Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1934.

III. volební období. 10. zasedání.

2520. Vládní návrh.

Zákon

ze dne............. ...........................................1934,

jímž se dočasně zrušují zkoušky dospělosti externích kandidátů na učitelských

ústavech.

Národní shromážděni republiky československé usneslo se na tomto zákoně:

§1.

Vysvědčení dospělosti pro školy obecné mohou v době účinnosti tohoto zákona (§4, odst. 1) nabýti po splnění ostatních předepsaných podmínek toliko ti, kdož absolvovali některé veřejné nebo práva veřejnosti požívající učiliště, zřízené ke vzdělávání učitelstva národních škol, a to skutečnou návštěvou, jde-li pak o ústavy vícetřídní, skutečnou návštěvou alespoň nejvyššího ročníku.

§2.

Po dobu účinnosti tohoto zákona pozbývá platnosti § 41, odst. 1 zákona ze dne 14. května 1869, č. 62 ř. z., jímž se ustanovují pravidla vyučování na školách obecných, ve znění zákona ze dne 2. května 1883, č. 53 ř. z., jakož i všechna v jiných předpisech obsažená ustanovení o zkouškách dospělosti externích kandidátů na učitelských ústavech.

§3.

Zákon tento platí pro celé území republiky československé, v zemi Podkarpatoruské však jen, dokud zákon jejího sněmu v mezích jeho působnosti neustanoví jinak.

§4.

(1) Zákon nabude účinnosti dnem 1. září 1934, v zemi Podkarpatoruské však později dnem a v rozsahu, jež určí vládní nařízení., a pozbude účinnosti dnem, jejž určí vláda nařízením.

(2) Zákon se nevztahuje na externí kandidáty, konající nebo podle platných předpisů opakující zkoušku učitelské dospělosti, k níž byli připuštěni přede dnem účinnosti tohoto zákona.

(3) Zákon provede ministr školství a národní osvěty.

Důvodová zpráva.

I. Omezení externích zkoušek dospělosti na ústavech učitelských jako nutnost po stránce pedagogicko-didaktické a sociální.

Externí zkoušky dospělosti na ústavech učitelských byly zavedeny § 41, odst. 1 zákona ze dne 14. května 1869, č. 62 ř. z., jenž stanoví: "Kdo nepodnikl a nevykonal kurs učebny na některém ústavě učitelském právo veřejnosti majícím, může sobě, vyplniv 19 let věku svého, zjednati vysvědčení dospělosti (§ 38, odst. 1), jestliže vykázav se o ostatních požadavcích zákonných (§ 32, odst. 1), složí zkoušku na některém státním ústavě učitelském".

Podle ustanovení řečeného zákona a § 64 nařízení bývalého ministra kultu a vyučování ze dne 31. července 1886, č. 6031 (Věstník 1886, č. 50), kterým se vyhlašuje změněný organisační statut pro ústavy ke vzdělání učitelů, jakož i příslušných prováděcích výnosů bývalého ministerstva kultu a vyučování a ministerstva školství a národní osvěty mohou konati externí zkoušky dospělosti na učitelských ústavech kandidáti, kteří dosáhli věku nejméně 19 let, prokáží-li se lékařským vysvědčením o tělesné způsobilosti pro učitelský úřad, vysvědčením o mravní zachovalosti a půlroční hospitací na národní škole. Jen s povolením ministerstva školství a národní osvěty mohou býti připuštěni k této zkoušce kandidáti, kteří neprokázali vzdělám alespoň ze IV. třídy školy měšťanské nebo

z nižší školy střední, jakož i kandidáti, kteří v roce, ve kterém se k této zkoušce přihlásí, dosáhnou nejméně 30 let svého věku. Podle předběžného vzdělání lze externí kandidáty rozděliti ve tři skupiny, a to:

a) kandidáty, mající vysvědčení dospělosti ze střední školy,

b) kandidáty s vysvědčením z odborných škol, na př. obchodní akademie, vyšší průmyslové školy, školy zemědělské a lesnické a p., a

c) kandidáty se vzděláním nižším.

Pro kandidáty s vysvědčením dospělosti ze střední školy (gymnasia, reálného gymnasia, reformního reálného gymnasia a reálky) je předepsána jen doplňovací zkouška dospělosti na ústavech učitelských, při níž jsou zejména osvobozeni od ústní a písemné zkoušky z předmětů, z nichž mají známku na vysvědčení dospělosti ze střecní školy. Výjimečně a se svolením ministerstva školství a národní osvěty mohou obdržeti kandidáti s vysvědčením dospělosti z odborných škol dispens od zkoušky z některého předmětu, z něhož mají známku na vysvědčení dospělosti. Ostatní externí kandidáti konají zkoušku dospělosti v plném rozsahu.

Podle statistiky počet kandidátů, kteří konají externí zkoušky dospělosti na učitelských ústavech, ustavičně vzrůstá. Tak v zemi české, Moravskoslezské a Slovenské přihlásilo se ke zkouškám dospělosti na učitelských ústavech:

Vzrůstajícím počtem externích kandidátů jsou ohrožováni ve své existenci interní kandidáti, jejichž vzdělání vyžaduje nejen většího nákladu, nýbrž kteří jsou také nesporně pro učitelský úřad lépe připraveni než kandidáti externí. Tito kandidáti, zejména s nižším předběžným vzděláním, prokazují velmi slabé výsledky při zkoušce dospělosti a zatěžují zkušební komise prací, která není nikterak úměrná dosaženým výsledkům. Soukromé studium nemůže nikdy nahraditi řádnou návštěvu školy a učitelská prakse kandidátů v učitelských ústavech, v abiturientských kursech při nich a v pedagogických akademiích nemůže býti nikdy nahrazena jakoukoliv hospitací na obecné škole, konanou většinou bez kontroly a patřičného návodu. Externí žáci mají velmi málo porozumění pro pracovní metody žákovské, testování a jiné soudobé reformní snahy na poli pedagogicko-didaktickém.

Proto také příprava externistů, zejména těch, kteří nenavštěvovali žádné střední školy, bývá nedostatečná, o čemž svědčí statistika reprobovaných kandidátů při zkoušce dospělosti na učitelských ústavech. Tak na př. v roce 1933 vykonalo v republice Československé (mimo zemi Podkarpatoruskou) z 2231 interních kandidátů 2162, t. j. 96. 9%, kdežto z 2746 externistů jen 1734, t. j. 63. 2% zkoušku dospělosti.

Mimo to mluví pro dočasné zrušení externích zkoušek dospělosti na ústavech učitelských hlavně nadbytek kandidátů učitelství, který se jeví v přítomné době v zemi české a Moravskoslezské přímo

hrozivě. Počet kandidátů učitelství hlásících se o učitelská místa stále vzrůstá, kdežto potřeba nových učitelů ustavičně klesá následkem poklesu natality v některých krajích, jakož i tím, že se nezřizují nové školy a že přirozený odchod učitelstva do výslužby je poměrně nepatrný. Také ustanovení § 5, odst. l zákona ze dne 13. července 1922, č. 226 Sb. z. a n., podle něhož se snižuje největší počet dětí ve třídě do školního roku 1932/33, nedává již možnosti dalšího postupného rozmnožování počtu učitelských míst na obecných školách. V roce 1933 bylo na všech ústavech v republice Československé aprobováno 4170 kandidátů učitelství, včetně externích, ačkoliv roční potřeba nového učitelstva činí asi 2000. Počátkem školního roku 1933/34 mohlo býti umístěno v zemi české jen 21 československých a 62 německých kandidátů, v zemi Moravskoslezské 103 českoslovenští a 6 německých kandidátů učitelství. Na českých menšinových školách národních mohlo býti umístěno počátkem školního roku 1933/34 z přihlášených 991 kandidátů učitelství jen 45, t. j. 4. 5%.

Pokud jde o zemi Slovenskou, není sice dosud úplně kryta potřeba učitelstva na obecných školách, avšak počet nezkoušených kandidátů vyučujících výpomocně na školách se oproti minulým letům již značně zmenšil. Pro další potřebu učitelstva v zemi Slovenské postačí již kandidáti, kteří vyjdou z 12 československých učitelských ústavů a státní československé pedagogické akademie v Bratislavě, z maďarských poboček s abiturientským kursem při státním československém koedukačním ústavě uči-

telském v Bratislavě, z římskokatolického maďarského ženského ústavu učitelského tamtéž, jakož i z řeckokatolického koedukačního ústavu učitelského v Prešově.

II. Poznámky k jednotlivým paragrafům návrhu zákona.

K§1.

účelem zákona je dočasně odstraniti zkoušky dospělosti externích kandidátů na učitelských ústavech. Proto se vyžaduje, aby ti, kdo zamýšlejí vykonati zkoušku dospělosti, skutečně absolvovali některé veřejné nebo práva veřejnosti požívající učiliště, zřízené ke vzdělám učitelstva národních škol. Od účinnosti tohoto zákona mohou tudíž po úspěšně vykonané zkoušce nabýti vysvědčení dospělosti pro školy obecné jen absolventi učitelských ústavů, zřízených podle ustanovení § 26 zákona ze dne 14. května 1869, č. 62 ř. z., absolventi abiturientských kursů při řečených ústavech, jakož i absolventi stávajících pedagogických akademií v Praze, Brně a Bratislavě.

Aby však bylo umožněno konati řečenou zkoušku také těm abiturientům středních škol, kteří nevstoupili do abiturientského kursu ani do výše zmíněných pedagogických akademií, ale kteří byli přijati podle ustanovení § 16, odst. 2 organisačního statutu ústavů učitelských ze dne 31. července 1886, č. 6031, do IV. ročníku učitelských ústavů, byl vložen na konci § l dodatek "skutečnou návštěvou alespoň nejvyššího ročníku". V tomto ustanovení jsou mimo již uvedené abiturienty středních škol zahrnuti také žáci, kteří se vzdělávali na jiných školách nebo soukromě a kteří po vykonané zkoušce byli přijati podle § 16, odst. 1 řečeného organisačního statutu do některého vyššího ročníku učitelského ústavu.

K § 2.

Dočasné zrušení externích zkoušek dospělosti na učitelských ústavech se týká § 41, odst. 1 zákona č. 62 ai 1869 ř. z., platného v důsledku ustanovení zákona ze dne 27. května 1919, č. 293 Sb. z. a n., také na Slovensku, po případě v zemi Podikarpatoruské, jakož i všech předpisů, vydaných o jeho provedení, zejména příslušných odstavců § 64 organisačního statutu ústavů učitelských, vydaného nařízením bývalého

ministra kultu a vyučování ze dne 31. července 1886, č. 6031, Věstník 1886, č. 50. Zrušením ustanovení § 41, odst. 1 zákona č. 62/1869 ř. z. zrušují se dočasně eo ipso i všechna nařízení a výnosy bývalého ministra kultu a vyučování, jakož i všechny výnosy ministerstva školství a národní osvěty, které upravují a doplňují předpisy o externích zkouškách dospělosti na učitelských ústavech.

K § 3.

Ustanovení § 3 se uvádí vzhledem k ústavoprávnímu postavení země Podkarpatoruské.

K § 4.

Aby dočasným zrušením externích zkoušek dospělosti na učitelských ústavech neutrpěli ve své důvěře v právní řád hmotné újmy externí (kandidáti, kterým zemskými školními úřady byla již povolena předepsaná hospitace na národních školách, po případě kterým byly ministerstvem školství a národní osvěty již uděleny různé úlevy při externí zkoušce dospělosti v hlavním (letním) období 1934, stanoví se počátek účinnosti tohoto zákona na 1. září 1934. Do té doby budou moci vykonati také zkoušku dospělosti na učitelských ústavech externí kandidáti, kteří v hlavních prázdninách dosáhnou předepsaného věku 19 let, jakož i kandidáti, kteří pro neúspěch z jednoho předmětu při zkoušce dospělosti v hlavním období 1934 budou konati po prázdninách opravnou zkoušku. Externí kandidáti, kteří v řečeném období budou reprobováni, mohou opakovati zkoušku po roce, přihlásí-li se k této zkoušce v reprobačním termínu. Vzhledem k možným pochybnostem, zdali tuto zkoušku mohou opakovati řečení kandidáti, jakož i ti, kdož zkoušku opakují po několikáté, nebo po případě na základě dřívějšího povolení konají zkoušku již v době účinnosti tohoto zákona, byl do § 4 vložen odstavec 2.

Výjimku z počátku účinnosti zákona je třeba učiniti pro zemi Podkarpatoruskou, a to vzhledem k zvláštním poměrům v této zemi, kde jsou tři ústavy učitelské s podkarpatoruským jazykem vyučovacím. Tyto ústavy nestačí na doplňování učitelského dorostu, takže na tamních národních školách jsou ustanovováni dosud i učitelé-cizozemci, aby se vyhovělo potřebě učitelů pro

nově zřizované školy. Externí zkoušky dospělosti pro obecné školy s vyučovacím jazykem podkarpatoruským bude tudíž nutno dále ponechati.

Zrušení externích zkoušek dospělosti na učitelských ústavech je myšleno jen jako opatření prozatímní, které bude odvoláno vládním nařízením, jakmile bude odstraněn nadbytek kandidátů učitelství.

III. Finanční dosah zákona.

Zrušením externích zkoušek dospělosti na učitelských ústavech nezatěžuje se nikterak přímo státní rozpočet novým vydáním.

IV. Závěr.

Přechodné odstranění zkoušek dospělosti externích kandidátů na ústavech učitelských přispěje velkou měrou k řádné přípravě učitelského dorostu na učitelské povolání a zvýší tak úroveň učitelského vzdělání, jež se projeví i ve zvýšené kvalitě výchovné a vyučovací práce učitelské a vyučovacích výsledků u žactva na národních školách. K tomuto blahodárnému účinku na výchovu národní se přidruží i snížení nadprodukce učitelstva a zastaví se stoupající jeho nezaměstnanost, což má také nemalý význam po stránce sociálního vývoje v republice československé.

V Praze dne 14. března 1934.

Předseda vlády:

J. Malypetr v. r.

Ministr školství a národní osvěty: Dr. Krčmář v. r.