Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1934.
III. volební období. 10. zasedáni.
2608.
Usnesení senátu
Národního shromáždění republiky Československé
k vládnímu návrhu zákona (tisk 1245)
o povinném očkování příslušníků vojska a četnictva a některých jiných osob proti nakažlivým nemocem (tisk 1257).
Senát Národního shromáždění republiky československé přijal ve 264. schůzi dne 7. června 1934 tuto osnovu zákona:
Zákon
ze dne.................................................................. ..........1934
o povinném očkování příslušníků vojska a četnictva a některých jiných osob
proti nakažlivým nemocem.
Národní shromáždění republiky československé usneslo se na tomto zákoně:
§ 1.
(1) Všechny osoby, nastupující do vojenské presenční služby nebo do vojenského výcviku náhradní zálohy, jsou povinny podrobiti se očkování proti neštovicím.
(2) Témuž očkování jsou povinni se podrobiti příslušníci zálohy a náhradní zálohy, nastupující do výjimečné činné služby v míru podle § 27 branného zákona, stanoví - li to ministerstvo národní obrany.
§ 2.
Osoby, které konají vojenskou presenční službu, vojenský výcvik nebo výjimečnou činnou službu v míru podle § 27 branného zákona, jsou povinny podrobiti se očkování proti břiš-
nímu tyfu a paratyfům v rozsahu, který stanoví ministerstvo národní obrany.
§ 3.
(1) Očkování proti neštovicím, břišnímu tyfu a paratyfům jsou povinny podrobiti se podle předpisů vydaných ministerstvem národní obrany též vojenské osoby z povolání, nebyly-li očkovány již podle ustanovení §§ 1 a 2.
(2) Ministerstvo národní obrany stanoví, v jakém rozsahu a v kterých lhůtách jsou osoby uvedené v odstavci l povinny podrobiti se opětování očkování proti nemocem vypočteným v předcházejícím odstavci.
(3) To, co platí o vojenských osobách z povolání, platí i o déle sloužících.
§ 4.
Je-li vojsko v míru ohroženo jinými nakažlivými nemocmi než neštovicemi, břišním tyfem anebo paratyfy a jsou-li známy vyzkoušené metody ochranného očkování proti nim, může ministerstvo národní obrany v dohodě s ministerstvem veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy podrobiti všechny vojenské osoby v činné službě očkování proti těmto nemocem.
§ 5.
Za mobilisace a ve válce jsou povinny podrobiti se očkování vojenské osoby v činné službě, osoby vykonávající zvláštní úkony podle § 3 branného zákona, občanské osoby přidělené k službě armádě v poli, osoby vykonávající válečné úkony, občanští zaměstnanci vojenské správy a váleční zajatci, a to proti všem nemocem, kterými by mohli býti ohroženi a proti kterým jsou známy úspešné metody očkování. Vojenská správa nařídí tato očkování v míře, kterou dovolí válečné operace a učiní již v míru přípravy k tomu potřebné.
§ 6.
Ustanovení §§ 3, 4 a 5 se vztahují i na příslušníky četnictva, při čemž místo příslušnosti ministerstva národní obrany nastupuje příslušnost ministerstva vnitra; tato změna příslušnosti však neplatí, jde-li o příslušníky četnictva, kteří jsou podle příslušných zákonných ustanovení vojenskými osobami v činné službě.
§ 7.
Osoby podléhající vojenské nebo četnické kázeňské pravomoci, které přestoupí povinnost, podrobiti se očkování podle tohoto zákona a předpisů podle něho vydaných, potrestají se podle příslušných předpisů kázeňských, není-li jejich čin přísněji trestný. Osoby nepodléhající takové pravomoci budou potrestány pro přestoupení uvedené povinnosti okresními úřady peněžitou pokutou do 5000 Kč nebo vězením (v zemi Slovenské a Podkarpatoruské uzamčením) do 14 dní. Při nedobytnosti bude pokuta podle míry zavinění přeměněna ve vězení (uzamčení) do 14 dní.
§ 8.
Náklady vznikající z provádění očkování podle tohoto zákona budou hrazeny státem.
§ 9.
Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provedou jej ministři národní obrany a vnitra v dohodě s ministrem veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy.
Dr. Soukup v. r.,
předseda.
Dr Šafařovič v. r.,
tajemník senátu.
Josef Stržil v. r.,
zapisovatel.
Resoluce.
Vláda se vybízí, aby přikázala ministerstvu veř. zdravotnictví a tělesné výchovy, aby urychleným způsobem vypracovalo návrh na změnu předpisů ohledně dodávání očkovacích látek a sér, vyrobených ve státním zdravotním ústavě, a to v tom smyslu, že by tyto látky a sera mohly býti ze zmíněného ústavu dodávány přímo veřejným léčebným a humanitním ústavům a veřejnoprávním institucím.