Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1934.
III. volební období. 10. zasedání.
2528.
Zpráva
výboru ústavné právního
o usnesení senátu Národního shromáždění republiky Československé (tisk 2479) o vládním návrhu zákona (tisk sen. 1040 a 1154),
kterým se mění některá zákonná ustanovení o trestu smrti a o doživotních
trestech na svobodě.
Ústavně právní výbor poslanecké sněmovny uznávaje potřebu, aby v tak závažné otázce trestního práva jako jest rozsah trestu smrti, bylo právo ve všech oblastech československé republiky co nejdříve sjednoceno, přiklonil se k důvodům vládního návrhu a schválil proto usnesení senátu Národního shromáždění republiky československé o tomto návrhu i se změnami,
které usnesení senátu ve vládním návrhu učinilo, takže doporučuje poslanecké sněmovně, aby přijala usnesení senátu Národního shromáždění republiky československé (číslo tisku 2479), kterým se mění některá zákonná ustanovení o trestu smrti a o doživotních trestech na svobodě v připojeném znění.
V Praze, dne 15. března 1934.
Dr Josef Mareš v. r.,
místopředseda.
Dr. Jaroslav Stránský v. r.,
zpravodaj.
Zákon
ze dne .............................................
o ukládání trestu smrti a o doživotních trestech.
Národní shromáždění republiky československé usneslo se na tomto zákoně:
§ 1.
(1) Namísto trestu smrti uvedeného v zákoně uloží soud trest těžkého žaláře (káznice) doživotního nebo dočasného od patnácti do
třiceti let, jsou-li polehčující okolnosti tak závažné, že by trest smrti byl nepřiměřené přísný.
(2) Byl-li na osobách a za okolností uvedených v § 7 zákona na ochranu republiky ze dne 19. března 1923, č. 50 Sb. z. a n., spáchán zločin vraždy, může soud místo trestu smrti uložiti toliko doživotní těžký žalář (káznici).
§ 2.
(1) K podmíněnému propuštění z trestu doživotního a k přeložení do přechodného trestního ústavu z trestu doživotního vyžaduje se uplynutí stejné doby jako u dočasného trestu třicetiletého.
(-) O podmíněném propuštění z trestu na svobodě, ve který byl změněn trest smrti rozhodnutím presidenta republiky, a o přeložení do přechodného trestního ústavu z takového trestu platí obecná zákonná ustanovení o podmíněném propuštění z trestu a o přeložení do přechodného trestního ústavu, ačli v rozhodnutí, jímž byl trest smrti změněn v trest na svobodě, se neustanovuje jinak.
§3 S.
(1) Byl-li obviněný uznán vinným zločinem, na který zákon stanoví trest smrti, budiž v řízení před soudy porotními po závěrečných řečech stran k otázce trestu a před tím, než se porotní soudní sbor odebere k poradě o rozsudku, konáno společné tajné seděni porotního soudního sboru s porotou za přítomnosti zapisovatele a v nepřítomnosti jiných osob. V tomto seděni je každý porotce oprávněn, nikoliv však povinen, vysloviti se o tom, jaký trest by měl býti uložen obviněnému, a uvésti důvody svého mínění. Projevy porotců buďtež zapsány do poradního protokolu.
(2) Rozhodnouti o tom, jsou-li tu podmínky uložení trestu na svobodě místo trestu smrti, jakož i o výši trestu na svobodě, který by se měl uložiti místo trestu smrti, náleží porotnímu soudnímu sboru samému.
§ 4.
(t) Důvodem zmatečnosti rozsudku je také, že
1. soud namísto trestu smrti uložil trest na svobodě, ačkoliv tu není tak závažných polehčujících okolností, že by trest smrti byl ne* přiměřeně přísný,
2. soud namísto trestu smrti neuložil trest na svobodě, ačkoliv tu jsou tak závažné polehčující okolnosti, že by trest smrti byl nepřiměřeně přísný.
(2) O důvodech zmatečnosti uvedených v odstavci l platí, co ustanovují zákony o důvodu zmatečnosti uvedeném v § 281, č. 11, § 344, č. 12 byv. rak. tr. ř. a v § 385, č. 3 byv. uh. tr. ř.
§ 5.
(1) Odvoláním lze odporovati rozsudku také z toho důvodu, že trest na svobodě uložený na místě trestu smrti není přiměřený. To platí i tehdy, když v zemi Slovenské a Podkarpatoruské jde o rozsudek soudu porotního nebo soudu vrchního.
(2) O odvolání z důvodu uvedeného v odstavci l rozhodne nejvyšší soud, vyslechna generálního prokurátora, a to v seděni neveřejném.
(3) Bylo-li proti rozsudku podáno odvolání také z jiného důvodu, než který je uveden v odstavci l, rozhodne nejvyšší soud také o tomto odvolání. Jde-li však v takovém případě o rozsudek krajského soudu v zemi Slovenské nebo Podkarpatoruské, rozhodne o odvolání vrchní soud.
§ 6.
Jestliže soud rozhodující o opravném prostředku podaném z důvodů, uvedených v § 4, odst. l nebo v § 5, odst. l, sníží trest ve prospěch jednoho obviněného z důvodu, který prospívá také spoluobviněnému, má postupovati z úřední povinnosti tak, jakoby i tento spoluobviněný podal opravný prostředek proti výroku o trestu.
§ 7.
(1) Trest smrti nesmí býti vykonán, dokud president republiky nerozhodl, že odsouzenému milost neudili.
(2) Byl-li obviněný odsouzen k trestu smrti, usnese se soud hned po prohlášení rozsudku v neveřejném sedění, vyslechna veřejného žalobce, o tom, zda doporučuje odsouzeného milosti, jakož i o tom, jaký trest by byl přiměřený, kdyby se mu jí dostalo. Byl-li rozsudek ukládající trest smrti vynesen teprve vrchním soudem, náleží činiti usnesení tomuto soudu samému po slyšení vrchního prokurátora.
(3) Protokol sepsaný o tomto seděni předloží předseda i se spisy nejvyššímu soudu, i když proti rozsudku nebyl podán opravný prostředek. Nejvyšší soud zašle spisy, když rozsudek ukládající trest smrti nabyl právní moci, ministru spravedlnosti a připojí svůj posudek, na němž se usnese v neveřejném seděni vyslechna generálního prokurátora. To se stane též, uložil-li trest smrti teprve nejvyšší soud. Ministr spravedlnosti předloží spisy se svým návrhem presidentu republiky.
(4) Rozhodoval-li o opravném prostředku proti rozsudku ukládajícímu trest smrti také vrchní soud, připojí také tento soud svůj posudek, na němž se usnese v neveřejném seděni vyslechna vrchního prokurátora.
§ 8.
Ustanovení §§ l, 4 až 6 tohoto zákona nelze užíti v řízení před soudy stannými. Ustanovení § 7 platí v řízení před těmito soudy jen tehdy, když to bylo zároveň s prohlášením stanného práva nebo později vyhlášeno; usnesení stanného soudu budiž v takovém případě předloženo s návrhem ihned přímo ministru spravedlnosti.
§ 9.
Ustanovení tohoto zákona platí v řízení před vojenskými soudy s těmito odchylkami:
1. § l se nevztahuje na případy uvedené v § 309, odst. l, č. l vojenského trestního řádu (zákona ze dne o. července 1912, č. 131 ř. z., a zák. čl. XXXIII/1912);
2. výroku, jímž byl uložen trest smrti nebo jímž byl místo trestu smrti uložen trest na svobodě (§ l tohoto zákona a § 309, odst. l, č. l voj. tr. ř. ) lze čeliti, není-li dán důvod zmatečnosti uvedený v § 358, č. 11 voj. tr. ř., odvoláním, v němž lze uplatňovati důvody uvedené v § 4, odst. l a v § 5, odst. l; jinak platí o tomto odvolání, co ustanovuje třetí titul devatenácté hlavy vojenského trestního řádu;
3. na místo nejvyššího soudu a generálního prokurátora nastupuje v případě § 7, odst. 3 nejvyšší vojenský soud a generální vojenský prokurátor a na místo ministra spravedlnosti (§7, odst. 3, § 8) ministr národní obrany.
§ 10. (1) Zrušují se:
§§ 91 a 92 trestního zákona čl. V/1878, pokud jednají o změně trestu smrti,
§§ 10 a 16 zákona ze dne 17. října 1919. č. 562 Sb. z. a n., o podmíněném odsouzení a o podmíněném propuštění, pokud stanoví jinou dobu, jejíhož uplynutí je třeba k podmíněnému propuštění z trestu doživotního a k přeložení do přechodného trestního ústavu z trestu doživotního, než tento zákon,
§ 28, odst. 4 zák. č. 50/1923 Sb. z. a n.,
§ 341 býv. rak. tr. ř" §§ 496 až 500 býv. uh. tr. ř. a § 313, § 356, odst. 3, § 375, odst. 3 a § 383 voj. tr. ř. se změnami a doplňky podle čl. V a XLVIII zákona ze dne 19. prosince 1918, č. 89 Sb. z. a n., jímž se prozatímně mění některá ustanovení vojenského trestního řádu.
(2) Ustanovení §§ 18 a 25 novely o soudech porotních zák. čl. XIII/1914 o volbě zástupců poroty a jejich účasti při vynesení rozsudku neplatí, byl-li obviněný nebo některý ze spoluobviněných uznán vinným zločinem, na který zákon stanoví trest smrti.
§ 11
(1) Tento zákon nabude účinnosti za patnáct dnů po vyhlášení a budiž ho užito i na tresty na svobodě již vykonávané. Pokud však pro podmíněné propuštění z trestu a pro přeložení do přechodného trestního ústavu z doživotních trestů, které byly pravoplatně uloženy přede dnem účinnosti tohoto zákona, platila ustanovení mírnější, budiž užito ustanovení dosavadních.
(2) Nebylo-li ještě rozhodnuto, zda se udílí milost osobě, která přede dnem, kdy tento zákon nabude účinnosti, byla odsouzena k trestu smrti, rozhodne nejvyšší soud po právní moci rozsudku v neveřejném seděni, vyslechna generálního prokurátora a řídě se ustanovením § l, zda a jaký trest na svobodě ukládá místo trestu smrti; neuloží-li nejvyšší soud místo trestu smrti trest na svobodě, má postupovati podle § 7, odst. 3 tohoto zákona.
(3) Zákon tento provedou ministři spravedlnosti a národní obrany.
Státní tiskárna v Praze. - 1293-34.