Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1934.

III. volební období. 10. zasedání.

2555.

Návrh

poslanců Jana Slavíčka, Jos. Netolického a druhů

na změnu zákona o dopravě motorovými vozidly ze dne 23. prosince 1932, čís. 198

Sb. z. a n.

Podepsaní navrhují:

Poslanecká sněmovno, račiž se usnésti:

Zákon

ze dne.............1934,

jímž se mění zákon o dopravě motorovými vozidly ze dne 23. prosince 1932, čís. 198

Sb. z. a n.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Hlava I.

§ 1.

Odstavec (3) se mění takto:

»Pravidelnou dopravou jest taková doprava, jejíž provoz děje se aspoň čtyřikrát v týdnu časově i místně tak, že lze s ní, jako s opakující se, počítati a každému stejně jí použíti. Nemá-li doprava základní znaky, jest dopravou nepravidelnou. «

Odstavec (4) se celý zrušuje.

§7.

V odstavci (4) v druhé větě za slovem »náměstkem« připojuje se slovo »nebo nájemcem«.

Odst. (6) za slovem »Nájměstek« vkládá se »i nájemce«. Odst. (7) se zrušuje celý.

§ 13. celý se zrušuje.

§ 17.

Do § 17 připojuje se nový odstavec (3) tohoto znění:

»(3) Ustanovení §§ 14, 16 a 17 netýká se obchodních a živnostenských dodávek surovin neb zboží, jsou-li tyto dodávky předmětem dalšího obchodování nebo zpracování po živnostenskou

Hlava III.

§ 23. Odstavec (2) se zrušuje celý.

Hlava VI.

§ 37.

V odstavci (2) v první větě se zrušují tato slova: »do osmi dnů od účinnosti tohoto zákona. «

Druhá věta se zrušuje celá a nahrazuje se takto: »Do té doby, než tak učiní, nemohou provozovati dopravu podle dřívějšího živnostenského oprávnění. «

V odst. (3) v první větě se zrušují tato slova: »do tří měsíců od účinnosti tohoto zákona. «

V další částce tohoto odstavce zrušují se tato slova: »Neučiní-li tak... « až do konce odstavce po slova: »... výše jistoty. « Na místo zrušené části vkládá se toto ustanovení:

»Do té doby, než tak učiní, nemohou provozovati dopravu. Pokuty, uložené po vyslovení ztráty oprávnění dle § 37, odst. (2) a (3) se zrušují, trestní řízení z téhož důvodu zavedená se zastavují a po splnění požadavků tohoto paragrafu může býti zahájena doprava podle dřívějšího živnostenského oprávnění. Pokuty již zaplacené převedou se na žádost pokutovaného na jeho daňový nedoplatek. Není-li toho, vrátí se v hotovosti. «

Hlava VII. §41.

Odstavec (1) mění se takto:

»Daň z jízdného za hromadnou dopravu osob činí 10% z ceny jízdného. «

Odstavec (2) a (3) se zrušují.

§52.

V odstavci (1) lit. a) mění se takto:

»u vozidel se spalovacím motorem podle obsahu válců

do l a půl litru... 300 Kč od l a půl do 2 litrů.. 400 Kč přes 2 litry obsahu.. 600 Kč. «

Lit. b) mění se sazba z 1200 na 400 Kč. Odst. (2) a (3) se zrušují.

§63. Odstavce (2) a (3) se zrušují.

Hlava VIII. §81.

Paragraf 81 mění se takto:

»Změny zákona nabývají platnosti od 1. ledna 1934 a provedení jich ukládá se ministrům obchodu a živností a ministru financí v dohodě se zúčastněnými ministry. Kauce složené v důsledku ustanovení dřívějšího § 13 a § 37 se složitelům vrátí a v případě nedoplatků převedou se na daňový účet jejich. Nové očíslování paragrafů tohoto zákona a vsunutí změn jeho provedou jmenovaní ministři.

Odůvodnění.

Pokud zákon o dopravě motorovými vozidly ze dne 23. prosince 1932 sledoval účel určité reglementace po živnostensku provozované autodopravy, nemá řádný autodopravce proti původnímu ustanovení

zákona téměř námitek. Pokud však z původního textu zákona vyplývá zřejmé nadržování dopravě železniční a státem provozované zejména ustanovením určitých územních obvodů působnosti pro dopravu

nákladní a další finanční zatížení daňové, musí se autodopravce - v zájmu sebezáchovy - ustanovením takovým brániti a domáhá se novelisace zákona.

Stanovením určitých územních obvodů pro nákladní dopravu byla by živnost autodopravcova podlomena ve svých základech, neboť okruhy působnosti - zvláště pro těžkou a střední nákladní dopravu - byly stanoveny příliš malé vzdálenosti. Ustanovením tím staví se vysoké hráze rozvoji zvláště těžkých a středních nákladních automobilů, které stát může v době válečného konfliktu nejvíce potřebovati. Podlamuje se tudíž tím v samých základech brannost státu. Tvůrcové původního textu zákona nepochopili pravděpodobně nezadržitelný rozvoj technického pokroku v dopravě a tak nepochopili, že doprava železniční musí ztratiti svůj původní význam v dopravnictví do vzdálenosti nejméně 250 km. Teprve při dopravě přes tuto kilometrovou vzdálenost může železnice vítězně v době dnešní a nejbližší budoucnosti konkurovati automobilismu po silnicích.

škodlivý vliv zákona čís. 198/1932 na rozvoj automobilismu i výrobu vozidel a tím silný vliv na vzestup nezaměstnanosti jeví se z čísel dole uvedených.

Druhým ustanovením zákona č. 198/1932 v původním znění jest daňové zatížení. V tomto směru byl zákon časově velmi nevhodné položen do období hospodářského vývoje v našem státě. V době, kdy trvala jíž prudká stagnace výroby a obchodu, kdy vzrůstala rapidně nezaměstnanost ve všech oborech podnikání, ochaboval stavební ruch a kola hospodářského; života národa se zastavovala pod účinky deflační politiky a celkové krise světové, tak v té době, kdy klesaly příjmy za dopravu, zatížil zákon novou a veľmi vysokou daní dopravní a přepravní, tak jako zostřil! ustanovení o dani z jízdného u autobusů. Jeho protrsociální tendence jest zřejmá zvláště u daně z jízdného, poněvadž zrušil osvobození od daně z jízdného u lístků dělnických a žákovských, stejně tak zrušil nižší sazby daňové u autobusů v krajích chudých a hornatých. Zde svojí tíhou dolehl právě na vrstvy sociálně nej-

slabší. Tyto vlivy zákona projevují se v číslech pak následovně:

V úbytku prodeje automobilů v ČSR:

v r. 1931 prodáno bylo 14. 500 vozidel, v r. 1932 prodáno bylo 12. 470 vozidel, v r. 1933 prodáno bylo 9. 450 vozidel;

v nezaměstnanosti automobilek v ČSR:

v r. 1931 bylo zaměstnáno 9. 057 dělníků, v r. 1932 bylo zaměstnáno 6. 270 dělníků, v r. 1933 bylo zaměstnáno 4. 200 dělníků.

Nutno zde vzíti ještě v úvahu, že v r.

1931 pracovalo se obvykle v automobilkách 5 dnů v týdnu, kdežto v r. 1933 při zmenšeném počtu zaměstnanců pracovalo se průměrně jen 3 dny.

Také silniční fond byl postižen menším příjmem proti roku 1932 o 40, 000. 000 Kč.

Z provozu odhlášeno bylo v roce 1933 celkem 13. 000 vozidel, z čehož bylo nákladních automobilů více než 30% a pokles autobusů v provozu činil proti roku

1932 celých 75%. Celé kraje byly odříznuty od spojení se světem, poněvadž zvýšená daňová břemena nemohl snésti ani kapitálově silnější autobusový dopravce.

Železniční dopravě však zákon č. 198 přece jen nepomohl. Její dopravní příjmy klesaly dále a nově klesly v r. 1933 proti roku 1932 o dalších 14%.

K osvětlení navrhovaných změn dlužno uvésti:

K § l navrhuje se přesnější určení pravidelné dopravy, ježto původní text není dosti určitý a připouští příliš široký výklad smyslu pravidelnosti v autodopravě.

V odst. (4) škrtnutím celého textu navrhuje se zrušení obvodů pro nákladní autodopravu z důvodů již dříve uvedených.

K § 7 navrhuje se připustiti do provozu také nájemce, jako u jiných živností jest přípustné, ovšem za předpokladů, že nájemce bude míti stejně zákonné náležitosti jako koncesionář nebo jeho náměstek.

K § 13 navrhuje se úplné zrušení textu a tím zrušení kaucí čili jistot. Jiná ustanovení zákona jsou dostatečná, aby zaručena byla zákonnost v každé živnostenské

autodopravě. O nic jiného jistě státní správě se nemůže jednati.

K § 17 navrhuje se, aby autodopravce mohl dopravovati zásilky nižší váhy než 25 kg, jsou-li to obchodní anebo živnostenské dodávky do skladů, obchodů nebo dílen, tedy dodávky pro další obchodování anebo zpracování.

K § 23 odst. (2) zrušuje se v souvislosti se zrušením odstavce (4) v § l, který se týká obvodů pro nákladní autodopravu.

K § 37 návrhem změny dává se možnost, aby ti, kteří ztratili dřívější své živnostenské oprávnění k provozování autodopravy - buď nepochopením zákona, anebo zmeškáním podací lhůty žádosti za koncesování živnosti, dle přechodného ustanovení původního textu § 37, t. z. aby po dodatečném splnění požadavku zákona, t. j. podáním žádosti a pojištěním vozidla, mohli dále pokračovati v provozu dřívější živnosti. Vzhledem k tomu zrušují se uložené pokuty a trestné následky - jsou-li naznačeného původu aby tím byla napravena tvrdost původního textu zákona tohoto.

K § 41 navrhuje se nutné snížení daně z jízdného u autobusové dopravy z 30% na 10%. Mimo to je spravedlivým požadavkem ve smyslu sociálním, aby daň z jízdních lístků dělnických a žákovských byla úplně zrušena.

Odstavec (2) a (3) navrhuje se zrušiti ku podpoře turistického přílivu motorovými vozidly ze zahraničí. Důvody jsou jasně.

K § 52 navrhuje se podstatné snížení daně dopravní u motorových vozidel osobních (autotaxi), poněvadž zatížení ze zákona vyplývající jest neúnosné. Počet exekucí proti autodrožkářům v roce 1933 vedených dokazuje velmi zřetelně, že ani při dobré vůli nemůže v dnešních poměrech autodrožkář vydělati potřebné částky na daňovou povinnost. Nutno zde uvážiti, že v době poklesu tržby za jízdu zvýšila se autodrožkáři v roce 1933 daňová povinnost v poměru k dani silniční o 400%.

K § 63 navrhuje se snížení daně přepravní, kterou nově zavedl zákon čís. 198/32 a to tak, aby všechna vozidla dani

této podrobená byla zdaněna stejnou stupnicí v kategoriích dle nosnosti a váhy vozidla.

Dosud vozidlo autodopravce bylo zatíženo touto daní trojnásobně proti vozidlu majitele, který používal nákladní auto výhradně pro vlastni potřebu. Poněvadž při posuzování konkurence automobilu vůči železnici jest konkurentem každé motorové vozidlo, bez ohledu na držitele, jest také i s tohoto hlediska spravedlivé, aby stejné dani byla všechna vozidla podrobena. Mimo to jest nezvratnou skutečností, že nákladní auta podniků nedopravních nejezdí průměrně ročně více silničních kilometrů než vozidla autodopravců. Autodopravce vzhledem k své závislosti na celé řadě hospodářských okolností využije své vozidlo průměrně na 60% jeho výkonnosti, kdežto velkoobchodní a tovární podniky mají průměr výkonnosti vozidla 80%-100%. I v tomto případě daňové nosnosti jest třeba uvážiti, že při poklesu tržby za jízdu či dopravu nákladů bylo rokem 1933 zvýšeno daňové břemeno - zavedením daně přepravní - v poměru k dani silniční o celých 300%. Tak nákladní 5tunové auto bylo podrobeno dani silniční v částce 2. 500 Kč a v roce 1933 zákonem čís. 198/32 byla nové vložena na ně povinnost daně přepravní v částce 7. 500 Kč s podmínkou placení nejméně čtvrtletně dopředu. Při samozřejmém poklesu tržby, v důsledku stagnace obchodu, průmyslu a stavebního ruchu, jest to zatížení jistě povážlivé.

K § 81 navrhuje se, aby účinnost novelisace tohoto zákona měla platnost, zvláště v ohledu daňovém, již od počátku roku 1934, poněvadž s ohledem na katastrofální situaci, v níž autodopravci se vlivem krise hospodářské a zvýšením daňových břemen ocitli, jest docela spravedlivé, aby stát odčinil s určitou zpětnou platnosti křivdu zde spáchanou.

Ostatní ustanovení tohoto závěrečného paragrafu jsou samozřejmá s ohledem na nastalé změny v zákoně, poněvadž jde jen o vřazení změn do zákona a přečíslování paragrafů v důsledku úplného zrušení § 13. Tím počet paragrafů se zmenšuje o jeden.

Úhrada získána bude používáním většího počtu vozidel osobních i nákladních, větší spotřebou pohonných látek a koneč-

ně i stoupnutím výroby, což přinese zisk státní pokladně na daních obchodových i na přímých.

Po stránce formální budiž návrh přikázán výboru iniciativnímu, d o pravně-technickému a živnostensko-obchodnímu k urychlenému projednání.

V Praze dne 24. dubna 1934;

Slavíček, Netolický,

Sladký, Lanc, Tučný, Bergmann, Jos. Tůma, Hatina, Hynek, Richter, Langr, dr. Moudrý, Pechmanová-Klosová, Šmejcová, Mikuláš, Bazala, dr. Patejdl, Stejskal,

David, dr. Stránský, Polívka.