Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1934.

III. volební období. 10. zasedání.

Překlad.

2519.

Návrh

poslanců Jaksche, Macouna, Hackenberga, Schweichharta a soudruhů, aby byl podán zákon ku podpoře vnitřní kolonisace.

Podepsaní navrhují:

Poslanecká sněmovno, račiž se usnésti:

Vláda se vybízí, aby co nejrychleji předložila návrh zákona o zřizování domovin pro nezaměstnané, který by vycházel z těchto zásad:

1. V průmyslových oblastech budiž z veřejných peněz podporováno zřizování domovin s domovními zahrádkami, v zemědělských oblastech domovin s polními zahrádkami.

2. Domovní zahrádky nechť zaujímají s příchody a domovní parcelou podle jakosti půdy, která jest k disposici, plochu 1000-2000 m2, polní zahrádky 1/3-l ha.

3. Hlavním cílem akce jest usilovati o usazení nezaměstnaných a o částečné samozásobování osadníků zeleninou, ovocem a brambory, jakož i umožniti, aby mohli chovati drobná zvířata a včely, dále aby si osadníci s dalekosáhlou vzájemnou svépomocí mohli ihned nebo později zříditi vlastní domov.

Domoviny buďtež osadníkům nejdříve pronajaty a po konsolidaci kolonisačního díla převedeny do družstevního vlastnictví osadníků.

4. Nositeli kolonisačního díla jsou obce. Jejich povinností jest postarati se o půdu, zařizovací plány, dále o materiál potřebný ke zřizování zahrad, cest a zavodňovacích zařízení. Nezaměstnaní, kteří by mohli býti usazeni, spojí se pod dozorem obcí v pracovní družstva, která buďtež po několikaleté zkušební době přeměněna v družstva kolonisační. Tam, kde jde o rekultivaci ploch zničených dolováním nebo kde dlužno provésti zdělání půdy dosud neplodné, mohou se obce podle okresů nebo obvodů spojiti v kolonisační svazky, které pak ve stejné míře jako jednotlivé obce působí jako nositelé kolonisačního díla.

5. Pokud obce nebo kolonisační svazky nemají dosti vlastní půdy pro kolonisaci nebo pro ni nemohou dlouhodobými smlouvami získati najatou půdu, podporuje stát zajištění kolonisační půdy:

a) přidělováním zbytkových statků z pozemkové reformy, neschopných života;

b) postoupením od správy státních statků neplodných nebo k intensivnímu zdělání vhodných pozemků, které nejsou nezbytnou součástkou racionálního hospodaření zemědělského nebo lesního;

c) poskytováním zlevněných úvěrů k nabývání kolonisační půdy obcemi a kolonisačními svazy;

d) osvobozením od poplatků při koupi kolonisační půdy;

e) zákonným ustanovením, že obce a kolonisační svazy mají kupní právo při exekučních dražbách pozemků, a to přistoupí-li na nejvyšší nabídku;

f) zákonným ustanovením, že obce nebo kolonisační svazy mají právo vyvlastňovati kulturní pozemky více než 3 léta ležící úhorem nebo zpustošené (oblasti hornické) nebo pozemky prokazatelně získané ke spekulačním účelům.

6. Stát podporuje vnitřní kolonisaci, pokud jde o zařizování zahrad, zdělávání a intensivní zdělání pozemků, poskytováním mzdového příspěvku ve výši polovice v místě obvyklé denní mzdy podle zásad produktivní péče o nezaměstnané. (Článek IV zákona ze dne 5. června 1930,

č. 74 Sb. z. a n. ) Pokud jde o současné nebo pozdější zřízení bytů, může býti státní podpora poskytnuta buď ve formě tohoto mzdového příspěvku nebo ve formě příspěvku podle ustanovení státní stavební péče pro nejmenší byty. Zásadně budiž státní podpora poskytována jen těm kolonisačním podnikům, které se podnikají s hlediska současného nebo pozdějšího usazení, při čemž lze i v subvenčních podmínkách pamatovati na postupnou výstavbu kolonisačních domků podle jednotného plánu.

7. Osadníci, nebo jejich rodiny vnášejí svůj vlastní kapitál ve formě dobrovolného pracovního výkonu, a to ve výši neuhrazené druhé polovice denní mzdy v místě obvyklé. Tento pracovní výkon přepočtený na peněžní hodnotu má nositel kolonisace účetnicky zajišťovati osadníkům jako vklad, při čemž dlužno jej osadníkům započítati při vyměřování nájemného nebo při vyměřování pozdější kupní ceny. Nositelé kolonisačního díla mají vyměřovati ceny nájemného nebo kupní ceny za osídlovací místa podle zásady, aby byly uhrazeny vlastní výdaje. Zařízení pozemků mají provésti odborně řízené pracovní skupiny osadníků. Příděl jednotlivých osídlovacích míst provádí se losem, když byly společně upraveny.

8. Při každém zemském úřadě budiž zřízeno oddělení pro vnitřní kolonisaci se způsobilými technickými, zemědělskými a sociálně politickými odborníky. Úkolem těchto oddělení jest udíleti porady nositelům kolonisace a podávati posudky, zdali podané žádosti souhlasí s veřejnými zájmy.

9. Pro osídlovací návrhy, které obsahují ve větší míře zvýšení zemědělského důchodu, nebo které se provádějí v souvislosti s pracemi melioračními, mohou býti nositelům kolonisačního díla poskytovány i subvence z příslušných běžných dotací státu a zemí.

10. Výdaje, které vzniknou státu provedením tohoto návrhu, buďtež uhrazeny dávkou zaměstnavatelů s výjimkou podniků, které nezaměstnávají přes 5 dělníků.

Odůvodnění.

Navrhovaná podpora vnitřní kolonisace přinesla by většímu počtu nezaměstnaných rodin nejen hmotné, nýbrž i psychologické uvolnění a úlevu. Nemohla by sice úplně vyřešiti otázku zaměstnání osadníků, ale učinila by je schopnějšími čeliti nynější krisi křísím příštím. Částečný odpor proti zahradnické činnosti byl by ve většině případů přemožen velkým lákadlem vlastního domova. Zřizování polních zahrad spojených s byty ve venkovských obcích umožnilo by zvláště venkovskému dorostu dosíci nejmenší výměry půdy a tím by bylo ventilem pro otázku zalidnění venkova. Proti dosavadním způsobům produktivní péče o nezaměstnané přináší navrhované řešení obcím hmotnou úlevu. Při stavbách silnic, vodovodů, kanalisace atd. musily kromě věcných výdajů převzíti ještě všechny nebo aspoň polovici výdajů na mzdu a mimo to trvalé břemeno výdajů na udržování. Při tomto kolonisačním díle nemusily by obce platiti mzdu, útraty spojené s opatřením půdy mohly by býti uhrazeny z výnosů nájemného a prodejních cen, takže osady jako soběstačné hospodářské objekty nezatěžovaly by trvale nositele osídlení.

Obcím se tím otvírá i schůdné východisko k lidskému umístění rodin vystěhovaných z bytů pro nezaměstnanost nebo jinou nezaviněnou nouzi. Již dnes vydá-

vají za nouzové ubytování značné peníze, zatím co s druhé strany divoké osady z dřevěných baráků nebo železničních vagónů na okrajích měst a průmyslových míst svědčí o zoufalé námaze četných rodin, aby vyřešily svou bytovou otázku mimo bytový trh, který jest jim uzavřen.

V celostátním měřítku znamená tato forma vnitřní kolonisace plánovité zvětšení národního jmění, péči o nezaměstnané s trvalým produktivním výsledkem. Zajistila by soustavnou přeměnu neproduktivní nebo zemědělsky užité půdy ve vysoce zdělanou zahradní půdu a tím by rozšířila sociální základ existence obyvatelstva. Navrhované opatření k získání kolonisační půdy pro obce, kdyby se provedly návrhy uvedené v odst. 5 pod c) až f), uvedlo by pohyb půdy do směru moderní nezbytné politiky sociální a zalidňovací. Palčivá touha nejlepších živlů méně majetného obyvatelstva po vlastním domku a zahradě uvedla by se tím zákonodárně do zdravého směru družstevní svépomoci. Při soustavném provádění vnitřní kolonisace bylo by také možné převážnou část lidového stavitelství podříditi hledisku národohospodářsky účelného, uměleckého, sociálního a kulturního okrajového osídlení, předstihujícího divokou stavbu jednotlivců.

Po stránce formální navrhujeme, aby tento návrh byl přikázán výboru sociálně-politickému a rozpočtovému.

V Praze dne 6. března 1934.

Jaksch, Macoun, Hackenberg, Schweichhart,

Baumgartl, inž. Nečas, Roscher, Blatný, Dietl, Heeger, Vácha, Mravec, Kirpal, Taub, Leibl, Kaufmann, Schäfer, de Witte, Kremser, Grünzner, Miiller, Katz.