Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1934.
III. volební období. 10. zasedání.
2717.
Zpráva
ústavně-právního výboru k usnesení senátu Národního shromáždění republiky Československé (tisk sněm 2491)
o vládním návrhu zákona (tisk sen. 413 a 1201), kterým se upravují některé služební poměry soudců.
Ústavní listina v § 99, odst. l stanoví, že soudcové mohou býti proti své vůli dáni do výslužby na základě pravoplatného nálezu také tenkrát, když dosáhnou určitého zákonem stanoveného stáří.
Osnova předložená je oním zákonem, na nějž upozorňuje ústavní listina, neboť ona stanoví skutečnost, že soudce z povolání dosáhl určitého věku za důvod, pro který jest ho dáti do výslužby.
Při tom nutno zdůrazniti, co stanoví už ústavní listina a zdůrazňuje, že zůstává zásada nesesaditelnosti a nepřesaditelnosti soudců z povolání, kterýchž vlastností vyžaduje soudcovská neodvislost, která podmiňuje objektivní rozhodování ve věcech spravedlnosti a práva.
Osnova stanoví jako konečnou hranici věkovou pro soudce z povolání rok 65., kdy soudce musí odejíti do výslužby. K této věkové hranici však se přichází až v roce
1910. Přechodně platiti má ihned věková hranice 67. rok, kteráž věková hranice se snižuje od 1. ledna 1937 na 66. rok a od 1. ledna 1910 na 65. rok.
Rozhodování o pensionování proti vůli soudce přísluší kárnému senátu a to buď kárnému senátu nejvyššího soudu, jenž je příslušný pro činné soudce i presidenta nejvyššího soudu, nejvyššího správního soudu a presidenty vrchních soudů, nebo kárnému senátu vrchního soudu, který je příslušný pro soudce činné u vrchního soudu mimo presidenta nebo pro soudce činné v obvodu toho kterého vrchního soudu.
Ústavně-právní výbor uváživ poměry soudcovské u nás ve státě i poměry, jak jsou upraveny v jiných státech, usnesl se doporučiti poslanecké sněmovně, aby schválila osnovu zákona tak, jak už se na ní usnesl senát.
V P r a z e, 2. července 1934.
Dr. J. Slávik v. r.,
místopředseda.
Dr Daněk v. r., zpravodaj.
Zákon
ze dne.................. 1934
o překládání soudců do výslužby podle věku.
Národní shromáždění republiky československé usneslo se na tomto zákoně:
§ 1.
(1) Soudce (§ 2 zákona o organisaci soudů) musí odejíti do trvalé výslužby, dovršil-li šedesátýsedný rok svého věku. Proti jeho vůli se tak může státi jen na základě pravoplatného nálezu kárného senátu.
(2) Tato věková mez se snižuje od 1. ledna 1937 na šedesátýšestý a od 1. ledna 1940 na šedesátýpátý rok věku.
§ 2.
(1) K vydání nálezu (§ l, odst. 1) jest příslušný:
a) kárný senát nejvyššího soudu, jde-li o soudce činné u nejvyššího soudu, čítajíc k nim i prvního a druhého presidenta nejvyššího soudu, neb o presidenty vrchních soudů;
b) kárný senát vrchního soudu, jde-li o soudce činné u vrchního soudu mimo jeho presidenta, neb o soudce činné u soudů v obvodu vrchního soudu.
(2) Kárný senát rozhoduje v neveřejném seděni.
§ 3.
(1) Nález, který musí býti vydán do osmi dnů po dni, kterého soudce dosáhl rozhodného věku, zjistí jen, kterým dnem soudce tohoto věku dosáhl a že do toho dne nepodal žádost o přeložení do výslužby, a vysloví, že z toho důvodu musí býti dán do trvalé výslužby z moci úřední.
(2) Nález nabývá účinnosti dnem usnesení, dodá se soudci do vlastních rukou a není proti němu opravného prostředku.
§ 4.
Přeložení do trvalé výslužby a zproštění činné služby se provede nejpozději koncem měsíce následujícího přímo po měsíci, v kterém byl vydán nález, a připadne-li den vydání nálezu na první den v měsíci, koncem téhož měsíce.
§ 5.
(1) U soudců, kteří v den účinnosti tohoto zákona již dovršili šedesátýsedmý rok veku, počíná se dnem účinnosti osmidenní lhůta stanovená v prvním odstavci § 3.
(2) Ustanovení předchozího odstavce platí obdobně při postupném snižování věkové meze podle druhého odstavce § 1.
§ 6.
Předpisy tohoto zákona, které platí pro soudce činné u nejvyššího soudu, platí obdobně též pro soudce činné u nejvyššího správního soudu.
§ 7.
Tento zákon nabývá účinnosti prvním dnem měsíce následujícího po jeho vyhlášení; jeho provedení se ukládá, pokud jde o ustanovení § 6, předsedovi vlády, jinak ministru spravedlnosti.