Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1933.

IIL volební období.

9. zasedání.

2390.

Návrh

poslanců Skopala Procházky, Kleina, Tučného, Sedláčka, Kirpalové, Zierhula

a druhů

na změnu a doplnění zákona o zubním lékařství a zubní technice.

Podepsaní navrhují:

Poslanecká sněmovno, račiž se usnésti:

Zákon

ze dne .................

jímž se mění a doplňuje zákon ze dne 14. dubna 1920, číslo 303 Sb. z. a n., o zubním lékařství a zubní technice.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

čl. I.

Zákon ze dne 14. dubna 1920, číslo 303 Sb. z. a n. o zubním lékařství a zubní technice, se mění a doplňuje takto:

§ 1. se mění a doplňuje takto: Druhá věta odstavce 1. zní:

Vykonávati odborně zubní lékařství a užívati titulu odborného zubního lékaře jsou oprávněni lékaři (§ 9. odst. 1. zákona ze dne 28. června 1929, číslo 114 Sb. z. a n., o výkonu lékařské prakse), kteří nabyli zvláštní způsobilosti na zubních klinikách tuzemských lékařských fakult anebo na Státním ústavu pro zubní lékařství.

Za odstavec l vsunují se nové odstavce tohoto znění:

(2) Za jakých podmínek se nabývá zvláštní odborné způsobilosti na ústavech zmíněných v odstavci l a která ustanovení vydaná pro ostatní obory odborné prakse lékařské platí i pro obor zubního lékařství, stanoví se vládním nařízením.

(3) Profesoři a docenti zubního lékařství na lékařských fakultách československých jsou oprávněni vykonávati odbornou praksi zubního lékaře a užívati titulu odborného zubního lékaře.

Dosavadní odstavec 2 stává se odstavcem čtvrtým (4) a zní:

(4) Lékaři vykonávající odborné zubní lékařství jsou oprávněni míti pomocné síly laboratorní, avšak napříště nesmějí přijímati učně. Výkony lékařské mohou prováděti pouze lékaři.

§ 2, odst. 2, věta druhá se mění a zní:

Mezi ty, kterým se má dostati této výhody, buďtež pojaty - splní-li ostatní předepsané podmínky - i osoby, které v den 6. května 1920 byly vyučeny anebo byly prokázaně již v učení zubní technice u odborného zubního lékaře nebo zubního technika.

§ 3, odst. l se mění a nastupují na místo něho tyto tři odstavce:

(1) Koncesovaní neb oprávnění zubní technikové, kteří vykonají zvláštní praktickou zkoušku před komisí za tím účelem jmenovanou, mohou výjimečně doživotně a pouze osobně vykonávati svou živnost v rozsahu stanoveném v § 4. K této zkoušce nutno se přihlásiti do jednoho roku od udělení koncese nebo nabytí oprávnění; ve výjimečných případech možno přihlédnouti i k přihlášce podané po uplynutí této jednoroční lhůty.

(2) Ustanovení § 56, odst. 4 a 5 živnostenského řádu (§ 72, odst. 4 a 5 živnostenského zákona) o právu vdov a právu nezletilých descendentů zůstávají nedotčena.

(3) Dentisté (§ 5, odst. 1) a zubní technikové, vykonávající samostatně svoji živnost, jsou oprávněni míti jen pomocné síly laboratorní a napříště již nemohou přijí-

máti učně; tyto pomocné síly nesmějí prováděti výkony uvedené v § 4. Koncesovaní neb oprávnění zubní technikové, kteří zvláštní praktickou zkoušku dosud nevykonali, jakož i pomocné síly, které podle tohoto zákona ještě mohou se ucházeti o udělení koncese, smějí prováděti tyto výkony jen za osobního dozoru odborného zubního lékaře nebo dentisty.

Odstavec 2 téhož paragrafu stává se odstavcem čtvrtým (4), odstavec 3 pátým (5) a odstavec 4 šestým (6).

Začátek § 4 se mění a zní:

Zubní technikové, kteří vykonali s úspěchem praktickou zkoušku (§ 3, odst. l a 4), jakož i kteří od této zkoušky byli osvobozeni (§ 3, odst. 5), mohou......

§ 5 se mění a zní:

(1) Označení »dentista« smějí užívati pouze zubní technikové, kteří s úspěchem vykonali zvláštní praktickou zkoušku podle § 3, odst. l a 4 nebo podle nařízení č. 112026/1911 B. M. (uh. m. vnitra), jakož i ti. kteří od této zkoušky byli osvobozeni (§ 3, odst. 5). Tito dentisté smějí též označovati provozovnu názvem »zubotechnický atelier« s připojením pouhého označení pracovních hodin. Těchto označení může býti užíváno vždy jen v plném znění, bez jakýchkoliv zkratek, zejména jest zakázáno zkracovati název »dentisía« a označovati provozovnu jako »zubní atelier«.

(2) Ostatní koncesovaní (oprávnění) zubní technikové smějí užívati toliko označení »zubní technik« s připojením pouhého označení pracovních hodin.

(3) Všechny ostatní tituly a označení jsou zakázány, zejména takové, které jsou obvyklé při označování výkonu a povolání lékařského.

(4) Osoby v odstavcích l a 2 nejmenované, zejména pomocné síly laboratorní odborných zubních lékařů, dentistů a zubních techniků, nesmějí užívati označení shora uvedených.

§ 6 se mění a zní:

Oprávnění k odbornému výkonu zubního lékařství a 'k užívání titulu zubního

lékaře, nabytá do dne účinnosti zákona, kterým původní zákon byl novelisován, zůstávají nedotčena; jsou však podrobena ostatním předpisům o odborné praksi zubního lékaře. Tito lékaři jsou oprávněni užívati titulu odborného zubního lékaře.

čl. II.

Za § 8 zákona č. 303/1920 Sb. z. a n. vkládá se nový § 9, jenž zní:

Právní poměry pomocných sil lékařů vykonávajících zubní lékařství a osob, které vstoupily do učení živnosti zubotechnické po 6. květnu 1920, upraví se vládním nařízením se zřetelem k ustanovení č1. I, při čemž mohou býti stanoveny zvláštní podmínky, za kterých v pozoruhodných případech bylo by lze uděliti oprávnění k samostatnému vykonávání zubní techniky osobám vstoupivším do učení živnosti zubotechnioké po 6. květnu 1920.

Dosavadní § 9 zákona č. 303/1920 Sb. z. a n. stává se paragrafem desátým, mění se a zní:

Tento zákon provede ministr veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy, ministr průmyslu, obchodu a živností, ministr školství a národní osvěty a ministr sociální péče.

čl. III.

Vláda se zmocňuje, aby ve Sbírce zákonů a nařízení vyhlásila plné znění zákona o zubním lékařství a zubní technice.

Odůvodnění.

Všeobecná část.

Zákonem ze dne 14. dubna 1920, číslo 303/Sb. z. a n., o zubním lékařství a zubní technice byla vyřčena zásada, že zubní lékařství, jehož součástí je umělá náhrada zubův a chrupu, jest odvětvím vědy a umění lékařského; na tomto základu byl vybudován celý zákon. Během doby shledalo se však, že zákon má některé mezery a nedostatky, které se mají podaným návrhem zákona odstraniti.

V poslanecké sněmovně bylo podáno několik iniciativních návrhů na novelisaci zmíněného zákona. Návrhy tyto směřují k tomu, aby buď z větší nebo menší části se vyhovělo požadavkům jednak koncesovaných zubních techniků, jednak zutotechnických pomocníků a učňů.

Požadavky koncesovaných zubních techniků nesly se hlavně k tomu, aby dosavadním zkoušeným zubním technikům byl přiznán titul dentisty, aby kromě toho ti-

to dosavadní zkoušení zubní technikové mohli svoji provozovnu přiměřeným způsobem označovati a konečně, aby jejich oprávnění k výkonům, jež jinak náležejí do oboru lékařské prakse, bylo ještě rozšířeno.

Požadavky zubotechnických pomocníků a učňů jsou dvojího druhu. Zubotechnickým pomocníkům, kteří byli již před vydáním zákona č. 303/1920 Sb. z. a n. v učení živnosti zubotechnické, avšak do účinnosti zákona se ještě nebyli vyučili, šlo o to, aby mohli dosáhnouti koncese zubotechnické a pak po vykonané praktické zkoušce rozšířeného oprávnění zkoušených zubních techniků. Zubotechnickým pomocníkům a učňům, kteří teprve po účinnosti zákona shora uvedeného vstoupili do učení, šlo o to, aby živnost zubní techniky byla na trvalo zachována, a to buď v dosavadní formě nebo s určitým omezením.

Na druhé straně z řad universitních ozývaly se hlasy, které žádaly, aby předepsaný výcvik lékařů na odborné zubní lékaře mohl se konati nejen na Státním ústavu pro zubní lékařství, nýbrž i na zubních klinikách universitních. Tento požadavek hájilo a uplatňovalo též ministerstvo školství a národní osvěty.

Zivnostensko-pbchodní výbor poslanecké sněmovny Národního shromáždění, jemuž shora uvedené iniciativní návhy byly odkázány k projednání, zvolil ze sebe zvláštní subkomitét, do něhož byli přibiv ni i zástupci sociálně-politického výboru a zdravotního výboru poslanecké sněmovny a jehož úkolem bylo vyřešiti všechny otázky týkající se novelisace zákona o zubním lékařství a zubní technice. Výsledkem porad, které tento subkomitét konal, jest podaný návrh novely zákona, jímž obtížná látka má býti konečně vyřešena.

Zvláštní část. K čl. I.

V tomto článku jsou provedeny změny změny jednotlivých paragrafů zákona o zubním lékařství a zubní technice. Změny v tomto článku uvedené týkají se §§ l až 6.

K § 1.

Zásada, že umělá náhrada zubů a chrupu je součástí zubního lékařství, odvětvím to vědy a umění lékařského, zůstává novolisací nedotčena. Rovněž o tom, kdo smí odborně vykonávati zubní lékařství, není v novele zákona zásadních změn, nýbrž jenom zrněny formální. Takovouto změnou jest především upravení titulu lékařů, kteří odborně vykonávají zubní lékařství, takovým způsobem, aby z titulu bylo nesporně zřejmo, že jde o odborné lékaře.

Ohledně výcviku lékařů pro odborné zubní lékařství vychází se vstříc požadavkům zubních klinik universitních, aby totiž tento výcvik mohl se díti též na těchto klinikách.

Nově vsunutý odstavec 2 dává vládě zmocnění, aby vládním nařízením stanovila podmínky, za kterých se nabývá zvláštní odborné způsobilosti pro výkon odborné prakse zubolékařské na ústavech zmíněných v odstavci 1. Toto ustanovení je nutné proto, aby dosavadní předpisy, podle nichž výcvik mohl se díti ve smyslu zákona jen na Státním ústavě pro zubní lékařství, mohly býti nahrazeny novými se zřetelem k tomu, že výcvik se bude díti též na zubních klinikách universit. Dosavadní jednoroční výcvik lékařů pro odborné zubní lékařství pokládá se v odborných kruzích za příliš krátký, takže patrně vládním nařízením bude doba výcviku prodloužena na dva roky.

Ve druhém odstavci dává se dále vládě zmocnění, aby nařízením stanovila, která ustanovení vydaná pro ostatní obory odborné prakse lékařské platí i pro obor zubního lékařství. Předpisy o užívání titulu odborného lékaře jsou stanoveny vládním nařízením ze dne 1. března 1932, číslo 39 Sb. z. a n., o užívání titulu odborného lékaře, kteréžto nařízení bylo vydáno k provedení § 9. odst. 2 zákona ze dno 28. června 1929, číslo 114 Sb. z. a n., o výkonu lékařské prakse. Tyto předpisy dosud nevztahují se na odbornou praksi zubolékařskou. poněvadž výkon odborné prakse zubolékařské byl upraven zvláštním zákonem (č. 303/1920 Sb. z. a n. ), a tento zákon nebyl dotčen shora citová-

ným zákonem o lékařské praksi a tudíž ani nařízením o užívání titulu odborného zubního lékaře. Jeví se však potřeba, aby způsob nabývání titulu odborného zubního lékaře byl upraven obdobně, jako je tomu u jiných odborných lékařů, a aby všeobecné předpisy vládního nařízení o užívání titulu odborného lékaře vztahovaly se též na odborné zubní lékaře.

Ustanovení odstavce 3. který rovněž byl nově vsunut, je obdobou ustanovení § 9, odst. 3 zákona č. 114/1929 Sb. z. a n., o výkonu lékařské prakse.

Dosavadní odstavec 2 stává se odstavcem čtvrtým. Znění tohoto odstavce doznalo změny jednak tím, že pomocné síly, jichž odborný zubní lékař smí používati při výkonu své prakse, byly blíže označeny jako pomocné síly laboratorní, jednak zákazem dalšího přijímání učňů.

K §2.

Zákonem č. 303/1920 Sb. z. a n. byla dána možnost státi se samostatnými živnostníky pouze těm zubotechnickým pomocníkům, kteří v době vyhlášení zákona (6. května 1920) byli již vyučeni. Nemohli tedy dosáhnouti oprávnění samostatně provozovati živnost zubotechnickou ti, kteří 6. května 1920 byli již v učení a vstoupili do učení za předpokladu, že se stanou samostatnými živnostníky. Je proto aktem spravedlnosti změniti § 2 zákona č. 303/1920 Sb. z. a n. v tom směru, že i osoby, jež byly dne 6. května 1920 již v učení zubní technice u zubního lékaře nebo zubního technika, mohou dosáhnouti koncese k provozování živnosti zubotechnické v témže rozsahu jako ti, kteří se před 6. květnem 1920 již byli vyučili. Tomuto požadavku vyhovuje navrhovaná změna druhé věty § 2, odst. 2 novelovaného zákona.

K§ 3.

Dosavadní odstavec 1, kterým bylo stanoveno, že zubní technikové vykonavší zvláštní praktickou zkoušku mohou svoji živnost doživotně vykonávati v rozšířeném rozsahu blíže vymezeném v § 4 zákona, nahrazuje se třemi odstavci, z nichž

první přejímá ustanovení dosavadního prvního odstavce s tou změnou, že k zvláštní praktické zkoušce třeba se přihlásiti do jednoho roku od udělení kopcese a že k přihláškám později došlým přihlíží se jen výjimečně.

Druhý odstavec tohoto paragrafu zachovává práva vdov a nezletilých descendentů podle živnostenského řádu (zákona).

Ustanovení třetího odstavce dává dosavadním zkoušeným zubním technikům, kteří napříště nazývati se budou dentisty a ostatním zubním technikům, kteří samostatně vykonávají svoji živnost, právo míti pomocné síly laboratorní jako lékaři; také oni nebudou moci napříště přijímati učně. Ohledně rozsahu oprávnění pomocných sil laboratorních obsahuje tento odstavec některá omezení, která jsou nutná, aby osoby nemající dostatečné způsobilosti nevykonávaly výkony, které jinak dlužno pokládati za výkony lékařské.

K § 4.

Změna tohoto paragrafu vyplývá z nového uspořádání odstavců § 3.

K § 5.

V tomto paragrafu bylo dosavadní označení zkoušený zubní technik«, které náleželo zubním technikům, oprávněným vykonávati svoji živnost v rozšířeném rozsahu, nahrazeno názvem »dentista«. Dentistům zároveň povoluje se označovati svoji provozovnu jako »zubotechnický atelier". Zkracovati označení »dentista« a zubotechnický atelier« je zakázáno.

Ostatní zubní technikové, kteří na základě koncese aneb oprávnění vykonávají samostatně živnost zubotechnickou, nazývají se nadále zubními techniky; tohoto názvu však nesmějí užívati pomocné síly laboratorní ani zubotechničtí pomocníci.

K § 6.

Znění prvního odstavce se doplňuje proto, aby bylo zcela jasno, že lékaři, kteří již před vyhlášením zákona a před jeho novelisací odborně zubní lékařství vykonávali, jsou na roven postaveni odborným

zubním lékařům podle nového znění zákona. Druhý odstavec odpadá, ježto výcvik lékařů pro odbornou praksi zubolékařskou děje se podle ustanovení § l, odst. l zákona, takže jiným lékařům se povolení k odborné praksi zubolékařské již neudílí.

K čl. II.

Právní poměry osob, které se vyučily zubní technice po účinnosti zákona číslo 303/1920 Sb. z. a n. a na které se nevztahuje ustanovení § 2, odst. 2 téhož zákona, nejsou dosud upraveny. Zmocňuje se tudíž vláda, aby tak učinila vládním nařízením. Bude třeba tyto osoby a pomocné síly laboratorní sloučiti v jeden celek do kategorie pomocných sil zdravotnických, upraviti jejich poměr k zaměstnavatelům a stanoviti směrnice pro hromadnou (kolektivní) smlouvu pracovní, jíž by se upravily pracovní a platové podmínky této skupiny pomocného personálu zdravotnického.

Zároveň dává se vládě zmocnění, aby vládním nařízením stanovila zvláštní podmínky pro eventuelní dosažení koncese zubotechnické těmi osobami, které vstoupily do učení živnosti zubotechnické po účinnosti zákona č. 303/1920 Sb. z. a n. Toto udělení koncese bude se týkati jen pozoruhodných případů a bude tudíž třeba zvláštních podmínek k dosažení oprávnění k samostatnému výkonu zubní techniky.

Dosavadní § 9 zákona stává se paragrafem desátým, při čemž zmocnění k provádění zákona rozšířeno též na ministra školství a národní osvěty vzhledem k § l, odst. l a 2 zákona a na ministra sociální péče vzhledem k novému § 9 zákona.

K čl. III.

Poněvadž znění zákona novelisací stává se nepřehledným, bude třeba plné znění vyhlásiti ve Sbírce zákonů a nařízení.

Žádáme, aby návrh byl pokud možno nejdříve přikázán výboru ž i v n o s t e nsko-obchodnímu.

V P r a z e dne 28. listopadu 1933.

Skopal Procházka, Klein, Tučný, Sedláček, Kirpal, Zierluit,

Chloupek, Ruppetdt, Honzl, Gläsel, Stanislav, Ščerecký, Vančo, Jan Tůma, Škvor, Zeman, Dorič, Prokeš, Pechmanová-Klosová, Grunzner, Blatný, Haupt, Pozdílek,

Stunda, Btetřický, Pelíšek, Kočandrle.