Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1935.

m. volební období. 12. zasedání.

2839.

Odpovědi:

I. vlády na interp. posl. Stenzla, Eckerta, Prause a druhů o zřízení daňových soudů (tisk 2766/VII),

II. vlády na interp. posl. Stenzla, Eckerta, Prause a druhů o nouzi v pohraničním území (tisk 2766/III),

III. min. sociální péče a min. vnitra na interp. posl. Stejskala, Hynka a druhů o obcházení zákona o prodloužení platnosti kolektivních smluv a zneužívání četnictva při mzdovém sporu strojmistrů u fy V. Kremlička a syn v Horní Nové Vsi u Lázní Bělohradu (tisk 2752/VII),

IV. min. školství a nár. osvěty a min. financí na interp. posl. Polívky, Hrušovského, Bazaly a druhů ve věci naléhavých požadavků asistentů a sekundářů lékařské fakulty university Komenského v Bratislavě (tisk 2752/VIII),

V. min. vnitra na interp. posl. Jaroše, Dlouhého a soudruhů o postupu četnického kapitána Votruby a jemu svěřeného mužstva proti účastníkům voličské schůze v Písku (tisk 2772/IV),

VI. min. vnitra na interp. posl. Dvořáka a soudr. o nemožném postupu četnictva četnické stanice v Dobré (tisk 2772/II),

VII. min. vnitra na interp. posl. Valáškové a soudr. o brutálním postupu štábního rotmistra Petra v Kravsku u Znojma při zatčení občana Josefa Stehlíka z Hlubokých Mošůvek u Znojma (tisk 2790/XI).

2839/I (původní znění).

Odpověď

vlády

na interpelaci poslanců Stenzla, Eckerta, Prause a druhů

o zřízení daňových soudů (tisk 2766/VII).

Z okolnosti, že odvolací komise v Praze ve dvou dnech vyřídila 9951 odvoláni, nelze vyvozovati, že řízení o odvoláních jest nedostatečné a vadně. Nutno uvážiti, že jednak v četných přípa-

dech týž poplatník podal zároveň odvolání do daně důchodové i všeobecné výdělkové, takže projednávaných odvolacích případů jest podstatně měně, jednak že odvolací komise se rozdělí na několik subkomisí, z nichž každá projednává část podaných odvolání. Tím vybývá na projednání jednotlivých odvolání mnohem více času, než jak v interpelaci uvedeno, při čemž mají členové komise možnost o kterémkoliv případu podrobně pojednati. Mimo to nutno zdůrazniti, že rozhodnutí odvolací komise jest až konečným aktem celého odvolacího řízení. Neboť o podaném odvolání jedná především vyměřovací úřad, provádí navrhované důkazy, doplňuje řízení a snaží se dopátrati se materielní pravdy; pak o odvolání pojedná daňová komise připojíc návrh, a konečně odvolání podrobně po materielní i formální stránce probere a návrh pro odvolací komisi připojí zemský finanční úřad. Pak teprve stane se odvo-

lání předmětem jednání v odvolací komisi resp. ve zvlášť zřízených subkomisích. Z uvedeného jest zřejmo, že vyřizování odvolání se věnuje všemožná péče a že výtka vadného a nedostatečného odvolacího řízení není na místě. Také snaha finanční správy uvésti odvolací agendu do běžného stavu doznala již značného úspěchu co do včasného vyřizování odvolání.

Dále daňové směrnice tvoří - pokud je ten který zemský finanční úřad vydal - pouhou interní pomůcku pro vyměřováni daní. V odvolacím řízení nejsou tyto směrnice závazný ani pro finanční úřad II. stolice, tím měně pak pro odvolací komisi. Odvoláni se vyřizutjí podle výsledku odvolacího řízení, které nutno přesně podle zákona provésti, i když se použilo směrnic.

S návrhem na zavedeni daňových soudů, na finanční správě nezávislých, nelze souhlasiti z těchto důvodů:

1. Ježto jde o správní agendu, nutno vyřizování odvolání ponechati správnímu orgánu téhož resortu, jehož orgán vydal daňový předpis, tedy odvolacím komisím, zřízeným u zemských finančních úřadů.

2. Pro rozsáhlost a obtížnost daňové agendy jest bezpodmínečně nutno, aby o odvoláních se rozhodovalo za předsednictví zkušených odborníků z řad finančních úředníků, jako tomu jest nyní. Tuto zkušenost a detailní znalost nebylo by možno požadovati od soudců, byť by byli i nejlepšími odborníky ve svém oboru, když by neměli možnost - tak jak to mají finanční úřednici neustále se agendou vyměřovací i odvolací po léta prakticky zabývati.

3. Finančním úřadům by se v jejich práci naprosto neulevilo, neboť by stejně jako nyní bylo nutno provésti řádné odvolací řízení a vypracovati zprávu a návrh pro daňový soud. Naopak zatížení finanční a též justiční správy by vzrostlo, neboť, měl-li by se daňový soud každým případem podrobně, po případě i v ústním líčení zabývati, musila by celá řada senátů a to denně zasedati, což by si vyžádalo podstatné rozmnožení jak soudního, tak l finančního personálu. Kdyby zmíněné senáty neustále nezasedaly, došlo by k mnohem větším průtahům v odvolací agendě než nyní.

4. Ani po stránce právní jistoty a poměru poplatníků k berním správám by nenastalo zlepšení, naboť jednak nelze míti za to, že by daňové soudy mohly více dbáti zákonných ustanovení a ustálené judikatury než jak se to nyní děje, jednak by poplatnictvo právě proto, že vyměřovací úřady by byly podřízeny soudům, podezíralo vyměřovací úřady z fiskální zaujatosti.

V Praze dne 1. března 1935.

Předseda vlády: J. Malypetr, v. r.

2839/II (původní znění).

Odpověď

vlády

na Interpelaci poslanců Stenzla, Eckerta, Prause a druhů

o nouzi v pohraničním území (tisk 2766/III).

Požadavku, aby dlužné daně posečkány byly živnostníkům a obchodníkům, zvláště pak hostinským v pohraničním území, jichž živnosti trpí valutovými poměry, mohou finanční úřady vyhověti pouze v jednotlivých konkrétních případech na individuelní řádně odůvodněné žádosti.

Nejvyšší přípustné úrokové sazby ze zápůjček od peněžních ústavů, a to i ze zápůjček hypotečních, byly stanoveny vládní vyhláškou ze dne 12. dubna 1933, číslo 59 Sb. z. a n. Jak vyplývá již z článku I, odst. 2 této vyhlášky, byly sazby stanoveny tak, aby odpovídaly hospodářským poměrům jako celku, tedy nejen hospodářským možnostem dlužníků, nýbrž i únosnosti peněžních ústavů jakožto věřitelů.

Zvláštní úprava úrokových sazeb pro jednotlivé kategorie obyvatelstva, po případě pro určité územní obvody, nebyla by zdravá, neboť by nejen měla v zápětí nesnáze peněžních ústavů takovým opatřením bezprostředně postižených, nýbrž zasáhla by rušivě do celého peněžnictví vůbec. K podobným důsledkům vedla by i jednostrannými ohledy vedená úprava umořování hypotečních úvěrů, zejména pokud jde o úvěry, na jichž podkladě jsou vydávány hypoteční listy.

Přesto však vláda otázku úrokového břemene stále sleduje a nevyhýbá se příp. dalším vhodným opatřením v tamto směru, jakmile by to všeobecné hospodářské poměry dovolily.

Desetimarkovou hranici nezavedlo Československo pro dovoz devis, který je volný, nýbrž jde o opatření německé ze dne 29. září 1934, jež omezuje vývoz peněz cestujícím z Německa do všech států; vláda republiky Československé nemá tu jiné možnosti, než snažiti se smluvně sjednávati pro podporu cizineckého ruchu s cizími státy vzájemné úlevy pro cestující, což se také v daném případě stalo; uvedená hranice volného vývozu z Německa do Československa platí pouze pro cestující bez cestovního pasu, kdežto na cestovní pas možno vžití peněz podstatně více.

V Praze dne 1. března 1935.

Předseda vlády: J. Malypetr, v. r.

2839/III.

Odpověď

ministra sociální péče a ministra vnitra

na interpelaci poslanců J. Stejskala, J. Hynka a druhů

o obcházení zákona o prodloužení platnosti kolektivních smluv a zneužívání četnictva při mzdovém sporu strojmistrů u fy V. Kremlička a syn v Horní Nové Vsi

u Lázní Bělohradu (tisk 2752/VII).

Podepsaný ministr sociální péče sděluje k odst. 1 a 3 petitu interpelace:

V závodě firmy V. Kremlička a syn v Horní Nové Vsi u Lázní Bělohradu pracovalo v srpnu 1934 200 zaměstnanců. Z toho bylo 11 mistrů a zřízenců. Firma byla až do konce roku 1033 členem Sdružení zaměstnavatelů textilního průmyslu v Praze, kdy ze Sdružení vystoupila.

Správa závodu snížila s účinností ode dne 18. června 1934 mzdy dělnictvu, které na snížení přistoupilo pod podmínkou, že stejné snížení postihne

i mistry a zřízence závodu. Ti však se snížením svých platů nesouhlasili. Firma na to dala 7 mistrům s účinností k poslednímu září 1934 ónedělní výpověď, když před tím 2 zřízencům závodu dala dovolenou.

Živnostenský inspektorát v Hradci Králové snažil se o urovnání sponu a proto bylo dne 18. srpna 1934 u okresního úřadu v Nové Pace jednáno mezi zástupci firmy a zástupci Spolku strojmistrů a zřízenců průmyslu textilního v Náchodě za účasti zástupců jmenovaných úřadů. Jednání však pohříchu nevedlo k cíli a proto dne 20. srpna 1934 vstoupili výpovědí postižení strojmistři a zřízenci do stávky; ještě téhož dne si dali vyplatiti alikvotní částky smluvní drahotní výpomoci, což považovala firma za vědomé rozvázání jejich pracovního poměru.

Proti propuštění mistrů a zřízenců podal předseda závodního výboru stížnost k rozhodčí komisi v Nové Pace. Při jednání, stanoveném na den 7. září 1934, nedošlo však k meritornímu projednání věci, poněvadž předseda závodního výboru pro formální vadu vzal stížnost zpět.

Opětovné pokusy živnostenského inspektora, jenž je též členem rozhodčí komise, o znovupřijetí výpovědí postižených strojmistrů a zřízenců do práce, bylo bohužel bezvýsledné.

K odst. 2. a 4. petitu interpelace sděluje ministr vnitra:

Při vzniku stávky nevyslal okresní úřad v Nové Pace do Horní Nové Vsi zvláštní četnickou asistenci, nýbrž zesílil četnickou stanici

v Lázních Bělohradu, čítající v tu dobu pouze jeď noho četníka, přechodně o pět četníků, zesílení pak po dvou dnech snížil a dne 31. srpna 1934 vůbec zrušil. Z četniků byli tři v prvých čtyřech dnech stávky ubytováni v soukromém bytě továrního domovníka, ježto jinde nebylo pro to vhodného místa. Zesílení četnictva bylo nezbytné, aby byl zachován veřejný klid a pořádek, neboť se udalo, že stávkující mistři snažili se zabrániti mistrům v podniku pracujícím vstup do továrny (četnictvo vyšetřovalo také několikráte případy útisku). Mimo to byla i obava, že bude ohrožena osobní bezpečnost ředitele továrny, který obdržel výhružný dopis.

V interpelaci jmenovaný vrchní četnický strážmistr nepočínal si za stávky podle provedeného šetření způsobem v interpelaci vytýkaným. Podnět ke tvrzením v tomto směru v interpelaci obsaženým zavdala patrně okolnost, že dotyčný vrchní četnický strážmistr upozornil jednoho ze stávkujících strojmistrů, který použil vůči pracujícímu mistru výrazu »stávkokaz«, na nezákonnost jeho jednáni. Také poznámka, kterou při této příležitosti pronesl vrchní četnický strážmistr o stanném právu, neměla povahu pohrůžky.

V Praze dne 25. února 1935.

Ministr sociální péče: Dr. Meissner, v. r.

Ministr vnitra: Dr. Černý, v. r.

2839/IV.

Odpověď

ministra školství a národní osvěty a ministra financi

na interpelaci poslanců Vlad. Polívky, Ig. Hrušovského, Št. Bazaly a druhů

ve věci naléhavých požadavků asistentů

a sekundářů lékařské fakulty university

Komenského v Bratislavě

(tisk 2752/VIII).

Poměry na lékařské fakultě Komenského university v Bratislavě jsou ministerstvu školství a národní osvěty známy.

Přístavba velké pitevny a posluchárny právě projednávaná odstraní nedostatky v umístění většiny teoretických ústavů jmenované fakulty. S hlediska klinického jest řečená fakulta úměrně umístěna v rámci státní nemocnice v Bratislavě.

Státní správa zdravotní snaží se v rámci daných možností odstraniti nedostatky, plynoucí z velkého počtu nemocných.

Státní školské správě jsou známy důsledky dočasného 10% omezení počtu systemisovaných míst asistentských a sekundářských na lékařské fakultě Komenského university a proto se sníží v rámci únosnosti příslušného úvěru a v mezích prozíravé personální politiky působiti k potřebné nápravě.

Pokud jde o novou systemisaci míst asistentských a sekundářských, možno ujistiti, že při projednávání nové systemisace nebude opomenut náležitý zřetel ke skutečným poměrům lékařské fakulty výše řečené.

V Praze dne 26. února 1935.

Ministr školství a národní osvěty: Dr. Krčmář, v. r.

Ministr financí: Dr. Trapl, v. r.

2839/V.

Odpověď

ministra vnitra

na interpelaci poslanců Rudolfa Jaroše, Frant. Dlouhého a soudruhů

o postupu četnického kapitána Votruby a

jemu svěřeného mužstva proti účastníkům

voličské schůze v Písku

(tisk 2772/IV).

Fašistická strana svolala na den 3. listopadu 1934 o 20. hodině veřejnou schůzi voličskou do sálu hotelu »U zlatého kola« v Písku, na níž měl promluviti mezi jinými i Rudolf Gajda. Dlouho před ustanovenou hodinou byl sál přeplněn účastníky, mezi nimiž docházelo ke rvačkám. Výtržníci byli ze sálu odstraněni městskou policií a pořadatelstvu dána výstraha, že schůze bude rozpuštěna, nebude-li v ní šetřeno zákona a zachováván pořádek. Sál byl pak policejně uzavřen.

Přes tato bezpečnostní opatření snažilo se množství lidu, shromáždivší se na chodbách hotelu, vniknouti do policejně uzavřeného sálu, a byli len s námahou vytlačení na Grégrovo ná-

městí. Zatím se na náměstí shlukl dav několika set lidí, který se domáhal bouřlivě přístupu do sálu, kde se konala schůze. Ozývaly se výhružné výkřiky, které dav ještě více podněcovaly k nepřátelskému zaujetí proti pořadatelům. Poněvadž policejní síly nestačily k udržení pořádku, byla povolána četnická posila, která se dostavila pod vedením úředníka politické správy a četnického výkonného kapitána v interpelaci jmenovaného. Tento dal uzavříti vchody do hotelu a napomínal bouřící dav rozvážně k zachování klidu a pořádku, avšak bezvýsledně; naopak chování davu se stávalo stále hrozivějším.

Na četnický a policejní kordon, uzavírající vchod do hotelu, bylo napíráno tak mocně, že hrozilo nebezpečí, že kordon bude prolomen. Za tohoto stavu věci a po marné výzvě demonstrantů k rozchodu, doložené poukazem na zákonné následky neuposlechnuti, dal četnický kapitán povel k vyklizení náměstí, při čemž bylo proti vzpírajícím se osobám užito obušků. Tímto zakročením byl obnoven klid a pořádek.

Politický úředník dostavil se na schůzi proto, aby zabránil násilí, a setrval v místnosti schůze jen tak dlouho, pokud to zmíněný účel nezbytně vyžadoval. Jeho chování a postupu nelze podle provedeného šetření nic vytýkati.

Výrok "řežte to napořád", připisovaný četnickému kapitánu, nebyl provedeným šetřením prokázán.

V interpelaci jmenovaní Josef Klepsa a Václav Hrabec nebyli podle vlastních výpovědí uhozeni. V ženě, která prý byla kopnuta do holení kosti, byla zjištěna Barbora Brabcová. Jmenovaná udala, že neví, kdo ji v shluku lidí kopl.

Při použiti obušků při shluknutích a sroceních lidu nelze se samozřejmě vyhnouti, aby nebyly postiženy i osoby, které na vlastním demonstračním projevu nemají přímého účastenství, které se však přes danou výstrahu nevzdálily včas z místa nepokojů.

Vojtěch Novotný byl zatčen četnictvem, ježto neuposlechl několikeré výzvy stráže k rozchodu. Episoda s klíči Novotného - správně Jaroslava Němečka - nemá nic společného se zakročením četnictva. Sám Němeček vysvětluje věc tím, že klíče, které držel v ruce, mu vypadly a náhodou se zachytily spojovacím kroužkem na bodáku jednoho z četníků.

Z vykonaného šetření vysvítá, že výtržnosti byly vyvolány působením neodpovědných živlů, které svým bouřlivým postupem strhly i osoby rozvážnější. Poněvadž zakročení bezpečnostních orgánů, směřující jedině k obnovení veřejného pokoje, pořádku a bezpečnosti, bylo se zřetelem k průběhu událostí zákonem odůvodněno, nemám příčiny k nějakému opatření.

V Praze dne 11. března 1935.

Ministr vnitra: Dr. Černý, v. r.

2839/VI.

Odpověď

ministra vnitra

na interpelaci poslance Dvořáka a soudruhů

o nemožném postupu četnictva četnické stanice v Dobré (tisk 2772/II).

Národní sdružení ve Velké Dobré svolalo na den 24. listopadu 1934 voličskou schůzi do místního hostince. Po zahájeni počali někteří příslušníci komunistické strany schůzi rušiti a ve svém jednání pokračovali, i když byli předsedou schůze napomenuti a vyzváni k pořádku. Z toho povstala rvačka, při níž Václav Meisner v interpelaci jmenovaný, lehce zranil jednoho z účastníků schůze.

Na učiněné udáni dostavilo se do schůze četnictvo, výtržníky odstranilo a obnovilo klid a pořádek. Při tom podle shodných výpovědí účastníků schůze zakročující četnictvo nikomu neublížilo. Rovněž nebylo zjištěno, že by řečník byl nadával jednotlivým členům vlády, zvláště jejímu předsedovi.

Nemám tedy z podnětu této interpelace důvodu k nějakému opatření.

V Praze dne 11. března 1935.

Ministr vnitra: Dr. Černý, v. r.

2839/VII.

Odpověď

ministra vnitra

na interpelaci posl. Valáškové a soudruhů

o brutálním postupu štábního rotmistra

Petra v Kravsku u Znojma při zatčení

občana Josefa Stehlíka z Hlubokých Mo-

šůvek u Znojma (tisk 2790/XI).

Dne 27. listopadu 1934 byla spáchána v Hlubokých Mošůvkách krádež. Podezření z pachatelstvi padlo na Josefa Stehlíka z Hlubokých Moša-

vek, který při výslechu, nemohl věrohodně prokázati, kde se zdržoval v době, kdy krádež byla spáchána. Stehlík byl proto předveden na četnickou stanici v Kravsku, kde byl podroben dalšímu výslechu, a byl propuštěn po zjištění, že na krádeži nemá viny.

Stehlík byl vyslýchán štábním strážmistrem Petrem v přítomnosti jiných tří četníků. Tvrzení Stehlíkovo, že byl při výslechu ztýrám, nebylo prokázáno.

Nemám tedy z podnětu této interpelace důvodu k nějakému opatření.

V Praze dne 14. března 1936.

Ministr vnitra:

Dr. Černý, v. r.

Překlad ad 2839/I.

Antwort

der Regierung

auf die Interpellation der Abgeordneten Stenzl, Eckert, Prause und Genossen,

bezüglich Schaffung von Steuergerichtshöfen (Druck 2766/VII).

Aus dem Umstände, dass die Berufungskommission in Prag in zwei Tagen 9951 Berufungen erledigt hat, kann nicht geschlossen werden, dass das Verfahren über die Berufungen ungenügend und mangelhaft wäre. Es muss erwogen werden, dass einerseits in zahlreichen Fällen, ein und derselbe Steuerträger gleichzeitig eine Berufung gegen die Einkommensteuer und die allgemeine Erwerbsteuer eingebracht hat, sodass es wesentlich weniger verhandelte Berufungsfälle gibt, andererseits, dass sich die Berufunffskommission in mehrere Subkommissionen teilt, von denen jede einen Teil der eingebrachten Berufungen behandelt. Dadurch bleibt für die Verhandlung der einzelnen Berufungen viel mehr Zeit ab in der Interpellation angeführt ist, wobei die Kommissionsmitglieder die Möglichkeit haben, über jeden beliebigen Fall eingehend zu verhandeln. Ausserdem muss betont werden, dass die Entscheidung der Berufungskopmmission mir mehr der Schlussakt des ganzen Berufungsverfahrens ist. Denn die eingebrachte Berufung bearbeitet vor allem die Bemessungsbehörde, welche die angebotenen Beiweise durchführt, das Verfahren ergänzt und die materielle Wahrheit zu erforschen bestrebt ist; sodann beschäftigt sich mit der Berufung die Steuerkommission, welche ihren Antrag hinzufügt, und schliesslich bearbeitet die Finanzlandes-

direktion die Berufung eingehend in materieller und formeller Beziehung und schliesst diese den Antrag für die Berufungskommission bei. Dann erst wird die Berufung Gegenstand der Verhandlung in der Berufungskommission, bezw. in den besonders errichteten Subkommissionen. Aus dem Angefahrtem ist ersichtlich, dass der Erledigung der Berufungen jedmögliche Fürsorge gewidmet wird und dass der Vorwurf eines mangelhaften und ungenügenden Berufungsverfahrens nicht am Platze ist. Auch hat das Bestreben der Finanzverwaltung, die Berufungsagenda auf den laufenden Stand zu bringen, bereits zu einem bedeutenden Erfolge hinsichtlich der rechtzeitigen Berufungserledigung geführt.

Weiter bilden die Steuerrichtlinien - soweit sie eine oder die andere Finanzlandesdirektion herausgegeben hat - einen blossen internem Behelf für die Steuerbemessung. Im Berufungsverfahren sind diese Richtlinien weder für die Finanzbehörde II. Instanz, umsoweniger aber für die Berufungskommission verbindlich. Die Berufungen werden auf Grund des Ergebnisses des Berufungsverfahrens erledigt, das genau nach dem Gesetze durchgeführt werden muss, auch wenn Richtlinien verwendet wurden.

Dein Antrage auf Einführung von Steuergerichten, welche von der Finanzverwaltung unabhängig sind, kann aus folgenden Gründen nicht zugestimmt werden:

1. da es ich um eine Verwaltungsagenda handelt, muss die Berufungserledigung dem Verwaltungsorgane desselben Ressorts, dessen Organ die Steuervorschreibungen herausgegeben hat, also den bei den Finanzlandesdirektionen errichteten Berufungskommissionen belassen werden.

2. Wegen des Umfanges und der Schwierigkeit der Steueragenda ist es unbedingt notwendig, dass die Entscheidungen über Berufungen unter dem Vorsitze erprobter Fachleute aus den Reihen der Finanzbeamten gefällt werden, wie dies derzeit der Fall ist. Diese Erfahrung und Kenntnis der Details könnte nicht von Richtern verlangt werden, auch wenn sie die besten Fachleute auf ihrem Gebiete wären, da sie nicht - wie dies die Finanzbeamten haben - die Möglichkeit haben würden, sich Jahre hindurch ununterbrochen mit der Bemessungs- und Berufungsagenda praktisch zu beschäftigen.

3. Den Finanzbehörden wurde in ihren Arbeiten gar keine Erleichterung erwachsen, da ebenso wie derzeit die Notwendigkeit bestehen würde, das ordentliche Berufungsverfahren durchzuführen und einen Bericht und Antrag für das Steuergericht auszuarbeiten. Im Gegenteile würde die Belastung der Finanz- und auch der Justizverwaltung weiter anwachsen, da wenn sich das Steuergericht mit jedem Falle eingehend, bezw. auch in einer mündlichen Verhandlung beschäftigen sollte, eine ganze Reihe von Senaten und zwar tagtäglich Sitzungen abhalten müsste, was

- eine wesentliche Vermehrung des Gerichts- sowie des Finanzpersonals erheischen würde. Wenn die erwähnten Senate nicht ununterbrochen tagen

würden, würde es zu viel grösseren Verzögerungen in der Berufungsagenda kommen als derzeit.

4. Auch hinsichtlich der Rechtssicherheit und des Verhältnisses der Steuerträger zu den Steuerverwaltungen würde keine Verbesserung eintreten, denn einerseits kann nicht angenommen werden, dass die Steuergerichte die gesetzlichen Bestimmungen und die stabilisierte Judikatur mehr wahren könnten, als dies derzeit geschieht, andererseits würden die Steuerträger gerade deshalb, weil die Bemessungsbehörden den Gerichten unterstellt wären, diese Bemessungsbehörden einer fiskalischen Voreingenommenheit verdächtigen.

Prag, am 1. März 1935.

Der Vorsitzende der Regierung: Malypetr, m. p.

Překlad ad 2839/ II.

Antwort

der Regierung

auf die Interpellation der Abgeordneten Stenzel, Eckert, Prause und Genossen

in Angelegenheit der Notlage in den Grenzgebieten (Druck 2766/ III).

Dem Verlangen, dass den Gewerbetreibenden und Kaufleuten, namentlich den Gastwirten im Grenzgebiete, deren Gewerbe unter den Valutaverhältnissen leidet, die schuldigen Steuern gestundet werden, können die Finanzbehörden bloss in den einzelnen konkreten Fällen auf Grund eines individuellen, ordnungsmässig begründeten Gesuches entsprechen.

Die höchstzulässigen Zinssätze für Darlehen von Geldanstalten, und zwar auch von Hypothekardarlehen, sind mit der Regierungsverordnung vom 12. April 1933, S. d. G. u. V. Nr. 59, festgesetzt worden. Wie schon aus Art. I, Abs. 2, dieser Kundmachung hervorgeht, sind die Sätze so festgesetzt worden, dass sie den Wirtschaftsverhältnissen als Ganzes, also nicht nur den wirtschaftlichen Möglichkeiten der Schuldner, sondern auch der Tragkraft der Geldanstalten als Gläubiger entsprechen.

Eine besondere Regelung der Zinssätze für einzelne Kategorien der Bevölkerung, bezw. für be-

stimmte Territorialbereiche wäre nicht gesund, weil sie nicht nur Schwierigkeiten der durch eine solche Massnahme unmittelbar betroffenem Geldinstitute zur Folge haben, sondern in das ganze Geldwesen überhaupt störend eingreifen würde. Zu ähnlichen Folgen würde auch eine durch einseitige Rücksichten geleitete Regelung der Tilgung von Hypthekarkrediten führen, namentlich soweit es sich um Kredite handelt, auf deren Grundlage Hypothekarscheine ausgestellt werden.

Trotzdem verfolgt die Regierung die Frage der Zinsenlast ununterbrochen und wird event weiteren Massnahmen in dieser Richtung nicht aus dem Wege gehen, sobald dies die allgemeinen Wirtschaftsverhältnisse gestatten würden.

Die Zehnmarkgrenze hat nicht die Čechoslovakei für die Deviseneinfuhr, welche frei ist, eingeführt, sondern handelt es sich um eine deutsche Verfügung vom 29. September 1934, welche die

Ausfuhr van Geld für die Reisenden aus Deutschland nach allen Staaten einschränkt; die Regierung der Čechoslovakischen Republik hat hier keine andere Möglichkeit, als sich zu bemühen, zwecks Unterstützung des Fremdenvekehrs mit den fremden Staaten vertraglich gegenseitige Erleichterungen für Reisende zu vereinbaren, was im gegebenen Falle auch geschehen ist; die angeführte Grenze der freien Ausfuhr aus Deutschland in die Čechoslovakei gilt bloss für Reisende ohne Reisepass, während mit Reisepass wesentlich grössere Geldbeträge mitgenommen werden können.

Prag, am l. März 1935.

Der Vorsitzende der Regierung: Malypetr, m. p.