Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1935.
III. volební období. 12. zasedání.
2836. Vládní návrh.
Zákon
ze dne ............... .....................1935,
kterým se nově určuje výše státních záruk za vývozní úvěry, které smějí býti poskytnuty potíte ti hlavy zákona ze dne 16. července 1931, č. 121 Sb. z. a n.,
o podpoře zahraničního obchodu.
Národní shromáždění republiky československé usneslo se na tomto zákoně:
§1.
(1) Úhrn záruk poskytovaných podle § 8 zák. č. 121/1931 Sb. z. a n. a stanovených v § 9 téhož zákona a v § l zákona ze dne 1. března 1933, č. 45 Sb. z. a n., zvyšuje se až na další o 1. 000, 000. 000 Kč.
(2) Ministr financí se zmocňuje, aby v dohodě se zúčastněnými ministry přejímal státní záruky i za jiné než dodavatelské úvěry (§ 8, odst. l zák. č. 121/1931 Sb. z. a n. ), které budou poskytnuty za tím účelem, aby dodávky do ciziny mohly býti uskutečněny.
(3) V případech zvláštního zřetele hodných může ministr financí v dohodě se zúčastněnými ministry poskytnouti státní záruky podle odstavce 2 i ve vyšší míře, než jest uvedena v § 8 zák. č. 121/1931 Sb. z. a n.
§2.
Státní záruka nabývá účinnosti i v tom případě, nedojde-li se svolením ministerstva financí zcela nebo z části k příslušné dodávce.
§3.
Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provedou jej ministři financí a průmyslu,
obchodu a živností v dohodě se zúčastněnými ministry.
Důvodová zpráva.
V § 9 zákona ze dne 16. července 1931, č. 121 Sb. z. a n., o podpoře zahraničního obchodu, stanoven byl úhrn záruk, které směly býti podle § 8 téhož zákona v prvém roce poskytnuty, nepřekročitelnou částkou 600, 000. 000 Kč; z tohoto úhrnu bylo použito 256, 000. 000 Kč, takže nepoužitou zůstala částka 344, 000. 000 Kč.
Dalším zákonem ze dne 1. března 1933, č. 45 Sb. z. a n., bylo pro druhý rok povoleno použíti k témuž účelu opět jen nepřekročitelné částky 600, 000. 000 Kč, do které však byl započten nepoužitý zbytek úhrnu stanoveného pro první rok, t. j. částka 344, 000. 000 Kč.
Ve třetím roce a letech dalších mohlo se používati k poskytování záruk toliko těchto částek (pokud ovšem nebyly vázány přislíbenými nebo povolenými státními zárukami):
a) z prvního roku použité částky... 256, 000. 000 Kč a b) z druhého roku částky (do které jest započítán nepoužitý zbytek prvního roku)...... 600, 000. 000 Kč,
tudíž celkem... 856, 000. 000 Kč;
z toho podle stavu k 15. /2. 1935 jest vázáno 506, 000. 000 Kč, takže je volno k poskytování nových záruk 350, 000. 000 Kč.
Navrhovaným zákonem povoluje se pro příští léta ještě další částka...... 1. 000, 000. 000 Kč.
Bude tudíž možno od účinnosti tohoto zákona převzíti záruky celkem
do výše......1. 856, 000. 000 Kč:
po odečtení již vázaných
částek...... 506, 000. 000 Kč
bude k disposici pro
nové obchody ihned.. 1. 350, 000. 000 Kč.
Ustanovení o nevčítávání záruk za pohledávky mezitím splacené po rozumu § l, odst. 3 zák. č. 45/1933 Sb. z. a n. zůstává v platnosti.
Zvýšení dosavadních limitů jest odůvodněno tím, že dosavadní částky jsou již podstatně vyčerpány, takže i za normálních okolností bylo by nutno brzo počíti se zvýšením limitu, uvážíme-li, že povolené záruky mohou vázati podle zákona příslušnou částku až na dobu deseti let. K tomu pak přistupují další závažné příčiny, které odůvodňují, aby bylo bezodkladně přistoupeno ke zvýšení stanoveného limitu. Jest to jednak uznání Ruska de jure a nastávající uzavření obchodní smlouvy s ním, z níž možno očekávati zvýšení vývozu do této země, jednak okolnost, že rozsah zahraničního obchodu se znatelně zvětšuje, jak je patrno z toho, že československý vývoz v roce 1934 stoupl o 1. 000, 000. 000 Kč, kterýžto zjev jest patrný u řady států.
Po uvážení těchto okolností přistupuje tudíž vláda k vypracování návrhu zákona, jímž zvyšuje limit záruk o 1. 000, 000. 000 Kč, zvláště když z kruhů průmyslových okolnosti odůvodňující nutnost zvýšení limitu byly nejen potvrzeny, ale finanční správa byla přímo žádána, aby s urychlením navrhla rozšíření stanoveného limitu z důvodů již shora uvedených.
Navrhovaná osnova zákona zmocňuje také ministra financí, aby v dohodě se zúčastněnými ministry přejímal státní záruky i za jiné úvěry než dodavatelské, ale ovšem výhradně úvěry směřující k tomu, aby dodávky do ciziny mohly býti uskutečněny.
Zákon má na mysli úvěr, který neposkytuje sám dodavatel, ale který kupujícímu poskytuje osoba jiná od dodavatele odlišná, takže dodavatel sám dostane zaplaceno hotově. Děje se tak proto, že i tyto formy financování zahraničních dodávek přicházejí v úvahu a státní správa v zájmu osivění hospodářského života nemůže ani tyto možnosti nechati nepovšimnuty. Poněvadž
však v takovýchto případech jde ve skutečnosti o transakci finanční, na dodavateli nezávislou, kterou by bylo možno v mnohých případech - bez ztráty zahraniční dodávky - těžko uskutečniti se zárukou 60% jako na úvěr dodavatelský, vloženo jest do návrhu v odstavci 3, § l, ustanovení, které umožňuje v takovýchto případech zvýšiti procento státní záruky.
Úplně nové jest ustanovení § 2 návrhu zákona. Toto ustanovení jest v zájmu nejen dodavatele, ale i státu, a to státu na prvém místě. Mohou totiž nastati skutečnosti, že při dodání zboží se změní do té míry hospodářské, politické a finanční poměry v zemi zahaničního kontrahenta resp. přímo u zahraničního kontrahenta, že nelze očekávati zaplacení dodávky, československý dodavatel by sice získal nárok na realisaci záruky dodáním beze zřetele na tyto hospodářské důsledky, ale ke zřejmé škodě své a zvláště státu, který by byl povinen hraditi 60% ztráty. Navrhované ustanovení
umožňuje záruku i když zboží nebude dodáno. Tím se možnost ztráty zmenší, poněvadž vyrobené zboží - i když nebylo dodáno - neztratí zcela své hodnoty.
Povšechně jest možno poznamenati, že dosavadní zkušenosti s prováděním zákonů č. 121/1931 a č. 45/1933 Sb. z. a n., o podpoře zahraničního obchodu, jsou dobré. Zatím nedošlo v žádném případě k placení státem z titulu této státní záruky, takže lze očekávati, že ani v budoucnosti nehrozí státní správě z přejímání uvedených záruk nebezpečí nějaké škody. Jest třeba ovšem také zdůrazniti, že provádění zákona děje se s největší možnou obezřetností. Naproti tomu prospěchy zákona vzhledem k potírání nezaměstnanosti a zvýšení výroby jsou dnes všeobecně uznávány. Státní záruky za vývozní úvěry v navrhované doplněné formě jsou důležitým národohospodářským prostředkem ke zlepšení průmyslové výroby.
V Praze dne 1. března 1935.
Předseda vlády: J. Malypetr v. r.
Ministr financí: Dr. Trapl v. r.