Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1934.
III. volební období. 11. zasedání.
2770. Vládní návrh.
Zákon
ze dne. .........__...........................................................1934,
o započítání vojenské služby v některých služebních poměrech.
Národní shromáždění republiky československé usneslo se na tomto zákoně:
§ 1.
(1) Vojenská služba presenční se započítává státním zaměstnancům polovinou pro zvýšení platu.
(2) Toto započtení se provede v příslušné nejnižší platové stupnici, která je u té které služební kategorie stanovena, a to jen, pokud se tak nestalo započtením něho jiným zhodnocením pro ustanovení nebo pro zvýšení platu již ve služebním poměru předcházejícím podle platných předpisu.
§ 2.
(1) Ve služebním poměru úřednického aspiranta (§ 7, odst. 2 platového zákona ze dne 24. června 1926, č. 103 Sb. z. a n. ) se hodnotí vojenská služba presenční v rozsahu uvedeném v § l, odst. l jako služba v tomto služebním poměru skutečně ztrávená.
(2) Ustanovení předcházejícího odstavce platí i pro služební poměry, které jsou upraveny obdobně jako služební poměr úřednických aspirantů nebo tento služební poměr nahrazují.
§ 3.
Vojenská služba presenční se započítává civilním státním zaměstnancům plně do doby
rozhodné pro určení služebního pořadí v příslušné nejnižší platové stupnici, která je u té které služební kategorie stanovena, při čemž se nepřihlíží k části vojenské služby presenční rovnající se době, o kterou byl zaměstnanec zhodnocením vojenské služby presenční dříve v této platové stupnici ustanoven.
§ 4.
Státnímu zaměstnanci povolanému k vojenské službě presenční přísluší za dny do nastoupení této služby polovina měsíčního platu; ode dne opětného nastoupení civilní služby až do konce měsíce přísluší mu za každý den jedna třicetina měsíčního platu.
§ 5.
Předpisy, podle nichž služební poměr civilních státních zaměstnanců končí nastoupením vojenské služby presenční, se zrušují; těmto zaměstnancům zůstává po dobu vojenské služby presenční zachováno služební místo, nastoupí-li opět civilní službu do 15 dní po skončené vojenské službě presenční. Doba před nastoupením vojenské služby presenční v dosavadním služebním poměru započítatelná se započítává pro zvýšení služebního platu.
§ 6.
(1) Doba vojenské služby presenční, která byla aspoň z části konána za účinnosti tohoto zákona, je započítatelná pro odpočivné (zaopatřovací) platy civilních státních zaměstnanců, a to jak pro nárok, tak pro výměru. Jinak platí o započítání vojenské služby presenční pro odpočivné (zaopatřovací) platy dosavadní předpisy.
(2) Doby započítatelné mohou býti zhodnoceny pro odpočivný (zaopatřovací) plat pouze jednou.
§ 7.
Vojenskou službou presenční podle tohoto zákona se rozumí vojenská služba presenční a vojenský výcvik v náhradní záloze, pokud tyto služby byly konány v československé branné moci a nebyly z trestu prodlouženy.
§ 8.
Služba ztrávená v československých legiích se započítává státním zaměstnancům v rozsahu stanoveném v § l, odst. 2 zákona ze dne 24. července 1919, č. 462 Sb. z. a n., o propůj-
čování míst legionářům, i do doby rozhodné pro určení služebního pořadí v platové stupnici, v níž se tato služba započítává pro zvýšení platu.
§ 9.
Státními zaměstnanci podle tohoto zákona se rozumějí státní zaměstnanci, pro něž platí zákon č. 103/1926 Sb. z. a n. anebo předpisy na základě téhož zákona vydané, jakož i státní zaměstnanci ve služebních poměrech, které jsou upraveny podle obdoby služebního poměru úřednických aspirantů nebo tento služební poměr nahrazují.
§ 10.
(1) Ustanovení tohoto zákona platí též pro osoby v učitelské službě, jejichž platové poměry jsou upraveny podle učitelského zákona ze dne 24. června 1926, č. 104 Sb. z. a n., nebo podle obdoby platových poměrů úřednických aspirantů. Doba vojenské služby presenční se počítá také do služebního stáří učitelů ve smyslu čl. IV zákona ze dne 9. dubna 1920, č. 306 Sb. z. a n.
(2) Tento zákon platí v mezích ustanovení § 212 zákona č. 103/1926 Sb. z. a n. a §§ 53 a 91 zákona ze dne 29. února 1920, č. 126 Sb. z. a n., ve znění zákona ze dne 14. července 1927, č. 125 Sb. z. a n., o organisaci politické správy, obdobně také pro zaměstnance, na něž se vztahují tato ustanovení.
§ 11.
(1) Tento zákon, vyjímajíc ustanovení § 8, platí pro zaměstnance, kteří nastoupí službu za jeho účinností, nebo nastoupili službu před účinností zákona a za jeho účinností aspoň z části konají nebo budou konati vojenskou službu presenční, jakož i pro zaměstnance, kteří v den účinnosti tohoto zákona jsou úřednickými aspiranty nebo v obdobném služebním poměru.
(2) Ustanoveni § 8 platí bez ohledu na to, kdy byla služba nastoupena.
§ 12.
Vláda může vydati podrobnější předpisy k tomuto zákonu a upraviti podle jeho zásad započtení vojenské služby presenční ve služebních poměrech zaměstnanců státu nebo jiných veřejných korporací (ústavů, podniků, fondů), pokud se na tyto služební poměry tento zákon přímo nevztahuje.
§ 13.
Zákon tento nabývá účinnosti dnem vyhlášení a provedou jej všichni členové vlády.
Důvodová zpráva.
Již po řadu let se domáhá vojenská správa, aby vojenská služba presenční byla hodnocena v aktivním služebním poměru civilních státních zaměstnanců podobně, jako se podle platných předpisů hodnotí při výměře odpočivných a zaopatřovacích platů státních úředníků, to jest, aby byla započítávána také do služební doby rozhodné pro vyměření aktivních služebních platů a pro určení služebního pořadí úředníků.
Otázka započitatelnosti vojenské služby presenční pro zvýšení aktivního služebního platu a tím i pro služební pořadí státních úředníků a soudců je totiž platnými z ák o n n ý m i předpisy všeobecně vyřešena ve smyslu záporném (srov. na př. § 30, odst. 3 služební pragmatiky ze dne 25. ledna 1914, č. 15 ř. z., v souvislosti s § 16 platového zákona č. 103/1926 Sb. z. a n. a obdobné předpisy). Speciální zmocnění k započítání vojenské služby presenční, jehož se nařizovací moci vlády dostalo v § 4 zákona č. 222/1920 Sb. z. a n. a jehož bylo použito v § 12 vládního nařízení č. 666 / 1920 Sb. z. a n., mělo význam zcela přechodný, neboť bylo vydáno jen k provedení převodu státních zaměstnanců z dřívějších schémat časového postupu do schémat zavedených zákonem č. 541/1919 Sb. z. a n. a vztahovalo se tedy jen na ony zaměstnance, kteří byli ve státní službě ustanoveni již před účinností posléze uvedeného zákona, to jest přede dnem 1. září 1919.
Když pak myšlenka obrany státu byla čím dále tím sympatičtěji přijímána v nejširších kruzích občanstva, bylo již uvažováno o tom, aby výkon vojenské služby presenční byl co nejvíce usnadněn, a to i zhodnocením této služby v civilním povolání.
Avšak dříve, než bylo možno ujasniti si všechny spletité personální otázky, související s řešením věci ve veřejné správě, vynutil si stále postupující vliv mimořádných hospodářských poměrů a trvale nepříznivý
stav státních i samosprávných financí co nejvíce úsporný postup i v personálních věcech veřejných zaměstnanců. Tento úsporný postup se projevil v celé řadě zákonných i administrativních úsporných opatření personálních a znemožnil, stejně jako vyřízení jiných otázek, i jakékoliv příznivé řešení otázky započitatelnosti vojenské služby presenční, na širším podkladě, jakmile bylo zároveň nutno se zabývati i otázkou úhrady značného nového nákladu s tím spojeného.
Naproti tomu, zejména v přítomné době, kdy se zřetelem na mimořádnost soudobých poměrů zahraničně-politických nabývá myšlenka zvýšené obrany státu morálního posílení a neodkladné aktuálnosti, nelze neuznati oprávněnost úsilí vojenské správy, aby vojenská služba presenční byla již nyní, pokud za daných poměrů možno, hodnocena pro civilní služební poměr státních zaměstnanců.
Za tohoto stavu věci nehodlá vláda, považujíc tuto věc za jednu z nejaktuálnějších státních nezbytností, odkládati její okamžité řešení, ač při nynější velmi stísněné situaci veřejných financí nelze přítomnou dobu považovati za hospodářsky k tomu nejpříhodnější, a musela proto voliti řešení, které by bylo daným poměrům přiměřené a bez průtahů proveditelné.
V předložené osnově snaží se vláda učiniti zmíněným hlediskům zadost.
I.
V těch směrech, kde hodnocení vojenské služby presenční nebude vyžadovati značnějších finančních nákladů, vychází osnova vojenským zájmům co nejvíce vstříc; při tom se ovšem přihlíží i k tomu, aby v osobních poměrech veřejných zaměstnanců nenastaly tímto řešením, které znamená úplný obrat v našem dosavadním zákono-
dárství, příliš příkré vzájemné nesrovnalosti.
To platí především o hodnocení vojenské služby presenční pro služební pořadí veřejných zaměstnanců, pokud ovšem je to prakticky vůbec proveditelné. Toto hodnocení se provádí v příslušné nejnižší platové stupnici; hodnocení pro pořadí ve vyšší platové stupnici nelze provésti, poněvadž služební pořadí je výslednicí komplikovaných složek různých okolností, kterou nelze jednostranným zásahem v pozdějším služebním poměru ani s účinkem pro budoucnost již pozměňovati, aniž by vznikly těžké a neřešitelné nesrovnalosti pro vzájemné pořadí mezi zaměstnanci.
Zájmům vojenské správy se neméně vychází vstříc také zrušením předpisů, podle nichž se některé služební poměry veřejných zaměstnanců dosud rozvazovaly nastoupením vojenské služby presenční, jako na př. u kancelářských pomocníků, pomocných zřízenců, pomocných řemeslníků, pomocných ošetřovatelů, poštovních pomocníků a poslů atd. Osnova zachovává takovým zaměstnancům po dobu vojenské služby presenční jejich služební místa, nastoupí-li opět civilní službu do 15 dní po skončené vojenské presenční službě, a zaručuje jim také, že nebudou nijak zkráceni o služební dobu započitatelnou před nastoupením vojenské služby presenční.
II.
Pokud hodnocení vojenské služby presenční pro služební poměr veřejných zaměstnanců bude vyžadovati určitého nákladu, je osnova nucena postupovati s náležitou opatrností, aby finanční efekt tohoto hodnocení byl i v dnešní době přijatelný a v mezích příslušných rozpočtových položek uhraditelný.
V tomto ohledu činí osnova zejména tato opatření:
a) Vymezuje osobní rozsah osnovy zásadně (vyjímajíc ustanovení § 8) tak, aby platila pro zaměstnance, kteří nastoupí civilní službu za účinnosti nového zákona nebo nastoupili civilní službu před účinností zákona a za jeho účinnosti aspoň z části konají nebo budou konati vojenskou službu presenční, jakož i pro zaměstnance, kteří v den účinnosti zákona jsou již úřed-
nickými aspiranty nebo v obdobném služebním poměru (§ 11 osnovy);
b) započítává vojenskou službu presenční pro zvýšení platu (služného, denního platu, remunerace, odměny, základní mzdy a pod., nikoliv však adjuta), a to polovinou a jen v příslušné nejnižší platové stupnici, která je u té které služební kategorie stanovena (§ 1 osnovy). V kategoriích, kde je stanovena jen jediná stupnice platu, na př. u denního platu pomocných zřízenců podle vl. nař. č. 114/1926, je tato stupnice příslušnou nejnižší platovou stupnicí. V kategoriích, ve kterých je vedle základního služného stanoveno též funkční služné, rozumí se příslušnou nejnižší platovou stupnicí toliko nejnižší stupnice základního služného.
c) Dále osnova zamezuje dvoje hodnocení jedné a téže doby vojenské služby presenční (§ 1, odst. 2 osnovy). Pokud tedy byla zaměstnanci vojenská služba presenční v některém služebním poměru již zhodnocena pro zvýšení platu, nelze ji opětně hodnotiti pro zvýšení platu v některém jeho pozdějším služebním poměru. Rovněž nelze hodnotiti vojenskou službu presenční pro zvýšení platu, pokud byla zaměstnanci již zhodnocena tím, že byl z tohoto důvodu dříve ustanoven (na př. zkrácením nebo prominutím čekatelské doby, hodnocením podle § 2 osnovy, započtením vojenské služby do dvouletí předepsaného pro ustanovení zřízeneckým čekatelem podle § 25 plat. zák. a pod. ).
III.
Ve služebním poměru aspirantském a v obdobných služebních poměrech hodnotí osnova vojenskou službu presenční polovinou jako dobu v takovém služebním poměru skutečně ztrávenou, z čehož plyne, že se minimální doba aspirantská zkracuje o polovinu vojenské služby presenční a že je tato polovina také započitatelná pro dosažení a zvýšení nároků aspiranta na příspěvek, čímž odpadá bezplatná doba aspirantská a hodnotí se zbytek pro dosažení vyššího příspěvku (§ 2 osnovy).
Jakmile bude úřednický aspirant po skončené čekatelské době ustanoven úředníkem, započte se mu část vojenské služby presenční, která mu nebyla zhodnocena již v poměru aspirantském, do služebního pořadí v příslušné nejnižší platové stupnici.
IV.
V podrobnostech by bylo ještě podotknouti toto:
K § 4:
U zaměstnanců, kteří požívají služebního platu měsíčně předem splatného, považuje se služební plat za nedělitelný celek. Proto takoví zaměstnanci, jestliže se vrátili z vojenské služby presenční během měsíce obdrží při návratu z vojenské služby služební plat teprve od prvního dne následujícího měsíce. Tento důsledek činil vojenskou službu tíživější než je třeba. Osnova navrhuje změnu, jež záleží v tom, že zaměstnanec obdrží příště při návratu z vojenské služby pro zbytek měsíce za každý den 1/30 měsíčního platu. Při nastoupení vojenské služby presenční obdrží zaměstnanec poloviční měsíční plat.
K § 6:
V některých kategoriích státních zaměstnanců, jako u kancelářských oficiantů a pomocných zřízenců, nebyla dosud vojenská služba presenční započitatelnou v tom rozsahu jako u ostatních státních zaměstnanců. Proto osnova v tomto paragrafu tvoří všeobecnou normu o započítání vojenské presenční služby všem civilním státním zaměstnancům.
Ustanovení odstavce 2 jest hlavně třeba pro případy, ve kterých přestoupí pojištěnec Všeobecného pensijního ústavu nebo ústřední sociální pojišťovny do státní služby. Převodní částka za něho převedená státu bude obsahovati i částku za vojenskou službu. Vojenská služba byla by mu pak započtena jednak podle § 6, odst. l osnovy, jednak za převodní částku. Toto dvojí hodnocení vylučuje navrhované ustanovení.
K § 8:
Nálezem nejvyššího správního soudu ze dne 25. listopadu 1933, č. 19. 741/33 (Boh. A 10. 888/1933) bylo rozhodnuto, že do doby rozhodné pro určení služebního pořadí lze zásadně čítati jen služební dobu skutečně ztrávenou ve vlastnosti definitivně ustanoveného úředníka v téže služební třídě na služebních místech téže platové stupnice, nikoliv však období jiná jako služební dobu legionářskou. Tento závěr byl dovozen z § 20, odst. l P. z., o némž N. s. s. prohlásil, že jím bylo derogováno dosud platným ustanovením o služebním pořadí legionářů, stanoveném v § l vládního nařízení ze dne 4. března 1920, č. 151 Sb. z. a n.
Osnova zamýšlí, pokud to v novém platovém systému je možno, restituovati stav platný před platovým zákonem.
K § 12:
Toto ustanovení zabezpečuje vládě možnost vydati podrobnější předpisy, pokud jich snad bude k provedení tohoto zákona třeba, a použíti zásad tohoto zákona i na služební poměry, jež zákonu přímo podrobeny nebudou.
Úhrada vyššího nákladu, jenž vznikne z provádění uzákoněné osnovy v rocích 1934 a 1935, bude opatřena jednak z výnosu zároveň zaváděného branného příspěvku, jednak z úspor, které vzniknou v úvěrech na osobní výdaje tím, že značný počet státních zaměstnanců se vrátí v důsledku prodloužené vojenské služby presenční o několik měsíců později než původně očekáváno, po případě v mezích platných předpisů z jiných úspor na osobních výdajích. Pro roky další, v nichž lze očekávati vzestup nákladu, budou potřebné částky preliminovány.
Vláda předkládajíc tento návrh oběma sněmovnám Národního shromáždění projevuje po stránce formální přání, aby tato předloha byla projednána v obou sněmovnách výborem branným a výborem rozpočtovým.
V Praze, dne 30. listopadu 1934.
Předseda vlády: Malypetr v. r.
Ministr vnitra: Dr Černý v. r.
Ministr financí: Dr Trapl v. r.