Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1934.

III. volební období 10. zasedání.

2533. Odpovědi:

I.	vlády na intenp. posl. K. Procházky, Hádka, Hodinové-Spurné, Novotného, Tylla, Babela
	a soudr. o strašlivé důlní katastrofě na šachtě Nelson III. ve středu dne 3. ledna 1934 (tisk 2459/VI),
II.	min. školství a národní osvěty na interp. posl. dra Hanreicha a druhů o českých menšino-
	vých školách měšťanských v Cbornicích a Stalině (tisk 204/XI),
III.	min. železnic na inrterp. posl. dra Holoty a druhů, aby vlaky pro osobní dopravu byly
	opatřeny záchrannými skřínkami (tisk 2470/XIV),
IV.	vlády na iterp. posl. dra Szulö a druhů o vládním dozoru nud volným užíváním cír-
	kevního majetku římsko-katolického na Slovensku (tisk 1017 / XII),
v.	min. financí na interp. posl. Kejmana a druhů o stížnostech na duchcovský berní úřad
	(tisk 2470/I),
VI.	min. vnitra na interp. posl. Štětky, Dvořáka, Babeta, Toroka, Śliwky a soudr. o surovém
	ztýrání dělníka Svobody na četnické stanici v Bučovicích (tisk 2470/IX).

2533/I.

Odpověď

vlády

na Interpelaci poslanců K. Procházky,

Hádka, Hodinové-Spurné, Novotného,

Tylla, Babela a soudruhů

o strašlivé důlní katastrofě na šachtě

Nelson III ve středu dne 3. ledna 1934

(tisk 2459/VI).

Ad 1. Vláda rozhodla, aby všechny dary došlé pro pozůstalé po obětech katastrofy na dole Nelson III byly soustředěny a použity k nadlepšení a doplnění důchodů přiznaných pozůstalým podle

příslušných sociálně pojišťovacích zákonných ustanovení. Celý výtěžek sbírek bude nyní pozůstalým po obětech katastrofy podle zásad stanovených vládou rozdělen, a to z jedné třetiny vdovám a ze dvou třetím sirotkům; posléze jmenované příspěvky budou spravovány jako sirotčí peníze. Toto usneseni vlády se právě provádí.

Stejně jako se to tiž stalo bezprostředně po katastrofě, povolila také nyní vláda pozůstalým opětovně jednorázovou výpomoc v částce 400 Kč pro každou vdovu a v částce 150 Kč pro každé dítě, kteréžto výpomoci mají pozůstali již v rukou.

Mezitím povolila také Úrazová pojišťovna dělnická vdovám pohřebné podle zákona jim příslušející po 900 Kč a učinila opatření, aby jim byly poukazovány běžné zákonné důchody.

Ad 2. Do vyšetřovací vazby byli vzati všichni obvinění, u nichž uvalení vazby podle zákona bylo odůvodněno. Usnesením radní komory krajského soudu v Mostě, po (případě vrchního soudu v Praze, byli pak z vyšetřovací vazby na kauci pro-

puštěni, když podle názoru soudu pominuly zákonné důvody vazební. V trestním řízení se pokračuje.

Ad 3. Revírní báňský úřad v Mestě vydal

hned po katastrofě nová nařízeni, účinněji čelící proti nebezpečí z uhelného prachu. Z příkazu ministerstva veřejných prací byly zostřeny a, roz-" množeny prohlídky všech uhelných dolů. Mimo to připravuje ministerstvo věřejných prací ješte řadu dalších opatření k ochraně života a zdraví horníků, opatření, jimiž se jednak vytvoří a doplní bezpečnostní předpisy, jednak žádouoně vybaví organisace důlní služby inspekční.

V Praze dne 21. dubna 1934.

Předseda vlády: J. Malypetr, v. r.

2533/II (původní znění).

Odpověď

ministra školství a národní osvěty

na interpelaci poslance dra Hanreicha a druhů

o českých menšinových školách měšťanských, v Obornících a Slatině (tisk 204/XI).

Státní měšťanská škola s československým jazyky, vyučovacím v Obornících byla zřízena koncom roku 1929 aby se dětem československé národnosti z Chorníc a z okolních chudých hor-

ských obcí umožnenilo vyšší školní vzdělání. Zmi-

něnou mešťanskou školu navštěvuje ve školním roce 1933/34 celkem 193 žáků, takže jejího zřízení bylo obzvláště potřeba.

Státní měšťanská škola s československými jazykem vyučovacím ve Slatině nebila dosud otevřena.

Do obecné školy s vyučovacím jazykem německým v Chemicích bylo v letošním, školním roce zapsáno 90 dítek a bylo proto nutno zařídit jejích Vyučování jen ve dvou třídách, V přítomné době navštěvuje uvedenou školu, pouze 89

V Praze dne 10. dubna 1934.

ministr školství a národní osvěty Br. Krčmář, v. r.

2533/III (původní znění)

Odpověď

ministra železnic

na interpelaci poslance dra J. Holoty a druhů,

aby vlaky pro osobni dopravu byly

opatřeny záchrannými skřínkami (tisk

2470/XIV).

Pro první pomoc jsou všechny služebny československých státních drah vybaveny podle svého významu buď velkými nebo malými záchrannými skříněmi po příp. obvazovými skřínkami. Pracovní čety odborů pro udržování tratí jsou vyzbrojeny obvazovými patronami. V hlavních železničních uzlech jsou deponovány záchranné vozy s velkými záchrannými skříněmi a jinými záchrannými pomůckami.

Na některých tratích jsou již ve vlacích zavedeny příruční skřínky s nejnutnějším obvazovým materiálem. Tyto skřínky jsou uloženy ve služebním voze.

Další rozšíření vlakových záchranných skřínek má státní správa železniční ve svém programu.

V Praze dne 28. března 1934.

Ministr železnic: Rud. Bechyně v. r.

2533/IV (původní znění).

Odpověď

vlády

na interpelaci poslance dra G. Szüllö a druhů

o vládnim dozoru nad volným užívaním církevního majetku římsko-katolického na

interperace vytýka vládě neprávem, že podrobila majetek rímsko-katolícké církve v zemi Slovenské a Podkarpatoruské nezákonným omezením. O této věci nevydáva vláda žádnych nařízení: Nařízení, citované v interpelaci (ze dne 30. ledna 1930, č. 45. 168/29 jest jen výnos ministerstva spravedlnosti (otištený ve Věstníku minister-

stva spravedlnosti, roč. 1930, str. 20), který pouze Upozornil knihovní soudy na dosavadní ustanovení o potřebě státního schválení při zcízení (zavazeni) církevního majetku. Že nejde o zavádění nějakých novot, plyne jak ze znění tohoto výnosu, tak i z vysvětlení, které k němu bylo dáno výnosem ministerstva spravedlnosti ze dne 4. května 1931, č. 20225 (otištěného jako sdělení č. 36 ve Věstníku ministerstva spravedlností, roč. 1931, str. 80). Oba výnosy byly vydány proto, že podle zkušeností ministerstva školství a národní osvěty platná ustanoveni o uvedených věcech namnoze upadají v zapomenutí a do pozemkových knih dostaly se tak často zápisy přímo neplatné, což bylo l na Škodu církve samé.

S právním názorem interpelace, že ustanovení, která platila v bývalém Uhersku o zcizováni a zatěžováni majetku církve římsko-katolické, pozbyla v zemi Slovanské a Podkarpatoruské platnosti státním převratem, nemůže vláda souhlasiti. Právní postavení majetku církve římsko-katolické na území Československé republiky se řídí v tomto směru toliko předpisy práva státního.

Podle toho třeba také odmítnouti výtku, že účelem vpředu zmíněného výnosu bylo prejudikovati právní povaze jmění katolické církve nebo podrobiti tento majetek novým omezením, kterým není podroben majetek jiných náboženských společnosti.

V Praze dne 23. dubna 1934.

Předseda vlády: J. Malypetr, v. r.

2533/V.

Odpověď

ministra financi

na interpelaci poslance Kejmara a druhů

o stížnostech na duchcovský berní úřad

(tisk 2470/I).

Provedeným šetřením nebylo potvrzeno, že by berní úřad v Duchcově nejednal s poplatníky podle své povinnosti šetrně, zdvořile a slušně.

Tvrzení interpelace, že berní úřad v Duchcově živnostníkům a obchodníkům z Duchcova, kteří vždy dle svých možnosti správně daně platili, zabavil před vánocemi zboží, toto pak svezl a v neděli předvánoční z volné ruky za poloviční

i podpoloviční ceny prodal, spočívá patrně na nezcela úplné informaci. V tak zvanou »zlatou ne-

děli« (17. prosince 1933) bylo totiž berním úřadem v Duchcově prodáno jediné zboží, zabavené u Františka Wohlraba, obchodníka hračkami a galanterním zbožím v Oseku u Duchcova, při čemž výtěžek činil více než polovinu odhadní ceny, tedy více než činí přípustné nejnižší podání podle § 378 zák. o př. d. ve znění § l zákona č. 1/1933 Sb. z. a n. Zboží jiných živnostníků v ten den prodáváno nebylo.

Jmenovaného Wohlnaba pak nelze považovati za poplatníka, který by dle svých možností správně daně platil, neboť na daňový nedoplatek, dosahující koncem roku 1932 výše téměř 40. 000 Kč, splácel rouně průměrně jen 1. 000 Kč, zatím co jeho manželka koupila během roku 1932 dvě osobni auta a jen za druhé pololetí 1932 splatila na ně téměř 30. 000 Kč.

Obdobné platí i o dalším všeobecném údaji interpelace, že celá řada postižených si stěžuje na způsob provedení prodeje zabaveného zboží, neboť podle prohlášení herního úřadu v Duchcově si dosud nikdo z dlužníků ani ústně ani písemně nestěžoval do provedení zájmu, dražby nebo volného prodeje.

Pokud jde o postup berního úřadu v Duchcově proti jednotlivým poplatníkům, v interpelaci jmenovaným, bylo vyšetřeno toto:

1. U Antonína Vlasáka, knihkupce v Duchcově, který koncem roku 1933 dluhoval daně od roku 1931 a od počátku roku 1932 přes pobídky a upomínky na daně nezaplatil ničeho, provedl berní úřad dne 23. prosince 1933 zájem, při němž byla zabavena pokladní hotovost 1. 795 Kč. V protokole z 12. února 1934 jmenovaný sám uznává, že berní vykonavatel zabavenou hotovost před ním přepočítal, ale že pro rozčilení nebyl sám s to přepočet vykonavatele kontrolovati. Protokol o zájmu podepsal dlužník i oba výkonní orgánové provádějící zájem.

Podle platných předpisů není výkonný orgán ani povinen ani oprávněn vydati dlužníkovi stvrzenku o zabavených penězích a ponechati jakoukoli hotovost nezabavenu k volné jeho disposici. O výši zabavené hotovosti jest pro dlužníka dostatečným průkazním prostředkem zápis v zájemním protokole, který dlužník - jak se i v tomto případě stalo - podpisuje. Potvrzení o zúčtování zabavené hotovosti bylo poplatníkovi odesláno dne 5. ledna 1934 a doručeno dne 9. ledna 1934. Dodatečně bude ještě vyšetřeno, zda výkonní orgánové na žádost Vlasákovu ponechali mu na živobytí pouze 3. 80 Kč s ironickým podotknutím, že »to stačí«. Podle výsledku šetřeni bude proti vinníkům zakročeno.

2. U Josefa Pausche, vetešníka v Duchcově, bylo pro daňové nedoplatky za léta 1926-1930 zabaveno dne 3. března 1931 několik starých gramofonů, většinou značně opotřebovaných. Protože dražby stanovené na 18. července 1931 a 3. prosince 1931 zůstaly bezvýsledný, nařídil berní úřad v Duchcově dne 11. prosince 1931 transferaci a dne 9. září 1932 byl prodán jeden gramofon z volné ruky za 200 Kč. V čem spočívá

podezřetost prodeje gramofonů, se v interpelaci neuvádí a není tudíž možno. blíže se k tomu vyjádřiti.

3. Ke stížností Ferdinanda Wohlraba, obchodníka hračkami a galanteritim zbožím v Oseku, že mu nebylo vydáno potvrzeni na zabavené a. odvezené 'zboží, že přednosta berního úřadu odmítl jeho prosbu, aby zabavené zboží bylo prodáváno v jeho krámě a že následkem toho nemá jistoty, že zboží u něho zabavené se neztratilo a nemá také evidenci o stržených penězích za toto zboží, dlužno především opět poukázati, že podle platných' předpisů příslušná potvrzení nahrazují záznamy v zájemním protokolu dlužníkem podepsané.

Po rozumu ustanovení § 374 zákona o přímých daních má exekuční (berní) úřad volbu místa dražby resp. prodeje a byl tedy přednosta berního úřadu v Duchcově oprávněn, aby zmíněnou žádost dlužníkovu zamítl. Stalo se tak, ježto předchozí dražby v Oseku byly bezvýsledné a bylo lze očekávati, že v Duchcově bude prodej úspěšný. O tom, které ze zabaveného zboží bylo prodáno, a jaký byl čistý výtěžek prodeje, může se poplatník přesvědčiti nahlédnutím do zajentního protokolu, protokolu o prodeji a platenek poštovní spořitelny.

4. Stížnost Františka Runštuka, řezníka v Duchcově, na vysoké daňové předpisy je neodůvodnena, neboť základ jeho daně důchodové nečiní více než 8% přiznané tržby. Odvolání Jeho proti předpisům daně výdělkové a důchodové za raky 1930 a 1931 nejsou sice dosud vyřízená, ale současně ukládá se zemskému finančnímu ředitelství v Praze, aby se postaralo o urychlené jejich vyřízení. Tvrzeni. interpelace, že Runštuk od r. 1927 zaplatil již na dani výdělkové a důchodové asi 150. 000 Kč, není správné. Jmenovaný je v Duchcově samostatně zdaňován od r. 1929, před tím nebyl samostatně výdělečně činný, jsa zaměstnán u svého tchána Antonína Meisnera. V letech 1930 až 1933 zaplatil na daně celkem okolo 60-000 Kč. Ke stížnosti do zabaveni částek 2. 600 Kč, 170 Kč a 220 Kč bez možnosti přepočítání a vydáni stvrzenek uvádím, že podle protokolu, sepsaného se jmenovaným dne 10. února 1934, týž prohlásil, že při žáhnu částky 2. 600 Kč peníze nejdříve sám přepočítal a po té je přepočítali berní vykonavatelé.

Pokud se týče povinnosti berních vykonavatelů k vydávání potvrzení n zabavení hotových peněz, poukazuji na svou odpověď svrchu v případe Antonína Vlasáka. Protokol o zabavení Částky 2. 600 Kč podepsal Runštuk sám. protokol o zabavení ostatních hotovostí podepsala jeho manželka.

Z uvedeného vysvítá, že postup orgánů berního úřadu v Duchcově proti uvedeným daňovým dlužníkum nebyl nikterak krutý a nedovolený, nýbrž odpovídal platným předpisům.

K otázce, zda berní vykonavatel Václav Havel hodí se pro svou minulost k zabavování a přijímání hotových peněz, sděluji, že podle šetře-

ní a výpovědi jemu nadřízených orgánů, je jmenovaný velmi svědomitý a., spolehlivý a výkonnou službu exekuční zastává k naprosté spokojeností. Dosud nebyla na jeho činnost stížností ani ústnich ani písemných a nebylo důvodu pochybovati o, jeho naproste, bezúhonnosti a svědomitosti.

V Praze dne 21. dubna 1934.

Ministr financí: Dr. Trapl, v. r.

2533/VI.

Odpověď

ministra vnitra

na interpelaci poslanců Štětky, Dvořáka, Babela, Töröka, Šliwky a Soudruhů

o surovém ztýrání dělníka Svobody na

četnické stanici v Bučovicích (tisk

2470/IX).

Při pátráni po pachateli krádeže ořechových dýh, spáchané ve skladišti fy D. Drucker v Bučovicích, vyšly na jěvo okolnosti, které odůvodňovaly podezřeni, že skladník této firmy, Josef Svoboda, má na zmínené krádeži nějaké účastenství, po případě, že ví o jejím pachateli. Byl proto dne 11. ledna 1934 vyslechnut Štábním strážmistrem. Jurníkem na četnické stanici v Bučovicích.

Štábní strážmistr Jurník popřel rozhodně tvrzení, že by byl při výslechu jakýmkoli způsobem Svobodu týral, a prohlásil je za nepravdivá. Štábní strážmistr Vlček, který byl po dobu výslechu na stanici přítomen a mohl jeho postup sledovati, udal, že neviděl ani neslyšel, že by Svobodovi bylo nejak ublíženo. V lékařském vysvědčení, které si Svoboda vyžádal, je toliko uvedeno, že možnost zranění ranami gumové masy, jak Svoboda udal, je nevyloučena.

Věc byla odevzdána vojenskými justičním úřadům k dalšímu řízení. Podlé jeho výsledku bude eventuelně další zařízeno.

Používání nezákonných prostředků proti předvedeným a zatčeným jest jak četnictvu tak policii zakázáno a každá konkrétní stížnost na hrabe zacházení bezpečnostních orgánů jest podrobena přísnému šetření.

V. Praze dne 23. dubna 1934.

Ministr vnitra: Dr. Černý, v. r.

Překlad ad 2533/II.

Antwort

des Ministers für Schulwesen und Volkskultur

auf die Interpellation des Abgeordneten Dr. Hanreich und Genossen,

betreffend čechische Minderheitsbürgerschulen in Kornitz und Schlettau (Druck 204/XI).

Die staatlich« Bürgerschule mit čechoslovakischer Unterrichtssprache in Komitz ist Ende 1929 errichtet worden, um dem Kindern čechoslovakischer Nationalität aus Kornitz und den umliegenden armen Gebirgsgemeinden eine höhere Schulbildung zu ermöglichen. Die erwähnte Bürgerschule wird im Schuljahre 1933/34 im ganzen von 193 Schülern besucht, sodass ihre Errichtung besonders notwendig war.

Die staatliche Bürgerschule mit čechoslovakischer Unterrichtssprache in Schlettau ist bisher nicht eröffnet worden.

In die Volksschule mit deutscher Unterrichtssprache in Kornitz wurden im heurigen Schuljahre 90 Kinder eingeschrieben und es ergab sich daher die Notwendigkeit, den Unterricht derselben nur in zwei Klassen einzurichten. Gegenwärtig besuchen die genannte Schule nur 89 Schüler.

Prag, am 10. April 1934.

Der Minister für Schulwesen und Volkskultur: Dr. Krčmář, m. p.

Překlad ad 2533/III.

Válasz

a vasutügyi minisztertől

dr. Holota képviselő és társai interpellációjára

a személyszállító vonatoknak mentőszekrényekkel való felszerelése tárgyában (2470/XIV. nysz. ).

A csehszlovák államvasutaknak valamennyi szolgálati helye az első segély nyújtása céljából jelentőségének mértékéhez képest nagyobb vagy

kisebb mentöszekrényekkel, illetőleg kötszeres szekrényekkel van felszerelve. A pályatest fentartására rendelt munkaosztagok kötszerpatronokkal vannak ellátva. A főbb vasúti gócpontokban nagy mentöszekrényekkel és egyéb mentöszerekkel felszerelt mentőkocsik vannak készenlétben.

Egyes vonalszakaszokon már a vonatokban a legszükségesebb kötszeranyaggal ellátott kéziszekrények altnak rendelkezésre. A szekrények a szolgálati kocsiban vannak elhelyezve.

Az államyasuti igazgatás programmjába vette, hogy a varnatoknak mentöszekrényekkel való folytatólagos felszerelését kiszélesbíti.

Praha, 1934. március 28. -án.

A vasutügyi miniszter: Bechyně s. k.

Překlad ad 2533/IV.

Válasz

az összkormánytól

dr. Szüllö képviselő és társai interpellációjára

a szlovenszkói róm. kat. egyházi vagyon

használata felett gyakorolt kormányfelü-

gyelet tárgyában (1017/XII. nysz. ).

Az interpelláció a kormánnyal szemben jogtalanul azt a kifogást emeli, hogy a szlovenszkói és podkarpatszka-ruszi róm. kat. egyházi vagyont korlátozásoknak vetette alá. Az interpellációban idézett rendelet (1930. január 30. -i 45. 168/29. sz. ) csupán az igazságügyi minisztérium kiadványa (megjelent e minisztérium hivatalos közlönyében »Věstník ministerstva spravedlnosti« 1930. évf. 20. old. ), amelyben a telekkönyvi biróságokat az egyházi vagyon elidegenítéséhez (megterheléséhez) szükséges állami jóváhagyásról szóló s ezideig fenálló rendelkezésre figyelmeztette. Hogy semmiféle újdonság bevezetése szóban nem forog, az úgy az idézett kiadmány szövegéből, valamint ahhoz az igazságügyi minisztérium által 1931. májuz 4. -én 20. 255. sz. alatt (megjelent mint tudósítás az igazságügyi minisztérium fentmegnevezett közlönyében, 1931. évf., 36. sz., 80. old. ) kiadott magyarázatból is kiviláglik. Mindkét kiadmány az okból bocsáttatott ki, minthogy az érintett ügyekről szóló rendelkezések az iskola- és nemzetmüvelödésügyi minisztérium tapasztalatai szerint többnyire feledésbe merülitek, úgy hogy a

telekkönyveikbe gyakran egyenesen érvénytelen bejegyzések is kerültek, ami magának az egyháznak is kárára volt.

Az Interpelláció ama jogi nézetével, hogy a róm. kát. egyházi vagyon elidegenítéséről és megterheléséről a volt Magyarországom fenállott rendelkezéseik Szlovenszkón és PodkarpatszkaRuszban az államfordulattal érvényüket vesztették, a kormány magát nem azonosíthatja. A római katolikus egyház Csehszlovák köztásasás területén létező vagyonának jogállása e tekintetbem csupán az államjog rendelkezései szerint igazodik.

Eszerint el kell utasítani ama kifogást is, hogy a fentidézett kiadmánynak az volt a célja, hogy a katolikus egyházi vagyon jogi jellegének prejudikáljon vagy hogy azt oly korlátozásuknak vesse alá, amelyeiknek más vallásos társulatok vagyona alávetve nincsen.

Praha, 1934. április 23. -án.

A kormány elnöke: Malypetr s. k.