Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1934.

III. volební období.

9. zasedání.

2481.

Návrh

poslanců inž. Lad. Nováka, dra Josefa Dolanského a drubů

na změnu a doplnění zákona ze dm 23. prosince 1932, čiš. 198 Sb. z. a n., o dopravě

motorovými vozidly.

Podepsaní navrhují:

Poslanecká sněmovno, račiž se usnésti:

Zákon

ze dne.............1934,

kterým se mění zákon ze dne 23, prosince 1932, čís. 198 Sb. z. a n., o dopravě

motorovými vozidly.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Zákon ze dne 23. prosince 1932, čís. 198 Sb. z. a n. mění, případně doplňuje se takto:

V § l zrušuje se odst. 4. § 2, odst. l, lit. a) zní takto: a) podnik Československé státní dráhy a podnik Československá pošta s výjimkou oněch případů, kdy hodlají provozovati pravidelnou dopravu osob nebo nákladů na lince, obstarávané již jiným koncesionářem.

§ 2, odst. l, lit. c) zní: c) podnikatel pro dopravu svých zaměstnanců a dělníků do závodu a ze zá-

vodu, stejně jako k pracovnímu místu a zpět.

§ 2, odst. l, lit. e) zní:

e) obce pro pravidelnou hromadnou dopravu osob v obvodu svém vlastním, včetně obcí sousedících, a v městských aglomeracích souvisle zastavených a s těmito sousedními obcemi bezprostředně spojených.

Dále se v § 2 doplňuje odst. l novou literou f) tohoto znění:

f) pokud ve vydaných již koncesních listinách k pravidelné hromadné dopravě osob nebo k pravidelné dopravě nákladů bylo ustanovení o zániku koncese, zřídí-li železniční nebo poštovní podnik v témže nebo přibližně stejném směru pravidelné spojení železniční, autobusové či automobilové, prohlašuje se tímto ustanoveni takové za zrušené a právně neúčinné.

§ 6, odst. l, lit. b) zní:

b) které byly opětovně pravoplatně potrestány pro přestupek ustanovení § 7, odst, 3 a 7, § 8, § 9, odst. 3, §§ 10, 15, 17, 18, 20 a § 21, odst. 3 tohoto zákona.

Lit. c) tohoto paragrafu, odst. l zní:

c) které byly pravoplatně opětovně odsouzeny pro přestupek o daních podle tohoto zákona.

§ 7, odst. 4 zní takto:

(4) Koncese jest osobní oprávnění, jehož převod na jinou osobu, ať mezi živými nebo pro případ smrti, jest nepřípustný. Živnost smí býti zpravidla provozována pouze majitelem koncese; koncesní úřad může však z důležitých příčin povoliti její provozování náměstkem nebo pachtýřem. K zaměstnávání cizinců musí si koncesionář opatřiti souhlas ministerstva sociální péče.

Odst. 6 tohoto paragrafu bude zníti: (6) Náměstek nebo pachtýř musí míti náležitosti uvedené v § 3, nesmí býti proti němu důvodů vylučujících uvedených v § 6, odst. l, a musí býti schválen koncesním úřadem.

Odst. 7 tohoto paragrafu se zrušuje.

§ 8, odst. l, lit. a) zní:

a) pro úraz jedné osoby 50. 000 Kč;

lit. b) zní:

b) pro celou pojistnou příhodu: aa) u motorových kol 100. 000 Kč, bb) u automobilů 200. 000 Kč, cc) u autobusů 400. 000 Kč. Lit. c), prvá věta, zní: pro věcné škody 10. 000 Kč.

§ 13, odst. l zní:

(1) Jako záruku pro splnění povinností, vyplývajících z ustanovení hlavy IV. a VIL tohoto zákona, jest koncesionář povinen složiti přiměřenou jistotu, kterou vyměří koncesní úřad částkou od 500 do 25. 000 Kč podle rozsahu oprávnění koncesionářova; jestliže však z titulu jedné koncese zatížena byla již určitá vozidla (§ 27, odst. l, č. 4) zárukou, nelze ukládati při vydání další koncese, týkající se týchž vozidel, záruku další. Bude-li jistoty zcela nebo z části použito k úhradě závazků, plynoucích z porušení těchto povinností, musí koncesionář jistotu doplniti na stanovenou výši.

Odst. 2 doplní se takto:

Ministru financí s dohodě s ministrem obchodu, průmyslu a živností se ukládá, aby v případech, vyžadujících ohledu na majetkové poměry koncesionáře, povolil odklad v placení záruky, případně splácení její v přiměřených měsíčních lhůtách.

Odst. 3 zní:

(3) Koncesní listina nesmí býti vydána, dokud žadatel neprokáže, že jistotu složil nebo že mu bylo povoleno placení jistoty ve splátkách, případně, že mu bylo složení časově oddáleno.

§ 15 se ruší. § 16 zní:

Koncese k dopravě osob opravňuje koncesionáře dopravovati také zavazadla cestujících, avšak toliko vozidlem použitým zároveň k dopravě těchto osob anebo vlečným vozem k němu připojeným, a poštovní zásilky, jakož i, jde-li o hromadnou dopravu osob, k dopravě nákladů do úhrnné váhy 100 kg, pokud tím nejsou ohroženy bezpečnost dopravy, život a zdraví dopravovaných osob.

§ 17, odst. 2 se ruší.

§ 23, odst. l, č. 3 se ruší.

Takto znějící § 23 se doplňuje takto:

Totéž platí pokud jde o udělení koncesí podniku Československé státní dráhy nebo podniku Československá pošta, pokud mají zapotřebí koncese podle ustanovení § 2, odst. l, lit. a).

§ 23, odst. 2 se zrušuje. § 25, odst. l zní:

(1) Při dopravě pravidelné posoudí potřebu obyvatelstva (§ 6, odst. 2, písm. a) po slyšení příslušných ředitelství státních drah a pošt a telegrafů koncesní úřad, který vyzve súčastněné obce, zřízenou jednotu společenstevní a příslušnou obchodní a živnostenskou komoru, aby se vyjádřily v propadné lhůté třiceti dnů.

§ 26 doplňuje se tímto odst. 5:

(5) Jestliže podnik Československé státní dráhy nebo Československá pošta nebudou udržovati po dobu šedesáti dnů nepřetržitě a řádně dopravu na lince, která jim byla přiřknuta v důsledku ustanovení § 22, nabývá dřívější provozovatel dopravy na této lince práva žádati opětně za udělení koncese pro pravidelnou dopravu na této lince, aniž by podnik Československé státní dráhy nebo Československá pošta při řízeni o této nové žádosti měly právo uplatňovati nárok, příslušný jim podle § 22 zákona.

§ 28, odst. 3 zní:

(3) Změnu jízdního řádu při pravidelné dopravě osob schvaluje koncesní úřad po slyšení příslušných ředitelství státních drah a pošt a telegrafů. Nevyjádří-li se některé ze zmíněných ředitelství do 14 dnů, má se za to, že souhlasí se žádanou změnou jízdního řádu.

§ 35 doplňuje se takto:

Bylo-li trestní jednání, spáchané před nebo během platnosti zákona č. 198 Sb. z. a n. z r. 1932, prokazatelně vynuceno nebezpečím ohrožení hospodářské existence pachatelovy, může ukládací úřad tresty ve smyslu § 33 za toto jednání uložené zrušiti.

§ 37, poslední věta odst. 2 zni:

Také v době před rozhodnutím o této žádosti podléhá provozování takové dopravy předpisům §§ 10. 11, 16, 17, 18, 20, § 33, odst. 2, a předpisům hlavy VII. Majitelům živností v tomto odstavci uvedených může býti udělení koncese odepřeno z důvodů uvedených v §§ 3, 4 a 6.

Odst. 3, poslední věta zní takto: Pokud jde o povinnost vyplývající z ustanpvení § 13, počítá se uvedená tříměsíční lhůta ode dne. kdy koncesionáři bylo dodáno rozhodnutí koncesního úřadu, jímž se stanoví výše jistoty, pokud ve smyslu § 13, odst. 2 nebyl povolen odklad placení, případně splácení záruky po částech.

Ustanovení odst. 5 se zrušuje.

§ 39, ustanovení č. l zní:

l. Jízdné za pravidelnou hromadnou dopravu osob, povolenou výhradně v obvodu obce samé včetně obcí sousedících a v souvisle zastavených aglomeracích s těmito obcemi bezprostředně souvisejících, jakož i mezi těmito obcemi a aglomeracemi a nejbližší jich železniční stanicí.

Týž paragraf doplňuje se odstavcem 3 tohoto znění:

(3) Ministerstvo financí v dohodě s ministerstvem obchodu a železnic osvobodí zcela nebo z části od daně z jízdného pravidelnou hromadnou dopravu osob. provozovanou v krajích, kde není souběžného nebo jinak dostačujícího železničního spojení.

§ 41, odst. l zní:

(1) Daň z jízdného za hromadnou dopravu osob s výjimkou dopravy uvedené v § 38. odst. 3 a 5, činí 10% z jízdného.

§ 44 odst. l se doplňuje takto: Osoby placením daně povinné obdrží daňové knížky, v nichž platby budou zaznamenány a příslušnými finančními úřady potvrzovány.

Oddíl druhý, obsahující §§ 50 až 59 včetně, se ruší.

§ 60, odst. 3, lit. b) zní takto: b) přeprava nákladů, provozovaná motorovými vozidly a jich vlečnými vozy,

používá-li se jich výhradně uvnitř provozovny nebo mezi provozovnami téhož podniku v téže obci, nebo z provozovny k nejbližšímu nádraží a od nádraží. Podrobnosti stanoví vládní nařízení. Při elektrárenském podnikání jest rozuměti provozovnou i veškerá zařízení v obvodu obce, sloužící k rozvodu elektrické energie.

§ 61 doplňuje se novým odst. h) tohoto znění:

h) přeprava nákladů, prováděná výrobci motorového vozidla a oprávněnými jich prodavači, pokud tato doprava má za účel vyzkoušení vozidla k prodeji nabízeného.

Dále se tento paragraf doplňuje novým odst. ch) tohoto znění:

ch) doprava továren na výrobu motorových vozidel nebo koncesovaných správkáren motorových vozidel, pokud slouží výhradně k přepravě motorových vozidel poškozených a k jízdě vlastním zařízením nezpůsobilých.

§ 63. Sazba daňová v odst. l, lit. a) snižuje se z Kč 450 na 150.

Sazba daňová v lit. b), c), d) a e) snižuje se o 50 %, tedy v b) na Kč 12. 50, v c) na Kč 25, d) na Kč 25 a v e) na Kč 12. 50.

Odst. 2 zní:

(2) U přepravy nákladů, provozované po živnostensku, činí daň 1 1/2 násobek takto snížených sazeb, uvedených v odst. 1.

Odst. 3. Sazba daňová snižuje se ze 450 na 225 Kč.

V § 64, odst. l druhá věta zní: Bylo-li vozidla použito po započetí

čtvrtletí, platí se daň počínajíc dnem, kdy

vozidla bylo použito.

V § 65, odst. l se vloží toto ustanovení: Osoby placením daně povinné obdrží daňové knížky, v nichž jsou platby příslušnými finančními úřady potvrzovány.

§ 67 zní:

(1) Osoby uvedené v § 62, odst. l, které nezamýšlejí používati motorového vozidla a vlečného vozu v určitém platebním období k dopravě nákladů (§ 60, odst. 1), jsou povinny ohlásiti to příslušnému

důchodkovému kontrolnímu úřadu písemně nejpozději před počátkem tohoto období. V tomto případě není povinnosti platiti daně počínajíc dnem, kdy vozidla nebylo k dopravě nákladů více používáno.

Shora uvedené lhůtě odhlašovací nepodléhají továrny a prodejny motorových vozidel, byla-li jim tato vrácena následkem zrušení smlouvy kupní nebo nedodržením podmínek smlouvy prodejní. V případech takových mohou podniky odhlásiti vozidlo kdykoliv.

(2) Podrobnosti, zejména pokud jde o úřední zajištění motorových vozidel a vlečných vozů, stanoví vládní nařízení.

§ 75 doplňuje se takto:

K výkonu tohoto přednostního práva u vozidel, na nichž lpějí nedoplatky kupní ceny, jest přistoupiti teprve tehdy, zůstaly-li bezvýslednými zákroky podle práva soukromého, případně předpisů finančních. Osoba nebo podnik, kterým nebyla kupní cena plně zaplacena, buďtež vyrozuměny o výkonu přednostního práva, pokud osoba nebo podnik ten jsou z průkazu o vozidle patrný.

Zákon tento nabývá účinnosti dnem vyhlášení.

Provedení jeho ukládá se ministrům financí, průmyslu, obchodu a živností a železnic v dohodě se zúčastněnými ministry.

Důvodová zpráva.

Zákon č. 198 Sb. z. a n. z roku 1932 o dopravě motorovými vozidly měl splniti dva úkoly, t. j. zvýšiti příjmy silničního fondu a zlepšiti finanční situaci drah, podle tehdejších názorů z největší části zaviněnou rozvojem automobilové dopravy.

Zákon nesplnil žádný z těchto cílů. Příjem silničního fondu vlivem tohoto zákona, jakož i vlivem opatření pozdějších v oboru hospodaření lihem, velmi podstatně poklesl, což ve skutečnosti znamená velmi podstatnou změnu jeho finančních základů, neboť fond ten byl vybudován v předpokladu vzrůstu automobilismu a

na základě tohoto předpokladu vzal na sebe značná břemena finanční. Přispěl tedy zákon o dopravě motorovými vozidly největší měrou k tomu, že rekonstrukce silniční sítě československé tak, jak zákonem o silničním fondu byla plánována, jest ohrožena.

Zákon však nepomohl v žádném směru ani drahám, neboť jejich finanční deficitní hospodářství pokračovalo i v roce letošním, a jest způsobováno nikoliv automobilovou konkurencí, nýbrž daleko z největší části poklesem hospodářského života, zejména poklesem průmyslové výroby.

Jestliže však zákon nesplnil žádný ze svých, cílů a měl jen důsledky pro hospodářství neblahé, jest novelisace jeho nezbytné nutnou. Nepříznivé následky projevily se zejména ve změně typu vozidel. Již základ pro výměru daňovou, jak jej stanovil zákon o silničním fondu, přispěl do jisté míry k budování vozů malých. Tuto tendenci zákon o dopravě motorovými vozidly vystupňoval. Tento vývoj automobilového průmyslu je nezdravý zejména s hlediska obrany státu.

Přísnými daňovými ustanoveními o pravidelné hromadné dopravě osob bylo způsobeno nežádoucí oddělení celých krajů od hospodářských center, a vrátili jsme se zpátky o řadu let. Železniční správa nebyla s to potřebu tohoto spojení, které dříve bylo obstaráváno soukromníky, nahraditi.

Pokud jde o drožky, způsobilo daňové zatížení tohoto zákona, ovšem s následujícím pak zatížením pohonných hmot a snížením sazeb, ohrožení značně části této skupiny malých živnostníků. Poněvadž však ani stát ani dráhy nejsou na tomto způsobu podnikání zvlášť interesovány, jest spravedlivo, zatížení daňové zcela zrušiti.

V nákladních automobilech přešlo se rovněž k typům o malé nosnosti, nehledě ani k tomu, že množství do provozu nově uvedených nákladních automobilů pokleslo zcela neúměrně. To bylo příčinou pokleslé výroby automobilové na rozdíl od řady sousedních států, které rozvoj automobilismu podstatně podporují.

Zatížení nákladní automobilové dopravy, zejména živnostenské, jest nebezpečím, že železnice československé ustrnou na dnešní své organisační základně, a že zejména nevezmou zřetel na pokleslé ceny zboží ve svých tarifech. Tarify ty odpoutaly se nyní daleko od indexu cen dopravovaného zboží a vysoko nad sazby sousedních států. Omezovati za těchto okolností vývoj levnějšího dopravního prostředku znamená poškozovati národní hospodářství.

Pokud jde o jednotlivá navrhovaná ustanovení, jsou odůvodněna tímto;

Ustanovení § l, odst. 4, stanovící, že může býti koncese povolena jen pro ú-

zemně stanovený okruh, vedlo k schematickému rozdělení území státu na řadu okruhů, zmenšujících se podle nosností vozidla bez zřetele, zda skutečné hospodářské poměry živnostníka, případně hospodářské poměry kraje, takovéto omezení připouštějí.

Pokud jde o změnu § 2, odst. l, lit. a), jest spravedlivo, aby železniční a poštovní podnik potřebovaly koncese, případně úředního povolení tam, kde chtějí nahraditi pravidelnou dopravu, která je již obstarávána soukromníkem. Nabytá práva občanů jest nutno chrániti.

Změna § 2, odst. l, lit. c) jevila se nutnou, poněvadž dříve častý způsob, že zaměstnavatel za podmínek pro zaměstnance a dělníky velmi vhodných staral se o jich dopravu do závodu a ze závodu, po vyjití dnešního zákona téměř všude ustal.

Další doplněk - dovoz a odvoz zaměstnanců s místa závodu do místa práce jest nezbytný všude tam, kde při konstrukcích, opravách vedení elektrických místo pracovní se nekryje, třebas jen dočasně, s místem závodu.

Návrh na změnu dosavadního odstavce l, lit. e) jest odůvodněn značnými pohromami pro jednotlivé obce a obecní aglomerace. Připomínáme zastavení autobusových tratí v Hradci Králové, zkrácení autobusových tratí pražských a pod. Ustanovení bylo v úplném rozporu s vývojem městských aglomerací, kterým znemožnilo spojení s osadami bezprostředně souvisejícími a hospodářsky spojenými.

Navržený odstavec f) jest v souhlasu s judikaturou, která podmínku o zániku koncese zřízením souběžného spojení dráhy nebo pošty prohlásila za nezákonnou.

Oprava § 6, odst. l, lit. b) podává se z nutnosti zabrániti, aby přestoupení ustanovení rázu pouze policejního nemělo tak těžkých následků, jakými jest nemožnost nabýti koncese. Požadavek spravedlnosti káže, aby následek takový nastal teprve po opětném provinění.

Stejně navržená změna ustanovení sub c) motivována je nutností opětného odsouzení.

Pokud jde o zrušení následků pro přestupky zákona o silničním fondu, jest zrušení to odůvodněno jednak tím, že puso-

bení zákona ex tune má býti skutečně jen zcela výjimečné, a konečně i tím, že přestupky, spáchané v době před vydáním tohoto zákona, v době chaotických poměrů v podnikání tak mladém, dlužno posuzovati mírně. Pro škrtnutí mluví i skutečnost, že by aplikací dosavadních ustanovení bylo více než polovic dosavadních autopodnikatelů vyloučeno z možnosti nabýti koncese vůbec, což s ohledem na hospodářské jich poměry a investované kapitály do vozidel by bylo hospodářsky vysoce škodlivé.

Co se týče § 7, odst. 7, nelze nalézti důvody, proč by měl automobilový zákon omezovati způsoby podnikatelské. Proto se navrhuje škrtnouti zákaz provozování živnosti pachtýřem.

Zmenšení částek v § 8, odst. l, lit. b) navrhuje se vzhledem k tomu, že částky v zákoně uvedené jsou vlastně dvojnásobkem sazeb, na které se pojišťoval provozovatel z příkazu již před vydáním zákona. Zkušenost ukázala, že částky ty plně vyhovovaly. Není důvodu, proč by měla býti zatížena autodoprava částkami většimi a tím ztěžován její vývoj.

Obdobně v § 13 snižuje se záruka zde stanovená o 50%, poněvadž není sociálně správným vylučovati z podnikání osoby finančně slabší.

Stejně jest správným, aby jedno vozidlo, pokud je používáno k dvěma druhům doprav (na př. pro pravidelnou i nepravidelnou dopravu osob) nebylo zatěžováno zárukou dvakráte, poněvadž nejsou o nic větší jeho závazky daňové a pod., pro které jest jistota zřizována, nežli vztahuje-li se na vozidlo jen jediná z těchto koncesí.

Navržený nový odst. 2 tohoto paragrafu vznikl ze smutné skutečnosti, že vlivem dnešních hospodářských a výdělkových poměrů nebyla řada koncesionářů a nebude ani v budoucnosti s to kauci ve stanovené lhůtě složiti. Jest proto spravedlivo umožniti jednak odklad termínu platebního (řada koncesionářů v lázeňských městech jest odkázána převážně na výdělek v sezóně) jednak splácení jistoty u koncesionářů majetkově slabých.

Doplněk odst. 3 jest jen logickým důsledkem návrhu k odst. 2.

§ 15 navrhuje se zrušiti proto, že jest zbytečným vytýkati v zákoně že ujednání, směřující k jeho obcházení, jsou neplatná. Jest samozřejmým, že zákon má býti tak dokonalý, že obcházení jeho nebude možným, nelze však klausulovati výhradu, kterou zákon v § 15 vytýká.

§ 16. Dvojí koncesní řízení k dopravě osob a k dopravě 100 kg nákladů vedle sebe jdoucí jest zbytečným a s hlediska ekonomie veřejné správy vzhledem k malému významu věci přímo zavržitelný. Proto se navrhuje, aby v koncesi k dopravě osob bylo vždy obsaženo i právo k dopravování nákladů do 100 kg.

K § 17 podotýkáme, že zákon o dopravě motorovými vozidly zakazuje živnostenským vozidlům dopravovati bez povolení poštovní správy balíkové zásilky, které tato dopravuje podle platných předpisů. Ve vládním nařízení č. 36, kterým se tento zákon prováděl, byla myšlenka zákonodárcova vyložena tak, že vztahuje se tento zákon na dopravu jakéhokoliv zboží, které pošta podle svých vlastních zařízení může dopraviti. Tento výklad a strohá prakse jeho velmi poškodily nejen živnostenské autodopravy, nýbrž způsobily řadu obtíží průmyslu. Zákaz tento vztahuje se pak na veškero zboží pod 25 kg. Aby těmto nesnázím bylo odpomoženo, navrhuje se škrtnouti § 17, tím spíše, poněvadž dnešní výklad a prakse vedou ke sporům mezi železniční a poštovní správou, hlavně v otázce sběrné železniční služby.

§ 23. Navrhované zrušení odst. l, č. 3 jest logický důsledek faktického stavu, že pro dopravu na cizím státním území jest pravomoc čsl. úřadů vyloučena a pro kompetenci centrálního úřadu není tu důvodu.

Návrh na škrtnutí odst. 2 vyplývá z návrhu na škrtnutí ustanovení § l, odst. 4 zákona.

§ 25. Navržené znění odst. l tohoto paragrafu odůvodňuje se legislativní zásadou nerušiti zbytečně atrakční pravomoc úřadů v prvé řadě povolaných k provádění zákona, t. j. úřadů živnostenských a ministerstva průmyslu, obchodu a živností.

Nemohou-li tyto úřady jednati svobodně, jest tato atrakční síla prolomena, k če-

muž není důvodů, neboť dostatečná ochrana zájmu drah i pošt dá se docíliti cestou administrativní. Nové znění činí zbytečným další angažování tří ministerstev do koncesní agendy a dává záruku, že rozhodovati budou skutečné zřetele a hospodářské potřeby při rozhodování každé konkrétní koncese a nikoli momenty jiné. Dnešní znění bylo naprosto nedokonalé i tím, že zákon nestanovil ničeho, co se má státi, nedohodnou-li se ministerstva. Bylo by se mohlo státi, že by o koncesi rozhodovala dokonce vláda, což jest při srovnání úkolů vládních absurdní. Odstraňuje se tedy novým zněním mezera s hlediska právního povážlivá.

§ 28. Nové znění odst. 3 tohoto paragrafu opírá se o stejné důvody, jaké vedly ke změně § 25, odst. 1.

§ 39. Nové znění § 39, odst. č. l vyplývá z týchž důvodů jako změna, navržená k § 2, odst. l, lit. e). Jest nutno, aby méně majetným vrstvám obyvatelstva bylo zabezpečeno časté a levné spojení dopravní uvnitř větších center, a aby nebyla zejména obcím ukládána při opatřování této nezbytné dopravní potřeby břemena, jež vedou ke zkracování linek, případně k zmenšení nebo zastavení provozu na nich. Strohé ustanovení zákona a stejné zdanění autobusových linií bez ohledu na jejich účel a prosperitu a bez zření, zda slouží jako přívodně nebo odvodné linie k železnicím, mělo za následek zrušení značné části dosavadních linií a ztížilo spojení zvláště v chudých, odlehlých krajích. Navržený dodatek má uvésti opět v platnost spravedlivé a zdravé ustanovení zákona o silničním fondu, který umožňoval částečné nebo úplné osvobození od dávky z jízdného.

§ 41. Dnešní daňové zatížení podle zákona č. 116/1927 Sb. z. a n. spolu se zdaněním pohonné směsi má za následek nerentabilitu hromadné dopravy osobní, která nesnáší 30%-zdanění, jež tento paragraf zákona ukládá. Jest to patrno i na samotném pasivním autobusovém podnikání železničním.

Následek jest velmi podstatné zmenšení počtu linií a ohrožení majetkové základny koncesionářů a nezaměstnanost automobilového průmyslu. Účinky tyto zhor-

šuje dnešní kritický stav hospodářství a stát výměrem neúnosné daně ztrácí. Tím jest odůvodněno snížení dávky z jízdného na 10%.

Doplněk odst. l § 44 o daňových knížkách plyne z nutnosti rychlého orientování o daňových platbách nejen daňového subjektu samého, nýbrž i kontrolních orgánů a soukromých interesentů.

K § 50-59 včetně (druhý oddíl zákona). Navržené zrušení tohoto oddílu vyplývá z dnešní těžké hospodářské situace této živnosti. V době, kdy zákon vyšel, bylo ve většině měst a specielně v Praze provedeno snížení sazeb, v Praze vesměs na 2 Kč za l km. Během roku nastalo zvýšení cen pohonné směsi, které spolu se zatížením svrchu uvedených paragrafů přivodilo těmto malým živnostníkům tak ztížené postavení, že řada jich nemohla daňovým povinnostem dostáti, řada jich pak zadlužila se na míru nosnost výdělkových možností za daného daňového zatížení přesahující. Při tom nemohlo býti při této kategorii živností počítáno ani se zvýšením státních příjmů, ani s podporou železnic, jednak vzhledem k malé majetkové potenci a malému množství poplatných subjektů, jednak vzhledem k tomu, že provoz autodrožek jest omezen z více než 90% na dopravu uvnitř měst a tudíž dráze nekonkuruje. Zmírnění daňového břemene zrušením paušální dané podle § 52 zákona jest tedy příkazem řádné státní péče o malé živnostníky.

K § 60. Doplnění odst. 3, lit. b), pokud jde o osvobození vozidel, určených k dopravě zboží ze závodu k nádraží a opačně, jest nutné, neboť celé řadě závodů průmyslových a živnostenských od nádraží vzdálených byla zdražena výroba zvýšením dopravních nákladů, a jich situace vlivem hospodářských poměrů beztak těžká byla ještě zhoršena. Při tom jedná se o vozbu, která jest nutným doplňkem a nikoli konkurencí dopravy železniční, a o vozbu, která beztak, pokud jde o opotřebení silnic, jest zatížena dostatečně jednak daní podle zákona č. 116/1927 Sb. %. a n., jednak konservačními paušály, ujednanými se subjekty, jimž patří udržování silnic.

Pokud jde o elektrárenské podniky, byl

finančními úřady příliš úzce vymezen pojem provozovny v tom smyslu, že rozuměti jest provozovnou výhradně jen budovu a prostor v elektrárně, což však jest jen část celého podniku.

Při obětech, které stát vynakládá na rozvoj elektrárenství, byla tato prakse těžko pochopitelná a navržené znění má přinésti nutnou nápravu.

Doplnění § 61 navržením nových odstavců h) a ch) vzešlo z poznání, že továrnám na automobily a prodejnám automobilů musí býti ponechána volnost dopravy aut k účelům předváděcím a prodejním, stejně jako k účelům dopravy aut havarovaných.

§ 63. Sazby daňové, stanovené v dosavadním § 63, objevily se pro automobilovou dopravu nákladní, ať již vlastní nebo závodovou, a tím spíše živnostenskou, prostě neúnosné, jak o tom podává důkaz stále se zmenšující počet aut továrnami prodaných a počet aut z dopravy odhlášených. Docíliti únosného zdanění jest obzvláště nyní, kdy hrozí zastavení nebo podstatné omezení výroby.

Zdaněním nepomohlo se drahám, jak svědčí jich finanční výsledky, poněvadž příčiny jich neúspěchu spočívají v hospodářské krisi a zajisté i v zastaralé organisační formě.

V zájmu udržení automobilového průmyslu a celého hospodářství, jež dnes nákladní autodopravy nezbytně potřebuje, ježto železniční sazby naše pro největší řadu surovin a zboží mají index vyšší než ceny dopravovaného zboží, byla navržena snížení těchto daňových sazeb na 1/2, pokud jde o sazby odst. l, lit. b) až e); navržené větší snížení daně u motocyklů s vozíkem a motorových tříkolek jest odůvodniti dosavadní zcela nepřiměřeně vysokou sazbou, která způsobila, že vozidla ta jsou nyní kuriositou.

Živnostenská nákladní autodoprava byla postižena tak, že není proto obdoby vůbec.

Navrhuje se proto snížení sazby z trojnásobku na 1 1/2násobek.

K § 64. Dosavadní ustanovení zákona o splatnosti daně znamenají snad určitou výhodu pro finanční úřady, tato výhoda však není v poměru s obětmi, které se ukládají poplatníkům; není přece správné, aby byla daň vybrána za měsíc leden až březen, začalo-li se vozidla používati 1. března. Tomu čelí uvedený návrh k § 64 a stejně i změna, navržená k odst. l § 67.

Navržený doplněk § 65 o daňových knížkách vyplývá, jak již dříve uvedeno, z nutnosti trvalé a přesné evidence o plnění daňové povinnosti.

Pokud jde o § 75, dlužno chrániti aspoň částečně zájmy oněch osob a průmyslových závodů, které poskytly vozidlo na splátky. Příkrým praktikováním, resp. neomezeným výkonem přednostního práva finančního úřadu, jest průmysl automobilový těžce poškozován.

Následek zákona: odhlášení velké části vozidel, úbytek ve spotřebě pohonných látek (leden 1934 slabší o 30% než leden 1933), podvázání výroby a odbytu motorových vozidel (pokles roku 1933 proti 1932 - u osobních aut o 20%, nákladních o 61. 5%, autobusů o 79. 3%), úbytek zaměstnanosti na opravách a karoseriích a všem podnikání s autoprovozem souvisejícím - prokazuje, že stát byl zatížen více podporami v nezaměstnanosti, ztrátou daňovou jak úbytkem poplatníků tak i úbytkem všech daní, vázaných jednak na existenci, jednak na provoz vozidel.

Návrh novely nezatíží tedy státní pokladnu; sleduje naopak cíl, aby odstraněním, případně zmírněním neblahých následků dosáhla státní pokladna zvýšeného výnosu.

Tento návrh budiž přikázán výborům rozpočtovému a technickodopravnímu.

V Praze dne 31. ledna 1934.

Inž. Novák, dr. Dolanský,

dr. Hodáč, Petrovický, Bezděk, dr. Daněk, Kaňourek, dr. Ivanka, Knotek, Rýpar, inž. dr. Toušek, Hudec, Šamalík, Vičánek, Stanislav, Špaček, dr. Hajn, Světlík, Vaculík, Vetterová-Bečvářová, Ježek, Adámek.


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP