Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1933.

IIL volební období.

9. zasedání.

2383.

Návrh

poslanců Kleina, Macouna a soudruhů

na vydání zákona, jímž se mění článek XVI, odst. l, písm. b), uváděcích ustanovení

k zákonu ze dne 15. června 1927, čís. 76 Sb. z. a n., jakož i zákon ze dne 14. dubna

1932, čís. 62 Sb. z. a n., o přímých daních.

Podepsaní navrhují:

Poslanecká sněmovno, račiž se usnésti:

Zákon

ze dne .................

jímž se mění článek XVI, odst. l, písm. b), uváděcích ustanovení k zákonu ze dne 15. června 1927, čís. 76 Sb. z. a n., jakož i zákon ze dne 14. dubna 1932, čís. 62 Sb.

z. a n., o přímých daních.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

Ustanovení čl. XVI, odst. l, písm. b), uváděcích ustanovení k zákonu č. 76/1927 Sb. z. a n., jakož i zákon ze dne 14. dubna 1932, čís. 62 Sb. z. a n., se mění a budou zníti takto:

Ustanovení § 17, čís. 6 a § 78, písm. e), věta l, pokud se týká příspěvků do pokladen a podobných ústavů, jakož i daní a dávek, dále ustanovení § 341 nabývají účinnosti od 1. ledna 1939. Platy v § 17, č. 6 a § 78, písm. e), věta l (s výše uvedeným obmezením) zmíněné, jsou do tohoto dne při zjištění vyměřovacího základu plátcova odpočitatelnou položkou.

§ 2.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1934; jeho provedením se pověřuje ministr financí.

Odůvodněni.

Prodloužení lhůty uvedené v původním daňovém zákoně do 31. prosince 1933 stalo se na základě nesporných skutečností, vyvěrajících z těžkého postavení soukromého zaměstnanectva, které se již v minulých letech projevily nanejvýš nepříznivě a dostupují svého vrcholu právě v této době, kdy má nabýti účinnosti původní znění článku XVI.

Znovu upozorňujeme, že platová soustava soukromého zaměstnanectva v Československé republice měla poněkud jiný vývoj nežli v jiných státech. Placení sociálních dávek, poplatků i daní, které podle příslušných zákonů mají odváděti zaměstnanci, vzali na sebe zaměstnavatelé formou vzájemného ujednání, a to jak individuálně, tak i kolektivně.

Zaměstnavatelé pochopitelně kalkulovali s touto položkou jako položkou platovou a v každém dalším jednání o změnu smlouvy figurovaly tyto částky jako nerozlučný díl zaměstnancových příjmů.

Sledujeme-li platovou úroveň zaměstnanců za uplynulá léta, shledáváme, že nastává obrat k zhoršení. Platy se redukují a v některých podnicích dosáhla tato redukce již závratných cifer, přesahujících již polovinu platu.

Úmluvy o tom, že zaměstnavatel za své zaměstnance platí sociální dávky, daně a jiné poplatky, zůstaly celkem nedotčeny.

Další zhoršení existenčního postavení soukromého zaměstnanectva není prostě možné. To by však nastalo, kdyby nebyla prodloužena lhůta pro výhody, jak navrhujeme.

Národní shromáždění i vláda převzaly by pak psychologicky a hospodářsky málo populární odpovědnost, kdyby takové snížení příjmů přímo umožnily. Vláda ne-

může přehlížeti tíživé následky dnešní doby na zaměstnání soukromého zaměstnanectva, jemuž je zavázána spíše pomáhati, než umožňovati jakákoliv zhoršování. Zůstává v platnosti mínění rozpočtového výboru ze dne 17. prosince 1931, tisk čís. 1544, který konstatoval:

»Tato tendence narazila však na těžké překážky skutečného života. Přesným plněním citovaných zákonných ustanovení velmi těžce by byla postižena početná řada oněch zaměstnanců, za něž zaměstnavatel zavázal se platiti dávky sociální a také daň důchodovou. Nebylo by to nic jiného, nežli skutečné snížení požitků takovýmto zaměstnancům, poněvadž za daných okolností nemožno tyto výhody (placení sociálních břemen a daně důchodové) započítati do služného nebo mezd a tím toto služné anebo mzdy zvýšiti.

Tato závažná okolnost byla již doznána při projednání zákona čís. 76 ai 1927 v uvozovacím článku XVI, lit. b). Poněvadž poměry nikterak se k lepšímu nezměnily, prodlužuje se platnost článku XVI, lit. e) na další dvě léta do 1. ledna 1934.

Rozpočtový výbor z důvodů shora uvedených dovoluje si poslanecké sněmovně vládní návrh zákona č. t. 1540 doporučiti ke schválení, a to tím spíše, že v resoluci připojené k vládnímu návrhu zákona o přechodné přirážce k dani důchodové a k dani z tantiém č. t. 1465, v podstatě poslanecká sněmovna schválení své projevila. "

Ježto náš návrh nedotýká se státní pokladny, navrhujeme, aby příslušné výbory urychleně návrh projednaly.

Tlumočíme tím jednomyslné mínění veškerého zaměstnanectva.

V Praze dne 8. listopadu 1933.

Klein, Macoun,

Nový, Jurnečková-Vorlová, Vácha, Srba, Chalupník, Hackenberg, dr. Winter, Koudelka, Husnaj, Inž. Nečas, Blatný, Roscher, Biňovec, Schäfer, Polach, Chalupa, V. Beneš, Plk, Jaša, dr. Markovič, Remeš.