky, přesahující 100 milionů Kč (na př. Živnobanka má takových ladem ležících prostředků na 1. 500, 000. 000 Kč) a 25% ním odpisem ze stabilisačních fondů akciových společností.

Po stránce formální navrhujeme, aby tento návrh byl přikázán výboru zásobovacímu, výboru sociálně-politickému, ústavně-právnímu a rozpočtovému k projednání ve lhůtě 14 dnů.

V Praze dne 8. března 1935.

Hodinová-Spurná, Dvořák, Krosnář, J. Svoboda,

Čižinská, Štourač, Śliwka, Hrubý, Török, Valáškova, Steiner, Juran, Novotný, Procházka, Krehan, Zápotocký, Tyll, Vallo, Russ, Babel, Bílek, Kubač, Höhnel.