Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1934.

III. volební období. 10. zasedání.

2723.

Zpráva

výboru sociálně-politického a rozpočtového k vládnímu návrhu zákona (tisk 2690),

kterým se propůjčuje vládnímu nařízení ze dne 15. června 1934, č. 112 Sb. z. a n. o pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity a stáří, platnost zákona.

l.

Na podkladě zákona č. 95/1933 Sb. z. a n. o mimořádné moci nařizovací prodloužené zákonem č. 206/1933 Sb. z. a n. vydala vláda nařízení ze dne 15. června 1934, č. 112 Sb. z. a n. o pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity a stáří. V důvodové zprávě k tomuto vládnímu návrhu zákona se uvádí, že vláda zamýšlela původně předložiti Národnímu shromáždění novelu k zákonu č. 221/1924 Sb. z. a n. vzhledem k její důležitosti v podobě návrhu zákona, jako se stalo při novele zákona o pensijním pojištění soukromých zaměstnanců ve vyšších službách. Nezbytná nutnost, aby v zájmu neodkladné sanace nemocenského pojištění byla novela zákona č. 221/1924 Sb. z. a n. vydána ještě před 1. červencem 1934, přiměla vládu k vydání právě uvedeného vládního nařízení.

Nelze upříti, že finanční situace nositelů nemocenského pojištění je velmi neutěšená a žádá si okamžitého vyřešení. O příčinách a dosahu této krise pojednáno je na str. l a násl. přílohy k tomuto vládnímu návrhu zákona. Finanční stav nositelů nemocenského pojištění začal býti svízelným od roku 1929; byla to zejména chřipková epidemie, vypuknuvší počátkem roku, která měla v zápětí neočekávaně vysoký náklad nemocenských pojišťoven jednak v léčebné péči,

jednak na nemocenském. Průběhem téhož roku projevily se již účinky světové hospodářské krise, které postupem následujících let dolehly velmi citelně na nemocenské pojišťovny, což mělo v zápětí citelný úbytek pojištěnců a tím příjmů na pojistném, jednak i nedochvilné placení pojistného. Tím reservní fondy nemocenských pojišťoven se ztenčovaly, ba namnoze byly vyčerpány. Naproti tomu vydání nositelů pojištění úměrně se nesnižovalo a tak vykázalo hospodaření nositelů nemocenského pojištění rostoucí ztráty. Schodkům těm nebylo možno čeliti ani zvyšováním sazeb pojistného na nemocenské pojištění. Ježto pak různá administrativní opatření ústřední sociální pojišťovny a akce svazů nemocenských pojišťoven nebyla s to čeliti tomuto tíživému stavu nemocenských pojišťoven, ukázala se nezbytná nutnost zásahu legislativního.

Tak došlo k vydání vládního nařízení č. 112/1934 Sb. z. a n. Toto vládní nařízení sleduje dvě základní myšlenky: na jedné straně ulevuje nositelům nemocenského pojištění tím, že omezuje některé dávky nemocenského pojištění. Tak na příklad dosavadní dvoudenní absolutní doba karenční v pojištění nemocenském změněna na třídenní, omezen byl okruh rodinných příslušníků, kteří jsou účastni rodinného pojištění

nemocenského. U nemocenských pojišťoven, jež mají pojistné 4. 8% (u pojišťoven se sídlem ve Velké Praze nad 5%) střediního denního výdělku, snižuje se pro prvních 14 dnů výměra nemocenského, u pojišťoven, které mají pojistné vyšší než 6% (po uplynutí 3 let vyšší než 5. 5%), se vyplácí snížené nemocenské po dobu 90 dnů a rovněž se poskytují po tu dobu jen ve snížené výměře dávky v těhotenství a šestinedělí.

Proti tomu dostává se pojištěncům a jejich rodinným příslušníkům některých cenných zlepšení v pojištění invalidním a starobním. Tak bezpodmínečný důchod vdovský poskytuje se již při dosažení 60 roků věku místo dosavadním 65 rokům věku. Upouští se od maximální hranice při úhrnu důchodů sirotčích. Nejcennější však zlepšení nastalo zavedením t. zv. věkového příplatku, podle něhož pojištěncům, kteří v roce 1926 překročili věk 27 let, započítává se nepojištěná doba jednou třetinou. Obdobně se zvyšují odvozené důchody vdovský a sirotčí. Tato nová úprava přijde k duhu hlavně pojištěncům starším i nejstarším s delší dobou pojištění, kteří jsou blízcí nápadu důchodu a týče se také důchodců, jichž důchod napadl již před 1. červencem 1934.

Vládní nařízení přihlíží k nynější obtížné hospodářské a finanční situaci zemědělské výroby, poskytuje přechodné úlevy pro invalidní a starobní pojištění zemědělských zaměstnanců na dobu 2 let ve způsobe snížení pojistného pro pojištění in-

validní a starobní, dále zvláštní úpravou hodnocení naturálních požitků a vyjmutím určitých skupin osob z pojistné povinnosti invalidního a starobního pojištění.

Ke sníženému pojistnému pojištění invalidního a starobního bude stát odváděti ústřední sociální pojišťovně úhrnný peníz 1, 100. 000 Kč měsíčně.

Takový je v podstatě obsah vládního nařízení č. 112/1934 Sb. z. a n.

Dodatkem k tomu předložila vláda ještě tento vládní návrh zákona, jímž se vládnímu nařízení č. 112/1934 Sb. z. a n. vzhledem k důležitosti látky propůjčiti má platnost zákona.

Sociálně politický výbor byl by vítal, kdyby mu byla poskytnuta k projednání novely delší doba, jak by toho vyžadovala důležitost látky. Nicméně dlužno uznati, že mimořádná doba vyžaduje mimořádných rozhodnutí a zásahů, čímž možno odůvodniti postup, jaký v této věci vláda zvolila.

Předložením vládního návrhu bylo též umožněno, že se stává veřejnosti přístupnou obšírná důvodová zpráva k vládnímu nařízení č. 112/1934 Sb. z. a n., která obsahuje velmi cenný materiál k seznání důvodů, jež vedly k novelisaci a bude významnou pomůckou při výkladu zákona a zvláštního nařízení v praksi.

Ze všech těchto důvodů výbor sociálně politický, jenž projednal předložený vládní návrh tisk 2690 ve schůzi dne 28. června a 3. července 1934, usnesl se doporučiti poslanecké sněmovně, aby schválila tento vládní návrh ve znění vládou navrženém.

V Praze, dne 3. července 1934.

Dr Winter v. r.,

předseda.

J. Škvor v. r.,

zpravodaj.

Zákon

K dne________________________.....1934,

kterým se propůjčuje vládnímu nařízení ze dne 15. června 1934, č. 112 Sb. z. a n., o pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity a stáří, platnost zákona.

Národní shromáždění republiky československé usneslo se na tomto zákoně:

§1.

Vládní nařízení č. 112/1934 Sb. z. a n. má platnost zákona.

§2.

Zákon tento nabývá účinnosti dnem 1. července 1934; provede jej ministr sociální péče v dohodě se zúčastněnými ministry.

II.

Rozpočtový výbor jednal ve své schůzi dne 4. července 1934 o shora uvedeném vládním návrhu zákona, projevil souhlas s usnesením výboru sociálně politického a doporučuje poslanecké sněmovně vládní osnovu k ústavnímu schválení.

V Praze, dne 4. července 1934.

P. Teplanský v. r.,

předseda.

A. Chloupek v. r., zpravodaj.