Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1934.

III. volební období. 11. zasedání.

2768. Vládní návrh.

Zákon

ze dne...................................................

o délce presenční služby.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§1.

Délka presenční služby.

(1) Pravidelná presenční služba trvá dvě léta.

(2) To platí - kromě výjimky uvedené v § 4, odst. 5 - i o mužích před účinností tohoto zákona odvedených a k vykonávání presenční služby určených, kteří své presenční služební povinnosti dosud nevyhověli.

(3) Předcházejícími ustanoveními se mění § 17 branného zákona a zrušuje část I zákona ze dne 11. května 1932, č. 66 Sb. z. a n., o délce presenční služby a o některých změnách branného zákona a zákona ze dne 8. dubna 1927, č. 53 Sb. z. a n.

§2.

Délka vojenského výcviku.

(1) Vojenský výcvik příslušníků náhradní zálohy trvá pět měsíců.

(2) V § 3 zák. č. 53/1927 Sb. z. a n. a v § 20, odst. 2 branného zákona se proto nahrazují slova "dvanáctinedělnímu vojenskému výcviku" slovy "pětiměsíčnímu vojenskému výcviku". To platí i o všech dalších ustanoveních branného zákona a jiných právních ustano-

vení, která se zmiňují o dvanáctinedělním vojenském výcviku příslušníků náhradní zálohy.

§ 3.

Ustanovení o brancích, k nimž třeba přihlížeti při výběru dorostu pro důstojníky v záloze.

(1) Muži, kteří jsou absolventy vyšších středních škol anebo škol postavených na roven vyšším středním školám, mohou - nejsou-li ještě v odvodním stáří - žádati, aby jim byl povolen dobrovolný vstup do branné moci tak, aby mohli vykonati presenční službu po absolvování školy v nejbližším nástupním termínu, stanoveném pro jejich kategorii. Vojenská správa je povinna takovým žádostem vyhověti a naříditi provedení dobrovolného odvodu.

(2) Vládní nařízení stanoví, které školy sluší míti za školy postavené na roven vyšším středním školám. Je-li na některé ze škol uvedených v předcházejícím odstavci zavedena maturitní zkouška, platí ustanovení tohoto paragrafu jen pro ty absolventy, kteří tuto zkoušku úspěšně vykonali.

§ 4. Přechodná ustanovení.

(1) Příslušníci ženijního vojska, kteří nastoupili do presenční služby v říjnu 1933 a byli po vykonání této služby podle ustanovení zákona č. 66/1932 Sb. z. a n. přeloženi do zálohy, jsou povinni vykonati další činnou službu v trvání desíti měsíců; do této služby nastoupí dne 3. ledna 1935. O této další činné službě platí vše to, co platí o pravidelné presenční službě.

(2) Příslušníci ostatních zbraní a služeb, kteří nastoupili do presenční služby v listopadu 1933, přeloží se dnem 1. ledna 1935 na trvalou dovolenou, jsou však povinni pokračovati v presenční službě (§ 1) dne 4. února 1935.

(3) Ti z mužů právě uvedených, kteří nechtějí býti přeloženi na trvalou dovolenou, budou ponecháni v činné službě, aby mohli pokračovati v presenční službě (§ 1) ihned po skončení čtrnáctiměsíční presenční služby.

(4) Vojenská správa je oprávněna muže uvedené v předcházejících odstavcích přeložiti na trvalou dovolenou již před ukončením další činné nebo presenční služby, k níž jsou podle tohoto zákona povinni.

(5) Ustanovení § l neplatí pro lékaře a magistry farmacie, kteří nastoupili do presenční služby v době mezi 17. červencem 1933 a 15. červencem 1934.

§ 5.

úhrada nákladů.

Vyšší náklad, kterého bude roku 1934 a 1935 vyžadovati provádění tohoto zákona, uhradí se především úsporami z prostředků určených na výdaje celé skupiny I státního rozpočtu (vlastní státní správa); pokud by tyto úspory nestačily, zmocňuje se ministr financí, aby nedostávající se částku opatřil úvěrovými operacemi.

§ 6.

účinnost zákona a jeho provedení.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provede jej ministr národní obrany.

Důvodová zpráva.

Všeobecné poznámky.

Zákonem č. 66/1932 Sb. z. a n. byla zavedena čtrnáctiměsíčni presenční služba, jak ji má § 17 branného zákona na mysli. Stalo se to za předpokladu, že budou učiněna opatření, kterých je potřeba při zkrácené preseční službě k udržení jakosti a pohotovosti armády a k zabezpečení státu. Tato opatření nebylo však možno učiniti v dostatečném rozsahu a proto se vláda rozhodla podati návrh na zavedení dvouleté presenční služby, vycházejíc z přesvědčení, že armáda může splniti svůj úkol obrany státu jen tehdy, bude-li dokonale vycvičena a vybavena nejen potřebnými technickými prostředky, ale i dostatečnou pohotovostí.

K jednotlivým ustanovením.

K § 1.

Povinnost k dvouleté presenční službě mají míti nejen muži, kteří byli odvedeni v letošním roce nebo budou odvedeni později, nýbrž i muži, kteří byli odvedeni již v r. 1933 nebo ještě dříve a podle zák. č. 66/1932 Sb. z. a n. jsou povinni již jen k čtrnáctiměsíčni presenční službě. Pokud tuto čtrnáctiměsíční presenční službu ještě nevykonali, jsou povinni presenční službou dvouletou; to platí tedy též o všech mužích v r. 1933 nebo ještě dříve odvedených, ktěří nastoupili do presenční služby v měsíci listopadu 1933

a koncem tohoto roku dokončí 14měsíční presenční službu; budou však dáni na jeden měsíc na trvalou dovolenou podle ustanovení § 4, odst, 2, leč by prohlásili, že na trvalou dovolenou přeloženi býti nechtějí a že chtějí pokračovati v presenční službě bez přerušení (§ 4, odst. 3).

Pokud pak jde o příslušníky ženijního vojska, kteří nastoupili do presenční služby v měsíci říjnu 1933, je třeba je podle platného zákona č. 66/1932 Sb. z. a n. přeložiti 1. prosince 1934 do zálohy; jsou však povinni podle § 4, odst. l další činnou službou v trvání 10 měsíců, k níž budou povolám na den 3. ledna 1935. Prohlásí-li však, že nechtějí býti přeloženi do zálohy a že chtějí zůstati ihned v další činné službě po skončení 14měsíční služby bez jakéhokoli přerušení, bude jim vyhověno, po kteréžto stránce učiní ministerstvo národní obrany čeho třeba, postupem administrativním (viz pozn. k § 4, odst. 3).

Povinnost k dvouleté presenční službě se nevztahuje na brance, k nimž třeba přihlížeti při výběru důstojníků v záloze, kteří - nastoupivše do presenční služby v červenci 1933 - byli z této služby propuštěni podle zákona č. 66/1932 Sb. z. a n. v měsíci září 1934; to platí i o lékařích a magistrech farmacie uvedených v § 4, odst. 5.

Ustanovení § l, jak je přirozené, neplatí pro odvedené muže, kteří byli nebo budou zařadění nebo přeložení do náhradní zálohy; tyto osoby jsou povinny k vojenskému výcviku, při čemž se však délka tohoto výcviku mění podle ustanovení § 2.

K §2.

Vzhledem k tomu, že presenční služba se navrženým zákonem prodlužuje ze 14 měsíců na 2 léta, je spravedlivo, aby i vojenský výcvik příslušníků náhradní zálohy byl přiměřeně prodloužen.

Proto se mění ustanovení § 3 zákona o náhradní záloze č. 53/1927 Sb. z. a n., pak § 20, odst. 1 branného zákona v znění vyhlášky č. 30/1934 Sb. z. a n., jakož i jiných právních ustanovení v ten rozum, že délka vojenského výcviku náhradní zálohy činí napříště pět měsíců. Jinak zůstávají ustanovení o náhradní záloze nedotčena.

K §3.

Tento paragraf má umožniti studujícím, aby mohli své presenční služební povin-

nosti vyhověti ihned po skončení středoškolských studií.

Podle § 12 branného zákona může býti dobrovolný vstup do branné moci povolen každému státnímu příslušníku mužského pohlaví, který má potřebnou duševní a tělesnou způsobilost a dosáhl 17. roku věku. Již tedy podle tohoto zák. ustanovení (viz též §§ 68 až 72 branných předpisů) je to, co stanoví § 3, v zásadě možné. Aby však nebyla vyhovění žádostem v cestě zásada vyjádřená v § 71, odst. 2 branných předpisů, stanoví osnova výslovně, že vojenská správa je povinna žádostem vyhověti a žadatele k odvodu předvolati.

K § 4.

Odkazuje se na to, co bylo uvedeno v poznámkách k § 1.

K odstavci 3 se poznamenává, že obdobné opatření učiní vojenská správa i v poměru k mužům uvedeným v odstavci 1. Budou-li žádati, aby mohli pokračovati ihned v činné službě a nebyli překládáni do zálohy, ponechá je vojenská správa v další činné službě, k čemuž jí zatím poskytuje § 19 branného zákona potřebný právní podklad.

Odstavec 4 má zmocniti vojenskou správu, aby mohla osoby uvedené v odstavcích l a 2 přeložiti na trvalou dovolenou, již před ukončením presenční služby podle § l, resp. další činné služby podle § 4, odst. l v celém jejím trvání.

Ustanovení odstavce 5 je odůvodněno tím, že pro lékaře a magistry farmacie byly stanoveny, vzhledem k ustanovení § 108, odst. 3 branných předpisů, odchylné nástupní termíny, než pro jiné brance, k nimž třeba přihlížeti při výběru dorostu pro důstojníky v záloze. Aby nebyli uvedení lékaři a magistři farmacie v poměru k právě uvedeným brancům poškozeni (ježto tito branci byli propuštěni z presenční služby a přeloženi do zálohy již po vykonání čtrnáctiměsíční presenční služby), třeba stanoviti, že ustanovení § l o další činné službě se na uvedené lékaře a magistry farmacie nevztahuje.

K § 5.

Po stránce rozpočtové se poznamenává, re náklady na dvouletou presenční službu by byly proti 14měsíční presenční službě

vyšší asi o 118 mil. Kč. K tomu sluší připočítati náklad potřebný na prodloužení vojenského výcviku příslušníků náhradní zálohy z dvanácti neděl na pět měsíců (asi 4 mil. Kč).

Nelze však mluviti o tom, že by tu šlo fakticky o zvýšení v celém rozsahu právě uvedeném. Nutno totiž uvážiti, že se při krátkodobé presenční službě zvyšuje počet nezaměstnaných, jimž je nutno vypláceti podporu v nezaměstnanosti.

Vyšší náklady z tohoto zákona resultující musí býti v r. 1934 uhrazeny mimo rozpočet ministerstva národní obrany, poněvadž s nimi nebylo v rozpočtu na tento rok schváleném počítáno (viz též § 3 zákona č. 240/1926 Sb. z. a n. ); rovněž v r. 1935 třeba tyto vyšší náklady uhraditi z týchž důvodů mimo rozpočet ministerstva národní obrany na rok 1935, jak byl předložen k ústavnímu projednání. V pří-

štích rozpočtových letech bude na tyto vyšší náklady v rozpočtech ministerstva národní obrany pamatováno.

Dodati sluší, že vyšší náklady v r. 1934 se týkají jen příslušníků ženijního vojska, kteří nastoupili do presenční služby v měsíci říjnu 1933 a na projevené přání nebudou přeloženi do zálohy dnem 1. prosince 1934 podle obdoby ustanovení odstavce 3. Tento vyšší náklad by v r. 1934 činil okrouhle 700. 000 Kč, kdyby žádný z příslušníků ženijního vojska na přeložení do zálohy nereflektoval, a sníží se přiměřeně podle toho, kolik z uvedených osob bude přeloženo do zálohy.

Pokud pak jde o vyšší náklady roku 1935, třeba uvésti, že budou - vzhledem k průměrnému počtu mužstva v této přechodné době - proti rozpočtu na rok 1935 navrženému vyšší asi o 164 1/2 mil. Kč.

V Praze dne 23. listopadu 1934.

Předseda vlády: Malypetr v. r.

Ministr národní obrany:

Bradáč v. r.