Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1934.

III. volební období.

9. zasedání.

2501.

Zpráva

výboru živnostensko-obchodního, zdravotnického a sociálně-politického

o návrhu poslanců Skopala Procházky, Kleina, Tučného, Sedláčka, Kirpalové,

Zierhuta a druhů (tisk 2390)

na změnu a doplnění zákona o zubním lékařství a zubní technice.

I.

Zákonem ze dne 14. dubna 1920, č. 303/20 o zubním lékařství a zubní technice vyřčena byla zásada, že zubní lékařství, jehož součástí jest umělá náhrada zubův a chrupu, jest odvětvím vědy a umění lékařského.

Během doby se shledalo však, že zákon má některé mezery a nedostatky, které se mají podaným návrhem zákona odstraniti. Bylo podáno několik iniciativních návrhů na novelisaci zmíněného zákona, jež z větší nebo z menší části směřují k tomu, aby se vyhovělo požadavkům jednak koncesovaných zubních techniků, jednak zubotechnických pomocníků a učňů.

Požadavky koncesovaných zubních techniků nesly se hlavně k tomu, aby dosavadním zkoušeným technikům byl přiznán titul dentisty. Zubotechnickým pomocníkům, kteří byli již vydáním zákona č. 303/20 v učení šlo o to, aby mohli dosáhnouti koncese.

Zubotechnickým pomocníkům a učňům, kteří vstoupili do učení po účinnosti zákona, šlo o to, aby živnost zubní techniky byla zachována. Z řad universitních ozývaly se hlasy, by předepsaný výcvik lékařů na odborné zubní lékaře mohlo se konati nejen na státním ústavě pro zubní lékařství, nýbrž i na zubních klinikách universitních.

Novým zákonem zásada, že umělá náhrada zubů a chrupů je součástí zubního lékařství, zůstává nedotčena. Je aktem spravedlnosti, že i osoby, jež byly dne 6. května 1920 v učení zubní technice, mohou dosáhnouti koncese.

Právní poměry a eveut. dosažení koncese osob, které se vyučily zubní technice po účinnosti zákona č. 303/1920 a na které se nevztahuje nabytí práva koncese, budou upraveny vládním nařízením.

Vyhlášením tohoto zákona nemohou ani lékaři, ani zubní technikové přijati učně, mohou míti jen pomocné síly labo-

rantní, čímž stává se živnost zubní techniky živností na vymření.

Současně shora uvedenou osnovou zákona vyřizují se iniciativní návrhy tisk č. 69, 95, 120, 141, 401 a petice čís. 251, 259, 278, 283, 306, 486, 488, 519, 535, 682,

689, 1112, 1889, 1976, 1994, 1995 a dále čís. K 6700-III a K 6805-III.

Výbor živnostensko-obchodní doporučuje proto poslanecké sněmovně, aby připojenou osnovu zákona schválila.

V Praze dne 20. února 1934.

Josef Netolický, v. r., předseda.

Skopal Procházka, v. r.,

zpravodaj.

II.

Výbor zdravotnický projednal ve své schůzi konané dne 21. února 1934 shora uvedenou osnovu zákona a usnesl se doporučiti poslanecké sněmovně její schvá-

lení ve znění přijatém výborem živnostensko-obchodním. Současně vyřizují se tímto petice čís. 1695 a 1703.

V Praze dne 21. února 1934.

S. Taub, v. r., předseda.

A. Hatina, v. r.,

zpravodaj.

III.

Sociálně-politický výbor projednal hořejší osnovu zákona ve své schůzi dne 21. února 1934 konané a usnesl se doporučiti poslanecké sněmovně schválení této osno-

vy v tom znění, jak se na něm usnesly výbory živnostensko-obchodní a zdravotnický.

V Praze dne 21. února 1934.

J. Dubický v. r.,

místopředseda.

Al. Tučný, v. r., zpravodaj.

Zákon

ze dne...............,

jimž se mění a doplňuje zákon ze dne 14. dubna 1920, čís. 303 Sb. z. a n" o zubním lékařství a zubní technice.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Čl. I.

Zákon ze dne 14. dubna 1920, číslo 303 Sb. z. a n. o zubním lékařství a zubní technice, se mění a doplňuje takto:

§ 1. se mění a doplňuje takto: Druhá věta odstavce 1. zní:

Vykonávati odborně zubní lékařství a užívati titulu odborného zubního lékaře jsou oprávněni lékaři (§ 9. odst. 1. zákona ze dne 28. června 1929, číslo 114 Sb. z. a n., o výkonu lékařské prakse), kteří nabyli zvláštní způsobilosti na zubních klinikách tuzemských lékařských fakult anebo na Státním ústavu pro zubní lékařství.

Za odstavec l vsunují se nové odstavce tohoto znění:

(2) Za jakých podmínek se nabývá zvláštní odborné způsobilosti na ústavech zmíněných v odstavci l a která ustanovení vydaná pro ostatní obory odborné prakse lékařské platí i pro obor zubního lékařství, stanoví se vládním nařízením.

(3) Profesoři a docenti zubního lékařství na lékařských fakultách československých jsou oprávněni vykonávati odbornou praksi zubního lékaře a užívati titulu odborného zubního lékaře.

Dosavadní odstavec 2 stává se odstavcem čtvrtým (4) a zní:

(4) Lékaři vykonávající odborné zubní lékařství jsou oprávněni míti pomocné síly laboratorní, avšak napříště nesmějí přijímati učně. Výkony lékařské mohou prováděti pouze lékaři.

§ 2, odst. 2, věta druhá se mění a zní:

Mezi ty, kterým se má dostati této výhody, buďtež pojaty - splní-li ostatní

předepsané podmínky - i osoby, které v den 6. května 1920 byly vyučeny anebo byly prokázané již v učení zubní technice u odborného zubního lékaře nebo zubního technika.

§ 3, odst. l se mění a nastupují na místo něho tyto tři odstavce:

(1) Koncesovaní neb oprávnění zubní technikové, kteří vykonají zvláštní praktickou zkoušku před komisí za tím účelem jmenovanou, mohou výjimečně doživotně a pouze osobně vykonávati svou živnost v rozsahu stanoveném v § 4. K této zkoušce nutno se přihlásiti do jednoho roku od udělení koncese nebo nabytí oprávnění; ve výjimečných případech možno přihlédnouti i k přihlášce podané po uplynutí této jednoroční lhůty.

(2) Ustanovení § 56, odst. 4 a 5 živnostenského řádu (§ 72, odst. 4 a 5 živnostenského zákona) o právu vdov a právu nezletilých descendcntů zůstávají nedotčena.

(3) Dentisté (§ 5, odst. 1) a zubní technikové, vykonávající samostatně svoji živnost, jsou oprávněni míti jen pomocné síly laboratorní a napříště již nemohou přijímati učně; tyto pomocné síly nesmějí prováděti výkony uvedené v § 4. Koncesovaní neb oprávnění zubní technikové, kteří zvláštní praktickou zkoušku dosud nevykonali, jakož i pomocné síly, které podle tohoto zákona ještě mohou se ucházeti o udělení koncese, smějí prováděti tyto výkony jen za osobního dozoru odborného zubního lékaře nebo dentisty.

Odstavec 2 téhož paragrafu stává se odstavcem čtvrtým (4), odstavec 3 pátým (5) a odstavec 4 šestým (6).

Začátek § 4 se mění a zní:

Zubní technikové, kteří vykonali s úspěchem praktickou zkoušku (§ 3, odst. l a 4), jakož i kteří od této zkoušky byli osvobozeni (§ 3, odst. 5), mohou.....

§ 5 se mění a zní:

(1) Označení »dentista« smějí užívati pouze zubní technikové, kteří s úspěchem vykonali zvláštní praktickou zkoušku podle § 3, odst. l a 4 nebo podle nařízení č. 112026/1911 B. M. (uh. m. vnitra), ja-

kož i ti, kteří od této zkoušky byli osvobozeni (§ 3, odst. 5). Tito dentisté smějí též označovati provozovnu názvem »zubotechnický atelier s připojením pouhého označení pracovních hodin. Těchto označení může býti užíváno vždy jen v plném znění, bez jakýchkoliv zkratek, zejména jest zakázáno zkracovati název "dentista" a označovati provozovnu jako zubní atelier".

(2) Ostatní koncesovaní (oprávnění) zubní technikové smějí užívati toliko označení »zubní technik« s připojením pouhého označení pracovních hodin.

(3) Všechny ostatní tituly a označení jsou zakázány, zejména takové, které jsou obvyklé při označování výkonu a povolání lékařského.

(4) Osoby v odstavcích l a 2 nejmenované, zejména pomocné síly laboratorní odborných zubních lékařů, dentistů a zubních techniků, nesmějí užívati označení shora uvedených.

§ 6 se mění a zní:

Oprávnění k odbornému výkonu zubního lékařství a k užívání titulu zubního lékaře, nabytá do dne účinnosti zákona, kterým původní zákon byl novelisován, zůstávají nedotčena; jsou však podrobena ostatním předpisům o odborné praksi zubního lékaře. Tito lékaři jsou oprávněni užívati titulu odborného zubního lékaře.

Čl. II.

Za § 8 zákona č. 3D3/1920 Sb. z. a n. vkládá se nový § 9, jenž zní:

Právní poměry pomocných sil lékařů vykonávajících zubní lékařství a osob, které vstoupily do učení živnosti zubotechnické po 6. květnu 1920, upraví se vládním nařízením se zřetelem k ustanovení čl. I, při čemž mohou býti stanoveny zvláštní podmínky, za kterých v pozoruhodných případech bylo by lze uděliti oprávnění k samostatnému vykonávání zubní techniky osobám vstoupivším do učení živnosti zubotechnické po 6. květnu 1920.

Dosavadní § 9 zákona č. 303/1920 Sb. z. a n. stává se paragrafem desátým, mění se a zní:

Tento zákon provede ministr veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy, ministr průmyslu, obchodu a živností, ministr školství a národní osvěty a ministr sociální péče.

Čl. III.

Vláda se zmocňuje, aby ve Sbírce zákonů a nařízení vyhlásila plné znění zákona o zubním lékařství a zubní technice.