Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1934.

III. volební období.

11. zasedáni.

2758.

Návrh

poslanců Teplenského, Kleina, Tučného, Macouna, Petra, Inž. dr. Touška a druhů

na vydání zákona, jímž se opět mění čl. XVI, odst. l, písm. b) uváděcích ustanoveni k zákonu ze dne 15. června 1927, 5. 76 Sb. z. a n., o přímých daních.

Podepsaní navrhují:

Poslanecká sněmovno, račiž se usnésti:

Zákon

ze dne...............

jimi se opět mění čl. XVI, odst. 1, písm. b) uváděcích ustanoveni k zákonu ze dne 15. června 1927, č. 76 Sb. z. a tu, o přímých daních.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

Ustanoveních XVI, odst. l, písm. b) uváděcích ustanovení k záhonu č. 76/1927 Sb. z. a n., změněná zákonem ze dne 22. prosince 1933, č. 248 Sb. z. a n. mění se opět a zní takto:

Ustanovení § 17, č. 6, § 78, písm. e) věta prvá, pokud se týká příspěvků do pokladen a podobných ústavů, jakož i daní a dávek, dále ustanovení § 341 nabývají účinnosti od 1. ledna 1940. Platy v § 17, č. 6 a v § 78, písm. e), věta prvá (s výše uvedeným obmezením) zmíněné jsou do tohoto dne při zjištění vyměřovacího základu plátcova odpočitatelnou položkou.

§2.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1935; provede jej ministr financí.

Odůvodnění.

Prodloužení lhůty uvedené v původním daňovém zákoně do 31. prosince 1934 stalo se na základě nesporných skutečností, vyvěrajících z těžkého postavení soukromého zaměstnanectva, které se již v minulých letech projevily nanejvýš nepříznivě a dostupují svého vrcholu právě v této době, kdy má nabýti účinnosti původní znění článku XVI.

Znovu upozorňujeme, že platová soustava soukromého zaměstnanectva v Československé republice měla poněkud jiný vývoj nežli v jiných státech. Placení sociálních dávek, poplatků i daní, které podle příslušných zákonů mají odváděti zaměstnanci, vzali na sebe zaměstnavatelé formou vzájemného ujednání, a to jak individuálně, tak i kolektivně.

Zaměstnavatelé pochopitelně kalkulovali s touto položkou jako položkou platovou a v každém dalším jednání o změnu smlouvy figurovaly tyto částky jako nerozlučný díl zaměstnancových příjmů.

Sledujeme-li platovou úroveň zaměstnanců za uplynulá léta, shledáváme, že nastává obrat ke zhoršení. Platy se redukují a v některých podnicích dosáhla tato redukce již závratných cifer, přesahujících až polovinu platu.

Úmluvy o tom, že zaměstnavatel za své zaměstnance platí sociální dávky, daně a jiné poplatky, zůstaly celkem nedotčeny.

Další zhoršení existenčního postavení soukromého zaměstnanectva není prostě možně. To by však nastalo, kdyby nebyla prodloužena lhůta pro výhody, jak navrhujeme.

Národní shromáždění i vláda převzaly by pak psychologicky a hospodářsky málo populární odpovědnost, kdyby takové snížení příjmů přímo umožnily. Vláda ne-

může přehlížeti tíživé následky dnešní doby na zaměstnání soukromého zaměstnanectva, jemuž je zavázána spíše pomáhati, než umožňovati jakákoliv zhoršování. Zůstává v platnosti mínění rozpočtového výboru ze dne 17. prosince 1931, tisk čís. 1544, který konstatoval: »Tato tendence narazila však na těžké překážky skutečného života. Přesným plněním citovaných zákonných ustanovení velmi těžce by byla postižena početná řada oněch zaměstnanců, za něž zaměstnavatel zavázal se platiti dávky sociální a také daň důchodovou. Nebylo by to nic jiného, nežli skutečné snížení požitků takovýmto zaměstnancům, poněvadž za daných okolností nemožno tyto výhody (placení sociálních břemen a daně důchodové) započítati do služného nebo mezd a tím toto služné nebo mzdy zvýšiti.

Tato závažná okolnost byla již doznána při projednání zákona čís. 76 ai 1927 v uvozovacím článku XVI, lit. b). Poněvadž poměry se nikterak k lepšímu nezměnily, prodlužuje se platnost článku XVI, lit. e) na další dvě léta do 1. ledna 1934.

Rozpočtový výbor z důvodů shora uvedených dovoluje si poslanecké sněmovně vládní návrh zákona č. t. 1540 doporučiti ke schválení, a to tím spíše, že v resolucí připojené k vládnímu návrhu zákona o přechodné přirážce k dani důchodové a k dani z tantiém č. t. 1465, v podstatě poslanecká sněmovna schválení své projevila«.

Ježto náš návrh nedotýká se státní pokladny, navrhujeme, aby příslušné výbory urychleně návrh projednaly.

Tlumočíme tím jednomyslné mínění veškerého zaměstnanectva.

V Praze dne 8. listopadu 1934.

Teplanský, Klein, Tučný, Macoun, Petr, inž. dr. Toušek,

Bezděk, Seidl, Hackenberg, Kirpal, Schweichhart, Jos. Tůma, Benda, Koudelka, Jaša, Mašata, Hudec, Chalupa, Sladký, Hatina, Eisenhamr, Blatný, Soltronk,

Husnaj, dr. Suchý.