nově za povinnost, aby uváděli registrační čísla obce známkovny ve svých zásobnících a výkazech o přebalování. Tato povinnost jest odůvodněna potřebou kontroly.
§ 6 bylo nutno v osnově přizpůsobiti nové úpravě § 3.
Uváděti v obchodních dokladech veškeré údaje předepsané v § 4 činilo v praxi obtíže a proto osnova § 7, odst. 2 dosavadního zákona po této stránce mění, spokojujíc se jen údaji nejnutnějšími. Předpisy dopravních podniků o označování zboží pro dopravu nejsou tímto ustanovením nikterak dotčeny.
Znění § 10 v osnově bylo nutno předem přizpůsobiti nové úpravě § 3. Výrazu "zřízenec" přikládá se užší význam než slovu "zaměstnanec". Proto jak v § 10, tak i na jiných místech zákona nahrazuje se slovo "zřízenec" slovem "zaměstnanec".
§ 13 v osnově byl doplněn ustanovením čl. VI nař. č. 217/1922 Sb.
Aby bylo zaručeno správné zachovávání zákona, jest nutno dozorčí právo politických úřadů rozšířiti, aby nebylo omezeno jen na známkovny, ale vztahovalo se také zejména i na skladiště chmele, a pověřiti dozorem i orgány známkoven. Proto bylo ustanovení §19 osnovy oproti § 14 dosavadního zákona změněno a této změně přizpůsoben i nadpis tohoto paragrafu. S touto změnou souvisí i změna zavedená osnovou v § 20, odst. 1. Aby byla prohloubena kontrola zachovávání zákona, přibírají se novým ustanovením § 19, odst. 5 za kontrolní orgány v mezích jejich působnosti orgány finanční správy.
Jest samozřejmým požadavkem, aby zaměstnanci známkovny ovládali její úřední řeč a proto odchylka § 14. písm. c) osnovy od § 16, bod 2 dosavadního zákona nevyžaduje dalšího odůvodnění.
Při zřizování známkoven chmele nejvýznačnějším činitelem jsou zájmové chmelařské organisace, které podle § 11 zák. č. 297/1921 Sb. známkovny zřídily, účastní se jejich správy a za ně ručí. Organisace tyto vykonávají také důležitou funkci při známkování samém. K návrhu jejich totiž jsou jmenováni důvěrníci známkovny, kteří vykonávají označování chmele ve výrobních obcích. Těmito důvěrníky jsou zpravidla členové oblastních organisací chmelař-
ských. Tyto oblastní organisace také dodávají různé věcné potřeby (šablony, pečetě, razítka a j. ) pro provádění označování chmele ve výrobních obcích potřebné. Tyto věcné potřeby jsou nuceni hraditi sami pěstitelé, resp. jejich organisace. Známkovny na ně nepřispívají, jak sám řád známkoven ustanovuje. Organisace vykonávají dále činnost směřující ke kontrole provádění provenienčního zákona, jako dozor na označení původu chmele, pátrání, stíhání a uveřejňování falšování domácího chmele (§ 3 stanov). Vyvíjejí dále podle stanov činnost, z níž mají prospěch všichni pěstitelé chmele, nejen členové, ale i nečlenové organisace. Oblastní organisace chmelařské, jako spolky, opírají se finančně o příspěvky svých členů, při čemž ovšem členství je dobrovolné, takže tyto spolky jako orgán spolupůsobící při prováděni zákonem předepsaného známkovacího řízení a kontrole jeho provádění nejsou finančně zabezpečeny. Jest spravedlivé, aby těmto spolkům za jejich významnou činnost, kterou při známkování vyvíjejí, a za náklady s tím spojené dostalo se finančního zabezpečení. Ježto z činnosti těchto spolků mají prospěch pěstitelé chmele vůbec, bez ohledu na to, zda jsou členy těchto organisací, čili nic, jest spravedlivé, aby na finanční zabezpečení těchto spolku také všichni pěstitelé rovnoměrně přispívali. Naznačeného účelu chce osnova dosáhnouti ustanovením 2. odst. § 17, kterým byl doplněn § 19 dosavadního zákona.
Za účelem dokonalejší organisace a zajištění známkovacího řízení zavádějí se v § 17, odst. 3 oblastní organisace s povinným členstvím.
§ 23 dosavadního zákona bylo nutno z osnovy vypustiti, neboť byl nahrazen čl. 11 organisačního zákona. Podobně z § 24 bylo nutno vypustiti odstavec 2, hledíc k ustanovení čl. 8 organisačního zákona. Ostatní ustanovení osnovy, pokud se týkají zákona č. 297/21 Sb., nevyžadují bližšího vysvětlení.
K části II. osnovy:
Dosud mohl každý pěstitel úplně libovolně rozšiřovati svoje chmelnice. Vyskytly se případy, že jednotlivé hospodářské podniky měly 50-70, ba i 100% plochy osázené chmelem. Snaha po rozšiřování chmelnic byla zvláště patrná v dobách dobré kón-
junktury v r. 1927 a 1928, kdy stoupla plocha chmelnic z 8. 192 ha v r. 1924 na 16, 000 ha, tedy skoro o 100%. Přílišné zvětšení plochy chmelnic, které objevilo se též v jiných státech chmelařících, mělo za následek nadprodukci, větší nabídku a tím pokles cen. Ceny chmele zhroutily se tak, že nekryly ani výrobních nákladů. Situaci zhoršil ještě pokles spotřeby chmele při zmenšeném výstavu piva. Státy, kam jsme přebytek svého chmele vyváželi, hlásají zásadu soběstačnosti a omezení dovozu chmele na míru nejmenší, zvyšují cla a propagují konsum piva vyrobeného z chmelů domácích. Tato politika zasadila vývozu našeho chmele těžkou ránu. Objevila se krise cenová i odbytová. Na všech stranách chápe se nutnost omeziti produkci a rozsah chmelnic na výměru, při níž bylo by produkováno takové množství, které spotřebujeme v domácích pivovarech a které pravděpodobně můžeme exportovati do ciziny. Dosavadní produkce činila asi 180. 000 až 200. 000 cc, domácí spotřeba 40. 000 až 50. 000 cc, ostatní čeká na vývoz. Zákroky a volání vedoucích činitelů ve chmelařství, chmelařských organisací po nutné redukci chmelnic měly sice částečně úspěch, avšak nikoli takový, jaký jest předpokládán a nutný. Sami producenti uznali za nutné sáhnouti k zákonnému opatření, které by umožnilo povinnou redukci na nezbytně nutnou míru. Otázka redukce chmelnic jest tak vážná, že její řešení bylo přeneseno na popud Československa na forum mezinárodní (hospodářský výbor Společnosti Národů). Do Ženevy byla svolána porada zástupců všech evropských chmelařících států, na které měly býti stanoveny zásady pro ozdravění poměrů ve chmelařství. Jedním ze základních bodů re-
soluce vyšlé z porad výboru jest omezení produkce. Bylo jednomyslně konstatováno, že jest nejvyšší čas učiniti konec stavu, který vydaná zpráva označuje jako "periodu anarchické produkce". Místo ní má nastoupiti výroba disciplinovaná, která by vycházela z pokud možno přesných informací o výši zásob a pravděpodobného konsumu. K tomu jest třeba, aby jednotlivé státy nejednaly dále na vlastní pěst a bez ohledu na ostatní. "Jest třeba" - praví resoluce - "aby producentské země, ať již cestou legislativní, ať již pomocí svých zájmových organisací, regulovaly napříště svoji produkci chmelařskou". Pokud jde
o restrikci chmelných ploch vyslovuje resoluce přání, aby v ní bylo pokračováno v zemích, kde dosavadní omezení plochy se ukázalo nedostatečným v porovnání s jinými zeměmi. Německo podmiňuje vydání zákona o regulaci chmelnic tím, že současně
i československo k podobné zákonné regulaci přikročí. Z uvedeného je zřejmo, že jest nutno přikročiti k zákonné úpravě výroby chmele, po níž ostatně, jak řečeno, volají i sami producenti. Tuto regulaci výroby má na zřeteli část II. osnovy. Jest přirozené, že v době, kdy nutno pomýšleti na omezování plochy chmelnic, nelze připustiti, aby libovolně byly snad zakládány nové chmelnice. Proto osnova zakládání nových chmelnic váže na zvláštní svolení.
K části III.: Ustanovení o odkladu účinnosti zákona jest odůvodněno tím, že předem bude nutno připraviti příslušné prováděcí nařízení. Protože zákon č. 297/1921 Sb. bude nahrazen ustanoveními osnovy, zrušuje se dnem, kterým nový zákon nabude účinnosti.
V Praze dne 14. prosince 1983.
Předseda vlády: J. Malypetr v. r.
Ministr zemědělství: Dr Hodža v. r.
Státní tiskárna v Praze. - 4214-33