Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1934.

III. volební období. 11. zasedání.

2769. Vládní návrh.

Zákon

ze dne.

o branném příspěvku.

Národní shromáždění republiky československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

(1) Osoby, které jsou poplatníky daně důchodové podle zákona ze dne 15. června 1927, č. 76 Sb. z. a n., o přímých daních, a které vůbec nemají branné povinnosti, nebo které nekonaly presenční službu vojenskou (vojenský výcvik) po dobu nejméně dvanácti týdnů, podléhají počínajíc 1. lednem roku, v němž dokončí třicátý rok věku, a končíc 31. prosincem roku, v němž dovrší padesátý rok věku, brannému příspěvku.

(2) Při úmrtí poplatníka vyměří se branný příspěvek naposled za rok předcházející roku, v němž poplatník zemřel.

§ 2.

(1) Zaměstnavatelé, pokladny, fondy a jiné korporace, které jsou povinny srážeti daň důchodovou, srazí počínajíc rokem 1935 příjemcům požitků, podrobených srážce daně důchodové podle § 13, odst. 2 a § 30 zákona o přímých daních, kteří vůbec nemají branné povinnosti, nebo kteří nekonali presenční službu vojenskou (vojenský výcvik) po dobu nejméně dvanácti týdnů, současně s daní důchodovou 10% ní přirážku k této dani jako branný příspěvek a odděleně ji odvedou a vykáží týmž způsobem a v týchž lhůtách jako sraženou daň důchodovou. Při provádění srážky za-

okrouhlí se branný příspěvek dolů na nejbližší deseti haléři dělitelnou částku.

(2) Srážka v odstavci l uvedená se však nevykoná:

1. je-li příjemce požitků osvobozen od branného příspěvku podle § 3 tohoto zákona;

2. nečiní-li sražená daň důchodová alespoň jednu korunu při výplatě týdenní případně čtyři koruny při výplatě měsíční.

(3) Příjemcům požitků v odstavci l uvedeným se branný příspěvek nevyměřuje.

§ 3.

Od branného příspěvku jsou osvobozeny:

1. osoby, které se narodily v roce 1899 nebo v letech předchozích;

2. osoby, které byly propuštěny z vojenské činné služby nevykonavše presenční službu vojenskou (vojenský výcvik) po dobu nejméně dvanácti týdnů pro vadu nebo chorobu, která vznikla nebo se zhoršila vinou vojenské služby;

8. hlavy rodiny, jejíž alespoň jeden člen (t. j. manžel a dítky i zletilé) vykonal presenční službu vojenskou v rozsahu uvedeném v § l, odst. l;

4. osoby mající cizí státní příslušnost.

§ 4.

Vykoná-li někdo vojenskou službu (§ 1) po 30. roce věku anebo prokáže-li dodatečně důvod osvobozovací, nevzniká mu nárok na odpis a vrácení branného příspěvku za minulá léta.

§ 5.

O) Branný příspěvek vybírá se počínajíc berním rokem 1934 každoročně jako 10%ní přirážka k dani důchodové, vyměřené za příslušný rok.

(2) při výpočtu budiž branný příspěvek zaokrouhlen dolů na celé koruny čsl.

(3) Změny ve výši předpisu daně důchodové mají za následek i poměrnou změnu branného příspěvku.

§ 6.

(1) Branný příspěvek (§ 5) ukládá vyměřovací úřad, u něhož se vyměřuje daň důchodová za příslušný rok.

(2) Osoby nepodléhající brannému příspěvku (§ 1) nebo činící nárok na osvobození (§ 3) předloží o tom ve lhůtě stanovené ku podání přiznání k dani důchodové úřední potvrzení, které vydá žadateli bezplatně příslušný úřad (orgán). Podrobnosti stanoví vládní nařízení.

(3) Proti rozhodnutí tohoto úřadu (orgánu) lze si u něho stěžovati do 30 dnů k nadřízenému úřadu (orgánu); nadřízený úřad (orgán) rozhodne s konečnou platností.

(4) Kdo potvrzení v odstavci 2 uvedené nepředloží vůbec anebo zavčas, pozbývá práva odporovati uloženému brannému příspěvku, leč by prokázal ověřením příslušného úřadu (orgánu), že v dané lhůtě o potvrzení zakročil, že však příslušný úřad (orgán) o vydání potvrzení dosud pravoplatně nerozhodl.

(5) Výši vyměřeného branného příspěvku oznámí poplatníku vyměřovací úřad buď platebním rozkazem na daň důchodovou nebo samostatným platebním rozkazem;

§ 7.

(1) Proti vyměření branného příspěvku lze podati do 30 dnů po doručení platebního rozkazu odvolání, v němž nelze však s právním účinkem odporovati uložené dani důchodové ani potvrzení uvedenému v § 6, odst. 2.

(2) O odvolání rozhodne s konečnou platností finanční úřad II. stolice.

§ 8.

(1) Pokud není v předchozích ustanoveních jinak uvedeno, platí o branném příspěvku obdobně ustanovení zákona o přímých daních, zejména též jeho hlavy VIII a IX.

(2) Branný příspěvek není podkladem pro vyměřování jakýchkoliv přirážek a příspěvků. Jeho výnos náleží státu.

§ 9. Přechodné ustanovení.

Kdo za rok 1934 podá potvrzení uvedené v § 6, odst. 2 nejpozději do konce června 1935, uvaruje se následků v § 6, odst. 4 uvedených.

§ 10.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provedou jej ministři financí a národní obrany v dohodě s ministrem vnitra.

Důvodová zpráva.

Všeobecná část.

Výkon činné služby vojenské znamená pro osoby povinné nejen určité osobní břemeno, ale namnoze i zhoršení sociální posice (ztrátu místa a pod. ) vůči osobám, které činnou službu nekonají. Tato oběť nezbytně nutná pro obranu státu, jest chystaným rozšířením délky presenční služby ještě zvyšována. Má-li býti jednostrannost tohoto břemene dle možnosti vyrovnána a pocit nespravedlivého zatížení u osob vojenskou službu konajících odstraněn, nezbývá nežli požadovati i od osob, které vojenskou službou postiženy nejsou, určité plnění ve prospěch státu. Ježto k výkonu osobní služby pro ochranu státu nebyly tyto osoby uznány způsobilými, možno jim uložiti jedině peněžité plnění ve prospěch státní pokladny, čímž se umožní snazší krytí výdajů s obranou státu spojených.

Proto již branný zákon ze dne 19. /3. 1920, č. 193 Sb. z. a n. uvedl pro tyto osoby zásadu placení vojenské daně, jejíž uvedení ve skutek ponechal ovšem zvláštnímu zákonu. Avšak zavedení této daně nebylo po dlouhou dobu možno provésti z týchž důvodů, z nichž i od vybírání bývalé vojenské taxy rakouské bylo upuštěno, totiž zejména pro její nevýnosnost. Počet poplatníků byl po válce velmi malý, ježto osoby, vykonavší za války jakoukoliv vojenskou službu, samozřejmě nemohly býti této dani podrobeny, takže při komplikovanosti zjišťování poplatníků byla by režie pohltila celý výnos daně. Teprve se stoupajícím počtem ročníků, které se nezúčastnily světové války, vzrostl též počet pravděpodobných poplatníků vojenské daně resp. branného příspěvky do té míry, že možno nyní již počítati s určitým třeba prozatím skromným výnosem, jehož výše bude však každoročně stoupati.

část zvláštní.

K § 1.

§ l obsahuje ustanovení o tom, kdo jest subjektem branného příspěvku. Povinnost k brannému příspěvku uložena byla poplatníkům daně důchodové, kteří nevykonali presenční službu vojenskou (vojenský výcvik) alespoň v rozsahu v zákoně uvede-

ném anebo kteří vůbec nemají branné povinnosti (ženy). Vykonání nejméně dvanáctinedělní činné služby vojenské (vojenského výcviku) uznáno za postačující ku vynětí z povinnosti platiti branný příspěvek, neboť:

1. náhradní záložníci, kteří dosud výkonem služby v této délce, jakož i služebních cvičení předepsaných učinili své povinnosti vojenské zadost, museli by při prodloužení jejím (na př. na 5 měsíců) platiti branný příspěvek, ač by ještě případně podléhali služebním cvičením;

2. kdyby zmíněná lhůta byla prodloužena, vzrostl by počet osob, které na základě nemoci či úrazu cestou superarbitrační z vojenské služby jsou propuštěny, což by značně zatížilo administrativu a rozmnožilo sporné případy;

3. kdyby případné prodloužení výcviku pro náhradní zálohu v budoucnosti bylo opět odvoláno, byly by buď neprávem postiženy branným příspěvkem osoby, které svou povinnost vojenskou plně vykonaly nebo by bylo nutno zákon novelisovati.

Věková hranice od 30 do 50 let byla zvolena proto, aby jednak osoby, poživa jící tak zvaných odkladů vojenské služby, nekomplikovaly ukládání (do 30 let), jednak ježto hranice 50 let znamená konec služební povinnosti vojenské.

Ustanovení odstavce 2 § l zabraňuje zdanění ležící pozůstalosti (haereditas iacens).

K § 2.

Poplatníci daně důchodové, kterým se daň důchodová sráží při výplatě zaměstnavatelem, čímž daňové povinnosti k této dani jest učiněno zadost (§ 30 a § 13, odst. 2 zákona o př. d. ), takže k vyměřování daně důchodové nedojde, podrobeni jsou také brannému příspěvku srážkou z platů zaměstnavatelem prováděnou, čímž rovněž bude jejich povinnosti v tomto směru plně vyhověno. Vyměřování branného příspěvku u těchto osob nenastane.

K § 3.

Za války konala vojenskou službu převážná část mužů, z nichž však většina ne-

může dnes již vykonanou službu vojenskou řádně prokázati, neboť evidence o této vykonané službě se dnes nevede (na př. ti, kdož sloužili v tak zvané domobraně). Ježto zdanění těchto osob branným příspěvkem bylo by krajní nespravedlností, bylo nutno ročníky, které sloužily za války alespoň v t. zv. domobraně (tedy narození včetně do roku 1899) ze zdanění branným příspěvkem vyloučiti.

Rovněž nelze z důvodu spravedlnosti uložiti tento příspěvek osobám, které v důsledku služby vojenské utrpěly újmu na zdraví v tom rozsahu, že k dalšímu výkonu činné služby staly se neschopnými.

Osvobození hlavy rodiny, jejíž alespoň jeden člen vykonal presenční službu vojenskou, jeví se nutným v důsledku připjetí branného příspěvku k dani důchodové, neboť nelze zdaňovati hlavu rodiny i z příjmu člena rodiny vojenskou povinnost vykonavšího, jehož příjem se do důchodu hlavy rodiny po případě započítává.

Cizí státní příslušníci nemají tuzemské branné povinnosti, nelze je tudíž podrobovati ani brannému příspěvku.

K § 4.

Vrácení zaplaceného branného příspěvku nelze z důvodu úspory práce u vyměřovacích úřadů prováděti. Ostatně dlouhým odkladem služby dostává se straně již značné výhody oproti jiným osobám, která placením branného příspěvku jest vyvažována.

K § 5.

Branný příspěvek bude vyměřován současně s daní důchodovou jako 10%ní přirážka k této dani. Změny, které ve výši předpisu daně důchodové nastanou, na př. vyhověním odvolání proti předpisu této daně a pod., budou míti za následek i přiměřenou slevu výše branného příspěvku.

K § 6.

Na poplatníkovi jest, aby prokázal, že není zde povinnosti ku placení branného

příspěvku podle § 1, nebo že je zde nárok na osvobození podle § 3. Tento důkaz podá tím, že předloží vyměřovacímu úřadu potvrzení, které mu vydá na požádání okresní úřad nebo příslušný orgán vojenské správy. Bližší provedení ponecháno bylo vládnímu nařízení. Nebude-li potvrzení poplatníku vydáno nebo bude-li mu vydáno potvrzení nesprávné a pod., může si stěžovati k nadřízené instanci.

Nepředložení potvrzení má za následek uložení branného příspěvku, jemuž nelze již co do zásadní povinnosti ku placení odporovati. Tím má se čeliti příliš namáhavému a nákladnému úřednímu šetření o daňové povinnosti jednotlivých poplatníků.

K § 7.

Pokud bude poplatníku vyměřen branný příspěvek současně s daní důchodovou (platebním rozkazem na daň důchodovou), může v odvolání, proti vyměření daně důchodové podaném, současně též brojiti proti brannému příspěvku. Byl-li však branný příspěvek vyměřen samostatným platebním rozkazem, nemůže v odvolání proti vyměření branného příspěvku odporovati též uložené dani důchodové ani potvrzení v § 6 uvedenému.

K § 8.

Ustanovení tohoto §u zachovává pro branný příspěvek subsidierní platnost zákona o přímých daních zejména ustanovení o trestním daňovém stihání při nesprávných údajích ohledně branného příspěvku, ustanovení o vymáhání a vybírání atd.

K § 9.

Pro první rok platnosti nutno poskytnouti poplatníkům delší lhůtu, aby si osvojili ustanovení zákona. Mimo to bude i počet potvrzení, vydávaných úřady a v § 6 zmíněných, v prvém roce velmi značný. Byla proto lhůta pro nastoupení následků v § 6, odst. 4 uvedených přiměřeně prodloužena.

V Praze, dne 28. listopadu 1934. Předseda vlády:

Malypetr v. r.

Ministr financí: Dr Trapl v. r.