Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1934.

III. volební období. 10. zasedání.

2637.

Zpráva

výboru ústavně-právního

k vládnímu návrhu (tisk 2624) zákona,

kterým se mění zákony o mimořádné moci nařizovací ze dne 9. června 1933, č. 95 Sb. z. a n., a ze dne 15. listopadu 1933, č. 206 Sb. z. a n.

K čl. I.

Ježto mimořádné poměry se dosud nijak podstatně nezlepšily, ba naopak krise v některých odvětvích hospodářských dostupuje svého vrcholu, jest zcela odůvodněno, aby mimořádné zmocněni podle zákona č. 95/1933 Sb. z. a n. bylo prodlouženo. Jest však neméně také nutno, aby u příležitosti tohoto prodloužení byla mimořádná moc nařizovací též vhodněji vyjádřena. Předmětem jejím podle nynější textace zákona jsou především také poměry jednak cenové, jednak výrobní a odbytové v průmyslu, živnostech a zemědělství. Tyto poměry souvisejí však navzájem, a to nezřídka těsně, s jinými hospodářskými úseky, zvláště s obory spotřeby, oběhu v širším smyslu a úvěru, takže lze namnoze i úpravu těchto úseků či oborů pokládati též za úpravu poměrů cenových, výrobních nebo odbytových. Nicméně v jednotlivých případech mohou již vzhledem k míře dotčeného vzájemného vztahu vzejíti pochybnosti, nebylo-li tu vybočeno z rámce mimořádného zmocnění v jeho přítomném znění.

Pochybnosti v tomto ohledu mohou býti ještě větší, jestliže by ty které otázky, na př. v oborech spotřeby, oběhu nebo úvěru nebyly upraveny zároveň s poměry cenovými, výrobními nebo odbytovými jako přirozený a nezbytný důsledek a podružná součást jejich úpravy, nýbrž buď s nimi

sice současně, avšak oproti nim primérně anebo dokonce bez spojitosti s nimi naprosto samostatně. Rovněž na př. při úpravě těch neb oněch složek veřejné správy může vzniknouti pochybnost, stačí-li plná moc k opatřením pro zachování rozpočtové rovnováhy. Vzhledem k dosavadním zkušenostem navrhuje se proto upraviti autorisační doložku pružněji tak, aby bylo lze, a to vhodně a účinně, zachytiti i ty úseky zejména z oboru spotřeby, oběhu, úvěru a veřejné správy, u nichž by mohlo býti pochybno, zda by byly zmocněním podle jeho dosavadní formulace plně kryty, které by však vyžadovaly urychlených normativních zákroků na základě plné moci. S tím také souvisí, že se vypouští vsuvka o t. zv. ústavních zákonných výhradách, která ke škodě věci samé tvořila vážnou překážku vhodných a skutečně účinných zásahů podle mimořádného zmocnění a činila jeho mimořádnost illusorní, poněvadž po většině nelze ani dobře činiti opatření na př. v oborech cen, výroby, odbytu, spotřeby bez nějakého zásahu do výhrad ústavy podle §§ 107, odst. 2, věta druhá, 108 (omezení výdělečné svobody), 109 ústavní listiny. Totéž platí na př. i v otázce úpravy veřejné správy se zřetelem na §§ 85 a 89 ústavní listiny. Byla by v tom do jisté míry nesrovnalost, dávati vládě mimořádné zmocnění v naznačených hospodářských a správních oborech, nepřiznávati jí ale zároveň

možnost k zásahům v rámci zmíněných výhrad, ačkoli zásahy ty jsou častým nezbytným průvodním zjevem při opatřeních v oněch hospodářských a správních oborech, že ústavně-právně lze toto vypuštění odůvodniti, bylo při jednání výboru zástupci vlády podrobně dolíčeno. Vláda bude tedy moci, činíc opatření v těch hospodářských a správních oborech, pro které je jí zmocnění primérně dáno, zasahovati i do uvedených výhrad, a to na podkladě zákonného povolení, obsaženého v čl. I, odst. 2 zákona ("i tam, kde by bylo třeba zákona"). Účelem a předmětem zákona a nařízení v jeho rámci vydaných nejsou ovšem takovéto zásahy do zákonných výhrad, nýbrž tyto zásahy mají jen jako nezbytný průvodní prostředek sloužiti k zabezpečení skutečně vhodných a účinných opatření v těch úsecích hospodářských a správních, které jsou hlavním předmětem a účelem zákona a opatření podle něho učiněných. Vláda ostatně již i toto zmocnění k zásahům do zákonných výhrad v podstatě měla, poněvadž slova "zvláštní zákon", uvedená ve vsuvce nyní vypuštěné měla se vykládati restriktivně, t. j. tak, že se týkají jen těch zákonných výhrad, ve kterých se výslovně odkazuje na "zvláštní zákon", což se v ústavě děje jen v míře poměrně nepatrné a u materií, které s hlediska zmocňovacího zákona nepřicházejí v úvahu. Z mimořádné moci nařizovací mají však býti vyloučeny zákonná úprava měny, jakož i ukládání nebo zvyšování daní.

K čl. II.

V této části novelisace zákona č. 95/ 1933 Sb. z. a n. lze odkázati na případné vysvětlení důvodové zprávy k vládnímu návrhu.

K čl. III.

V praxi vyskytují se nezřídka případy, kde ani do obyčejných vládních nařízení nelze vložiti jednotlivé úpravy, které závisejí na okolnostech, buď ještě neznámých nebo proměnlivých a které po případě také vyžadují subtilní znalosti dotyčného praktického života a jeho poměrů, namnoze i místně odlišných, nebo i okamžitých nebo stále se střídajících zásahů výkonné moci. Provedením takových jednotlivých úprav bývají v přečetných zákonech pověřovány na př. nižší příslušné úřady, jako zemské správy politické, zemská finanční ředitelství, poněvadž by jinak také byla vláda na úkor jiných a významnějších věcí příliš zatěžována. To má býti nyní navrhovaným zákonem umožněno i pro vládní nařízení vydaná v rámci mimořádného zmocnění s podmínkou, že pro příslušnou nutnou výslovnou výhradu v nařízeních těch budou dány zvláštní důvody účelnosti nebo zjednodušení.

Ústavně-právní výbor doporučuje podlé svého usnesení ze dne 12. června 1934 sněmovně, aby připojenou vládní osnovu schválila.

V Praze, dne 12. června 1934.

Dr Mičura v. r.,

předseda.

Dr Juraj Slávik v. r.,

zpravodaj.

Zákon

ze dne......... .................................................1934,

kterým se mění zákony o mimořádné moci nařizovací ze dne 9. června 1933, č. 95 Sb. z. a n., a ze dne 15. listopadu 1933, č. 206 Sb. z. a n.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Čl. I. § l zák. č. 95/1933 Sb. z. a n. zní:

(1) Vláda se zmocňuje, aby po dobu mimořádných hospodářských poměrů domácích

i zahraničních upravovala celní sazebník a činila opatření k odvrácení nebo ke zmírnění škod a poruch hospodářského života zejména přiměřenou úpravou poměrů cenových a výrobních, oběhu, spotřeby a úvěru, dále opatření pro účelnou nebo úspornou úpravu veřejné správy ve smyslu zásad § 2, odst. 1 a 2, č. l a 2 zákona ze dne 22. prosince 1924, č. 286 Sb. z. a n., jakož i pro rovnováhu nebo úspornost v hospodářství státu a jiných veřejnoprávních korporací, pak ústavů, podniků, fondů a zařízení, které jsou v majetku nebo ve správě státu a jiných veřejnoprávních korporací, rovněž ústavů, fondů nebo zařízení, jimž podle platných předpisů přísluší právo ukládati nebo vybírati příspěvky, poplatky nebo dávky.

(2) Opatření podle odstavce 1 lze učiniti i tehdy, když by jinak bylo třeba zákona, nelze však jimi měniti zákonnou úpravu měny a ukládati nebo zvyšovati daně.

(3) Zmocnění podle odstavců 1 a 2 lze použíti nejdéle do 30. června 1935.

Čl. II.

§ 4 zák. č. 95/1933 Sb. z. a n. zní:

(1) Kdo přestoupí ustanovení nařízení vydaných podle tohoto zákona nebo prováděcích předpisů k nim, bude potrestán, - nejde-li

o čin trestný soudně, - okresním úřadem pro přestupek pokutou do 50. 000 Kč nebo vězením (uzamčením) do šesti měsíců, jakož i, jde-li o přestupek spáchaný při provozování živností, - ztrátou živnostenského oprávnění. Pro případ nedobytnosti pokuty buď uložen náhradní trest vězení (uzamčení) do šesti měsíců. Tyto tresty mohou býti uloženy též současně, v tom případě nesmí však trest na svobodě spolu s náhradním trestem za nedobytnou pokutu činiti více než šest měsíců.

(2) Věci, jimiž byl trestný čin podniknut, které jím byly získány nebo které jsou ke spáchání trestného činu zřejmě určeny, lze prohlásiti za propadlé ve prospěch státu, a to

i když pachatel nemůže býti stihán nebo odsouzen.

(3) Jsou-li trestní sankce obsažené v předpisech, které se mění nařízeními vydanými podle tohoto zákona, přísnější, nežli trestní sankce uvedené v odstavci l, mohou býti zachovány v platnosti.

(4) V nařízeních podle tohoto zákona a prováděcích nařízeních k nim (čl. III, č. 1) lze

nejvyšší výměru trestů určenou v odstavci 1 snížiti a stanoviti jen některé z trestních sankcí v témže odstavci uvedených a trestání přestupků podle odstavce l přikázati ke stihání podle příslušných ustanovení jiným úřadům, vykonávajícím trestní pravomoc v oboru, jenž se upravuje.

čl. III.

Na místě čl. II zák. č. 206/1933 Sb. z. a n. nastupují tato ustanovení:

1. úpravu bližších podrobností nařízení vydaných podle čl. I nebo podle § 1 zák. č. 95/ 1933 Sb. z. a n. lze v mezích těchto nařízení provésti vládními nařízeními.

2. Vyžadují-li toho zvláštní důvody účelnosti nebo zjednodušení, lze v nařízeních pod č. l zmíněných vyhraditi příslušným úřadům, aby v mezích těchto nařízení provedly úpravu jednotlivostí.

čl. IV.

Zákon tento nabývá účinnosti dnem 1. července 1934; provedou jej všichni členové vlády.