Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1934.

III. volební období. 11. zasedání.

2784.

Zpráva

branného a rozpočtového výboru

o vládním návrhu zákona (tisk 2770)

o započítání vojenské služby v některých služebních poměrech.

l.

I. Otázka zhodnocení vojenské služby presenční zneklidňuje již po dlouhá léta mysli všech vrstev zaměstnaneckých, ať jde o zaměstnance státní (v nejširším pojetí), zaměstnance jiných veřejnoprávních korporací nebo o zaměstnance soukromé.

Nesčetná memoranda zaměstnaneckých organisací zasílaná různým místům, která by mohla míti nějaký vliv na řešení uvedené otázky, nesčetné články denních listů všech směrů, četná usnesení (resoluce) jednotlivých výborů (branných, sociálně politických, kulturních a j. ) i plenární usnesení (resoluce) obou sněmoven jsou dokladem toho, jak živelné je hnutí žádající příznivé řešení.

V zájmu posílení a udržení myšlenky brannosti, zejména v poslední době tolik pěstěné, je nanejvýš nutno, aby konání vojenské služby nebylo pociťováno jako břemeno, které hluboko a bez náhrady zasahuje do existenčních poměrů osob vojenskou službou povinných.

Nelze spravedlivě žádati od kohokoliv, aby vojenskou službu konal s láskou, jestliže doba této služby je nejen pro jeho občanské povolání ztracena, nýbrž mu způsobila i nenahraditelné škody. Tyto škody jsou pociťovány tím více, že vojenskou službou nejsou povinni všichni občané a že

tedy ten, kdo ji koná, je v nevýhodě a nenahraditelně poškozen proti tomu, kdo ji nekoná.

Takový stav je nadále naprosto neudržitelný.

Na otázku, jak by bylo lze odčiniti nebo zabrániti újmám, vznikajícím výkonem vojenské služby presenční, nelze odpověděti jednotně, neboť újmy výkonem vojenské služby zaměstnancům vznikající jsou nejrůznějšího druhu, podle toho, v jakém služebním poměru se nacházejí a kdy vojenskou službu konají.

V úvahu přicházejí zejména tyto stránky u vedeného problému:

1. započtení vojenské služby presenční pro zvýšení platu (služného nebo platu je zastupujícího) zaměstnancům všech kategorií ve státních a jiných veřejných službách, u nichž lze mluviti o automatickém zvyšování platu podle trvání služební doby;

2. započtení vojenské služby presenční těmže zaměstnancům do služebního pořadí, resp. do služebního stáří;

3. započtení vojenské služby presenční státním a jiným veřejným zaměstnancům do služební doby rozhodné pro odpo-

čivné (zaopatřovací) platy, a to jak pro nárok, tak i pro výměru;

4. zachování pracovních (služebních) poměrů během vojenské služby presenční (ať jde o poměr jakýkoliv), tak aby nastoupení vojenské služby presenční v žádném případě neznamenalo ztrátu povolání (zaměstnání) proti vůli zaměstnancově;

5. hodnocení vojenské služby presenční jako jiné služební doby do nároků, vyplývajících pro zaměstnance soukromé (v nižších i vyšších službách) i pro osoby samostatně hospodařící, z příslušných zákonů o pensijním, invalidním a starobním pojištění;

6. hodnocení vojenské služby jako skutečné služby ve vlastním povolání prodobu (přípravnou praxi), která je platnými normami předepsána pro dosažení oprávnění k výkonu určitého povolání nebo zaměstnání (na př. u advokacie, notářství, civilních geometrů a pod. ).

Ve vládním návrhu (tisk 2770) je obsažen pokus o řešení problému hodnocení vojenské služby.

Tento problém řeší vládní návrh kladné, pokud jde o věc, uvedenou pod čís. 2 a 3, a částečně kladně též pokud jde o věc, uvedenou pod čís. l (z 50%) a pod čís. 4 (pokud jde o státní a jiné veřejné služby); po ostatních stránkách se však vládní návrh řešením problému nezabývá.

Vedle toho omezuje vládní návrh účinnost navrhovaných ustanovení zásadně jen na zaměstnance, kteří nastoupí do státní nebo veřejné služby po účinnosti zákona (v tom případě se má hodnotiti presenční služba bez rozdílu, ať byla vykonána za účinnosti zákona anebo předtím), pak na zaměstnance, kteří nastoupili službu před účinnosti zákona, pakliže vojenskou službu presenční aspoň zčásti konají nebo konati budou za jeho účinnosti, a konečně na úřednické aspiranty a zaměstnance v obdobném služebním poměru (v tom případě bez rozdílu ať vojenská služba presenční byla vykonána za účinnosti zákona anebo předtím).

II. Branný výbor došel k závěru, že ustanovení navrženého zákona nelze míti za zcela postačující.

I když lze se smířiti s tím, že řešení otázek, uvedených pod čís. 5 a 6, pokud nejsou

již platnými předpisy upraveny (jako na př. § 13 zákona o pojištění soukromých zaměstnanců ve vyšších službách, § 253 zákona o pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity a stáří, § 132 zákona o pojištění osob samostatně hospodařících pro případ invalidity a stáří), jakož i otázky, uvedené za čís. 4, pokud jde o soukromé zaměstnance, třeba vyhraditi zvláštní úvaze a úpravě, přece měl branný výbor za nutné vládní návrh pozměniti, pokud se týče doplniti po těchto stránkách:

1. Je třeba učiniti též něco pro zaměstnance, kteří vykonali vojenskou službu presenční před účinností navrženého zákona.

Podle vládního návrhu přichází taková vojenská služba presenční k dobru jen těm osobám, které nastoupí do státní nebo jiné veřejné služby za účinnosti zákona, anebo které nastoupily do takové služby sice dříve, avšak jen v poměru úřednického aspiranta anebo v obdobném služebním poměru. Vládní návrh nepřihlíží tudíž skoro vůbec k vojenské službě presenční, kterou zaměstnanci, jsoucí v den účinnosti navrženého zákona v některé ze služeb v zákoně uvedených, vykonali v době před účinností navrženého zákona.

Branný výbor došel k závěru, že i těmto zaměstnancům by měla jejich vojenská služba presenční přijíti k dobru, a to v plném rozsahu, pokud jde o její započtení do doby rozhodné pro určení služebního pořadí; po té stránce pojal branný výbor do § 11 nové ustanovení odstavce 2, podle něhož vojenská služba presenční přijde k dobru, pokud jde o určení služebního pořadí, i zaměstnancům, kteří jsou v den účinnosti zákona v některé státní nebo jiné veřejné službě a vykonali vojenskou službu presenční před účinností zákona, a to podle zásad pojatých do § 3, tedy v plném rozsahu.

Pokud pak jde o započtení této služby pro zvýšení platu, nebylo se zřetelem k nynější finanční situaci státu možné, ihned rozšířiti platnost ustanovení § l i na zaměstnance, kteří jsou v den účinnosti zákona v některé ze služeb uvedených v navrženém zákoně a vykonali vojenskou službu presenční před jeho účinností, avšak branný výbor má za vhodné, aby k tomuto řešení došlo ihned, jakmile to bude možné.

Za tím účelem pojal branný výbor do osnovy zákona nové ustanovení § 14, jímž byla vláda zmocněna, aby vládním nařízením rozšířila platnost § l i na uvedené zaměstnance, pokud jim vojenská služba presenční nebyla pro zvýšení služného - podle zákonů dosud platných anebo podle navrženého zákona - již započtena anebo jinak pro toto zvýšení zhodnocena a pokud v den účinnosti vládního nařízení budou ještě v nejnižší platové stupnici, v níž se podle § l navrženého zákona započtení pro zvýšení platu provádí; takové započtení bude lze provésti jen pro futuro, tedy s účinností ode dne vyhlášení zmíněného vládního nařízení.

O započtení vojenské služby presenční vykonané před účinností zákona pro nárok a výměru odpočivných (zaopatřovacích) platů platí předpisy dosavadní. Se zřetelem na značné finanční zatížení nebylo lze provésti toto započtení pro dobu minulou všude tam, kde podle dosud platných předpisů je to vyloučeno; otázka takového započtení pro nárok a výměru odpočivných (zaopatřovacích) platů zaměstnanců kancelářské pomocné služby (vl. nař. č. 113/1926 Sb. z. a n. ) a pomocných zřízenců (vl. nař. č. 114/1926 Sb. z. a n. ) bude uvážena zvláště.

2. Dále branný výbor uznal v zájmu posílení branné myšlenky za potřebné, aby bylo pojato do osnovy zákona ustanovení, kterým by byla vyjádřena myšlenka, že při přijímání do některé ze služeb uvedených v navrženém zákoně má býti dána při stejné jinak způsobilosti přednost uchazečům, kteří vykonali vojenskou službu presenční; podrobnosti má stanoviti vláda (§ 13).

3. Konečně měl branný výbor za potřebné, nově stylisovati ustanovení o započítání služby ztrávené v č s. legiích do doby rozhodné pro určení služebního pořadí, a to takovým způsobem, aby bylo nesporné, že právní stav, založený legionářským zákonem č. 462/1919 Sb. z. a n. a vládním nařízením č. 151/1920 Sb. z. a n. tento zákon provádějícím, nepřetržitě trvá od účinnosti těchto právních ustanovení, nejsa měněn ani navrženým zákonem a nebyv změněn ani platovým zákonem č. 103/1926 Sb. z. a n.; to je důvodem nové stylisace § 8 a § 15, odst. 1.

III. K jednotlivým ustanovením se poznamenává ještě toto:

K§1.

Ustanovením, že vojenská služba presenční se započítává státním zaměstnancům polovinou pro zvýšení platů, nemá býti řečeno, že podmínkou takového započtení jest, aby presenční služba byla vykonána poté, co dotčená osoba vstoupila do státní nebo jiné veřejné služby. I vojenská presenční služba vykonaná před vstupem do státní nebo jiné veřejné služby se započítává zaměstnancům, kteří nastoupí do této služby za účinnosti zákona, anebo kteří vstoupili před účinností zákona do poměru úřednického aspiranta nebo do služebního poměru obdobného.

Pokud pak jde o ustanovení odstavce 2, třeba poznamenati, že jiným zhodnocením třeba tu rozuměti na př. ten případ, kdyby došlo ke zkrácení čekatelské doby se zřetelem k vykonané presenční službě, anebo jestliže byla o presenční službu zkrácena služba požadovaná před ustanovením zřízeneckým čekatelem [na př. ve sboru finanční stráže podle § 16, odst. 2, písm. b) vl. nař. č. 202/1930 Sb. z. a n., ve sboru stráže bezpečnosti podle § 2, odst. l, čís. l vl. nař. č. 195/1930 Sb. z. a n. ] a pod.; potud, pokud by byla vojenská presenční služba takto zhodnocena, nebude započtena podle ustanovení § l navrženého zákona.

K § 4.

Aby ustanovení o tom, že zaměstnanci povolanému do vojenské služby presenční přísluší v měsíci nastoupení do této služby za dny až do tohoto nastoupení polovina měsíčního platu, nebylo dotčeným zaměstnancům na škodu, bude třeba, aby ministerstvo národní obrany se postaralo o to, aby nástupní termíny nebyly položeny na druhou polovinu měsíce. To je splnitelné, neboť podle § 15 branného zákona ve znění vyhlášky č. 30/1934 Sb. z. a n. nástupní termíny každoročně určí a ve Sbírce zákonů a nařízení vyhlásí ministerstvo národní obrany, takže je v jeho moci, určiti nástupní termíny tak, aby státní zaměstnanci-nováčci, kteří nastupují do vojenské služby presenční, nepřišli se zřetelem k ustanovení § 4 ke škodě.

K §5.

Toto ustanovení je proti dosavadnímu právnímu stavu značným zlepšení m pro zaměstnance, kteří nastupují do vojenské služby presenční ze své civilní služby. Služební místo jim zůstává po dobu vojenské služby presenční zachováno, takže po jejím skončení mohou je opětně nastoupiti, aniž musili o to zvláště žádati; podmínkou ovšem je, že do své dřívější civilní služby nastoupí do 15 dní po skončení vojenské služby presenční.

Ustanovení § 5 se vztahuje jednak na státní zaměstnance v pojmovém vymezení, obsaženém v § 9, jednak na zaměstnance, uvedené v § 10. Pokud jde o ostatní zaměstnance státu a jiných veřejných korporací (ústavů, podniků, fondů), zejména pak o zaměstnance smluvní (dělníky), bude obdobná zásada vyslovena vládou při provedení § 12.

K § 6.

Obratem, že vojenská služba presenční je "započitatelná", se - podle terminologie pensijních předpisů - vyjadřuje, že se k této službě přihlíží z moci úřední a že netřeba o její započtení podávati zvláštní žádosti.

K § 7.

Osnova zákona je omezena jen na hodnocení povinné služby v míru. Netýká se tedy započtení dobrovolných služeb vojenských, jako na př. další činné služby déle sloužících (o níž platí zvláštní ustanovení vládního nařízení č. 58/1934 Sb. z. a n. ), nebo další činné služby podporučíků a poručíků v další činné službě, zřízených vládním nařízením č. 224/1934 Sb. z. a n. (zde bude třeba uvažovati o řešení této otázky zvláště).

K § 8.

Poukazuje se na to, co bylo uvedeno nahoře v poznámkách II, čís. 3, kde byly uvedeny zásadní změny, jež branný výbor provedl na vládním návrhu.

Branný výbor vychází z názoru, že právní stav zavedený legionářským zákonem č. 462/1919 Sb. z. a n. a vládním nařízením č. 151/1920 Sb. z. a n., nemůže býti dotčen

ani nově navrženým zákonem a že nebyl dotčen ani § 20 platového zákona. Vzhledem k pochybnostem, které se po té stránce v praxi vyskytly se zřetelem k nálezu nejvyššího právního soudu (Bon. A 10. 888 -1933), měl branný výbor za vhodné vyložiti v zákoně autenticky, že na právním stavu zavedeném § l, odst. 2 zák. č. 462/

1919 Sb. z. a n. a čl. l vl. nař. č. 151/1920 Sb. z. a n. nebylo pozdějšími normami nic měněno, a že tedy ani platový zákon na uvedeném právním stavu ničeho nezměnil.

Při tom však, přihlížeje k tomu, aby nebylo třeba měniti pořadní listiny za dobu minulou a zvětšovati tím administrativní práce, vyslovil branný výbor v § 8, odst. 2, že služební pořadí, odpovídající § 8, odst. l se určí po prvé ke dni 31. prosince 1934.

Důsledkem této úpravy bude, že - pokud legionáři budou dne 31. prosince 1934 ještě v platové stupnici jmenováním nabyté - provede se úprava jejich pořadí se zřetelem k ustanovení čl. l vl. nař. č. 151/

1920 Sb. z. a n. v této platové stupnici. Jestliže však byli již povýšeni do vyšší platové stupnice, přijde jim jejich pořadí určené podle právě uvedených ustanovení navrženého zákona k dobru potud, pokud byli stejného dne povýšeni s druhy, kteří nebyli legionáři; v tomto případě bude míti se zřetelem k ustanovení § 37, odst. 2, č. l služební pragmatiky i pro určení pořadí ve vyšší platové stupnici význam pořadí, které se v nižší platové stupnici (ideálně) upraví podle ustanovení zák. č. 462/1919 Sb. z. a n. a vl. nař. č. 151/1920 Sb. z. a n.

Jinak se k poznámce důvodové zprávy, uvádějící, že osnova zamýšlí "pokud to v novém platovém systému je možno" restituovati stav platný před platovým zákonem, konstatuje, že tím má býti řečeno, že na místo dřívějších hodnostních tříd nastupují platové stupnice, takže stanoví-li čl. l vl. nař. č. 151/1920 Sb. z. a n., že služba ztrávená v čs. legiích se počítá legionářům trojnásobně do služební doby rozhodné pro určení služebního pořadí v příslušné hodnostní třídě jmenováním nabyté, musila tu nutně v novém platovém systému nastoupiti místo příslušné hodnostní třídy příslušná platová stupnice.

K §9. Pokud jde o smluvní zaměstnance státu,

budou o nich vydány bližší předpisy vládou podle § 12.

O tom, že za podmínek v zákoně stanovených nerozhoduje, zda presenční služba byla vykonána před nastoupením státní neb jiné veřejné služby, anebo za této služby, byla učiněna zmínka již v poznámkách k § 1.

K § 11.

Odstavec l byl branným výborem nově stylisován, aby lépe vynikl okruh osob, na něž se ustanovení navrženého zákona vztahuje.

K odůvodnění odstavce 2 se poukazuje na to, co bylo uvedeno nahoře pod II, čís. l v přehledu změn, které branný výbor provedl na vládní předloze.

K § 12.

Branný výbor měl za vhodné, aby slova "může vydati a upraviti", ve vládním návrhu byla nahrazena určitější dikcí "vydá a upraví" a vyslovuje očekávání, že tyto předpisy vydá vláda co nejdříve.

K §§ 13 a 14.

Odkazuje se na hořejší vývody pod II, čís. 2 a 1.

Branný výbor navrhuje poslanecké sněmovně, aby osnovu zákona schválila v připojeném znění.

Současně doporučuje branný výbor, aby poslanecká sněmovna přijala 3 resoluce dále otištěné.

V Praze dne 11. prosince 1934.

David v. r., předseda.

Vičánek v. r.,

zpravodaj.

II.

Rozpočtový výbor jednal ve své schůzi dne 11. prosince 1934 o shora uvedeném vládním návrhu, připojil se k usnesení výboru branného a doporučuje poslanecké sněmovně vládní osnovu zákona tak, jak ji usnesl výbor branný i s 3 resolucemi a resolucí rozpočtového výboru k ústavnímu schválení.

V Praze dne 11. prosince 1934.

Teplanský v. r., předseda.

Adámek v. r.,

zpravodaj.

Zákon

ze dne_________________________1934

o započítání vojenské služby v některých služebních poměrech.

Národní shromáždění republiky československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

(1) Vojenská služba presenční se započítává státním zaměstnancům polovinou pro zvýšení platu.

(2) Toto započtení se provede v příslušné nejnižší platové stupnici, která je u té které služební kategorie stanovena, a to jen, pokud se tak nestalo započtením nebo jiným zhodnocením pro ustanovení nebo pro zvýšení platu již ve služebním poměru předcházejícím podle platných předpisů.

§ 2.

(1) Ve služebním poměru úřednického aspiranta (§ 7, odst. 2 platového zákona ze dne 24. června 1926, č. 103 Sb. z. a n. ) se hodnotí vojenská služba presenční v rozsahu uvedeném v § 1, odst. 1 jako služba v tomto služebním poměru skutečně ztrávená.

(2) Ustanovení předcházejícího odstavce platí i pro služební poměry, které jsou upraveny obdobně jako služební poměr úřednických aspirantů nebo tento služební poměr nahrazují.

§ 3.

Vojenská služba presenční se započítává civilním státním zaměstnancům plně do doby rozhodné pro určení služebního pořadí v příslušné nejnižší platové stupnici, která je u té které služební kategorie stanovena, při čemž se nepřihlíží k části vojenské služby presenční rovnající se době, o kterou byl zaměstnanec zhodnocením vojenské služby presenční dříve v této platové stupnici ustanoven.

§ 4.

Státnímu zaměstnanci povolanému k vojenské službě presenční přísluší v měsíci, ve kterém nastoupí vojenskou službu presenční, za dny do nastoupení této služby polovina měsíčního platu; ode dne opětného nastoupení civilní služby až do konce měsíce přísluší mu za každý den jedna třicetina měsíčního platu.

§ 5.

Předpisy, podle nichž služební poměr civilních státních zaměstnanců končí nastoupením vojenské služby presenční, se zrušují; těmto zaměstnancům zůstává po dobu vojenské služby presenční zachováno služební místo, nastoupí-li opět civilní službu do 15 dni po skončené vojenské službě presenční. Doba před nastoupením vojenské služby presenční v dosavadním služebním poměru započitatelná se započítává pro zvýšení služebního platu.

§ 6.

(1) Doba vojenské služby presenční, která byla aspoň z části konána za účinnosti tohoto zákona, je započitatelná pro odpočivné (zaopatřovací) platy civilních státních zaměstnanců, a to jak pro nárok, tak pro výměru. Jinak platí o započítání vojenské služby presenční pro odpočivné (zaopatřovací) platy dosavadní předpisy.

(2) Doby započitatelné mohou býti zhodnoceny pro odpočivný (zaopatřovací) plat pouze jednou.

§ 7.

Vojenskou službou presenční podle tohoto zákona se rozumí vojenská služba presenční a vojenský výcvik v náhradní záloze, pokud tyto služby byly konány v československé branné moci a nebyly z trestu prodlouženy.

§ 8.

(1) O započtení služby ztrávené v československých legiích do doby rozhodné pro určení služebního pořadí platí nepřetržitě ustanovení § l, odst. 2 zákona ze dne 24. července 1919, č. 462 Sb. z. a n., o propůjčování míst legionářům, a článku I vládního nařízení ze dne 4. března 1920, č. 151 Sb. z. a n., a to ode dne účinnosti těchto právních ustanovení.

(2) Služební pořadí podle ustanovení předcházejícího odstavce se určí po prvé ke dni 31. prosince 1934.

§ 9.

Státními zaměstnanci podle tohoto zákona se rozumějí státní zaměstnanci, pro něž platí zákon č. 103/1926 Sb. z. a n. anebo předpisy na základě téhož zákona vydané, jakož i státní zaměstnanci ve služebních poměrech, které jsou upraveny podle obdoby služebního poměru úřednických aspirantů nebo tento služební poměr nahrazují.

§ 10.

(1) Ustanovení tohoto zákona platí též pro osoby v učitelské službě, jejichž platové poměry jsou upraveny podle učitelského zákona ze dne 24. června 1926, č. 104 Sb. z. a n., nebo podle obdoby platových poměrů úřednických aspirantů. Doba vojenské služby presenční se počítá také do služebního stáří učitelů ve smyslu čl. IV zákona ze dne 9. dubna 1920, č. 306 Sb. z. a n.

(2) Tento zákon platí v mezích ustanovení § 212 zákona č. 103/1926 Sb. z. a n. a §§ 53 a

91 zákona ze dne 29. února 1920, č. 126 Sb. z. a n., ve znění zákona ze dne 14. července 1927, č. 125 Sb. z. a n., o organisaci politické správy, obdobně také pro zaměstnance, na něž se vztahují tato ustanovení.

§ 11.

(1) Tento zákon, vyjímajíc ustanovení §§ 3 a 8, platí pro zaměstnance:

a) kteří nastoupí službu za jeho účinnosti, bez rozdílu, kdy konali vojenskou službu presenční;

b) kteří nastoupili službu před účinností zákona a za jeho účinnosti aspoň z části konají nebo budou konati vojenskou službu presenční;

c) kteří v den účinnosti tohoto zákona jsou úřednickými aspiranty nebo v obdobném služebním poměru, bez rozdílu, kdy konali vojenskou službu presenční.

(2) Ustanovení § 3 platí pro civilní zaměstnance, pokud jsou ještě v příslušné nejnižší platové stupnici, bez rozdílu, kdy nastoupili civilní službu a kdy konali vojenskou službu presenční.

(3) Ustanovení § 8 platí bez ohledu na to, kdy byla služba nastoupena.

§ 12.

Vláda vydá podrobnější předpisy k tomuto zákonu a upraví podle jeho zásad započtení vojenské služby presenční ve služebních poměrech zaměstnanců státu nebo jiných veřejných korporací (ústavů, podniků, fondů), pokud se na tyto služební poměry tento zákon přímo nevztahuje.

§13.

Vládní nařízení určí, pokud nad míru stanovenou platnými předpisy a bez újmy přednostních práv příslušejících podle platných právních ustanovení bude při přijímání do služeb uvedených v §§ 9, 10 a 12 při stejné způsobilosti dána přednost uchazečům, kteří vykonali vojenskou službu presenční.

§ 14.

Vláda se zmocňuje, aby nařízením s účinností od jeho vyhlášení ve vhodné době rozšířila platnost ustanovení § l i na zaměstnance, kteří jsou ve službách v den účinnosti tohoto zákona a konali vojenskou službu presenční před jeho účinností, pokud jim tato vojenská služba presenční nebyla pro zvýšení

platu již započtena nebo jinak zhodnocena a pokud v den účinnosti vládního nařízení budou ještě v příslušné nejnižší platové stupnici.

§ 15.

Zákon tento nabývá účinnosti dnem vyhlášení a provedou jej všichni členové vlády.

Resoluce branného výboru.

1. Ježto vyživovací příspěvky bývají odpírány rodinám příslušníků zálohy a náhradní zálohy, kteří v době, kdy nastoupili na cvičení, pobírali podporu v nezaměstnanosti, vyzývá se vláda, aby učinila opatření, které by tuto praxi odstranilo tak, aby vyživovací příspěvky podle zákonů č. 120/1921 a 476/1921 Sb. z. a n. byly poskytovány i rodinám uvedených příslušníků zálohy a náhradní zálohy.

2. Vláda se vyzývá, aby nařízením stanovila, že při vojenských, po případě i jiných dodávkách a při odprodeji vyřazeného vojenského materiálu, jakož i různých výhodách, poskytovaných vojenskou správou (reversní koně a pod. ) mají přednost při stejných podmínkách občané, kteří vykonali vojenskou službu.

3. Vládě se ukládá, aby v nejkratší době přistoupila ke zhodnocení presenční služby vojenské také pro vrstvy občanstva, jichž se právě projednaný vládní návrh zákona č. 2770, o započítaní vojenské služby v některých služebních poměrech netýče, tedy také pro dělnictvo, zemědělce, živnostníky a soukromé úřednictvo a volná povolání.

Resoluce rozpočtového výboru.

Vláda se vyzývá, aby co nejdříve předložila návrh, aby byl zaměstnancům v soukromé službě zajištěn návrat do služby, kterou vykonávali před nastoupením presenční vojenské služby.