Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1934.

III. volební období. 10. zasedání.

2553.

Návrh

poslanců Rud. Berana, Rud. Jaroše, Josefa Tůmy, Al. Roudnického, Ant. Dietla, J. Platzera, dra Frant. Hodáče, Ant. Jiráčka a druhů

na novelisaci zákona ze dne 12. srpna 1921, č. 338 Sb. z. a n. o dani z vodní síly.

Podepsaní navrhují:

Poslanecká sněmovno, račiž se usnésti:

Zákon

ze dne................

jímž se pozměňuji a doplňují některá ustanovení zákona z 12. srpna 1921, č. 338 Sb.

z. a n. o dani z vodní síly.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Článek I.

§ l zákona o dani z vodní síly zní takto:

Z vodní síly, použité k pohonu a měřené na hřídeli poháněcího zařízení podle § 2 platí se základní daň l hal. a přirážka l hal. za jednu koňskou sílu (ks. eff. ) a hodinu.

Přirážka l hal. za jednu koňskou sílu se vládním nařízením zruší, jakmile zatížení jedné koňské síly a hodiny daní z vodní síly přestoupí zatížení kalorické energie daní uhelnou.

Platnost zákona o dani z vodní síly přestává dnem, kdy bude zrušena daň uhelná.

Článek II.

§ 9 zákona o dani z vodní síly zní takto: Od daně jsou osvobozeny:

1. Vodní síly, jejichž průměrný efektivní výkon je menší než 5 ks. eff.

2. Vodní síla, odvozená z vodní síly již zdaněné nebo z jiné energie, vyrobené pohonem, vyžadujícím spotřebu uhlí, minerálních olejů, neb jiných surovin, podléhajících státní dani spotřební.

3. Vodní síla, které používají obce z vodního díla k čerpání vody pro obyvatelstvo (buď přímo neb přeměnou v jinou, na př. elektrickou energii) neb družstva pro účely meliorační s vyloučením výdělečnosti.

4. Vodní síla, využitkovaná pomocí vodního díla, jež bylo zřízeno po 1. lednu 1919, a to po prvních 50 let úplné, v dalších 5 létech z polovice a v posledních 5 létech z jedné čtvrtiny daně; totéž ustanovení platí pro úplné nové zařízení zřízených vodních děl.

5. Vodní díla rekonstruovaná neb doplněná po 1. lednu 1919 v poměru k provedené rekonstrukci neb doplnění, najmě však co do počtu ks., o který výkonnost vodního díla byla zvýšena pro stejnou dobu a co do stejných částí daně jako díla navá. Takovým doplněním jest rozuměti též výměnu turbiny za novou, s vyšším stupněm účinnosti.

6. Vodní díla, používaná k výrobě, obrábění neb zpracování-zboží pro vývoz, co do připadající daně podle ustanovení prováděcího nařízení.

7. Vodní díla používaná k účelům elektrotechnickým.

8. Energie dodávaná elektrárnami jiným elektrárnám za podmínek prováděcího nařízení.

U vodních děl osvobozených na základě tohoto zákona se zapravená daň nevrací, jestliže tato vodní díla neměla nároku na osvobození podle ustanovení zákona z 12. srpna 1921, čís. 338 Sb. z. a n.

Článek III.

§ 13 zákona o dani z vodní síly zní takto: .....______________________

Kdo používá vodní síly k pohonu, je povinen poskytnouti finančnímu úřadu na

požádání potřebné údaje o vodní síle. Č l á n e k IV.

Paragrafy 14 až 19 zákona o dani z vodní síly se zrušují a nahrazují tímto ustanovením:

§ 14.

Co do vymáhání a zajištění nezapravených daňových částek, co do zatajení daně a opravných prostředků, jest analogicky použíti ustanovení platných pro přímé daně osobní.

§ 15.

Tento zákon nabývá platnosti dnem vyhlášení, jeho provedením pověřuje se ministr financí v dohodě s ministrem veřejných prací a ministrem zemědělství.

Důvodová zpráva.

A.

Podle důvodové zprávy k vládnímu návrhu zákona o dani z vodní síly z 13. ledna 1921 (zákona čís. 338 z roku 1921), měla daň z vodní síly býti protiváhou daně uhelné, která zatěžovala v tehdejší době podniky pracující parním pohonem velmi citelně. Důvodová zpráva uvádí, že daň z uhlí činila tehdy až 43% z výrobní ceny uhlí a obnášela as 15 hal. za 1 h. k. s. při uhlí kamenném a dokonce 30-45 hal. při uhlí méněcenném a při parním zařízení méně ekonomickém. Zákonem č. 338/1931 byla stanovena sazba daně z vodní síly 8 hal. za 1 h. k. s., tedy podstatně nižší, nežli tehdy činila dávka uhelná.

Důvodová zpráva k tomu výslovně uvádí:

»Vzhledem k dávce uhelné jest tedy navržená daň z vodní síly velice nízkou; vláda tak činí úmyslně z toho důvodu, že jde o daň zcela nového rázu, dále, že výměra daně i při nejliberálnějším postupu nebude se ve všech případech moci říditi jen dle skutečného zužitkování vodní síly, ale bude závislou též od vnějších znaků, a že část podniků pracujících s vodní silou musí

vykoupiti výhody vodní síly její nestálostí, odlehlostí od dráhy a jinými nevýhodami. «

Z této zprávy jest jasně patrný úmysl zákonodárce stanoviti daň z vodní síly ve výměře značně nižší, než dávka uhelná a tento poměr činil se zřetelem k cifrám výše uvedeným asi 1: 5.

Průběhem doby byly obě daně snižovány a to daň z vodní síly postupně až na 5 hal. za 1 h. k. s., kdežto daň uhelná z původních 43% na pouhých 10 resp. 7% (zákon z 21. prosince 1923, č. 1 Sb. z. a n. z r. 1924), při čemž k dalšímu snížení daně uhelné přispěl ještě pokles uhelných cen (viz též zprávu rozpočtového výboru poslanecké sněmovny ze dne 6. prosince 1923 a zprávu rozpočtového výboru senátu ze dne 18. prosince 1923, tisk č. 1764).

Zatížení 1 h. k. s. daní uhelnou jest samozřejmě různé podle toho, jakého druhu uhlí se k pohonu užívá, podle systému kalorického motoru (parní stroj, parní turbina, lokomobila a p. ), podle typu kotle, podle vzdálenosti spotřebitele uhlí od dolu, t. j. podle dovozného atd. Propočítáním různých případů a kombinací na základě přesných technických dat o výhřevnosti

různých druhů uhlí, účinnosti kotle a spotřebě páry, dospěl vodohospodářský svaz k výsledku, že průměrné zatížení l h. k. s. daní uhelnou nečiní ani l hal. (přesně 0. 85 hal. ). Jest tedy dnešní daň z vodní síly více než pětinásobek daně uhelné, připadající na touž výrobní jednotku, t. j. l h. k. s.

a) při uzákonění obou daní byl poměr voda: uhlí =1: 5,

to) dnešní poměr obou daní jest voda: uhlí = 5: 1.

Z uvedeného jest patrno, že dnešní zatížení vodní energie jest 25krát nepříznivější s ohledem na zatížení energie tepelné (uhlí), než tomu bylo při uzákonění daně v roku 1921, a že dnešní stav naprosto odporuje úmyslu zákonodárce, vyjádřenému v důvodové zprávě.

Tato daň nezatěžuje hotový výrobek, nýbrž pracovní zdroj, vodní energii, a tím postihuje prvovýrobu, jest tedy již sama ve svém základě národohospodářsky škodlivá, což uznal sám dr. Engliš několikráte při intervencích vodohospodářského svazu v ministerstvu financí. Jest pozoruhodné, že ve zdanění vodní energie cizina nenásledovala našeho příkladu. (Švýcarsko má zdanění asi 10křát menší, Rakousko zdaňuje vodu i uhlí stejnou měrou, Itálie zavedla nepatrný, takřka jen Uznávací poplatek, alespoň dvacetkráte nižší než u nás a poskytuje naopak subvence za vybudovanou vodní sílu, Francie zavedla rovněž zcela nepatrné dávky).

Přihlédněme zejména k výrobkům směrodatným pro jižní Cechy. Dřevovina: Spotřeba energie na yýrobu l kg dřevoviny činí 1. 75 h. k. s., takže přj sazbě 5 hal. činí zatížení daní z vodní síly 8. 75 hal.

l kg dřevoviny stál v roce 1930 (loco tovanna v jižních Čechách) 1. 20 Kč, takže ' zatížení prodejní ceny daní z vodní síly obnášelo v tomto roce 7. 3 %. kdežto dnes, tady. Vlivem zahraniční konkurence cena dřevovinv klesla až na 0. 55 Kč, obnáší , tato zatížení plných 16%. Důsledek toho "test, že několik podniků toho druhu zastavilo výrobu, poněvadž nemohou se zúčastniti'konkurence se zahraničními závody. které nejsou postiženy daní z vodní síly.

Elektrická energie: Podle přesné kalkulace velké elektrárenské společnosti činí ztráty při výrobě a rozvodu elektrické energie od elektrárny až po sekunderního konsumenta 41%, takže jest nutno vyrobiti v elektrárně 1. 7 k Wh, aby konsument obdržel l kWh. Při zákonné sazbě 7. 5 h na l kWh připadá daň z vodní síly 7. 5 krát 1. 7 = 12. 7 h na l k Wh dodanou konsumentovi. Toto daňové zatížení jest samo již větší než výrobní cena l kWh v moderních tepelných elektrárnách na severu Čech, která činí as 11 h, v Ervěnicích dokonce cena uhlí na dodanou kWh obnáší pouze 2. 1 h (viz zprávu sekč. šéfa inž. K. Vaňoučka ke II. valné hromadě Národohospodářského sboru jihočeského).

Počítáme-li cenu pohonné energie denní asi 0. 60 Kč za l kWh, činí shora uvedené zatížení (12. 7 h) již 21%, při energii noční, kterou lze prodati asi za 0. 30 Kč, činí toto zatížení plných 42%. Z toho je patrno nepřiměřeně vysoké zatížení elektrické energie daní z vodní síly.

Mlynářství: Dotazníkovou akcí bylo již v roce 1930 zjištěno, že daň z vodní síly zatěžuje mlýnskou výrobu 7. 3% z hrubé mzdy, a poněvadž melné od té doby ještě dále pokleslo, zvýšilo se také toto zatížení. V tom dlužno spatřovati v neposlední řadě též příčinu zániku četných vodních mlýnů; dle údajů z 25 mlynářsikých společenstev byly zrušeny 104 mlýny v posledních letech, tudíž průměrně 4 mlýny v okresu (v některých i 10 mlynů).

Vysoká sazba daně a z ní plynoucí zatížení výroby nutí. každého podnikatele, aby co nejúsporněji využíval své vodní síly; je tudíž dnešní systém vlastně prémií za nevyužívání vodní síly.

Úřední postup při osvobozovánu' rekonstruovaných vodních děl brzdí vzhledem k fiskálním zájmům rozvoj vodních děl, ježto osvobození neuděluje se předem, nýbrž teprve po vybudování a rozšíření vodního díla a dle výsledků vodohospodářských. Tím vnáší se nejistota do podnikání v tomto oboru, která rovněž brzdí vývoj vodních děl.

Další nevýhoda systému daně z vodní síly, která se uplatňuje zejména v jižních

Čechách, jest okolnost, že přirážku podle § l bylo lze snížiti podle ustanovení § 9, odst. l pouze u vodních dél s větším výkonem než 5 k. s., takže menší vodní díla do 5 k. s., kterých jest právě v jižních Čechách poměrně více, platí stále od zavedení daně v roce 1921 stejnou sazbu 4 h za l h. k. s.

Jak tíživá jest daň z vodní síly, ukazuje také její přirovnání k jiným daním. Daň z vodní síly postihuje asi 14. 000 poplatníků a vynáší okrouhle 20 mil. Kč ročně; naproti tomu na př. daň výdělková, která obnáší ročně jen asi 100 mil. Kč, postihuje cca 600. 000 poplatníků a vyměřuje se jen dle skutečného výdělku, kdežto daň z vodní síly se předpisuje bez ohledu na výnos vodního díla. Pokud bylo možno sledovati poměr těchto daní v živnosti mlynářské, není výjimkou, že daň z vodní síly závodu předepsaná činí 3040násobek daně výdělkové. (Viz článek V. Ptáčka v Mlynářských novinách 1926, čís. 49).

B) Daň z vodní síly s ohledem na jižní Čechy.

Charakter jihočeské výroby vyznačuje se malou industrialisací a poměrně slabou výrobou živnostenskou. Rovněž výroba zemědělská jest méně rentabilní, než v jiných částech republiky Československé. Tyto okolnosti jsou potvrzeny statistickým šetřením, dle něhož z 1000 lidí věnuje se v celých Čechách oboru průmyslovému 410 obyvatelů, kdežto v jižních Čechách pouze 271 obyvatel. (Viz článek ředitele inž. Beneše a poslance Aloise Kříže ve výroční zprávě N. S. J., vydané ke II. valně hromadě r. 1927).

Dalším dokladem nepřižnivé hospodářské situace v jižních Čechách jest statistika odběru elektrického proudu. Počítá-li se s průměrnou spotřebou elektrické energie na l obyvatele 96 kWh ročně, t. j. s hodnotou, Která byla zjištěna oficielním statistickým šetřením v roce 1928, činila by jihočeská spotřeba proudu (s ohledem na počet obyvatelstva as 1. 25 mil. obyvatelů) ročně okrouhle 120 mil. kWh; naproti tomu skutečná spotřeba obnáší necelou čtvrtinu.

Těchto příčin jest celá řada. Podle směrodatného úsudku povolaných znalců českého jihu dlužno mezi hlavními příčinami uvésti nedostatek levných přírodních zdrojů energie, které by vábily velký kapitál k uložení hodnot do velkých výroben, jakékoliv podstaty (viz inž. Mates: K elektrisaci Jihočeska. ). Jižním Čechám chybí hodnotný tepelný zdroj, jakým jsou ve způsobu hnědého a kamenného uhlí nadány jiné oblasti našeho státu.

Rovněž podle názoru ředitele inž. Beneše (Otázky jihočeského průmyslu) schází českému jihu naprosto dvě základní suroviny, totiž železo a uhlí.

Dle názoru senátora Aloise Kříže (Regionální řešení potřeb jihočeského průmyslu) byl odbyt průmyslových výrobků z jižních Čech znesnadněn po převratu změnou exportního směru, který před válkou směřoval do centra býv. říše a jižním směrem vůbec, kdežto po převratu se směr tento obrátil, čímž vznikly pro jižní Čechy nevýhody tarifní.

Tím také zmizel podle názoru dra V. Pártla kalkulační náskok výrobní, který mívaly jižní Čechy kdysi ve své lacinější síle pracovní. Podle něho možno pozorovati, jak dobrý kdysi průmysl jihočeský se nám stěhuje do severočeské pánve uhelné a blíže k přístavu Hamburskému t. j. k severní hranici našeho státu.

To jsou asi v hlavních rysech podstatné příčiny dnešního nepříznivého stavu jižních Čech na základě posudku směrodatných znalců.

Příznivá tarifní politika se zřetelem k jižním Čechám mohla by vykonati mnoho užitečného v tom směru, aby se vyrovnaly rozdíly ve výrobních nákladech v různých částech republiky, avšak tomuto opatření by měla předcházeti všemožná podpora výrobních podmínek českého jihu, k čemuž patří především levná energie.

V tomto ohledu shoduji se úsudky všech výše jmenovaných znalců. Tak na př. s. šéf inž. Vaňouček uvádí ve výroční zprávě ke II. valné hromadě N. S. J. toto: »Opatřiti levný motorový proud pro jižní Čechy jest jedním z nejdůležitějších národohospodářských úkolů jihočeských, ne-

boť lze tím zmírniti tamní vystěhovalectví a tím zvýšiti populaci a celkový blahobyt. «

Poněvadž v jižních Čechách není ložisek uhlí, jest nutno míti především na zřeteli všemožné zlevnění vodní energie, čemuž brání v neposlední řadě nepřiměřeně vysoká daň z vodní síly.

Tato daň zatěžuje zejména střední a drobné podniky, založené na využití vodní síly a ztěžuje jejich konkurenční schopnosti ve srovnání s obdobnými podniky v jiných územích. Jakou měrou jsou jednotlivá odvětví zatěžována, bylo uvedeno již shora.

Zlevnění tak zv. bílého uhlí, t. j. využití vodní energie v jižních Cechách, jest proto základním požadavkem pro zlepšení průmyslových a živnostenských, jakož i zemědělských výrobních poměrů. Dokladem toho, že provozní výhody vodních děl oproti tepelným závodům jsou domnělé a že byly neprávem zdaněny daní z vodní síly, jest ta okolnost, že v posledním desetiletí nevznikla žádná nová vodní díla ze soukromého kapitálu, ačkoliv vládní nařízení čís. 7/1926 přiznává úplné osvobození od daně z vodní síly novým vodním dílům, zřízeným a uvedeným do provazu po 1. lednu 1926.

Snahy o zlepšení hospodářských poměrů v jižních Čechách musí směřovati nejenom k tomu, aby elektrická energie ve veřejných výrobnách byla co nejvíce zlevněna, nýbrž také k tomu cíli, aby co největší počet soukromých podniků s vodní energií byl včleněn do výrobního procesu jižních Čech. Lze počítati přibližně, že v jižních Čechách jest vybudováno 2. 800 vodních děl o úhrnném výkonu 62 tisíc ks.

Podle odhadu možno počítati s tím, že tato síla jest využita 2. 000 až 2. 500 hodin ročně a toto využití by mohlo býti zlepšením hospodářských podmínek, zejména zrušením dané z vodní síly, nebo alespoň jejím podstatným snížením snadno zvýšeno o 1. 000 hodin ročně, což representuje 62 miliony h. k. s.

Tato zlevněná energie uplatnila by se s úspěchem zejména ve střední a drobné výrobě, event. i v domácké práci, jejíž

tudíž celkem 6710 závodů,

takže počítáme-li, že u každého závodu věnují se této práci tři osoby, poskytuje výdělku 20. 000 osobám a obživy nejméně 40. 000 osobám. Domácí práce má velký význam pro výchovu drobných lidí k velkorysejšímu podnikání, jak o tom svědčí shora uvedený článek.

Zlevněním a využitím shora uvedeného množství okrouhle 62, 000. 000 h. k. s. dostalo by se značné vzpruhy střední a drobné výrobě, jako jest dřevařství, zvláště pilařství, zpracování kamene, rašeliny, kaolinu, kostí, textilním podnikům, brusírnám skla, pletařskému a perlefářskému atd.

Zrušením nebo aspoň důkladným odbouráním daně z vodní síly umožnil by se teprve úkol včleniti soukromá vodní díla do soustavné elektrisace. Nelze sice přehlížeti technické překážky, které se staví v cestu takovéto spolupráci, avšak nutno poukázati k tomu, že tato otázka byla již s úspěchem řešena na př. v severovýchodních Čechách.

Překážkou, která se staví v cestu, jest daň z vodní síly. Uvážíme-li, že velké elektrárny mohou od drobných podniků kupovati proud za cenu rovnající se asi

spotřebě uhlí na 1 kWh, t. j. asi 10 h za 1 kWh a obnáší-li daň z vodní síly na l dodanou kWh 7. 5 X 1. 7 = 12. 7 haléře, jak nahoře bylo již uvedeno, jest patrno, že by dodavatel proudu pracoval se ztrátou a že tedy předpoklad takové spolupráce, pokavad trvá daň z vodní síly, jest vyloučen.

Avšak i velký průmysl papírenský a lepenkářský, vybudovaný v jižních Čechách, pracuje s ohledem na převahu vodního pohonu s velkými nevýhodami proti témuž průmyslu v jiných územích republiky, kde jest levnější kalorický pohon. Tato nevýhoda se ještě více zvětšuje, srovnáme-li situaci našeho průmyslu papírenského s cizozemským, zejména švédským a německým, kde daň z vodní síly zavedena není.

Podchycení našeho exportu, v němž průmysl papírenský a lepenkářský má velkou důležitost, jest právem pokládáno za nejnaléhavější úkol vlády. K tomu cíli může jako jeden z účinných prostředků vésti úprava daně z vodní síly, která sníží podstatně výrobní náklady.

Z důvodů shora uvedených a ve snaze podchytiti výrobu jižních Čech a jejich vylidňování podávají podepsaní tento návrh na úpravu daně z vodní síly.

Finanční zatížení tímto návrhem nově nevznikne; pokud pak jde o to, že daň dle tohoto návrhu státu méně vynese, bude ztráta tato nahrazena příjmy, jež stát bude míti z nového rozvoje podniků, jež oživí v důsledku nových norem zákonných.

Po stránce formální budiž návrh tento přikázán výboru iniciativnímu a pak rozpočtovému a technicko-dopravnímu.

V P r a z e dne 23. dubna 1934.

Beran, Jaroš, Jos. Tůma, Roudnický, Dietl, Platzer, dr. Hodáč, Jiráček,

Vančo, Škvor, Jan Tůma, Pozdílek, Kaliňák, Prokop, Dorič, dr. Zadina, Petrovič, Dlouhý, de Witte, inž. Novák, inž. dr. Toušek, Špaček, Ježek, Petrovický, Hýbner, Kaufmann, Zierhut, Šmejcová, Bergmann, Zeminová, Knotek, Kaňourek, Macoun, Machník, Bečák, Mrskošová, Kočandrle, Zeman, Zářecký, Bistřický, Dubický,

Křemen, Mašata, dr. Slávik.