Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1934.

III. volební období. 10. zasedání.

2686.

Zpráva

ústavně - právního výboru

o vládním návrhu (tisk 2646) zákona,

kterým se mění a doplňují zákon na ochranu republiky a zákony tiskové.

Ústavně-právní výbor projednával vládní osnovu ve schůzích dne 20. a 21. června a v podstatě ji, s některými ovšem změnami, na něž se níže poukazuje, přijal. Stejně se přiklonil zásadně k motivaci vládního návrhu a k motivům, které pro osnovu uvedli ve schůzi ústavně - právního výboru pan ministerský předseda Malypetr a pan ministr spravedlnosti Dr. Dérer. Vládní osnova je v podstatě doplněním zákonů, usnesených loňského roku, patřících do souhrnu norem, jež byly nazvány zákony na ochranu demokracie, ústavně-právní výbor měl za úkol najíti nejsprávnější východisko mezi povinností ochrany demokratických zřízení, jež mohou vyžadovat i zásahu do tiskové svobody, a mezi povinností tiskovou svobodu, jakožto nezbytný atribut demokracie, co nejméně omezit. Osnova, jak vyšla z prací výborových, je dokladem, že se to podařilo. Není vůbec útokem proti demokratickým svobodám, není také žádnou újmou svobody tisku a svobody novináře. Pro hodnocení tisku máme určitá hlediska, která možno nazvat absolutními. Je to jeho poměr k státní myšlence a státu, k demokracii, k objektivitě a k mravnosti. Tisk a novinář, pohybující se v těchto hranicích, není na své volnosti zpravodajské a kritické osnovou nijak dotčen. Kdo ovšem z jednoho nebo druhého důvodu je mimo tuto demarkační čáru, může být a bude ustanoveními zákona zasažen, ale zde už nastupuje povinnost hájiti stát, demokra-

cii, pravdivost a mravnost. Poměry dnešní - vnitřní i mezinárodní - jsou takové, že ukládají demokracii největší ostražitost. Zůstane faktem, že svoboda tisku může vyrůsti jen na půdě demokracie a že tuto nutno hájit především.

K jednotlivým změnám, které na vládní předloze provedl ústavně-právní výbor, nutno uvésti:

Článek II., čís. l vládní předlohy umožňoval, aby vláda nařízením rozšířila okruh trestních činů, pro které lze vysloviti přípustnost zastavení periodického tiskopisu a prodloužiti dobu zastavení na dobu časově neomezenou. Zařazením bodu 3. se jí dává zmocnění k takovému opatření nejdéle na dobu 2 let, s možností ovšem takové opatření po uplynutí lhůty znovu učiniti.

Za článek V. byl připojen článek VI., který umožňuje, aby oprava tisková mohla být vyjádřena sice ve zkrácené, ale účinnější formě, totiž prohlášením, že pro obsah zprávy byla podána žádost za trestní stihání.

četné změny byly provedeny v článku VIII. § 17 a). Povinnost uveřejňovati zdarma projevy ústavních činitelů byla rozšířena především i na periodické tiskopisy, které vycházejí aspoň třikráte týdně. Vycházelo se při tom z té úvahy, že některé politické listy rázu vůdčího mohou být vydávány týdně méně než pětkráte, ale vý-

známem svým a rozšířením mohou dokonce předčíti periodické tiskopisy, vycházející i pětkrát týdně. Takto jsou zachyceny a podrobeny povinnosti §u 17 a) i takové noviny. Vsunutým výrazem "byť i pod různými názvy" má být zabráněno tomu, aby periodický tiskopis, v podstatě týž, se vyhnul povinnosti zde stanovené tím, že vychází během týdne pod různými tituly. Další změny upravují přesněji místo, kde projev má být uveřejněn, tedy na 1. neb 2. straně textové, a typ liter, jakými má být uveřejněn. Rozsah projevu byl určen naprosto objektivně počtem slov ve znění státního jazyka. Pro případ, že by projev přesahoval rozsah osmi set slov ve státním jazyku, jest přípustno uveřejniti znění zkrácené, jak bude novinám oficielně dodáno. Zkrácené znění i překlad bude pořízen úřadem k tomu podle §u 17 a) povolaným. Odstavec 5. chrání tiskopisy, které projev uveřejnily dobrovolně způsobem zákonu vyhovujícím, před povinností nového uveřejnění na základě předpisů zákona.

V § 17 b), odstavci 2. byla škrtnuta slova "odst. 2. věty 2. ", poněvadž jejich obsah je už v §u 17 a) uveden.

Podstatné změny byly provedeny v článku X. § 18 a). Toto ustanovení zákona bylo předmětem četných kritických úvah v tisku a také v ústavně - právním výboru byly proti jeho obsahu vzneseny četné námitky. Konečné stanovisko, které je projeveno novým zněním tohoto paragrafu, vycházelo z těchto úvah. Především ústavně-právní výbor ponechává obsahově v platnosti normy dosavadní, resp. jejich platnost rozšiřuje i na Slovensko a Podkarpatskou Rus. Sem patří ustanovení, jímž pod trestní sankcí se zakazuje uveřejňovati obsah jednání soudu, pokud při něm byla veřejnost vyloučena, dále zprávy o hlasování soudu a obsah jednání veřejného sboru neb úřadu, pokud uveřejnění je zákonem výslovně zakázáno. Je to obsah dosavadního §u 309 trestního zákona. Dále považoval ústavně právní výbor za bezpodmínečně nutné, aby trestní sankcí byla chráněna důvěrnost jednání zákonodárného sboru, výboru nebo komise, bylo-li podle jednacích řádů jejich, tedy zase podle zákona, jednání důvěrné, nebo bylo-li podle jednacích řádů usnesením zákonodárných sborů, výborů a komisí za důvěrné prohlášeno, anebo jde-li o obsah spisu podle zákona důvěrný. Tedy důvěrnost ustanovená zákonem

musí být bezpodmínečně respektována stejně tak, rozhodl - li o důvěrnosti zákonodárný sbor. nebo výbor a komise.

Ústavně-právní výbor nemohl se však přikloniti k stanovisku uplatněnému ve vládní osnově a pod trestní sankci postaviti i obsah spisu nebo jednání jiných úřadů, vykonávajících veřejnou správu, byť i jimi byla důvěrnost usnesena nebo prohlášena, nikoli však zákonem stanovena. Porušení této důvěrnosti nelze považovati za tak vážné, aby pro ně nastupovala trestnost. Není přece vyloučeno, aby důvěrnost byla prohlašována nebo usnášena i z jiných motivů, než veřejně prospěšných, nelze také jednáním a spisům těchto úřadů připisovati zvláštní veřejnou důležitost, na druhé straně pak by bylo znemožněno včasné upozornění a včasná informace a kritika o správě veřejných věcí, kterou tisk úspěšně koná.

Toto stanovisko bylo však nutno opustiti pro jednání vlády a ústředních úřadů a pro spisy, které byly nebo mají býti předmětem jejich jednání. Souvisí to s velikou důležitostí a s významem těchto nejvyšších orgánů správy státní. Zabývají se mnohdy otázkami vysoce důležitými (ku př. pro obranu státu, pro hospodářský život, pro finanční poměry), které v zájmu úspěchu musí být vůbec nebo do určité doby tajeny. Náležitosti skutkové podstaty činu jsou tu zostřeny subjektivními momenty, které nutno pachateli kladně prokázat a tak k podstatě trestného činu patří, že pachatel věděl, že spis anebo obsah jednání je tajný a že věděl, že, uveřejňuje obsah toho jednání neb spisu, ohrožuje důležitý zájem veřejný. Zároveň byla kvalifikace tohoto činu trestného zmírněna z přečinu na přestupek. Důvodem k tomu bylo, že zákon čís. 178 z r. 1924 (o úplatkářství a proti porušení úředního tajemství) obdobnou skutkovou podstatu i pro úřední činitele, vázané služební přísahou, kvalifikuje jako přestupek.

Vzhledem k tomu byla také zmírněna kvalifikace trestného činu podle §u 18, lit. b). Skutková podstata jeho byla však ještě rozšířena na oznámení, která se týkají nepochybně pohlavních styků a jež jsou vytištěna způsobem, který je s to vzbuditi pohoršení nebo uraziti stud. Odstavec 3. §u 18, lit. b) byl škrtnut celý. Důvody, které k tomu vedly ústavně-právní výbor byly zejména ty, že sensačnost zpráv běžného života je už dostatečně potlačena odstav-

cem 1. tohoto paragrafu, že dále vyloučení takové zprávy - v úpravě naprosto střízlivé a jednoduché - s první a poslední stránky by nevedlo k cíli, poněvadž by se dalo nejrůznějším způsobem obcházet a že někdy zejména při zvláštních vydáních o jednom listu by vůbec byla nepřekonatelná překážka rychle informovati veřejnost o věci už vlastní povahou sensační a důležité, třebas i nejstřízlivěji typograficky upravené, ku př. o zavraždění ministra, jak se stalo nedávno v Polsku. Konečně ústavně-právní výbor považoval za povážlivé připustiti zabavení tiskopisu pro přestupek

rázu jenom pořádkového a tím periodické časopisy vystaviti event. vexaci.

Čl. XI., § 19 a) byl upraven vzhledem k změnám, které byly v osnově provedeny. V článku XII. byla prodloužena původní lhůta až do 30. června 1936 obdobné se zmocněním článku II., bod 3.

Vsunutí nového čl. VI. mělo za následek přečíslování čísel dalších článků.

Ústavně-právní výbor navrhuje poslanecké sněmovně, aby přijala osnovu zákona ve znění usneseném ve výboru ústavněprávním s nadpisem a uvozovací formulí podle návrhu osnovy vládní.

V P r a z e, dne 21. června 1934.

Dr. Mičura v. r., předseda.

Ferd. Richter v. r.,

zpravodaj.

Zákon

ze dne__________..............____________1934,

kterým se mění a doplňují zákon na ochranu republiky a zákony tiskové.

Národní shromáždění republiky československé usneslo se na tomto zákoně:

Část první.

Změny a doplňky zákona na ochranu republiky

ze dne 19. března 1923, č. 50 Sb. z. a n., ve

znění zákona ze dne 10. července 1933, č. 124

Sb. z. a n.

Čl. I.

Za § 14 vkládá se § 14a) tohoto znění: § 14a).

Kdo veřejně nebo před více lidmi nebo více lidí popuzuje k násilnostem, nepřátelským činům nebo k zášti proti jednotlivým skupinám obyvatelů anebo proti jednotlivci proto, že jsou stoupenci demokraticko-republikánské státní formy nebo demokratického řádu Československé republiky, trestá se za přečin vězením od osmi dnů do tří měsíců.

Čl. II.

1. Výpočet trestných činů v § 34a) odst. l, č. l rozšiřuje se o přečin § 14a).

2. K odstavci l, č. 2 téhož paragrafu připojuje se tento dovětek: "a u tiskopisů, s jichž opětným vydáváním bylo započato před uplynutím jednoho roku od konce doby, po kterou byly naposledy zastaveny, na šest měsíců bez ohledu na to, jak často vycházejí. "

3. K témuž paragrafu připojuje se odstavec třetí tohoto znění:

(3) Jestliže příčiny, pro které došlo k vydání nařízení podle odstavce l, nepominuly, může vláda nařízením, schváleným presidentem republiky, jeho účinnost, třeba i opětovně, prodloužiti, pokaždé však nejdéle na dobu dvou let. Ustanovení odstavce 2 platí i o tomto nařízení.

Čl. III. Za § 34a) vkládá se § 34b) tohoto znění:

§34b).

Bylo-li započato s opětným vydáváním periodického tiskopisu, který byl zastaven podle předcházejících ustanovení, před uplynutím jednoho roku od konce doby, po kterou byl zastaven, platí po dobu jednoho roku od počátku jeho opětného vydávání v tiskovém řízení jeho se týkajícím tato zvláštní ustanovení:

1. Lhůta k námitkám proti nálezům podle § 493 tr. ř. a proti výroku, jímž soud vyslovil přípustnost jeho zastavení, činí tři dny.

2. Veřejné seděni o námitkách proti rozhodnutím uvedeným v č. 1. budiž ustanoveno nejdéle na tři dny.

3. Ta okolnost, že osoba, která námitky podala, se k veřejnému seděni o námitkách z jakéhokoliv důvodu nedostavila nebo že se nezdařilo doručiti jí obsílku k němu, není na překážku konání veřejného seděni.

4. Lhůta ke stížnosti na rozhodnutí o námitkách činí tři dny a počítá se vždy ode dne prohlášení rozhodnutí.

část druhá.

Změny a doplňky zákona ze dne 10. července 1933, č. 126 Sb. z. a n., kterým se mění a doplňují tiskové zákony.

Čl. IV.

Za § 4 vkládají se §§ 4 a) a 4 b) tohoto znění:

§4 a).

Rozšiřování tiskopisů v některých místnostech a stáncích.

(1) Rozšiřování tiskopisu rázu uvedeného v § 2, odst. 1 nebo 2 v místnostech a stáncích, v nichž se prodávají tabákové výrobky, poštovní ceniny nebo kolky, jakož i v místnostech a stáncích, umístěných v budovách sloužících veřejné dopravě (na nádražích a pod. ), může býti zakázáno.

(2) O tomto zákazu platí obdobně ustanovení § 2, odst. 3 až 6.

§4b).

Poštovní a železniční doprava zdejších tiskopisů.

(1) Neperiodickému tiskopisu rázu uvedeného v § 2, odst. l nebo 2, vydanému v Československé republice, mohou býti odňaty sazební a dopravní výhody, jež se povolují tiskopisům při dopravě poštou nebo po železnici, nebo mu může býti odňato právo dopravy poštou a po železnici vůbec.

(2) Uzná-li trestní soud podle platných zákonných ustanovení v době poměrně krátké opětovně, že obsahem periodického tiskopisu vydávaného v československé republice byl spáchán trestný čin rázu uvedeného v § 2, odst. l nebo 2, může býti do dvou měsíců od pravoplatnosti posledního takového nálezu užito opatření uvedených v odstavci l také proti takovému periodickému tiskopisu, a to nejdéle na dobu dvou let.

(3) Učiniti tato opatření je oprávněno ministerstvo vnitra, a jde-li o tiskopis neperiodický, také zemský úřad, v jehož obvodě byl tiskopis vydán, a není-li místo vydání známo, v jehož obvodě byl rozšiřován.

(4) Je-li tiskopis postižený takovým opatřením znovu vydán nebo dále vydáván pod jiným jménem, učiní příslušný úřad stejná opatření i ohledně tohoto náhradního tiskopisu.

Čl. V.

§ 10, odst. 2 bude zníti takto:

(2) Táž opatření může nejdéle na dobu dvou let učiniti ministerstvo vnitra v dohodě s ministerstvem zahraničních věcí ohledně periodického tiskopisu rázu uvedeného v § 2, odst. 1 nebo 2, vydávaného v cizině.

Čl. VI.

K § 11, odst. 1 připojuje se tento dovětek: "nebo na oznámení, že pro obsah zprávy podal žádost za trestní stihám. "

Čl. VII.

K § 15 připojuje se odstavec pátý tohoto znění:

(5) Ustanovení o úřední opravě platí též o opravách, za jejichž uveřejnění žádal president republiky, jeho náměstek, předseda nebo člen vlády. Nepřesahuje-li oprava, za jejíž uveřejnění žádal některý z uvedených činitelů nebo některý z úřadů povolaných k obstarávání jejich věcí, jednu polovinu celostránkového sloupce tiskopisu, o nějž jde, nemůže býti její uveřejnění odepřeno z toho důvodu, že přesahuje trojí výměru původní zprávy. I když v opravě uvedených činitelů nebo úřadů jsou kromě skutečností, které opravují, vyvracejí nebo popírají skutečnosti ve zprávě obsažené, uváděny i jiné skutečnosti, nelze její uveřejnění odepříti, souvisí-li tyto skutečnosti s předmětem původní zprávy a slouží úplnému objasnění věci.

Čl. VIII.

Za § 17 vkládají se §§ 17 a) a 17 b) tohoto

znění:

Povinné uveřejnění projevů presidenta republiky a vlády.

§17 a).

(1) Politické periodické tiskopisy, vydávané, byť i pod různými názvy, aspoň třikráte týdně, jsou povinny uveřejniti zdarma projev, který v oboru své působnosti učinil president republiky, jeho náměstek, vláda nebo jménem vlády její předseda nebo člen, jestliže úřad povolaný k obstarávání věcí presidenta republiky nebo vlády jim takový projev přímo nebo prostřednictvím československé tiskové kanceláře dodá k uveřejnění, dovolávaje se tohoto ustanovení zákona.

(2) Je-li v podstatě týž periodický tiskopis vydáván, byť i pod různými názvy, několikráte denně, platí povinnost uložená v odstavci l toliko pro vydání vydávané v největším rozsahu, a je-li vydáváno několik vydání stejného rozsahu, toliko pro ono, které je vydáno nejdříve. Jde-li však o několik vydání téhož periodického tiskopisu v podstatě stejného obsahu, platí povinnost ta pro všecka tato vydání.

(3) Odpovědný redaktor je povinen uveřejniti projev v periodickém tiskopise beze změny a beze všech vložek do tří dnů od jeho dodání, a nevyjde-li periodický tiskopis v této době, v nejbližším čísle, které vyjde po jeho dodání. Projev musí býti uveřejněn v jazyku tiskopisu, na první nebo druhé textové straně a aspoň tiskem v periodickém tiskopise, o nějž jde, pro uveřejňování projevů stejného druhu převážně obvyklým.

(4) Převyšuje-li znění projevu ve státním jazyku 800 slov a nebylo-li zároveň dodáno jeho zkrácené znění, tuto míru podstatně nepřevyšující, může býti uveřejnění projevu odepřeno. Jinak je periodický tiskopis povinen uveřejniti aspoň zkrácené znění, které mu bylo dodáno.

(5) Povinnost uložená v tomto paragrafu neplatí pro periodické tiskopisy, které uveřejnily projev již před jeho dodáním aspoň tak, že jsou v něm věrně obsaženy veškeré jeho podstatné části.

§ 17 b).

(1) Bylo-li uveřejnění projevu odepřeno nebo nebyl-li projev uveřejněn vůbec nebo tak, jak to zákon ustanovuje, rozhodne o povinnosti jej uveřejniti soud v trestním řízení pro přestupek neuveřejnění projevu usnesením, nehledě na výsledek řízení. Stížnost na usnesení, jímž byla uložena povinnost projev uveřejniti, nemá odkladného účinku.

(2) Jinak platí obdobně o doručení projevu ustanoveni § 11, odst. 5, o jeho uveřejnění ustanovení § 12, odst. 3 a 4 a o soudním řízení a následcích neuveřejnění ustanovení § 15, odst. 2 a § 16, odst. 1.

Čl. IX.

V § 18, odst. 2 doplňuje se ustanovení č. l slovy "nebo zákaz rozšiřování tiskopisu uvedený v § 4 a)" a v č. 4 téhož odstavce vkládají se za slova "úřední opravu (§ 15)" další slova "nebo projev presidenta republiky nebo vlády podle § 17 a)".

Čl. X.

Za § 18 vkládají se §§ 18 a) a 18 b) tohoto znění:

§18 a).

Soudem bude potrestán pro přestupek vezením od tří dnů do tří měsíců nebo peněžitým trestem od 300 Kč do 5. 000 Kč:

1. kdo uveřejní tiskem

obsah jednání zákonodárného sboru, jeho výboru nebo komise, které bylo podle jednacích řádů důvěrné, nebo o němž bylo podle jednacích řádů usneseno, že se neuveřejní, nebo obsah spisu, který byl nebo má býti předmětem jejich jednání, je-li podle zákona důvěrný,

obsah jednám vlády nebo ústředních úřadů nebo spisů, které byly nebo mají býti předmětem jejich jednání, věda, že vláda nebo úřad je tají a že jich uveřejněním ohrožuje důležitý zájem veřejný,

obsah jednání soudu, pokud při něm byla veřejnost vyloučena, nebo zprávu o hlasování soudu,

obsah jednání veřejného sboru nebo úřadu, pokud uveřejnění je zákonem výslovně zakázáno,

2. kdo v tisku vydává nějaké ohlášení za rozhodnutí, opatření nebo jakýkoliv projev činitelů uvedených pod č. l nebo v § 17a), ačkoliv věděl, že je zcela nebo z části nepravé, nebo měl dostatečné důvody za nepravé je pokládati.

§ 18 b).

(1) Pro přestupek bude soudem potrestán vězením od tří dnů do tří měsíců nebo peněžitým trestem od 300 Kč do 5. 000 Kč, kdo uveřejní v periodickém tiskopise zprávu, článek nebo vyobrazení z běžného denního života, které se týkají určitého trestného činu proti životu, tělu nebo majetku nebo věcí pohlavních a nadpisem, způsobem podání nebo vnější úpravou hoví hrubé touze po sensaci nebo pohlavnímu podráždění, nebo oznámení, které se týká nepochybně pohlavního života a způsobem, jakým bylo sepsáno, jest s to vzbuditi pohoršení nebo uraziti stud.

(2) K tiskopisům, jichž kolportáž může býti podle § 2, odst. 1 zakázána a ohledně nichž mohou býti učiněna opatření uvedená v §§ 4 a) a 4b), náležejí též periodické tiskopisy, které uveřejňují zprávy, články nebo vyobrazení rázu vytčeného v odstavci l tohoto paragrafu.

ČI. XI. Za § 19 vkládá se tento § 19 a):

§ 19 a).

(1) Zrušují se § 309 tr. zákona ze dne 27. května 1852, č. 117 ř. z., § 566 vojenského

trestního zákona ze dne 15. ledna 1855, č. 19 ř. z., § 20 zák. čl. XXXIV/1897, § 96, č. l zák. čl. LIV/1912, a pokud jde o uveřejňování předmětů přelíčení, při němž byla veřejnost vyloučena, také § 264 vojenského trestního řádu (zákona ze dne 5. července 1912, č. 131 ř. z., a zák. čl. XXXIII/1912).

(2) Dále se zrušují § 310 zák. č. 117/1852 ř. z. a § 567 zák. č. 19/1855 ř. z., pokud jsou ještě v platnosti.

(3) Ustanovení § 18 a) užíti je i na uveřejnění, která se nestala tiskem, nýbrž veřejnými návěštími, ústně před početným shromážděním nebo zástupem a pod.

Čl. XII.

§ 20, odst. 2 mění se takto:

Ustanovení § 2, odst. 2, a pokud se na něj vztahují, i ustanovení §§ 4 a) a 4 b) pozbudou účinnosti dnem 30. června 1936.

Čl. XIII.

Tento zákon nabude účinnosti osmým dnem po vyhlášení; provedou jej všichni členové vlády.