Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1934.

III. volební období. 10. zasedáni.

2641.

Návrh

poslanců Václ. Mikuláše, Jar. Hynka, Fr. Zeminové, Petra Solfronka a druhů

na změnu zákona ze dne 14. července 1927, č. 118 Sb. z. a n. o poskytováni podpor

při živelních pohromách.

Podepsaní navrhují:

Poslanecká sněmovno, račiž se usnésti:

Zákon

ze dne................,

jimž se mění zákon ze dne 14. července 1927, č. 118 Sb. z. a n. o poskytováni podpor při živelních pohromách.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Článek I.

§ 2. zákona ze dne 14. července 1927, č. 118 Sb. z. a n. o poskytování podpor při živelních pohromách zní takto:

(1) Od 1. ledna 1928 počínajíc přispívati budou do fondů zřízených podle § 108 zákona ze dne 15. června 1927, č. 76 Sb. z. a n. o přímých daních, stát částkou 8 mi* lionů Kč ročně a držitelé půdy zvláštní přirážkou vybíranou zároveň s pozemkovou daní ve výši 12% státní daně.

(2) Z těchto prostředků poskytovati budou zmíněné fondy podpory poplatníkům

daně pozemkové živelními pohromami r. 1928 a v letech dalších postiženým a to s náležitým zřetelem k hospodářským po-

měrům poškozených tak, aby podpor se dostalo především poplatníkům hospodářsky slabým (drobným zemědělcům, domkářům) a pak těm, jimž hospodaření na půdě jest výhradním zaměstnáním. Pokud poplatník daně pozemkové sám na pozemcích nehospodaří, přichází pro poskytnutí podpory na jeho místo osoba na pozemcích hospodařící, i když osoba ta není poplatníkem daně pozemkové. Podpory poskytují se v hotovosti jen v mezích prostředků fondového jmění s podmínkou, že bude jich použito k odčinění škod, způsobených živelními pohromami na půdě, úrodě, budovách, případně hospodářském zvířectvu. Škody způsobené živelními pohromami u toho kterého postiženého vyšetří obecní rada. Částky, jichž v některém správním roce nebude použito, zachovány budou tomu kterému fondu pro další poskytování podpor v příštím roce.

Článek II.

Zákon tento nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provede jej ministr zemědělství v dohodě s ministrem financí.

Důvody.

Navrhovaná změna odst. 1 § 2 zákona č. 118 z r. 1927 o poskytování podpor při živelních pohromách jest v souvislosti se zároveň podepsanými podávaným návrhem na změnu § 108 zákona č. 76 z r. 1927, v němž se navrhuje, aby fondy pro živelní pohromy byly při zemských výborech místo při zemědělských radách. Ostatně stačí vůbec, když v zákoně o poskytování podpor při živelních pohromách jest řečeno, že se jedná o fondy zřízené podle § 108 zákona o přímých daních a není třeba opakovati z tohoto paragrafu, že fondy ty jsou zřízeny při zemědělských radách a pro Podkarpatskou Rus při zemědělském referátu civilní správy.

Hlavní těžiště tohoto návrhu jest v navrhované změně odst. 2. § 2.

Zákon č. 118 z r. 1927 jest označen v titulu všeobecně jako zákon o poskytování

podpor při živelních pohromách. V § 2, odst. 1 se také všem držitelům půdy bez rozdílu ukládá povinnost přispívati do fondů obnosem, rovnajícím se 12% pozemkové daně (státní daně). Stát přispívá částkou 8 mil. Kč ročně.

V odst. 2 téhož paragrafu se však stanoví, že z uvedených prostředků budou poskytovány podpory zemědělcům, postiženým živelními pohromami.

Zákon, který není označen jako zákon o poskytování podpor při živelních pohromách zemědělců a který všem poplatníkům daně pozemkové uložil povinnost přispívati, omezuje pojednou okruh těch, jimž se z uvedených příspěvků má dostati podpory.

Při tom však zákon, ani prováděcí nařízení neurčují blíže, koho jest za zemědělce považovati. Prováděcí nařízení pou-

ze určilo, že podpory budou poskytovány zemědělcům, včetně držitelů lesů.

V důsledku toho dochází v praksi při provádění zákona k tomu, že pojem zemědělce jest vykládán různě a to pravidelně tak, že zemědělcem jest jen ten, kdo má příjem, z něhož vydržuje sebe a rodinu výhradně nebo hlavně z hospodaření na zemědělské nebo lesní půdě.

Tento výklad a postup z něho vyplývající zapříčiňuje, že podpory při živelních pohromách nejsou poskytovány drobným zemědělcům z toho důvodu, že většina z nich jest z důvodů nedostatečné výměry půdy nucena býti i jinak výdělečně činnými (zedníci, tesaři, dělníci a pod. ).

Tito vyřazení pociťují právem odmítnutí jako nespravedlnost vůči nim, vytýkajíce, že v přirážce k dani pozemkové platit musejí, že však podporu neobdrží, ač škoda živelní pohromou jim způsobená jest pro ně - jako hospodářsky slabé i vzdor dvojí práci - citelnější, než např. pro majitele velkostatku.

Uvedený postup způsoboval tím více zlé krve, že zásada nebyla zachovávána u všech a že mnohde příslušnost k určité straně rozhodovala o poskytnutí podpory více, než věcné důvody pro neudělení podpory.

Návrh směřuje k odstranění uvedených rozporů, závad a nejasností. Shodně, jako jest tomu pro náhradu daně pozemkové z důvodu živelních pohrom, určuje, že podpory mají býti poskytovány poplatníkům daně pozemkové proto, že tito všichni k tomu účelu přispívají.

Jest ovšem jisto, že nemůže pro poskytnutí podpory rozhodovati jen povinnost k dani pozemkové nebo její výše, nýbrž spíše to, jak se v celku jeví následky škod, způsobených živelní pohromou u toho kterého poplatníka.

Jest zajisté nesporným, že poplatník daně pozemkové, i když má případně také jiné zaměstnání než zemědělství, ale jest při tom stále hospodářsky slabým, pociťuje následky živelní pohromy tíživěji. Tím spíše, že obyčejně jeho pozemky nejsou v různých částech katastru obce (tratích) a bývají proto poškozeny v celé

výměře, kdežto u poplatníka s větší výměrou pozemků v různých tratích bývá postižena jen část pozemků.

Stejně jest tomu u poplatníků daně pozemkové hospodářsky silnějších, z nichž jeden se zabývá jen zemědělstvím, druhý však vedle zemědělství jest na př. obchodníkem a pod.

Proto navrhujeme přednost při poskytování podpor pro hospodářsky slabé poplatníky (drobné zemědělce), i když mají také jiné zaměstnání a pro ty hospodářsky lépe postavené, kteří se jen zemědělstvím zabývají.

Určení uživatele (pachtýře a pod. ) pozemku pro podporu na místě poplatníka daně pozemkové jest nutné výslovně, když právě povinnost k dani pozemkové, nikoliv zaměstnání má umožniti poskytnutí podpory.

Jest samozřejmé, že hospodářské postavení takového uživatele bude pro udělení podpory posuzováno stejně jako poplatníka daně.

Důležitá změna proti nynějšímu stavu jest v navrhovaném ustanovení, že podpory udělují se v hotovosti.

Zákon č. 118 z r. 1927 nestanovil o poskytování podpor nic bližšího a určil, že ustanovení vydána budou vládním nařízením.

Nařízením (č. 75 z r. 1928) bylo pak určeno, že podpory poskytovány budou v naturaliích a jen výjimečně v hotovosti.

Udělování podpor v naturaliích ukázalo se však býti nepraktické, zbytečně komplikované a také nevyhovující. Mnohem jednodušší a také rychlejší bude poskytování podpor v hotovosti. Správa fondu poukáže příslušný obnos podpory postiženému přímo prostřednictvím poštovní spořitelny ihned, jakmile o podpoře bude rozhodnuto.

Z důvodů urychlení řízení a za účelem dosažení objektivního a nestranného vyšetření škod a návrhů na podpory navrhuje se další podstatná změna v tom, že na místě nynějších místních komisí jmenovaných podle nařízení okr. úřadem po

slyšení delegáta zemědělské rady, nastoupily by obecní rady.

Při dosavadním stavu jest komise jednou jmenovaná vlastně institucí trvalou, poněvadž nařízení vůbec neurčuje dobu jejího funkčního období. V místech, kde živelní pohroma nebyla, musí býti zase při pohromě komise jmenována.

Obecní rada jako stálý orgán samosprávy jest tu tedy spíše na místě v neposlední řadě také proto, že se jedná o volené zástupce a o určité období.

Státní pokladně nevznikne z návrhu nové zatížení a není tedy třeba připojovati návrh úhrady.

Po stránce formální budiž návrh přikázán výboru iniciativnímu a pak výboru zemědělskému.

V Praze dne 12. června 1934.

Mikuláš, Hynek, Zeminová, Solfronk,

Bergmann, Jos. Tůma, dr. Patejdl, dr. Moudrý, Pechmanová-Klosová, Malý, Lanc, Tykal, Kraus, Bazala, Richter, Sladký, Stejskal, Hatina, Polívka, Fiala, Vánek,

inž. Záhorský.