Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1934.

III. volební období. 11. zasedání.

2772.

Interpelace:

I. posl. Pekaříka a druhů min. financí o použití půjčky práce k zaplacení daňových nedoplatků,

II. posl. Dvořáka a soudr. min. vnitra o nemožném postupu četnictva četnické stanice v Dobré,

III. posl Štourače a soudr. min. spravedlnosti o případě útisku proti zaměstnanci Hubertu Havlíčkovi z Olomouce,

IV. posl. Jaroše, Dlouhého a soudr. min. vnitra o postupu četnického kapitána Votruby a jemu svěřeného mužstva proti účastníkům voličské schůze v Písku,

V. posl. dra Luschky, dra Rosche, Stenzla a druhů předsedovi vlády a min. školství a nár. osvěty o událostech při provádění universitního zákona,

VI. posl. dra Wintra, Jaroše a soudr. min. veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy o nesprávné expedici léků z lékáren.

2772/I.

Interpelace

poslance Jána Pekárka a drubů

ministru financí

o použití půjčky práce k zaplacení daňových nedoplatků.

Dne 21. března 1933 byl vydán zákon č. 48 o půjčce práce, podle jehož § 7 byla daňovým dlužníkům poskytnuta 25% sleva z jejich daňových nedoplatků, zjištěných ke dni 31. prosince 1930, jestliže zbývající tohoto svého druhu určitým způsobem a do určité doby zaplatí. Konečná lhůta k dosažení této daňové výhody stanovena

zákonem ze dne 12. července 1933, č 143 Sb. z. a n. na den 15. listopadu 1933.

Za účelem uvědomění příslušných daňových dlužníků o stavu jejich daňového dluhu ke dni 31. prosince 1930, byly jim zasílány výpisy jejich daňových nedoplatků k tomuto dni a každý z nich v tomto výkazu vyzván, aby táto výhody použil k úplnému uhrazení svého daňového dluhu za určité daně a veškeré jejich příslušenství, pod kterýmžto názvem nutno rozuměti veškeré příslušné přirážky, úroky z prodlení a exekuční i jiné poplatky.

Pokud se pamatujeme, hlásily potom i oficiální zprávy ministerstva financí, že této výhody půjčky práce bylo použito dluhujícími poplatníky měrou, která představuje plnou tretinu finančního efektu půjčky práce. Tímto způsobem hleděli tedy četní daňoví dlužníci, aby - mnohdy za cenu tíživého úvěru soukromého - uhradili ave starší dluhy na daních a zajisté činili tak v oprávněném předpokladu, že zaplacením úředně vykázaných zůstatků bude jejich daňový dluh

i s příslušenstvím do konce roku 1930 zcela, anebo - jestliže mohli uhraditi jen část svého dluhu předepsaným způsobem - tedy do výše této části vyrovnán. Tyto výkazy nedoplatků byly tudíž nejen pro poplatníky, ale i pro berní erár úřední, směrodatnou a pro obě strany závaznou listinou.

Dnes však dostávají mnozí z poplatníků, kteří daňové výhody půjčky práce loňského roku použili, opětně výzvy, aby doplatili jakési nové nedoplatky na daních, nebo úrocích z prodlení do konce roku 1930, které jim v loňském výkazu prý nebyly započítány a prodlužuje se jim za tím účelem zmíněná výhoda půjčky práce, platná pro daňové nedoplatkáře. Tím byly loňské nedoplatkové výkazy vlastními jejich vydateli označeny za nesprávné a tudíž za právně pochybené, ba bezcenné. Prakticky to znamená, že berní úřady těmito »dodatečnými« výkazy desavuují samy sebe, ba i ministerstvo financí, a potvrzují jen naši zkušenost, že na berních úřadech panuje nepořádek, proti němuž v jiných, mnohých případech jest náš poplatník bezbranný.

V daném případě dovolujeme si však podati na pana ministra financí velmi naléhavý dotaz, do jaké míry pokládá ministerstvo financí za právně závazný takový loňský výkaz nedoplatků, vydaný berními úřady, podíle něhož postižený poplatník zaplatil svůj daňový nedoplatek do konce roku 1930 v pevném přesvědčení, že s touto částí svého daňového dluhu jest zcela a bezpečně vyrovnán?

Jest panu ministru financí známo, že velká část těchto důvěřivých dlužníků obětovala své poslední na úhradu takto vykázaného nedoplatku, že se v jiných případech zadlužila u peněžních ústavů nebo i v soukromí a že nová výzva berních úřadů v této věci působí pravé pobouření mezi vysílenými poplatníky?

Tážeme se pana ministra financí, jakým způsobeni chce napraviti tento »omyl« svých úřadů, který postižení poplatníci srovnávají v určitých případech se svými omyly, kterých se podobně dopustili ve svých dodávkách, resp. v jejich vyúčtování, nebo v likvidaci zbytku svých pohledávek vůči státu, kdy jim jest vždy kategoricky řečeno, že chybu ve svůj neprospěch musí zaplatiti sami?

Konečně se tážeme pana ministra financí, zdali by nebylo lépe nahraditi tuto neobratnou, zákonu i citu pro odpovědnost se příčící snahu po odstranění úřední chyby trvalým nařízením, aby daňovým dlužníkům, kteří se odhodlají zaplatiti celý svůj daňový nedoplatek do určitého roku vykázaný, byla vesměs poskytována taková sleva 25% či více, jež při starších dluzích vždy vlastně představuje jen úroky a mnohdy zbytečně způsobené útraty?

Jsme přesvědčeni, že rozšíření pravomoci berních úřadů a zemských finančních ředitelství v tomto směru (vždyť dříve se dohodovali poplatnici s příslušnými úřady o těchto věcech) by se podchytilo pro státní pokladnu mnoho a vrátil by

Se alespoň z části přátelský poměr mezi poplatnictvem a berními úřady, po němž dnes již není ani stopy.

V Praze dne 28. listopadu 1934.

Pekárek,

Mlčoch, Najman, Kejmar, Liška, Jiráček, Ostrý, Pechman, A. J. Beneš, Vávra, Pelnář, Šalát, dr. Tiso, Grebáč-Orlov, Oliva, Hlinka, dr. Fritz, dr. Labaj, Mojto, dr. Mederlý, Galovič, Slušný, dr. Polyák, dr. Pružinský.

2772/II.

Interpelace

poslance Dvořáka a soudruhů ministru vnitra

o nemožném postupu četnictva četnické stanice v Dobré.

V obci Dobrá, okres Kladno, konají se 9. prosince 1934 obecní volby. V sobotu 24. listopadu konala se v Dobré volební schůze, kterou svolalo t. zv. národní sjednocení. Na schůzi bylo přítomno asi 150 účastníků; z toho 100 socialistických dělníků a 50 fašistů, kteří byli přivezeni autokarem z Kladna.

Po zahájeni schůze Františkem Pucholdem, občanem z Dobré, ujal se slova jakýsi Jirouš, pokud bylo možno zjistiti, sluha jedné pražské banky.

Jeho celá řeč nesla se v takovém tónu, že to uráželo cit přítomných socialistických dělníků. Referent začal nadávati jednotlivým členům vlády, zvláště se vyjádřil o předsedovi vlády, že je hloupý. Když štval proti socialistickému hnuti, dostoupilo pobouření dělnictva vrcholu. V tom okamžiku vrhli se fašističtí úderníci na dělníka Maissnera, tahali ho za vlasy a bili ho. V nastalé situaci vtrhli do místnosti celníci pod velením štábního strážmistra Švába, kteří, aniž zjistili příčinu, začali bit do socialistických dělníků. Četníci šli tak daleko, že na pokyn předsedajícího fašisty Pucholda vyvlékli Jednotlivé dělníky z místnosti. Nejhůře si počínal Kudrna z Dobré.

Podepsaní se ptají pana ministra vnitra:

1. zdali četnická stanice a četníci v Dobré jsou placeni fašistickou národní frontou?

2. je pan ministr ochoten četníky, kteří tak ochotně plnili přání fašisty Pucholda, zbaviti jejich služebního místa?

3. co učiní pan ministr, aby takové počínání již se neopakovalo?

V Praze dne 28. listopadu 1934.

Dvořák,

Krehan, Hodinová-Spurná, Tyll, Procházka, Novotný, Hadek, Babel, Bílek, Valáškova, Russ, Zápotocký, Čižinská, Kubač, Török, Juran, Štourač, Kliment, J. Svoboda, Krosnář, Kopecký, Hrubý.

útisk, jehož se dopustil práti Hubertu Havlíčkovi, skutečně potrestán a aby se tak Havlíčkovi dostalo také náhrady utrpěné škody?

V Praze dne 26. listopadu 1934.

Štourač,

Hodinová-Spurná, Juran, Bílek, Sliwka, Hadek, Tyll, Russ, Kubač, Dvořák, Procházka, J. Svoboda, Steiner, Kliment, Valášková, Krehan, Čižinská, Babel, Vallo, Novotný, Höhnel.

2772/III.

Interpelace

poslance Štourače a soudruhů ministrovi spravedlnosti

o případě útisku proti zaměstnanci Hubertu Havlíčkovi z Olomouce.

Hubert Havlíček byl od 25. ledna 1933 zaměstnán jako vrátný u firmy S. Heikorn v Olomouci. Firmě bylo známo, že je členem městského zastupitelstva v Olomouci za stranu komunistickou. Dne 14. června 1934 byla mu doručena výpověď. Této výpovědi předcházely návrhy firmy, aby přestoupil ke straně sociálně-demokratické, což Havlíček odmítl.

Havlíček zjistil - zájmena z řeči správcovy - že dostal výpověď jen proto, že byl členem komunistické strany. Po obdržení výpovědi odebral se poslanec Štourač a dva dělníci k šéfovi firmy, aby zjistili důvod propuštění; šéf prohlásil před třemi svědky, že Havlíček byl propuštěn proto, že se veřejně exponuje pro komunistickou stranu, že ho opět zaměstná, vzdá-li se mandátu na radnici a všech funkcí ve straně. Tento návrh byl samozřejmě odmítnut.

Svým jednáním dopustil se pan A. Heikorn zřejmě útisku a dne 3. října 1934 konalo se přelíčení u okresního soudu v Olomouci. Heikorn byl osvobozen, státní zástupce se odvolal, ale později odvolání vzal zpět a tím nabyl rozsudek právní moci.

Je to opět případ, kdy zaměstnavatel vykonává proti zaměstnanci zřejmý útisk pro jeho přesvědčení a kdy soudy, resp. státní zastupitelství staví se fakticky po bok zaměstnavatelů.

Ptáme se proto pana ministra:

Je pan ministr ochoten učiniti bezodkladně všechna opatření k tomu, alby A. Helkorn byl pro

2772/IV.

Interpelace

poslanců Rudolfa Jaroše, Frant. Dlouhého a soudruhů

ministru vnitra

o postupu četnického kapitána Votruby a jemu svěřeného mužstva proti účastníkům voličské schůze v Pisku.

Dne 3. listopadu t. r. konala se v Písku v hotelu »U kola« voličská schůze české strany fašistické, na níž měl mimo jiných referovati bývalý poslanec Gajda. O schůzi jevil se v celém Písku veliký zájem, takže dávno před zahájením přicházeli lidé, z nichž však se dostal do sálu jen ten, kdo měl pozvánku, aneb kterého některý z pořadatelů žínal jako stoupence. Ostatní museli zůstati venku. Dostal-li se přes to někdo do sálu a polemisoval s referentem, nechal ho přítomný úředník politické správy v Písku dr. Fiala četníky neb stráží vyvésti. Tak dělo se zejména při řeči bývalého poslance Gajdy. (Přítomnost úředníka politické správy na voličské schůzi zůstává záhadou). Lidé. kteří byli vytlačeni, aneb kteří se do sálu nedostali, shromáždili se před hotelem na náměstí. Byli to lidé všech politických stran v počtu asi 600 a byli mezi nimi i legionáři. Shromážděný lid venku, jinak klidný, bytí rozrušen, když několik lidí bylo opět vyvedeno ze sálu a bylo jim nadáváno vrahů. Vyhoštění se ohrazovali: nejsme vrazi, nepřepadli jsme nikde kasárny, ani v noci nepřepadáme byty státních úředníků.

Při tomto vyhazování politických odpůrců padl tu a tam výkřik, jak se zpravidla ve volební kampani děje. Tak byto vykřiknuto: »Pryč s fašismem, ať žije náš president Masaryk. " V této době přišel na náměstí, před hotel kapitán četníků Votruba s dvěma četníky a vyzval jinak úplně klidné publikum k rozchodu. Když před ním shromáždění účastníci nemohli okamžitě výzvě vyhověti pro množství lidí za nimi stoncích, dal rozkaz mužstvu: »Řežte to napořád. « Sám maje obušek v ruce, mlátil do lidu hlava nehlava. Jak bylo

možno zjistiti, byli uhozeni: Vojtěch Novotný přes spánek, Václav Zídek přes ruku, Jan Albrecht přes záda atd. Účastníky potvrzeno, že kapitán Votruba dál nejméně 10 až 12 ran. Četníci pochopitelně, když dostali rozkaz, museti mlátit také. Tak dostal ránu Karel Baloun přes záda, Josef Klepsa a jiní. Při všech předcházejících schůzích jiných politických stran vyřizovaly si to strany mezi sebou i s policii, kdežto při této schůzi jak úředník politické správy, tak kapitán četníků vystupovati proti příslušníkům státotvorných stran briskně a kapitán dokonce brutálně.

Vrchní strážmistr chodil s obuškem, točil jím lidem kolem nosu a říkal: »Chcete si čichnout?« Když se pan kapitán Votruba vyzuřil, odešel do hotelu, lidé zůstali venku jako dřivé a nic se nestalo. Vedle již uvedených uhozen byl také Václav Brabec četníkem a jedna žena kopnuta do holenní kosti. Legionář Novotný, ač nic nedělal, byl zatčen. Organisace legionářů vyslala svého člena Jana Jelena intervenovati jednak ke kapitána Votrubovi, jednak k okresnímu soudci na čísle 8. Legionáři Jelenovi bylo řečeno, že zatčený je bezpochyby komunista a vy se ho ještě zastáváte. Načež intervenující odpověděl, že je to dobrý člověk, že nic neudělal a proto ho musíme chrániti. Zatčený byl po sepsání protokolu druhý den propuštěn s připomenutím, že když se to neprokáže, že by to oběma mohlo přitížit, neboť jes-t to zaujatost proti stráži bezpečnosti.

Třeba konstatovati, že stráž bezpečnosti chovala se nepoměrně slušněji a jenom někteří četníci s Jejich velitelem kapitánem Votrubou šli do toho s elánem, což dokazuje ta okolnost, že strážmistr Němeček měl na bajonetu napíchnuté klíče, které Novotný měl v kapse.

Všeobecně bylo proukázováno, že kdyby byl měl velení pán major Polák že k podobnému incidentu zcela jistě by nedošlo. Major Polák je rozvážný a dovede v takových situacích jednati obezřele. Naproti tomu kapitán Votruba má již z doby válečné pověst člověka, který vůči dělnictvu jednal vždy briskně a řízně. Jenom rozvaze shromážděných set lidí lze děkovati, že nedošlo k horlím událostem.

Z uvedených důvodů táží se podepsaní:

Jsou panu ministrovi známy události z posledních obecních voleb v Písku a co hodlá učiniti, aby napříště podobný postup, proti loyálnímu občanstvu byl znemožněn?

V Praze dne 27. listopadu 1934.

Jaroš, Dlouhý,

inž. Nečas. Jurnečková-Vorlová. Brodecký, Srba, Prakeš, Chalupa, Brožík, Husnaj, Vácha, Benda Tomášek, Jaša, dr. Markovič, Kučera, dr. Goldstein Hudec, dr. Mareš, NOVý, Stivín, Mravec, Bíňovec, dr. Winter, dr. Macek. Koudelka.

2772/V (překlad).

Interpelace

poslanců dra Luschky, dr. Rosche, Stenzla a druhů

předsedovi vlády a ministrovi školství a národní osvěty

o událostech při provádění universitního zákona.

Dne 20. listopadu 1934 dostala pražská německá universita výnos ministerstva školství a národní osvěty, jímž se jí nařizovalo, aby vydala české pražské universitě na její žádost insignie, památky atd., které má v uschování. Hned po přijetí tohoto výnosu dostala německá universita od české university žádost, aby insignie, památky atd., které má v uschování, vydala dne 26. listopadu 1934 dvoučlenné deputaci.

Akademický senát německé university prohlásil, že požadavku české university ve formě, jakou byl podán, nemůže přijmouti. Nestavěl se tím proti universitnímu zákonu, ačkoliv Němci tohoto státu pociťovali tento zákon od samého počátku jako veliké ponížení a stále žádali, aby byl zrušen nebo změněn. Akademický senát se nestavěl ani proti výnosu ministerstva školství a národní osvěty, ačkoliv nelze pochybovati o nevhodnosti výnosu, dráždícího národní citlivost, v době, kdy národnostní šovinismus zase vysoko bují. Akademický senát se obracel jedině proti formě, jakou podle žádosti měl býti výnos proveden. Usiloval, aby byla změněna forma odevzdání a vyjednával o tam jak s panem předsedou vlády tak i s panem ministrem školství a národní osvěty. Výsledkem těchto jednání bylo, že bylo slíbeno čestné vyřízení této věci, jejímž prvním krokem bylo odevzdání insignií ministerské komisi.

Neodpovědnou tiskovou kampaní byla česká veřejnost nesprávně informována o stanovisku německé university k zákonu a výnosu; i české akademické kruhy způsobily takovou náladu, aby si. bude-li to nutno, vynutily vydání insignií násilím.

Tak došlo dne 24. listopadu t. r. ke známým, hlubokého politováni zasluhujícím a nedůstojným událostem před Karolinem a budovami německé university na Ovocném trhu. při kterých dokonce demonstranti, kteří tam vtrhli, zpustošili slovanský ústav německé university.

To se stalo v době, kdy zástupci německé university vyjednávali s panem předsedou vlády o formě, jak mají býti insignie odevzdány a která by se nikterak nedotkla důstojnosti university.

Ještě i dne 25. listopadu t. r. udaly se na pražských ulicích výjevy, které ohrožovaly bezpečnost občanů, zvláště Němců.

Ale způsob, jak se konečně provedlo odevzdání insignií za hlomozných projevů, zřetelně odporuje tomu, co se musilo očekávati od učiněných dohod.

Proto se podepsaní táží pana předsedy vlády a pana ministra školství a národní osvěty:

1. Jaký byl důvod, aby výnos ministerstva školství byl vydají v době, kdy nacionalistické vlny samy sebou bijí již velmi vysoko?

2. Proč nebyla zvolena forma, která by byla šetřila důstojnosti německé university a německého obyvatelstva?

3. Jak hodlá vláda zabrániti, aby z toho důvodu nebyly podněcovány národnostní proudy proti pražské německé universitě, proti německým vysokým školám vůbec a proti německému obyvatelstvu státu?

V Praze dne 27. listopadu 1934.

Dr. Luschka, dr. Rosche, Stenzl,

Oehlinger, Krumpe, dr. Petersilka, dr. Mayr-Harting, Horpynka, dr. Hassold, Nitsch, dr. Bacher, Wokurek, Eckert, Prause, dr. Peters, Zajiček, Scharnagl, Bobek, Greif, Fritscher, Kunz, inž. Kallina, Matzner.

2772/VI.

Interpelace

poslanců dra Lva Wintra, Rud. Jaroše a soudruhů

ministru veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy

o nesprávné expedici léků z lékáren.

Nositelé nemocenského pojištění jsou podle příslušných zákonných předpisů povinni poskytovati pojištěncům a jejich rodinným příslušníkům bezplatnou pomoc v nemoci, t. j. zájmena lékařské ošetřování a léky. Nositelé tohoto pojištění mají mimořádný zájem na tom, aby lékařské ošetřování a léky byly nemocným poskytovány takovým způsobem, aby nemoc byla řádně a brzy vyléčena. To jest také v zájmu veřejného zdravotnictví a národního hospodářství. Vhodnou úpravou smluv a dohod s lékaři snaží se nositelé nemocenského pojištění, aby (poskytování lékařské pomoci pojištěncům a rodinným příslušníkům odpovídalo výše uvedenému hledisku. Z rámce jejich možnosti vymyká se však řádné vydávání léků nemocným, které provádějí veřejně a domácí lékárny. Nositelé

nemocenského pojištění mají životní zájem na tom, aby nemocným byly vydávány léky přesně podle předpisu lékařů, hodnotné a účinné, neboť na používání účinných léků závisí často život nemocného, doba trvání nemoci a pracovní neschopnosti. Vydávání léků z domácích a veřejných lékáren podrobeno je z toho důvodu úřední revisi orgánů státní zdravotní správy. Dozor tento vykonává se však v míře naprosto nedostatečné, zpravidla pouze jednou za rok, při čemž majitelé, nebo odpovědní správci lékáren jsou zpravidla o revisi předem uvědomeni.

V praksi nemocenského pojištění vyskytlo se mnoho případů, že lék vydaný lékárnou na předpis lékaře buď neúčinkuje vůbec, anebo jen v míře velmi nedostatečné, ačkoliv by se podle povahy choroby a složení léků musily účinky užívání léku projeviti, kdyby byl vydán podle předpisu lékaře. Zjevy tyto, čím dále častější, přiměly nositele nemocenského pojištění a jejich svazy k tomu, že se nespokojily jen s revisí úřední, ale prováděly kontrolu expedovaných léků z veřejných a domácích lékáren samy. Při tom velmi často zjišťují, že místo léků, které předepsal lékař nemocným a které jsou nemocenským pojišťovnám v plné hodnotě vyúčtovány, jsou nemocným vydávány léky méně hodnotné, méně účinné a levnější, anebo že jsou dokonce vyměňovány předpisy léků za produkty toaletní, anebo za hotové peníze a jiné předměty denní potřeby. Důvody tohoto porušování hodnoty léků, anebo jejich vyměňování za předměty denní potřeby, či peníze, nemohou býti jen než zištné. Prakse tato nabyla v posledních letech velmi nebezpečného rozsahu a jsou jí nejen ohrožováni nemocní na zdraví a životech, ale jsou jí poškozováni finančně i nositelé nemocenského pojištění tím, že jsou pojištěncům vydávány léky v menší hodnotě než v jaké jsou účtovány, ale že se používáním méně hodnotných léků prodlužuje i doba nemoci.

Zemská úřadovna pro pojišťování dělníků na Slovensku obrátila se již v roce 1929 zvláštním memorandem na ministra veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy, v němž ho upozornila, že ve třech letech dodala do Státního ústavu pro zkoumání léčiv 528 vzorků léků odebraných ve veřejných lékárnách, z nichž 143 nevyhovovalo vůbec předpisu lékaře a odchylných bylo 75, celkem tedy 218 vzorků z 528 neodpovídalo předpisu. Tytéž zkušenosti, avšak ještě ve větším měřítku, učinila uvedená úřadovna při odběru léků na zkoušku v roce letošním.

Ústřední svaz nemocenských pojišťoven provádí v posledních dvou letech odběr léků na zkoušku z mimopražských lékáren v 50 případech, při čemž bylo zjištěno, že v 47 případech byly léky expedovány nesprávně: z 50 vzorků neobsahovaly léky v 47 případech buď vůbec účinných látek, anebo v míře menší než jak lékař předepsal. anebo byla vydávána menší kvanta léků. V mnoha těchto případech byl na podkladě oznámení Svazu vinník soudné, případně úředně potrestán. Týž Svaz provedl v roce 1933 v 21 pražských veřejných lékárnách odběr léků na zkoušku a ve všech těchto případech místo předepsané účinné látky

expedována levnější a méně účinná látka jiná, takže i magistrát hlav. m. Prahy výnosem ze dne 11. srpna 1933, č. j. X 20141/33 Z: 10. 635 musel konstatovati, že se to nemohlo státi nahodile a že to vnucuje podezření, že hodně pražských lékárníků vůbec nevede předepsaného dotyčného oficinelního léčiva a snad i jiných oficielních léčiv a že se expedují místo nich léčiva podobná.

Čsl. ústředí nemocenských pojišťoven provedlo v témže období jako Ústřední svaz nemocenských pojišťoven 78 zkoušek, při nichž byly ve 26 případech zjištěny velmi hrubé závady.

Reichsverband deutscher K. V. A. dal prozkoumati v témže období 341 vzorků léků, z nichž 167 nevyhovovalo předpisu lékaře. Také ostatní svazy nemocenských pojištoven nabyly v otázce vydávání léků stejných zkušeností.

Odběr léků na zkoušku prováději kromě svazů také některé nemocenské pojišťovny. Okresní nemocenská pojišťovna v Praze provedla odběr léků na zkoušku v roce 1933 ve 32 veřejných lékárnách, při čemž zjistila, že v 21 případech byl nemocnému vydán lék jiný než jaký lékař předepsal, anebo byla vydána věc jiné denní potřeby. Zkoušky a kontroly jsou vesměs prováděny Státním ústavem, pro zkoumání léků.

Příčina tohoto hromadného vydáváni méně účinných léků tkví v tom, že: a) kontrola těchto léků jest velmi nesnadná a jest spojená s vydáním, b) úřední revise věřejných lékáren prováděny jsou měrou naprosto nedostatečnou, c) vinníci nejsou dostatečným způsobem trestáni.

Podepsaní se proto táží pana ministra veřejného zdravotnictví:

1. Jsou panu ministra veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy tyto případy známy?

2. Je pan ministr veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy ochoten učiniti opatření, aby bylo zabráněno vydávání méně účinných léků z veřejných a domácích lékáren?

3. Je pan ministr veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy ochoten učiniti opatrení, aby vinníci byli náležitým způsobem trestáni?

4. V případě, že dosavadní právní předpisy nedovolují náležité potrestání vinníků, jest pan ministr veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy ochoten předložiti Národnímu shromáždění návrh zákona, jímž by zdravotní zájmy občanstva byly dostatečně chráněny a jenž by úřadům dovoloval přísnější postup vůči lékárníkům, kteří porušují předpisy lékárnického zákona a vydavší nemocným méně účinnější léky, než jaké byly lekaři předepsány?

V Praze dne 4. prosince 1934.

Dr. Winter, Jaroš,

Bečko, Chalupa, Stivín, Klein, dr. Mareš, Husnaj,

Dlouhý, Srba, V. Beneš, Mravec, Benda, Biňovec,

Jurnečková-Vorlová, Nový, dr. Markovič, Brožík,

Kučera, inž. Nečas, Seidl, Vácha, Prokeš,

Chalupník.

Původní znění ad 2772/V.

Interpellation

der Abgeordneten Dr. Luschka, Dr. Rösche, Stenzl und Genossen

an den Ministerpräsidenten und

an den Minister für Schulwesen

und Volkskultur,

betreffend die Ereignisse bei der Durchführung des Universitätsgesetzes.

Am 20. November 1934 erhielt die deutsche Universität in Prag einen Erlass des Schubministeriums, mit welchem ihr aufgetragen wurde, der tschechischen Universität in Prag auf deren Ersuchen die in ihrer Verwahrung befindlichem Insignien, Denkwürdigkeiten u. s. w. zu übergeben. Unmittelbar nach Empfang dieses Erlasses erhielt die deutsche Universität von der tschechischen Universität das Ersuchen, die in ihrer Verwahrung befindlichen Insignien, Denkwürdigkeiten u. s. w. am 26. November 1934 einer zweigliedrigen Abordnung auszufolgen.

Der akademische Senat der deutschen Universität erklärte diese Forderung der tschechischen Universität in der vorgebrachten Form für unannehmbar. Er stellte sich damit nicht gegen das Universitäsgesetz, obwohl die Deutschen dieses Staates dieses Gesetz von altem Anfang an als schwere Zurücksetzung empfanden und die Aufhebung oder Abänderung des Gesetzes immer wieder verlangten. Der akademische Senat kehrte sich auch nicht gegen den Erlass des Unterrichtsministeriums, obwohl über die Umzeitgemässheit des die nationale Empfindlichkeit aufreizenden Erlasses in einer Zeit, wo der nationale Chauvinismus wieder hohe Wellen schlägt, kein Zweifed bestehen kann. Der akademische Senat wandte sich lediglich gegen die Form, in der der Vollzug des Erlasses verlangt wurde. Er strebte eine Abänderung der Form der Uebergabe an und hat darüber sofort sowohl mit dem Herrn Ministerpräsidenten wie auch mit dem Herrn Unterriohtsminister Verhandlungen geführt. Das Ergebnis dieser Verhandlungen war die Zusicherung einer ehrenvollen Erledigung der Angelegenheit, als deren erster Schritt die Uabergabe der Insignien an eine Ministerialkammission erfolgte.

Durch eine unverantwortliche Pressekampagne wurde die tschechische Oeffentlichkeit über die Stellungnahme der deutschen Universität zum Gesetz und Erlass unrichtig informiert; auch durch tschechische akademische Kreise wurde eine Stimmung hervorgerufen, um nötigenfalls die Ausfolgutig der Insignien auf dem Wege der Gewalt zu erzwingen,

So kam es am 24. November d. J. zu den bekannten, tief zu bedauernden und unwürdigen Vorfällen vor dem Carolinum und den deutschen Universitätsgabäuden am Obstmarkt, bei denen sogar durch eindringende Demonstranten das slavische Institut der deutschen Universität verwüstet worden ist.

Das geschah gerade zu einer Zeit, wo die Vertreter dar deutschen Universität mit dem Herrn Ministerpräsidenten über eine Form der Uebergabe der Insignien verhandelten, die die Würde der Universität in keiner Weise verletzen sollte.

Auch noch am 25. November 1. J. spielten sich auf den Strassen Prags Szenen ab, die die Sicherheit der Bürger, insbesondere der Deutschen, in Gefahr brachten.

Die Art und Weise aber, wie die Uebergabe der Insignien schliesslich unter tumultuarischen Kundgebungen erfolgte, widerspricht deutlich den Erwartungen, die an die getroffenen Abmachungen geknüpft werden mussten.

Aus diesen Gründen richten die Gefertigten an den Herrn Ministerpräsidenten und an den

Herrn Minister für Schulwesen und Volkskultur folgenden Anfragen:

1. Welche Veranlassung bestand, den Erlass des Unterrichtsministeriums zu einer Zeit herauszugeben, wo die nationalistischen Wellen an und für sich bereits sehr hoch gegangen sind?

2. Warum wurde nicht eine Form gewählt, welche die Würde der deutschen Universität und der deutschen Bevölkerung gewahrt hätte?

3. Was gedenkt die Regierung zu tun, um zu verhindern, dass aus diesem Anlasse die nationalistischen Strömungen gegen die deutsch« Universität in Prag, gegen die deutschen Hochschulen überhaupt und gegen die deutsche Bevölkerung des Staates geschürt werden?

Prag, am 27. November 1934.

Dr. Luschka, Dr. Rosche, Stenzl,

Oehlinger, Krumpe, Dr. Petersilka, Dr. Mayr-

Harting, Horpynka, Dr. Hassold, Nitsch, Wokurek,

Dr. Bacher, Eckert, Prause, Dr. Peters, Zajíček,

Scharnagl, Bobek, Greif, Fritscher, Kunz,

Ing. Kallina, Matzner.